Google This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct to make the worlďs books discoverablc onlinc. It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journcy from thc publishcr to a library and finally to you. Usage guidelines Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automatcd querying. We also ask that you: + Make non-commercial use ofthefiles We designcd Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for personál, non-commercial purposes. + Refrainfrom automated querying Do not send automatcd queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the use of public domain materials for these purposes and may be able to help. + A/íJř/iííJř/i íJíírí&Hířon The Google "watermark" you see on each filé is essential for informingpeopleabout this projcct andhelping them lind additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. + Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whelher any specific use of any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. About Google Book Search Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web at|http : //books . google . com/| I K JILAS VRldMT UraNINCI i BEQUESr I luNivERSrry .„michiganí fe,, COÍNERAL UBRARV ^^ Q SVÉ TA LISTY PRO ROZHLED V UMĚNÍ, VÉDĚ A POLITICE HKDAKTOK A VYDAVAXKL V/VrSLAV VLÓKK ROČNÍK XXI — DÍL I 1891 V PRAZE TiatUEll ITRANTIAKA dniÁČKA — NÁKLADEM VLASTNÍM 1891 A? ■OU TJ^y- /5537 Obsah dílu prvního. Str. Pozdrav Osvětě k její dvacáté prvé pouti. Od Adolfa Heyduka 1 Ston a Mljei Píše dr. Ronst. Jireček 4, 109 Ženská hlava v XV. věku. Líčí dr. Zikmund Winter 19, 258 % RychtářAv syn. Ze Šumavského života vypravtge K. Klostermann .... 27, 154 l-^kry a hvězdy. Proslov cyklu „Hvězdy na besedách** od Josefa Kalusa 44 yOi^ H096. Interview v kupé nočního rychlíku. Od Josefa Pelcla. . . .47 Konokrad. List z ruské vesnice od Jaromíra Bruhého 58, 121 Kázáni K more. Báseň od :BranL Táborského 68 Ponpeje a Vesuv r. 1890. Píše Ladislav Brtnický 71 Makedonie, země i lid. Studie od Em, Faita 81, 234, 343 Nově rovy českě. Napsal Jaroslav Vrba, (M. Procházka, Fr. Vrána, Fr. Chalupa, J. Kozánek, B. Dudík, K. Huttary, J. Sklenář, O. Pinkas, K. Pavlík, V. Žížala Donovský, J. Z. Veselý, K. Kunz, Fr. J. Zoubek, M, Lipsová, J. Janda, A. Tonner, J. V. Fric) 90 O nataralisau v básniotví. Od prof. dr. Josefa Durdika .... 97, 208, 294 Veikě franeoazskě dilo o dějinách českých. Úvaha od prof. dr. J. Kdlouska 131 Mozek a srdce. Báseň od Jaroslava Vrchlického 151 Stín. Duma od Áug, E. Muzika 166 Úděl. Od K, V. Prokopa 167 \ Bi;^kovský advokát. Obraz ze současného • života moravského. Napsal *^ Vácslav Beneš Šumavský 168, 245, 329, 439, 519 Hypnotismus Jako hračka i řemeslo. Napsal dr. Jindřich Mourek .... 180 Naie Jubilejní výstava. L Její vznik a rozvoj. Píše /. J. Touiimský ... 193 Vznik ministerstva Schwarzenbergo-Stadionova. Vlastní zkušenosti a paměti podává Jos, Alex. svobodný pán Helfert 221, 289, 420, 501 Nad Jamf Vltavou. Od Bohumily Klimšové 244 V hlubinách lesnioh. Od Vojtěcha Pakosty 258 Žebrák. Od Adolfa Heyduka ... 802 Str. Nad Prahou. Od Búieny Jesenské 303 Mošky. Obrázek ze Slovenska od Gabriely I)rei880vé 304, 394 Ruská literatura r. 1889 a 1890. Píše Jaramir Hrubý. 1. Rásnictví 312 2. M. J. Saltykov-Ščedrin 318 3. V. Krestovský pseudonym . . 407 4. G. P. Danilevskf 412 5. Nová prosa 506 Z umění výtvarného. Píše Renáta Tyršova. (Výstava prací Jar. Čermá- kových, darovaných Praze od paní Galaitové. Ernest Meissouier. Mezi- národní výstava v Berlíně a francouzští umělci) .... 356 České písemnictví: Básně. Posuzuje František Zákr^a 361 Ott&v Slovník naučný. Posuzqje Dr. Konst. JireČek 561 Výpravná prosa. Posuzijge František Zákr^s 570 O samosprávě v Uhrách. Píše dr. Bohuš Rieger . . 374, 544 Země koruny české dle nového sčítání. Podává Jos. J. Toužimský. 1. Počet obyvatelstva 385, 556 V probuzení. Báseň od AUnna Škampy . . 393 O trhu kmeoího statku v 16. století. Podává VitéMtlav Veselý 401 Non mortua estl Památce paní Marie Riegrové. Od O. Červinky . . 432 Kftiny. Báseň od Františka Táborského 434 Látky a síly. Úvaha od O Frant. Vaňka 453 Útěk Ludvíka XVI. a jeho zatčeni. ! íše dr. Jan Krystůfek 462, 529 Ze světa lesních samot. Vypravuje Karel Klostermann 482 V máji. Od Bohumily Klimšové 499 Rekrut. Od Adolfa Heyduka 517 Mráčky. Od V, Jos. Pokorného . . 519 Volné rozhledy. Od Františka Zákrejsa, J. J, Toužimského a R. Tyršové, (Z věku do věku. Ibsenova Hedda Gablerová. Sudermannova Čest. O. Feuillet t- Nové Jirečkovo dílo o Bulharsku, .leště o vlastenectví umě- leckých kruhů francouzských) 269, 474 I). I8dl. čís. I o S VE TA Pozdrav Osvětě k její dvacáté prvé pouti. drává budiž na své nové pouti, knéžko jasná, kráčející v svět! Ó kéž osud neodsoudí schnouti kol tvých skrání vinoucí se květ; kéž — než opět u věčnost se shroutí jako nyní — olympiád pět, navrátíš se s vínkem zlaté záře dalekého Uměn od oltáře! Za vše, co jsi konala i děla, budiž tobě vděčných srdcí dík, kéž by ti, jež těšiti jsi chtěla, měli v tobě posilu i lík pro chorobu, jež k nám z dálky spěla z arény jak poplašený býk, který vše, co střetne, rázem kácí, až se podklesne a vykrvácí. Zdráva budiž, pevně kráčej k cíli: k slunci věčné pravdy, věčných krás; ke sklonku než dějin věk se schýlí, na perutech ducha vznášej nás k poznání, kam lidstvo toužně pílí přes nástrah a klamů strmou hráz; OSVJ^TA 1801. I. A, Heyduk: v svatý úkol lidstva tuž v nás víru, a v hrud lásku dej a hvězdu míru. Vod vše mysli ve chrám božské Krásy, přes hromadný klam a strach a děs, k ladným cílům dobra, lásky, spásy, k slunným ideálům lidstvo nes; vždyť kdo světla pod prapor se hlásí, toho neuchvátí temnot běs, aniž hrůza smrti toho lapí, kdo své čelo v zdroji světla stápí. Nevybírej mimo cesty z luhu ocůn jen a jedovatý blín, svíjej v kytku radš tu ladnou duhu, jíž se zdobí rodné země klín, ať i prostý oráč při svém pluhu vesel hledí na nebeský týn, že ten květ, jenž z jara z půdy skáče, není určen pouze pro boháče. A z těch klasů, jež se vlní polem, střádej hojně pro trpící svět, nešlapej jich slídíc za koukolem otravným, at krasším na pohled; hynout lační za nekrytým stolem, k nim ved tebe sdílných citů sled, nasyť je, by mocnily jich páže k dílu všech, jak bratrství ti káže. Skrze krkavců a supů tlumy v pověčného světla stkvoucí jas, přes předsudků nepřístupné chlumy orlům ducha slunnou dráhu raz; v jasné písně zaměň žalob dumy, výkřik žalů v ňader hodokvas, aby žití svého na rozcestí člověk, světla syn, znal jenom štěstí. Pozdrav OsvHě k její dvacáté prvé potiti 3 Ducha síle hledej nové stezky, v rozželených srdcich utlum vzdech, v lidských ňader zlatolisté desky napiš zákon lásky na pospěch ; jet nepřítel každé u soutésky vnitř i zevné rozvadéných Čech; řad nás, vyzbrojí — nedovědět stéci zloba hradeb ze srdcí a plecí. Zašij lásku po daleké vlasti pro trpících skrvácenou hrud; těm, kdo bloudí v temnu nad propastí, vérnou voditelkou k cíli bud; rodné bratry, kteří sporem častí nepřátele, shovívavě sud, osvěť je, by jak se dříve dělo, jedno srdce byli zas i tělo. Nejsouc bludičkou jen na močále, kmitem mušky v přítmí našich dní, světlem zůstaň, jasnícím se stále, v dál a šíř, až noc se rozední také těm, již v ustavičném žale o klidu jen chladné rakve sní, by, až moc tvá jejich zoru vznítí, tobě žehnali a všemu Žití. Nuž bud zdráva, svěť! Ať s výše skane nad tvou cestou požehnání skvost; nechať moře světla v nebi plane, přece lidstvu není světla dost — toť jen úsvit, z něhož někdy vstane netušené zářná budoucnost, z nížto ti, kdo z vyšší vůle zbudou, také tvoji záři žehnat budou. Adolf Heydnk. ir. Jireiéki Ston a Hljet. Ptte dr. Konst. Jireček. I. ejvětší část minulého léta strávil jsem v Dalmácii, kterou jsem neviděl od jedenácti let. Doba tak dlouhá neuplyne beze změn, i kromě proměn přirozených, jakož jest vymírání starší generace a vystupování pokolení nového. Cestovatel nejdříve spozoruje proměny ekonomické. Jízd paro- plavebních je nepoměrně více; vedle starého Lloydu závodí ve spojení měst a ostrovů celá řada malých společností domácích se sídlem v Bjece, Spljetu, Makarsce, Dubrovníku a Visu, a nemine roku, aby nepřibyla nějaká nová linie. Za to se plachtové loďstvo nalézá v úplném úpadku. Doby, kde Boka Kotorská měla přes 200 velikých korábů, již minuly ; zbylo sotva několik lodí troj stožárových v Dobrotě. V území Dubrovnickém obé veliké lodařské společnosti vzaly za své. Tento obrat se stal s úžasnou rychlostí během jednoho decennia ; majitelé byli nuceni drahé své lodi na rychlo prodávati pod cenou a piHšli tím i o značné kapitály, které v těchto plavidlech byly uloženy. Domorodci s hořkostí viní vládu, že jim v Čas nepřišla ku pomoci a že plachtové plavbě nepomohla subsidiemi, jaké se posledně dávají ve Francii a které se ostatně v daních z lodí zase vracejí do státní pokladny. Při tom přišlo i množství pla- veckého lidu o chléb a nastalo silné stěhování do severní Ameriky, jejíž přístavy pomořanům bez toho byly dobře známy z dřívějších cest. Nejvíce lidí se stěhuje z Dubrovnicka a z Boky ; v Boce jsou to katolíci pomořských osad, kteří zemi opouštějí, a na jich místě usazují se pravo- slavní horalé. Okolo Dubrovníka slyšel jsem mluviti o Galvestonu v Texasu a o jiných přístavech zámořských, jako o nějaké zaslíbené zemi. Mnozí skutečně tam nabyli jmění a vrátili se zase zpět. Charakteristické jest, že nautické školy v zemi jsou nyní navštěvovány jen od stipendistů; karriera pozbyla své lákavosti. Okolnosti tyto mohou přijíti do rovno- váhy jen novým rozvojem domácí plavby, ať již parní nebo plachtové. Z podniků zemědělských se povzneslo vinařství hojným vývozem do Francie, kde je réva od mnohých let stižena nemocí. Pevnina a ostrovy okolo Spljetu provozují veliký obchod s vínem, které si ostatně otevřelo cestu i na sever do střední Evropy. Jmenovitě vína ostrova Visu (Lissa) dobyla si světového jména. Stará industrie je výroba maraskinu u Zadru, s vývozem hlavně do Anglie. Velmi silně se rozšířilo v posledních letech pěstování chrysanthemu (osjenač) na prášek proti hmyzu (buhač), i na ostrovech před Spljetem a Dubrovníkem i na pevnině. Kvítí se suší též po městech na dlažbě, v Dubrovníku na náměstí okolo samé kathedrály. Bylo mi vypravováno, že i klášterníci, kteří po ostrovech sbírají milodary v přírodninách, se uchopili novot hospodářských a prosívají o dar v kvítí byliny hmyzohubné. Ston a Míjet. 5 Průmysl je nepatrný a řemesla v městech jsou slabá. Tuzemci si stěžují na nedostatek kapitálův. I velikolepá vodní síla, s jakou vyrážejí bujné prameny u Dubrovníka v Rjece (Ombla) a Žup? zespod hor, leží ladem, neboť tamní mlýny a jiné závody nemohou zápasiti s lacinými výrobky, které se přivážejí po moři přes Rjeku (Fiume) a Terst. Pokus o nějakou zemskou výstavu všech domácích plodin vůbec se ještě nestal. V poslední době mnoho se píše o zřízení zimních pobytů v kryté přírodě ostrovů, s úmyslem přivábiti do Dalmácie část onoho proudu, který se ubírá rok co rok od severu do teplejších zimovišť v zemích od Pyrenejí až do Istrie a na Jónské ostrovy. Ale k tomu schází ještě mnoho, jmenovitě slušné hostince a spolehlivé spojení. Největší bu- doucnost v tom ohledu má nejteplejší krajina celého pobřeží, město Herceg-Novi (Castelnuovo) se svou rozkoušnou vegetací na Igalu a Tople a s krásným klášterským lesem u Saviny. Za posledních zim tam pře- býralo již několik cizích rodin, podobně jako i v bývalém klášteře sv. Jakuba u Dubrovníka. Také jinak se pozoruje větší počet turistů, dříve nevídaná věc. Vznikly i nové hotely, jmenovitě v Dubrovníce a v Zadru, ovšem ještě dosti skromné; v novotou páchnoucím „grand hotelu" Zaderském se za mého pobytu ku př. ty dni, kdy parník ne- přijíždí, portýr procházel po dvoře ve velice pochybném negligée, jen aby Šetřil své modré uniformy. V Kotoru bydlel jsem v hostinci, který tmou, pavouky a mouchami ve mně vzbudil nejživější vzpomínky na orientálské karavan seraje, a hospodský nebyl domácí, ale Němec. Z měst veliký pokrok ve stavbách jeví Spljet čili dle místního ikavského vyslovování Split, s novými hrázemi přístavními a skvělým nábřežím podél zdí starého paláce Dioklecianova, do nichž jsou vsta- věny těsné domky středověkého vnitřního města. Spljet je největší město v zemi a nezbytně se stane dříve nebo později hlavním městem. Zader se úplně změnil na straně k průlivu mezi pevninou a blízkými ostrovy ; celé městečko je zakryto desíti mnohopatrovými novými domy ve slohu Vídenské Ringstrasse, před nimiž se rozkládá nové nábřeží. Uvnitř vidíte však, jako dříve, jen staré těsné uličky a pouhý ofíicielní svět, úředníky, důstojník}^ a kněze; obchodu není. Na pohybu v ulicích se hned vidí, kdy jsou úřední hodiny a kdy přestávají. Město nemá také žádného ekonomického vlivu na okolí, které je hotová poušť, truchlivá kamenitá rovina s nízkými houštinami žlutě kvetoucí ginestry a jiného křoví. Nejbližší vesnice vypadají, jako by byly někde daleko od moře v nepřístupném vnitrozemí ; každá ves Tmovského Balkánu v Bulharsku je výstavná a majetná osada proti těmto ubohým vískám s učazenými chatami a s dobrým, chudobným a málo čistým lidem. Skvělý dojem stavbami a čistotou svou činí, jako vždy Dubrovník, ale v obchodu vzal ujmu, poněvadž přestal býti hlavním tržištěm pro okolí a pro Hercegovinu; nyní každé malé městečko v sousedství je navštěvováno od kupeckých cestujících, má své krámy a nezávisí od trhu městvSkého. Obec Dubrovnická čítá asi 14.000 obyvatelův, ale uvnitř starých hradeb ve vlastním městě nebydlí ani 3000 duší. Nejvíce se proměnilo okolí Kotoru. Po druhém povstání v Krivošiji 1882 Boka s velikým nákladem naplněna četnými tvrzemi po horách. Kotor sám, jedno z nejdivnějších 6 K. Jireček: měst této země, přilepeno s temnými uličkami na úzkém prostoru pod strmou hradní skálu kastellu sv. Jana, ž^e od vojska a od cesty do Černé Hory, ačkoli ta má nyní i své vlastní přístavy v Baru (Antivai-i) a Ulciui, kudy také prochází dosti mnoho zboží. Životni otázka pro zemi jsou železnice. Existuje kousek státní dráhy ze Spljetu do Knina s odvětvím do Šibenika, ale je dosud bezcenný, nemaje spojení s evropskou sítí železnic. Nicméně se vozba za deset let i zde vzmohla, a vlaky jezdí dokonce každý den; dříve se jezdilo jen ob den, jako kdysi na jistých Hirschových tratích v Turecku. Na jiném místě vychází z Metkoviče na ústí Neretvy hercegovská dráha do Mostaru, která bude napřesrok hotova až do Sarajeva; tím okolí Ne- retvy najednou přijde přes Bosnu do přímého styku s drahami uherskými. Ale Metkovic v bahnité deltě, kterou prese všecko nákladné regulování nelze trvale upraviti, není vhodný přístav mořský; veliké koráby tam vůbec proniknouti nemohou. Síť drah bosenských má potřebí východu k moři k nějakému velikému světovému přístaništi, jednak ke Spljetu, jednak ke Gruži u Dubrovníka. Otevřením těchto železnic dostane Dalmácie teprve „hinterland," který pro ni tolikráte požadován. Přímým spojením s Bosnou, Uhry, Srbskem, Bulharskem až k Cařihradu a Čer- nému moři může zase obživnouti staroslavný obchod zdejšího pomoří, který se bez toho ubíral týmiž cestami, od zdejších přístavů do celého vnitrozemí až k ústí Dunajskému a k Bosporu a Solunu. Co se týče vzdělanosti, největší pokrok učinilo v posledních letech elementární školství, které prve bylo úplně zanedbáno. Za deset let se návštěva škol zčtvemásobila. Škola je nyní zemská. Ovšem do pro- vedení všeobecné povinnosti školní je ještě daleko, neboť mnoho vsí vůbec žádného vyučování nemá a otevření všech potřebných škol by neveliké důchody zemského sněmu pohltilo úplně. Do škol chodí 68 procent všech dětí. Středních škol je dosti mnoho, tři gymnasia charvátská či srbská ve Spljetu, Dubrovníku a Kotoru a jedno italské v Zadru, jedna úplná reálka charvátská ve Spljetu a jedna nižší italská v Zadru, dvě uautické školy s vyučovacím jazykem italským v Dubrovníku a v Dobrotě u Kotoru, dva učitelské ústavy, oba charvátsko-srbské, jeden mužský v Arbanasech (Borgo Erizzo), předměstí Zadru, druhý ženský v Dubrovníku. Vloni otevřena od sněmu i škola zemědělská v Gruži u Dubrovníka, ale našla málo žáků, poněvadž jiné obce ten ústav chtěly míti u 8el)e a ze žehra- vosti po otevření slíbené žáky neposlaly. Obchodní školy není, ani průmyslové. Jediné vyšší ústavy jsou bohoslovecké, katolický a pravo- slavný, oba v Zadru. University v Dalmácii není, jakkoli země má dvakráte tak veliké obyvatelstvo a nepoměrně více starých kulturních středisk než Bukovina, Na celém východním pobřeží Adrie vůbec není žádné vysoké školy od Alp až do ftecka; na západním břehu naproti tomu existují staré university v Padui, Ferraře, Urbině, Macerato a Gamerině, za nimiž nedaleko u vnitrozemí následuje řada jiných v Bo- logni atd. Tato okolnost sama rázně osvětluje rozdíl mezi oběma břehy a vysvětliye závislost východního břehu od civilisace italské. Celá starší generace dalmatinských právníkův a lékařů studovala až do 18(i6 na be- nátské universitě v Padui, jejíž starožitnou aulu mezi spoustou starých Ston a Míjet. 7 erbů zdobí i přemnohé znaky dávných studentů dalmatinských. V novější době Dalmatinci studcgí nejvíce ve Štýrském Hradci nebo ve Vídni; o platnost právnických studií v Záhřebe nedávno byla veliká debata na sněme Zaderském. Nicméně Dalmácie jednou na krátký čas měla vyšší školu. Bylo to za okkupace francouzské za Napoleona I. a nadaného náměstka jeho maršála Marmonta, za té devítileté doby, která v zemi zanechala tolik institucí a která při krátkosti své tak pevně utkvěla v paměti obyvatelstva. Francouzi stavěli, zakládali a organisovali o překot; útraty nesla arci ne vláda francouzská, ale dobyté provincie samy. Tehda (1806) zřízena v Zadru vedle filosofického lycea malá akademie, na které se učilo právům, architektuře a chirurgii. Rakušané ji 1817 zrušili a ponechali jen lyceum, které splynulo s gymnasiem. V posledních letech od vlády dosti mnoho učiněno pro zachování starožitností. Při tom nemalé účastenství mají domácí archeologové co konservátoři, inspektor Glavinič, ředitel Bulič, profesor Gelcich a j. V Spljetu restaurován s velikým nákladem starý dóm, dle mínění archeo- logů původně mausoleum císaře Diokleciana. Středověké campanile toho chrámu, které je vypodobněno i na erbu městském, nyní je docela oblečeno do lešení k důkladné správě. Na zříceninách sousední římské Salony, posud jen z malinké části odhalených, poslední výkopy odhalily veledůležité památky starokřesťanské, stopy basiliky s velezajímavou nckropolí. Státní archeologické museum ve Spljetu, sbírka nálezů místních a tSalonských, bohužel je pro nedostatek místa rozptýleno po třech síních po městě, y Zadru restaurován na státní útraty chrám sv. Donáta, jedna z nejzajímavějších památek byzantinské doby, do nedávná ne- pi4stupný co vojenské skladiště, a v něm složena sbírka stavebních památek. V Dubrovníku se právě opravuje fasáda staré dogany, renais- saučního celního paláce. Ovšem že vedle toho se nalézá v zemi ještě mnoho jiných důležitých staveb, které čekají ochrany nebo podpory ve vlastním smyslu slova. Archeologie vůbec při množství římských starožitností a středověkých kostelův vždy nalézala ze všech věd nejvíce ctitelů v zemi. Jediný vědecký časopis Dalmácie je Bulletine di archeo- logia e storia dalmata ve Spljetu s články latinskými, italskými a charvátskými, pod redakci neúnavného ředitele gymnasia a musea Spljet- ského P. Buliée, nyní v 12. ročníku. V Kniuu, kde posledně nalezeny zajímavé stavební památky z charvátské doby, sestavilo se nedávno místní Starinarsko družstvo. Staré archivy jsou téměř všecky v rukou vládních. Největší a nejspořádanější je v Zadru u místodržitelsví. Archiv bývalé republiky v Dubrovuíku teprve letos dostal stálého archiváře; po spojení s archivem soudu, který s knihami od 13. století začínajícími bez toho pro soud nemá žádné praktické ceny, byl by to krásný vědecký ústav, u něhož by se zvolna mohla založiti i knihovna. Y Itálii každé malé město má městskou bibliothéku ; v Dalmácii existuje cosi podobného toliko v Zadru, ba ani v Dubrovuíku, jenž má tolik škol a archivů, není žádné veřejné knihovny, ani státní ani městské. Za to se najdou knihovny v klášteřích, ovšem jen knih starých. Následek toho nedostatku je i nedostatečný styk s pokrokem moderní vědy, jenž se zde sleduje méně nežli v Běle- 8 R. Jireěeh: hradě nebo t Sofii. S tím souvisí též panství mnohých názorů docela starožitných. Také spojení knihkupecké je docela primitivní. Časopisů nepolitických je velmi málo. Biblioteca storica a Slovinac, které vycházely do nedávná v Dubrovníku, zašly a v městě se ne- vydává ani nějaký literární almanach. Zaderská Matica dalmatinsku sotva živoří B malými kalendáři. Beletristického časopisu slovanského vůbec není. Naproti tomuto zjevnému klesání duševní činnosti v zemi se starou kulturou je mladistvý Glasnik musea bosenského v Sarajevo, jenž vychází pravidelně čtyřikrát do roka s bohatým obsahem zeměpisným, archeologickým a přírodopisným, veliký pokrok. V Dalmácii podobného časopisu na ten čas není, ani italského ani slovanského. Vědecké práce vycházejí nejvíce v programech školních ; v některých oborech, zejména v dějepise, Italiani rozvíjejí větší činnost nežli Slované, kteří zase jsou činnější ve íilologii. Ostatně mnoho učených Dalmatinců působí v cizině: historikové Ljubié a Nodilo, filolog Budmani a přírodopisec Brusina v Záhřebe, právník Bogišic na Rusi atd. Za to vychází v Zadru a Spljetu celá řada listů politických, italsky i slovansky, latinkou i cyrillicí. Obsah jejich s dlouhými dopisy o čisté místních záležitostech je pro lokální ráz cizincovi často málo srozu- mitelný. Na jih od Spljetu žurnalistika tato zástupců nemá ; v Dubrov- níku a Kotoru nevycházejí žádné noviny, a politikové v kavárnách vždy čekají dychtivě na poštu shora. Slavností veřejných, při kterých by se mohl názorně viděti duševní život, téměř není. Nedávno stal se první pokus. Dne 26. srpna 1890 odhalen první moderní pomník, socha epického básníka, františkána Andrije Eačiče (f ITiiO) na náměstí v Makarsce, dílo domácího umělce Rendiée z ostrova Brače. Kačié pomníku toho plnou měrou zasloužil; žádná poesie evropská nemá epika, jehož umělé zpěvy by byly tak hluboko vnikly do lidu. Staly se národními písněmi. Byl jsem při této slavnosti přítomen; měla ráz poněkud církevní a čistě charvátský, neboť Srbové dalmatinští se jí nesúčastnili. V Dubrovníku strojí se nyní pomník pěvci Osmana, Ivanu Gundulicovi (f 1638). Politický stav země se za desetiletí málo změnil. Místodržícím je vždy ještě generál, ačkoli země již není na pozemí tureckém jako prve; pi^čina toho vězí v revolucích v Boce 1869 a 1882, bez kterých by Dalmácie snad měla guvernéra ve fraku, jako francouzský Alžír. Politické třídy země representuje sněm 43 poslanců, zasedající v Zadru. V hovorech s touto intelligencí se brzo spozoruje novost celého útvaru. Dalmácie teprve od Francouzů za Napoleona 1. spojena v jeden admini- strativní celek ze tří kusů, z benátské druhdy Dalmácie, z republiky Dubrovnické, zrušené teprve 1808, a z benátské Albánie okolo Kotoru a Budvy. Podnes obyvatelé tohoto předlouhého pruhu pobřežního necítí tu živou společnost zájmů, jaká trvá v zemích našich se starými jich hranicemi. Na to mají vliv i kommunikace: list z Kotoru do Zadru potřebuje nyní nejméně týden na odpovóď. Také má každé město ještě živé tradice své někdejší samostatnosti a plno sousedské žárlivosti, neboť až do doby Napoleonské tato municipia byla napolo malé republiky 8 domácími právy a starými privileji, se sbory šlechty a měšťanů, s cír- kevními fraternitami, cechy atd. Ston a Míjet 9 Obyčejně ae tvrdí, že jsou v zemi dvě strany, italská a slovanská. Ve skutečnosti je jich nyní pět: Italiané, stará národní strana slovanská, radikálové charvátští, ktei4 nedávno hnuli otázkou spojení Dalmácie s Trojjediným královstvím, DubrovČané, kteří do nedávná bývali zvláštní stát, a Srbové. Italiané, kteří se zovou také „autonomisty,'* vládnou nyní v jediné obci městské, v hlavním městě Zadru, v jehož obecní radě nezasedá ani jeden Slovan. Nejlítější boje vedou se ve Spljetu, ale tam Italové podlehli charvátské straně. Italských vesnic anebo ostrovů vůbec není ; je to živel Čisté městský. Ale italština nicméně je posud vnitřní jazyk úřední. Také studovaní Slované velmi mnoho mluví italsky; starší ge- nerace je vůbec zcela vychována na italských gymnasiích a universitách, a Benátky, jakkoli jsou nyní jen spůsob velikolepého musea, pro dnešní den mají pro Dalmatince přitažlivost jako nějaká Paříž. Italština dalma- tinská není však jazyk literární, ale zkažený dialekt benátský, do něhož se i ten, kdo v Římě nebo ve Florencii dobře projde, teprve musí vpraviti. Duševní spojení s Itálií není veliké, aspoň pokud lze sou- diti dle styku s literaturou italskou, a spojení ekonomické je pra- nepatrné. Přímé spojení paroplavební přes moře je, toliko ze Zadru do Jakinu (Ankony) a z Dubrovníka do Bari v Apulii, obé jen jednou za týden. Do Benátek se musí jeti přes Terst. Vliv civilisace italské na pomoří dle mínění mnohých nikdy docela nevymizí; oba břehy Adrie jsou sobě příliš blízké, a kultura italská je příliš zdomácnělá od dávných století. Němčina je vedle italštiny známa jen poskrovnu v městech, nejvíce studiemi a stykem s důstojníky; již pro vzdálenost svého vý- chodišté s bližší italštinou konkurrovati nemůže. Ani v úřadech není valně známa, neboť úředníci jsou valnou většinou Dalmatinci a sice hlavně Zadrané. U Slovanův dalmatských se vede veliký zápas mezi Charváty a Srby. Severně od Neretvy mají převahu Charváte, jižně od ní Srbové. Lidé si lámou hlavu o dělicí kriteria, jež mnozí spatřují ve víře tn katolické tu pravoslavné, nebo v písmě latinském, kyrillském a hla- holském, ale tato kriteria se nehodí všude, neboť strany jsou více méně politické. Základní otázka je připojení a nepřipojení k Charvátsku. Mnozí mudrováním o těchto rozdílech si obrousili rozum a nudí svými výklady ubohého cestovatele, jenž má jiné starosti, až přes míru. Pro národ opisce zvláštní divadlo poskytuje Dubrovník. Tam se lokální strany, v jejichž čele stojí potomci staré šlechty, Puciéi, Gradiči, Gunduliéi a j., přidaly jedna k Srbům, druhá k Charvátům. Často je otec Charvát, syn Srb a naopak, a najdou se i takoví, kteří již byli jedno i druhé. Při posledních obecních volbách zvítězili tak zvaní Srbové. V městě nalézají se nyní i dvě čtenářské besedy, „čitaonica" a „štionica;" i vKo- toru jsou dvě, „srpska čitaonica" a „slavjanski dom." Z těchto sporů mezi slovanskými bratry mají ovšem užitek jen Neslo váné, tím více, poněvadž se Srbové leckdy spojují s Italiany proti majoritě char- vátské. 10 K' Jireček n. Avšak necháme rozvaděných bratrů, jimž přejeme brzkého smí- ření, a zavedeme laskavého čtenáře do nějakého dalmatinského zákoutí, o némž se v knihách obyčejné nečítá. Nás véda zeměpisná a dějepisná vábí často k navštěvování takových míst, k nimž se pocestní obyčejné neobracejí. Kolikráte jsme podnikli mnohodenní pouť, plnou nesnází a svízelů, jen abychom uzřeli kdesi mezi nezdravými bařinamí zatopené ssutiny nějakého dávno zpustlého města nebo hradu, o némž se jinak sotva ví z lakonických slov starého letopisce, anebo abychom vstoupili na nějaký pustý skalnatý ostrůvek, jehož budovy, jednou skvělé sídlo lidské, nyní jsou truchlivé rozvaliny, oživované jen ptačími hlasy a hví- zdáním větrův! Stane se, že výsledek je poučný a drahocenný, avšak nezřídka se přihodí, že všecka práce slouží jen k osobnímu uspokojení anebo že vede k citelnému sklamání. Ale základ veškeré vědy vůbec je zvědavost ! V polovici června navštívil jsem z Dubrovníka staroslavné, nyní zimnicemi vymořené městečko Ston a ostrov Míjet, druhdy sídlo obce zvláštního druhu. K výletu tomu vyzval nás přítel profesor Luko Zore, který co nový inspektor školní objížděl svůj okres. Do Stonu jezdí z i)řístavu Gružského ob den malý parníček soukromé společnosti; na převlace Stonské své pocestné odevzdává druhému parníku, jenž se plaví dále na sever do ústí Neretvy, k městu Metkoviči u konce dráhy bosenské. Příštího roku plavby ty budou každodenní, po dostavění schá- zejícího kusu dráhy mezi Mostarem a Sarajevem. Tím dostane Dubrovník neslýchanou novotu, den co den poštu přes Bosnu ; nyní listy docházejí jen ob den, z Prahy někdy za pět šest dní, jako v Sofii před otevřením dráhy Cařihradské. Plavba do Stonu trvá 4Vo hodin v. Cesta vede v krytém moři mezi hornatou pevninou a řadou ostrovů, ježto starým Rekům a Ří- manům sluly Elaphity. Pevnina je jednotvárná : skalné srázy s vinicemi a fíkovými nebo olivovými sady v terassách, zde onde ve výši bílá víska mezi hustým stromovím a nad tím nahoře pusté kamenité hory šedé barvy a odstrašující holosti. To jsou Terre Nove čili Primorje, kterého republika Dubrovnická teprve 1399 nabyla od Bosňanův. Na první pohled se zdá, že je to kraj nevábný a pustý, ale v dolinách jeho ukrývají se mnohé krásné krajinky, s rozkošnými rozhledy a hezkým přívětivým lidem. Ostrovy v moři zdají se nám pusté, ale jednou byly nejvzácnějším majetkem Dubrovčanův, kteří na nich měli nejlepší své sady a vinohrady. Pro ty středověké občany, kteří před rozšířením města bydleli v miniaturních dřevěných a kamenných chatách podél schodovitých uliček starého skalného kastellu, býval arci i malý kousek dobré země veliký poklad. Ostrovy ty šlovou Koločep (Calamotta), Lopud (Isola di Mezzo) a Šipan (Giuppana), a průlivy mezi nimi ven do otevřeného moře nazývají se Projezdri. Na palubě nalezli jsme ráno velikou pestrou si)olečnost kupcův, Dubrovniokých šlechticův a statkářův, úředníkův, maloměstských občanův z okolí, mnichův atd. Zátoka Gružská se svými koráby a letohrádky Stan a Míjet H mezi cypřišovými háji i 9 krásnou přírodou okolo lesnatého kužele Pětky (Mons Aeutus za středověku) v krajince Lapadu brzo je za námi. Rovněž mineme rychle v právo velikolepý vjezd do Kijeky (Ombla), podivuhodné řeky sotva hodinu zdélí, která vyráží od úpatí holých hor hercegovských a hned nese malé lodé, již promíchaná slanou vodou pří- livu mořského. V levo nám zůstane skalný ostrůvek Daxa, na néniž se prve nalézal klášteřík sv. Sabina, zadusí Dubrovnické rodiny Gotal- dicův, za Napoleonské doby obrácený v pobřežní batterii, která teprve nedávno byla zajmsténa. Za ním uzavírají východ ven do moře mezi krajinou Lapadem a ostrovem Koločepem šedé Grebeni (Pettini), řada nízkých skal divokých tvarů, vlnami a jícnou mořskou obklíčených, s majákem. Naproti nim kryje se na březích Lapadu mezi Pětkou a vrškem tvrzky Babin Kuk zátoka sv. Martina, nejidylličtcjší zákoutí těchto břehův. Daleko venku v moři vidíme osamělé podlouhlé úskalí Svcti Andrija s majákem, druhdy sídlo eremitův (S. Andreas de Pelago). Na ném v Kí. století bvdlel Dubrovnickv básník benediktin Mavro Vetranié po dvacet let samosám v skromné celle, břectanem obrostlé ; j»C'átoval zeleninu v malé zahrádce, lovil ryby, četl latinské klasiky, italské básníky a písmo svaté anebo psal přerozsáhlé své zpévy, v nichž apostrofuje denní své soudruhy, ptáky a zvířata mořská, ryby a delíiny, a nezapomíná ovšem ani na Sirény, Ariona a Aeola. Náš parník se zastavuje na mnohých místech. Po pravé ruce mi- neme zátoku Zatonskou (Malfí) a pěknou ves Orašac (Val di Noce) i staneme pod osadou Trsteno (Gannosa), která má světové jméno pro obrovské platany své, jež náležejí k největším stromům celé Evropy. *) Ve stínu jejich mohl by rokovati třebas i francouzský parlament. Odtud teprve zabočíme na levo k ostrovům. Koloěep je nejmenší z nich, s jedinou vsí, ale i ta má nyní školu. Vyšší a větší je Lopud, na němž se zdaleka na vrchu spatřuje zřícený „španělský hrad" Castel Spag- nuolo. Městečko Lopud leží v malé zátoce severní strany s dvěma polo- pustými kláštery a se zapadlými skvělými domy mezi bledým lupením zahrad olivových a živě zeleným listím šírých vinic. Uvnitř ostrova leží poutničky kostel Gospa od Pšunja (od ital. biscione, veliký had). Za krátké zastávky rychle poznáme skleslost té osady a vzpomeneme si na doby, kde Lopud sám měl veliké kupecké lodstvo, které se i)laví- valo až do Ameriky, a kde slynul mno/stvím udatných kapitánů ve službě světové monarchie španělské. Odtud se obracíme zase k pevnině. V pozadí za okolím Gruže a profilem tvrze Imperiálu na horách nad Dubrovníkem se zjevují daleké hory nad krajinou Konavlemi, mezi nimi ostrá Snježnica. Loď se zastavuje v i)řístavu, přirozeném zálivu s pod- mořskými sladkými prameny, u něhož leží městečko Slano. Okolí jeho již jest hornatější. V levo jiroťilem svým k sobě pozornost pouta Jiomo- lovitý, z daleka znatelný Tmor; je docela holý, alo pověsti tvrdí, že prý ještě za lidské paměti bývaly na něm lesy. O hájení Icsův se v Dalmácii teprve v poslední době činí jiokusy, ne sázením nového lesa, ale toliko ohrazením a hájením posavadních nízkých houštin. Ve ') Platan zde slově makljeu (srov. slovinsky maklcn — javor nebo brsleu. rus. paklen, neklen — javor). 12 K, Jireéék: vyšších polohách arci je všecken humus již dávno deštěm smyt, ale i mezi holými kamejiitými pustinami pozoruji se stopy vegetace, kde- koli 8e trochu pfldy mezi skalnými žebry zachytilo. Ze zátoky jedeme přes zavřené moře mezi pevninou a ostrovy ještě jednou na západ navštívit ostrov Šipan, největší a nejúrodnější z celého toho souostroví, a sice osadu řečenou Luka na severním konci, v jejímž velikém přístave nás vítá pronikavá vůně rybářská. Ostrov má pěkné vnitro s bujnými sady a dělí se na dvě obce i fary; jedna je Luka, druhá Sugjuragj (sv. Jiří) na jižním konci naproti Lopudu, v němž bylo za republiky sídlo kneza ostrovního (comes insularnm), od senátu na jeden rok vysílaného. Po odjezdu mineme malý labyrint hornatých ostrovů, seřaděných jako kulisy a rozdělených klikatými průjezdy. Nej- blíže následuje průliv tak toěitý, že bychom o existenci jeho na první pohled ani nevěděli. Učení Dubrovčané ho nazvali Bocche Pompejane, kladouce sem nějakou námořskou operaci z válek mezi Caesarem a Pompejem, když Caesarův vojevůdce Vatinius odehnal Pompejanského admirála Octavia od Epidauru. Dle jiných náleží však operace ta do průlivu mezi Hvarcm a Torkolou. Pak následuje ostrov Jakljan s vinicemi, ale bez stálých obydlí lidských ; vinice ty zmiňují se již v 13. století; tedy již tehda obyvatelé byli využili každého kusu úrodné země. Pak se otevře širší průjezd s majákem v právo a s pohledem ven do moře na dlouhý průliv Mljetský mezi horami ostrova Mljetu a poloostrova Stonského Rtu ; tudy vede hlavní cesta parolodí při po- břežní plavbě dalmatinské. Tento i)růjezd slově Veliki Vratnik, italsky Bocche Falše. Maják stojí na ostrůvku řečeném Olipa, který je od poloostrova Stonského oddělen posledním průlivem Malého Vratníka. Loď zůstane v našem uzavřeném moři, nechá tyto skály v levo a plaví se na sever do zátoky Stonské, která se mezi vysokými pahorky stále zužuje, až vypadá jako řeka. Na březích spatřují se borové lesíky, vinice, zahrady a malé vesničky. Jedna víska o dvou domech slově Indija, Veliká a Malá. Pěkné místo je osada Broci (gen. Brodáca) v levo, na břehu pod lesnatými vršky. Naproti ní leží za těsným zá- livem v krásné poloze nový letohrádek Dubrovnického šlechtice Marinice Gjorgjiée, poslance na sněmu dalmatském, starého vlastence, který byl s námi na lodi a mně sídlo své i okolí zdejší s milou přívětivostí ukázal. Zátoka se končí v koutě mezi strmými horami. Ku konci je tak plytká, že se při pohybu parníku po stranách obnažují rozsáhlé mělčiny, jako v nějaké řece za nízké vody. Staneme před městem. Na levo se prostírá v podhoří malá rovina se solivárnami. Solarské hospo- dářství hned ohlašuje odporný puch mořské vody, na slunci vypařované. Městečko je z části ohrazeno starými hradbami, které jdou strmě do vrchu až ke zřícenině v závratné výši. To je město Veliký Ston a zbořenina nahoře je hrad Pozvizd. Na východní straně hradního vrchu jde do hor těsná dolina jako ulice, nemnoho nad mořem vyvýšená. Při prvním pohledu by nikdo netušil, že se v ní již za několik minut spatří druhé moře a druhé městečko Malý Ston, u druhé zátoky mezi poloostrovem Stonským a skalnými břehy pevniny, v sousedství ústí Jíeretvjr. Stan a Mljet. 13 ^ Vyjdeme na břeh do města. Konec zátoky zrovna pod hradbami je čiré bahno, jen ža piffivn zaplavované, plné hnijících rostlin moi^kých. V těchto močálech je pařeniště milionů komárů ; v městě lze spáti jen pod oponami kolem postele, jako pod tropy v zemích moskitů. Stonané, pronásledováni letními zimnicemi, ohradili se proti výparům posledně slabou řadou eukalyptů. Hned zprvu musím podotknouti, že město čítá toliko 370 obyvatelův, ačkoliv obsahuje asi 150 domů, příhodných pro počet několikráte větši. Hospody zde, jako ve všech malých městech dalmatských nemají, jen soukromý dům jedné staré paní, v němž se najímají slušné upravené pokoje. Za to se zde nalézá restaurant v bývalé strážnici z doby republiky, v němž se jídá dosti dobře, řekl bych lépe nežli v hostincích samého Dubrovníka. Z úřadů nalézá se zde okresní soud, do jehož obvodu patří i Slano a ostrov Míjet, a úřady celní, berní a solnické. Biskupství Stouské dávno je zrušeno; ve zbytcích paláce biskupského bydlí farář, děkan Dum Ante Liepopili, Dubrovčan, který se zabývá i historií Stonskou. V novém obecním domě je umí- stěna škola s dvěma učiteli a jednou učitelkou, navštěvovaná z celého okolí daleko široko. Archiv se spisy, začínajícími od 15. století, nalézá se u soudu; knihy a listiny staré politické správy, spousta nespořádaných sežloutlých papírův, jsou přeneseny do státního archivu ve starém paláci Dubrov- nickém, knihy starého biskupství do archivu biskupa Dubrovnického. Zůstali jsme tu dva dni. Viděl jsem nemalý kus Evropy a množství starých staveb středověké vojenské architektury, ale něco podobného jako v Stonu se jinde nenajde: dvě ohrazená města u dvou zátok mořských a mezi nimi hradba s věžemi a hradem na strmé hoře, která jako čínská zeď pevně uzavírá veliký poloostrov od moře k moři proti pevnině. Bohužel Stonané ve Velikém Stonu hradby na straně k přístavu nedávno z největší části zbořili, aby zimničné město své učinili prů- dušnějším a zdravějším. Lépe by byli učinili, kdy by staré hnízdo malarie a komárů docela opustili a se přestěhovali do sousedství do Brodců na zdravý vzduch v rozkošné poloze. Systém starého opevnění popíšeme aspoň stručně. Město Veliký Ston je vystavěno do vrchu v podobě tří hranu jako Dubrovník. Jako kulatá věž Minčeta uzavírá Dubrovník s hora, tak i zde stojí na horním konci podobná véž s dvěma obloukovitými okny k městu. Domy vyplňují celý těsný prostor mezi horou a mořem, které arci zbahněním a ná' vozem od středního věku asi nemálo ustoupilo. Přístav sám hájila massivni tvrzka sv. Jeronýma, nyní v troskách. Dolejší strana trojhranu hradeb je nyní z největší části odstraněna, druhé dvě strany však posud stojí : vysoká zubatá hradba, před ní nižší zeď (murus a anti- murus) a pod touto široký a hluboký příkop, nyní vše plno popínavého rostlinstva a stinných zahrad. Ulice městské jsou rovné, jako dle pra- vítka, a domy vedle nich přísně odměřené, vše ještě od založeni města od Dubrovčanů po r. 1334. Město bylo však zpustošeno nejen výpary bahen, ale i častým zemětřesením, posledně v dubnu IbóO, kde se zřítily celé domy. Domy ty byly úzké a patrné velmi vysoké, ale ztra- tily na mnoze svá vyšší patra ; mají ráz docela středověký, jako v staro- bylých ulicích Pr^eka a Pustjerny v Dubrovníku, s gotickými nebo be- 14 K- Jireček: nátskými okny a s erby nebo nápisem „Yhesus" starobylým písmem nad vraty. Mnohé ulice jsou již jen truchlivá poušť mezi zříceninami, v jejichž bezstropých pokojích bují vysoké stromoví za elegantními kamennými rámci oken ; ještč se ví, komu který dům patřil. Palác kneza Dubrovnického stál o sobě a zemětřesením ztratil celý svůj hořejšek; ve zbytcích jeho je ubytován soud. Kathedrála sv. Vlacha (S. Blasius) před mnohými lety stržena a na jejím místě vystaven z bílého a červe- ného kamene neforemný moderní kostelík. Je zde i veliký klášter františkánský, ale docela opuštěný. Z oken klášterního domu prohledá sláma nějakého skladu, na románském kampanilu sídlí sovy a veliký kostel sv. Nikoly vypadá hůře nežli zřícenina. Za koncentrace vojsk v čas revoluce hercegovské a před okkupací bosenskou v něm bydleli vojáci a koně vozatajské. Je to pěkná budova 32 kroků zdélí s krásným dřevěným krovem a stropem ze silných klád, ale vnitřek činí hrnzný dojem: románské zábradlí před hlavním oltářem se soškami svatých, oltáře samy a gallerie před varhanami jsou nadobro rozbity a podlaha, utvořená množstvím náhrobních kamenů s nápisy od 14. století začínaje, je plna zpuchřelého sena! Františkáni, vidouce úpadek města, sami své sídlo opustili a osudu ponechali. Město podnes se zásobuje vodou ze starého vodovodu z hor, díla Dubrovčanův. Jediný veliký závod jsou státní solnice, které spolu se solivárnami na ostrově Pagu a v Pi- ranu na Istrii zásobují Černou Horu, Hercegovinu a Bosnu. Od hradeb městských jdou dvě souběžné zdi daleko od sebe vzhůru na Pozvizd, se zubatým cimbuřím a s krytou chodbou uvnitř, která již je docela rozpadlá a neschůdná. Vedle hradeb těžko lze se pohybovati ku předu ve skalné půdě, plné ostrého kamení se slabým křovím. Obě hradby se spojují na vrcholku u hradu Pozvizdu, řečeného též tvrz sv. Bartoloměje. Hora má na sever a na jih moře, na východ rozsedlinu se silnicí, na západ hlubokou dolinu se sady olivovými. Na severním svahu nalézají se i lesíky pinií. Hrad je bohužel téměř ne- přístupný. Od něho se spouští k Malému Stonu jen jedna hradba, ale silná, solidně z velikých Čtverců zbudovaná s četnými věžemi. Opevnění Malého Stonu ještě stojí. Na konci hradby horské zdvíhají se břečtanem obrostlé čtverhranné věže hradu řečeného Co- rona. Pod nimi leží zcela těsné miniaturní městečko, zdravější a ži- vější nežli Veliký Ston : tři uličky, 40 kroků dlouhé a 4 kroky široké, docela zastíněné okolními massivními zdmi a jich věžemi. Západní vrátka ze strany vísky Chodilje, skryté mezi olivami, jsou v rohu jedné kulaté, vysedlé věže tak ukryty, že je zvenčí nespatříš, až přijdeš ke zdi samé. Malinký přístav je hájen kulatou věží, která původně stála ve vodě. Záliv nekončí zde, ale jde ještě dále na východ do vnitro- zemí. Za ním vystupují naproti nám pusté veliké hory, jejichž oby- vatelé se nosí jako Hercegovci, ale s červenými turbany; ženský kroj, s bílými šátky na hlavě, podobá se Konavljanskémn. Území jejich i)atří ještě k territoriu Dubrovnickému, ale má obyvatelstvo horské, mezi kterým do nedávná kvetlo hajductví. Slavný byl vojvoda Daničió ze vsi Ošije, stojného jména se slavným liloloííem srbským, původně jeden z pandurův Ali liizvanbegoviče, paše Mostarského; provozoval své kousky i na rakouské půdě, o čemž se zde ještě mnoho vyi)ravuje. Tržiště horalův Ston a Míjet. 15 a Hercegovcův se Stonaný byl tak zvaný tahor, louka na východ od Malého Stonu ; obchod prostředkovali Dubrovničtí kramáři a sensalové, jimž se říkalo parUibučL Hradby na první pohled pocházejí z dob před užíváním střelného prachu, jakkoli byly i potom stále doplňovány. Pro konec středověku jsou dílo pozoruhodné. Dle jedné listinné zprávy z r. 1394 Dubrovčané na ně za prvních šedesáti let svého panství utratili do 120.000 du- kátí^v. V 15. století, za rostoucí moci turecké, celé části zbudovány znova, současné s hradbami mésta Dubrovníka, jež stojí podnes. Návrli k jejich zdokonalení načrtnul 1439 Neapolský „ingeniarius" Onofrius, týž, který zbudoval starý palác vládní a vodovod v Dubrovníku; jeho plán Stonu, velezajímavá památka kresby architekturní, chová se podnes v archive Dubrovnickém. Službu konaly tyto pevnosti až do pádu re- publiky. Ješté vojáci Napoleona I. jich střehli, ba Francouzi postavili na hoře sv. Pavla na východní straně rozsedliny, spojující obě města, jednu novou tvrz, jmenovanou dle guvernéra Fort Marmont. Po době Napoleonské byly bašty opuštěny a ponechány nenáhlému rozkladu. Důležitost celé posice spočívá v oné rozsedlině mezi oběma městy, která jako isthmus poloostrova Athonského od pradávna slově Prevlaka, od převláčení lodí. Ona k pevnině připojuje dlouhý polo- ostrov, za středověku nazývaný Punta Stagni, slovansky Stonski Rt^ kteréžto jméno podnes je tu obecně známo (říkají: na Ratu, Rčanin, Rčanka); jméno Pelješac patří vlastně jedné krajině toho poloostrova a je původu nového, podobně jako italské Sabioncello, Povrch polo- ostrova neobnáší více než 355 čtverečných kilometrů, tedy méně než ostrov Cres (Veglia) v Quameru, největší z ostrovův Adriatického moře, ale délka jeho je taková, že i parník potřebuje k obeplutí jeho celý den. Veškeren povrch jeho je nadmíru hornatý, ba blízko před zá- padním koncem, mysem Gomena (caput Gumanum středověku), zrovna naproti městu Korčule dosahuje nejvyšší vrchol (Sveti Ilija čili Monte Vipera) výšky 970 metrův a tudíž vystupuje vysoko nad hřebeny sou- sedních ostrovů Hvaru a Korčuly. Vyhlídka je jedna z nejkrásnějších celé Dalmácie. Ston leží na místě, kde nejen je hlavní závora poloostrova proti pevné zemi, ale i nejsnadnější přechod pro pocestné od moře k moři. Rozsedlina mezi horami Pozvizdem a sv. Pavla (Supavó) má ráz starého dna mořského z dob předhistorických, které se geolo- gickým rozvojem zdvihlo. Je to úzká, poněkud zakřivená prorva mezi vysokými, strmými stráněmi, s nichž se někdy svalují kameny až na dno. Ukázány nám stopy docela Čerstvé strže s vrchu sv. Pavla, kdo se nedávno obrovské balvany v noci se strašným hukotem skulily až dolů na cestu. Na dně vede dobrá silnice s telegrafem, vystupující přes nepatrné sedlo. Délka od moře k moři obnáší asi jeden kilometr nebo čtvrt hodiny pěší cesty. Dubrovčané za dob republiky nejednou pomýšleli na prokopání průplavu, ale technické prostředky jejich byly k tomu příliš slabé. S penězi, které utratili na hradby, mohli ovsem to dílo zvolna provésti. Za to časem převláčeny menší lodě na válcích od pradávna až do francouzských válek. I nyní projekt průplavu, pro pobřežní plavbu velmi důležitý, není zapomenut. Ostatně se na první 16 Jt Jvreéel^: pohled poznává, že moře za starších dob z obou stran sahalo hlouběji do země a teprve sesouváním strání bylo zatlačeno. Praví se, že za horou sv. Pavla dále na východ se nalézá druhá podobná rozsedlina od moře k moři, ale té končiny z vlastního názoru neznám. Krásný kr£g je malinké pole Stonské na západ od města, úrodný kout mezi horami; jen musíme rychle obejíti solnice. Je to rovinka plná oliv, fíků, moruši, oleandrů, s vinicemi a dokonce i poli žitnými, plná živých vod a bujných plotů šípkův, pistacií a bodláčí. Na západ vybíhá z ní dolinka do výšky ke vsi řečené Česvinica. V levo se vypíná v pozadí hora Starigrad se serpentinami cesty do vsi Ponikve; nahoře jsou prý na ni slabé stopy starého hradiska. Tam asi ležela ssutina Djeviči-grad, zmíněná v starém katastru Dubrovnickém z po- čátku 15. věku, v tak zvaném „libro rosso'^ čili „matici", jenž obsahuje bohatství topografických dat, ale posud není tiskem vydán. Pod touto horou vystupuje v poli skalná homole sv. Michaila; ještě r. 1433 byla na ní zřícenina starého hradu a nyní se tu nalézá klásteřík jeptišek. V poli samém je plno zřícenin malých kostelův, sv. Maří Magdalena, Gospa od polja, sv. Martin, sv. Petr, v pozadí na skalách sv. Sergius a Bacchus atd., vesměs miniaturní starožitné stavby s polokruhovou románskou apsidou, z největší Části ještě z dob před panstvím Dubrov- nickým. Zdali za římských dob zde byla nějaká značnější osada, nevíme; nápis latinský se tu našel jen jeden. Místní jméno ve středověké latině Stagnum je zajisté původu římského, od „stagnum*^ močál ; tvary Stamnum (i řecky Stamnon), Stamum jsou jen zkažení původní formy. Slované jméno to obrátili do svého tvaru Ston\ italsky město slově Stagno (Staňo). V 7. století celé toto pomoří osazeno od Slovanův; slabost římského živlu za doby obsazení slovanského se jeví nejlépe v tom, že se ani na poloostrově Stonském ani na okolních ostrovech žádný zbytek Ěímanů neudržel, jen v nemnohých městech pod vrch- ností byzantinskou. Ston náležel pak k zemi řečené Chlm, která obsa- hovala celé dolejší poříčí Neretvy s pomořím až k samému Dubrovníku. Časem býval i střediskem této krajiny, se sídlem katolického biskupa, který se však záhy přenesl na blízký ostrov Korčulu. Za většího sou- středění kmenů slovanských náležela země Chlmská k státu velikých županův srbských. Nedávno objevený vojenský spis Byzantince Kekau- mena z 11. století vypravuje, jak jeden z byzantinských velitelův (stratigův) v Dubrovníku, Katakalon Klazomenský, chtěl lstivě zajmouti knížete srbského Vojslava, a sice při křtu syna jeho, k čemuž se na- bízel za kmotra, ale Srbové byli chytřejší a při smluvené schůzi kdesi u samého Dubrovníka lapili stratiga s jeho Řeky a odvezli ho do Stonu. Doba nadvlády byzantinské, která vzala za své teprve v 12. sto- letí, podnes není zapomenuta. Na cesto ze Stonu k ville Gjorgjičově slově jedno místo na břehu mořském mezi vinicemi a stromovím posud „řecký písek^ Grčki pjesak a pod tím jménem se uvozuje již v Du- brovnických památkách 14. století. Byla tam tehda opevněná osada, z níž zbývají stopy zdí. A když jsme se ptali sedlákův, jak zanikly kostelíky pole Stonského, pravili nám, že dle pověsti je rozbořili 8ion a iíHet Í7 Řekové (obalili Orci). I na pevnině se kladon staré stavby do doby Grkův. Za organisace říše srbské od prvních Nemanjičův založil syn Nemanjův arcibiskup sv. Sáva jedno z nových pravoslavných biskupství v Chlmu, a sice u chrámu Bohorodičky ve Stonu. Chrám ten je asi dnešní zřícenina Gospa od Polja, blízko soliváren. Vůbec Ston staro- slovanský před dobou Dubrovnickou ležel nepochybné ne v nynější nezdravé poloze, ale v úrodné rovince pod hradem sv. Michaila, který ostatně ještě Lukarié (1605) uvozuje co staré sídlo pánův Chlmských. Biskupství to záhy přeneseno do vnitrozemí a po mnohých osudech utkvělo v Mostaru. Vedle pravoslavných byli ve Stonu i za Srbův také katolíci. Bratr sv. Sávy, král Štěpán Prvověnčaný (ok. 1220) daroval benediktinům kláštera Mljetského „u Stone crkV svetago Nikoly", snad týž chrám, z něhož se později vyvinul klášter františkánský s kostelem, jehož zříceninu jsme právě navštívili. Zajímavé podrobnosti pro topo- grafii zemí těchto ^a Nemanjičův obsahuje listina, daná od krále y Štěpána Uroše I. v 1. 1254 — 1264 klášteru sv. Petra na Limu, kterou z památek Athénských letos na světlo vynesl Ljubomir Stojanovió ve spisech akademie srbské. Klášter ten měl v Stonu zemi kolem chrámu nepochybně biskupského, „knežinu^ (pozemek kneza) i zahradu knězovu, sousední ves Ponikve a na pevnině vsi Trnovo, Malikovo (nyní Maj- kove) a Oslnik (dnešní Osaonik). Při tom se v listině zmiňují ve Stonu ještě i chrámy sv. Bogorodice a sv. Petra. Z tohotu druhého chrámu pochází hrubý obraz (basrelief) sv. Petra s málo srozumitelným ná- ])Í8em kyrillským, který je nyní vedle zmíněného náhrobku římského zazděn do kampauilu kostelíka Gospe Nunciate, čtvrt hodiny na západ ()d Stonu. Z památek Dubrovnických známe z těch dob řadu jmen županův Stonských, úředníkův krále srbského. Mezi velmoži zdejšími vynikli na počátku 14. století bojovní Branivojeviéi, nepřátelé Du- brovčanův. Za dob, když říše neustále se šířila na jih do Makedonie, kořistíc z úpadku císařství řeckého, panství srbské na severozápadě v Chlmu klesalo pokroky Bosňanův. Bán bosenský Štěpán na počátku vlády srbského krále a později cara Štěpána Dušana držel celé pomoří Chlmské až k Dubrovníku; jen na Stonu se Srbové udrželi. Dubrovčané se v srpnu 1332 ujali zprostředkování míru mezi Srby a Bosůany. Posel jejich Junius Držié jezdil od jedněch k druhým, a v lednu 133)) se obec Dubrovnická usnesla žádat u obou sousedův, u krále srbského i u bána bosenského, aby jí Ston byl postoupen. Patrně se strany při jednání o hranice nemohly o Ston dohodnouti, a Dubrovčané chtěli míti co strana prostře dkující nějakou odměnu. Zadarmo to ovšem nebylo : bcin bosenský měl obdržeti od Dubrovčanův roční důchod 500 perper, král srbský stejný důchod, ale nad to co vlastní pán země ještě dar 8000 perper. Král Štěpán vydal již v lednu 1333 listinu, v níž Kat Stonski postupuje Dubrovčanům a k tomu jim daruje i pobřeží od Prevlaky ku pomezí Dubrovnickému ; druhá čásť darování toho zůstala na ten čas nesplněna, jelikož pomoří to drželi bánové a později králově bosenští ještě přes 60 let, do r. 1399. Bán bosenský přistoupil k tomu sjednáni dva měsíce později, ale jen co se týče Rtu, Stonu a Prevlaky ; OSV&TA 1891. 1. 2 18 ^' JireSek: při tom svolil, aby Dabroyčané smělí „prěkopati Preylakn od mora do mora"^. Se Srby se Dabrovčané zatím nepohodli, až Dašan v kvétnn r. 1334 své darování novým listem potvrdil, ale pod podmínkami: nesměli tam přijímati žádných uprchlíkův srbských a byli nuceni slíbiti, že ,,pop srbski^ i nadále bude zpívati v chrámech ve Stonu a na Rtu. Dubrovčané rychle rozdělili poloostrov na 300 podrobně vymě- řených a vymezených podílův a rozdali je mezi šlechtice a měšťany svého města. Také někteří srbští domácí šlechtici, jako bývalý župan Stonský Gjuragj Prijanovič a někteří popové obdrželi podíly. Správu převzal na místě župana kněz (comes) Dubrovčan. Tu teprve založen obojí Ston v nynější podobě, a již 1335 začato na kvap se stavbou hradeb a věží na Pozvizdu i u obou moří; v městě usazeno 150 rodin z ostrovů a pevniny Dubrovnickó, a také sedláci z pole Stonského sesídleni u nových hradeb. Veliká péče věnována solnicím, které pečlivě upraveny a proti útoku nepřátelskému zabezpečeny kolovou hradbou (pallata) a příkopy. Vývoz soli odsud do vnitrozemí byl pak téměř hlavní důchod republiky až do jejího konce. U obou mést postaveny válečné lodice a na „řeckém písku'' a jinde osazeni sedláci s povin- ností stálé stráže. Hrady Stonské se ve spisech tě doby označují dle polohy naproti Dubrovníku, co hrad u „tohoto moře" (istius, huius maris) a u „onoho moře'* (illius maris). Koncem 14. století střežilo Velký Ston stále 12 mužů pod knězem, a Malý Ston 12 mužů pod hradním kapitánem, a hrad Pozvizd O mužů, vše z části vyzbrojeno samostříly. Ve dne stála polovice na hradbách, v noci všickui. V noci museli nad to Stonané sami postaviti 18 mužů k hlídání hradeb. Při nejmenším nebezpečí vypraveny posily z Dubrovníka a ostrovů. Popové srbští se zpomíuají, pokud vládl Dušan. Katolický kněz byl z po- čátku jen jeden v komonstvu Dubrovnického správce. Ale již za ne- dlouho, r. 1349 usadili se v městě františkáni, a pravoslaví spolu s bosenským patarenstvím začalo rychle mizeti. Katolický klérus náležel pod biskupa Stonského a Korčulskóho; teprve když Korčula přišla pod moc Benátčanů, zřízeno ve Stonu po dlouhém jednání r. 1541 biskupství zvláštní, jež zastávali šlechtici Dubrovničtí. Tributy za Ston placeny dlouho, Bosňanům do pádu království bosenského. Srbský tribut za Ston měl zvláštní osudy. Ještě car Dušan daroval jej 1348 klášteru sv. Michaila a Gabriela v Jerusalemě. Syn Dušanův car Uros ustanovil listinou z r. 135S, že v tom případě, kdy by klášter Jeru- salemský zapustí, důchod ten připadnouti má srbským klášterům na Svaté Hoře Athonské, Chilandaru a Sv. Pavlu, což se brzo stalo. Mniši nejdříve Jerusalemští, potom Athonští, si přicházeli pro tento roční dar až do konce republiky každý druhý rok, kde jim suma 292 dukátů benátských vyplácena s obzvláštními veřejnými ceremoniemi. Ještě po pádu republiky obrátili se mniši o ten důchod na vládu rakouskou, ale byli odmítnuti. Dějiny Stonu po obsazení od republiky Dubrovnické až do 16. věku jsou nepokojné. Za každé války, a těch bývalo mnoho, na sousedním území slovanském a později za každého nájezdu tureckého množství lidu utíkalo přes hranice Dubrovnické ke Stonu, na poloostrov Stonský i na ostrovy. Dubrovčané jim toho útočiště neodpírali, ale ovšem při Ston a Mliet 19 každé takoTé příležitosti musili posádky své sesilovati. Kromě toho dlouho nepřestávaly pretense na Ston se strany Slovanův a obavy o pře- padení hradův a zničeni solnic. V obou malých městech rozvije! se zatím čilý život; byli tu řemeslníci a cechy, kupci, bisknp, mniši a knéží, kněz a jiní úřednici republiky atd., ale již záhy se začínají zmínky o škodlivém vzduchu a o epidemiích zimničných, které hubily posádku i měšťany. Na Stonský Rat jsme se dále nevypravili. Cesty po něm jsou velmi neschůdné, pořade s vrchu na vrch, tak že se od moře k moři počítá často několik hodin namáhavé cesty přes horský hřeben. Oby- vatelé sedí nejvíce dle moře v malých vesničkách mezi vinicemi a olivami. Hlavní osady jsou Trpanj (Trappano) na severním pobřeží, Orebič, který se v našem století plachtovou plavbou z malé vísky velice zmohl, a Trstenik na jižním. Zvláštnosť fauny je šakal (Canis aureus), který se vyskytuje i na protějším ostrově Korčule. Okolo Stonu ješté se vidí turecké mužské kroje na širokých nohavicích, ba- revných pásech a červených fesích, jaké nosí také Župljané a Konavljané u samého Dubrovníka. Dále na západ kroje přestávají, a obyvatelstvo se obléká jako ostrované podle spůsobu západoevropského. Hlavní zaměstnání je plavectví. Hospodářství je slabé. Tu a tam jsou ještě řidei komisy Dubrovnických šlechticů, vzdělávané od pólo viníkův, ale ma- lého rozsahu s nepatrnými důchody. Také nářečí se mění: na Přímoří u Slaná se mluví hercegovsky, ve Stonu stejně jako v Dubrovníce, ale za městem již se slyší dialekt ikavský (triba m. trijeba či třeba). (Dokončení.) Ženská hlava v XV. věku. dr. Zikmund WInter. >) I. Kus obecný. enské pohlaví vstoupilo do XV. století co do kroje celkem střízli- véji nežli mužští. OvŠem byly také dcerami své doby, a poněvadž ta doba — rozhřána století 14. a 15. — charakterisuje se přepjatou zbož- ností a přepjatou rozpustilostí, postřehujeme tyto dva kontrasty i na kroji ženském po vší západní a střední Evropě : jedny paní šatily se krojem ne nepodobným kroji našich jeptišek, zahalujíce sobe zbytečno i vlas, nejkrásnější a nejpřirozenější zdobu ženského těla; druhé na odpor tomu plastiku těla rády na odiv stavěly, některé v tom i ne- mírným šněrováním nadsazujíce, jiné neslušným vystřižením na prsou až i poctivý mrav urážejíce. ') Pramenem k té stati byla všecka čelná díla o krojích, německá, fran- couzská, anglická, polská, ruská, kteráž v Pražských ústavech jsou pří- stupna. K 6ft8ti zevrubné posloužily české archivy. 2* 20 -^. y^inier: Co do účesn ženské hlayy a její ozdoby postřehujeme na prahu XV. věku velikou rozmanitost Děvčata a panny bývaly obyčejně roz- prostovlaseny, hojné kadei^e v prsténcích splývaly jim až na ramena i dále, kam dosáhly, některé splítaly vlasy své do vrkočů. Starodávné náčelníky zvolna mizely a místo nich vstavovaly sobě panny české na hlavu věnce „perlovce,** o nichž doleji položí se. Některé přikrývaly hlavu také jemnými rouškami průhlednými, zvláště „paučníky" hedbáv- nými. Vdané ženy měly hlavu sobě haliti. Ode dávna platilo v té pří- čině pravidlo, kteréž čteme u Rosacia, ,,že přikrytí hlavy ženské znamená poddanost k muži.^ „Nemá býti žena bez studu zavita jako nějaký blázen z Famfrlína. Panny mají svobodu s odkrytou hlavou a prosto- vlasé mezi lidmi choditi.'^ To byl tedy princip. Ale což to byla různost v tom, kterak hlavu přikrývati a co s vlasy působiti. Některé paní, aby krk mohl býti nahý, vymyslily sobě divné povýšené účesy a obalily vlas všelijakými rouškami a šlojíři; jiné všecken vlas vpravily do sítě, kterouž, aby byla větší, lecťim vycpávaly; na sítě i šlojíře a roušky mnohá paní vstavila nad- bytkem čepec nebo i čepici. A při všem tom nadsazovaly. Už Štítný vyčítá vdovám i pannám, že stojí „po světských lej)oatech, po pěkných rúškách na šperk připravených. ' České roušky byly v 15. století tak výborný, že je zvláště z Klatovska obchodníci vozívali do Vídně, kdež se jimi paní zdobily rády. Tak vstoupily tedy ženy do XV. věku. Jest otázka, kterakou pro- měnu vzala na sebe ženská strů,j co do hlavy v době husitské. Jak z letopisů povédomo, ustřihovali Táboři ženám a dívkám Pražským vrkoče a šlojíře — jiná rozmařilost a paráda přísným Táborům asi v oči nebíjela, sic by ji negalantné byli zničili také. Tedy nelíbily se Táborům jen vrkoče a šlojíře. Bez pochyby tedy ženy Táborské přísných mravů hlavy zavíjely do plachetek víc než jiné paní ; ale že by šlojířů aneb roušek a věnců perlových a čepců hedbávných a jiných ubylo v inventářích doby husitské, toho říci nelze. Při mnohé méštance hu- sitské najdeš čepec „paldekynový*^ neb atlasový, také i čepce s perlami; paní ňkonka z Wartenberka r. 1426 velmi pilně prosí v psaní „ctnou ženu paní Margarethu, '^ aby jí poslala „rytý aksamit a čepeček které- koli barvy. ^ V Plzni r. 1426 Jakeš Kabeláč, „jsa medl na těle," od- kazuje posledním poruč(?ním dcerám svým „věnec perlový," v jiném kšafte Plzeňském r. 1435 čteme o vénecích perlových, na nichž jsou zlaté zápony a stříbrné; Pražská Klára Helmonissa má r. 1425 věnec perlový a na něm Šestmecítma prstenů. A takž bychom ještě chvíli mohli vypisovati, kde která husitská dáma měla přípravu skvostnou na hlavu, za důkaz, že dosti bylo těch, které si řezbu Táborů, v Praze na paních a pannách provedenou, málo k srdci připouštěly. Jakmile vojny se skonaly, jižjiž zase tlačily se do Čech všecky ony titěrné moíly, jimiž skvěla se ostatní západní Evropa. Zvláště dvůr bargundský a francouzský byly plnými zdroji všeli- jakého kroje, a naši lidé, chodíce zase do Nizozemska pro kmenty, zlatohlavy, koberce a jiné vzácné zboží a přijímajíce kupecké lidi od- tamtud, nedovedli na dlouze cizím vlivům odolati. Takž naskytnou se ti dosti brzy v inventářích sukně cizinské, mechelské, francké a jiné ; ženská hlara v XV. véhi. 2\ r. 1447 musí býti i žákům Pražským zakazován přepych. ,,Co jest té pajchy vymyšleno v tato léta!" volá zoufale Rokycana; a že noví kro- jové vymyšleni a v zemi rozšiřováni jsou tou dobou, to víme ze zprávy Roabika z Hlavatec, jenž r. 1476 píše na Krumlov o nějakém krejčíři, že „novým krojem Šatů neumí dělati." Byl to mužský kroj krátkých kabátků vycpaných, řezaných, šatů ^štukovaných ze samých barevných kousků, což bylo na všecken spůsob dražší nežli střídmý šat z látky jedné, a také šití takového francouzského a vlaského kroje dle zprávy souvéké bývalo dražší nežli všecko drahé sukno dohromady. Našim českým dvořanům posmívá se Židek, že „roucha nesou štukovaná, co na kejkliře sluší, na biřice, na kata, hudce, trubače a pištce, půl zadku vné." Zase vyskytly se u nás po vojnách husitských ony nepodobné lo- ketní škorné švihácké, a právě ony nejvíc ukazují, že doba se změnila. Vyskytly se u pánů i paní, a zvláště při dvoře Jiřího krále. Židek míní, že by synové královi — a jeden z nich byl švihák vůbec pově- rlomý — neměli míti špicí u střevíc, nebof prý to na blázny sluší. Hokycana nejednou na kázání pustil se do té mody. I peklem hrozil : .(■o lidé budou trpěti na onom světě, kterak je budou dáblové bósti divně těmi špici tam v pekle." První a nejzřetelnější změna při ženském kroji doby pohusitské jest, že obnoveny jsou bývalé vlečky. Šat paní splýval tak hojně na zem, že nechápeme, kterak chodily. Co se Rokycana, první kněz oněch dob v království, co se namluvil proti těm ženským „ohonům!" „Mnohé ženy pyšné, hrdé, kdo je napraví, aby své pejchy nechaly?" tak dí Rokycana v jednom kázání, „proč na to nedbají, aby ocasové se za nimi netáhli? Blány se za nimi vlekou a sukně dlouhé s ocasy na loket neb na dva, a na těch ocasích se ďáblové vozí." A s tím řasnatým, dlouhým šatem ženským organicky souvisí tehdejší ústroj hlavy. Největší a spolu nejrozmanitější parádu ženskou postřehneš v oněch pohusitských dobách na hlavách dámských. I ty paní, které hlavu halily po starodávnu počestně do plachet a roušek, činily to s jakýmsi přepychem; nepřestávajíce na prostém přehození plachetky, skládaly ji uměle a do mnohých záhybů. Ale mimo plachetky, kasanky a roušky což jiných všelikterých bývalo tou dobou ženských čepců a klobouků ! Oblíbená forma u paní vznešených byl ohromný ne- vkusný perlovec, nádherně zdobený a všecek vlas kryjícL Souvěcí mravo- kárci zovou tuto formu ^kolečkem," „kokrhelem," „drdolem," „cho- moutem." Z té příčiny zove Rokycana paní, jež zdobily se takovým perlovcem, i chomoutnicemi. Volá: „Proč na to nedbají, aby na těch hlavách těch drdolů nenosily, neboť jsou dáblova hnízda." Jindy volá: ..() vy ženy, vy chomoutnice mnohé fifiovné!" — a vyčítá jim, že mají hlavu jako poplužní kolečko anebo čápi hnízdo. Tou dobou české dámy také přijaly na hlavu podivný onen čepec, jemuž Francouzi říkali hennin, Cechové -roh." Je to věru pendant k zobákům na střevících; jako zo- báky prodlužovaly nevkusně nohy, takž roh do délky natáhl hlavu. Kroj ten byl v době Jiřího už vlastně dosti starý. Obecně se vypravuje, že Isabela, krále fraBCOuzského Karla IV. první choť, přišla r. 1385 do Paříže s henninem na hlavě; prý vzbudil smích ten rohatý čepec 22 Z, Winter: dlouhý — ale po smíchu hned stála se z toho na sto let móda. Fran- couzské pani měšfanskó mívaly roh 50 až 60 centimetrů dlouhý, dámy stavů vyšších mívaly delší. Tski vstoupily románské dámy s rohem do veku patnáctého. Roh na ženské hlavé byl jedním z bláznivých znamení bujné doby. Hned počátkem 15. věku šiiHla se tato móda ze zemí ro- mánských dále na východ a sever. Bo polovice věku znaly hennin paní už i v Uhrách. I staré ženy strojily se rohem. Známe francouzský obrázek z 15. věku, na němž namalována ošklivá babka s ohromným červeným rohem na hlavě ; pi^ něm má černou plachetku na hlavě a na nem visi bílý šlojiř neb rouška. Že mravokárcům nemohly se rohy ženské zalíbiti, to na bíle dni. V Pai^ži prý r. 1428 kázáním pohnuly se pa- ničky tak, že spálily hromady rohů svých — ale potom brzy pořídily si nové a — delší. Že by si naše české paní už v první půli 15. věku byly vstavo- valy roh na hlavu, o tom nevíme. Pochybujeme. U našich kazatelů za- číná se boj proti rohům teprve od druhé půlky věku dotčeného, tedy teprve po době husitské. Nejvíc tonží do nich Rokycana a Chelčicky po něm. Rokycana při drdolech vždy také dorážel na „rohy velik('\'* ale upi4mně pověděl jedenkráte, kterak se chápe takové kázáni oněch rozkošnických, nádherných žen. Prý se pro taková kázání ..hněvaji, bouří a řeknou: nevěrný poj)." ChelČický ve své „Síti víry*' také touží na tu ženskou bujnost, že mají — zvlášť šlechtičny — ..hlíivy široké a na- horu vysoké s rohem.'* Naše paní nádherné ovžem nemusily choditi da- leko pro vzory té divné parády. Bylatě pravé v áohe pohusitské všude v největším rozkvětu. Při dvoře francouzském byla to od r. 1450 až 1500 dokonce dvorská móda; při dvoře burgundském též náležel roh k obřadnímu kroji, a z těch dvou ohnisk pořade bralo ženské pohlaví všech zemí sousedních posilek a vzor, třebatě nebyl roh v Němcích ani u nás tak oblíben jako v oněch původních jeho vlastech, kdež i slu- žebné dívky s ním se malují. Z naší bible Kutnohorské je patrno, že roh nosívaly u nás tou dobou nejprve dámy vyšších stavů, jakož to mimo jiné dosvědčuje obrázek Hestery v bibli dotčené. Že mimo uro- zené paní také jiné Češky vstavovaly sobě roh, toť víme z Roky- canových kázání. Při tom zdá se nám býti velmi významné, že na obrázku soudu Šalamounova Český umělec narýsoval pravou mater spor- ného děcka v čepci nízkém a — onu druhou, falešnou, nakreslil s rohem. V zjevení sv. Jána ona nevěstka sedící na sani také má na hlavě roh. Jsme přesvědčeni, že cudná měšťanka česká roh na hlavu nevzala. Mělytě naše paní, jak doleji v části zevrubné se položí, dosti jiné bo- haté, perlové, zlaté a hedbávné parády na hlavu. Roh přestal v Evropě tak jako zobáky souvěké; přestal, když se byl přežil a přebujněl. Z obrázků francouzských a burgundských jest patrno, kterak ne- vkusně snažily se dámy sestárlý roh, když už hynul, oživiti. Některé ho rozštěpily ve dva rohy, tak že takový mohutný čcíjcc nebyl tvarem svým nepodoben čepici velikého kněze židovského, anebo k velikému rohu na zad hlavy přistavily roh menší, tak že měly na hlavě budovu o dvou rozích. Toť přec patrno, že rohaté čepce dosloužily. Převrhly se v modu opačnou — v placaté birýty, jaké panují v 16. věku. Jest zajímavé ženská hlava v XV. veku. 'JH dovédéti se, že roh až po tn chvíli zůstal národním krojem normanských žen a židovek v Algiru. I na ruských obrazech postřehli jsme malé, slušné rohy jakožto dosavadní modu v některých guberniích veliké říše ruské. 11. Kus zevrubný. Tvář svou české paní a panny líčívaly. Je v tom hodný kus neupřímnosti ženské, spojené se snahou zalíbiti se. Než nebyly jenom naše dámy tím provinilé, tvář svou líčily také přemnohé paní jiných národfi, pokud jdou zprávy už ze 14. věku. Nejdovednějšími umělky- němi v této malbě byly prý Florenťanky. Pokud víme, v 15. věku nejprudčeji tepal naše malované paní kněz Rokycana: „Ti všickni pejchají na těle,"^ tak mluvil v kázání, ^ ježto nad to, co jim Bůh dal, krásy polepšigí a opravují ; ženy, ježto se líčí, ježto tváří natahigí. Bude drchta stará, ana vytahuje čelo, vrásky, aby nebyly na tváři!** O nepravých zubech, ze slonové kosti padělaných a v dáseň uměle vsazených, českých zpráv z 15. věku neznáme. Němkyním to vyčítá Geiler z Kaisersberga na počátku 16. věku. Vyčítá jim to za faleš jako malbu na tváři, ač ovšem se stanoviště mravního jsou to věci daleko různé od sebe. Tlasu svého také mnohá parádnice nenechala tak, jak přírodou jí propůjčen. Zprávj- o umělém barvení vlasů ženských jsou velmi starý. Juž Římanky tak činívaly, a nezdá se, že by toto umění s nimi a s antickým světem bylo zahynulo. U nás jsou zprávy o barvení vlasů již ve snářích z dob Karla IV., a je spravedlivé, že v takovém snáři vždy barvený vlas znamená lež, faleš, neupřímnost. Nedostávaloli se přirozeného vlasu nebo žádalli účes vlasu hojného, jehož na hlavě ne- Í>ylo, nosívaly dámy vlas cizí, i mrtvým ustřižený. Vlas učesán a klizen byl hřebeny, jichž starodávné podoby byly tytéž, jako vidíme dnes při (Ivojitém hřebenu. Zuby jeho po jedné straně řidší, po druhé hustější a pojítko mezi oběma bývalo už za stára pěkně vyřezáváno, srdíčky, tígurkami, květy ozdobováno. Že panny bývaly prostovlasy, což bylo jich právem a pochlubou, toho pomní čtoucí z předešlé kapitoly. Vlas takový pálily panny že- lezem, aby se v prstence svíjel, anebo potíraly vejci, sírou a jinými věcmi, jichž zevrubnější recepty známe teprve ze století následujícího a jež povíme na jiném místě. V rukopise Štítného má panna vlasy ]irostě dolů spuštěné, a na ozdobu hlavy postřehigeme prostý pásek náčelný barvy černé. V 15. století udržel se ten spůsob panenský napořád, ale to pozorujeme, že vlas po předu po obou stranách uší spuštěný, bývá krátce přistřižen, obyčejně ne delší nežli tvář — za to vrkoče a copy visi na zad svou přirozenou délkou. Týmž spůsobem vlas upravený má kamenná panna z 15. věku pocházející a na jednom domě Pražském blíž Bv. Jakuba postavená. Týž účes má panna na jednom reliquiáři v pokladě Svatovítském. 24 Z' Winter: Náčelníky mívaly české dlvčÍDy všelijaké. Chudičká ozdobila ai čelo a vlas páskou lacinou, pentlíkem holým, jen když měl pěknou barvu, děvčata bohatější mívala pentlíky perlové a tkanice zlaté, jež pletávaly — zvlášť v století následujícím — Pražské židovky paličkami. Ale v 1 5. století nepřestávaly panny na této pěkné, prosté ozdobě čela svého. Jaly se vstavovati věnce na hlavu, a to nikoli drobné, malé, sličné, alebrž věnce mohutné, široké a plné parády, navinuté a našité na mosazném loubku. Pražská služka kupuje sobě ovšem ^ věnce" z titěr — ale kupuje si věnců přec několik najednou na střídání pa- rády, — naproti tomu děvčata městská a panská mívala na hlavě za celé století drahé věnce perlové, jimž vůbec říkáno perlovce, věnce „stavěči." Koncem 15. věku vstavovaly dívky na perlovce „korunky," tak že z věnečného loubku do větší výše vystoupilo několik špiček ozdobných, což podobalo se koruně. Odtud potom říkali věnci perlovému, na němž ležela korunka, „spodniček." Některá koruna měla „uši" čili náušky. To bylo zlaté nebo perlové pletivo, které krylo uši. Věnec perlový byl asi slavnostnější nežli pásek perlový. Panna naposled ho brávala k svatbě. Čtemeť v kšafte Tomáše, kožešníka Praž- ského, r. 1442, „že odkazuje dceři Martičce věnec perlový, Machné pásček stříbrný, když by se Machna vdávala, aby jí věnce prvepové- děného půjčeno bylo." Perel se vešlo do věnce tolik, kolik stačil pana otce měšec. Kateřina z Brusu měla do r. 1500 na věnci perlovém 12 lotu dobrých perel. Na věnce perlové užívaly Pražské dámy i prstenů, jakož svrchu pravili jsme, že Klára Helmová (f 1425) měla na věnci Šestmecítma jich. Obyčejněji než prsteny nalezli jsme na perlovcích zápony a „ženkle;" někdy bylo obojí pospolu. Na příklad v Plzni měla rychtáře Ondřeje manželka Regina „věnec perlový, na němž jest 5 zápon zlatých a H stříbrných a prstenů 13." Toť ovšem perlovec nádherný. Častěji čteš v měšťanských popisech o věncích „s dvěma ženklema." První věnec s korunou nalezli jsme v knihách Jindřichohradeckých r. 149fi; ma- jitelka měla podle něho i prostý perlovec a tkaničku zelenou s ná- končim stříbrným, což patrně náčelník. Mělali měšťanská dcerkafpo jednom, dvou kusech takových draho- cenných perlovců a pentlíků, urozené šlechtičny mívaly větší zásobu. Na příklad urozená Ofka z Petrovic zastavila r. 1499 Pražskému ži- dovi čtyři věnce stavěči a šest pentlíků perlových; k tomu ještě uzlík perel „jako dobrá žemle" a jiné skvosty, o které pak židovským „štrychem" šťastně přišla. Perlovce bývaly všelijak drahý, nemelte každý stejnou cenu. Roku 1447 byl perlový „věnec" za „věrduňk;" proti tomu r. 1454 praví se v Pražské knize o jednom „čistém" věnci perlovém, že stojí 20 kop grošů českých, tedy tolik, zač by v těch letech byl koupil čtyři i pět koní. V Hradci Jindřichové cenili tkaničku náčelnou za 1 kopu grošů; a tři věnce perlové v dědictví Peganostově byly šaco- vány r. 1500 v deseti míšeňských kopách. Prostší věnce v Pražském tarraarce byly r. 1510 také po kopě. Jiný kus ženské parády, který na nižádné hlavě nescházel, bývala rouška. Tu nosívaly vdané, nevdané. Ydovy, vážné matrony obyčejně ženská hlava v XV, věku, 25 mívaly na hlavě roušky a rouchy neprůhledné, všelijak skládané, i na loubek čili mosazný drát pokládané. Některá žena i bradu kryla rouchou, jíž říkáno „zahubí/^ Sprostným ženám sloužilo nékdy zahubí za kapsu, řtemeť v jedné knize soudné : „Vyšla žena z domu a nesla cos v za- hubí." Rouchám na hlavu bývalo v Čechách leckde jiné a jiné jméno. Někde jim říkali plachetky, jinde loktušky a fefliky ; v Praze a v Plzni nalezli jsme koncem 15. věku jméno kasanky Roku 1599 zanechala paní Marta Panchalka, měšťanka Novoměstská, <> kasanek, a o kasankách řeč r. 1495 v kšafte Homolové. Sic jinač kladou se v biblí „kasanky, a tenké loktušky" podle sebe, z čehož jde, že některý bude mezi nimi rozdíl. Mládež nevdaná i mladé paní všech stavů oblibovaly sobě ode dávna a pak za celé 15. století roušky jemné, průhledné, lehounké, které nezakrývaly docela. Ty byly parádou. Naše děvčata sedajíce za stávkem robívala už v 15. století tak krásné a jemné roušky, že o ně i v cizině stáli a je draze kupovali. Také jsme nalezli už r. 1450 zvláštní „tkladlice šlojířů" v Praze ; tou dobou slynuly i tkadličky Klatovské, a byly takové řemeslnice zajisté leckde jinde, poněvadž spotřeba šlojírů jest v 15. věku nade všecko pomyšlení veliká! V in- ventářích i panských domů velmi často nalézáš „koule, jako rouchy suší,'' a počet roušek všelijakých i při měšťankách bývá velmi zhusta víc než desaterý. Na příklad zanechal r. 1477 Martin kotlář po nebožce ženě své truhlice s devatenácti šlojíři! Roku 1490 v dědictví jednom sirotčím v Hradci Jindřichově spočítali jsme 14 šlojířů, a to jen lepších, hedbávných. I ona Marta, vdova po Blažkovi, servusovi pánů Novo- městských, co sedala s herynky na stolici v trhu, zanechala po sobě r. 1487 dva slojí ře. Téže doby měla žena Podskalského plavce Oldřicha k své ozdobě šlojíř a devět roušek. Stará panna Hrázková v Litomyšli měla r. 1492 při své smrti roušek pět; a stará fojtova (rychtářka) Tisovská r. 1497 měla šlojíře tři a hedbávník. Co do látky nalezli jsme v pramenech roušky lněné, roušky „z bavlny zdělané," tlusté i jemné. Ale nejčastéji čteme o šlojířích z nití a z hedbáví tkaných. Šlojířům z nití říkali ^samokrutníky^ nebo samokrontky, hedbávné zvali hedbávníky, a bylli hedbávník velmi jemný, slul pauČník. Co do barvy nejvíc roušek a šlojířů bylo bílých. Ale r. 1442 nalezli jsme v Praze také zápis o šlojířích žlutých složených spolu s bílými, a r. 1470 mluví se o šlojířích „bílených." Délky bývaly roušky a šlojíře asi velmi rozmanité. Která dáma obvěsila čepec rohatý šlojířem, toť ovšem vzala k tomu paučník kolik loket dlouhý. Děvče pod perlovec vzalo zajisté samokrutník anebo paučník kratší. Nejdelší šlojíře nalezli jsme r. 14G2 při paní Kateřině Strakovnické, vdově, kuchařce „důstojného mistra Vavřince, v umění lékařském bakaláře, jemuž nade vše smrtedlné lidi doufala." Jeden z těch šlojířů, nový, byl v patnácti loktech, a druhý, jejž zove Kateřina v kšafte svém sama „velkým," byl tak dlouhý, že se jím po smrti vdovině měla poděliti Abrahámka a Maruška, dvě její i)řítelkyně. Zač České dámy šlojíře kupovaly, to sic dobře víme, ale neviníc. jak se má cena koupeného šlojíře k jeho jakosti. Na příklad r. 1451 byl nějaký šlojíř koupen v Praze za kopu, ale nepraví se, jaký. Kopa 2fi Z. Winter: Zemská hlava v XV. veku, tehdejší měla v sobě stříhra asi za našich 8 zlatých. Také v Litomyšli hned na počátku věku následujícího byly šlojíře po kopě. Švadlí jakás tu měla tak drahý šlojíř r. 1507. V Hradci Jindřichově byl hedbávný šlojíř r. 1495 za tři kopy ! Ale v téže době kupovány v Praze roušky také jen po 12 groších, tedy za pětinu kopy, a hedbávníček stál 34 groše. O rouškách a šlojířích vyšívaných čteme teprve ve století násle- dujícím, ale nepříme toho, že roušky byly vyšívány asi ode dávna, poněvadž to příliš přirozené, aby okrajek roušky byl nějak ozdobně ukončen. Na šlojíře a kasanky i roušky a „rúšičky'' vstavila mnohá paní česká klobouk nebo čepec. O formách kloboucích všelijakých praveno svrchu. Některý vypadal jako naditý bachor kolem hlavy od ucha k uchu položený; jiný vstaven na hlavu jako turban turecký; konečně jiný zdvíhal se do výše jako dlouhý roh. Zdá se, že takovými klobouky odívaly se nejhustěji paní vyšších stavů. V inventářích městských nikdy nebývá řeči o klobouce; vždy hovor jen o Čepcích. Ale čepce 15. věku mívaly také podoby tak podivné jako klobouky. Na všech patrná snaha do nevkusné šířky, a když oblíbila sobě paní čepeček malý, vycpala sobě za náhradu zase vlas po obou stranách uší do šíře divné nebo shrnula vlas do dvou sítek pověšených při obou uších. Některé dámy zastrkávaly do těch čepců, hustých sítí a klobouků vlasy své s takovou úzkostlivostí, aby jich nebylo viděti, že i čela i spánky sobě bfitvou holily, aby nikde vlásku neostalo. Co do látky vyskjiiují se od počátku 15. věku čepce atlasové a čepce „paldekynové," totiž z hedbáví orient- ského baldekinu — jež k nám vozilo se už ve 12. století; v době husitské čteš o čepcích perlami zdobených; několikráte naskytne se ti v inventářích Pražských „čepec zelený, hedbávný s perlovým srdcem." První rtnínku o čepci aksamitovém nalezli jsme u vdovy Dlužkové v Praze; nosila ho do r. I4fil. Touž dobou připomínají se čepce zlatohlavové, nejprve při paních urozených, později do mnoha i při měšťankách. Roku 1464 odkazuje takový čepec Elška z Kravnštejna, slovutného panoše Jana z Horek manželka. Odkazuje ho sestře své do kláštera v Litovli. Tamž pannám klášterským poroučí paní Klška i čepec perlový, „by pána Boha za ni prosily na regina coeli." Koncem století — r. 1499 — vyskytuje se v Pražských pramenech první čepec „kytaj- kový'* — to jest čepec „s kýtami" nebo zdrobněle „s kytkami." Na podívanou své hlavy měly paní zrcadla až do 15. věku kovová; v tom věku pak vzhlížely se paní v zrcadlech skleněných konkávních, kteráž vyskytují se v našich inventářích hojněji teprve za věku násle- dujícího s jménem zrcadel „ohnivých." w K, Klostermann : Rychtářův syn. 27 Rychtářův syn. Ze šumavského života ▼ypravnje K. Klostermann. I. :>^Lchátzenreit8ké chalupy. Málokterý z laskavých čteuárů mých _ J o nich slyšel, třeba byl dost Šumavou chodil. Založeny jsou tyto '"^l^ drvařské osady snad na sklonku předešlého století na pomezí všech lidských bydlišť, na lesnatých svazích, oddělujících na krajním jihu rozložitou starou královskou rychtu Rehberskou od území knížecího. Zda tu byly dříve nežli průplav, který spojiye Vydru s Kře- meničnou (Kieslinger Bach) a táhne se obloukem od hajnovny Preislei- tenské až k potoku Seckerskému pod Spálenou Horou, neb zda vybu- dovaly je po vyrytí průplavu, kdož to ví? Pamětníka není, a svého éaau chalupy v lese povstávaly a byly zase opouštěny, jak okamžitá potřeba kázala. Opuštěné chalupy pojala zase příroda ve svou náruč ; přehojné vlhko k zetlení přivádělo dřevěný povrch, vypučely mechy, vřes a kapraď, zachytly se kořínky drobných stromků i ponořily se do tlícího dřeva; přišly vody, zaduly větry a po nemnohých letech bujná zeleň přikrývala hromádku zbylého rumu. Gest nebývalo. Za průplavem k Adamsberku — je to hora, nikoli osada — počínala divoká pustina pralesní, jak já ji ještě pamatuji; táhla se do nekonečna na mnoho, mnoho mil, na západ a na jih ; poměrně málo vystupigící kopce, smutné, jednotvárné planiny, černými vodami proryté, ohromné rašelinaté močály a slatiny, zakrslou klečí porostlé, plné temných, granátových tůní. A nade vší tou příšernou pouští, která ani dnes nemá stálého oby- vatelstva, kam zabloudí leda noha dřevorubce nebo lichého lesníka, kralcge velikán Roklan, obr dvouhlavý. Nadejde zima v říjnu, lehnou mlhy bílé, zahalí v roucho své černé smrky, napadnou spousty sněhu, spousty ohromné, jež údoliny vyplní a vše, vše v nekonečnou, jednotvárnou a přece lesklou pláň srovnají. Sem, drahý čtenáři, tě uvádím; rozestru roušku, kterou téměř třicet let ntkával čas. Tou rouškou mnoho, co bývalo, zakryl i tká a tvoří dále, až všecko jinaké bude, nikdo se nenadá. Tak tedy, jak jsem pravil, asi před třiceti lety seděl v jedné té dřevěné chatě, dosti spustlé, s malinkými okny, která nikdy se ne- otvírala, seděl tam podivný patron. Říkali mu přezdívkou Špagát, jinak se po něm člověk nedoptal; takto křestným jménem se zval Michl. Byl vysokého vzrůstu, kostnatý, vyzáblý; osmáhlá, šeredná tvář rysů divné stažených, malý, vyhrnutý nos; šedá, mžouravá, nepokojná očka pod silnými brvami neustále mrkající; vše to nečinilo příznivý dojem. Mohlo mu býti padesát let. Obýval domek se svou ženou, s dospělou hezkou dcerkou, se synkem výrostkem asi šestnáctiletým i s drobotinou malých dětí. 2S K. Klostermann: Hezká věci se o ném nemluvily : s nikým nežil v iiřátelství, nelnul láskou k nikomu, snad ani k ženě ani k dětem, z nich nejméně k nej- starší dcelH, o níž tvrdil, ať kdo se ptal ěili nic, že jeho není. Podobna mu ovšem nebyla. Chodil do lesa drvařit, provázel plovající prňplavem a hořejší Yotavou polena, docházíval si ob čas do Dlouhé Vsi pro mzdu, ale zřídka dost; nechával si výdělek rád státi, ^až ho bude víc." Ale všecky tyto práce vykonával velmi nepravidelně, kdy se mu právě zachtělo. Často po celé měsíce nebývalo ho viděti. Sedláci věděli, co dělá, věděl to celý lesní svět, ale kdo by byl pověděl? — Šňupali brisil, ^) potřebovali laciného prachu na trhání skal a do pušek, laciné soli a ještě jiných laciných věcí, na které rakouská vláda ustanovila clo, a Špagát znaje v pohraničném Bavorsku báječně laciné prameny všech těchto užitečných věcí, pilně toho dbal, aby Rehberští sedláci, ohalupníci a dřevaři nemusili jich kupovati v místnostech, kde vyvěšený orlíček císařský je zdražoval. Zkrátka, Špagát byl pašerák nad jiné pro- hnaný, který znal les i močál lépe než všickni strážníci staroslavných „wald hvozdů." Povídali o něm též, že má peníze a že jen tak na oko drvaří, „aby se neřeklo." Jisto bylo, že Špagát půjčoval sedlákům i)eníze na 10 až 12 ze sta, po stovce, po dvou — na více se nepouštěl a také jen tehdy, kdy dlužník byl jistý . . . Večer prý často sedával doma a počítal peníze i obnosy na úpisech a směnkách. Ježto čísti neuměl, dělal si na papíry tyto zvláštní znaménka na označení sumy a osoby. Kromě všeho toho Špagát věděl, kde který ctihodný obyvatel bavorského podlesí potřeboval volka, jalovičky neb kravky, a dohazoval jim z Čech, čeho jim bylo třeba ; tím i vysvětloval svoje časté přecházky. Zmínil jsem se o dcerce jeho. Annamirla (Anna Marie) byla pěkná holčice. Záletničil za ní znamenitý člověk, velký pán v krajích těchto, rychtářův syn ze spojené obce Rehherské, Byl to hoch modro- oký, dobrácký, rostlý jako jedle. A rychtář byl bohatý člověk, staro- usedlý svobodný sedlák, který měl celý lán polí a luk, třicet kusů dobytka a 50 jiter překrásného lesa. I zvěděl rychtář o záletech synových a lál i láteřil, až bylo . na rychtě boží dopuštění. Máma plakala a pro Boha prosila. Syn se škaredil a trucoval — bude prý jeho Annamirla, že jiné nechce; že jednali se tátovi o peníze, starý Špagát prý jich má. A rychtář zase : že starý Špagát je starý halama, lichvář a pobuda, že kdy by dal dceři milion, jak živa dcera takového člověka co nevěsta čestného jeho prahu nepřekročí. Ať prý si Josef vyhledá jinou, třeba bez groše, jen když bude z poctivého rodu. Takové bouře se skoro co den opakovaly na statku rychtářově, a rozumí se, že pověsť o nich i jinam, ba brzo do celé šíroširé obc<í cestu si našla. Dověděl se i Špagát, jak málo rychtář mu lichotí, týž rychtář, jenž co měsíc u něho šňupavý brisil kupoval. Prohodil jednou v neděli, když Rehberská hospoda byla nabita obecenstvem, že kdo ví, jestli by on sám, on Michl řečený Špagát, rychtářovu synovi dceru ') Bavorský tabák šůapavý, vlastně brasil. Mychtářúv syfi. 29 dal, která ani jeho není. Rychtář aby ho nechal na pokoji. Za Anna- mirlou af si chodí kdo chce, on nebrání. Kdo by ženské uhlídal? Posmívali se mu, ptali se ho, jeli snad kníže. Špagát zamrkal očkem, uhodil pěstí na stůl a zvolal: „U všech čertů, pravím vám: zachceli se mi rychtářů dvůr pro mého syna, rychtářů Josef půjde do světa, třeba sám, třeba s tou holkou je to jedno. ^' A hlasitě se mu smáli zas a chtěli věděti, kolik liber brisilu by vyvážilo rychtářův les a kolik volů by musil dohodit Bavorákům, aby mohl koupit pole a jeho luka? Špagát mžoural, šňupl si a pil mlčky sklínku za sklínkou, nic neodpovídaje. O všem tom rychtář arci zvěděl, i nastaly nové bouřky. Josef otci neodpovídal, matce však řekl, že od Annamirly neupustí. IJyli ovznášely, zanechavše v něm jen sladkou, toužebnou vůni, rozprchly se, a on procitl. Oddávaje se sladké lenivosti a neotvíraje očí, blažené protáhl rozmazlivší se tělo na měkké teplé pohovce, a z hluboká vzdychnuv počal znova usínati. Ale ihned znova se probudil. Z daleka z jakési směsi tlumeného hluku zaléhaly sem hlasy. Snaží se rozespalou, horkou hlavu pozvednouti, pohněván, že ho vzbudili ze sladkého spánku. On nechce, on nepotřebuje nic věděti. Ale mdlá hlava ledva se na- /vednuvši, opět zapadla do podušky rozkošnému se blahu podávajíc. .Jakýs těžký ospalý hlas opét mluví, slova jako by neochotně, nevládně nesla se vzduchem. On rozumí jen, že vyslovuje číslo 11096. • ». Najednou otevřel oči, upřené zahleděl se na vycpaný, černou kozí * povlečený lenoch sedadla. Pohovka lehce se potřásala a zmítala, dole hlučela na železných kolejích letící kola. V kupé kdos pronikavým hlasem hovořil. Zajisté, zajisté 1 Každoročně za kampaně vyskytují se — *' ^,.0dpu8Cte, že vyrušuji! Již po několikáté vyslovil jste slovo kampaň. Jakou to kampaň míníte?*^ ,, Pardon, ihned vysvětlím. My na železnici označujeme tím dobu každého roku od záři do ledna, někdy až do února. Jest to zkrátka ohromný nával zboží všelikého druhu, jímž se trh světový na zimu zásobí. Jsou to naše žně, pracujeme ve dne v noci. Vyskytují se tedy za kampaně v denních listech zprávy a výtky, že jevívá se trapný ne- dostatek dopravních prostředků, že dráhy nemohou stačiti. Fakta toho ovšem popříti nelze. Ale, račte dovoliti, veřejné mínění, jako vždy, bledívá s nepravéllV), neodbornického stanoviska na věc. Přihodilo se mi jednou slyšeti v Novoměstské kavárně, kdež scházívají se lidé jinak velmi ctihodní, ale odborných zkušeností železničiiých naprosto nema- jící — čeho v zájmu pokroku lidského sluší jen litovati, — přihodilo se mi tam slyšeti, že jsou tím nepochybně vinny správy drah. ,Ano, vozů šetří i atrojů,* pravil u vedlejšího stolu kdosi, ,ale za to vyssá- vají bez ohledu a milosrdenství poslední krůpěj síly pracujícího člověka. Na první pohled ráčíte viděti, že úsudek ten není věcný, ano že jest strannický. Nyní plačtivá filosofie jest velmi v mode a veřejné mínění OSVĚTA 1891. 1. 4 50 J- Pelet: vidi v pracovníka mučedníka. A posaďte, prosím, jak může veliký, složitý celek obstáti, neobětcgeli se vše jeho vyšším zájmům? A konečné, byloli by na př. lidstvo dnes na tdk vysokém stupni vzdělanosti, kdy by se bylo stále ohlíželo na podřízené zájmy jednotlivého clovéka? Uznáte, že největším nepřítelem lidského pokroku jest člověk, a dobře činí lidstvo, že nutí jednotlivého člověka — — Ostatně, račte sám posouditi : nahledněmež do mé příruční knihy, v niž zaznamenány jsou cesty vozů na naší sekci. I zvolme si jakýkoliv vůz — a třebas ten nešťastný 11096. Dne 14. září vyjel z Prahy; dne 14. listopadu byl tam zpátky. Za dva měsíce odpočíval jen 24 zákonem na desinfekci předepsaných hodin. Možnoli mluviti o šetření? Možnoli mysliti, že správa naší dráhy nestojí na výši své doby, na výši svého povolání? Naopak, ujišťuji, že řídící naše osobuosti prodchnuty jsou vědomím, jak cenným jest a důležitým činitelem železnice ve službách lidstva a ve službách státu. ^ Disponent procitl nadobro velmi se horše na nezvané hosti, kteří hlasitým hovorem ho probudili. Člověk si ustele, zahalí nohy do plédu, ulehne na sedadlo obličejem ke stěně vozu, aby prospal nudnou noční jízdu, a Bůh ví kde vstoupí do vozu jacísi lidé a hlučně se baví. Zlostí se na pohovce ani neobrátil, ani po nich neohlédl, aniž o to se staral, kde vlak již jest. Rychlík uháněl prudkou, neměnící se rychlostí, vůz potřásal se a kolébal na pružných perách a noční vítr, jako by kolem obletoval, pronikavé úpěl shora, zdola i po straně. „O tom není u soudných lidí nižádné pochybnosti, ** odpovídal prvému hluboký jakýs hlas. „Ale jeli zjištěno, že jest na všech drahácl) za kampaně nouze o vozy — — " „Dovolte," přerušil jej prvý chvatným, nepřirozeně vysokým, pi- . štivým hlasem, který jako by se někde u drkotajícího stropu v pološeru klímajícího světla vznášel, „dovolte, i to jest klamný náhled, který roz- hlásil z neznalosti odborní — odpusťte, že se tak vyjadřuji — denní tisk. Kdy by dráhy rozmnožily své vozy, nastane zlo ještě větší nežli posud, nastane zácpa, ano zácpa ! Vždyť nyní za kampaně v tom všecko to strašné zlo původ má, že není nikde místa, že ve stanicích a na trati není hnutí, že vlak vlaku překáží a vzájemně se o 4, 6 i více hodin zpožďují, zkrátka, že vozy rychle nekolují. Rozmnožili se vozivo. bude ještě hůře.'* „A jak správy drah zlu tomu zamýšlejí odpomoci?" ptal se bas. „Nijak nezamýšlejí. A prosím, jaká pak zde pomoc? Na podzim nakupí světový trh současně na různých místech pravé ohromné hory zemědělských a průmyslových výrobků sta a sta tisíce tun, a chce je míti co nejrychleji na místech jiných. A to my nešetříce námahy ani sil, co nejrychleji vykonáme. Spadá na dráhy nějaká vina?** A pištivý krátce, suše zakašlal. Leže na vycpaném potřásajícím se sedadle, rychle třikrát po sobě narazil disponent do stěny vozu, jako by dvě sporné síly tělem jeho strkaly. Patrně řítil se pádící vlak prudkým obloukem tratě. Světlo ve stropě, soudě po rychlém kmitání jasná a stínu na lenochu sedadla, sem tam se houpalo. Ihned zarachotil z pravé strany ohlušující trvalý třesk v nepravidelných mezerách na kratičký okamžik přerývaný: jeli či8. lim. 5l těsně kdesi podle skalnaté stráně. Slyšel za toho třesku hlasy ohou hovořících, jako když za dětství v loktech staré chůvy usínaje, naslou- chával vypravování jejímu, jež zdálo se odkudsi z tajuplné dáli přicházeti. Slovům rozuměti nebylo. Zmítání vozu, závratný let rychlovlaku, těsné podle něho rachotící, strmé skály, hluboká, temná noc, vše to mu při- vedlo náhle na pamét množství různého, strašlivého nebezpečí, jeŽ ze všech stran rachotíc a řvouc je obklopovalo, a nad nímž jen smutný noční vítr kvílil. Jako blesk projela mu hlavou trapná myšlenka, jak to vše se skončí? Ale spaním opojen a oddav se osudu, přivřel oči a z hluboká oddychnuv zabořil hlavu do své podušky, snaže se opět usnouti. Sousedů svých posud nespatřil, ani o to nestál. Pištivý stále, prudce přerušoval basového. Kdy by raději spali ! Obzvláště ten piŠtivý byl mu odporný svým chvatným, jako had se kroutícím hláskem. Velmi se na věrolomného konduktéra rozhořčil. Náhle jako by kdo zevní rachot byl uťal, nastalo ticho, jímž opét ólysoti bylo svištění kol a smutné úpění větru. Skalná stráň ztra- tila se daleko za nimi v tmavé noci. Ihned jasně slyšeti bylo bas: „. . . . když na voze 11 09 (i onen nešťastný brzdař tři noci nespal, srovnávali se. to, nepravím s citem lidskosti, prosté jen s přirozenými podmínkami našeho tělesného organismu, aby — — *' „Nikoliv, račte dovolit, tomu není tak. Vždyť jsme zaslali vašemu listu opravu," a pištivý opět zkrátka si odkašlal. „To není pravda I"" „Zavedené vyšetřování — '* zvolna promluvil bas táhle, jako uražen. „Právě zavedená vyšetřování dokazuje, že zprávy denních listů, jež místo aby ovládaly veřejné mínění, podrobuji se jeho klamným, ne- možným theoriím — ano, že zprávy denních listů, jako vždy za po- dobných příležitostí, byly přemrštěné, stranuické, a tomu, račte dovolit, abych domluvil, tomu se jest diviti — — ^ „Jest dokázáno," přerušil jej druhý pozdvihuje hlasu, jenž ve vyšší poloze krásně, lahodně zněl jako hlavní zvon vesnického kostela, „jest dokázáno, že brzdař při voze 1109() tu noc, po níž ráno neštěstí se stalo, nespal a obě předcházející noci také ne.'' „Není dokázáno, nic takového není dokázáno," podrážděn, ač přemáhaje se, pravil první chvatně převraceje šelestící jakýsi papír. „Zde jest protokol. Neračte se namáhati, přečtu sám. Brzdař Civín vyjel s třemi jinými dne 12. listopadu s nákladním vlakem čís. 97() o S. hodině večerní směrem k Vídni. O 10. hodině večer dne násle- dujícího dojeli konečné, disposiční štace, /de mi třeba připomenouti, že za normálních dob a dle jízdního řádu trvá jízda jen 20 hodin a zpoždění jde na účet kampaně, jak jsem dříve již vylíčil. Od 10. ho- diny do jedné hodiny ranní byl čas trochu se prospati, za poměrů normálních jest ovšem na spaní 7 hodin. Jest dokázáno, že Civín ty tri hodiny spal. V jednu hodinu ráno dne 14. listopadu vyjeli s vlakem 991 o 2 hodiny zpožděni nazpět ku Praze, a dojeli s opožděním čtyř hodin v jednu hodinu ranní dne 15. domů. Pak byl do osmé hodiny ranní čas odpočinouti a vyspati se.'' Bylo slyšeti pískáni stroje. „Ke které to stanici asi přijíždíme?" napadlo disponentovi, ale ihned zase jal se pozorné poslouchati hádku. 52 J' P^^ci: jež tak mysl jeho zaigala, že již nepomýšlel na spaní. Civín bylo jméno jednoho železničného brzdaře, jenž před nedávném za jedné katastrofy byl zabit. Jemu dobře utkvělo v mysli tohle podivné jmeoo, jež spolu s jinými tolikrát byl četl v novinách. A ten pištivý zajisté více ví, nežli noviny mohly uveřejniti. Ležel tise ani se nehýbne, aby nerušil jejich hovoru. „Z toho tedy vidéti/ pravil klidně bas, „že za 58 hodin spali Civín i jeho tři soudruzi jen tři hodiny." ^Tři, plus sedm, když přijeli, plus sedm, než jeli,'* a pištivý se opět rozkašlal, „Připouštím prvních sedm," děl bas, „ale druhých sedm jde na účet túry, již hned v 8 hod. ráno dne 15. nastoupili. Pak jest poměr šedesát a deset." Kola zarachotila na první staniěná výhybce, vozy poskakovaly, odlesk mihígících se světel přeletoval po stěně a po stropě vozu. Vlak zmírnil běh, staniční budova přelétla do zadu. Opět zamíhala se světla, kola na výhybkách zarachotila, stroj proletěl s vlakem stanici a supaje u syče rozbíhal se znovu plnou parou do pusté, mrazivé noci. ..Žijeme nepřirozeně,"* pravil bas, Jsme jako Sanjassové a Fa- kirové. — Slunce zajde — jest čas jít spát. Všecko v přírodě spí, květiny sklonivše poroseně kalichy, ptáci na hnízdech usnuvši — ** mAuo ptáci, květiny, divoši a tak dále," vskočil mu posměšně pištivý do řeči, „všecko to, co žije životem mechu, řepy, kaprů, do- mácí husy. Ale ne člověk vykročivší z tohoto stadia živočišného, ze- jména ne sazeči, kteří právě tisknou ranní číslo vašeho listu." „Vraťme se k Civínovi,'' pravil bas, jako by posledních slov ne- slyšel. „On přijel v jednu hodinu s půlnoci domů, nespal ani půl ho- diny, nezamhouřil vůbec oka a přece nastoupil v N hod. ráno znova na službu." ,, Račte mi dovoliti, abych citoval oběžník, jejž dopravní náčelník této sekce letos, jako posud každého roku, počátkem kampaně vydal, a jímž všemu úřednictvu i služebnictvu dopravnímu za služební ukládá povinnost, všechen čas mimo službu věnovati spaní a tělesnému zota- vení, ('ivín tedy přijel v noci domů. V nádraží mu řekli, že jeho ženu, jež churavěla již dne 12., kdy odjížděl vlakem čís. !)76, že ji na rozkaz nádražního lékaře přenesli dne 14. ráno do nemocnice. Ne- mělať naprosto žádného ošetření, tuším, že jsou bezdětni. Uslyšev to, on člověk 521etý, potratí lilavu, načisto pomine se s rozumem. Klusem rozběhne se tak, jak přijel, nemytý, od sazí a kouře začerněný, v roz- bitém, na bocích řemenem přepásaném kožiše, stichlými ulicemi do nemocnice. Račte chladně uvážiti, jeli to rozumné jednání? Což při- jímají v nemocnicích v noci návštěvy? Ale tihle lidé — " Jakýsi rachot prudký se opět ozval, bez pochyby hlídačský domek přeletěl kol vlaku. „A tak odběhl nepohleděv ani do knihy, ke kterému vlaku jest přidělen. Ve stanici spozorují, že není v knize jeho podpisu, i nastane shon a zmatek. Račte posouditi, v kampani není lidí na zbyt! Úředník pošle za ním, půl hodiny cesty do jeho bytu. On ještě nepřišel domůl čís. 11096. 5;) Úředuík jest ve velikých nesnázích, vlak čís. 447 jest telegraficky již ohlášen, transitní vlak se 48 vozy Bakonských vepřů pro Berlín, jehož nelze zdržeti! Koho sehnati náhle v noci? Co má počíti? Sám bude trestán! Z nenadání ke čtvrté hodině ranní přijde Civín. Uhonén, nmdlen, a brečí, jako díté brečí, a chce na úředníkovi dovolenou. A to jest u nás tak: Službu rozvrhuje sušef, jen on určí každému práci, a nikdo nesmí pořádek změniti. To by byly pěkné zmatky! Civín, který třicet let již byl v našich službách, ví to, ví to zcela dobře, a přece brečí, postává u dveří, chodí za úředníkem a chce dovolenou. Napadne mu běžeti v noci i k sušefovi. Stěží ho zadrželi ! A prosím, stalo se nějaké neštěstí, že ženu jeho přenesli do nemocnice? Nebylo to v její i v jeho i»rospěch? Ona se pak do tří neděl také pozdravila!" Pištivý se odmlčel. Disponent ani nedýchaje, poslouchá vypravo- vání, slyší pravidelný, jako krupobití hustý tepot letících, neumdléva- jících kol, slyší skučení větru. Ale nepohne sebou, aby nepřerušil jich hovoru. „A nemohl mu nikdo dáti na vlastní zodpovědnost půldenní do- volenou?" optal se bas. „Nikdo nemůže dáti takovým spůsobem dovolenou, ani sušef, ani šef, ani sám dopravní náčelník!" „A kdo udílí dovolenou?'' ^0 dovolenou u nás všem bez rozdílu takovým spůsobem třeba žádati: na patřičném tiskopise vyplní všecky rubriky a žádost podají svému bezprostřednímu šéfovi. Ten prozkoumav pravdivost všech do- kladů, exhibuje žáel. A svate plálo slunce, duše nebes, láska, a moře jako chrpa jeho nádechem se chvělo zlatistým, a každá země vráska, ta každá hruda teď se leskla v prachu svém. Nač chodit na kázání ještč pastorovo? Kde svíce jasnější, kde vetší bible jestV Při slunci čet jsem v moři, v zemi boží slovo, a každý pohled vnášel do duše mi hvězd. Však už jsem nad kotlinou u rybáňské vísky a sem a tam zřím lidi scházet s polních stozk v hluboký údol moři jiskřivému blízký, jež k břehu šumělo jak velké duše stesk. A zrovna přišel jsem, když dozpívali žalmy. Lid tich tu stál, že bylo mi, jak přenesen bych byl v ten čas a kraj, kdy Pánu stlali palmy a zapomínali i na smrt, huev a sten. Pak v levo ženy sedly, v právo muži, kmeti, a bílý slunečník si roztah z mužů k patrech nad sebou. Příčinou toho jest svah, na němž tu stavěno. Jest to samý kraj města i kraj pahorku, na němž je založeno. Kdežto některé síně se strany severní ulice jsou přízem- ními, jest poloha jejich proti jižnímu terrainu velmi povýšena: i na- lézáme tu schody vedoucí do dolejších místností sklenutých, z části velmi temných, někde osvětlených otvory, jež ústí do podlahy hořejších atrií a peristylů. Jsou to nyní vítané skrýše netopýrů, které tu ěastěji z denního spánku plašíme. Následkem této polohy nalezneme častěji za atriem a tablinem místo peristylii otevřenou terrassu. S ní otvírá se nám pěkný rozhled. Pod námi nejnovějším koi)áníni povstala propasť; zříme zbytky klenutých síní pod sebou a nejníže cestu, která leží již mimo město. Hradeb jako na severu zde nenalézáme. Proti nám zdvíhají se modré hory, které vyplňují, dále na i)ravo se táhnouce, poloostrov Sorrentský. Nejvyšší z nich je Monte San Anjíelo, jenž povýšen je o 1500 m. nad blízké moře. Na svahu hor rozeznáváme jednotlivé obce ve výšce dosti značné ; tvoří malebné skupiny. Kdy by nebylo italského horka a kdy bychom měli před očima někde trochu jehlič- natých lesů, mohli bychom mysliti, že jsme v Alpské krajině. Na právo ve vzdálenosti asi 2 kilometrů zahledneme moře a po něm několik plujících jdachet. Takovou měli vyhlídku obyvatelé některých domů této insule. Na těchto místech bylo možno v minulém srpnu pozorovati kopa- jící dělníky při práci. Nebylo jich mnoho. Zvolna odhrabávají vrstvu drobné pemzy, jejížto kusy mají i)rŮHiěrně velikost třešně. Naplní se tím malý koš, dělník vyhoupne Jej chlapci na ramena, hoch dá mu jiný koš prázdný a nese svůj náklad k blízkému vozíku. Vozík stoji na koleji. Když jej naplnili, zatroubí se na lasturu, a vozík pustí se sám po šikmé dráze ku předu. Zatroubení jest upozorněním dělníku, který stojí na konci dráhy, nedaleko za obvodem města. Dělník ten očekává vozík, dotlačí jej po rovné koleji na kraj tvořeného náspu a vysyi)e obsah po svahu uási)u toho. Pak zai)řáhnou hubeného koníka a (iopraví vozík na předešlé místo. V domech nově odkrytých prová- dějí zedníci nejnutnější oi>ravy, al)y co vykopáno, se nesesypalo. V kle- nuté chodbě nalezl jsem veliký kus štuku se stropu sňatý. Hylo na něm něco ozdob vypuklých a trochu obrázků ; patrně má putovati do Nea- polského musea. Že by odnášení vrstev j)emzy dalo se ve vrstvách vodo- Pomp^e a Veauv r. 1890. 77 rovných, jak se vždy uvádí, jsem pravé na onom miste nepozoroval; dělník stál před stěnou pískovou skoro kolmou a v kolmém sméru ji odhrabával. Čásť téchto nejjižnějších domů, přiléhající k trojhrannému foru (f. triangulare) byla již dříve v našem století odkryta a opět za- sypána návozem odjinud přiváženým. Tak málo vážili si dříve staveb Pompejských, hleda;,jíce z počátku jen předměty umělecké. Nyní cíl ko- pání je jiný: má se objeviti celé město, aby obraz jeho byl úplný. Proto žádné nedočkavé hrabání na místech, kde se tuší něco zvláštního, nýbrž klidné pokračování od insule k insuli. V zimě kopává se na ploše co nejširší, ale ne do hloubky. Tím vyloučena možnost najíti nějaké ná- řadí nebo předměty umělecké, které lze nalézti dole při podlaze, ale za to nejsou čerstvé vykopané domy vydány slotě živelní dříve než možno učiniti opatření k ochraně jich. Také opětné vykopávání partií již pro- hledaných a zase zasypaných svědčí o trpělivém odříkání se všech sen- sančních objevů. Mezi četnými domy, které nejjižnější ostrov VIII. čtvrti tvoří, jsou také malé lázně. Jest to dům označený nyní číslem 23. Ve vchodu vidíme na mosaikové podlaze dva zápasníky ; postavy trochu přikrčené, tiruh chystá se druha rukama uchopiti. První síň, do které vkročíme, jest zápasiště, nutná čásť antických lázní. Živé malby, pěkně zachovaně, bijí nám v oči již, jdemeli ulicí kolem. Představují malovanou archi- tekturu s výklenky, sloupy, oblouky. Ve výklenku prostředním stojí nahý zápasník, jejž Viktorie věnčí. Podobně i na levo (se stanoviska divákova) vidíme zápasníka; na právo malba poškozena. Na zdi levé ode vchodu spatříme malbu podobnou. Dva muži obnažení zápolí spolu ; jeden sražen k zemi. Nad nimi, berlu maje v ruce, stojí rozhodčí zá- pasu. V jiné části domu vidíme kuchyň s krbem a záchodem. Za pa- laestrou popsanou jest sitdatorium s dutými stěnami a v sousedství pece, jimiž se vytápělo. Z nálezů v domě učiněných zajímavý jsou tabulky, na kterých možno bylo přečísti smlouvu o koupi nějakých otroků, kterou uzavřeli mezi sebou Decidia Margaris a Poppaea liberta Prisci ; pak stříbrné náčiní (misky, číše, cedík atd.) celkem ve váze asi 8 kilogramů. Předloňský rok rozmnožil také sbírku zajímavých sádrovýc]^ od- litků, které chová malé museum Pompejské u mořské brány, při vchodu do města. Tyto sádrové odlitky, jež děkujeme důmyslu bývalého ředitele Pompejského Fiorelliho, staví nám hrůzy katastrofy Vesuvskě s úchvatnou pravdivostí '^)řed oči. V hustém drobném popelu, který mnohého jírcha- jícího obyvatele byl pohřbil, otiskly se někdy velmi zřetelně formy těla jím zasypaného. Tělo uvnitř pak zpráchnivělo, dutina a v ní kosti zů- staly. Dne 3. února I8f)8 po prvé přišel Fiorelli na šťastný nápad vylíti takovou dutinu sádrou. Tak opatřen tehdáž první model nešťastné oběti. Nyní jich jest už deset. Ne všechny stejně jsou dokonalé : někde hrubší popel nemohl zachovati otisk i)odrobný, někde při odlévání forma se porušila. Ale většina jich jest dojemně pravdivá. Vidíme smrtelný zápas v obličejích, pootevřená ústa hledají atom čerstvého vzduchu v sirnatých výparech, ruce křečovitě se zatínají nebo i klidně pod hlavu složeny jsou, jako u malého děvčete viděti. Jeden odlitek představuje nám svou lebkou a rty typ negra. Nejnovější odlitky z r. lS., 7. a 8. května. Dvacet párů! Jak maloměstské poměry proti ftímu, který jich vídal 100 i 300 párů bojovati ! Ale co mohl světový fiím, nemohli Nocerští a Nólští, sousedé Pompejanů, kteří zajisté hry jejich navštěvovali, tak že ona oznámení na blízku Pompej nebyla marná. Avšak jen Nocer- ským občanům, nikoliv Pompejským, platí volební programma, kterým se odporučuje L. Munatius Gaeserninus za kandidáta Nocerského duum- virátu, nejvyššího to úřadu mést venkovských. Jiný nápis odporučuje za duumviry — neudávaje, kterého města — L. Magna Celera a C. Tami)ia Sabeina, tribuna plebis. Patrně druhý z nich býval tribunem ') Zprávu o otisku tohoto stromu podal Fortunato Pasquale, profesor bo- taniky při universitě Neapolské, v Not d. Se. 1889. lidn T ňimě, neboť v manicipiich (až na skrovné výminky) takového úřadn nebývalo. Vedle técbto oznámení nalezeno i několik čmáranln zcela soukromého rázn, nepatrných a triviálních. Vidíme z těchto pi^kladů, že při nárožních oznámeních nebylo šetřeno ani hrobek. Jmenovité neúprosní byli agitátoři v odporučo- vání svých kandidátů při volbách na úřady. Proto zakladatelé hrobek často výslovně nápisem si vyprošovali takové znešvařování. Tak prosí jakýsi nápis Římský: „Pisateli, prosím tě, abys minul tento pomník. Však budeli na tomto pomníku jméno nějakého kandidáta napsáno, ten a£ při volbách propadne a nikdy žádného úřadu nedosáhne." A po- dobných výstrah známo několik.*) Není tedy mnoho nového v Pompejích, aspoň ne takových novot, které by zvláště vynikaly nad věci již známé. Ale zábava, které toto zbořené město poskytuje, zůstává stále zvláštní a jedinou svého druhu. Znáte tichou samotu lesů, hor a údolí, stokráte opěvovanou? Zde na- leznete samotu zvláštního druhu; samotu pustých ulic a domů, vy- schlých bassinů, prázdných komnat. Je to samota zřícenin, ale mnohem veselejších zřícenin nežli naše rozvalené hrady v pustých lesích a skalách. Romanopisec sedě na zděném lehátku triklinia a pohlížeje na obrazy sten, neumělé sice a vybledlé, ale přece o veselém názoru života svěd- čící, snad by neodolal lákání vykouzliti sobě ve fantasii pestrý a čilý život dávných obyvatelů těchto míst a přidal by nové dílo k Bulwe- rovým „Posledním dnům Pompej.'* Mně však nechtělo se ten život ve fantasii příliš živě si představovati: ušlechtilejším, vznešenějším nebyl v ničem nežli život náš, a tu závidění hodnou živost a čilost, kterou nad nás obyvatele požehnaných těch krajů vynikali, možno stu- dovati lépe v ulicích Neapolských. Nechme těmto atriím a peristylům jich mlčení a nepři volávejme sem fantasii stíny polovzdělaných hejsků togon přioděných a lehké chátry, kteří všichni žili ze dne na den a zmizeli jako tolik jiných pokolení lidských se všemi snahami, vášněmi a zábavami. Jsou jména synů lidských, která se nesou od století ke století a při jichžto zvuku velebíme bystrost rozumu nebo hluboké po- klady citu lidského. Ale všední život, jaký se tuto odehrával a jinde odelurává : jak bezvýznamný jest před tváří devatenácti století ! Oč jest větší cena a význam jeho nežli života ještěrky té, kterou snad první mráz příští zimy zahubí v brlohu rozbitých zdí ! Museli bychom opu- stiti předměty, jimiž se obíráme, a utéci se k tilosofíi a k náboženství, abychom smyli tento pocit nicoty lidské, jenž nás tu ovívá. — Jedna síla, jež tenkráte se mocné vztyčila k záhubě Pompej, dosud se hýbe, žije a vře. Jest to onen kouřící kužel Vesuvu, který tvoří pozadí ulic Pompejských. On poskytuje divadlo ještě poutavější než trosky toho města, které ve svém hněvu byl druhdy pohřbil. Na počátku minulého srpna pohnuly se zase tajemné síly jeho ku práci: proud lávy vyrazil na boku jeho východním a stékal šikmo k západu. Od Pompej bylo jej viděti za temna jako žhavý, haditý pruh, jenž pod hvězdami příšerně krásné svítil a za dne byl patrný podle lehkých obláčků páry, které tok jeho provázely. ') OreUi-Henzen č. 6976, 6976, 6977, 4751. 80 i. Brtnickyí Kdo by odolal mocné touze ohledati tento zázrak přírody blíže ? A navštivíteli vrchol Vesuvu, přinesete s sebou dojmy pro celý život nesmazatelné. V chladné zimě naši mlhavé vlasti vzpomínáte pak na noční jízdu koňmo po silnici, která se bělá mezi zdmi zahrad a vinic, na jízdu za oním žhavým pruhem, který svítí tmavou nocí a udržuje v duši vaší napínavou otázku: co asi tam na blízku uvidíme? Tiše projedete spícím městečkem Bosco tre čase a octnete se z jeho ulic, lampami osvětlených, zase v temnu polí a vinic. Malá osterie, kde hospodář ze spaní vyburcovaný vám prodá láhev „slzí Kristových/ je poslední stavení, jež minete. Nějaký čas znamenáte ještě tmavé stíny stromů a keřů; pak za prvního polosvitu pachti se pod vámi kůň po tvrdé, hrbolaté lávě. A když bílé jitro rozlévá se již kolem a dává rozeznávati zřetelně každý předmět, stojíme na malé planÍA.ce, která poskytuje nám první úžasné divadlo: až sem doplížil se právě proud stékající lávy. Seskočíme s koní, jichžto služeb odtud dále nelze uží- vati, a pozorujeme, jak onen žhavý pruh, svítivší tmavou nocí, vypadá z blízka. Před námi do výšky táhne se val hnědého kamení, drsně kostr- batého. Pod tímto kamením prokmitává žhavá hmota jako do tekutá roztavený kov; a žhavý ten proud, hýbaje se zvolna v před, uvádí hořejší vrstvy, vychladlejší a v kámen stuhlé, v divný ruch a pohyb. V celém tom valu slyšíte cinkání, šramocení; jednotlivé kameny od- padají v právo, v levo dolů se kulíce. Zdá se, jako by tisíce ruk celý ten val neviditelně přehrabávalo. Chceme přistoupiti blíže ; ale žár sálající z lávy drží nás nutně v uctivé vzdálenosti asi pěti kroků. Proutek liozený do náspu toho, jakmile odvalením se několika kusů dotknul se žhavého jádra, shořel plamenem. Jaké to divné síly ttira v nitru hory zase vaří ! A jakou spoustu hmot mají ve své děsné ku- chyni, když jim vystačí na pruh již přes kilometr dlouhý I Tento proud postupuje ovšem volně a dosáhneli snad lidských obydlí, zbude oby- vatelům dosti času k vystěhování. Ale jest nezastavitelný, neodolatelný. Nastane krušné vystupování na samý vrchol sopky. Kráčíme sypkým pískem příkře, příkře vzhůru. Zoufale pracují nohy bořící se do písku i plíce. ,,Spettate un poco,'' voláme každé chvíle na vůdce a každé chvíle odpočíváme, abychom si oddychli. Přes hodinu trvá namáhavá práce. Ale odměna je skvělá. Již stojíme na vrchu. Vidíme z homolovitého kráteru, který jako nevelký kopec před námi se zvedá, vystupovati šedý kouř: vidíme každou minutu se opakující malou ukázku hněvivých sil podzemních. Z kráteru to zafičí jako prudký vítr, kouř vyrazí silněji a pak následuje několik tuctů kamenů, které padajíce zvoní o boky kráterů. Jsou žhavé a měkké a rychle stydnou v porovité, lehké strusky. Okolo nás na mnohých místech kouří se z otvorů v zemi. Zemo okolo jest teplá; žlutá síra usazuje se na ní jako mech. Stojíme na temeni hory, jejížto útroby jsou člověku nezbadatelným tajemstvím. Tam vrou sirnaté plyny a taví se pevné hmoty při žáru nčkolika tisíc stupňů. Nelze se odtrhnouti od toho divadla. Vyhlídka s výše té 1200nietrové na záliv, města, ostrovy je svčtoznáma. Výpary letním, bezileštným časem způsobované činíce Pomp^e a Vesuv r. 1890. 81 vzduch nečistým, ovšem ji často zastírají. My dne 16. srpna 1890 jsme krásy pod námi ležící více tušili než viděli. Sestoupímeli zase do Pompej a uvážímeli vše, co se dalo při katastrofě r. 79, poznáme teprve, že jsme nahoře viděli pouze ne- vinnou hříčku sopečné síly. Erupce, kterou Vesuv po prvé za sopku se přihlásil, hýla až dosud z jeho účinkíi nejvelikolepější a také nej- záhubnější. Makedonie, země i lid. studie od Em. Falta. I. Přehled zeměpisný. f f\V//!^. akedonie může se vřaditi mezi země, jimž jest neštěstí údělem Mjjíí, a přece málo jest končin v našem díle světa, jež by hojněji ^odměňovaly píli, věnovanou jejich zvelebení. A při tom ty roz- manité krásy přírodní! Moře, četná jezera, horské bystřiny i řeky volně se vinoucí, rozlehlé roviny i hory na temenech po celý rok pokryté sněhem — to vše střídá se na poměrně malém prostoře. Makedonie jest země větším dílem hornatá a proti sousedním kra- jinám přesně horskými pásmy ohraničena. Od kotliny horního Iskru, v níž rozkládá se hlavní město bulhar- ského knížetství Srědec, odděluje Makedonii mohutný, avšak na severu úplně bezlesý Vitoš, za ním postupuje hřbet Kurbetských hor a k těmto druží se Kára Dag (Cma Gora), jež strmí jednotlivými body do výšky 1552 m. a chrání rovinu Skopje před severními větry. Západní svahy řemé Hory provázejí levý břeh Lepence, který sesiluje proud Vardaru opodál jmenovaného města, a jest proslulý romantickým okolím, jme- novité od stanice Kačaniku až do Éllešhanu. Za Lepencem zdvíhá své běloskvoucí temeno drsný a nevlídný Ljubotm jako nejvyšší díl Šarské planiny (starý Scardus) ; uhájil svého předáctví mezi velikány celého poloostrova Balkánského (H050 m.). Severně od Debru u pramene řeky Golemy strmí nepřístupný Koráb, jenž až dosud žádným vzdělancem nebyl slezen; sotva jest nižší než 3000 m. Proti Albansku jižněji tvoří hranici pásmo Basman, z něhož vynikají zvláště hory Poliš a Brušda západně od jezera Ohridského, dosahující téměř 1800 m. výše. V úhlu mezi Albánském, Epirem, Thessalií a Makedonií počíná pohoří Pindus; uzel horský, řečený Me- covo, označij^e východiště podružných rozsoch, na sever obrací se Gramos (Grem) a Bič, na východ k moři Egejskému Greven, za ním tlačí se Avdela a u břehu vypíná se do oblasti věčnosnřžné božskými bájemi proslavený Olymp. QSYfiTA 1891. f. (j 8l> E. Fait: Východní mez od Vitoše stauovi nám hmutnatý Ryl, za tímto jihovýchodně připojuje se Kopatnik, od něhož až ku pobřeží vine se i^^ára pomezní po temeně Dospatu čili Rhodopy; tato zabíhá v polo- kruhu něco na východ až za Gttmtlldžiue. Na prostoře takto určeném vytvořila se Četná příčná a podélná pohoří, uzavírající v podobě ohromné mříže hojné kotliny nestejných rozměrů, ve kterých mnohde nahroma- děním přebytečné vody vznikla přirozená jezera; jiné takové nádržky byly potoky a řekami odvodněny. Země zavlažována jest čtyřmi hlavními řekami : Bystřicí, Yardarem, Strumou a Mestou. Bystrice fiekům slula Haliakmon, Turci ji nazývají Indže-Karasu. Sbírá své prameny na východním úbočí hory Boje, teče . většinou směrem východním, až výběžky Grevenské přinutí ji obrátiti se k severu; řine se rovnoběžně s odnožem Juz-tepe, dále si klestí dráhu mezi horou Verijskou a Pierií, čímž koryto její silně se sužuje. Krátce před ústím obrací se na východ, kde vody své mísí s vlnami mořskými, tvoří několik ostrovů. Od Soluně jest ústí pět hodin cesty vzdáleno. Z levé strany přijímá řeka Bystrica výtok z jezera Kostnrskěho, jež představuje téměř pravidelný čtverec, jehož strana měří na 4 km., pouze na západě vniká do hladiny značný poloostrov, na němž založeno město, které dalo jezeru jméno. Kostur náleží k nejkrásnějším městům makedonským. Dle přibližného odhadu čitá na 1800 domů a přes 10.000 obyvatelů, dosti pestrých národností, totiž 4200 „Bugarů," 2200 mohamedánů, 2400 Ďeků a Cincarů a 1500 Židů. Mnoho Bul- harů jest pořečtěno, rovněž i Albánii, jichž se počítá na 1500. Již za pobytu svého v Bitolji vyptával jsem se jistého Charváta, jenž byl na 15 let v zemi usazen, na poměry v Kosturu, a on mé ujišťoval, že sice mnoho lidí zná tam bulharsky, ale že mluví pouze svou mateřštinou v kruhu rodinném a se svými příchozími rodáky, jinak vydávají se za Helleny. Okolní obce však jsou až dosud ryze slovanské. Městský trh Kosturský nalézá se v severním předměstí; brána vystavěna ve zdi, jež na úžině poloostrova přes celou šířku její prove- dena. Podobá se, že původně byly tři vchody upraveny, dva na obou koncích ochranné zdi a ve středu jejím, pobřežní však během doby zanikly. Zbývající jeví známky římského původu; za branou rozkládá se prostranný koňak se třemi vchody, tak že zaujímá téměř celou Šíji poloostrova. Tento utvořen skalným hřbetem, jenž se zakončuje vápen- covým pahorkem ; měšťané upravili své příbytky po obou stranách hory na pobřeží jezorním. Na severní straně zřízena hlavní dlážděná ulice 8 chodníkem, a od ní vedou úzké příční uličky na temeno, kde ve starověku stávalo kvetoucí město Celetrum ; nyní možno tam navštíviti hlavní chrám, kolem něhož pouze několik chatrných domků roztroušeno. Arci Kostur, jako kterékoli jiné orientální město, jest neúpravný a ne- čistý, domky o poschodí neb dvojpatrové s četnými výstupky a veran- dami. Vyhlídka na okolí od metropolitního chrámu je skvostná. Jezero v parných letních měsících, panujeli delší čas bezvětří, pokrývá se jemným zeleným povlakem, jenž mu dodává zvláštního půvabu. ') ') Spiridiíiii (iojM-ťvir, Mnk«'(lí)nini iind Altsrrhicii str. líiíí. K>7, Makedonie j země i lid. Š3 Na břehu jeieru rozloženo šest dědin, a toliko vo dvou z uicii, totiž v Mavrové a IdČišté, usazeni mohamedáni, Osmanové, Albánci neb i Pomáci. Blíže hlavního města kázy (okresu) jest čistě turecká obec Teke, jejíž obyvatelé zabývají se hospodářstvím neb přivoznictvím. Jihovýchodně od Kostura, téměř hodinu od pravého břehu By- strice vzdálena jest Lapsišta (zvaná též Naselica, Lepšista) ; řečí obco- vací v ní jest řečtina, ovšem vedle Hellenů usazeni jsou tu též mohame- dánští Bardarioté, kteří prohlašiyí se za původce osady. Bylo to ve 14. století, když se do Lapsišty přestěhovali a oživili v ní starou ko- lonii slovanskou. Četná jména místní nepopiratelně slovanská dosvědčují nám, kdo kraj druhdy vzdělával a jaká krev kolige v žilách většiny venkovského lidu. Mezi památnostmi ukazují se v městě rozvaliny chrámu sv. Trojice, nynější majitel moslim udržuje stále světlo před zbytkem kamenného kříže, o němž mnoho zázračných příhod se vy- pravuje. Bardarioté jsou potomci křesťanských Peršanů, kteří před útisky mohamedánů za císaře Theofila v 9. století se přestěhovali na břehy řeky Axia, jež dle nich byl pojmenována, odtud pak rozptýlili se i do jiných krajd. Téměř všichni potomci těchto perských vystěho- valou jsou pořečtěni. Od Lapsišty HV« h. jv. na levém břehu Bystrice rozloženo město Sačista (řecky Siatista). Skládá se vlastně ze dvou obcí Garice a Hory. Příslušníků počítá se na 20.000 Helénů aneb pořečtěných Cincarů, kteří úplné rodný jazyk zapomněli. Příbytky jsou tu téměř výhradně zděné a jejich úprava svědčí o bývalé zámožnosti majitelů, ulice jsou úzké a klikaté, vinou se malebně na příkrém svahu hory, která již z dálky jest viditelná. O pobožnosti lidu svědčí, že si vystavěl přes dvacet chrámů a kaplí, mezi nimi dva kapitulní s 13 kněžími. Při střední škole jest na poměry turecké značná knihovna, čitáť na 4000 svazků. Město založeno prý ve 12. století od Kuco-Ylachův a proslulo statečností svých rodáků; několikráte odrazilo útoky Albánců. Jmeno- vitě roku 1828 když náčelník loupežnické roty ^kipetarů Kaplan-beg v Čele 3500 m. zpustošil blízké město Kožany a okolní všechny vesnice, vytrhli proti zemským škůdcům Sačisťané vedeni Neoplisem, úplně roz- prášili nekázané zástupy a odňali jim bohatou kořist. Půda v okolí jest kamenitá, málo úrodná, nicméně na jednotlivých stráních upraveny vinice, jejichž plod chválí se pro í^voji chutnost. Po silnici vedoucí vyprahlou vápenitou půdou dostaneme se do města Kožan, jež se řadí v sandžaku na druhé místo za BitolJ a vy- kazuje na 1080 domků, dosti výstavných ; provozuji se tu rozmanitá řemesla, zvláště krejčovství, a též čilý obchod s bavlnou i za hranice. Všude vládne řečtina, pouze asi sto Bulharů usedlých v městě neza- pomněli svého rodného jazyka; vlastních Hellenů jest málo, většina jsou odnárodnělí Cincaři a Slované ; nicméně přece v několika obcích jižněji udržel se v rodinném kruhu jazyk „bugarský." Na západ a sever v ká^e (okrese) jsou roztroušeny ryzí dědiny turecké, kde není ani jediného křesfana; tito rolníci byli převedeni do svých sídel za Soli- mana II. Nádherného z Malé Asie z okolí Konia. O* 84 -^. Fait: Krásný rozhled otvírá se s věže 30 m. vysoké; a našich nohou rozkládá se město, jehož domky částečně ukrývají se v stínu stromoví ; nejvíce ovšem zraky naše vábí velebný Olymp, který příkře za řečištěm Bystrice v oblaka se ponořige. Za čtyři hodiny jízdy v arbě dostaneme se do Servije; město svým jménem poukazuje na původ srbský, ale více než slovo v dědictví si neuchovalo, hellenismus úplně je opanoval. Vznik svi^ vzalo r. 636, a slulo původně Srbica ; z toho si Turci udělali Servidžé neb Selfídžé ; Byzantinci dobyli města r. 1001 a dovedli si ho uhájiti proti domácímu lidu až do 14. století, kdy mohutný srbský vládce Štěpán Dušan jim je vyrval z rukou. Vedle fteků a Cincarů jest v Srbici usazeno mnoho Turků. Obec vyniká tichostí a poměrně též čistotou. Nad městem strmí příkrá hora, na které jsou zbytky prastaré pevnosti ; tato ovládala svého času celý okolní kraj. Mimo zevnější zdi zachovaly se před zhoubou neúprosného času čtyři nárožní věže; teprve bedlivějšímu zkoumání starožitností podaří se určiti, co pochází z let panství srbského a jakou hřivnou druhé vlády přispěly k stavbě důležité tvrze. Na volném prostoře rozházeno sice mnoho mramorových desek a úlomků z nich, ale není na nich žádných nápisů. Z několika mešit v městě dlužno zmíniti se o dvou, jež vystavěny za sultána Bajazida; při Imer-džamisi zřízeno hlavní učiliště celé kázy, kde se žáci vyučují jazyku arabskému a perskému. Od kotliny Kosturské směrem severovýchodním prostírá se malá rovinka Ostrovská, obklíčená na sever horou Gomičevou, na západ horou Brešskou, jv. Karatašem a Durlou, kteráž poslední, strmíc nad Njegušem, jest výběžkem Verijské hory. Všechny vrchy, vroubící okres, porostlé jsou lesem dubovým, bukovým a jehličnatým. Malá pouze čásť úbočí jest vzdělána a proměněna v polnosti. Ve středu roviny rozkládá se jezero Ostrovské, do něhož vlévá se mnoho bystřin a po- toků; nejdůležitější jest ten, který sbírá své prameny na hoře Durle a v dolním svém toku znám jest pode jménem potok Nalbaukiojský. Svah vodní nádržky jest na sever a odtamtud též přebytečné zásoby vláhy klestí si cestu, valíce se východně k občasnému jezeru a močálu Nisijskému. Vyprostivši se z rákosí tohoto řeka Voda v malé vzdá- lenosti dělí se v pět ramen, protéká středem města Vodeny, u něhož tvoří velikolepý vodopád. Dále spojuje se s Moglenicí, jež od severu přitéká. Sloučené řeky nazývají se také Bystrici a tvoří podlouhlé jezero Pazarské neb Jenidžijské, výtok z něho však slově Karasmak neb Luda (Divoká řeka) ; po sedmihodinné pouti rovinou Kampanií jedním ramenem připojuje se k Vardaru a druhým samostatně se vine do zálivu Solunského. Společné ono ústí jest u zátoky řečené Zatvor (vězení). Rovina Moglenská oddělena jest horou Kožufem od údolí řeky Terné, kdežto Pajik omezuje ji na straně polední. Kraj nazván prý dle častých mlh, jež se snášejí na hory, a řeka, kteráž jimi jest na- pájena, zove se také Koloděj. Od ústí Salamvrie až k Bystrici rozkládá se nížina zvaná make- donskym pobřežím, zaujímajíc obdélník íí hodin MaKc/^oHÍH. CocTaBHJiii C. H. BepKOBHH^. C. ílexepóyppL 1889 sir. 38. Si) E, Fait: Město Yodeu náleží k nejkrásnějším obcím makedonským. Již v šerém starověku tam bylo připomínáno město Edessa neb Aigai. Město leží na kraji vysočiny; středem jeho vine se řeka Voda, která u městské hory rozděluje se v pět silných ramen a několik slabých, jež se s ohlušujícím šumotem řítí do propasti. Příkré stěny skal jsou porostlé rozmanitými křo vinami, dole bigí stromoví a palouk blíže spojené řeky slouží za pastviště skotu. Yoden zachoval dosud ráz slovanské obce, odhadiye se v něm na 11.000 Bulharů, z nichž někteří dali se získati pro islám, 2500 Turků a Albánců a na 500 Cincarů a Řeků. Mnoho krve prolito o nad- vládí nad městem za Štěpána Dušana, jenž vzal r. 1342 hradby jeho útokem, ale když v jiných krajinách byl zaměstnán, použili toho Řekové, aby posádku srbskou vypudili (r. 1350); netěšili se však dlouho ze svého úspěchu, neboť po třech letech úplně byli zahnáni a prapor mohutného cara trvale vztýčen na cimbuří. Severovýchodně od jezera Pazarského prostírá se na cestě k So- lunu poloturecké, polokřesťanské městečko Jenidže Yardar, bulharsky Janica, hostící ve svých zdech na 9000 lidí, přes polovici původu slo- vanského; arci značný díl jich pořečtén nebo poturčen. Turků zde usazeno přes 3000, ostatek obyvatelstva jsou Cincaři, Řekové, Židé a j. Janica dělí se na dvě části, mohamedánskou a křesťanskou; voda přivádí se potrubím z hory Gorno-Šjura na vzdálenosť 4 hodin. U vý- chodní strany města zdvíhá se štíhlý minaret „velké džamije,^ krásné mramorové budovy, zasvěcené původně křesťanské bohoslužbě ; chová se v ní posud obraz sv. Pětky, o némž mezi moslimy i pravoslavnými kolují četné povésti pro zázraky, jež se s ním přihodily. Vášniví ctitelé Alláhovi několikráte se pokoušeli zničiti jej, ale marně; jednou do- konce hodili jej do jezera, aby se ho sprostili, ale k jejich úžasu druhého dne obraz neporušen vyskytl se opět na svém místě. Za tou příčinou mohamedáni zapalují před obrazem sv. Pětky svíčku 12 ok (oka tři libry), která hoří dnem i nocí. V okolí pěstuje se množství tabáku, a Jenidže jest proslulým středištěm pro vývoz této obchodní rostliny. Východně od města na levé straně silnice, jedemeli ku přístavu Solunskému, u vesnice Sv. Apoštol čili Alakilisé lze pozorovati zříce- niny Pelly, kolébky to říŠe makedonské, ale zachovaly se z ní po naši dobu toliko lázně Alexandrovy. Za sídlo své vyvolil si Pellu král Archelaos, veliký přítel řeckých věd a umění, aby byl blíže u pobřeží a častěji s Athéuany a jinými městy hellenskými mohl obcovati. Nej- větší slávy nabylo město za Filipa II. a Alexandra Velikého. Obraťme se k hranicím albánským. Řeka Yardar vyráží ze země jako mocný pramen ve vsi Vrutku, o něco východněji od průsmyku Bariče, proslulého svou romantikou a přírodní krásou ; na sklonu Šarské planiny teČe na sever a zavlažuje rovinu Tetovskou Čili Kalkandelskou, jež táhne se na 5 mil délky a ze všech stran jest obklíčena horami, ze kterých četné ničeje i potoky sesilují proud. Město Tetovo leží u paty Sáru při vchodu do příčného údolí a jest téměř celé ukryto ve stínu stromoví. „Šarská řeka^ šumí středem jeho a po dlouhých přívalech nebo z jara, kdy sníh na horách tsge, dělá značné škody. Makedonie, země i lid. 87 ačkoli domy jinak jsou dobře stavěny. Rozeznávají se dvě části města; ve výše položené obývají hlavně mohamedáni, v dolejší mají příbytky křesCané; i bazary jsou dle toho rozděleny. Obyvatelstva páčí se na 12.000, z nichž více než polovice jsou pravoslavní Bulhaři, 1000 Al- bánců, malá hrstka Turků, Cincarů a cikánů. Původní osadníci silně se poalbonšťují. Na středním toku svém Yardar postupuje rovinou Skopijskou, ohraničenou na severu Ornou Gorou, která odděluje poříčí jeho od Moravy; na východě táhnou se odnože jmenovaného pohoří až k Ve- lesu, jih označuje Babuna, známá jako shromaždiště sekty Bogomilců. Ostatně odkazuji laskavého čtenáře na svůj článek v tomto časopise r. 1889.') Nejdůležitějším přítokem Vardaru z pravé strany jest řeka Černá, jež byla starým Hellenům známa pode jménem Verigon, Turkům sluje Kůčttk-Kara-su (malá černá voda). Počíná své zřídelní prameny spojo- vati severně od Krčeva čili Kičeva, malého to horského městečka s 3500 obyvatelů, kteří jsou dílem Albánci, dílem „Bugani." Nad chu- dičkými domky vypínají se zříceniny zámku. Odtud teče řeka směrem jv., činí okliku na východ, vrací se do původní čáry, v rovině Bitolské zahýbá se na sever a jižně od Gradska spojuje své vlny s Yardarem. Y poříčí Černé jsou dvě roviny (poljana). Bitolská patří k nejhustěji zalidněným krajům Makedonie, má 10 — 11 hodin délky a 5 — 6 hodin šířky. Ovšem za dlouhého sucha (jaké panovalo ř. 1888, když jsem navštívil tuto končinu) pohled na vyprahlou plán i okolní hory jest jednotvárný a smutný. Ve starověku slulo území toto Pelagonia. Na východ táhne se Selca planina, na jihozápad Peristeri (2359 m.), jenž i za parného léta v jednotlivých roklích uchovává sníh. Y hlavním městě roviny Bitolské žije váli stejnojmenného sandžakátu, obyvatelstva čítá se 40.000 duší, v němž jsou zastoupeny všechny makedonské ná- rodnosti. Provozuje se tu čilý obchod do celé západní polovice Make- donie. Y městě položena silná vojenská posádka, opatřená četným dělo- střelectvem. Bitolj čili také Monastýr, turecky Toli Monastir, několi- kráte byl dobyt od nepřátel, naposledy počátkem našeho století od pověstného Janinského despoty Ali paše. Drahou vedenou od hranic srb- ských až do Solunu značně utrpěl místní průmysl a obchod, i jedná se právě o to, aby k sídlu valiovu prodloužena byla odbočka od hlavní tratě. Nízkým odnožem Babuny oddělena rovina Prilepská od výše jme- nované ; jest to nepravidelný trojúhelník zdélí osmi hodin, zavlažovaný třemi říčkami, jež vznikají v Babuně a ve výběžcích Golešnice. Malé, však úhledné a čisté město Přilep má navždy pojištěnou upomínku v dě- jinách slovanských jako rodiště slavného hrdiny kraleviče Marka; zří- ceniny jeho hradu až dosud nad městem se zachovaly. Na malém přítoku Černé řeky jižné od Skopje rozložen mestys lilerín neb Florina, v němž se počítá na 210 domů, lid živí se řemesly neb rolnictvím, v okolí jest dosti rozšířen průmysl hrnčířský; též se tu zhotovuje po domácku hrubé sukno řečené „aba" a koberce „vi- ') Z Mitroviťp na Solnn. v Osvětí^ 1SH9 str. 75—78, 204— 22í». 88 E' Fait: Icnci,'' čeruá tkaDÍna „mutafe" prodává se nejen ku přikrytí země a na lůžka (poněvadž lid posteli nezná), ale též ke zhotovování pytlů, v nichž se na soumarech vozí obilí. Jižně od ústí řeky Černé prostírá se město Negotin, migíci na 5000 obyvatelů, kteří jsou všichni sice jediné národnosti bulharské, ale příkře je od sebe odděluje vira křesťanská a mohamedánská. Z levé strany spěchá do Yardaru Kriva reka (tur. Egri-su), v dolním toku též Pčinja zvaná; vzniká na západním výběžku Osigové planiny (západně od Rylu). Na vrchovisku řeky po obou jejích stranách roze- staveny domky a bazarové krámy Krivorečné Palanky, v obchodě pře- vládají výrobky kovové, zbraně, nádobí a p., příslušníků jest 5000 z největšího dílu pravoslavných, nářečí přibuzno je mluvě Šopův, s nimiž lid z Palanky stálé styky udržuje. Na středním toku řeky vzniklo město Kratovo, rovnající se číslem svých občanů předešlému ; domy zbudovány v kotlině uzavřené horami, do řeky vlévají se v obvodu městském dva potoky, půda jest nerovná, proto v ulicích stále nutno vystupovati a sestupovati. Pouze hlavní chrám jest úhledněji a slušněji zařízen. V okolí dle lidového podání jest mnoho rud, obsahujících železo, olovo i stříbro, ovšem za ture- ckého státního hospodářství nikomu ani nenapadne, že by toto přírodní bohatství ku prospěchu celé země mohlo býti vykořistěno. Na pravém poříčí Krivy reky v údolí Golemy blíže železniční stanice rozloženo Kumanovo, o něco větší než Kratovo; dvě třetiny obyvatelstva jsou zde Bulhaři, vedle nich pak Albánci, Turci, cikáni; moslimové vykonávají pobožnost ve dvou mešitách, pravoslavní spokojili se jedním kostelem, v němž zachoval se veliký čtverhranný podstavec s římským nápisem. Trh slyne množstvím vlny, neboť v okolí chovají se veliká stáda ovcí. Jest to proslulé Ovce polje, tur. Mustaía ovasi, při dolním toku Bregalnice se rozkládající, kde ve velikých rozměrech se provozuje chov užitečného bravu, Bregalnica vzniká na planině Malešovské, protéká touto směrem sz. a až k Carevu Selu, odkud zahýbá na západ a jz., až o něco se- verněji od řeky Černé spojuje se s Vardarem. Štip (Ištip) jest amfitheatrálně vystavěn a protékán říčkou Ho- tinjí, jež se zrovna před branami vrhá do Bregalnice. Město bývalo ovládáno pevností, jež na příkrém návrší byla zřízena a po níž zůstaly rozsáhlé zříceniny. Jakkoli bazar jest rozsáhlý a rozmanitý, přece obchod není valný. Obyvatelstva počítá se na 10.000 duší, z polovice Turků a Bulharů ; mohamedáni postarali se o několik krásných mešit a veřejných studní (češme). V blízkém Novosele, jakémsi předměstí, vyráží z půdy vřelý pramen sírný 55" C teplý. ') Levý dolní břeh Vardaru provází rovina jezera Dorijanského a Lagodinského (Langaza GOl), severní čásť nazývá se též Ženskou nížinou. Severní hranici její tvoří Belašica čili Beleě-planina, na východ vypíná se Kurša Balkán. Z vodního předělu mezi oběma rovinami vyvěrá řeka Galik, jež na poloviční cestě mezi Vardarem a Solunem vlévá se do zá- livu. Ženská rovina táhne se na 10 h. šířky a 5 — 6 h. délky, jest něko- ') Makedonien und Alt-Serbien von Spir. GopčeviČ str. 185. Makedonie, země i lid, 89 lika potoky zavlažována a dosti úrodná. Jezero Dorijanské má podobu okrouhlou, přímá čára, vedená přes hladinu, méři 8 km., městys, dle něhož jezero pojmenováno, rozložen na jižním břehu, protější strany dotýkají se výběžky Belaáice. Jižně od Dorijanu v krajině pahorkaté nalézá se město Kukuš Klkič neb Kalkač), kde působil na bulharské škole jeden z nešťastných bratři Miladinových, jež vydali společnou prací sbírku bulharských ná- rodních písní makedonských. Osadníků jest tu na 5000, většinou Bul- harů, malá čásť jest původu tureckého a cincarského. ') Za pobytu svého v Solunu byl jsem důtklivě vyzýván, abych se podíval do Pajzanova, východně od přístavu na svahu Kortiče se pro- stírajícího; ale pro krátkost času nemohl jsem žádosti vyhověti. Paj- zanov (tur. Čirečkftj) jest důležité zvláště pro vývoz vápna, čítá na 6000 ob.; Řekové věnují ročně veliké sumy peněz, aby pomoci škol získali lid pro velikou myšlenku panhellenskou, ale nechce se jim to dařiti. Langaza čili Lagadina leží v rovině na severu od jezera, ulice jsou sice dosti široké, ale nepravidelné, v letních měsících zdvihají se v nich oblaka prachu. Langaza-gOl, u Řeků Ajvasil (sv. Basilej) spo- jeno výtokem svým s druhým jezerem Bešik-gOl, z něhož přebytečná voda odchází do zálivu Orfanského. Obě vykazují stejnou průměrnou šířku 4 km., ale jezero Bešické jest více než jednou tak dlouhé; v obou chovají se kapři, úhoři, štiky i jiné druhy ryb, které v značném počtu se vyvážejí. Poloha jezer a značná jejich rozloha podporigí mí- nění, jež pronesli mnozí učenci, že původně poloostrov Chalkidický byl ostrovem, který se spojil s pevninou volným vystupováním š(je ze dna mořského. Mezi jezerem Bešickým a Tahinským tvoří předěl hora Bešik-dag, na jejímž západním odnoži vzniklo město Suho, známější pod poře- čtělým tvarem Sohos ; ale není tam ani jediného pravého Helleua, nýbrž asi 5O00 Bulharů a 1000 Turků ; nejbližší okolí obce pokryto krásnými zahradami a vinicemi. y horách po spůsobu kočovníků přebývají Jůrttkové, turecký kmen, žijící hlavně z výtěžku svých stád; namáhavé práce v hospodářství se štítí; dle náboženství jsou vlastně pohany, hlásí se ovšem na oko k islámu, ale nikdy ani nenavštěvuji mešit a nestarají se o předpisy koránu, spravujíce se jenom zděděnými zvyky. Do zálivu Orfanského se vlévá řeka Struma, vznikající v horách Radomírských, protéká kázu Kystendilskou směrem jihovýchodním, u vsi Boboše obrací se přímo na jih, provázena po obou březích horami. Opodál LoviSty, kde přijímá výtok z jezera Butkovského, znovu vy- hledává si původní sklon jv., prochází dlouhým jezerem Tahinským a posléze u zřícenin staré Amfipole vlévá své vlny do moře Egejského čili Bflého, jak říkají Bulhaři. Na horním toku prostírá se kraj Kystendilský, prostoupený po- hořími, jež pokryty jsou krásnými lesy; vysokých kmenů z nich bylo by lze užiti k stavbě lodí, ale řeka není splavna a jiných prostředků ■) Snm. Lumír 1889, Svatba v Kukuši. 90 «^- Vrba: dopravních se nedostává. Obyvatelstvo živi se hlavuč rolnictvím a chovem dobytka, pro domácí potřeba zhotovuji si vesničané sami plátno a hrubá sukna, tak že málo cizích výrobků na oděv se v kraji prodává. Venkovské obce rozdělují se na polské, pijanečské a krajšské; v prvních panuje nářečí příbuzné makedonskému a jest obyčejno i v městě; od nich se v podřízených věcech liší pijanečské dědiny, jejichž jméno odvozuje se od starobylého kmene Paionů. Venkované zhotovují si úzké kalhoty, jako Slováci od Trenčína, a krátkou, vzadu a napřed hustě nabíranou kazajku z hrubé vlněné látky. Krajšské dědiny jest pouze jiný název Šopu. (Pokraí ování.) Nové rovy české. Napni Jaroslav Vrba. M. Prooháska. — Fr. VrAna. — Fr. Chalupa. — J. Koiián<«k. >- B. Dadík. — K. Huttary. — J. Sklanáf. — O. Pinkas. — K. PaTlík. — V. 2íiaU Donovsk/. — J. Z. Veselý. — K. Kuna. - Fr. J. Zoabek. — M. Lipiorá. - J. Janda. — A. Tonner. - J. V. Fric. ychle přeletěl rok od té doby, co jsme posledně na tomto místě konali truchlivou přehlídku ztrát spisovatelské, umělecké „ a vůbec národní společnosti české, a již podle rovů sotva po- rostlých navršen jest nemalý počet nových. Hvězdy první veli- kosti nehasly na českém obzoru v roce, po kterém se nyní rozhlížíme, ale mnohý zajímavý člen kruhu našeho, nejeden typ, vynikající talent, obětavý pracovník, zasloužilý vlastenec a pamětník staršího vývoje ná- rodního života zmizel od společné práce navždy. Na Moravě, kde každé síly posud jest potřebí na několika místech, ztráty naše za rok ten jsou zvláště bolestné. Úmrtí, které první spadá v roční přehledy těchto listů, odňalo literárnímu světu moravskému ctihodného Nestora; bylf nejstarším spisovatelem a jistě též jedním z nejstarších vlastenců žijících na Moravě monsif?nore Matěj Pro- cházka, čestný kanovník a čestný konsistorní rada Ďakovského bi- skupa J. Štrosmayera, narozený r. 1811. Jako profesor češtiny a ná- boženství na německém gymnasiu Brněnském v letech padesátých budil žactvo České k národnímu vědomí, klestil jazyku českému cestu k plat- nosti ve škole a vychoval celou řadu vynikajících vlastenců a spiso- vatelů moravských. Když se na Moravě rozvíjel český život veřejný a literární, octl se Procházka v čele vlasteneckého duchovenstva, zá- roveň však agitace katolickopolitické, která zejména novější dobou přešla značně též na pole čistě literární. V tom směru byl Procházka velmi pilným spisovatelem a řídil po léta katolický denník Hlas až do konce života svého. Smrt stihla jej dne 26. listoi)adu r. 1889 po po- hromě, kterou vetchý kmet utrpěl den před tím, byv za večera na cestě z divadla' poražen povozem. Nové rowf ceshe. 01 Mladého, horlivého pracovníka ztratila česká literatura dne 2. pro- since 1889 úmrtím Františka Vrány, svědomitého překladatele z pol- štiny a frančtiny a pisatele dobrých občasných přehledů literatur těch a literatury dramatické vůbec. Jako mladík nadšený pro literární vzá- jemnost slovanskou byl Vrána za let studentských též předsedou Slavie. Po celých Cechách velmi známo bylo jméno Josefa Farského, kamenotiskaře, který r. 1848 počal vydávati obrazy vynikajících po- litiků i spisovatelů českých, rozšířené svou dobou po všech spolkových místnostech i po domácnostech českých a chované namnoze posud jako památky onéch mladistvých dob našich. Zemřel IřJ. prosince 1889 ve svém 63. roce. Mnohá utěšená naděje básnické literatury pochována jest v hrobě, ve kterém odpočívá František Chalupa. Jeho náhlá smrť dala dni novoročnímu r. 1890 melancholické vzezření v literární společnosti Pražské, ale již drahný čas před tím přestali jsme doufati, že by se mohlo státi skutkem, co sliboval neoslňující, ale rázovitý talent Cha- lupův. Byv narozen 30. prosince r. 1857 ve Velkých Králicích u Uhlířských Janovic, nedospěl úplného vývoje tvořivých sil svých do třicátého třetího roku, na jehož prahu jej čekal velmi smutný konec. Na universitě studoval klasickou filologii a k literární činnosti připra- voval se opravdovými studiemi slovanských literatur a zpěvů i písní prostonárodních. Tím stalo se, že se obíral překlady z literatury římské (Tibnllem a Ovidem) i ruské, že měl na mysli práce z oboru historie literární, pomýšleje na př. na životopis Chocholouškův, zejména však že jako básník těsné přilnul k duchu prostonárodní poesie. Jeho roz- sáhlejší komposice epické jsou niéné individuální než drobná lyrika. Epická báseň Závis, vydaná v Poetických Besedách r. 1883, jest ne- popiratelným svědectvím ryzího ducha básnického a obrazem mysli, na- pojené čistým nadšením národním, přece však celé koncepci schází ještě pravá uvédomélost myšlenky tvůrčí. Důvěrná lyrika Chalupová hlubo- kému citu dává průchod formou, která osobitou prostotou velice pře- kvapige a často dvojnásobně působí. Hledámeli slabosti těchto veršů, najdeme vždy spíše stopy naivní neumělosti nebo zběžnosti, přes které oko rychle se přešine, než stín banální strojenosti, které tak nenávidí zdravý cit lidský a která nyní tak nesnesitelně pronásleíluje čtenáře právě tam, kde bývá vynášena přirozenost a duch národní. Jasně vy- značená individualita této prosté české lyriky vedle prvotních rázných studií slovanské poesie mohla z Chalupy učiniti znamenitý literární typ český. Uzráti však ke zvláštnímu názoru světovému, který by se zvedal nad základní tón melancholie národní i osobní, nebylo přáno trpné po- vaze Chalupové. Po léta před svou smrtí již byl životním zápasem pře- možen. Básnické plány s nedostatkem hmotným, nečinnost s fatalistickým odevzdáním v osud co nejméně utěšený jsou hlavní příznaky jeho úpadku životního. Mimo krátkou dobu, po kterou redigoval Ruch a zastával úřad knihovnický, jejž mu svěřovala Umělecká Beseda, Chalupa neměl pravidelného zaměstnání ani důchodu, ale scházela mu též odhodlaná síla, kterou by si byl proklestil cestu z nebezpečných těch poměrů k pevné existenci umělecké i hmotné. I klesal do poměrů, ve kterých časná smrt byla jeho vysvobozením. Ještě více než na verších znáti 92 J' Vrba: jest na prose Chalupově, kterak slibný vývoj umělecký přetržen byl úpadkem a smrtí jeho. Několik obrázků sebraných v knížce Naše ves jindy a dnes, vydaných v Libuši r. 1886 ale psaných kolem dvacátého pátého roku spisovatelova, vyniká individuálním nadáním vypravovacím opravdu nevšedním. Motivy málo původní a značně opotřebované jsou tu podány vypravováním plným přirozenosti, pravdy a poesie. Pozoro- vatel, vědomý úmyslu Chalupová, vžíti se do ducha básnictví slovanského, poznává úmysl, s jakým básník těsně splétá úkazy přírodního okolí 8 dějem a naladěním osob, ale jinému čtenáři skryta jest všechna úmy- slnost parallel těchto mistrovským spojením jejich. Česká vesnice zřejmé zůstala Chalupoví navždy skutečným světem jediným. V jejích obrazech pozorováním, vypravováním, vřelostí pojetí vyrovná se všemu, co zplodil obor ten v literatuře naší, a z pravidla jen delší řeči jednajících, kde stoupají k citu rozrušenějšímu, zabíhají do nepravdivé stroj enosti, která na takových místech jest příznakem všech i nejvynášenějších vesnických vypravování v naší literatuře. Dne 18. ledna Morava ztratila dva muže znamenité činnostmi velmi různými. V Kroměříži zemřel dr. Jan Kozánek, jeden z těch mužů nejčistší povahy vlastenecké, jejichž pouhým příkladem již ná- rodní život český v dobách těžkých a nebezpečných okříval i mohutněl. Mužů takových měli jsme na Moravě značně méně než nadaných obránců politických, i bylo dvojnásob vzácno Kozánkovo působení, plné ducha ryze národního. Narodiv se v Přerově r. 1819 Kozánek ukončil studie právnické ještě v Olomouc^ nebyl tedy na studiích ve Vídni, kde se tolik hlav českých, zrozených z jadrného lidu moravského, v mládí odcizilo od pravého citu českého. Jako mladý doktor práv odešel za vychovatele do Opavy, kde se stal Havlíčkovým slezským dopiso- vatelem a tak horlivým buditelem národním — tam asi prvním, — že pro to snášel i svízele dosti citelné. Roku 1851 stal se notářem a později advokátem v Kroměříži a rozhodně jemu lze přičísti za zá- sluhu, že v tomto důležitém městě pravý, přirozený ráz český tak vítězně pronikl. Výtečně působil Kozánek na rozvoj hospodářského školství a hospodářského života spolkového na Moravě. Z činnosti jeho pro orga- nisaci rolnictva vyniká též založení rolnického cukrovaru, prvního na Moravě. Ve prospěch Radhoště, jenž moravské akademiky soustřeďuje v Praze, tak platně působil, že byl po smrti Palackého zvolen jeho protektorem. Od r. 18G7 byl zemským poslancem moravským a za Hohenwarta Členem zemského výboru a jeho hlas ve sboru důvěrníků moravských byl z nejzávažnějších, ačkoli se mu nedostalo příležitosti užití známých schopností ke skvělejšímu působení parlamentárnímu. S Kozánkem jednoho dne zemřel učenec, který národního hnutí na Moravě byl dosti vzdálen, ale náleží k mužům o dějiny moravské nejzasloužilejším, zemsky historiograf dr. Běda D udí k. Dudík byl člen Rajhradského konventu benediktinského. Narodiv se r. 1815 v Kojetíně počal psáti o historii po němečku již r. 1843 jako profesor na lyceu Brněnském, tak že r. 1847 po smrti Bočkově jmenován jest historio- grafem. Z povinnosti úřadu toho zkoumal zevrubně prameny dějin mo- ravských v Římě a ve Švédsku, a tak stalo se jeho přičiněním, že r. 1878 povoleno bylo vrácení rukopisů českých ze Švédska do vlasti. Nové rovy České. 93 Když po řade jiných publikaci r. 1860 vyšel první díl jeho dějin mo- ravských, psaný po němečku, povstal odpor proti tvrzení jeho, že Ve- lehrad nebyl sídlem panovníků moravských, a Dudík sám pak od my- šlenky té zcela nstoapil. Česky počalo dílo jeho vycházeti pomocí Matice Moravské, do jejíhož časopisu pak Dudík také přispíval jako spisovatel český. Dne 30. ledna zemřel v Praze malíř Karel Huttary, portré- tista a časem svým společník černohorských cest a studií Jaroslava Čermáka, umělec známý z výstav Pražských také komposicemi tohoto druhu. Správa Národního divadla ztratilu dne 1. března zasloužilého t^emnika pana Josefa Sklenáře, který v 55. roce svém podlehl dlonhé chorobě, působiv při samostatném českém divadle jako zkušený znalec poměrů divadelních od prvního vzniku družstva r. 1866. Jako vlastenec činný velmi horlivě v jednotách národních má právo na vděčnou upomínku měšťan Pražský Otto Pink as, který zemřel ve 42. roce dne 12. března. Pinkas obíral se též spisovatelstvím jako milovník a sepsal vedle illustrované Gesty po Španělích celou řadu her divadelních, zejména drama Nerovné manželství. Hry ty pro- vozovány byly také na národním divadle, jehož správy se Pinkas čile účastnil. Nejbolestněji cítí ztrátu jeho Národní jednota Pošumavská, které konal obětavé a velmi platné služby. Nehotový ještě, ale znamenitě nad všední míru nadaný malíř byl Karel Pavlík, zemřelý dne 23. dubna. Od prvopočátku marně zápasil s tísní hmotnou mladý umělec ten, narozený r. 1862 v Golčově Jení- kově, a život stačil mu právě jen, co vystoupil na práh volnější čin- nosti a zralosti umělecké. V dětství prošel několikerým řemeslem až jako malíř pokojů mohl dávati první známky schopností, tak že se devatenáctiletý dostal na Pražskou akademii. Jeho komposice čím dále tím rozhodněji obracely k němu pozornost znalců; vzlet opravdu vyni- kající, silu myšlenky a samostatného ducha jeví jeho Libušin Soud, veliký obraz nedokončený, o němž Pavlík pracoval s ostnem smrti v prsou. Dne 4. června učinil konec životu svému nesnesitelnému pro zoufalé poměry hmotné V ácslav Žížala Donovský, jeden z vlastenců, kteří jako mladíci r. 1848 účastni byli revolučního hnutí a potom za ohnivost svou trpěli ve vojenském kabátě. Jsa v revolučním roce dvacetičtyř- letý a pokoušev se již před tím v literatuře jako povídkář, byl členem mladé společnosti, která chtěla národ spasiti svou podnikavostí a byla vojenskou přesilou rozprášena po pevnostech a posádkách pluků ra- kouských. Žížala odveden byl k vojsku a dosloužil se v Itálii šikova- telství. Teprve r. 1859 byl od vojska propuštěn. Činil další pokusy spisovatelské, ovšem v poměrech literárních již podstatně se měnících, překládal divadelní hry, hrál divadlo v Prokopové společnosti, až nabyl trvalého zaměstnání v administracích časopiseckých, jmenovitě v admi- nistraci Národních Listů. Těžká choroba jej po šedesátém roce věku přinutila odejíti do pense a zároveň se smutnými domácími poměry posléze dohnala jej k zoufalství. ÍI4 J- yrha: Dne G. cervua zemřel mrtvici pau Jan Zdeněk Veselý, městský radni Pražský a účastník srbského povstání, narozený r. 1848, který také překlady a jinými drobnostmi byl účasten práce literární a spol- kového života národního velmi horlivou činností osobní. Jeden z nejhorlivějších buditelů národních v Brně, Kunes K u n z, zemřel dne 17. června. Hlavně o Matici školskou a Národní divadlo Brněnské měl vynikající zásluhy, byl však platným pracovníkem také v žurnalistice moravské. Byl teprve 441etý, narodiv se r. 1846, avšak nervová choroba jej již před časem zbavila zraku, tak že se musil vzdáti místa svého při zemském úřadě moravském. Starší pokolení pěstitelů historie české schudlo o velmi zaslou- žilého pracovníka dne 29. června úmrtím Františka Jana Zoubka, ředitele dívčích občanských škol na Smíchově. Již po dlouhou dobu byl Zoubek nemocen a trpěl hlavně nedostatkem zraku, který práce jeho víc a více omezoval ; přec však pokračoval aspoň občasnými drob- nými publikacemi v díle, které vyplnilo největší část jeho života věde- ckého, obráceno jsouc k životu a spisům Jana Amosa Komenského. Nebyl to životní účel, jejž si Zoubek vytkl na počátku své učené dráhy, nýbrž později a téměř náhodou se k němu obrátil. Narozen jsa r. 1832 v Kostelci nad Orlicí, Zoubek přišel na universitu Pražskou v nevlídných letech padesátých. Ze studií, jimiž se obíral, záhy nejvíce jej zaujala slovanská filologie a dějezpyt český hlavně s ohledem na život kulturní. Přál si státi se historikem kulturního života českého a jako mladý muž napsal v tomto duchu úvod k dějinám husitským. Z příčiny té také sebral rozsáhlý materiál o dějinách různých stavů, rolnického, řemeslnického, městského vůbec, a posléze ujalo se v něm takto přání, věnovati svůj život studiím a velkému dílu o historii měst českých. Již r. 18G0 vydal monografii svého rodiště Kostelce nad Orlicí a redigoval Památky archeologické nejprve vedle Zapa, potom od roku 1865 samostatně, veda je směrem svých studií o historii kulturní. Roku 18B4 účastnil se redakce Kroku, jejž Dastich a £d. Novotný za- ložili jako orgán novějších snah vědeckých, který však neobstál déle než Obzor, podobně založený Erbenem o deset let dříve. Tou dobou však již Zoubek nalezl úkol, jehož plněním si zjednal trvalou a vyni- kající zásluhu o historickou literaturu českou. Studie o městech při- vedly jej maní k studiím o Komenském. K. 1874 Zoubek jako doplněk německého překladu Didaktiky, tištěného v Berlíně, vydal německy psaný životopis nesmrtelného původce jejího a za krátko po této práci následoval jako výsledek rozsáhlých studii Život J, A. Komenského, jedna z největších biografií, jimiž posud objasněny jsou literární dějiny české. Životopis ten pilně shromáždil všechny do té doby přístupné zprávy o velikém pedagogu bratrském, splatil veliký národní dluh jeho památce a vyložil čtenářstvu se zápalem jeho velikost a zásluhy o vy- chovatelství a učitelství novodobé. Zároveň ukázal se Zoubek jako sty- lista český velmi samostatného rázu, poněkud zvláštní, ale ryzí a za- jímavý. Od té doby Zoubek všechno úsilí téměř výhradně obracel k studiím o Komenském. Nebylo sice úřední postaveni jeho hrubě přízni vo práci vědecké. Byl původně gymnasijním učitelem v České Lípě od r. 1808 do r. 1hÍ>3, a pak do r. 1867 učitelem na vyšší Nofoé romf České* 95 reálce české v Praze, vedle čeho byl činný jako žurnalista v redakci Národních Listů za původního poméru jejich k tehdejším vůdcům po- litického hnutí českého. Roku 1867 stal se Zoubek ředitelem hlavní a průmyslové školy na Smíchově, ze které se pak jeho vedením stala škola občanská, a úřad ten odváděl Zoubka daleko od oblíbené práce historické po většině času jeho. Zoubek vydával potom spisy Komen- ského v pečlivých překladech českých a v otiscích s úvody, až hou- ževnatý neduh práci jeho zastavil úplně. Život neradostný skončila dne 14. srpna Marie Lipšová, člen činohry českého zemského divadla. Bývala účastná představeni českých již před zřízením samostatného divadla českého, a skrovný úkol, jejž jí osud vykázal, plnila po všechna léta svědomitě. Dne 21. srpna smrt učinila konec nenadějnému živoření těla, jehož ohnivý a šlechetný duch již dlouho před tím ztracen byl svému národnímu povolání. Zemřelť toho dne doktor lékařství Jan Janda, stížený již před dvěma lety nezhojitelnou paralysou mozkovou. Janda vynikal jako lékař a spisovatel odborný, ale úctu a vděčnou paměť celého národa získal nadšenou, neomezené obětavou činností, kterou pečoval o duševní zvelebení Moravy, piobuzení národního ducha v moravském lidu, o dorost intelligence pokročilé vzděláním i samostatným, rozhodným duchem národním v moravském studentstvu a o pevnou spojitost českého života v Čechách a na Moravě, solidaritu vzájemnou a sklon Moravanů k středisku Pražskému. O myšlenky ty zjednal si nepomíjejících zásluh jmenovité ve spolcích Moravské Besedě, v Radhošti a v Ústřední Ma- tici školské, jejímž byl místopředsedou, ještě více však provedl sou- kromýnni osobními styky s moravským studentstvem Pražským, které ho nazývalo otcem. Chápalo zajisté, že nad oběti, s nimiž četné mla- díky podporoval hmotné a s nimiž čas odpočinku věnoval záležitostem jejich spolkovým, jest jim neocenitelná odhodlanost, s jakou jim pro- klestil cestu k pramenům českého vzdělání v Praze, jsa jedním z hlavních zakladatelů spolku Radhoště, který první počal proud moravského stu- dentstva obraceti od Vídně do Prahy s výsledky patrnými již nyní ve veřejném životě moravském. y Písku zemřel dne 28. srpna jeden z někdejších redaktorů českých, kteří v letech persekuce zažili krutého pronásledování ve vlasteneckém úřadě svém, August T o n n e r, který byl r 1867 jako redaktor Národ- ního Pokroku a pak jako redaktor Světozora odsouzen na celou řadu měsíců do žaláře a tresty ony také přestál. S dráhy žurnalistické přešel pak k úřadu samosprávnému a žil v Berouně jako obecní tajemník. Dne 2. října zemřel spolumaj etnik starého knihkupectví českého, nejpřednějšího počátkem let Šedesátých, Karel Bohuš Kober, jehož otec dal první příklad nakladatelství velkého slohu v literatuře naší. Zesnulý přeložil více spisů belletrístických, zejména dva svazky proslulých bá- chorek Andersenových, a vydal spisy o šachu, tělocviku atd. Jeden z nejzajímavějších typů z pražské společnosti zmizel, když dne 14. ř^na zemřel spisovatel Josef Vácslav Fric. Ani jsme ne- věřili, že přestoupil šedesátý rok, když jsme vídali jeho lehkokrevnou jarost a mladickou ohnivost až do. nedlouhé smrtelné nemoci jeho. Život Fricův byl z nejpohyblivějších, jakým který našinec žil v nové době, 9fi •/. Vrhar Nové rovy ceÁké, ale od mládí do skonání měl ráz téměř neproměněný, jejž mu dávala horoucí touha po smělých činech, nikdy neuspokojená. J. V. Fric na- rodil se r. 1829 jako nejstarší syn dr. Frice, vynikajícího vlastence, a již v dětských letech vlastní fantasie i zevní okolnosti v něm probu- dily neobyčejnou ctižádost a podnikavost, spojenou záhy s tušením, že nastávají veliké převraty v životě našem duševním, literárním i v po- měrech politických, na něž znovuzrození národa nemohlo zůstati dlouho bez účinku. Naplněn byv již v prvním mládí opojnými sny o epochální činnosti spisovatelské, dal se r. 1846 na cesty do Anglie a Francie, hledaje příležitost k činům národ osvobozujícím. V osudném roce 1848 devatenáctiletý blouznivec nejméně odolati mohl hlasům, které volaly Pražany k povstání brannému. Známa jest tehdejší činnost cizích jedna- telů, zvláště Bakunina, jejichž podněcováním povstaly nepokoje Pražské, když jsme již byli na prahu šfastnější budoucnosti politické. Fric vrhl se do proudu revolučního se vší živostí temperamentu svého. Jak mla- distvé pojímal věci, kterými se tenkráte na dlouho rozhodlo o osudu národa, nejsnáze pozná se z jeho Pamětí. Po vítězství reakce byl v Praze pod policejním dohledem do r. 1858, pak internován do Sedmi- hradska a v r. 1859 propuštěn do vyhnanství, ve kterém s malými pře- stávkami žil po dvacet let. Žil v Paříži, Berlíně, na Rusi, v Záhřebe a různých zemích a městech, pokoušeje se o činnost žurnalistickou a o styky politické, ale ani v cizině ani po návratu doma nikdy nezaujal místa příhodného k určitému, pravidelnému působení. Nelze proto mlu- viti při něm vlastně o činnosti politické, nýbrž jen o propagační snaze, sloužící myšlence národní. Dofttalť se radikální Fric na čas dokonce i do redakce německého úředního listu Záhřebského. V literatuře nej- známějším skutkem jeho jest almanach Lada Niola, vydaný r. 1855. Od něho někdy odváděn bývá vznik nové literární školy, která u nás pronikla koncem let padesátých: ale hlavními osobami tohoto hnutí byli Neruda, Hálek a Světlá se společností, která se objevila r. 1858 po piTé v almanachu Máji. Fric objevil se v Niole jako sty)ista na svou dobu velmi obratný, jako spisovatel však ještě úplně vězící ve zmatcích mladistvé bouřlivosti. Trpěl nedostatkem autokritiky, jaký by byl nebezpečný býval i talentu opravdu vynikajícímu. Jako ve všem ži- votě, tak i v literatuře neobmezená podnikavost plynula z vulkanické ohnivosti jeho: do smrti každé slovo chladného rozumu pokládal za nízký útok na posvátné nadšení. Proto při každém podniku záhy viděl se osamělého. Krutě vytýkaje okolí svému, že mu neporozumělo, vracel se od činných rozběhů k všeobecným steskům, ku povšechnému jednak horování, jednak reptání. Osobou svou byl Fric sympatický každému, kdo poznal ryzost jeho citů, ohnivost jeho vzletu a naprostou obětavost, která mohla ná- rodu býti 8 velikým užitkem, kdy by ji byl obrátil k nějaké myšlence, přiměřené okolnostem a vlastním silám. Leč i se slabostmi svýnii vzácně působil jako příklad úplného odevzdání citům vlasteneckým, jež dojista přenesl i na mnohého z mladých soudruhů svých a do uejednoho kruhu prostého a odtrženého od vlasti, v němž apoštoloval české sebevědomí s jinosským zanícením až do konce života. R. 1891. Čís. 2. O S VE TA O naturalismu v básnictvi. Oii prof. dr. Jo8. Ourdfka. ') I. aturalismus náleží k oblíbeným, ano palčivým heslům naší doby. Zábavnou rozpravu o naturalismu v bástiicM bylo by snadno poříditi asi tím spůsobem, kdy bych naznacMl obsah některých literárních zjevů toho směru, románů, básní, dramat — nékteré řízné úryvky z nich na ukázku přečetl, přidal néco o povaze a živote spisovatelů jich a tak podal dějepisný přehled jeho nynější více méně známé produkce. Ale práce ta jednak byla by příliš obšírná, jednak nevynesla by té kořisti, o kterou nám zde běží; stáli bychom opět před záhadou naturalismu jako dříve. My však zamýšlíme něco jiného. Jaké plody naturalismus na světlo vynesl a kdo jsou nyní jeho hlavní zástupcové, jest, jak pravím, více méně známo a může se předpokládati. Otázka však nastává, jaké oprávnění naturalismus má a jak se k jeho nárokům i náhledům postaviti máme. To jest více než ona svrchu vzpomenutá úloha literárně dějepisná; jest to úloha myšlenková, skutečné vyšetřo- vání pojmů, a náleží do filosofie krásy a umění, do esthetiky. Abych zažehnal možná nedorozumění, budiž především připome- nuto, že slova „naturalismus'* užívá se hlavně v trojím smysle, a to ještě s některými vedlejšími odstíny. Nejdříve naturalismus znamená světový názor, který nic jiného neuznává nežli přírodu, ji za podstatu světa prohlašuje a zrovna na místo starého Boha klade, — přírodu matkou zove a jí všechny vlastnosti přikládá, jež jindy v bytosti Boží shrnujeme, jako moudrost, všemocnost, lásku a jiné. Zkrátka lze vy- značiti názor ten, jako kdy bychom v čelně modlitbě křesťanské místo ') Z hlavní části předneseno dne 18. prosince 1889 v cyklu přednášek, po- řádaných ku prospěchu nemajetných posluchačů filosofie. OSTjftTA 1891. 2. 7 98 J- Durdik: „Otče náS, jenž jsi na nebesích, ** položili první zvolání asi takto: „Matko pi^odo, jež jsi všechno váudy^ . . . toliko s tím irozdilem, žefpak, ač pi4rodu matkou jmenigi, moudrou, všemohoucí, spravedlivou, dobrotivou, jí zase tu hlavní věc upírají, totiž vědomí a osobnost. Jak velice tento názor světa rozšířen jest, o tom svědčí už okolnost, že mnozí domnívají se míti právo, celou naši dobu šmahem nazývati na- turalistickou. Za druhé, v esthetice znamená naturalismus uměleckou činnost která se děje bez znalosti pravidel, bez hlubšího studia, bez trvalejší snahy, — nevyspělost umělce, která třeba při skutečné vloze školou povrhá a jen pudu přírodnímu se poddává, jedním slovem neumělectví. Činnosti té se snad mnoho v jednotlivostech podaří, ale celkem uvízne vždy jen na prvních stupních, větši dílo umělecké z ní nevzejde. Y tom smysle i říkáme, že neznámí prostí pěvci písní lidových byli naturalisté ; jest naturalistou zpěvák, který neznaje not a návodů operních dovede pěkně zazpívati ku příkladu zastaveníčko v Troubadouru, ano tak pěkně, že na základě toho i na jeviště samo se odváží. Výsledek jest znám; dokud neviditelný zpívá, daří se mu ; jakmile pokročí dále a celý svťSj operní úkol provésti má, objeví se jeho pouhý naturalismus. Tak ve všech uměnách četní dilettanti, velice nadaní, ale nevytrvalí, kteří celou sílu ducha svému umění nevěnují, a jiné a jiné zajímavé osobnosti pod název naturalismu spadají; naturalista jest úryvek umělce. Konečně v třetím smysle naturalismus znamená určité heslo pro umělecké tvoření a zvláštní krásovědu. Na otázku, co jest krása, odpo- vídá resolutně : Krása — totě příroda, skutečnost, — a umělecké dílo povstane, když to, co jest v přírodě, věrně se nápodobí; právo, pod- stata, tajemství uměleckého díla jest pouze jeho pravda. Poněvadž pak slovem „příroda'^ celou skutečnost zahrnigí, říkají tomu náhledu i tvo- ření uměleckému, které podle něho se řídíc skutečné zjevy, tak jak prý jsou, nápodobí, také naturalismus. Látkou naší bude dnes tento třetí význam naturalismu, ač k oběma prvým patrné a blízké má vztahy. Takto jsme sice obmezili úlohu svou, nicméně zůstane ona ještě tak objemná, že se výslovně musím ohra- diti proti ochotnému podezřívání, jako bych celou tu otázku vyčerpati chtěl. Bude mi v krátkém rozsahu hodiny jen něco málo o naturalismu v básnictví pověděti, hlavní trest a směr naznačiti, však mnoho zají- mavých otázek menších, mnohou příležitost k objasnění jiných hesel, mnohou námitku a zevrubnější úvahu minouti, ač by jich pro naléhavé posluchače potřeba bylo, — a tak podám jen něco kusého, což raději sám napřed uvádím, ale přece konkludentního. Nuže pohledněme, jaká to pravda jest, jež v básni se může objevovati ! K tomu konci vezměme něco jednoduchého, krátkého, dobře známého, — a abychom se kryli proti všem námitkám, vezměme to z písní lidových, — vzpomeňme si na dítě osiřelé, na ty prosté verše : Osiřelo dítě O půldruhém létě. Když jest rozum bralo Na matku se ptalo. o naturáli8mu v háanieM. 99 Otec mu odpovídá, že matka ua hřbitově leží. Jak dítě slyšelo, Na hřbitov běželo. Špendlíkem kopalo, Prstíčkem hrabalo. Když se dohrabalo, Smutně zaplakalo. ^Ach mámo, mamičko, Promluvte slovíčko!" A matka promluví; následuje rozmluva dítěte s matkou, jež mu koneťně domlouvá : „„Mé díté^ jdi domů, Máš tam jinou mámu.^"^ Dítko nu to: „Ach není tak milá, Jako vy jste byla. Kdvž má chleba dáti, Třikrát jej obrátí. Kdyř vy jste dávala, Máslem jste mazala. Když hlavičku češe. Krev potůčkem teče. Když vy jste česala. Vy jste objímala. Když nožičky myje, O ákopíček bvje. Když vy jste mvvala, Vy jste je zlíbala. Když koáilku pere. Div mě neprokleie. Když vy jste právala. Vy jste si zpívala."^ A tak dále až k známému konci — dojemná to píseu. Můžemeli říci, že jest pravdivá ? Ó zajisté, jest plna životní pravdy, — ale přece není otisk pouhé skutečnosti. Píseň z této skutečnosti vynímá jen hlavní podstatné rysy a svým spůsobem je vyjadřuje ; vybírá jen to charakteristické čili význačné a ostatní pouští mimo. O místě, kde, jako o čase, kdy se ten příběh stal, není zmínky, tu píseň visí v po- větří ; žádné dlouhé popisy, žádná rozvláčná lícen a malba, jen hlavní věc, ale ta silné a řízné pronesena, s patrným uměním vypodobena. Tak ve skutečnosti žádné dítě nemluví, — aby si tak účinně sestavilo ty antithesy, jak macecha a jak matka jedná, a čtyřikráte tu protivu opakovalo, při jídle, při česání, při mytí, při praní. Tato řeč jen v hlavních rysech řeči dětské se podobá, ale jest zuálechtěná, vytří- bená, změřená; jest věrná, ale nenápodobí otrocky všechno, co ve skutečnosti se vyškytá, drží se véd, ale ne všeho vedlejšího a uaho- 7* 100 ^' Dur dik: dilého v nich, nýbrž pouze toho význačného. Proto mluvíváme o po- dobnosti, Vihrnosti, významnosti básně, a v tom záleží její pravdivost. Vezměme nyní větší báseň, Shakspearova Othella na příklad. Známe jej ze čtení i z provozování v divadle, jakožto drama i operu. Shakspeare čerpal látku z jedné italské novely, znal málo co z udá- losti celé, jak se sběhla : ale co všechno vybásnila jeho mohutná obrazotvornost z jednoduchého povznětu! Jaká síla a řiznost v každém směru! Jaká mistrnost v upravení divadelním, tolika pravidlům a po- třebám jeviště vyhovigící! Děj tak rozmanitý a po dlouhém Čase roz- ložený, jest zhuštěn a prohloubán, sméstnán na dve, tři hodiny, uka- zuje nejladnější jednotu ; částka každá s druhými a s celkem souhlasí, nic tu cizího, nic zbytečného, všechno jedním duchem dýše, tak že se nám starý vzorec krásy vtěluje: jednota v rozmanitosti. Každý krok vpřed jest tak zdůvodněn Či motivován, každý čin táhne za sebou svůj los a konečně všechny protivy tak řízné a hluboké se vyrovnávíyí, že i spravedlivost, ač nekoná se ramenem světským, tedy proto bá- snickou sluje, svých požadavků dochází. A konečně celek i jednotlivosti jsou tak podobny skutečnosti, tak význačný, že námi zatřesou — a přece není drama to otiskem skutečnosti, nýbrž ukazuje docela zře- telné vys"ké uměni Shakspearovo a tím i rozdíl proti otisku. A nad básnickým skvostem tím, jejž Shakspeare bez tendence, jen zřeteli čisté uměleckými stvořil, vznáší se též, chceteli, poučeni^ ono věno uinmy, jistá mravouka kusu, že vášeň Člověka v záhubu vrhá. Prav- divost dramata není historická, věc nestala se tak,, jak nám ji básník vjrpodobuje, — všechno jest vymyšleno, všechno ústy Shakspearovými a jeho obrazným spůsobem pověděno, zkrátka i hojně, silné i něžně, tak že se také od všední mluvy patrně různí, — ale obsahuje právě ty význačné rysy žárlivosti a vášnivého, přenáhleného jednání ! Tu měli jsme na zřeteli prosté kvítko umění naivního a jeden z největších plodů umělého básníka. Mezi nima vznáší se celá stupnice rozmanitých druhů básnických, báchorky, povídky, romány, kusy diva- delní, věci veselé a vážné, veršem i prosou psané. Studováním jich, srovnáváním, rozborem a důsledným přemýšlením stanovíme pak ony vůbec známé požadavky uměleckého díla: správnost a Čistotu, jednotu v rozmanitosti, vyrovnání protiv a závěr uspokojující, obraznost, sílu a význačnost či pravdivost. Každá z těchto hlavních norem má své právo; ony navzájem se docelují, ale také obmezují, a tudíž zapovídá se každé jednostranné provádění jen jediné normy na újmu ostatních. I zříme na všech plodech klasických, dokonalých, vedle jiných před- ností ovšem také splněnu normu umělecké pravdivosti. Každý z nich jest charakteristický, hrdinské epos Homerovo Ilias, i veršovaný román Odyssea, Sofokleova Antip:ona, Dantova Božská komedie, nepravdivý román Don Quijote, staré balady i zdařilé romány dnešní: všude nás ovívá ta podobnost s pravdou, význaruost a hluboká domyslná skutečnost, a podmiňuje spolu jejich mocný výslední dojem. Ale nezapomínejme, že to jest jen jedna stránka, jeden z něko- lika živlů krásy. Zřetelnou obdobou, ale jen obdobou se to ukazuje v malířství. Vidím obraz a zvolám : to jest ošklivý člověk ! Ale když poznám originál, shledám, že jest věrně vypodoben a mohu zvolati o naturaiiěmu v básnictví. 101 před týmž obrazem : To jest pěkná podobizna — ano : ošklivý Člověk, ale pékná podobizna ! Jako naopak, vidím obraz a zvolám : to jest krásná hlava! Ale když shlédnu zde originál, poznám, že není věrně vypo- dobena, tak že ji jakožto podobiznu vyhlásím za nezdařilou, ano teď zní naopak: krásná hlava, ale špatná podobiena. Odtud jasně pozná- váme, že podobnost (vůbec význačnost) jest sice jednou činitelkou krásy, nikoli však celou krásou. V tomto smysle jí vyžadovati není nic no- vého, nýbrž dalo se ode dávna, a plnilo se na klasických dílech vŠech národův a dob. Vždycky se říkalo, básník že musí „znáti život," že musí svou fantasii zúrodniti rozmanitými jeho zjevy, pozoiovati bez- prostředně člověka, aby vystihl jeho vnitřní pravdivost i zevnější okol- nosti nan působící, pohnutky i podmínky; dále cizí zkušenosti užívati, H%ú kroniky a v prameny historické se hroužiti, aby mohl své dílo učiniti význačným, dodati mu rázu určitého, koloritu době přiměřeného, aby uhodil při tom neomylně na tu hlavní věc a ji s hlubokou její pravdou vypodobil. Známo, že postavy v klasických básních může psy- cholog studovati, jako by to byli skuteční živoucí lidé, ano že nabý- vají takového přesvědčivého důrazu, že je bezděky pokládáme za histo- rické ; jejich jména nám jsou běžná a zřejmá, jako jména osob, které jsme v životě znali neb o kterých nám historie podrobně vypravuje. Požadavek pravdivosti v takových básních vyplněn, ale vedle něho také požadavky jiné. n. A čemu učí naturalismus v esthetice? Učí, že se má požadavek pravdivosti přemrštiti a křivě vyložiti, i na úkor ostatních požadavků. V uměleckém díle pravé krásy jest vyhověno všem, any£ se navzájem docelují, a jak vždy dodáváme, také obmezují. Jakmile jen jednomu se vyhoví a ostatní urážejí, mizí doko- nalost, dílo stává so jednostranným, byť zůstalo zajímavým právě touto převážně vyšinutou stránkou. Naturalista hlásá, že jeho hvězdou byla pravda, pouhá nemilosrdná pravda, že chtěl skutečnost nám předvésti, jak jest, ji otisknouti. Ano, poněvadž se do své zásady tak zahloubal, vyznává bez obalu, že jiných vodítek nedbal, že povrhal všemi bujnými, vsak prý nepravdivými výrony fantasie, vším strojeným líčidlem a po- dával lidi, jak jen jsou, že se ničeho neštítil, vyslovoval, co v životě se děje, přímo, bez vytáček a beze „řií." Jeho dílo jest stejné se skute- čností! — Nuže užijme naň vlastního hesla jeho, pravdy! Mnoholi pravdy jest v tomto esthetickém vyznání víry? Naturalismus činí z význačnosti stejnost, a tomu říká pravda; proto pak i sobě říká verismus. Pokud mu běží o stěžejnou otázku krásy, podává tedy rozřešení snadné, odpověd! krátkou: pravda jest prý jediným tajemstvím krásy, čili : krása — Mě pravda. Umělec jen ji podávati, přírodu nápodobiti má se vším všudy, jak jest, žádných illusí nepáchati, nýbrž přísně pravdy a jen pravdy hleděti. Znamenejme však předně, že v takovém rozsahu, v takové plnosti to ani možno není ; v tom případě přírody nikdy nedostihneme, všechno 102 ^' I>urdik: namáhání tn marno. Malíř sebe yěruěji nápodobiž jablko, podá přece jen jedna stránka jeho, totiž dojem zrakový na rovině a poahoa illu8i{i) třetího rozměra; však vlastní tělo, vAně, chať a váha badoa scházeti přece. Podobné platí o všech uměleckých výtvorech, zejména též o tom, které největší klam provodí, o hereckém, a v tom sílu a sláva svou shledává. Umění nejde po stejnosti, nýbrž pouze zjednává umělecký přelud. Každý jeho výtvor jest obrazný a podává jen jednu stránku zjevu skutečného; ale z této naše fantasie jím povzněcena jsouc se- strojuje si sama stránky ostatní. Nejen kolem malby, ale kolem každého uměleckého výtvoru vine se rámec, jenž jej od ostatního všedního okolí odděluje a do jiné vyšší vrstvy povznáší jakkoli nazvané, — ale všed- nosti vrstva to není. Člověk jemného vkusu ani více nežádá od umění, kdežto hrubý vkus, čím menší požadavky činívá na uměleckou stránku, tím urputněji si žádá, aby bylo všechno „opravdu,^ aby na jevišti při šermu skutečná krev tekla, a podobné věci. I podnikli pokusy ty, ale vkus obecenstva je odmítl. U Římanů na divadle se lidé skutečně za- bíjeli, ve hrách gladiátorských děsný naturalismus proveden; v Řecku se však nikdy neujal, tam měli jemnější vkus a spokojili se pouhým naznačením, schopni jsouce uměleckého přeludu. Všechna krása umě- lecká jest milé zdání, otvírá nám jen jednu vyhlídku na skutečnost, ale tu výrazněji, zhuštěnou a očištěnou: ostatní musí konati vlastní fantasie naše. Ba ani v onom odboru malířském, jehož cílem vysloveným zrovna jest zjednati co možná nejvěrnější podobnost, nenápodobí se otrocky až k totožnosti, — míním portrétnictví. Portrét jest podoben originálu, z podobnosti té vzniká záliba, iile víme velmi dobře, že malíř i zde podává jen význačné rysy, mnoho jiných vynechává; že musí svij obraz zpracovati podle rozmanitých pravidel malířských, že se nespo- kojí holým otiskem, zkrátka, máli podobiznu učiniti dílem uměleckým, že musí idealisovati. Pravý umělec portrétista vzpírá se proti přímyslu naturalismu. Ani při fotografii nesplntge se tak docela zásada natura- lismu, a nelze o stejnosti v onom extremním smysle mluviti. Tu vězí argumentům ad hominem nemluvíc ani o tom, že člověk na fotografii chce sice býti sobě podobným, ale také krásnějším, totiž chce, aby tam ještě něco jiného bylo než podobnost. K fotografování upravigeme se sami, věnujeme pečlivější zřetel svému zevnějšku, toaletě, fotograf nás vnutí ve vhodnou „posici" a řekne ještě : „Dělejte, prosím, přívě- tivou tvář!" To jest, jako by řekl: upravte se, idealisujte se. A foto- grafii koná mrtvý stroj, něco jiného provádí živý obrazotvorný umělec ! Kdy by však i možná bylo zjednati takový stejný otisk nějakého kousku skutečnosti, co by to znamenalo v ohledu uměleckém? Že by byl onen kousek dvakráte, že bychom ani nerozeznali, který z nich jest původní a který odlika. Provésti něco takového, zůstalo by vždy velmi obtížným, a přemáhati tyto obtíže, lákalo by snad sílu a dovednost človóka, bylo mu snad zdrojem radosti, — ale netýkalo by se vlast- ního tvoření uměleckého, nýbrž jen technické stránky jeho. Ta ovšem jest podmínkou, náběhem, přípravou k celému umění ; ač se jí musí zmocniti umělec, nevyčerpá se tím jeho ťikol. Proto když prohlížíme sbírku obrázkův, které do podrobná nápodobí úryvky té skutečnosti, o naturáliímu v hátnieM. 103 tu jednotliyý stůl, tam uniformní kabát, pár starých bot neb rozbitý trakař, pochyálíme snad znamenitou tecbnikn malířovu, ale na jazyku nám tane otázka : kam na základě toho všeho malíř dospěje, co velkého provede? Neboť to jsou prozatím jen stupně k dokonalému výtvoru malířské uměny v plném smysle. Tím méně by vystačilo otiskování při vyšších úlohách, při nichž najmě není co otiskovati. „Nemaligi, než co jsem viděl, ^ praví nynější naturalismus v umění. A zajisté znamenitý jest malíř, který to dovede. Já však pravím vám, že ten malíř jest větší, který mimo to dovede i vymalovati, co smyslným okem nikdy neviděl. Což jest to při malíři tak trudno pochopiti, co se nejbližšími obdobami tak přesvědčivě objasňi\je? Edy by básník měl reprodukovati jen to, co sám zakusil, skladatel, co sám slyšel, malíř, co sám viděl, byli by možni Homer, Shakspeare, Mozart a Rafael? y uměleckém díle pravé, dokonané krásy pravda obsažena jest jakožto význačnost, ale není krásou celou, — sice by k tvoření ani nebylo potřebí fantasie. Volnosti své užil Yereščagin, když chtěje podati svatou rodinu vzal si za model nějakou židovskou rodinu, kterou v Palestině viděl. Postava Kristova však. Panna Maria — jsou ideály, jich člověk v životě všedním nespatří ; tu nemůže býti řeči o pouhém nápodobení, sem zasahi^*e tvoření. Umělec je zírá duševním okem ve fantasii své, „ tvoří '^ je a tuto vidinu hledí svými prostředky na venek pronésti, ji vypodobiti. Tak když Fidias jal se vzdělávati sochu Zeusovu, musil obraz nejvyššího boha ve své mysli pojmouti, právě tvořiti; studoval před tím sice přírodu, ale aby ji přestoupil a dokonalejší postavu vy- tvářil, nežli tam zastati mohl. Umělec nenápodobí jednotlivého před- mětu, jejž viděl, nýbrž vypódobi:ge vidinu, kterou si ve fantasii své ntvořO, byť na základě a ze zásoby živlů ve zkušenosti jemu daných. Dokladův bylo by možno hromaditi ze všech odvětví uměleckých ; však jest jich tím méně potřebí, čím bystřeji kdo nahlédl v duševní dflnu umělcovu a světla nabyl o pochode, jak umělecké dílo povstává. — Mezi básnictvím a malířstvím jest mnoho obdob, které povahu jednoho objasňigí vlastnostmi druhého umění. Jedna z nich zajisté jest, že básnictví a malířství jsou nejobsažnější ze všech uměn, totiž mají nejvíce takového obsahu, jejž možno vyjádřiti slovy (obsah pojmový). Proto může básníku i maJířovi dána býti táž látka slovy vyjádřená, může báseň býti illustrována, malba popsána. I zní další důsledek, jenž zásadu naturalismu podpori^je, že jako malíř má prý i básník všechny podrobnosti, jak v prostoře vedle sebe st&ii, nám před oko postaviti. O tomto mínění už tolik napsáno, že by se zdálo nepotřebno věcí známých opakovati. Prese všechnu shodu rozdíl mezi básnictvím a ma- lířstvím jest také patrný. Kdežto toto jest umění ustalovací, táhne se básnictví více k tomu, co po sobě v čase probíhá, a odtud hlavně plynou úvahy o hranicích mezi nima. Nemohlo býti případnějšího slova, nežli se ozvalo z tábora naturalismu, že popisy v básni jsou prý jako dekorace na jevišti. Ano, tak důležité, ale o nic více. Zde korací činiti integrující částku básně dramatické, totě přeceňovati je, — a že umění dramatické a zejména také herectví může kvésti i při skrovných pro- středcích dekoračních, jest zkušeností či experimentálně dokázáno. Kdy 104 J' Durdik: by správa divadla uvedla na jevištř železničny vlak se vším všudy, jak jest, k tomu konci z nejbližšího nádraží koleje položila, vlak jednou stranou do stánku dramatiky vjel, přes scénu zafičel a druhou stranou vyjel: byl by to sice úspěch náramný, ale v uměleckém ohledu sotva, ba snad by takový přepych dekorační dramatice škodil, ovšem technice prospěl. Poněvadž naturalismus všechno co možná věrné a do podrobná „malovati" chce, upadává v široká popisování, v dlouhé výčty věcí ve- dlejších, zbytečných a nahodilých. Nechtéjíce prý idealisovati, hromadí té tak zvané pravdy tím více; všechno říci, ničeho smlčeti, jest při- znané vodítko jejich. Konečně je svádí náhled o závislostí člověka na podmínkách celého okolí, ve kterém žije. Zajisté má ono vliv na člověka sotva vystižitelný : podnebí, obzor, zeměpisná šířka, útvar půdy, počasí roční a povětrnost ... až do posledního prášku v jeho pokoji, jako dále poměry politické, společenské, rodinné, tělesná jeho přirozenost, vlast- nosti zděděné, rod a krev, zdraví či choroba, to vše určuje náladu jeho, rozhodnutí a činění, tak že posléze člověk sám jest jen vý- sledkem těchto rozmanitých vlivů, součinem tolika a tolika přírodních činitelů. Abychom pak z těchto pochopili jednání člověka, pokládřgí naturalisté, že nutno je všechny až do posledních záhybů vylíčiti, ano popisem co možná zachytiti celou rozlohu světa v tom okamžiku. Všechno to, všechny okolnosti, jednak přírodní, jednak společenské, zahrnují jménem prostředí (medium, das Mittel, le milieu), jež při po- pisování člověka by bylo vyčísti až k nejzazším koncům; člověk prý jest důsledek svého prostředí. Popisování media nabízí se tím spise, čím rozhodněji popírá se volnost lidská, a člověk tu pojímán v pořadí nejdříve jakožto héte pensante (Zola), pak případněji jakožto Vhomme- planie a konečně nejdůsledněji jakožto ťhomnie-machine. Člověk-stroj jest vlastně vrchol názoru nejmódnějšího, jenž patrné spory v myšlení svém s odivným klidem snáší, z jedné strany na příklad volnost mravní popírá a z druhé strany nadšeně a urputně žádá svobodu politickou! Člověk-stroj za nic nemůže, není zodpověděn, nemá býti trestán, ani za vraždu; jej omlouvají poměry, okolnosti, příroda a celá situace světová. Ne on, nýbrž příroda jest vinna ; pročte vštěpila do něho ten vražedný pud! Čím lépe a podrobněji všechny ty okolnosti poznáme, tím spíše vše pochopíme a omluvíme, a tak konečně přebohaté i nej- rozvláčnější popisování ovšem znamenitě podloženo a zdůvodněno ! A tak bys ty chtěl popisování vyloučiti? namítne se. Ó nikoli; popis není v básnictví nic nového ani nepřístojného, básníci vždy líčili všechny možné věci, ale svým spůsobem pro poesii se hodícím. Pouhé výčty a seznamy, rozvláčná slovomalba všech podrobnůstek budiž prav- divá, ale básnická ještě není. Geniální básník chopí z toho rysy nej- potřebnější, pod rukou jeho vyrůstá z nich květ poesie.. Které však json ty hlavní, podstatné a význačné rysy, to poznat a trefit jest právě výsadou takového umělce. Ty vytýká šťastnou rukou a potlačuje mnoho jiných, vedlejších neb domyslitelných ; volí to nejvýmluvnější, zbyteč- nému se vyhýbá. On mluví, ale dovede také mlčeti a působí jako bo- hatstvím tak i jednoduchostí svou, kteráž v esthetickém ohledu msní chudoba, nýbrž stručnost a význačnost. Naturalismus vlastně káže, aby o naturalismu v básnictví, 105 v otisku byly rysy všechny; jsouli tam ty, budou tam též ony charak- terístické. Proto onen přival detailu (podrobná) ; ale pravý básník, i když má vyznáni naturalistické, si počíná přece jinak, jest vyběravy. Pravdu nám podává i historik, statistik i jiní, ale jak ji ])odává básník, to roz- hoduje. Upřímní naturalisté se přiznávají, že pravda zde nedostačí, ale že na tom záleží, jak se pravda podává. Svétobéžný naturalismus však tohoto JakV*^ nedbá, a hromadí jen pravdu a pravdu, při čemž bez velikého rozlisování přibírá i to, co jest rozhodně odporné, oř^klivé, drsné, hnusné, — a přibírá to často beze vší potřeby vnitřní. Jemu vlastně o krásu nejde, jen o pravdu, a v té ovšem krásné a Šeredné podivné promíseno jest. Proslulou záhadu, pokud šereda může vstupo- vati v umělecké dílo, esthetika řeší na základe obsáhlého a důklad- ného vyšetřování. Naturalisté ji mají rozřešenu pojednou : rozlicha mezi pravdou a krásou se jim ztratila, šereda se vlévá bez obmezení v dílo umělecké, poněvadž jest zrovna tak pravdivá jako krása. Měrou pří- lišnou užívají šeredy k docílení většího účinu elementárního, tak že se zdá, jako by se v ní kochali a heslo jim byla dala jedna z Mac- bethových čarodějnic, romantický pokřik : ,, Šereda je krása, krása je šereda!^ Ano, co uráží, to zajisté působí; neboť dráždí, rozčiluje, — má effekt. Právě co se týče pravdy, naturalisté přehánějí a tím se pravdy m^ejí. Není pravda, že lidé jsou takoví, jak jen oni je líčí; jsou to jen výminky, které vydávají za pravidla. Oni upřílišují, jako často činí satirik, aby satira byla říznější. Ale my mu nadsázku od- pouštíme pro jeho humor a účel, kdežto právě vážnost, s jakou natu- ralismus upj41išuje, není k tomu spůsobilá, abychom prominnli, co jest zajisté přespříliš. III. Obyčejně se říká, že popisy kluzkých věcí pohlavních dráždí mocný pud přírodní a smyslnost podněcují. Bývalo jich už dříve dost, ale poněvadž týkají se něčeho tak exquisitně přírodního, módní natu- ralismus zvláště jich se ujímá. Záleží na tom, kde a jak se podávají. V románu ještě nejspíše projdou, poněvaílž román jcMi čteme, každý pro sebe, a to pouze očima. Jak výsady tě umí naturalismus vykořistiti, toho dokladem nejlepším jest nyně,jší král naturalistň Kmil Zola. Po- něvadž pak román dle běžného pojímání jest novověké epos, psán býti může prosou i veršem, rozsah míti libovolný, konečně i jiné útvary výpravné (novelu, noveletu, idylu, ronninci a j.), ba vůbec všechno do sebe pojmouti, k čemu se mluvy užívá : platí, co o něm řečeno, celému básnictví epickému. Tam tedy vlastně naturalismus nejhojněji vystupuje. Něco jiného jest s dramatem naturalistickým. Na jevišti se nemůže přímo představovati, co v románu sneseme, co se v něm pouze líčí jaksi ,.mezi čtyrma očima,** ro se vypravuje, ale neprovozuje. Hra na divadle jest něco společenského ; my dohromady se na ni díváme, ana se provozuje na veřejnosti, jsme při tom všichni v rapportu navzájem, skládáme kruh, jenž podléhá určitým stanovám, zákoimíku společen- skému. Předvádění výjevů obscénních jest zde choulostivější ; jak da- lOG «7. Durdile: leko jíti může, bude vždy rozhodovati slušnost a dobrý mrav. Když sedláki{Buteau dopouští se nemravného násilí na těhotné manželce svého švakra a svou vlastní ženu, sestru této, na pomoc volá, aby pomohla ji přemoci: může to Zola v románu (La Terre) chutě líčiti; ale na jeviště před oči diváků takové věci snad přece se nedostanou, „pravda*^ jich nebude hnusu omluvou. Nebo když zhovadilý otec vrhne se na vlastni nedospělou dceru, ji zprzni, pak za živa vykuchá a rozkrájí: může zvrhlý vkus i popis takové scény míti za poesii, ale ač jest pravdivá a natura- listická, na jevišti provozovati jí nedovolí. Ostatně ostýchavý pokus v tom směru se stal. Viz divadelní kus Před slunce východem (Vor Sonnen- aufgang) od německého naturalisty Grerharda Hauptmanna; tam také otec činí attentát na vlastní dceru, ale dívka jest silná a odstrčí opilce s příslušným oslovením: „Zvíře . . . prase!" Kdy by to i policie do- volila, mám příliš vysoké mínění o společnosti, aby ona neprovolala své veto. Zde stávají určité předpisy byť nepsané, jež odstraniti se nepodaří. Odtud nezdar módního naturalismu ve světě divadelním, — aneb si musí dáti líbiti znamenitou restrikci a uznati něco, co není naturalistické, totiž ustáleným předpisům se podrobiti. Tak na příklad Tolstoj ve svém kuse Vláda tmy. Tam přírodní otec odstraniti hodlá plod své hříšné lásky s nevlastní dcerou; jeho vlastní žena hledí do sklepa a na otázku, jak se mu dílo daří, ohlaši^e matce jeho: „Po- ložil prkno na dítě a na prkno si sedl," — až slyšel ty kostičky chrou- pati. Provedení vraždy Tolstoj na jeviště neuvedl, nýbrž pod jeviště; tolik ohledu měl, ač toho podle naturalismu nebylo nutno. Tím více o jiných hnusnostech to platí, že mají konečně v zákonníku slušnosti svou mezi ; co po ončkud hloub, k věcem, které ovšem v umění posud zpracovány nebyly, k nejvšednějším i přepepřeným, drá- ždi vým, a konečně k hnusným, ke sprostému zločinství, k nemjoci a šílení, k odi)ornostem všeho druhu, — jako hledávají nové a nové parfumy, až vonně se zjirotiví a slídiči konečně klesnou k látce, kterou nosil Richelieu v záklopce své hole, k látce přirozeně páchnoucí, jejíhož o naturalismu v hásnicM. |09 jména pokročilý naturalista jako Ricbepin na papíre sice se nestrachuje, ale v slušné společnosti ne vy slovuje. Naturalisté se svými vrstevníky sdileji tu touhu po novotách, jsme všichni no varům rerum cupidi, — a honba po látkách mnoho zavinila, co se naturalismu klade na vmb, ba obratný íeuilletonista, který si může dovoliti z jedné částky učiniti celek, by fekl: Naturalismus — tote honba po látkách, — což my cum ^rano salis opětujeme. Jako autorové naturalismu horlí proti nynějšímu zákonní ku spole- čenskému, proti kázni, proti zvykům, pravidlům a hlavně opět a opět proti všemu, co jest konvencionální : týmže duchem voděn naturalismus brojí proti každému společenskému a státnímu řádu, nabývaje ovšem veliké moci a ozvěny; obrací se k zástupům, působiti dovede na ne bezprostředním líčením nešvar a křivd ve společnosti evropské, přichází v ústrety záměrům socialistickým, jako jsou odstranění ideálů, sňatku manželského, osobního majetku a podobné, v čemž konati může zname- nité služby. Naše společenská mravnost prý jest samá lež, dělanost, přetvářka, nepřirozenost ; to vše by se mělo odstraniti a přírodě zjed- nati průchod. — Jako by se nebyla zkouška stala už dávno! Kyni- kové, Diogenes Sinopský, Krates a Hipparchia odhodili všechny vzorce společenského mravu, vyobcovali z obcování všechno, co uměle od lidí zřízeno, a pustili uzdu úplně přírodnímu pudu. Co se pak týče druhé zkoušky, odstraniti totiž i řád státní, k tomu v přítomnosti podává ukázky veliká strana anarchistů ; nemá býti žádného státu ani vlády — ^Ni Dieu ni maltre!" Lidstvo by došlo stavu přírodního (status natu- ralis), to jest stavu před vzdělaností. Tu nátura znamená skutečně protivu kultury — což dále líčiti není úlohou naší, naturalismus zde přenáší se na pole socialistiky a politiky, a spřahnjeli se s některou tilosoíií, jež všechno vyšší popírá, i. na pole metafysiky; my setrváme na poli uměny a básnictví zvláště. (Pokračování.) Ston a Míjet. Pí 66 dr. Konst. Jíreček. (DokoDéení.) ^'^ m. r^. Ca 3íljet není snadno se dostati. Parník Lloydu se zastavuje v Porto Sovra jen jednou za týden a projektované plavby jed- noho soukromého parníku Dubrovnického od Mljetu na Ston, Dubrovník a Cavtat se ještě nezačaly. Pošta se vozí od Stonu na malé bárce, která přistává v zátoce Prapratně a převáží i pocestné. Užili jsme tohoto přívozu. Za jasného větrného dne vyjeli jsme po poledni na koních ze Stonu, přiblížili se okolo solnic a několika zřícených kostelíkův mezi bujnou vegetací pole Stonského, na němž se (21. června) 110 A. Jireóek: již začínaly žně, k vrchAm a vystoupili ve skalní úžlabině s hroznými stupni skalnými na vrch sv. Sergia, kde se otevřel rozhled na moře v hloubce pod námi. Cesta trvala jen 40 minut. Tam jsme koní zane- chali a slezli po strmých skalách namáhavě k malému okrouhlému zá- livu mezi kamenitými stráněmi, u jehož vnitřního kouta se za bílými písčinami prostíral malý sad olivový. Záliv ten alove Prapratno (od paprat kapradí) a zmiňuje se již v dávných stoletích co úkryt kor- sárAv. Kdo přijde s moře, nenajde tak snadno, kudy se dostati nahoru. Na vlnách se houpala jedna plachtová lodice a dva čluny. Mljetětí poŠtáři a pocestní přišli chvíli za námi a vyrušili nás z idylického odpočinku na písku mořském. Bárka poštovní byla přivázána ke skalám, od příboje divoce rozrytým, z jejichž výstupkův se do lodi musilo obratně skákati. Usadili jsme se mezi pytli soli a jiného zboží, čtyři veslaři se chopili vesel, a plavidlo se hnulo ven do moře, které bylo rozpénéno silným „maestralem'' a chvílemi nás postřikovalo. Prostor byl tak těsný, že jsme se musili krčiti a místa měniti k vůli rozmachu pracujících veslařův. Šířka průlivu či kanálu Mljetského (canale di Me- leda) obnáší jen asi deset kilometrův, ale my se vezli celé tři hodiny. Nejprve jsme pluli na právo dle břehu pod strašně holými srázy s vše- lijak lomenými vrstvami k jednomu mysu a odtud teprve slabou pomocí plachty na přič k zeleným břehům dlouhého hornatého ostrova. Plavci dle svého obyčeje střídali klení a hromování s pobožnými povzdechy. Můj soudruh se při rozhoupané jízdě obával mořské nemoci ; že ji ne- dostal, připisovati sluší filologickým rozprávkám, kterými jsme si ukra- covali nudu dlouhé přepravy. Odporučujeme vám tento prostředek k ná- sledováni. Průliv sám byl pustý bez lodí, kromě několika plachtových bárek; v právo se vidí v dáli obrysy Korčuly, v levo vjezd do Vrat- nika. Konečně jsme se octnuli pod břehy Mljetskými, pod jehličnatými lesy, skrze něž spadají četné rýhy ke spouštění dříví, zde točUo řečené, dolů k moři. Nahoře zakmitl se kostelík vísky Prožura. Naši lidé na kilometr daleko rozmlouvali s nějakým človíčkem, na břehu roztaženým, voláním, jež se po hladině rychle nese, ale z něhož necvičené ucho ničeho nevyrozumí. Okolo osamělé skály zvané Šuperak vjeli jsme do hlavního přístavu ostrova. Slově italsky Porto di Mezzo ; ostrované mu říkají Sobra, Sovra, což je rovněž italského původu (,superior* se za středověku zove vždy strana k pevnině obrácená). Je to královský přístav pro veliké koráby, mezi krásnými lesnatými stráněmi, ale smutně prázdný. Na břehu stojí u vchodu maják a uvnitř u malého nábřeží dva tři domy, v nichž je ubytována celnice a finanční stráž. Před nimi stál jen jeden italský plachtový „trabakul** s posádkou rozcuchaných apulských Neapol iťanův v kalabrézech, kteří zde všude rozvážejí zele- ninu a ovoce. Pocestní z dalšího světa jsou nesmírná vzácnost. Úředník celnice, rodilý Kotořan, který v té pustině bydlí s rodinou, vítal nás s nelíčeným potěšením a zavedl nás do svého bytu, provisorně uprave- ného skladiště. I agent Lloydu bydlí ne zde, ale uvnitř ostrova a při- chází na břeh, jen když mu to dovolí permanentní jeho vinná opice. Mezi finančními strážníky je jeden ze slavné Šibenické rodiny Sisgoreo, z nichž prve vycházeli biskupové a vysocí úředníci; v tom sboru se v Dalmácii vůbec nalézají četní poslední potomci starých rodův. Již SUm a Míjet, 111 v přístave jsme poznali přírodní bohatství ostrova. Loví se v něm množství velikých rakův mořských (říkají mu jastog, z lat. astacus), a to velmi jednoduie: potopí se veliké, dlouhé koše, a oni vlezou do nich jako do pasti. Jeden zajatý právě utekl, ale od malého Neapo- litana v adamitském kroji ihned pod jasnou vodou lapen za knír a při- vlečen na sucho. Od toho přístaviště se jde do střediska ostrova ještě 1^1^ hodiny do vrchu po klikatém kamenitém stezníku. Nám se cesta ve večerním chladu nezdála býti zlá ; arci jsem já měl dobře kované střevíce a můj soudruh dokonce opánky, a chození po terrainu, v němž se jde stále po skále nebo po kamení, jež se pod nohama roní, jsme již uvykli. Když jsme se pak za dne touž cestou vraceli dolů, potřebovali jsme toliko 65 minut, ale cesta se nám zdála v ostrém světle a za těžkého parna velmi málo př^emnou. Příroda ostrova hned v první hodině se zalíbí: množství lesův, bohatství živé vody s prameny někdy velmi vysoko položenými, četná jezera a jeskyně a k tomu rozkošné rozhledy na moře. Je to dlouhý hřbet polopotopeného horstva, 38 kilometrův zdélí, plný krašských dolin nejrozmanitější velikosti; k proputování celého ostrova od zá- padního do východního konce pěšky je při neschůdnosti cest potřebí téměř dvou dní. Nejvyšší vrcholky dosahují výšky 510 metrův. Lesy jsou složeny vesměs z jihozemské sosny se světlým jehličím (Pinus halepensis). Rozsahem svým převyšují všecky lesíky na pevnině; jen na blízké Korčule jsou podobné hvozdy. Obyvatelstvo je na velikost ostrova velice řídké: r. 1880 bydlelo zde 1509 duší v četných malinkých osadách daleko od sebe. Hned po výstupu prvními serpentinami mezi doubím a houštinami vždy zelených pistacií a vysokého vřesu spatří se v levo v propasti ovální jezero Blatina, které v létě silně vysýchá; je plno ryb, jmenovitě úhořův. Něco výše spatříme pod sebou již na druhé straně ostrova otevřené moře až do dalekého obzoru, bez ostrovův. Mezi vysokou stezkou a mořem následuje řada kulatých dolin se suchým dnem, po- krytým sady ; v některých je na dně shromážděna voda v nádržce, tak zvané lokvé. Již za šera stihli jsme do hlavní vsi, řečené Babino polje. Táhne se vysoko na úbočí horském dle jižní strany středního hřbetu ostrova na hodinu cesty, nad úrodnou dolinou, která je od moře od- dělena řadou vrškův, korunovaných bílými kapličkami; za těmi vršky prostírá se šíré moře do obzoru. Hospody zde není. Našli jsme přístřeší na faře, která vystavěna nedávno dle praktického plánu na krásném vy- sokém místě s rozkošným rozhledem. Farář Dum Ivan Cetinió, rodilý Eorčulan, nás ve své osamělosti srdečně uvítal a překvapil vybraným pohostinstvím. Krása přírody je zde všecko ; památek stavebních nebo písemných zde nesluší hledati. Vidíme řady bílých kamenných domův, obyčejně ve skupinách, zahrady oliv, granátových jablek a fíkův, bobová pole, něco málo žita mezi velikými balvany, a kolem toho popelavé skalné vrchy s malými lesíky a šíré moře s bílými plachtami rybářských lodic. Jeden vrch na sever nad osadou je nejvyšší hora celého ostrova. Slově Grád, ale stopy staveb prý na něm není; snad sloužíval jen za úto- 112 iř. Jireiek: čisté v čas války anebo slul tak co hrad báječných vil národní písně a povésti. Ve výšinách hlavního hřebenu jsou skryty i veliké krápní- kové jeskyně, hlavně tak řečená Vodostašica ve velmi vysoké poloze. Stará osada ležela ne vysoko na podvrší, ale hluboko v dolině, ve vlastním poli Babině; o původu jména jeho nemohl jsem se dobrati žádné lokální pověsti. Sestupuje se skalnými schůdkami ve stínu drobnolistých oliv, po tak zvané ^.Kneževa ulica.^ Na dolním konci stoji zbytek domu Dubrovnického kneza (conte), nyní jen přízemek, obydlený od chudých lidí s jich oslíky. Dále na dně stojí skupina budov, staré středisko ostrova: bývalý dům jesuitův, nyní stanice žandarmerie, zří- cený dům domiuikánův či „bílých fratrův" a ssutiny staré fary. Nejvíce vyniká nynější farní kostelík sv. Vlacha, masivní nízké a dlouhé klenutí beze slohu s velikou otevřenou předsíní (podtriemak) z r. 1616. Ve dlažbě spatřují se náhrobní kameny ze 17. věku; latinské nápisy jejich jsou málo čitelné, neboť i kameníci i ti, kdož dávali nákres, byli písma málo znalí. Dále stojí o samotě mezi výslunným bujným kapra- dištém, plnjiu starých čtverhranných hrobišť, jejichž kamenné desky dávno jsou rozneseny ke stavbám, malá kostelní zříceninka, jen 4 7« metrův dlouhá, totiž čtverhranná síňka s polokruhovým výklenkem oltářuím v tlusté zdi; klenutí spadlo a zasulo podlahu. Tu při mši stál uvnitř jen kněz sám s ministranty a lid zůstal kolem do kola venku, jako druhdy v malých kostelících v Srbsku a Bulharsku. Tato zbořenina je chrám sv. Pankracia, zmíněný v nejstarších listinách o tomto ostrove z 11. a 12. století; ještě ve 14. věku scházela se před ním obec JVfljetská a spisovány ,.anto ecclesiam Sancti Pancratii'* na pergament* veřejné listiny. Jak bídné byly asi dřevěné chatrče tehdejších oby- vatelův, kdvž takovv chrámecek mohl jim bvti střediskem a kathe- drálou! Nynější obec ostutně nemá také ani radnice ani archivu; spisy se nosí z domu do domu, jak je kdo starostou nebo písařem. Matriky farní počínají se od 17. věku a psány jsou v starší době vesměs italsky, ani ne latinsky. Za dob Dubrovnických existovalo i zde, jako v Du- brovníku a Stonu, bratrstvo (conft-aternitas), totiž cech s církevním rázem ; v bývalém domě jeho je nyní kavárnička. Život na ostrově je primitivní, beze styku se světem. Na celém Mljetu není ani jednoho koně ani vozu. Hlavní zvíře je osel, jemuž zde říkají v místním dialektu alimán (z lat. animal). Není také zvěře kromě ptactva, ale za to pověstné množství hadův, i neškodných (pe- peljuha) i jedovatých (zmija, Vipera ammodytes), kteří se sluní na bez- lesých místech mezi houštím i kamením a ovcím i lidem bývají nebez- pečni. Mljetané tvrdí, že zmije na podzim prý lezou i na stromy a člověka mohou napadnouti shora. Obyvatelstvo se i při rozlehlosti ostrova téměř všecko zná, nebot osady jsou kromě hlavni vsi nepatrné. Fara a škola je toliko v iJabinom polju. a sice mne zde překvapila škola docela pořádná s obratným mladým nčitelem z Dubrovníka, který vyučuje zcela methodicky i zpěvu a tělocviku ; kromě toho je jen jeden kaplan v Maranovičích ve východní polovici ostrova. Pošta přichází čtyřikráte za týden, ale tele^rrafu není, což je při mořských nehodách citelný nedostatek. Lékař přichází toliko ob čas z Dubrovníka. Ostrov má nuiožstvi dobrých jiřístavův : kromě hlavního, kudy jsme přišli, jeŠté Ston a Míjet. 113 Prožur (Porto Chiave), Okuklje (ital. Porto Camere) a Polače (Porto Palazzo) vedle jiných menších. Ale plavba je malá i největší bárky ostrovanův mají toliko 12 tůní. Obyvatelstvo je zdravý primitivní lid; mezi ženskými neviděli jsme krásek, ale mužští jsou většinou hezcí lidé. Mužský kroj je do- cela obyčejný plavecký se slaměnými klobouky. Ženy se nosí starobyle. v bílém kroji, na hlavě čepec s červeným pásem (skufíja) na čele a bílým šátkem přes to; z dálky vypadají, jako by nosily jako Herce- govky fes a bílý závoj přes něj. Špůsoby jsou starožitné; žena s ci- zincem nesmí mluviti a po cestě nesmí na otázku odpověděti. Obvyklá vstavka v hovoru je „da prostite," odpusťte; pozoroval jsem, že jí užívají, kdykoli přijde řeč na prasata, kozy, krávy a na ženy; při ovcích a rybách jí neužívají. Jazyk je hercegovský (jekavský) jako na pevnině a ostrovech okolo Dubrovnika; jen na západním konci ostrova pozoruje se vliv nářečí ikavského, nepochybně ženěním z blízké Kor- čuly. Mluva je plna slov a obratův starobylých ') a zasluhovala by bližší ohledání od odborníka; v dialektologii dalmatinské se pracovalo dosud jen povrchně, postavením jistých pravidel a hledáním odpovědi na někoUk otázek, kdežto pravá cesta je d&kladné probrání celé mluvy na jednom ostrově za druhým. Dále do světa přijdou jen ti ostrované, kteří sloužili na válečném loďstvu anebo kteří co plavci se dostali až do Ameriky. Rybářství a vinařství jsou hlavním zaměstnáním. Yíno utrpělo nemocemi, ale je znamenité. S jakýmsi „pečeným vínem" ze vsi Blaty, které chutná jako Malaga, by vinař mohl dělati skvělé ob- chody, ale vyrábí jen několik lahví. Řemeslníkův je málo; ku př. zedníci jsou putující eidari z Yrgorce u Imoškého ve fesich nebo čer- vených turbanech. Nyní se, jako v celé Dalmácii, pilně pěstuje chry- santhemum ; i fara sází na svých polnostech toto kvítí. Jeden z hlavních produktův ostrova je pak dříví borové, již od středního věku vyvážené, ale k lodní stavbě příliš krátké. Bohatých lidí není a poměry majetkové nejsou nejlepší, hlavně pro ustavičné děleni skrovné úrodné půdy ; často prý jeden strom olivový má dva pány. Bezpečnost je taková, že se spí téměř při otevřených dveřích. Hlavní strava jsou ryby a raci mořští. Maso je vzácnost, ba úředník v přístave a farář je dostává často jen z daleka po parníku. Jediná příležitost, kde se více hoduje, je po- svícení, kterému říkají krsno ime, jako Srbové svátkům svých rodinných patronův. Je to v Babinom polji v jedné polovici osady Ivanov dan, v druhé Spasov dan, v Blat 6 Petrov dan, jinde Vidov dan, dle svátku místní kapličky. Tu táhnou ráno s procesím k tomu chrámku a potom se vesele najedí a napijí. Babinopolští právě se strojili na Ivanov dan. Chtěli zapíchnout dvanáctiletého vola, veselý poštář chodil s listinou po obcí zapsat, kolik kdo masa vezme, ale subskripce vynesla jen .50 kilogrammův a vůl měl l:iO; nechali ho tudíž na živě při jeho polní práci a spokojili se ovčí pečení. Při tom Mljeťané byli vždy lid svobodnější; na ostrově nebyl než klášter a svobodná obec selská, ') Slyšel jsem ku př. jezer (jezero) muž8ke'ho rodu, jakož psávali staíí DubroTČané, Uiian (lačný) a jiná neobvyklá slova. Korčulané jsou ikavci a Hkigí tomuto ostrovu Mlit OSV^A 1A01. 2. o 114 K. Jireóek: žádná aristokracie, jako y Dubrovnfkn a na Eorčole. Dubrovčané roz- dělili nově konpené země, Konavle, celé pobřeží od svého města do Stonn a celý poloostrov Stonský na podíly mezi šlechtice a měšťany, kterým sedláci pracovali co koloni či polovinnici. Toho na ostrovech nebylo. Na Mljetn sedělo jen něco Dubrovčanův v Babinom poiji a ko- stela, a nyni jediný rod Zamagna má zde jakýsi malý fideikommis, jehož nájem prý vynáší ročně sotva 50 zl. Sonsedé o Mljeťanech rádi vtipkují, jmenovitě Dubrovčané ; tvrdí, že ostrované nemsgi žádnou míru pro čas a vypravují pitvorné anekdoty o jejich pomalém a neobratném myšlení. Také Korčulané a Mljeiané vtipkují jedni o druhých. Y literatuře Dubrovnické je celá satyra na Míjet, ^Marunko i Pavica^ nebo „Suze Marunkove" opata Ignáce Gjor- gjiče (t 1737). Přihlouplý pastýř Maninko vykládá bolesti srdce svého, které hoří pro Babinopo]jskou dívčinu Pávici, ale ta stále před ním utíká; on ji oslovuje v horování svém „má bílá pečínko"^ (má b^ela pečenice), zpívá o ní, že se vznáší po stezce za oslíkem svým jako víla, že má oko jako vůl, že je sladší nežli lAj, že lépe voní nežli pečené, naříká, že jeho duše pláče a crčí jako ryba pečená na řeřavém uhlí atd., vše s lokálním koloritem v místním nářečí. ') Ale nemyslete si. že tito ostrované jsou národek idylických rybojedův, který neví o vášni, hněvu a násilné svádě. Letos byl před porotou v Dubrovníku veliký proces pro veřejné násilí : Babinopolští se vzbouřili proti obecnímu taje- mníkovi, posadili ho na osla tváří do zadu, dali mu ocas do ruky, vodili ho po celém ostrově a ku konci ho vyhnali za moře. Ostrov má dějiny ne nezajímavé, arci v starší době temné. Za římských dob zmiňuje se pod jménem Melita. Dle Appiana jej Augustus zpustošil, pro mořské lupičství illyrských prabydlitelův. „Corpus inscrip- tionum latinarum" podává jediný nápis odsud, náhrobek nějakého Ma- ritima, postavený od manželky Dicanilly a dcery Coelie. Ostrov slou- žíval za vyhnanství. Císař Septimius Severus po přemožení svých sou- peřův poslal na ostrov Melitu v Adriatickém moři jednoho vynikajícího Řeka maloasiatského, Agesilaa z Anazarbu v Kilikii. Syn Agesilaův Oppianos sepsal v tomto ostrovním exilu veršovanou knihu o rybářství (jiné podobné dílo o lovectví prý se mu připisuje neprávem) a spisy svými pohnul císaře Caracallu, syna Severova, že mu udělil milost. Již staří Dubrovčané vynašli na Mljetu domnělé sídlo Agesilaa i Oppiana, především Jakub Lukarié ve svých annálech (1605), a připisovali jim jedinou antickou stavbu celého ostrova. Na severozápadním konci v zá- toce Polače (Porto Palazzo), která se již za středního věku nazývá Portus Palatii, stoji zbytky nějakého prastarého „paláce, "" zeď z kamenných kvadrův s klenutými okny, nyní podpora několika selských domkův. Památky té jsem sám neviděl a při nedostatku nápisův anebo nálezův také by bylo těžko něco říci o jejím původu. Dubrovničtí učenci kromě toho vyhlašovali ještě v minulém století Míjet za ostrov, na němž se ') Vytiskli Martekiiii v Dubrovníku 1865 a Luko Zore v Radu jihosl. aka- demie, díl 71 (1884) y rozpravě, kde dokazuje, že tato satira, jakož i Ka- značiéovy „Suze Prdoi^jiiie^ nejsou než volné napodobení „Lamento di Cecco di Varlungo*^ toskánského básníka Baldovini z konce 17. veko. Ston a Wáei. 115 ztroskotala loď sv. Pavla na cestě do Říma a našli i to místo ua vý- cbodnim mysu ostrova, na tak zvané Ponta od Gruja. Opat Ignác Gjorgjió hájil náhled ten několika spisy italskými. Ještě nedávno byl tu k vůli tomu nějaký anglický bohoslovec a na mysu samým enthu- siasmem sklouzl do moře a notně se omočil. Ale Melite „Skutkův apoštolských/ na cestě z Kréty do Syrakus, je beze vší pochybnosti Malta, u Římanův také Melita řečená. Za středního věku ostrov byl osazen od Slovanův a náležel co čásť Chlmu spolu s protějším poloostrovem Stonským k říši srbské. y latinských spisech píše se Meleta (nyní italsky Meleda), ve slovanských již v 1:». věku Míjet. Usazením benediktinů z kláštera na ostrově Lo- krumu před Dubrovníkem v jednom z nejkrásnějších lesnatých zákoutí západního konce vyvinul se na něm zvláštní stát duchovní, o jehož počátcích máme skrovnou vědomost. Listiny, psané latinsky písmem tak zvaným lanjíobardskvm a vydané prý od rozmanitých knížat Chlmských v 11. a 12. století, od stratiga a protospatara Ljutovida, vojvody Deše a jiných bánův a županův jsou velice pochybné ; tak zvané originály jejich v archive Dubrovnickém bez toho nemají pečetí a v rozmanitých exemplářích vespolek se neshodují. V nich se daruje benediktinům Lokrumským chrám sv. Pankratia v Babinom polí s pozemky na ostrově. Bezpečnější pramen je srbsky psaná listina krále Štěpána Prvověnča- ného, kterou klášteru Panny M^rie na ostrově Mljetu daruje Babino polje a celý ostrov a k tomu pozemky naproti na Stonském Rtu u Žu- Ijanu, Janiny, Popovy Luky a ve Stonu samém, jakož i v okolí samého Dubrovníka. Darování to potvrdil vnuk toho krále Štěpán Uros Mi- lutin, a jeho listina zase 1324 potvrzena od papeže Jana XXII. v Avi- gnone. Mezi tím opat vládl na ostrově jako panovník a srbská vrchnost se obmezila na pouhé jméno. Ostrované byli povinni pracovati na vi- nicích klášterských a odváděti mnichům co daň (terraticum) jednu pětinu svých plodin. V druhé polovici l.S. století se dědičná hrabata soused- ního ostrova Korčuly z benátského rodu Giorgi psali i hrabaty Mljet- skými, ale pretense jejich měly silnou protiváhu ve vlivu Dubrov- nickém; klášter náležel k dioecesí Dubrovnické, a nad to se byl Dubrovčanům dobrovolně podřídil i sousední ostrov Lastov. R. 1338 doze benátský pronesl rozhodnutí ve sporu o Míjet mezi Korčulany a Dubrovčany v tom smyslu, že hrabě či kněz Korčulský nemá žád- ného práva na Míjet a že ostrov ten dle starého držení a privilegií srbských a papežských patří toliko opatu toho kláštera. Poměry mezi opatem a Mljeťany nebyly však přívětivé; listiny 14. věku obsahují hojnost zpráv o sporech mezi nimi. R. 1345 stalo se v Dubrovníku před arcibiskupem Eliášem Saračičem a kanovníky narovnání mezi klášterem z jedné strany a sedláky Mljetskými z druhé. Při tom obec či latinsky „universitas" ostrova Mljetu, totiž vesnice východní a střední části, za roční plat 300 perper osvobozeny ode všech posavadních po- vinností ke klášteru, meze majetku klášterského a selského podrobně určeny a klášteru přirčeny kromě lesnatého západního dílu i všecka skaliska (scolea) kolem ostrova. Z téhož roku pochází i statut Mljetský, který spolu s Korčulským a Lastovským tvoří zvláštní skupinu právních památek tohoto pomoří. V něm se co zákonodárná moc zjevuje sbor 8* 116 K, Jireček: ostroranŮY, co exekutivní autorita pak opat s třemi volenými soudci. Byla to tedy republika s opatem v čele! Obsazeni Stonu od Dubrovčanův přivedlo ostrov v rostoucí od* vislost od obce Dubrovnické. Již po nemnohých letech čteme v pa- mátkách současných, jak Dubrovčané v čas nebezpečí svolávali na Ston posilu nejen ze svého území, ale i po 40 mužích z Mljetu; podobné činili při sbíráni lodníkův a bojovníkův na válečné své galeje. Ale panovníci srbští se práv svých nevzdali. Car Štépán Dušan 1349 a car Uros 1357 v privilejích, daných Dubrovčanům, jim praví, „ať o Míjet nemají nejmenší péče, ale ať jest cárství mého, jakož bývalo za rodičův a za prarodičův cárství mého,'' a Uros ješté v míru Ono- goštském 1362 ustanovuje, ať postavení Mljetu a jeho opata zůstane dle „starého zákona.^ Ale ostrov byl od půdy srbské již vzdálen: protější pomoři pevniny až k Dubrovníku drželi Bosňané a území carovo se začínalo teprve v Trebinji a v Konavlích. Uros r. 1357 ostrov daroval dokonce dvěma velmožům Kotorským u svého dvora, Basiliu Bivoličiči (Bolizza) a Trifonu Bučiči (Bucchia), ale my nevíme nic, zdali věc byla skutečné provedena, ba naopak vidíme, jak Du- brovčané znenáhla se na ostrově pevné usadili, spravi]jice za uprázdnění opatství jeho statky svými prokurátory a vykonávajíce brzo i kri- minální právomocnost. Opate byli bez toho nejvíce Dubrovčané. Roku 1410 sáhla republika Dubrovnická ješté silněji na autonomii ostrova; veliká obec (maius consilium) Dubrovnická se usnesla podrobiti Míjet pod správu knězův, a sice měl kněz (comes), spravující ostrovy se sídlem na Šípánu, od té chvíle jmenovali soudce Mljetské, kteří spolu s náměstkem (locumtenens, později visconte) kneza povedou správu pod jeho dozorem. Kněz byl povinen třikráte za rok pobývati na ostrově po deset dní. Později (1499) zřízen úřad zvláštního kneza pro Míjet, jenž byl jmenován vždy na rok ze šlechty Dubrovnické. DalŠi dě- jiny ostrova jsou docela klidné. V paměti lidu zůstalo jen občasné znepokojování od pirátův; prve to byli Siciliané, později afričtí bar- bareskové a pravoslavní Bokelji, poddaní benátští. Za francouzské okkupace benediktinský klášter zrušen. Později jej spravovali piaristé a po nich jesuité, pokud oba tyto rády držely gymnasium v Dubrov- níku ; žáky vodili z města na prázdniny do lesův Mljetských, nač ješté mnozí starší mužové mají příjemné vzpomínky. Posléze přejala správu kláštera a jeho lesův vláda pro studijní fond. Politických úřadův zde ted není; jen ob čas přijíždí sem nějaký úředník z Dubrovníka. V našem století slyšelo se o Mljetu v širším světě jen jednou. V letech dvacátých od března 1822 do února 1825 slyšáno na ostrově častě opakované dunění podzemské, podobné ohlasu střelby z dél. Bylo provázeno i zemětřesením. Část obyvatelstva utekla na pevninu, ba úřady ze strachu před hrozícím výbuchem domnělého vulkánu chtěly všecky Mljeťany odvésti. Císař František I. poslal sem 1824 vědeckou ko- misi, která fenomén uznala toliko za silné zemětřesení.*) Nepochybně to byly podzemské převraty v uzavřených jeskyních a slujích, jakých zdejší 'j Partsch, Bericht iXbvr das Detonationsphaenomen auf der Insel Meleda. Wien 1826 (s mapou ostrova). Ston a MJjet. 117 krašský útvar obsahuje takové množství. Zemětřeseuí se opakovalo i 1838—9, 1843, 1850 a i později. Cil mé pouti byl někdejší klášter. Z hlavní vesnice se jde pěšky asi půl dne zlými kamenitými stezníky mezi lesy, stále v dolinách krašské formace nahoru dolft. My jsme volili cestu po moři, ale i tu jsme byli od rána do večera deset hodin na cestě, sedm hodin v malé lodičce a téměř tři hodiny pěšky na skalách. Za šera nedělního jitra slezli jsme od Babina polja za 1 V4 h. dolů na jihovýchod k moři, pro- vázeni od dvou plavců, mezi nimiž byl veselý poštář Petar. Cesta ve stínu oliv a granátův je přívětivá, až jsme přišli nad strmý sráz nad mořem, kde nás na holých, divoce rozpukaných skalách uvítalo žhavé ranní slunce, bodající zrovna do očí. Mezi rozprostřenými rybářskými sítěmi slezli jsme po čtyřech po ostrých výstupcích kamenných do mi- niaturní zátoky Obodu, na jejíchž průzračných vodách se houpalo křehké plavidlo, které nás mělo vézti dále. Bylo úplné bezvětří, moře klidné jako olej, rozepnutá plachta nebyla nic platná a člun se hnul ku předu toliko dvěma vesly. Břehy jsou strmé a skalné se stopami vysokého zimního příboje, který je činí úplně nepřístupnými. Ve výši zelenají se čerstvé lesíky a houštiny. Na četných mysech (punte) jsou vymlety jeskyňky; u mnohých vytryskují na úpatí skal i sladkovodní praménky. Zde onde vidíme nějakou rybářskou bárku, jejíž majitelé se za neděl- ního jitra u břehu koupají. Slunce osvětluje i hlubinu mořskou až na skalné dno, plné zelených chaluh (lažine) a mořských trav, které se pod vodou třpytí leskem stříbrným nebo kovovým, jenž při vytažení na vzduch ihned mizí. Kyby táhnou se v hejnech nad tímto zelením, veliké i malé ; jiné se opodál vymrskují nad hladinu, což vzbuzuje po- zornost bflých ptákův mořských (galebi), kteří brzo krouží nad vodami, brzo usedají mezi skalami a stromy, kde jsou hnízda jejich. Opodál břehu stojí v moři osamělý „školj" Ogiran, holá skála, která v šeru činí z dálky dojem zakotveného korábu; v zimě prý docela mizí pod bflou pěnou vysokého vlnobití mořského. Okolo ní někdy praciyí lovci korálů, kteří prese všecky zákazy užívají i dynamitu a tím ryby ve- lice hubí. V levo nevidí se nic než moře až po obzor. V zadu spa- třují se ostrovy a vrchy u Dubrovníka, odsud divně priříznuté, jako kulisa, jen málo vjstrčená za východní konec Mljetu. V předu pozná- váme v dáli ostrov Lastov (Lágosta), osamělé lesnaté návrší, plné dolin krašské formace, s jedinou velikou vesnicí. Přidal se již v 13. věku co miniaturní plavecká republika k obci Dubrovnické, měl svůj zvláštní zákonník z r. 1310 a podržel při své osamělosti posud jistou originálnost ve zvycích a mluvě. Je obklíčen množstvím ostrůvkův a skalisk (scogli Lagostini), na nichž se nalézá i maják. Z Dubrovníka se Míjet vidí dobře z aquaeduktu i ze silnice do Župy, někdy večer s překvapující jasností ostrých homolí ; za docela tichého jasného dne dobré oko pozná vedle něho na levo méně zřetelnou modrou silhuetu nižšího Lastova. Naši průvodci nám ukázali přírodní památnost, jeskyni (spilu) 8 vjezdem z moře. Projede se těsným průjezdem, v němž lodníci loď postrkují, opírajíce se rukama o nízký a skalný strop. Vyjede se do otevřené propasti, z níž vede stezka nahoru do lesův. Zde bývá zimní přístav člunův a bárek. Vplytkých vratech pod klenbou leckdy prý 118 K. Jireček: byl spatřen odpočívající žralok (pešakán). Další plavba byla plna jedno- tvárnosti, minuty ubíhaly jako hodiny, a lodička se loudala líné podle lesův, skal a mysův. Na doby Homérovy upomenul nás kromě primi- tivnosti celé jízdy idylický záliv Sut-Miholj, v němž ležela zakotvena jediná bárka plachtová. Pod krásnými lesy stála na břehu pustá chatrč, obklíčená koly k sušení sítí, a v levo pralo několik žen v pestrých národních krojích čerstvé ostřihané bílé ovce a dlouhochlupé černé kozy ve vlnách mořských: hodily je jako psíka do vody a nechaly je vyplavati ven. U vsi řečené Ropa, toliko se čtyřmi domy, které leží vysoko na stráni, počínají se husté klášterské lesy. Dáleji přirazíme ke skupině skalných ostrůvkův (Yraigi školj atd.) s hnízdy mořského ptactva. Břeh tvoří výstupkem zátoku, která se od 13. věku jmenuje ,, přístavem klamným,^ Porto Ingannatore. Na břehu se ukazige jeskyně, v níž dle pověsti prý leží zasypaná zlatá mísa; mniši jednou hodovali v té jeskyni a při odchodu mísu zapomenuli, ale než se vrátili, všecko se zbořilo. Konečně se vytrhneme z monotonie šplouchání vesel a stálého pohledu na modré moře a zelený les. Bárka zabočí k břehu, v němž se otevře těsný a plytký průjezd do slané laguny, opět obklíčené boro- vými lesy. Na právo stoji pod lesem osada Soline, totiž jeden dům mezi olivami, žitem a sítěmi rybářskými. Následuje druhá úžina, úzká jako mlýnský náhon, skrze kterou se žene silný proud, za přílivu dovnitř, za odlivu ven. Plavci vylezli na břeh a protáhli loďku na provaze jako osla. Zde byly za staré doby mlýny klášterské, hnané toliko periodickým pohybem mořské vody. Za poslední doby lesní správa postavila přes tento příliv malý můstek. Odsud otvírá se rozkošný pohled : veliké je- zero mezi vrchy, oděnými v jasnozelené jehličí jihozemského boru, tichá hladina bez lodí, ale s množstvím ryb a jmenovitě úhořův. Mlje- ťané nazývají toto jezero Lag (od it. lago). Na právo vidí se ve výši mezi lesy malá víska Govedjari, asi 20 domův silná, a v levo stojí v rozkošné zátoce na skalném ostrůvku starý klášter Panny Marie Mljetské, jehož šedý dům se malebné odráží od zeleného pozadí vy- sokých břehův. I^aguna má na západ ještě jedna vrata a za nimi po- slední třetí bassin, rovněž plný ryb mezi lesnatými břehy. Povést Mljetská tvrdí, že se na břehu nalezly větve borové, svislé do moře, na nichž byly dole usazeny ustřice (kamenice) a nahoře ptačí hnízda. Slyšel jsem ji ve třech versích. První je původu literárního, ohlas toho, co si mniši vypravovali za dob renaissančních o vyhnanstvi Agesilaa a Oppiana : takovou větev do Říma císaři poslal nějaký prý Říman Septi- roius, vypovězený do zálivu Polače, aby ukázal, v jak bohaté přírodě přebývá a proto byl zase povolán domů. Druhá verse vypravuje, že tak učinili Dubrovčané, když byli kdysi v klatbě papežské, a že tím darem papeže obměkčili k opětné benedikci. Třetí verse má ráz komicky mo- derní : syn krále bosenského přebýval v klášteře na Lagu a nechtěl domů: na přímluvy otcovy odpověděl, posílaje mu takovou větev, ale utec mu poslal — bosenský tabák a tím ho pohnul k návratu. Opluli jsme ostrůvek klášterní kolkolem. Byl čas oběda a my nevěděli posud, kde a co budeme jísti. Naši plavci ve své primitivní Ston a Míjet. 119 naíTnosti slyšeli z ostrova kohouta a volali: zabijem' ho, upečem^ ho! Klášter byl zamčen, a teprve po dlonhé chvíli hlásil se jediný jeho obyvatel, písař lesního úřadu, Slovinec; lesmistr sám bjl na cestách v Boce. Domaina klášterská má prý cenu asi 50.000 zl., ale pracuje 8 deficitem 1000 zl. ; úředníci si stěžigí na mnohé požáry, zaviněné od pastýj^v, a na krádeže dříví, i z mořské strany od bárek až z Kor- čuly, odkudž přijíždějí pytláci na dříví a na ryby, hlavně prý ze vsi Račišóe, obývané od potomkův starých Neretvanův, slavných pirátův. Klášter je malý a nikdy nemíval mnoho mnichův. Rtgský dvůr obsahuje jen jednu chodbu s velkou cisternou. Na malém dvoře s ovocnými stromy stojí jeden vysoký pomerančník, plný zlatolesklého ovoce ; naši plavci si ho načesali, ale chuť těch „narančí^ byla kyselá, jako kdy by je zadělal sodou, snad od špatné půdy. Vedle cell a malého refektáře nalézá se na střeše terrassa s cimbuřím, jako k obraně zařízeným. Y pří- zemí jsou veliké sklepy a síň pro poutníky Mljetské, tak zvaná „ra- tamica;* každý Mljetan měl na posvícení klášterské (15. srpna) zde právo na jídlo a nocleh. Z budovy vypíná se vysoké čtverhranné cam- panile. Kostel je zpustlý, napolo zřícenina, ačkoli je pečlivé uzavřen. Byl v době renaissanční restaurován. Má půdorys křížový, pěknou kupoli a před oltářem tři oblouky jako ikonostas ; dva postranní jsou zazděny. Ma oltáři stojí obraz Matky boží, malovaný alla tempera, ale kromě tváře zakrytý okrasami; na staré závěse před ním jsou vyšity litery MP 0T — f^^^VQ 0«ov. Stolice starých mnichův jsou ztrouchnivělé a obrazy oltářní již vypadají z rámcův. Ye zdech je vsazeno několik starých latinských náhrobních nápisův. Jeden kámen z r. 1429 kryl kosti Mljefana Dobromira s rodinou. Jiný u oltáře po levé straně hlásí se latinsky co hrob syna Tomáše krále bosenského, ale litery jsou zcela moderní, jméno toho syna není uvedeno a i rok je za- mlčen; patrně kámen ten v době nepříliš dávné postaven k utvrzení nějaké tradice. Y předsíni je zazděno množství zlomkův staršího kostela, staré římsy, figurky od gotických žeber a jiné trosky. Před lety tu bydlel i kaplan a držíval školu pro děti z Govedjar a Solin, které přijížděly na člunech ; v sakristii leží ještě lavice té školy jako nějaké paedagogické petrefakty. Nyní je vše pusto. Mše se čte sotva jednou za rok, když přijde farář. Ostrov je upraven s terrassami, chodníky a kapličkami, ba na jednom místě leží mezi stromovím rozbitiny pěkných kamenných stolic a renaissančního vodojemu. Z jednoho krytého altánku u samého klá- štera mohli mniši bezprostředně loviti ryby. Byly časové, kde zde psány knihy, nejen prosa, ale i básně jazykem slovanským. Opaty na Mljetu byli básník Mavro Yetranié (f 1576), jehož eremitské pozdější sídlo jsme viděli u samého Dubrovníka, Mavro Orbini (f ok. 1614), spisovatel fantastického ^R^^o ^^E^^ Slavi," které v dějepisectví jiho- slovanském zai^ímá podobné místo, jako u nás kronika našeho Hájka z Libočan, a ostrovtipný a učený básník i historik Ignác Gjorgjič (f 1787), který prve co světský mladík býval knězem na Mljetu. Klášter měl zigisté i knihovnu, ale marné by bylo stopy její hledati. Roztratily se za doby Napoleona I. v soukromých rukou, jako knihovny benediktinův na Lokmmu a u sv. Jakuba Yišnjického u Dubrovníka. 120 JST. Jireéek: Ston a Míjet, Navštívili jsme i ves Govedjare. Na břehu vyplaSili naši lidé ve- likou černou zmiji, která hbité vklouzla do moře; spíše to byl slušící se úhoř nebo mnréna. Vystoupili jsme až k první skupině domův, na jejichž římsách visely na slunci veliké pětiocasé chobotnice a všelijaké dlouhé ryby k sušení. Vesnický glavar (capovilla), šedovousý stařec Vojvoda, otec sedmi dorostlých synňv a muž po světě dosti zjezdilý, nás pozval do svého obydlí. Patriarchální zvyky jsou ve všech těchto zemích stejné, po Bulharsku, Srbsku, Chorvatsku a tomto Pomoří. Lidé, muži i ženy, přívětivě vítají cizince, ptají se ho, jak se mu vede a jak se sem dostal, dříve než vědí kdo je, co je a jak se jmenuje. Po- hostinství u nich trvá dle starého spůsobu; omlouvají se, že srdce je veliké, ale prostředky malé. Připravili nám v stinné síni své chaty oběd : velikou masnou rybu „gruj," ovčí sýr, mušle a chléb i víno. Naši plav- číci očistili rybu z mísy, až se jim od úst prášilo. Dověděli jsme se všecky místní noviny, staré i nové. Ves byla původně jen kolonie děl- nická na půdě klášterské; teprve nyní dostali obyvatelé pozemek, na němž pracují, a kus lesa (zde říkají bošak, od it. bosco) k tomu, za malé roční splátky v patnácti lhůtách. Přáli si vřele míti zase školu. Nahoře v horní části vsi byla právě svatba, ale my tam nešli, sice by se naši marynáři měli k tanci, a zatím se mohl do večera vítr pro- měniti; v naší drobné kocábce bych nechtěl skrze vody Inganatoru nebo okolo Ogiranu plouti za prudkého větru ani za temna nočního. Návrat tou samou cestou byl ještě jednotvárnější než ranní plavba. Za tři hodiny jsme vystoupili na břeh mezi skalami zátoky sv. Michaila a pokusili se najíti cestu pěšky. Mezi skvělou vegetaci vydrápali jsme se na strmé klikaté pěšince v krutém parnu slunečním ke kotlinové dolince Propadine, plné vína a žita mezi lesy a kapradišti. Odtud vedla dlážděná cesta nejprv v závratné výši nad mořem a pak v levo skrze olivové sady k bílým domkům Babinog polja pod homolemi Gradu a jeho sousedův až k faře, které jsme dosáhli za IV^ hodiny, brzo po slunce západu. Druhý den večer vzdalovali jsme se zase od břehův Mljetu na parníku, který se nám po plavbách v těsných loďkách zdál jako palác. V jiných okolnostech nabyl by ostrov veliké přitažlivosti : parníky by se zastavovaly v Porto Palazzo, odtud by vedla tramway přes vrchy k Lagu a u klidného jezera by stál skvělý hostinec pro zimní pobyt v kraji lesnatém, teplém, před větry krytém, na břehu krásné laguny. Ale Dalmácie není Švýcarsko ani Riviera. Sem do takových zákoutí přijdou nanejvýše přírodopisci a tu a tam nějaký mylord ve své yachtě. K větší návštěvě je potřebí lepších a rychlejších kommunikací. Parník Lloydu, který nás vezl, ostatně podal mi jen nové svědectví o úpadku této mocné společnosti Terstské. Jel jsem na téže lodi před několika týdny, ale všelijaké maličkosti, porouchané tehda v bouři u Visu, ne- byly ještě spraveny; jednomu z kapitánův jsme zaplatili, ale lístky co potvrzení nám do ruky nedal, a později jsme zvěděli, že jsme cenu daleko přeplatili ! Večer jsme po pěti dnech seděli zase v Dubrovníku. J. Brvbý: KoHohrad. ]21 Zonokrad. List z ruské vesnice od Jaromira Hrubého. (Dokončeni.) f^ edle panského sadu, oddělen od něho hlubokým výmolem, na- cházel se dvůr s hospodářskými stavbami a hned za dvorem humno. Prostranství asi dvou hektarft výměry je okopáno příkopem, posázeným vrbami, a uvnitř podélnými a příčnými uličkami rozděleno na řady stejných, obdélných, čtyruhelných banketů, vyvýšených asi na čtvrt metru nad úroveň uliček. Na tyto bankety skládá se o žních obilí do stohů tak, že horní vrstvy se ponenáhlu úží na spůsob střechy, a když je stoh složen, pokryjí ho ještě slámou, aby byl chráněn od deště. Y popředí nacházelo se svobodné vyčištěné místo, na němž se za suchých, mrazivých dní mlátívalo obilí cepem. Krytých stodol a ze hlíny pěchovaných mlatů Rusové neznají. Kryté kůlny na obilí najdou se pouze v severním lesnatém pásmu Ruska. Mlatba cepem na velkostatcích přestala ovšem dávno a parní mlá- tičky jsou nyní nezbytnou součástkou každého většího statku. S parním strojem bylo by však nebezpečno zajeti přímo na humno mezi stohy, kde shromážděna po žních celá úroda statku v ceně několika deseti- tisíc rublů, kterou by jediná, větrem zanesená jiskra mohla obrátiti niveč. Mlátícímu stroji s lokomobilou vykázáno tedy místo opodál humna, a obilí k němu přivážejí ze stohů. Mlátička se svou četnou obsluhou tvoří nyní význačnou stafáž ru- ského statku na sklonku léta. Sotva že svezeny s polí první stohy pšenice a žita, už se staví někde podle humna na výhone neforemně obedněný stroj, a lokomobila, jež pracovala za zimy ve výpomocném mlýně, ve vodárně nebo na pile, stěhuje se na několik neděl na mlat. Příštího rána, jakmile se u kanceláře ozve zvonek, svolávající čeleď do práce, zavřískne pronikavě píšťala parostroje, mlátička za- duní, zahučí, zasviští a neumlkající hukot, dunění a svist, provázené lomozem vozů, křikem pracovního lidu, hulákáním ,. představených,^' řehtáním a dupotem koní neustává po celý den, vyjma nedlouhou chvíli odpočinku při jídle. K obsluze jednoho mlátícího stroje velkých rozměrů přiděluje se okolo padesáti lidí — mužských i ženštin — a dvanáct i více koní. Uvážímeli, že tento značný počet dělníků a dobytka, soustředěný po- měrné na malém prostranství, nachází se neustále v pohybu, že se pohybiye nejrůznějšími spůsoby a v různých směrech, jichž všech vý- chodiétém je obrovský hučící stroj a dýmající černá lokomobila, a do- dámeli, že vše to se děje na otevřeném místě, ozářeno pronikavými paprsl^ letního slunce, nemusíme ani zvláště vytýkati, že pohled na takový practgící stroj je nejen originální, nýbrž i půvabný. 122 t/. Hrubý: Půvabný ovšem pro diváka z jisté vzdálenosti. Ale přistupte blíže, pohleďte na uřícené, do černá zaprášené tváře a šatstvo délníkft a pře- svědčíte se, že jest to práce nad míru namáhavá. Neřeknu: Jděte a postavte se vedle dělníka, jenž roztřásá rozvázané snopy a tiskne do otvoru, v němž sviští buben s bijáky a odkud se mu valí do očí černý prach, smíšený s plevami a osinami, Že nezvyklý člověk nemůže ani otevříti oči a vydechnouti. Vyzvání takové bylo by planou rétorikou, jaká už dávno vyšla z mody. Učiňte na příklad jen, co učinil plukovník, jehož vábila děvčata, která v zadu za strojem odhrabovala plevy a od- hazovala rozmlácenou slámu, kterou lomozící jícen stroje chrlí celými ohromnými klubky. Nevydržel ani půl minuty na svůdném jinak stano- visku a prchl před i>roudy prachu, jež se na něho vyvalily jako dým z nozder sápající se saně. Hej je děvčatům, jež stojí na horní podlaze stroje, přijímají s vozů snopy, přetínají srpem povřisla a podávají je dělníkům u bubnu, stojíli proti větru a jsou zbaveny prachu, jenž mučí jen podavače. Ale zaváněli větřík z opačné strany, zčernají za krátkou chvíli od prachu a potu, a nepřestávají prosit pojezdného, aby je vystřídali. Nejlépe se ještě daří dělnicím, jež přivážejí ke stroji snopy ze stohů a odvážejí slámu. Nahází na mlátičku přivezené snopy, zaškube provazem, jenž je obvázán kolem huby koňovy trochu výše nad nosem, a zastává službu uzdy i oprati, vesele pokřikuje a ujíždí na drkota- jícím, řinčícím vozíku nazpět ke stohu, kde čeká, až na ni přijde řada, a mužíci, stojící na stohu, jí počnou podávati obili. Vymlácenou slámu odvážejí ještě prostěji. Složí se pořádná kupa, ovine se dole provazem, připjatým k chomoutu, a kupa bez nožek a bez koleček se stěhuje na vykázané jí místo. Sláma se obyčejně odváží na prázdné místo na humno. Ale Karlu IvánoviČi se to zdálo patrně nepraktickým, a proto zavedl v Bélevě nový spůsob pro skládání slámy. Postavil nedaleko mlátičky ohromný sloup se šibenicí a kladkou nahoře, přes kladku protáhl lano, jehož jeden konec sahal k mlátičce, druhý šel k lesu na cestu, po níž se pro- cházelo několik koní. Vymlácenou slámu svázali lanem a pomocí koní ji přitáhli ke sloupu, kde ji dělníci rovnali do stohu. Když jsme přišli na humno, byl stoh už s výší dvoupatrového domu, a Karel Ivanovic s chloubou ukázal Borisů Pavloviči na evť^ vy- nález. „A kdo vám to poradil?'' zvolal udiveně statkář. „Kdo pak vám poleze v zimě na takovou Babylonskou věž, až bude třeba slámy?" „Ale místa málo zai^me.^' ,,Nám je, zle o místo! Hleďte, co tu máte svobodného místa. To mohou dělati někde v Němcích, kde odměřují půdu na metry; ale u nás nechtě takových novot. Skládejte slámu do stohů, jako se jindy dělávalo.'* Při tom vzal hrst slámy, vybral z ní klasy a mnul na dlani, nezůstávali zrní v klasech. „Jak poroučíte !** odvětil patrně uražený správec. Statkář přistoupil k mlátičce, sáhl do pytlů, do nichž se sypala vymlácená pšenice, potěžkal ji, prohledl a odešel k váze, kde se vážilo zrní, prve než se odváželo na sýpku. ^Mnoho jste namlátili?'' ptá se kličníka. Klíčnik podal mu knížku, do níž zapisoval váhu. Konokrad. 123 „Matvěji Rodionyči, Matvěji Rodionyči, je už čas!" volala dévčata od mlátičky. „Co chtějí?" ptá se statkář klíčníka, Matvěje Rodionyče. „Eb, zlobí pořá4. Svačiti chtějí. « ^Nu, zastavte tedy, at posvačí." Klíčník kývnnl na strojníka u lokomobily, ozvalo se pronikavé piaknatí, podali na mlátičku poslední vůz snopů, omlátili je, a kdo čím mohl stíral si pot s uřícených tváří. Děvčata setřásla na rychlo prach a plevy se šátků, s rukávů, se sukní, sesedla se s čisté ptačím štěbetáním na trávník u humna, klíčník přinesl s vozu pytel a počal z něho vytahovati rozkrájené cihly černého chleba, z druhého menšího pytle zelené okurky a podílel dělnice. Holky smlouvají o překot; jde jim hlavné o okurku, která je větší. Některé se nabízejí, že vrátí chléb, přidali jim Matvěj Radionyč po okurce. Několik nikou chápe se najednou podávané porce, a tolikéž hlasů se obra<í ke klíčníkovi. Na- stává křik a hašteření, jako vůbec při každém jednání mezi venkovským lidem na Rusi. Na konec je všem vyhověno, a několik tuctů nedočkavých dásní se dalo do práce. Všem arci chutná výborně. Některé z krasavic, patrně mlsnější, měly v kapse v zásobě hlavičku česneku, jímž si na- tírají režný chléb, posýpají solí, žvýkají za stálého hovoru, a přiku- sují syrové okurky. Některé se vytasily i padalými zelenými jablkj-, jež nasbíraly patrně za poledního odpočinku. Pijí buď z vědra, nebo na- bírají vodu dřevěnými lžícemi přímo z lejty, v níž se přiváží voda do parního kotlá. Lžíci má každá dělnice svou, neboť jí musí sloužiti též při obědě a při večeři; kuchyně dodává jídlo na mísách; čím bude jísti, o to se musí postarati jedlík. Mlátička stojí. Hlavní řemen shodili s kola, a setrvačník lokomo- bily pomalu se zastavuje. Topič otevřel kohoutky a pára s sykotem vyproudila z válce. Hukot a lomoz atichl na několik minut. Avšak prošlo něco přes čtvrt hodiny, páky na lokomobile se pohnuly, stroj počal z hluboká oddychovati, ozvalo se první hvízdnutí. Děvčata se sbírají, která nedojedla, počíná rychleji žvýkati, a než minulo půl hodiny, pracují znova. Opět zasvištěly řemeny a zahučela mlátička v nejrůznějších tónech od hlubokého dunění, kdy buben běží na prázdno, do vysokých a pronikavých tónů, jako když železo pilou řeže, vložili se do stroje mnoho obilí najednou. Dávno než „zoře shořela," to jest vzplanuly ohnivé červánky, když ze strany humna dohučela mlátička a lokomobila táhlým hvízd- nutím pozdravila snášející se noc. Celodenní prací a .vedrem zmořené dělnice zasedají asi k večeři — ne v ratejně, tam je v létě dusno, nýbrž na svěžím vzduchu pod šírým nebem na okraji lesa. Tam ve stráni je improvisovaná letní kuchyně, totiž jsou zasazeny v zemi kotly, pod nimiž upraveno ohniště, z něhož dým odchází zvláštní derou, pro- vrtanou v zemi za kotlem. Hned vedle ,.kuchyně" je Jídelna." Ve trávníku je vyryto podle rtebe několik pravidelných prstenovitých jamek, každá jamka asi třetinu metra široká a hluboká. Uprostřed jamky ponechán ^čii^tý drn, měřicí 124 ^' Hrubý: asi půl metru v průměru a sloužící za stůl. Na tento stůl staví se mísa, klade chléb, jedlíci sednou kolkolem na pažit s nohama v jamce, sedí pohodlně a do mísy mají všichni stejně blízko. y tutéž dobu stál na nádvoří před terrassou zástup mužíků v ha- lenách přepásaných kušaky, neb jen v režných košilích, sepjatých nad bedry úzkými harasovými tkáni cemi. Všichni měli sňaté čapky. Byli to Bělevští mužíci hospodáři, kteří se už dověděli o přejezdu bárina a přišli po práci pozdravit ho ,,s příjezdem." Starosta obecní podal při tom Borisů Pavloviči s hlubokou poklonou bochánek chleba na prostém talíři, pokrytém novým kartounovým šátkem. Nahoře uprostřed bochánku byla nasypána hromádka soli. Boris Pavlovic přijal od něho „chléb-sůl," postavil na stolek a dal se s mužíky do řečí. Vyptával se, jak obyčejně, na žně, jak skli- dili, co sype obilí, jaká byla pohoda, i přešli ponenáhlu na místní zá- ležitosti. Mužíci, jako vždy, odpovídali zprva zdrženlivě, mluvil skoro jen starosta, odhrnuje si s očí za každým slovem kadeře vlasů, roz- dělených uprostřed hlavy a sčesaných na obě uši, odkudž mu neustále spadaly k očím ; pomalu se však rozhovořili i ostatní ; některý čtverák, a taková dobrá kopa najde se v každé vsi, prohodil ostré slůvko, a mužíci se smáli nenucené, jako už nenucené rozmlouvali se svým bý- valým pánem a nynějším sousedem. Měli ovšem ledaco na srdci : kus pastviny potřebovali pro své stádo, práci si zamlouvali při kopáni a svážení cukrovky, na zimu se nabízeli k dovážení cukru na nádraží a mnoho pod. Statkář nazýval toho onoho jménem, jako na důkaz, že si je dobře pamatuje, a když se počali ukláněti na rozloučenou, podal starostovi několik sbalených bankovek, aby vypili po sklence na jeho zdraví. ,,Mnoho děkujeme, bárine, Borise Pavloviči!** „Přejeme mnoho štěstí," a jinak a jinak ozvalo se v zástupu, jenž se pomalu vzdaloval. Teprve když zahýbal za keře, počaly se na hlavách objevovati Čepice a beranice. Večer byl dosti mrzutý. Boris Pavlovic měl dlouhé jednání s Karlem Iványčeni, jež skončilo tím, že správec požádal statkáře, aby ho propustil ze služby, čemuž tento ihned vyhověl. Téže noci poslal pro pojezdného do nedalekého chutora, aby přijel do Běleva a převzal správu velkostatku. Když jsem ráno přišel na terrassu, zastal jsem tam plukovníka v rozhovoru s neznclmým mně člověkem. Byl prostřední postavy, asi padesátník, osmahlé tváře s řídkým hnědým plnovousem a kaštanovými, kadeřavými, po rusku rozčesanými vlasy. Nápadný byly jeho velice bledě modré oči, jež těkaly nepokojně s předmětu na předmět. Zevnějškem připomínal venkovského nebohatého kupce. Měl na sobě vysoké boty a černý dlouhý kabát, zapjatý na všechny knoflíky, při čemž sukno u každé petlice tvořilo skladku, dokazující, že majetník jeho značně ztloustl od té doby, co si dal vzíti míru na kabát. Pod kabátem bylo viděti límeček ruské vyšívané košile. V ruce držel černou čepici se štítkem. Ale dle prvních několika vět jeho rozhovoru jsem seznal, že Kanokrad, 125 není kupcem. Mlavilť prostým, muzickým jazykem. Jak jsem se do- věděl, byl to jednodvorec Arsentij Danilyé z nedaleké bohaté vsi Kol- basovky. Arsentij Danilyč, jenž také přijel pozdravit Borisa Pavlovice, je vzorem bohatého raského sedláka. Rodina jeho nikdy nebývala ne- volnou. Zachovalo se v ní podání, že zakladatelem jejím byl šlechtický syn, jenž před dávnými časy konal vojenskou službu v kordone proti Tatarům a spolu s jinými strážci jižní hranice carstva Moskevského usadil se v stepní, v ty doby ještě liduprázdné krajině. Rolnické za- městnání srovnalo potomky dávného předka s ostatním rolnickým oby- vatelstvem kraje, ale památka jeho neuhasla, a byla snad příčinou, že se šlechtičtí držitelé velkostatku Béleva chovali povždy po sousedsku přívětivé ke Kolbasovským jednodvorcům. Podobný poměr trval i mezi Borisem Pavlovičem a Arsentijem Danilyčem. Nikdy ho Boris Pavlovic nemíchal mezi ostatní mužíky; jemu by se neodvážil dáti za pozdra- vení rubl na vodku. Naopak sám ho uhostil čajem nebo obědem, ne sice při svém stole, nýbrž v bufete, ale to již bylo pro Arsentije vy- znamenáním. Arsentij Danilyč pocházel z bohaté rodiny, jedné z nejbohatších selských rodin celého okolí. Měli v tu dobu na sto padesát desjatin, t. j. sto šedesát pět hektarů výborné černozemné půdy, osmnáct pěkných koní, na 200 ovcí, mnoho hovězího a vepřového dobytka. Slovem po- zemkový majetek jejich vyrovnal se leckterému deskovému statku v Čechách. A přece spůsobem života se neliší v zásadě v ničem od svých ostatních sousedů mužíků. Půdu vzdělávají vlastníma rukama a domácnost mají zařízenou čistě po selsku. Rodina ovšem je Četná. Když zemřel starý Danilo, zůstala po něm vdova se dvěma povyrostlými syny. Hospodářství bylo už tehdy rozsáhlé, ač zdaleka ne tak jako nyní, a bylo proto třeba vdově mnoho energie, aby zděděný statek udržela v celosti. První její starostí bylo získati domu pracovních sil, a proto oženila syny ihned, jakmile jim minul osmnáctý rok. Arsentij mně později vypravoval, jak ho oženili. Své nevěsty před námluvami nikdy neviděl. Když ho svatové přivedli do příbytku nevěstina, byla tato už vyfintěna a seděla za pecí. ^Uká- zali mně ji a ptají se, líbili se mi? Což každá vyňntěná holka se líbí," vypravoval mně naivně Arsentij. „Byla svatba, a ničevo! Jsme spolu už třicet let, a jsme spokojeni. '^ Nyní jsou již synové a synovci Arsentije Danilyče ženati, a celá ta rozsáhlá rodina žije společné u jednoho krbu, společně pracuje a bohatne každým rokem. Ačkoli je Arsentiji už na padesát let a šediny silně prokvétají jeho kučerami, a mohl by se jako starší bratr právem pokládati za hlavu rodiny, nečiní toho, nýbrž podřizuje se dosavad matce, jako činíval za prvních let po smrti otcové. Když se setkal s Borisem Pavlovičem, nevítal ho svým jménem, nýbrž začal: „Má- tuška přikázala, abych vás jel přivítat v našem kraji, Borise Pavlo- viči ..." A odevzdávaje mu dárek na přivítanou, opět mluvil: „Má- tuška velela nabídnouti vám beránka z našeho stáda, a přáti vám, abyste ve zdraví užili ^ atd. 126 J- Hrubý: Arsentij najímal od velkostatka jakési vzdálené močály, a přál si o věci té pojednati s Borisem Pavloviéem. Poněvadž nový správec ještě nepřijel a bez něho statkář nechtěl ničeho podnikati, požádal jednodvorce, aby počkal do večera, pak že se všechno uspořádá. Sám pak odejel do nedalekého cukrovaru, kde mu bylo zavírati různé smlouvy 8 dodavateli strojů, uhli a podobných, pro mne málo zajímavých věcí. Zůstal jsem tedy doma a seznámil jsem se blíže s Arsentijem. Z roz- mluvy s ním jsem seznal, že je člověk v záležitostech hospodářských dosti obeznalý, není nepřítelem novot, ale jinak že je vzdělání jeho velice chatrné. Matka jeho, sama negramotná, dala sice syny vyučiti grámotě; naučili se trochu čísti, psáti, trochu počítati, ale tím bylo literní vzdělání jejich ukončeno. Své syny posílal Arsentij také jen do selské, jednotřidní školy. Na můj dotaz, proč je neposlal do města aspoň do školy újezdní (podobné asi našim školám měšťanským), od- pověděl, že synové jeho úředníky nebudou, na to že má Rusko šlechticů dosti, a na vsi že se svými literními vědomostmi vystačí úplně. O jeho intellektuálném rozvoji možno si učiniti ponětí z násle- dujícího případu. Za řeči o věcech hospodářských přisedl si z nenadání blíže ke mně a optal se mne pološeptem: ^Co myslíte, co bude asi pravdy na tomhle: U nás na poli jednoho souseda našli zpřelámaná stébla. Radili se, co by to znamenalo ? Jedni tvrdili, že to udělal ho- spodář schválné, aby se zbavil námele; druzí však, že to zlí lidé uči- nili, aby dobytek hospodářův vyschnul ; krm jak chceš, stále bude hube- něti ?^ Já na to, že to pouhá pověra, a nemůže míti nijakého, ani dobrého, ani zlého účinku. „Tak, tak," pokýval Arsentij hlavou. „Tak to asi bude." Pak se opět ke mně obrátil a pokračoval tímtéž tajemným hlasem : „Nu, a co soudíte o klikuších? ^) Byly tu nedaleko od nás. Mohou člověku uško- diti nebo prospěti?" Pravím mu, že je to pouhá nemoc na spůsob šílenosti. Tu se mně jal Arsentij vypravovati, jak před lety vyléčili kli- kuši. To bylo ještě za dob nevolnosti. Vyskytla se jedna taková s roz- cuchanými vlasy, mlátí sebou, svíjí se, nu hrůza se podívat. A hle, ne- dlouho na to vyskytla se druhá. Podali o tom zprávu statkáři. Statkář poručil správci, aby dal klikuším nalupati, a od té doby nemoc vymizela. Po této episodé vrátil se opět k otázkám hospodářským a vy- ptával se mne, jak, se vede polní hospodářství v cizině, takéli se užívá strojů při vzdělávání půdy, jaké obilí, jaké rostliny se sejí. Jeli pravda, že se v cizině sází mnoho bramborů v polích? Má prý také několik záhonů bramborů, ale jen na zahradě. V poli prý jich nepěstuje, pro- tože příliš vyžijí půdu. „A jaké pak daně se platí u vás?" optal se mne po chvíli. „Zde u nás daně stouply v posledních letech. Platím nyní 250 rublů dani, to vychází z desjatiny rubl šedesát kopejek," *) Tak nazývají Rusové ženy trpící hysterickými záchvaty. Jejich nesmysl - němu hlaholení přikládají povérc^iví lidé nadpřirozený význam. Konokrad. 127 Usmál jsem se nevolky Arsentijovi. ^Z takového statku, jako je váš," pravím mo, « platil byste v Čechách ne 250, ale celých tisíc rublů, a snad ani to by nestačilo. ** Arsentij spráskl podivením mce. Když jsem se po obědě opět sešel s Arsentijem, dal jsem mu otázku, kterou jsem dával všem starším mužikům, s nimiž jsem se se- známil, a na kterou se mně dostávalo skoro vždycky téže odpovědi. „Arsent^i Danilyči," pravím, „pamatujete se, jaké bývalo živo- bytí za dob nevolnosti, znával jste mužíky ze sousedních, panských vesnic, pozoroval jste je, tak říkaje ze strany. Co soudíte? Kdy se vedlo mužíkům lépe: za nevolnosti, nebo nyní, když mají plnou svo- bodu?" Arsentij svraštil na okamžik čelo, ale hned na to mně odpověděl bez váhání a s přesvědčením: „U dobrých pánů bylo za nevolnosti lépe. Vezměme na příklad zde v Bélevé. Sám pamatuji, jací tu byli mužíci boháči, jizby měli úhledné, po pěti koních, radost se podívat, dobytka, obilí — slovem — zámožnost. Píti bylo zapovězeno. Kdo se opil, hned ho položili na lavici. Práce ovšem bylo víc, byla robota ; za to pomoc jistá v každé nehodě. Požár, neúroda — bárin se o mužíka postaral. A nyní vůčihledě všechno chudne. Víc než pár koní ve statku ne- najdete, a ti jsou vychrtlí až běda. A všechno pije. Boris Pavlovic chtěli zlu odpomoci ; dali zavříti panskou krčmu. A nyní se prodává vodka na patnácti místech, i potají. Spijí se, práce nevoní, lid se chápe ne- řestí, krásti se učí." „Pravda, bývali i jindy opilci,"* pokračoval Arsentij, „ale ne tolik jako nyní. I mezi řádnými lidmi se leckdy vyskytne takový nezdara. Abych vám příklad uvedl, máme i u nás v Kolbasovce takové kvítko povedené. A vždyť, neračte zapomenout, pochází z dobré rodiny ; stařík otec i bratří tak říkaje vážnosti se těší po sousedstvu, a za něho se stydí, za nezvedu. Jako výrostek už kde mohl, z práce upláchl a rovnou cestou do krčmy. Pije, pije, až se hory zelenají. Přijde otec, shání se po něm: ,Kde je Váska, kam se Váska podél?' A bratří odpovídají: ,Na chvilku prý jen zaběhl se napit ke studánce a od těch dob se ne- vrací.* Otec se dovtípil. Za ním do krčmy. Přemlouvá ho: ,Co děláš, drž se přece, hanba světitá, co tu pášeš,' a odvádí ho domů.'' „A co mu nevyvedl v zimě jednou! Pěkný den byl, mrazivý; mlátili na humně žito. Váska mlátí, mlátí, a najednou je ten tam. Hledají ho doma ve světnici, ve stáji, v kůlně. Nikde po něm pocitu. Přijede stařík otec domů na saních z města. Synové mu povídsgí : Tak a tak, Váska zmizel, jisté sedí v kabaku. Stařík obrátí koně, a ke ka- baku. Inu ovšem; Váska tam a na mol opilý. Otec ho vyvede z ka- baku, uloží do saní, a aby mu neuklouzl, sedne na něho jako na koně a veze domů. Váska si mysli: Sed si, ničevo! A když už byli neda- leko domu, náhle se chlapík vzpřímí, staříka otce vymrští ze aaní a upalige. Sám mi to potom vypravoval, ničema, a smál se, jak se stařík skutálel do závěje." 128 '^. Hrubý: „Nu dál a dál ; piti nemá nač, začal krásti — po domech, u vě- tráku, kde nač padne. Pozoruje: všichni vyjeli ze statku na práci, v jizbě zůstala jen starucha. Vidi : leze na pec, lehla spát. On šup do domu a ukradne něco. Všichni už vědí, ztratili se co, že to ukradl Yáska. Báby chodi k němu přímo: ,Vásko, vrať mi plátno, sarafán, dám ti rubl, dva!' Yáska vezme ruble a ukáže bábě místo, kde je kradená věc schována, zakopána . . . Konečně přešla všechny trpělivost. Mir se snesl poslati Vásku na Sibiř. Proseděl Vráska rok v ostrohu v újezdním městě, obec zaplatila za něho dvacet osm rublů, a tu přišlo naše usnesení do gubernského úřadu. Bez souhlasu gubernského úřadu na Sibiř ho nevezmou. Poslali z gubernie dotaz k mim, bylli Vásku dříve souzen pro krádež, jsouli na snadě důkazy? Toho však nebylo. Všichni věděli, že krade, on sám se přiznával, ale abychom podávali žalobu na něho smírčímu soudci, nebo aspoň k volostnému soudu, toho nebylo. Nevyhověli jsme tedy slovům zákona, pořádek jsme nezachovali, jak zákon předpisuje, a Vásku pustili z ostroha domů. Tam žil se zloději, doučil se, a nyní krade koně. Pokradl za to léto osm koní. A vždyť víte, co znamená ukrásti mužíkovi koně! Nu, padneli na bo- hatého, jenž má více koní, škoda je sice, postýská si, postýská a koupí jiného. Ale Váska nevybírá. Ukradne, který mu pod ruku přijde, a hle, ukradl jediného koníčka chudobnému mužíku. A tomu koně vzíti nebo jednu ruku utíti, to je stejné. A právě takové stíhá neštěstí nej- častéji. V zámožné rodině vždycky se najde někdo, kdo by přihlédl ke koním na pastvě, a krádež není lehce možná. Chuďas, jonž má práce doma plné ruce, vyvede koně na pastvinu, spoutá mu jen nohy, aby daleko neodběhl, a sám se vrátí domů, spoléhaje na milosrdenství boží. Někteří mužíci schválně učí své koně kousati, přiblížili se k nim cizí člověk, aby se zabezpečili před zloději. Ale zloděj to ví a dovede koně ochočiti." ^Přišel si Váska také jednou na mé koně. Měl jsem najatý panský úhor, a dva moji nejmladší hošíci pásli tam stádo. Přijel jsem se náhodou na nó podívat a ležím tak v trávě vedle vozu. Hoši si hrají a zdaleka poznají Vásku. ,Hleďte, báťuško,' volají na mne, ,A'áska jde!* Pozvednu hlavu, a tu teprve mne Váska spozoroval. Za- měřil přímo ke mně, víte, jako by mne hledal. ,Kam jste se to až zabral, Arsentiji Danilyči > Zdrávstvujte !* — ,Zdrávstvuj, Vasile Petro- viči!* já na to. ,Nu co?* — ,Jíst se mi chce, hrůza!* — ,Tamhle zbyla kaše v kotlíku; i chléb tam leží. Najez sel* — Váska pojedl, a já na něho: ,Ty, Vásko, opovaž se na moje koně sáhnout. Jej bohu! zastřelím té jako skotinu! Váska se dušuje: Kdy by prý z celé vsi, mých koní že se netkne. Druhý den ráno přijde mužík ze sousední vsi ; ztratil se mu kůň. A Váska zmizel. Den před tím vydal se jeden náš soused ua pouť do Kurska. Jde polem a vidí koně ; u nich dva mužíky. Jeden mužík jede cestou a potká druhého, jenž vede spoutaného koně. Tomu to bylo podezřelé; zhurta tedy na něho, odkud a kam? Druhý, co vedl spoutaného koně, se ulekl a neví, jak odpověděti. Tu k nim dojde náš poutník a pozná Vásku. Jakmile spatřil Váska souseda, atrhl koni pouto, vskbčil na něho a ujel. A poutník se domluvil s druhým mu- žíkem. ,To je náš mužík, z naší vsi,* povídá mu, a když se vrátil Konokrad. 129 z pouti, pověděl, co se přihodilo. Hned první svátek sešla se ^schodka/ Důkaz tu byl, svědkové také jsou. Mir se tedy snesl podati na něho žalobu k soudu. Sám otec vlastní a bratJH byli proto, aby byl poslán na Sibiř. Doma n nich dávno prý už nebydlí a jen ostudu jim dělá. Čekáme tedy, až bude vynesen nad ním rozsudek, a pak hned ho pošleme, kam Makar telat nevodil. Jen že zmizel od té doby a ne- vrací se, abychom ho mohli postaviti před soud," dokončil své vypra- vování Arsentij. Vzpomněl jsem si za řeči Arsentijovy na mužíka, jehož j^)me po- tkali včera u mohyl ve společnosti koňařů cikánů. „Prosím vás, jak pak vypadá ten váš nezdara Váska?" ptám se Arsentije, když umlknul. „Nemá plavou hradu do klínu, úzké pronikavó ocM? Je tak neveliký, slabý, asi třicetiletý člověk?" „Ano, to by se na něho hodilo! Viděl jste hc někde?" ptal ^e překvapen Arsentij a upřel na mne své těkavé, bledomodré oči. „A po domě mu říkají Čujko?" „Právě, právě Čujko, Vasilij Petrov," přisvědčuje jednodvorec, s tváří plnou zvědavosti. Pověděl jsem mu o našem setkání. „To je on, nu už jistě on; a našel si konpaniji sebe důstojnou, svatá pravda! Och, dareba! Vida, vida; vrátil se holoubek v naše kraje. Ale jen se spal, už my tě upečem, tak tě upečem, že svých nepoznáš . . ."" rozhorlil se Arsentij. „Vida, vida ..." opakoval si, jako by mu nešlo do hlavy, že se Váska odvážil tak blízko k rodné vsi. „A vy pravíte, že mluvil se zdejším kočím?" Přisvědčil jsem. „Musím se ho na to přeptati. Pokorné děkuju, že jste mně po- věděl o krajanovi," dodal Arsentij a odešel ke konírně. Zdrželi jsme se v Bělevě čtyři dni. Pátého dne po snídaní vy- jeli jsme nazpět do Ivánovky. Nový správce provázel Borisa Pavlovice koňmo až ke hranicím panství Bélevského. U lesa připojili se dva jízdní hajní ke správci a tvořili s ním náš průvod. Na rozhraní mezi Bélevem a sousední vesnicí předejeli hajní povoz o několik sáhů, za- jeli stranou ku příkopu, postavili se čelem k cestě a když se povoz přiblížil, sňali čapky a vzdali čest. Boris Pavlovic poručil zadržeti koně, poděkoval správci, že ho doprovodil, a hajným dal rubl na vodku. „Hleďte mi, ať jsou lesy v pořádku," zvolal na ně na rozloučenou. „Budeme se starati," odpověděl starší z nich a zdrženlivé se usmál, přijímaje z rukou pánových bankovku. Pak zaklátil koni nohama ]>o břiše a odejel na kosmatém koníku zase nazpět ku přikopu. Den byl pošmourný, cesta ujetá, pružná, vůz se nesl po ní jako i»o vodě. Přejeli jsme most, k němuž dal Boris Pavlovic upraviti příjezd schválně za tím účelem z Béleva vyslanými dělníky, a zvolna jsme vjížděli na návrší. Za jeho hřebenem se ukázal jezdec, hned na to i kůň, a za několik okamžiků proklusal mimo nás urjadnik. Objížděje 1 130 J' Hrtihý: povoz vhledl do kočára, rychle triinal několikrát otěži, obrátil koně a pustil 86 za námi. Na kopci nás opět dohonil a pi41oživ mkn k čapce, zvolal: „Vaše vysokoblahorodíl" Kočí zastavil a Boris Pavlovic i plukovník se probrali z di^moty. „Vaše vysokoblahorodí/ opětoval urjadnik, „odpusťte, že si do- voliyu vytrhovati.** „Ach to jsi ty!** zvolal plukovník, poznav nrjadnika z Ivánovky. „Nu, co mně neseš pěkného?** Urjadnik rozevřel již kabelu, jež mu visela přes rameno, a vyta- hoval z ní portefeuille. „Našli jsme portefeuille, ** oznamoval, podávaje jej plukovníkovi; „ale rozřezaný po stranách a bez peněz. Jakési pa- píry jsou však v něm. Račte zahlednouti.** Plukovník prohledl kvapem listiny a pravil: „Nu chvála Bohu, listiny jsou všechny. A peníze vzal ďas. Kde pak jste to našli?** obrátil se k urjadnikovi. „V rokli mezi křovím v lese hned pod panskou zahradou.** „Nu děkigu ti za horlivé přičinění, a až budeš v Ivánovce, stav se u mne.** „Slyším, vaše vysokoblahorodí ! ** odvětil po vojensku urjadnik. ^Odpusťte, že teprve dnes přivážím portefeuille, ačkoli se našel už předevčírem. Ale přihodil se u nás takový případ, který mne zdržel. ** „Co pak se přihodilo?** otázal se živé Boris Pavlovic. „Mužíka zbitého našli pod lesem u Pavlovky.** Pavlovka jest vesnice asi dvacet verst od Ivánovky vzdálená. „Nu?** ptá se Boris Pavlovic. „Právě se chystám s portefeuillem k jeho vysokoblahorodí, "* vy- pravoval urjadnik, ukazuje očima na plukovníka, „když tu ke mně při- cválá na koni sotský ') z Pavlovky, a oznamuje, že u lesa leží Člověk celý ztlučený a sotva zůstane na živé. Jedu tam a vidím mužíka, jedva už dýše. Obě nohy zpřerážené, na hlavé rána, jedna ruka zlomena. Omyli ho vodou a přišel k sobě. Zatím co běželi pro vůz, aby ho od- vezli do města do nemocnice, vyptávám se ho, kdo je a jak se mu to přihodilo? A on ani slova. ,Nu pověz přece, kdo tě ztloukl, pamatuješ se?* A on na to: ,Pán Bůh mne potrestal,* a více ani slova. — Při- jeli s vozem, sešlo se nékolik mužíků, hledí na ného a jeden mu po- hledne blíže do tváře a zvolá: , Vždyť to je Váska Kolbasovský.* Pak se nahnul ke mně a šeptá mně do ucha : ,To je známý konokrad. Bez pochyby se v noci přikradl na pastvinu, mužíci ho postihli a spravili se s nim.* Já řku na to : ,Což dělati, zde ho nechati nemůžeme ; po- ložte ho na rohožku a zdvihněte na vůz. Musíme s ním do města.* Sotva se ho dotkli, počal prosit: ,Pro Boha, bratří, nedotýkejte se mne, nechtě mne zde umřít, pravoslavní !* ,/ákon je zákon,' povídám. ,Ghopte se, rebjata!* Zdvihli ho na vůz, popojeli asi dvě versty a Váska odevzdal Bohu duši. Do města jsme přivezli už jen mrtvé tělo.** ') Sotský, volený z mužíků, zastává na vsi povinnost policejního dozorce. Konokrad, 131 „A neadal původcfl své smrti?" prohodil Boris Pavlovic, zapa- luje 9i papirosku. Neudal, a tak duši vypustil." Svědomí se v ném buulo, vida!" dodal statkář. „Nu -s Bohem! Jeď, Jegore!" Velké francouzské dílo o dějinácli českých. an Arnošt Denis, profesor na fakultě v Bordeaux, znám jest če skému obecenstvu svým plodným úsilím, aby seznámil Francouze 3 minulostí národa českého. Roku 187H vydal objenmý spis o Hu- sovi a válce husitské (Huss et la guerre des Hussites), jenž byl poctěn cenou akademie francouzské ; podal jsem zprávu o jeho spůsobu a hodnotě v Osvětě 1879 na str. 123 — lri2. O stálé píli spisovatelově v oboru jednou vyvoleném svědčily od té doby dva menší spisy, ') jež byly toliko průpravou k novému velikému dílu, které nyní vyšlo pod společným titulem : fin de V indépendance bohéme. Nadpisy jednotlivých svazků jsou: /. Georges de Podiébrad, les Jagellons (v Paříži, Armand Colin et Cie., 1890, stran VI a 429, 8*^) ; //. Les pn^miers Babsbourgs, la défenestraiion de Prague (tamže, stran b^V^). K zámyslu páně Deni- sovu náleží ještě jedno velké dílo, jež slibuje v budoucnosti ; celek pak bude tvořiti velkolepou historickou trilogii. V díle o Husovi a válce husitské vylíčil hrdinské zápasy a boje za víru a národnost, kterými Čechové prosluli v první polovici 14. věku; ve dvousvazkovém díle nyní vyšlém popisi^e úpadek národa českého, jenž následoval za panování Jageltonů a prvních Habsburků v Čechách, i pád, jejž uspíšilo povstání české roku lfil8 vypuklé; příště pak chce také vypsati vzkříšení ná- rodnosti české, čili jak sám praví (str. H.), „pověděti příčiny znova- zrození přítomného, ukázati vytrvalost a hrdinskou víru Palackého, jeho spolupracovníkův a nástupcův, neslýchané obtíže, jež přemohli, a neo- čekávané úspěchy, jichž se domohli.' Nejeden dějepisec opakoval po Tacitovi sám o sobě, že píše nebo psáti chce sine ira et studio, bez hněvu a bez příchylnosti, nestranné ; tomu se může rozuměti rozdílně, jakož strannictví od netečnosti až do fanatismu má mnoho stupňů. Mluviti bez příchylnosti o tom, co jest zjevně dobré nebo krásné, a mluviti bez hněvu o tom, co dle jedno- svomébo sonda jest špatné a ošklivé, to dovede zřídka kdo, a ještě řidčeji takové vypravování nestudené a neteplé dochází obliby. Pan Denis netouží po tom, aby v tomto směru dosáhl slávy nesnadné a po- chybné. Vyznávač o tom (str. V.): .,Nestrannost jest silně v módě, aspoň v předmluvách. Přesnou povinností spisovatele jest, nepotlačovuti žádného kusu v dějstvě, jež vyličuje, a nevypravovati než to, co viděl ') Les Origines de TUnité des tYeres bohémes. Angers, Burdin & Cie. 1885, 71 in 8*. — Georges de Podiébrad. La Hohěme pendant la seconde moitié du XVe siecle. Paris, Leroux, 1887, 135 in 8«. 132 ^' Matoušek: v pramenech. AvSak zdaž jest jemu možno vykládati t> kasy a pra- meny jinak, než svým vlastním duchem dle svých vášní a předsudků? I když rozsudek jest stejný, důvody mohou býti rozdílné. Můželiž tomu býti jinak; ba zdaž jest si toho přáti? Já jsem nepsal ani bez lásky, ani bez hněvu." Pan Denis posuzijge se v těch slovich pravdivé. Jeho spisy nejsou bezbarvé, jeho vypravováni není netečné ku příběhům, o nichž vypra- vuje. Pan Denis k těm bojům a příběhům zaigal určité stanovisko, jehož nikde nezapírá. On píše s příchylností a s láskou k Čechům, a následovně nevrazí na naše protivníky a hněvá se na vše to, co dle jeho mínění Čechům překáželo a škodilo. To jest jedno a hlavní sta- visko jeho. Krom toho pan Denis jest protestant jak rodem, tak i pře- svědčením; následovně přeje všemu, co jest protestantské, a nepřeje tomu, co jest katolické. Záliba tato ve směru protestantském nejde však u něho tak daleko, aby zamlčoval nebo zapíral špatné stránky, jež se shledávají u českých protestantů nebo u sekt jim příbuzných; z druhé strany však zdá se, že protestantské stanovisko p. Denisovo někdy překáží jemu, aby poznal a uznal, co na straně katolické bylo dobrého vedle špatného, chvalného vedle nechvalného, slovem, aby ka- tolíkům prokazoval vždy touž spravedlnost v úsudcích, jako protestantům. Třetí konečně barvitost, která se shledává v jeho spisích o dějinách českých, mohla by se, z nedostatku srozumitelnějšího jména, nazvati demokratičnosti ; onť klade velkou váhu na to, že odstrčení a utlačení nižších vrstev obyvatelstva vedle nadpráví a nevázanosti vyšších stavů byly velkým pramenem nezdaru a pohrom celému národu. Pan Denis nenávidí těchto příčin zlého; jeli ta nenávist a ten hněv strannictvím, jest to strannictví velmi odůvodněné a spravedlivé. Tolik o stanoviscích a směrech spisovatelových. Krom toho dlužno vytknouti dvě obecné stránky jeho nového díla. Ono jest předně histo- rické v přesném smysle toho slova. Pan Denis podivuhodnou měrou vládne vším materiálem, z něhož možno čerpati vědomosti o věcech, o nichž píše, a užívá ho s velikou pílí a svědomitostí. Pramenů ruko- pisných o historii české, sedě v Bordeaux, ovšem užívati nemůže. Avšak původní prameny tiskem uveřejněné jsou mu snad všechny po ruce, listiny, dopisy i letopisy, české, latinské i německé. Ještě výdatněji užívá všelikých děl dějepisných, velikých i drobných, proslulých i za- strčených, všeobecných i monografických; on netoliko bére z nich po- učeni o příbězích, jak co se udalo, ale všímá si a uvažuje také sub- jektivná mínění a směry spisovatelů, nechť jsou Čechové nebo Němci, protestanti nebo katolíci. Z pramenů a pomůcek svých uvádí sice do- slovně nemnoho, ale často k nim odkazuje zevrubně, což oboje zaslu- huje pochvaly ; zajímavé se čtou úsudky o náhledech a směrech jiných dějepisců, jež pan Denis též uměsťuje v poznámkách pod čarou. Druhá vynikající vlastnost spisu Denisova jest, že jest to dílo v pravdě iimčlecké. Celý spis od počátku do konce psán jest slohem povýšeným, často vzletným, někdy horujícím. Spisovatel svému vzdále- nému od Čech čtenářstvu nevypravuje mnoho podrobností, než jen hlavní události a takové okolnosti, které se hodí k vylíčení důležitých zjevů dějinných. Takž ku příkladu z osobností, které vystupují v dějinách, Velké francouzské dílo o dějinách českých. 13H vybírá sobě jenom nejdůležitější, méně důležitých obyčejně ani nejme- nige; ony však hlavni osoby vyličnje do podrobná, s velikou pilností sbíraje o nich všeliké vědomosti, z nichž sestavige obraz co možná úplný a dokonalý. Takž povstávají znamenité kresby pérové, charakte- ristiky vynikajících osob, jakýchž v domácí literatuře historické máme málo. A jak nakládá s osobami, tak zachází také s událostmi, pomíjeje vedlejších a vybíraje sobě jen hlavní, na něž soustřeďuje všechnu vě- deckou pozornost a umělecké úsilí. Každou takovou vybranou událost doprovází hojnými úvahami, kterými vykládá její příčiny a následky, a oceňige její vhodnost nebo škodlivost. Úvahy tyto jsou vždy zajímavé. Mluví v nich zkušený a bystrý pozorovatel, vedený velikou láskou ke království českému a jeho národu, jemuž věnoval nejlepší síly ducha svého; mluví v nich vzdálený cizozemec, jenž není vázán žádnými po- míjejícími vztahy nebo malichernými ohledy ; pročež zasluhují toho tyto úvahy a úsudky, aby si jich povšimli všichni, komu záleží na minulosti nebo na budoucnosti národa českého. Pragmatismus pak, příčinná sou- vislost dějin, dovedeny jsou p. Denisem k dokonalosti, která sotva může býti předstižena. Onť dějiny husitské, věk Poděbradský a Jagellonský i první století panství Habsburského v Čechách pojímá a vyličuje jako celky, z nichž v každém převládá jeden ráz a zjevuje se jedna hlavní myšlenka, způsobtgic proměny dějinné. Tyto pak tři periody postaveny jsou v dílech Denisových zase v příčinný poměr vespolek, tak že každá předcházející jest příčinou následujících, a každá následující výsledkem předcházejících, tvoříce dohromady jednotný celek vyššího řádu, v němž vtělena jest jedna idea, nejvyšší idea, kterou p. Denis shledává v dě- jinách českých. Idea tato vyzírá ze spisů Denisových na nesčíslných místech, zvláště pak s důrazem poukazige k ní spisovatel v předmluvě a v zá- věrcích jednoho i druhého svazku přítomného díla. Slyšmež pana De- nisa samého : „Reforma husitská a protestantská vedla k nezdaru a ku pohromě; medle které byly příčiny toho úpadku a které vzdálené po- hnutky té porážky? Kterými chybami Čechové zasloužili si svoje ne- štěstí? Jaký díl zodpovědnosti padá na lidi, a jaký na události? Tof jest, co jsem se snažil vyluštiti z historie české 15. a 16. věku" (str. II.) . . . ^ Každé osvobození člověčenstva vyžaduje obětí smiřovacích; zákon, jehož nemravnost nás pobuřuje, odsuzuje k ukrutným těžkostem národy, kteří první otevřeli světu cestu novou. Zdaž nestrannost nařizuje nepociťovati vděku a lítosti k obětem, ani nenávisti ke katům?" (str. YI.). „Velice těžké nebezpečenství vznikalo Čechům z nepoměru mezi neskrotitelnou tvrdošíjností, která nepřipouštěla žádných ústupků, a mezi prostředky zjevně nedostatečnými" (23). „Národ podstupoval trest, jenž zdá se býti přečastým údělem národů, kteří předešli sv^' věk, zřekli se zdě- děného podání a otevřeli člověčenstvu nové dráhy. Převrat husitský, počatý uprostřed zářivých nadějí, zdál se nezanechávati po sobě než únavu, ssutiny a zoufalost. Čest nabytá tím, že se někdo postavil v čelo ruchu evropského, bývá skoro vždy zaplacena dlouhým utrpením. Jako Německo po reformaci, jako Francie po roce 1789, tak Čechy vnitřním nepořádkem a úpadkem své moci pykali za slávu dobytou a za zá- sluhy prokázané" (428). 1H4 *1' Kalousek: Taková jest hlavni myšlenka, kterou pan Denis našel a vyličuje v proudu dějinném od Kostnice přes Žižkov, Basilej, Lipany na Bflon Horu ; taková jest poslední abstrakce, kterou přítel Cechů a protestant z dčjin českých odvozíme. — Budeme nyní procházeti jeho pěkný spis, a pom^ejíce vypravování o událostech samých, jichž známost může se předpokládati, budeme si všímati spisovatelova mínění o sporných kuších, jeho odchylek od obvyklého u nás pojímání, a jmenovité úsudků jeho o osobách a úvah o důležitých událostech. Pohroma, kteréž podlehli Čechové roku 1620, nepřišla náhle, nebyla způsobena jedinou bitvou, nýbrž byla připravována dvoustoletým vývojem věcí ; ano p. Denis jest přesvědčen, kdy by český odboj proti církvi byl býval přemožen o 150 let dříve, že by následky toho byly bývaly ještě těžší a hor^í, než jaké nastaly po bitvě Bělohorské. Pan Denis vyslovuje se o tom v tato slova (str. 28): „Kterak by katolíci byli užili svého vítězství, o tom hrozné ukrutnosti, jež následovaly po bitvě Bělohorské, dávají nám obraz jen nedokonalý, a zejména vzdálené následky reakce byly by bývaly o půldruhého sta let dříve hrozně těžší a snad nenapravitelné. Národnost česká byla by zmizela bez návratu, tak jako zmizely kmeny slovanské pří dolním Labi, vyhubené též jménem náboženství křesťanského. Na počátku 17. věku české plémě zdá se býti nenapravitelně zasaženo ; ono však nicméně zůstalo na živě a zotavilo se. To mělo své dvě hlavní příčiny : jednak Německo ve válce třicítileté trpělo neméně než Čechy, a než mohlo obnoviti svůj pud k východu, muselo napřed nahrazovati své vlastní ztráty. Když pak bylo znova s to, aby opět dalo se do práce poněmčovací, bylo již pozdě, obecné okolností jemu již nepřály; vánek znovazrození pohy- boval již národnostmi přemoženými, a Slované již neposkytovali kořisti tak snadné k pohlcení cizímu. Nad to pak věkové, kteří tvoři hu- sitskou dobu historie české, dodali české národnosti takové stálosti a trvalosti, že snesla zkoušky, ve kterých o 150 let dříve byla by pod- lehla. Během té doby Slované, jsouce osamoceni od ostatního světa a hrdi na tuto osamocenost, nabyli jasnějšího uvědomění o sobě ; jejich historie obohatila se stránkami nehynoucími ; jejich jazyk pěstován jsa četnými spisovateli, ustálil se a rozšířil."^ Výklad tento jest přípravou, aby vysvitla velikost zásluhy, kterou si zjednal Jiří Poděbradský. Vylíčiv nelad a bezvládí nastalé po válce husitské, spisovatel se táže : „Jaký odpor bude klásti výboji nebo vsa- kování německému země tak osamocená, oddělená od svých přirozených spojenců, rozdělená sama v sobě, pohroužená v zápaších neodkajitelných? Čechy vyšly vítězné z této děsné krise, poněvadž poštěstilo se jim na- lézti výtečného náčelníka v Jiřím Poděbradském" (27). Zajímavé jest, kterak p. Denis rozsuzuje mezi rozdílnými posu- zovateli krák Jiřího, a jaké hlediště sobě v tom rozporu mínění vy- volil, daleko sice od snižovatelů, ale také nikoli mezi zveličujícími obdivovateli. „Někteří historikové," praví na str. lU., „pokusili se za našich dnů, aby popřeli jeho zásluhy. Konec konců, pravili, jaké ví- tězoslávy si dobyl? Při jeho smrti kališnictví zůstávalo tak bez zákon- ného úředního svolení, jako při počátku jeho vlády, roztržka s církví byla nenapravitelná, papežové ozbrojili proti ('echám krále mocného, Velké francoueské dilo o Chinách českých, ] 35 a vitězatvími Jiřího nebyla jeho země achráněna hrozného spustošení; jeho nástupce Yladislav byl nucen koupiti chléb zkázonosnou smluvou Olomouckou, která rozdrobila království ; na čem v dějinách záleží, to jsou výsledky, výsledky pak nabyté Poděbradem neospravedlňují zrovna obdiv bez příměsi. — To znamená zapomínati dvě věci : Jiří především Oechy znovazřídil, jednotu národní nanovo vytvořil. On zvítězil nad bezvládím, donutil strany k uznání řádné autority, vzbudil v srdcích pocit společných prospěchů a povinností; vzpoury při konci jeho pa- nování, částečné a skoro od jednotlivců pochodící, neuvádějí jsoucnost národní již v pochybnost; vášně náboženské, oslabené vládou snášeli- vosti, již nemají dostatek prudkosti, aby udusily vědomí slovanské. Dále pak on tomuto českému národu, takto znova shromážděnému a hmotně i mravně obnovenému, opatřil pokoj dvacetiletý; husitství za tohoto příměří zapustilo v zemi živé kořeny, a vyvinuly se mladistvé síly, kteréž v rozhodnou chvíli postačily kališníkům neli k vítězení, tedy aspoň k tomu, aby nebyli poraženi. Když Jiří odešel, snad o ně- kolik let předčasně, reforma byla zachráněna jakož i národnost česká sama. Ovšemf Čechy obdržely hrozných ran, ale žádná nebyla smrtelná. Nevšechny nesnáze byly odstraněny: husitství i dále jen živořilo, ne- důsledné a vyklesténé, moc královská byla na chatrno postavena a po- pírána; bylo by rovněž tak dětinské zapírati to, jako nespravedlivé činiti Jiřího odpovědným z toho. Nikomu není dáno, zbaviti budoucí kolena jejich povinností a jejich úkolu ; jediná věc, ke kteréž budoucí pokolení mají právo, jest ta, aby jim nepřekážely chyby minulosti. Zá- sluha Poděbradova není než ta, že umožnil budoucnost, odvrátiv od svého národa pohromu nenapravitelnou : to stačí. Málo který nárok na slávu jest jasnější a platnější. '^ „Znamenáliž to, že by slušelo viděti v něm jakéhos hrdinu revo- lučního? Někdy se tak předstíralo; představovali jej jako rytíře budouc- nosti, jako mučeníka pokroku, jako mystického zápasníka za dvě my- šlenky, které nám velice leží na srdci, totiž za práva státu laického, jež on postavil naproti požadavkům uchvacující theokracie, za svobodu svědomí a za snášelivost, jichž on obhajoval proti klatbám dogmatismu pronásledovnického. — To se říkalo tehdáž, když hlavám říší připiso- vali ohromné myšlenky, jasné náhledy do budoucnosti, když se od nich požadovalo, aby neurčité potřeby a choutky svého času uváděli ve skutečnost. Móda se proměnila, a my jsme se stali méně požado- vačnými; my mnohem méně věříme v plány sestrojené dávno napřed, v pokroky připravované na vzdálenost věkovitou, v určitou vťdi, a za to mnohem více v nutnou souvislost skutkův, v nátlak okolností, ve výpomůcky přijaté, v nesvědomou součinnost lidí a událostí. Nežádáme již od panovníků, aby měli velkolepé zámysly, ale aby dobře dělali svou věc, aby udržovali pořádek uvnitř a bezpečnost vůči nepříteli. Tuto nejvěcnější povinnost knížete vyplnil Jiří celou. To nebyl smělý a náruživý vůdce strany, ale veliký král, což stojí za více." ,,V tom spůsobu on již na obrazivost neprovozuje té romantické svůdnosti, kteráž náleží toliko mystikům a sektářům. Ne že by nějaké hrdinství bylo nad jeho odvahu : srdce bylo u něho na výši ducha, a roz- pakovalli se někdy o hodnotě věci, kterou hájil, jeho věrnost a oddanost 136 J' Kalousek: zdá se proto býti toliko ještě podivuhodnější; avšak piišed na konec zápasu, neměl slepé důvěry prvních odbojníkd a onoho jako bláznovství víry, k němuž historie, buď jak buď, podržuje svou tajnou útlocitnost. Přišlo se do onoho ádobí v revolucích, kteréž vždy následuje po době úchvatu a útoku. Po zuřivém vznětu následují rozmysl a únava s otupělostí. Dověřivá prostota srdce, ohromné naděje, náruživé záchvaty prvních dnů postupiyí místo novým činitelům, pobouřený pud ustupuje myšlence, že tolik obětí bylo by ztraceno, a nastupuje paměť nedávných bojů, hrdost národní a umíněni nezraditi úkolu přijatého. Vášně, ač neméně roz- trpčené, jsou méně samorustlé ; ubývá nadšení a prostoduché dověři- vosti, přibývá vypočítavosti. Tvrdošíjnost je stejná, ale prudkost je menší. Fanatičnost se umírňige, anebo u nejbojovnějších mění svou po- vahu; napříště ona vychází méně ze srdce než z hlavy. Na místa sektářů přišli politikové, a duševny stav toho pokolení, jemuž vládnou, vyžadoval by od náčelníků mnoho opatrnosti a zdrželivosti, i kdy by nebyli proniknuti jemným nádechem neoboj ctnosti, jenž ochlazige srdce nejvřelejší. Nejupřímnější lidé přinášejí s sebou trochu nechuti sloužiti věci, jejíž slabé stránky spatřují, a oni skutečně si přejí učiniti ji při- jatelnou i svým protivníkům, pomocí ohledů a obmezení. Jejich účel je skrovný; jejich chyby, bázlivost, obratnost trochu přflišná, sobecké choutky jsou z těch, jež podléhají odsudku nejméně shovívavému ; i jejich ctnosti, umírněnost, jemnost, vytrvalost, zdají se býti krajností a skoro zradou. '^ „Jiří byl jeden z těchto pracovníků druhé hodiny. Nikdo tak málo se nepodobá theoretikovi nebo fanatikovi. Yůči situaci, které on neudělal a kterou měniti nebylo mu volno, on pochopil nebezpečenství, jež hrozilo jeho národu, učinil si počet z podstatných potřeb jeho, a vynasnažil se odstraniti ono a vyhověti těmto. Dalekosáhlé záměry, ke kterým se někdy utíkal, ku příkladu návrh ke spolku evropskému, byly v jeho očích vždy jen podružnými a vedlejšími prostředky, jejichž důležitosti on nenadsazoval a jimž nikdy neobětoval nějaký bezpro- střední prospěch. On učinil sobě úkolem, nikoli rozšiřovati kališnictví, nýbrž zachrauige Čechy od bezvládí vnitřního a od nájezdu cizího, umožniti zemi, aby osudem svým volně mohla vládnouti. Úkol ten byl dosti velký a nesnadný, i nelze dosti se nadiviti plodnosti prostředků, obratné důmyslnosti, opatrné vytrvalosti, prozíravému vlastenectví, umír- něné odvaze a klidné pevnosti, kteréž jemu dovolily dovésti jej k do- brému konci." Y této obecné charakteristice vlády krále Jiřího pan Denis stojí blíže Tomkovi než Palackému, o kterýchžto slavných dějepiscích našich vysloviye se při té příležitosti takto: „Palacký spojovav se svědomím tak pozorným a s ohromnou učeností duši horoucí a mladickou od- danost ke všem velikým věcem, položil do Jiřího něco ze sebe samého, ze své vlastní víry a ze svého nadšení. Podobizna, kterou nakreslil o husitském králi, má něco ideálného a jako idylického. Nové práce nezměnily značně rozmanitých rysů ve tvářnosti toho krále, ale celkový dojem jest docela jiný: král jest méně úplně v plném světle, rozma- nitější, živější. Ztrácí něco romantického lesku, kterýmž nás oslňoval, a zajímá nás více . . . Pan Tomek, jehož jméno bylo by po celé Velké francouzské dUo o dřinách Českých. 137 Evropě slavné, kdy by následkem vlasteneckého citu hodného podivení byl nepsal všecky své spisy po česku, bezesporně zasluhuje býti po- staven mezi současnými historiky do první řady za příčinou své pří- mosti a pevnosti ducha, své úplné znalosti skutků a své upřímnosti. Ač v déjepisectví bývá neopatrno mluviti o práci zakončcgící, zdá se mi býti málo pravděpodobno, že by od nynějška za dlouhý čas při- pojilo se něco valného k jeho dílu o Podébradovi. ^ Při podrobnostech nemůžeme se zde zastavovati ; podotýkám jen, že pan Denis nevěří v příchylnost krále Ladislava k panu Jiřímu z Po- děbrad, kteráž obyčejně přijímá se za dosvědčenou, věří však v lásku Jiřího k Ladislavovi (72 si.). Jakého náboženského přesvědčeni byl král Jiří ve svém nitru, tu otázku nechává nejnovější jeho dějepisec nerozhodnutou (la měla opravdovou vůli k tomu. Pan Denis vzdává katolicismu nemalou čest za to, co provedl v Tridentě (189): já bych zároveň uvedl vždy koncilium Tridentské jako důkaz, že církev dovedla se reformovati spůsobem zákonitým, že teda k reformě nebylo potřebí revoluce, i vyslovil bych zároveň polito- vání nad tím, že reforma církve neprovedla se o 150 let dříve. Kdy by se bylo roku 1409 v Pise nařídilo to, co později se nařídilo v Tri- (lenté, nebylo by revoluce husitské, nebylo by reformace lutheranské, církev mohla zůstati na západě jedna, a lidé nepotřebovali se tolik pronásledovati pro víru. — Pan Denis upozorňuje (1. 15.), že „ohromný Velké franeoftzské dílo o déjinách če$J:ých. I45 vliT, jejž ve světě provozoval protestantismus^ pochází mnohem méné z jeho článků věroačných než z toho, že on — neli přimo, aspoň skutkem — znova se lyal nezávislosti svědomí lidského. '^ Tomu nechci odporovati, než jen podotknouti, že nezávislost neholí volnost svědomí i s nevěrou novověkou vypéstény hýly méně protestantismem, ale mnohem více humanismem, potom novými filosofickými soustavami a konečně pří- rodními vědami; a všem těmto třem směríim činnosti lidské dařilo se» jak vědomo, v katolických zemích neméně než v protestantských. A tak potřebu nebo záslužnost roztržek církevních a revolucí protestantských možno neuznávati netoliko se stanoviska katolického, nýhrž i s rozma- nitých jiných hledisk, zejména s hlediska národního prospěchu, s hlediska blahobytu lidského, ba možno o té potřebě pochybovati i s hlediska novo- věké svobody svědomí. Avšak dosti o tom ; různost stanovisk jest vyzna- čena, a zároveň jest na jevě, že darmo bylo by pokoušeti se o jich sjednocení. Y přítomném díle vytýká pan Denis kališnikům i zjevnější vady. než nesmělost k odlučování se od církve katolické. Ježto biskupové katoličtí nechtěli světiti čekancův kališnických na kněžství, a kališníci přece zůstali věrni obecné zásadě křesťanské, že není možno kněžství bez posloupnosti apoštolské, pošel ze schody těchto okolností takový nedostatek kněžstva kališnického, — a ježto mnozí dosahovali kněžství pomocí křivopřísežného odřeknutí se kalicha, dostalo se do ducho- venstva té strany tolik špatných lidí, že výsledek sto let po Husovi byl u jeho stranníků pravý opak toho, po čem Hus dychtil, totiž ni- koli kázeň a přísný mrav, nýbrž mravní zkaženost a spustlost. Neutě- šený tento stav církve kališnické líčí pan Denis při každé příležitosti dle pravdy a beze všeho strannictví. Lntheráni jsou našemu autorovi milejší; tím však není řečeno, že by chtěl zakrývati chyby u nich nalezené; zejména hlavní apoštoly lutheranismu českého, Caheru a Mystopola, postavil do plného světla v celé bídnosti jejich povahy. Když praví, že reformace německá, při- cházejíc do Čech, neměla zde hned toho účinku, aby „mnoho zlepšila mravy a povznesla duše" (78), a že příval lutheranské víry na po- čátku nepřispíval k tomu, aby hmotný a mravní stav země se zlepšil (87): jest to velmi silná litotes, i mohlo by se říci bez obalu, že mravní zkáza, do které během času kališnictví zabředlo, dovršila se ještě přijetím nauky Lutherovy o postačitelnosti pouhé víry beze skutků. Co se týče poměrů národností, pan Denis obšírně a zajímavé doličuje, jaké pokroky učinil jazyk český naproti německému zásluhou hnuti husitského v 15. století, a kterak zase v 16. století němčina v Čechách počala se znova zmáhati a výbojně vystupovati proti češtině ; při tom tdJíé podotýká dle pravdy, že mnozí protestanti v Čechách brávali své školmistry a pastory z Němec, kteříž pak kázali Čechům po němečku (U. 418, 419); z dějepisných pramenů již tištěných mohlo by se dolíčiti zevrubněji a podrobněji, kterak lutheranství valně pomáhalo němčiti Čechy během skoro sta let před bitvou Bělohorskou, teda v době, kdy země požívajíc samosprávy, byla aspoň v té stránce svou vlastní paní. Ze všech společností náboženských, které bývaly v Čechách a v Moravě, pan Denis zabývá .se bratřími českými nejvíce, jim proka- OSVftTA IMI. 2. IQ 146 *^' Kalousek: zuje neJTétěl úctu, jim však také činí mnoho výčitek, snad více než straně katolické a jesuitům ; ovšem nejsou ony výčitky tak tvrdé, jako tyto. První a nejpřísnější nauku bratrskou, pocházející od Petra Chel- čického, pokládá za přímý důsledek a za dovršení nauky husitské, i za srovnalou s prvotním skutečným křesťanstvím ; zároveň však nejdůmysl- nějšímu potěrači nauky bratrské, jesuitovi Yácslavu Šturmovi, dává za pravdu v tom, že učení Chelčického nehodilo se do společnosti lidské za obecné pravidlo (I. 820). Proměnou, kterou vymohl bratr Lukáš okolo r. 1495, jednota bratrská přiblížila se k světu; neústupný ná- sledovník Chelčického, bratr Amos, odpíraje té proměně, mínil, že ďábel tudy vniká do jednoty; a p. Denis dává Amosovi za pravdu (1. 348). Avšak jednota bratrská prese všechny proměny své podržela přece vždy všechny hlavní rysy své prvotní povahy, třeba zmírněné, vybledlé, pomíchané s ohledy světskými. O jednotě takto již pozměněné soudí Denis: „Proč medle jejich mravouka, tak čistá a moudrá, nás ne- uspokojuje úplně, zanechává v nás dojem zasmušilosti a pochybnosti? Někdo řekl, protože byla příliš dokonalá. Spíš byla příliš vně přiro- zenosti lidské, nikoli sice ideálem, jejž postavila, ale pocity, kterých se dovolává. Bratři činí dobré z povinnosti; neviděti, že by z toho pocifovali nějakou radost. Radujte se vždycky, praví apoštol. Uprostřed všech svých ctností oni se minuli s touto. Jako všechny sekty hluboce křesťanské, oni nemají lásky k životu ani citu k jeho slastem ; oni jej přijímají jako úkol, jsouce vždy zmítáni strachem, aby nezapomněli na jedinou věc skutečnou, na spasení^ (I. 355). „Oni mají ctnosti menšin, které nejsou určeny k tomu, aby se staly většinami. Země náleží prudkým ; každé obrácení na víru jest výboj ; náboženství nevítězí, leč máli v sobě nebo ve svých náčelnících něco bojovného, slavného, ocho- choleného. Velcí zakladatelé jsou velcí bojovníci, svatý Pavel nebo Luther; bratří nejsou než mučeníci, jejich porážka jest nevyhnutelná. Jest to trest či snad odměna těch, kdož svůj ideál kladou mimo svět ; život jich nechce, poněvadž oni nedůvěřují jemu. Jen kdy by aspoů neuváděli v nebezpečenství než svou věc ! Na neštěstí jsouce příliš pře- svědčeni, než aby mohli svoliti k ústupkům nevyhnutelným, oni při všem svém smýšlení obětovném zůstávají příčinou nesnázi a různic. Nedohodne požadavky jejich víry uvádějí do nebezpečenství netoliko jejich volnost, ale i volnost jiných. Oni jsou zemi ke cti, ale také k nebezpečí" (I. 357). Pan Denis klade si také otázku, zdaž jednota bratrská není spolu- vinnicí v nešťastných cestách, kterými se bral vývoj veřejných řádů v Čechách. „Kázajíc sedlákům poslušenství a obétovnost, zdaž ne- oslabila jednota jejich sílu* odporu a neusnadnila obecné zavedení po- roby? A zdaž z druhé strany, rozšiřujíc obyčej volného přemýšlení, nepodporovala u pánův ducha nepoddajnosti a vzpoury? Tyto vady silně mimovolné a dosti pochybné ona každým spůsobem vrchovatě na- hradila, dadouc vlasti takové muže jako Karla Žerotína a Vácslava Budovce z Budova" (I. 340). Také spisovatel si předkládá otázku, zdali jednotě bratrské „ne- náleží některá částka zodpovědnosti za pohromy sedmnáctého století? Zdaž snad příliš zapjatou věrnosti ke své zvláštní víře nepomáhala 9 Velké francouzské dílo o dějinách Českých. 147 mařiti zřízeni velké lutheranské církve v Čechách, která by byla kato- lické reakci kladla odpor nepřemožitelný? Toť není nemožno" (I. 290). Zabývaje se touž otázkou podruhé, praví (II. 98) : „Kdy by bratří byli prostě přijali reformaci (lutheranskou), záležitost náboženská byla by se zjednodušila, vyřízení její bylo by snadnější, spolek různovérců českých s lutherány německými byl by zabezpečen, a byly by zahla- zeny příčiny rozdílů, z nichž těžili katolíci. Avšak z druhé strany, zdaž nebyla potřeba, aby některá sekta, chráněná právě svou men- šinou, uprostřed obecné zkázy mravní zachovala myšlenku oddanosti a oběti y Zdaž by církev lutheranská byla splodila Budovce a Žerotina, Blahoslava a Komenského? A kdož jiný byl by postavil tento nehy- noucí pomník jazyka českého, bibli Králickou?" — S lutherány chtěl se spolčiti Augusta, vůdce třetího pokolení bratrského; skutečné však později okolo roku 1(>0() nastalo sblížení jednoty bratrské s kalvi- nisty, od nichž bratři jmenovité tehdáž přijali nauku o večeři Páně. Pan Denis toto sblížení nepokládá za šťastné ; trefně podotýká, že bratři tudy konečně ospravedlnili přezdívku pikhartů, kteráž se jim vždy dávala a ve kteréž vězela výčitka popírání skutečné přítomnosti Krista ve večeři Páně, a že všeliké upřímné dorozumění mezi nimi a lutherány českými stalo se tudy nemožným. „Neštěstí bylo veliké,'* dokládá II. 322, „pro bratry, veliké také pro všechno bojující pro- testantstvo v Techách: ono bylo jako zbaveno hlav>' své, nesmiřitel- nými různicemi odděleno od mužův, kteréž vše určovalo k velitelství nad ním.^ — S touto poslední myšlenkou, že by totiž bratří byli se hodili za náčelníky protestantů ve válce s katolíky, nemohu se spřáteliti. Sám pan Denis dovozuje jinde (II. 319), že jednota bratrská prese všechny proměny své podržela mnoho z ducha Petra Chelčického, jenž bezvýjimečně zavrhoval všechno násilí, každé krveprolití, a přikazoval trpělivé bez odporu snášeti všechno příkoří světa. Sektáři, v nichž žily tyto zásady třeba hodně zmírněné, nehodili se za náčelníky do žádné hmotné války. Sekta, která mela ctnosti menšiny a nemohla se ^táti nikdy většinou, neměla se stavěti v čelo veškerenstva nebo většiny. Dvakrát bratří, v odporu se svým původem a se svým účelem, vmísili se do politiky spůsobem revolučním, a dvakrát to dopadlo zle pro ně i pro veškerenstvo, roku 1547 i KUS. Pan Denis ostatně v pěkných charakteristikách, jimiž své pří- tomné dílo protkal, líČí tehdejší náčelníky jednoty bratrské velmi prav- divě ; připisuje jim mnoho vlastností dobrých, ctihodných a ušlechtilých, jen žádnou takovou, která by je byla činila schopnými k vedení války revoluční. „Mezi bojovníky poslední hodiny mnozí jsou mužové vyššího nadání. Žádný není tak čistý jako Budovec, žádný nepřitahuje k sobe tolik srdce. Byl tuze nábožný, ale jeho víra nebyla úzká ani nesná- šelivá. On požadoval svobodu slova božího pro každého, pro sedláka jako pro pána; ouC spolu s Žerotínem jest jeden z řídkých mužů 16. věku, kteří měli úctu k svědomí lidskému. In Deo fortitudo, v Bohu zmužilost, to bylo heslo Budovcovo: tento vojín Kristův byl hotov dáti své statky a život za věc svatou, ale myšlenku osudného boje ne- přijímal bez nesnáze ani beze smutku; rozpaky věřícího ovlažňovaly v něm válečnou horlivost šlechtice. On sice dlouho žil mezi kalvinisty, 10* 148 «^* Sjtl0té8€k: on přijfid jejich učeni theologické, ale nikoli jejich dovéřivoa odvaha a mladickou nadšenost. On nevěřil v úspěch a snad si ho sotva přál, ježto více mu záleželo na dohročiněni než na zdaru; méU oči upřeny na vlast hudoucí, kterouž hleděl si zasloužiti '^ (340). — A o Karlovi z Žerotína spisovatel dokonce činí si otázku (453), „zdaž jeho úloha byla užitečná či zkázonosna? Jeho přímost není na sporu, ale zdali jeho bystrozrakost vyrovnala se vždy jeho šlechetnosti? Dvakrát roz- hodně zasáhl do událostí (1608, HUS). Stížnosti Moravanů proti Ru- dolfovi byly zcela spravedlivé, ale není viděti, jakou výhodu z toho měli, když jej nahradili jeho bratrem, jenž nebyl ani schopnější, ani pracovitější, ani snášelivéjší. Vzpoura česká roku 1HI8 byla ovšem po- šetilost, ale jakmile byla spáchána, zdaž se nenáleželo ji podporovati, a zdaž blaho země nevyžadovalo, aby všichni protestanti se sjednotili? Nejvyšší moudrost někdy záleží v tom, abychom následovali vášnivých a neopatrných. Žerotínovi scházelo právě toto zrnko smělosti a ono podezření blázni vosti, jimiž vyznamenávají se mužové skutečně výteční a k vládě stvoření. On byl filosof zabloudilý do politiky a světec ztra- cený ve světě. Onť má, jako skoro všichni bratři, oči upřené mimo svět a jakousi náklonnost těšiti se z porážek tím, že ony nemohou se dotknouti jediného dobra podstatného, života věčného.** — Při té příležitosti pan Denis přirovnává Žerotína k Palackému, a shledává mezi nimi nejednu podobu, ovšem také rozdíly. Bratří čeští bývají chváleni z příčiny zásady zdokonalitelnosti, za kterouž vykládá se ku př. usnesení učiněné r. 1495, že spisy a nauky dřívějších učitelů bratrských nemají pokládány býti za závazné. Jednota skutečně téměř v každém pokolení měnila některé dosti pod- statné kusy své věrouky a svého zřízení. Pan Denis pohlíží na tuto zdokonalitelnost ze strany druhé, ze strany rubu. „Jednota — a to se vysvětliye jejím původem, jejím vývojem i účelem, jejž si vytkla, — neměla theologické nauky úplné a soustavné. To byla veliká příčina slabosti ! Přesnost a hloubka v těchto hlavních otázkách jsou podmínkou nezbytnou všeho šíření: věřící nesvěří rádi své spásy kněžím, kteří se jim nezdají býti jisti pravdou" (II. 95). Co se týče bratrského vyznání víry, míní pan Denis (104), že i po nejnovějších pilných bá- dáních „mnohé kusy jsou ještě temné a nebudou nikdy vysvětleny, poněvadž nepocházejí z nedostatku pramenů, než z jakési nesvedeme dvojakosti bratrův. Během 16. věku bratří z dobré vůle, z ducha smířlivého, též i ze zvyku a z nevědomosti neustále mění svoje mínění. Chtějí si zjednati přízeň u lutheránů a zároveň u kalvinistů; odtud mnohé odpory. Slabou stránkou jednoty jest nestálost myšlenky, a ta pochází méně z úmyslu než z jisté vědecké prostřednosti." Slyšme ještě, kterak náš francouzský přítel soudí o konci tra- gédie, kterou ve svém díle obecenstvu předvádí. Že by pohroma Bělo- horská byla přišla na národ český jenom vinou zevnějších okolností, ztracenou bitvou nebo chybami vůdců, před takovým jednostranným úsudkem spisovatel varuje (39fí), a jak z hořejšího již víme, shledává příčiny pohromy již v nešťastném vývoji dějin českých v předcházejícím půldruhém století; valná čásť viny připadá potom na Čechy, přesněji řečeno, na rozhodující třídy v národě českém, a to nejen na pokolení Veiké franeouBské dUo o éUSinách éeshýeh. ]49 Bonyěké bitvě Bělohorské, ale i na několik pokolení předcházejících. „ReTolucí vítěznou může býti jenom revoluce spravedlivá, a revoluce spravedlivé jsou revoluce pJHpravené, totiž ne ty, před kterými před- cházely pletichy několika dobrodruhů, nýbrž ty, které jsou vzbuzeny temným svědomím lidu, poněvadž jsou posledním článkem dlouhého vývoje předcházejícího. Nechť by bitva Bělohorská byla dopadla ue- SÍastně nebo šťastné, vždy byla zloosudnou. Chyby lidské a zauzlenost okolností připudily zemi českou k roztržce s jejími panovníky, a ona pustila se do toho souboje za takových poměrů, že její vítězství bylo nemožné. Politická ústava království českého, poměry rozličných zemí, které tvořfly korunu českou, vztahy rozličných tříd společenských, hmotný a mravní stav země, vše dokazovalo takovou nedokrevnost, že první hrubší náraz musel býti zkázonosný*' (353). O osudné defenestraci, o vyhození dvou královských místodržitelů z okna hradu Pražského dne 23. května 1618, vyslovuje se pan Denis takto (529): „Většina země při novině o zločinu 23. května pocítila jen hrůzu a ošklivost. Ovšem nezasluhovali žádné soustrasti tito sektáři, kteříž zákonům a ústavě na vzdory nepřestávali svou nenávistí proná- sledovati jinověrce a jejichž nemilosrdný fanatismus nelekal se války občanské a zkázy vlasti, aby zabezpečil církvi vítězství. Avšak nechť jejich naděje byly jakékoli, násilí na nich vykonané nebylo proto méně zločinným. Spiklenci nadarmo k své obraně dovolávali se podání domá- cího českého a Pražského, vzpomínek na Římany a na jiné slavné ná- rody, kteříž také se skal shazovali nepřátele obecného dobrého, nebo příkladu Jezabely ukamenované od Židů; jejich skutek nestal se pro to méně ošklivým. Všechna pravidla práva psaného a slušnosti byla hanebně nohama pošlapána; na místodržitele udeřeno pro věc, kteréž oni nezavinili, byli odsouzeni bez výslechu; všechny ochranné záruky obrany byly porušeny proti nim, a jejich žalobcové, zároveň též soud- cové a strany, nebyli nikoliv, jakž později předstírali, vykonavateli rozsudku, nýbrž sprostými vrahy. Tato vražda, chladně rozmyšlená a podle vykonaná, zahájila revoluci spůsobem nejžalostnějším a zdála se chtíti napřed ospravedlniti ukrutenství, se kterým byla potlačena tří nebo čtyři léta později. '^ „Státní převrat Thurna a jeho spoluvinníků byl netoliko zločinem, ale zároveň i znamenitou neobratností a ha- nebnou neopatrností. On byl posledním důsledkem žalostného spůsobu správy veřejné, kterýž zůstavoval osudy země hrstce vůdcův, a smutným trestem za dvojsmysl, jenž ode dávna jménem náboženské svobody za- krýval oligarchickou ctižádost panstva" (530). Že francouzský přítel národa českého želí děsných následků bitvy Bělohorské, rozumí se samo sebou; on však také klade sobě otázku, nebyloli by vítězství šlechty, kdy by bitva Bělohorská byla rozhodla opačně, mělo následky snad ještě horší? Pan Denis jest nakloněn, odpověděti k této otázce, pokud jde o zachování národnosti české, po- takavě. Táže se (352): „Jaký následek bylo by mělo vítězství panstva? Kam zavedl Polsko nepořádek panský? Zdaž by Pražští pánové byli bývali moudřejší nebo šťastnější? Národnost česká celkem se udržela pod Habsburky, oni ji chránili naproti Německu: zdaž by dynastie falckrabská nebo saská to byla mohla nebo jen chtěla? Mělili Čechové l'){) J. Kalousek: Velké francouzské dílo o Chinách českých, jednou znova zaiýmoati své místo na přední stráži světa slovanského a uvázati se v přirozenou úlohu prostředníka mezi západem a vý- chodem, k tomu především bylo potřebí, aby nebyli pohlceni plemenem jiným; oni přežili despotismus, zdaž by byli odolali anarchii?^ Opět k závěrku svého díla zabývá se spisovatel touž otázkou, kdež ji vyjadřuje slovy (ó.OG): ^Přes to prese všechno jest dovoleno tázati se, zdali porážka Bělohorská nebyla něco dobrého?" Ježto pan Denis ostrými barvami líčí zlé následky této bitvy, patrně jeho pří- tomná otázka má jen smysl ten, nebylali porážka menším zlem, než jaké by bylo snad následovalo z vítězství. „Šlechta dala příliš zjevné a mnohé důkazy své lehkomyslnosti, své nevědomosti, úplného nedo- statku politického ducha, abychom mohli mluviti o možnosti jejího obrácení, a bez lekání není lze si představiti případ, že by byla zvítě- zila. Jaká by byla budoucnost země české pod vládou stavovskou, to ukazuje příklad polský příliš jasně. Poroba vždy těžší, méšCanstvo přivedené na mizinu a v nevážnost, aristokracie surová, potřebná a úplatná, chaboBt charakterů a tupost duchů, bezvládí zi4zené na místo ústavy, občanská válka schválená a ustálená zákonem, země otevřená pletichám cizím, pokračující vliv německý, a k osudnému závěrku nájezd a výboj : takový byl účet z vlády velmožů polských, a pánové čeští by byli nebývali osvícenější ani šťastnější. Vítězství Habsburkův . . . mělo aspoň ten štastný následek, že dalo zemi poměrný klid, že sjednotilo pod panstvím jediného pána rozličné částky království a že je chránilo proti nájezdu cizímu. Slované moravští a češti podrobeni jsouce stejným osudům, prošli týmiž kriserai, a jejich historický vývoj byl podobný; když se pak probudili z věkového spánku, stav jejich duše byl dosti podobný, tak že mohli pohromadě a skoro rovným krokem počíti opět život politický, jenž jim byl přetržen. Z druhé pak strany, ač na první pohled zdá se to býti pravdě nepodobno, Rakousko za příčinou své tuhé věrnosti ke katolictví a zvláštních prospěchů své ctižádosti nikdy nebylo mocností opravdu německou. Vláda císařská netoliko nepřipravo- vala slití Cech s německou říší, nýbrž chránila je před Německem, a to právě v době, kdy spánek pudu národního a unavenost byly by je bez obrany vydaly všem pokusům dědičného nepřítele. Národ slovanský v Moravě a v Cechách podržel velkou přítulnost k rodu Habsburskému; on spojuje ve své duši dva city, kteréž povrchnímu pozorovateli zdají se odporovati jeden druhému, české vlastenectví velice vřelé a loyálnost velmi upřímnou a hlubokou. Jeho pud ho neklame, a jeho dvojí víra jest rozumem moudrých a učených lépe osvícena ..." Uvedl jsem mnohé úvahy páně Denisovy s nemnohými poznám- kami svými. Sotva se nsgde který čtenář, jenž by se snášel se vším a s každým úsudkem našeho francouzského přítele, všichni však mohou něčemu od něho se přiučiti. Dr. Jos, Kalousek, J. Vrchlický: Mozek a 9rdcf. 151 Hozek a srdce. 'osluchačstva hasnou kroky chodbou dlouhou, ticho kolem; ^ poledního světla toky nad dlouhým se chvěji stolem, kde na každém rohu miska, v jedné mozek, srdce v druhé. A co světlo okny blýská v prázdné síni anatoma, mystickýma duchů rtoma chystaly se k hádce tuhé, dvě ty hmoty, jaký div! oživnuly, mrtvy ářiv. V jedné misce hmota šedá plna žilek, spirál plna začne kypěti, se zvedá, v druhé rovněž jak by vlna čerstvé krve spěla zase hmotou, která tmí se nachem, jak by jiskra žití v mase vychladlém se rozdoutnala, hmota jak by láskou vzplála a se třásla touhou, strachem jako dřív, než hyb a ruch zastavil jí mroucí duch. „Bídné srdce," z hmoty mozku hrdě se to neslo síní. „klidně patřím na tvou trosku, světa pánem já jsem nyní! Jako automat teď bije tepna tvá ve ňadrech lidských; co tvá všecka poesie, co tvé touhy i tvé vzdychy, co tvé naděje a smíchy? Y bojích větších, gigantických mozek lidský vítěz teď; kde máš na to odpověď? Dosti dlouho srdce podlé ty jsi světem, lidmi vládlo, lásce, jediné své modle, šíleně vše v podnož kladlo, co duch chodil po žebrotě halen v dumy a snů chmuru. 15'2 /. VrMický: Bkřivanem tys v sladké notě pod krunýři, pod sametem zdobilo se sterým květem y lichoceni trabadurft, jak bys YŠebomfra střed, křídlo ducha, jas a Yzlet. Zatím já se v tiché práci v kolébka myšlenek změnil, y jejichž bludišti se ztrácí duch, jejž přiyal pochyb zpěnil; vynašel jsem všecky bohy, v stát a obec lidstvo sdružil, zbystřil spící ve mně vlohy našel oheň, spoutal vody, spojil srázy, přešel brody, svaly prací v ocel vzpružil, chytil blesk, než k zemi spad Hesperidských ze zahrad. Zneuznán jak mnich v své celli, vpředen pavoukem v své sítě, zkoumal jsem pud každý, stmělý, jímž se starec chvěl i dítě. Přírodě, jež, zubr divý, řítila se na mne k boji, sáh jsem v kštici hrubé hřívy přezvědu kruh nozdrou protah, různý život v prvků hmotách vážil umu váhou svojí, v ňadru ryl jí, k srdci sáh pro drahokam v hlubinách. Ze tmy dolů, z šachet studny výš mne lákala zář hvězdná, a já rychle v povzlet bludný křídlo svoje pozved z bezdna. Slunce zastavil a zemi, urěil pochod s hvězdic druží, mlžin plul jsem ručejemi, abych se tam s Bohem setkal, sny, jež před věky jsem vetkal v empyrea zářnou růži směle rozdrtil jsem zas, před věčnem se nezatřás. Co ty srdce v slasti lásky věků poutí jsi se třáslo, MoMek a srdce. 153 pokrytství já trhal masky, křísil syétlo, kde jen haslo. Tobě písně, tobě rftže, tobě hudba sladkodechá, mně jen drsný úděl mnže, který přemítá a bádá, ▼ potu, dumě mře a strádá, mně žalářních stonů echa, skřipce, koly, kleští směs, Torqnemada, Arbuez! • Hrdě nyní říci mohu: Já jsem dějinami světa! Já jsem stvořitel všech bohů i všech ďáblů, po vše léta pokroků jsem pevnou osou, já tkám věčné lidstva dráma, rty všem vlažím pravdy rosou, bořím, abych stavěl znova, palice jsem titánova, kterou zkrušen Zev i Bráma! Života jsem velký div myslím a chci: Vesmír živ!" Odpovědít srdce chtělo. Pod okny v tom dole v sadu, kde se lilku loubí tmělo plné vůně, plné chladu zazněl sladký sept a známý v šelest listů, v ptačí pění van spěl stromu korunami, cos jak stajený smích hrálo, jiskřilo a jen se smálo, sladký ševel — políbení! Srdce stichlo; zvuk ten hned postačil mu za odvet. Jaroslav Vrchlický. 151 A'. Klostermann: Rychtářův syn. Ze šumavského života K. KlottermanR. (Dokontenl.) VI. {i/MÍ *^®^^* ^^™* °* široširé hvozdy, přioděli sj^^ palouky bílým svým hávem. Někdy b^ la Černé smrky i zelené TyjN^ paiuuity uiiym svým navem. nesay bývá krásná, velikolepá, ^v^ tak že nic nádheře té kněžny se nerovná. Odráží se slunce v jehlancích ledových, vzduchem nekonečnou řadou táhnou lesklé drobné křišťály v lehoučkém letu. Na stromech nasadí se květy tisícerých tvarů. Ale jsou zimy, že slunce nevychází ani nezapadá. Husté mlhy vystupují z močálů a nebe i zemi objímají. Věčný, ne- konečný soumrak zavládne, není rána, ni poledne, ni večera. Čemou nocí neprosvitne luna, neprosype se kmit modrých hvězdiček. A v šeru dne i v mrákotách nočních nelze říci, že by panoval mír a velebný klid — ba panuje příšerná smrt a mrtvé ticho. To jsou dni a noci, kdy zabloudí lichý dřevorubec, kdy nejbližší sousedé neodváží se k sobě^ na návštěvu, protože by zblouditi mohli na cestě dvou set kroků. A běda, kdo zbloudí ! Zmámí ho příšery zimní, kolem do kola obchází a nevyzná se, v hluboké závěje, v bezedná bahna, ve srázy skalní a temné propasti zabředne, nebo bez ustání chodí, až nohy zemdlí, aŽ usedne, ulehne — a mlha i sníh v hustých vločkách kroužící lichotně přitulí se a pláštěm svým ho přikryji. Mlha je slepá a hluchá; na dvacet kroků jí neprorazí zář ohně a kmitavý lesk bukových loučí ani oknem neprodere se. Hlas lidský mře v ústech, nepronikne hustou šerou stěnou. Tak bylo v zimě po událostech, které jsme vypravovali, takový byl den lednový, za něhož odnesli k věčnému spánku na hřbitov Reh- berský posledního rychtáře z dob ještě svobodných. Podkosila ho smrt rychle, ani tři dni nestonal. Do lesa pro dříví si zajel, v mlze zbloudil, plných deset hodin se potloukal, než cestu našel. Přišel domů, hlava mu plamenem hořela, při dýchání boky ho píchaly. Chtěli pro lékaře, nemohli: mlha a závěje nedovolily. Sešly se báby z blízkého sou- sedství, radily se věhlasně, a deset různých neklamných spůsobů léčení poradily. Nadělaly placek křenových, podaly odvar zeměžluči, vykouřily jalovcem, ba obložily teplé ještě důkazy obměny látek v hovězím těle a daly pít kozí moč, který prý nikdy neomýlí. Všecko se marným býti ukázalo, ač báby souhlasně nesčetné případy vypravovaly, ve kterých „věda" jejich pomohla. Carovaly pak nad nemocným, zaříkávaly a mlu- vily starodávná říkání — ani mocné slovo síly nemělo. I usnesla se rada vědoucích stařen, že má se jíti pro pana faráře. Sebral se Josef i čeledín, sebrala se s nimi ještě trojice silných mužů, soused a dva podruzi, přivázali si na nohy široké obruče z ře- Jiychtářúv Ryn. 155 minků a provázků spletené, aby se nebořili, a šli pořád po kraji lesa, jeden za drahým, starý zkušený soused napřed, aby nezbloudili, od sebe se neztratili. Tak došli ku potoku a břehu se nespouštějíce dále se brali až k můstku. Za můstkem počalo stoupáni po silnici, vroubené řežabinami a jilmy ; na vrchu pak stoji šindelem krytý kostelík s ob- jemnou bání, kterou šedá mlha zavila v záhyby své i s orlem na te- meni báně, s císařským orlem, erbem a pavézou svobodných rycht waldhvozdskýeh. Vedle kostela stojí fara. Stěna vnější obou budov na straně, odkud vítr duje, ač z kamene zdělána, šindelem je veskrz po- bita, neboť zuřivé bouře nestrpěly by omítky. Dvě hodiny trvala cesta mlhou a tmou, ač za příznivého počasí sotva více než půl hodiny vyžaduje. Když mužové stáli před farou, čirá noc už dávno byla rozestřela husté své perutě. Stařičký pan farář vyrušen z klidu svého. Došel pro velebnou svátosť ; přivázali i jemu obruče, rozžehli pochodňové smolnice a dali se všickni zpáteční cestou k umírajícímu rychtáři. Odbila půlnoc, když přivedli pana faráře zase na faru a po čtvrté nastoupili tutéž cestu. Byli umdleni všickni až k smrti : bylo jim strašno v mrtvé tišině nad nimi i vůkol nich. Žádný vítr nevál, žádná voda nešuměla: pod nimi mrtvá zem, nad nimi slepé nebe, vůkol hluchý vzduch. A když došli únavou polomrtví, rychtáře na živu již nenašli. Báby lékařské proměnily se v plačky a kvílením ctily zvěčnělého. Ho- řela svíce vosková u hlav nebožtíka, plála za posledního z řady svo- bodných rychtářů. Josef hořce zaplakal ; otec mu umřel, nepožehnav mu, ba snad neodpustiv: v poslední době slovem k němu nebyl promluvil. Stará matka klečela u nohou mrtvého: zticha, bez šumu padaly její slzy, jako déšf, který dlouho bude trvati. Druhý den přistrojili mrtvého, na bílé prkno do komůrky jej položili. A zase odebralo se pět mužů ua faru, aby mu objednali umí- ráček a hrany, pohřeb a zádušní. Yenku táž mlha, hrobové mrtvo. I sešli se večer, kde kdo mohl ze sousedů a sousedek, staří a mladí ; plakali nad rychtářem a dlouho do noci se modlili : a tak po tři dni, co zvěčnělý v komůrce ležel. Čtvrtého rána teprve zapřáhli čtyři voly ilo saní, uložili na ně zemřelého v černé prosté rakvi, kterou soused, ač nebyl řemeslem truhlář, zatím byl zhotovil, dojeli po nevýslovných útrapách a svízelech ke kostela a pohřbili ho na vysokém, výslunném hřbitůvku, kde v létě ptáčkové tak libě šveholí. Zaduněly na rakev poslední hroudy, zaplakali rodní naposled, každý z přišlých poznamenal čerstvý rov znamením kříže; bílé, jemné jíní sypalo se na žlutou hlínu, a vše se rozešlo, až na příbuzné a dobré přátele, kteří s pozůstalými do opuštěného statku se vrátili. I toho dne žádný větřík závoje mlhového neroztrhal. Na rychtě vystrojili jim hody na počest zvěčnělého. Na dvou stolech v koutě pod svatými obrazy byli častováni. Nanesli mohutné pekáče plné smažených nudlí režných a velké krajáče se sedlým mlékem, pak ohromné mísy s kyselým zelím, v němž plovaly drobné kousky 156 ^' Klostermann: uzeného masa z krávy, kteroa na podzim byli zabili, protože seilé věkem vyschla mlékodámá žila. Ve drahém kontě u áveři leželo na lavici poleny podepřeno vě- dérko piva, z něhož každý dle chnti nápoj si točil. Uprostřed světnice mdě hořely ve vidlích zastrčené lonče bukové. Jedli, pili, v rozmluvách svých památce nebožtíkově čest vzdá- vali. Seděl tu starý, vážný soused, patřil mu celý lán; ten mluvil první slovo. „Byl hodný, rozšafiiý muž, náš rychtář. Pracoval, střádal, darmo groše nevydával, při jedné sklenici piva seděl třeba do půlnoci.^ „Nerval se, nikomu neublížil ani za mládí, ** pokračoval Martin- Franz, jiný soused. „Nynější mládež je spustlá.'' „Tak jest, tak jest,** opakoval sbor. „A les sv^j měl rád,** ujal se slova Jakoben-Wenzl — „les svťtí měl ráid nade všecko. Znal každý strom, a rýhy v kůře starých smrkft byly mu písmem, z něhož čítaJ.^ „Ba, měl ho rád svůj les,'' dodal Andresen-Sepp. „Ani kmen nevysekl. Když předloním kladl do stájů nové mostiny, raději kmeny si koupil.'' „A jak ho uchoval, svůj lesí** — „To je les!" — „Takového tu není** — opakovali různí hlasové. „Josefe !** promluvil opět starý sedlák, první řečník. „Važ si pa- mátky jeho. Jsi teď sedlákem, miluj les, jako tvůj táta. Y hrobě by se obrátil, kdybys ho spustošil.'* A Josef mlčky sem tamrpřecházeje a nové louče přinášeje, při- svědčoval. Ale i jiné řeči se vedly. Seděl zajisté mezi hodigícími Wenzl-Sepp, známý podloudník; tento pán v prázdných svých chvílích zpíval při pohřbech brekavým hlasem a odříkával při processích nesčíslné modlit- bičky, jichž obsah i slova děsně komolil. Jako vždy za podobných pří- ležitostí měl s sebou několik liber „pácovaného schmalzlu,** jak nazývají také brísil, a že za té pohody nikdo do Bavor nemohl, dobře ho prodal — skoro každý si ho něco koupil. Josef pak hostům vydal celou zásobu tabáku zbylou po jeho otci, i kroužily lahvičky z barevného skla, i šňupali mu na slávu. Dlouho do noci seděli, hovořili a pili, až některým nohy se mo- taly. Y té hrůzné mlze netroufali si odejíti. Dohořely pomalu poslední louče na vidlích, dosyčely oharky do škopků padající. Jeden po druhém ulehli, tu na lavici, tu na zemi, mužové i ženy, až dvacateronásobný chrapot zvěstoval, že nastoupil vládu sen. Yenku, u první křižovatky, leželo na sněhu prkno, na němž tělo nebožtíkovo odpočívalo. Tři kříže nožem do něho vřezali na znamení služby, již konalo. Bude tam ležeti, až setlí a spráchnivi. Když druhého rána spáči se probírali a rozbolené pochybným pivem hlavy si omývaly u kašničky na náspu před domem, shledali, že do mlhy dostal se pohyb. Zadul do ní západní vítr, v chumáče ji srazil, v mocné kotouče, které jako obrovské vlny mořské se valily. Rozdíl byl jen ten, že mlčky, bez šumu a jekotu nastoupily svoji pout. Tu tmavozelený smrček, tam bílá střecha, onde houštinou pokrytá stráň RychtáH/o syn. I57 se vyprostila ze áedého pláště. Ale nové chmury přivalily se, všecky předměty znova zakrývajíce beztvámým svým závojem; jako němý příboj narážely husté kotouče na skalní a lesní stěny, tu překotily se, tam lepkavým dýmem lezly do výše. A opět přikvapil vítr a nakupené mlhy rozehnal. E polední hodině vítr zvítězil úplně; mlhy prchaly k východu. Ale jedva se ukázal kousek modré oblohy, nebe se opět zatáhlo : tíhly mraky sněhonosné, zaskučela metelice vší silou. Vločky padaly drobné, drobňounké, jako jehličky ledové, a jiní, které mlha zanechala, zaví- řilo vzduchem. Sotva několik hodin uběhlo, počala vánice vyváděti stavby své : srovnala hluboké doliny a běhy potůčků, vybudovala hráze i hradby kol domů a na pokraji lesů. Dobře, že hosté na rychtě použili krátkého klidu živelního a že domů se odebrali, dokud byl ještě čas. vn. Přes tři léta uplynulo, co zemřel starý rychtář. Mnoho se změ- nilo, mnoho při starém zůstalo. Michl Špagát vrátil se z Písku ; trochu sestárl, trochu shrbeněji chodil, vpadlé oči trochu více ještě mžouraly. Jinak byl to týž Michl, a seděl i hospodařil svým spůsobem v známé nám chalupě Sch&tzenreitské. Nepatřila sice vlastnictvím jemu, neboť koupil ji při třetím exekučním prodeji hezky pod cenou — za plných 120 zlatých — nynější jeho zeť Josef, rychtářův syn; ale Michl hospo- dařil . . . A na rychtářově statku bylo živo. Nežil tam Josef sám se svou Annamirlou, žila tam i matka na výminku, soukal se po zemi dvouletý hošík a líbezně zpívala v kolébce čtyřměsíční jeho sestřička. Tichá, trpná Annamirla se poněkud změnila; líbánky přešly a okázalo se, že mladá hospodyňka docela dobře umí rozkazovať nejen chase, nýbrž i hospodářovi. Přicházela ob čas drahá matinka, a pak pravidlem se odbývaly všelijaké konference. Laskavý čtenář snad si pomyslí, že stará dceru zasvěcovala v tajemství „vědy'' svojí. Já mu nepovím, nikdy jsem jich neposlouchal. Vím jeu tolik, že po takových poradách dobrá Annamirla bývala nálady nad míru mrzuté; nic jí ne- těšilo. Skuhrala, škemrala — do pláče jí vezdy bývalo. „Tu hospodařit ! Člověk aby se udřel ! Proč to neprodá ten můj, ten mizerný les, který krejcaru nenese . . . Dobytek neplatí . . . Pole ! u nás pole ! chleba do domácnosti nedají, neřkuli aby člověk něco obilí odprodal ... Co dáme dětem?'' Ba dítek ubožátek starostlivá matinka vždy pamatovala ; děvčátko plakalo v kolébce, ona mu již strojila výbavu. Josef ji odpovídal: „Co chceš? abych prodal, abych jinde se za- koupil? Vždyť statek je dobrý, živil rodiče, i nás a děti uživí.'' Ale mamě mluvil : nota jednou spuštěná nezměnila se a písnička 8 jinou se nevystřídala. Kdy by Josef byl býval učeným pánem, byl by snad řekl: „Ženská logika jinými cestami, než vůbec platná lo- lós Jř. Klosierniann: gika chodí, jÍDými zákony se řídi, k jiným závěrkům pj4chází . . . marné se jí opíráš.'' Josef však jsa prostým sedlákem, nékdy prosil, někdy třískal do stolu a křičel, nejčastěji pak z domu do hospody odcházel, aby ná- vrate se v pláči a výčitkách ženiných se pokochal. Za to Michl Josefa nesužoval. Nevšímal si zeté ni dcery, která v době IMseckěho jeho pobytu se svolením na ten cas ustanoveného poručníka se byla provdala. Říkal jen, že jí ničeho nedá, že není jeho. Také věna nedostala, Josef se spokojil tím, co matka slíbila. Michl měl ostatně jiných věcí na starosti : sháněl obnosy, jež rozliční sedláci mu dluhovali, a navštěvoval skalní rozsedliny, čtenáři povědomé. Ubíral se tam v noční době, kdy ve vrcholech stromů časem planou příšerné plameny, duše zhynuvších, kdy slýchati tajemné stony a zvuky nevystižené v skalinách a bahnech. Vo Michl v pustině hledal, co do- nášel, lidské oko nevidělo. U nás v rychtách waldhvozdských platilo dané slovo: měli tu a tam zvláštní své názory o poctivosti, ale spravedlivé se těch názorů drželi. Zaplatil kde kdo Michlovi úroky za více než tři roky, úroky lichvářské, ale nebylo člověka, jenž by se byl udáním u soudu umlu- veného placení sprostiti chtěl. Michl shrabal, co dostal — lidé nepo- věděli, vody nevyhučely, lesy nevyšuměly. y (^as ubíhal stálým, neslyšným svým letem. Víc a více lidé cizí začali sobě všímati starých tichých hvozdů a posud netěžených jejich pokladů. Tak přišla jednou v neděli ráno důstojná trojice cizích pánů do hospody blíže kostela. Zasedli pánové za rozložitý stůl a srkali kalný tok z jakéhos Pošumavského pivovaru; nechutnal jim as příliš, přece však neodešli, ba vyčkali, až bylo po hrubé a sedláčkové od slova bo- žího si zašli na jiné slovíčko, o němž starý velebníček pravil. Že jest čertovo. Jeden z těchto pánů byl bachratý syn israelský, elegantně oděný, nidost se naň podívati. Dva mohutné zlaté řetězy objímaly kulaté jeho bříško, nad nímž klenula se aksamitová vesta. Dobrácky se díval skrze zlatý skřipec na obdivující se mu mužský i ženský svět a blahosklonné se usmíval. Xěkteří už ho znali, všickni o něm byli slyšeli : měl dole na Otavě pozemek, kde vázaly se pramice — říkali pozemku tomu prosté ^židovská louka;** zkrátka, byl to pan Lazar Kosenduft, rozhlá- šený obchodník ve dříví a milionář. Podle noho seděl dlouhý vyzáblý čahoun, rozcuchaný, v dosti ošumělém mysliveckém hávu, zelený klobouk s tetřívČím ocasem a kam- zicí bradou hluboko v týle, přes nos a levou tvář maje šerednou jizvu. Aby laskavý čtenář nemusel se dlouho přeptávati po dějinách pohnu- tého jeho života, povím mu bez rozpaků, že to byl pan Martin Sturz. bývalý lesní kdesi v Nomecku, propuštěný pro veliké šmejdy ze služby u rozličných kavalírů. Nebylli soudně trestán, aspoň toho zasluhoval. Za oněch dob dával si titul civilního obergeometra, a vyměřoval se- dlákům lesy, družil se k obchodníkům, uadháněl jim a žil z lupu. jemuž říkal honorář. Rychtářův syn. 159 Třetí pak, bez pochyby duch svatý této trojice, byl zDámý nám poctivec, „advokáť" pan Lešanský. Malá jeho osůbka nepřetržité se vrtěla na lavici, oči jeho se koulely ode dveří na soudruhy a od sou- druhů ke dveřím, jako by se bál, že někdo jimi vejde, před nimž ho budou muset chrániti. Otázka byla, zda uchrání. Apinavé, vychrtlé prsty jeho ustavičné dotýkaly se ucha sklenice, aniž by ke rtům ji pozvedli. Byl patrné rozčilen, ten dobrý, ctihodný pan LeŠanský. Jizba se plnila. Vstoupil také Josef Wurm, syn rychtářův. Po- koutní advokát trhl sebou jako by ho někdo píchl, vyskočil a přímo ku příchozímu. „A, můj drahý pane Wurme, jak se máte? co děláte? Patrně se na mne hněváte, stran, nu víte . . . víte . . . Ale pojďte jenom, vysvětlím vám všecko, jistě odpustíte! Takový boháč jako vy, takový chlapík! Ve všech devíti rychtách a na deset mil ve vůkolí takového není." Uchvátil udivením strnulého Josefa za rukáv a vtáhl ho do koutka. Celý se prohýbal jak do něho mluvil, rukama při tom mocně se oháněje. „Víte — nešlo to tenkrát, ať jsem zatracen, nešlo to . . . kdy by to bylo šlo . . . bylo by to šlo. Vy se nehněvejte. Já jsem váš přítel, na světě lepšího nemáte . . . cti svou se vám dokládám. Tedy slyšte, rtyři roky študuju, hlavu si lámu samým přemýšlením, jak bych vám to nahradil . . . člověk má své poctivé jméno, své dobré svě- domí, více ničeho . . . Tak jsem na to pad. Vy jste nesmírný boháč, jenže sám nevíte; dobří přátelé vás musejí poučiti. Vy máte les! to je, čemu říkáme les! — Co pak váš otec! Pán Bůh mu dej věčný pokoj, ale on už do toho světa nepatřil ; on byl, čemu říkáme copař — odpusťte, ale třeba byl hodný člověk, on nebyl z tohoto století. Že dříve lesa šetřil, bylo dobře, dříví ceny nemělo. Ale dnes je jinak: dnes se les musí využitkovat! A tohle vám povídám, abyste věděl, jaký jsem váš přítel. Podívejte se tam na pana Rosendufta ... ku- puje dříví, a jak! Podle něho sedí pan Sturz, pan obergeometr . . . ,Sněnye* lesy, a jak ! Taková zručnost a dovednost nerodí se než jednou za tisíc let. Tři miliony jiter už ho vyšněroval! . . Položte mu pade- sátku do ruky, a vyšněruje vám, co chcete, třeba o padesát jiter víc . . . To on umí! . . A mezi námi — žid je hloupý, desetkrát ho strčíte do kapsy. Žid rozumí dříví, ale lesu? to to . . . Tedy vidíte, takhle vám vée vynahradím desatero-, ba stonásob. Vy jste ohromný boháč, pane Wurme. Kdy bych nebyl chudák, tu, na tomto místě, vyplatím vám padesát tisíc za váš statek. "^ Takovým spůsobem mluvil ctihodný ten muž, a Josef poslouchal a čím' více poslouchal, tím více se přesvědčoval, že vlastně mu křivdil. Boháčem ho zval ! sladký, povznášející, opojujíci název ! Ještě pan Le- šanský nedomluvil, a Josef byl přesvědčen, že jest boháčem ; hlava jeho se vzpřímila, a přicházející i kol stolů sedící kmotři a strýcové jevili se mu, jako by zmenšovacím sklíčkem na ně patřil. Pan Lešanský mluvil dále, obšírně a s přesvědčující jistotou. Což to nebyla boží pravda, že za sáh měkkého dříví, který dříve stál sotva padesát krejcarů, se platily dvě zlatky .'^ A stromů tam bylo dost v jeho lese, mocných staletých smrků; však odhadne pan obergeometr, mnoholi 180 R' KlosterfiMnn: mají krychlového obsahu. A což ty latě, žerdi, tyče, sto vorů jimi se naloží. Vida Annamirlu i s mámou Michlovou! Mluv si, kdo co chceš, ženské jsou chytřejší; což mu nedomlouvají, aby prodal a se vyste- hoval? Přejelo mu mozkem, jak zde v těchto horách krutě se ž\je, a dole, v kraji, jak slýchal, že sedláci si hoví a maso pojídají . . . Josef byl smířen, tiskl vřele ruku dobrému panu Lešanskému, jenž k jeho žádosti slíbil přimluviti se u dovedného pana obergeometra, aby ráčil odměřiti mu les co nejdříve. Mezi tím co spolu hovořili, zavolal si pan Sturz hospodskou a pravil k ní nahlas, aby to všickni slyšeli: „Přineste mísu pstruhů na modro. Pan z Rosenduftů zaplatí po třech krejcařích za kus a dvacet krejcarů za přípravu; ale aC je jich hodné a ať jsou velcí/ Tak skvěle nikdo neplatil. Za pstruha tři krejcary, kdo to jak živ slyšel ! Obecenstvo se divilo, a rozpředl se hovor. Odbila dávno dvanáctá, odbila i druhá, a trojice tu pořád seděla, jen že nesrkala více piva, anobrž pila víno z několika lahví, jež pan Rosenduft byl přivezl. Pan Rosenduft byl vůbec nálady štědré : k třetí hodině prohlásil pan Lešanský jménem páně Rosenduítovým, že tento pán, aby ukázal, jak velice se mu líbí společnost pánů statkářů Rehberských a jak vy- soce si jich váží, zakoupil čtyři vědra piva a třicet porcí kyselého masa. aby je počastoval. Aby tedy jedli a pili na jeho zdraví. Nastal chlast nevídaný, ježto pan Rosenduft ku poskytnutým čtyřem vědrům přidal ještě pět jiných. Jeho páni pobočníci nestačili pobízeti. V tomto dusném ovzduší, v dýmu a horku, v hlomozu a křiku, vydržel pan Rosenduft až den se schýlil a Špatná cesta k návratu nutila. A mezi pozůstalými, jimžto všem namluvili, že jsou náramní boháči, zavládla nálada nad míru jará a konec její byla porážka všeobecná, v annalech této slavné rychty jediná. Jen pan Rosenduft s panem Lešanským odejel, pan Sturz tu zůstal a již druhého dne počal vyměřovati lesy. S Josefovým učinil začátek. Když pan Sturz to ^vyšněroval,*^ přišli jeden za druhým ostatní ma- jetníci. Pan Sturz vyměřoval o všecko pryč, a jak byl řekl pan Le- šanský, nadělal z jednoho jitra půldruhého a víc, jen aby se zavděčil. Tak na příklad seznal Josef, že gruntovní kniha se mýlí, ukazi^íc při jeho statku padesát jiter lesa; pan Sturz shledal, že Josef jich má osmdesát ! A co dříví mu tam odhadnul ! . . Byla sláva z toho taková, že Josef, aby dělal pána, jak se naň slušelo, objednal si v červenci měsíci pestrou křečkovinou podsitý a mývalovinou lemovaný kožich, jaký měl horský doktor, když v zimě přijížděl ; k tomu na věčné časy odložil nejšle a objednal si pár vysokých bot dle vzoru Napoleo- nových kyrysníků, o nichž vypravoval jakýs vesnický stařec, který v roce devátém pomáhal je u Aspru stříleti a kláti. V neděli na to přijeli zase páni Rosenduft a Lešanský ; ulebedili se zase v hospodě u kostela, a pan Lešanský ihned jal se vyhotovovati smlouvy. Pan Rosenduft byl tak nezištný, že všecky útraty na kolky Rychtářův syn. 161 sám hradil. To bylo práce; jen jen se drali kol stolku, na němž psal pan Lešanský. Už přistupoval Josef; v tom snad yzpomněl na svého otce; za- lekl se, musí se poraditi. Ohromné tisíce křepčily před očima jeho, je ukrutný boháč, ale kdo ví? kdo ví? „Nu, nu," nutil pan Lešanský, «vy nic, pane Wurme?" Josef odešel do druhé hospody, kde meškal jeho tchán, s kterým už dávno nemluvil. Sedl si mlčky podle něho. Starý po straně naň mžoural, časem z pestré, kulaté lahvičky si šnupl. Po chvíli začal Josef: „Poraďte, starý, co mám činit? Mám za 40.000 dříví; žid ho chce koupit ..." Na to starý: „Dělej, co chceš. Mne jsi se vůbec neptával.** ^Nu, povězte přece." „Má hodnou cenu, to chrastí; ať se nenapálíš." „Nenapálím.** „Nu, když víš, proč se ptáš? Jsi pán. Co vím já o dříví? Ptej se na vola, povím."* „Ale slyšte, 40.000 za dříví; toi jsou peníze!" „To tedy lať stojí pětku. Dej ji za ty peníze, když se najde hlupák, který ti je nabízí." Více z Michla nevylezlo; šňupal, pil a mlčel. Josef zase odešel do hospody, kde se psaly smlouvy. „Čert to vezmi," zaskuhral si a při- stoupil. „Nu tedy, já prodám: napište smlouvu." Jmenoval počet sáhů. Pan Lešanský bystře se na něj podíval; přiložil ukazováček ke rtům, vyskočil, poškrabal se za uchem a dél : „Příteli drahý, ne tak zhurta! pomyslete na dovoz a na lhůtu. l*an Kosenduft jinak nekupuje ; do určitého času musí býti dříví u řeky ; kdo ví, postačíteli. Zkuste to s polovičkou; nabudete zkušeností, a dřiví v lese neuteče. Vidíte, že jsem váš přítel . . .'* Josef počítal v duchu. Má tři páry volů, budeli potřebí najme jesté pár. Rada pana Lešanského byla dobrá; nač všecko najednou? Nuže tedy, prodá polovici. Péro pana Lešanského jen lítalo po bílém papíře : Josef se divil této báječné dovednosti. Pan Lešanský měl smlouvu napsanou skoro v kratším čase, než on obyčejné z péra vysoukal svůj podpis. Přečetl mu ji. Jakživo dříví takové ceny nemívalo, Josef žasnul nad svým bo- hatstvím. Jak se bude Annamirla radovati ! Konec lkáni a škemráni : však měl pravdu, když tvrdil, že les vyživí. A otec ? Nu, otec je mrtev. Les přec na věky nemůže státi. Nač ho má, když by nedal užitku? Stálo ve smlouvě, že on, Josef, se zavazuje, dopraviti a dodati dříví na místo plavení do roka, že ponese útraty kácení a dopravy. Jaké pak útraty, voly má doma — bez toho stojí skoro celou zimu. Podepsal. Pan Lešanský vyhotovil opis smlouvy, za který dostal od ného dva zlaté ; on pak si došel k panu Rosenduftovi ; ten ho ob- jednal do Kašperských Hor a vyplatil mu pěkně malovaných třicet stovek, po roce že mu dá zbytek. Ve smlouvě obsaženo bylo ještě několik jiných ďáblových kopýtek, na přiklad, kdy by se ukázalo, že by Josef Wurm ve svém lese neměl OSVÍTÁ 1890. •-'. JI 162 ^' Klostennann: tolik dříví, co ho prodává, že by ho musil jinde koupiti a k řece na své útraty dopraviti; dříví horšího druhu že kupující není zavázán přijmouti, a podobných klausulí více. K smíchu! Aby ho tam nebylo, vždyť pan obergeometr vyměřil a vyšněroval, že je ho tam na nejméně dvakrát tolik. Vlil. A bylo ho přece málo! Sebrali se do lesa, pokláli staré smrc^ky, porubali je . . . nestačili domácí, přibráni jsou rubci najatí. Rána za ranou, od božího rána až slunečko za hory zapadlo, s praskotem a hukotem káceli kus po kuse : hynul tragický rek, starý les, který po veky tu větrům a bouřím odolával, tvrdou svou šijí mrakům se opíraje, hynul, až zhynul, osud svůj naplnil. Když koncem září zavítalo babí léto ve slavném svém hávu, plno nekonečné krásy a nádhery, ta tam byla temná zeleň smrků, neko- nečný vlnitý koberec, do něhož vetkána nachem krvavá červen listi bukového. Z daleka bylo viděti bělavé kmeny buků, jimž šedé strano a skály tvořily pozadí. Kotouče bílého dýmu vstoupaly ve dno k nebi, v noci šlehaly rudé plameny, při nichž dřevorubci si vařili, kol nichž se hřáli, jimiž zaháněli myriády dotíravých mušek a komárů, které rodí panenská půda matky země. A když napadal sníh, počali odvážeti klády a polena; troje spře- žení mel Josef, čtvrté si najal. Hez přestání, den za dnem až pozdč do noci vozili dříví na „Židovu louku'* skoro dvě hodiny cesty vzdá- lenou, s vysokého, strmého vrchu dolů, cestou klikatou, točící se v ne- konečných serpentinách. Radil kdosi Josefovi a jeho soudruhům, aby vystavěli si smyk na klády, kterým by si byli cestu o hodinu skrátili : ne]>ohodli se, povadili se, postavili si hlavu, a ke smyku nepřišlo. Za to přišli dnové hrůzy a závějí, mlhy a rozpustice, lehlo ná- ledí hladké a tvrdé, na kterém ubožákům volouškům tu klouzaly, tam se bořily nohy; ostré hrany ledu do paznehtů i kotníků jako nůž se zařezávaly, jako hrot se zabodaly, a rudou krví označila se krušná cesta chudáčků zvířat. Tvrdé rampouchy věšely se jim kol huby a na řasách krásného, výmluvného oka se zdálo, že zkameněly slzy, jež bolest vynutila. V mlze a závějích vůbec jezditi se nemohlo, a tak utíkal drahý cas ... Že pak nejen Josef, nýbrž skoro všickui, kdož les měli, dříví své byli prodali a na „Židovu louku" dováželi, stalo se, že cesta ne- přetrženou jízdou se nadobro zkazila: k tomu vymlely ji vody v čas tání sněhu, bezednou hlínu nanesly, hlubokých jam nadělaly. Když pak šlo o správu, zase povstávaly třenice ; jeden to na druhého strkal a přec žádný za nic by kamene neboli oklestkň nebyl přivezl, jimiž jámy by se byly zasypaly, bláta přemostila. Když pak povoz se dřívím přijel na místo určené, uvítal ho jakýsi Rosenduftův zřízenec, který tam v prkenném stavení celou zimu i přes léto bydlel. Nadával, klel: „To že je dobré dříví? to že jsou Mychtářuv syň. Ig3 klády? Tyče J80U to, a k tomu nerovné, sukovité — hrom aby do nich i do vás! . . . Vezměte si ty haluze nazpět a vystavte si z nich psí boudy a kurníky! ... Ty že mám převzíti? Jsem osel?" Hádali se sedláci, odmlouvali. „Víte co?" rozdurdil se zi4zenec, „nejsteli spokojeni, jděte ža- lovat k soudu. Zavoláme komisi ; uvidíme. To vám však povídám, dokud spor potrvá, ani la£ky ani polena nebudete přivážeti." Polou k sobě dokládal: „Banda! holota! ucha!" Obíhal řadu třiceti, čtyřiceti povozů, jež tu čekaly v zimě i v dešti i v žáru pražícího slunce. Unavením všecka ztýraná hovada ani sena předloženého nechtěla požívati. Konec býval, že prodavačům strhla se polovice ujednané ceny, načež zřízenec reptaje a skuhraje přijal zboží. Sedláci mu za dobrotu jeho ještě děkovali, neboť mráz je obcházel, když slyšeli o komisi, o zastavení dovozu, když pomyslili na plynoucí z toho pokuty. Tak se stalo, že když lhůta dopravy ke konci se chýlila, Josef se přesvědčil, že závazkům svým dostáti s to není. Pět párů volů udřel, dorostu spůsobilého neměl, musil jiné koupiti, práce v hospo- dářství a na polích brala ujmu. Celý les vysekal — všecko darmo! Neměl zdaleka tolik dříví, co ho byl prodal, — a on myslil, že prodal polovici! Starosti naň lehly jako černé chmury; v bezsenných nocích plakal, rukama lomil. A žena k tomu: „Hlupáku! vždyť jsem věděla, že vlastně nejsi nikým! tak se staráš o rodinu? Na žebrotu půjdem, pro tebe, ty člověče k ničemu. Tak jsi se dal napálit ! Kdo by uvěřil ? Ten dareba Lešanský už jednou ho zapředl, a on se dá oblafnouti po druhé!" A tak dále, den co den, když na smrt utrmácen domů přicházel, mamě oddechu hledaje. A nekonečné výčitky, že celý statek neprodal, že se nevystěhoval do požehnané země bavorské, kde stříbro na cestách leží, kde pšenice se daří a dobytek dvojnásobnou má cenu. Když Josef viděl, že dříví z jeho lesa nestačí, odhodlal se chy- bící částku koupiti. Dostal -dříví za pravou fatku v lesích knížecích, pan lesní Neubrunnský mu ho prodal skoro tisíc sáhů, ale doprava! Čtyři hodiny neschůdné cesty až na „Židovu louku!" Lhůta už vypr- šela, a jediný sáh z tohoto zakoupeného dříví nebyl, kde měl býti. Zřízenec páně Rosenduftův soptil až hrůza, pan Rosenduft, k němuž Josef se obrátil s prosbou o prodloužení lhůty, nechtěl s ním ani mluviti. Byl z toho spor, žalovali druh druha ; proces se táhl do ne- konečna. K tomu ještě přišla sestra Josefova, která měla na jeho statku pojištěnou částku pěti tisíc věna svého. I manžel její byl prodal dříví panu Rosenduftovi a tonul v podobných nesnázích. Josef peněz neměl; a vymáhali je na něm. Dvě léta uběhla. Spor se rozhodl v neprospěch Josefův. Pokuty za promeškání lhůty, útraty soudní, co mu strhli na dodaném zboží předstírajíce, že lyednané ceny nemá, to vše obnášelo tolik, že po srážce vyplacených jemu napřed tří tisíc, které pohltilo kácení lesa, doprava a koupě dříví chybícího, zbylo mu as čtyři tisíce zlatých. 1()4 ^ JClostermann : Josef leknutím div se nezbláznil, když porozuměl rozsudku. Běžel jako pitomý do Kašperských Hor, kde právě meškal Kosenduft, a rovnou cestou k němu. „To nemůže být! to není možno!" zastenal. ^Milý pane, můj les, můj krásný les! a takové dření! ..." Slzy mu vyhrkly. Pan Rosenduft vlídné ho přijal; tvář jeho zářila dobráctvím. ,, Upokojte se, pane Wm-me," pravil soucitným tónem, „a vy- slechněte klidné, co vám povím. Vinen jste vy ; kdo vám řekl, abyste se soudil? Když jste tehdy přišel ke mně stran prodloužení smlouvy, byl jsem pracemi všecek zaujat — mohl jste přijíti jindy, za čtrnáct dní, za tři neděle. Jsem já ty^rr, aby se mnou nebyla řec? Já jsem člověk shovívavý, který každému přeje. Vy však jste béžel k soudu jako i)osedlý . . . Vidíte, pane Wurme, já jsem obchodník a lhůty musím přísné dodržeti. Takových obchodů, jako s vámi, mám na sta; což kdy by každý tak éinil jako vy, kdy by žádný lhůt nedodržel, co potom se stane se mnou? jak pak já povinnostem a závazkům svým dostojímV Ale abyste viděl, že dobré slovo si u mne vždy cestu k srdci najde, škrtnu dva tisíce z přiřknutých mi soudné pokut z ^promeškáni. Vidíte, že z vás zisku nemám žádného.'* Laskavý pan Rosenduft usednul k svému stolku, naškrábal cos na lístek papíru a podal tento Josefovi řka: „Jděte do kasy a dejte si vyplatiti HS20 zl. :»4 kr. Myslím, že jsme v dobrotě vyrovnáni." Josefovi se hlava točila; nevédél, máli se Uctivě poděkovati ne- boli ilále se zlobiti a zoufati. Uklonil se dvakrát, třikrát po svém a potácel se ze dveří nádherné vystrojeného pokoje. Bylo ho slyšet, an pádným krokem ubírá se po schodech dolů. Doma nastaly mu nové boje a trampoty. Annamirla slyšíc o vý- sledku pře, křičela, až uši zaléhaly. „Blázne! tu to máš — živí ten les! Na mizině jsi, a já ubohá s tebou. Co jsem se nadřela! Voly v čas nedal, abychom uchovali a sklidili včas brambory; polovice jich zmrzla. Budeš ještě říkati, zeje tu dobře? — Já tu nebudu, k matce půjdu! Prokletý kraj! . .'' V komůrce stará výminkářka, Josefova matka, plakala usedavé : nevěsta celý den jí lála, že ze syna ničemu, punčochu vychovala. A dokonce stará Michlová — to byl rámus, když přišla a dcera jí řekla! . . Sestru Josef vyplatil a svat peníze odnesl : bez pochyby, že octly se zase tam, odkud byly vyšly, v kase rozšafného pana Rosendufta. Ubožákovi Josefovi zbylo sotva více než dvanáct set, za ty koupil voly a vozy, i zaplatil daně a různé malé dloužky, jež povstaly tím, že po dlouhou dobu hospodářství byl zanedbával. Nedlouho na to seděl všecek zoufalý jednoho večera v Schátzen- reitu u svého tchána. Michl mžoural a šíiupal jako vždy. „Bude tuhá zima,"" děl Josef. „Bude," vece Michl. Pausa. „Annamirla mi nechce zůstati na statku, vrátí prý se k vám." Michl si šňupl. Zase přestávka. „Slyšel jste? utéci mi chce." Bychtářáv syn. ]f^5 Michl si šiiupl zase; pak prohodil: „Není divu. Nech ji utéci, není škoda. ^ „Nechci ale, je r*^oje žena.'' ^Teda ji přivaž.*^ ,. Hlouposti — přivázat se nedá." -Potom ti nevím rady; kdo ženy neumí udržeti, ať se nezení. Já svou držím.'* Opět přestávka: za hodnou chvíli zase Josef: ^Slyšte, starý. Annamirla chce, abych prodal a stí^^hoval se do Bavor. Co tomu říkáte? Vy to tam znáte. Je tam lépe?" „Lépe, hůře, jak to clovék vezme,'* vece Špagát s potrefností Delfického boha. ..Nu, ať je jak chce, hůře není.'* Nastalo dlouhé mlčení: konečné ho přerušil Michl, řka: „Máš kupce?" ^To je to: nemám posud. Ale vy byste mohl koupiti, Annamirla mysli ua vás, že byste koupil." • Michl nápadné mžoural, přejel si dlaní hlavu a pravil: ..Já? co pak já mám peníze? Krejcaru nemám, jen moje žena má.'* „Prosím vás, to povídejte svétu, mné nikoli. Proč se fířede mnou přetvařujete?* Michl vstal : „Ted bych ti byl dobrynj, hochu, viď? A na Horách a v IMsku jsi mne nechal na holičkách — aj aj, tenkrát jsi mne po- topil, a se svatbou jsi nečekal na můj návrat! Teď abych ti odkoupil statek, když jsi vyhubil les, tys chytrý! Že jsi z lesa ničeho neměl, tvou je vinou — tenkráte jsi byl hloupý." Marným se ukázalo všecko další domlouvání Josefovo : starý Michl potutelně mžoural a tvrdošíjné mlčel. Josef odešel s nepořízenou. Doma křik a výtky koncp neměly. Za Čtrnáct dní Josef zase si došel na Michla. Po dlouhém mluvení tento konečné jako by si byl dal říci a nabídl jménem své ženy Josefovi sedm tisíc za statek se vším dobytkem, se vším, co tam stálo a leželo. Hádali se potom už jenom o pár volů, ale plné čtyři nedóle se o ně hádali, až Josef zvítězil a voly podržel. Konec konců byl, že Michlova žena koupila statek bývalého rychtáře pro svého syna, čítajícího tehdy néco pn;s dvacet let a slou- žícího na vojně. Michl pak dohodil Josefovi pěkný statek v Bavořích v bohatém kraji Podunajském, kdesi nad Pasovém a pod í^traubinkem. Josef se tam ihned odstěhoval se svou drahou Annamirlou, třemi dětmi a párem na tchánu vymožených volů. Dal tchánovi pět set za to, že mu statek dohodil — stál Iř^.OOO bavorských zlatých — za- platil (»()()(), zbytek obnosu zůstal v knihách. Znamenitý obchod! Co Jakub, syn Michlův, sloužil na vojné, hospodařil starý ; když se vrátil, šel starý na výminek a mladý ujal se hospodářství. Tak přešel děťličný statek starých rychtářů v ruce cizí, v ruce syna lichvá- řova a podloudníkova : slunce proto nepřestávalo vycházeti nad vyso- kými lesy strání Pucherských a i nadále zapadávalo i)řešedši holé stráné Suchého Vrchu. Šumí lesy a hučí vody jako dříve — ale jinak je přece. ino A. E. Mužik: Stin, Před dTěma roky byl jsem na Rehberku o pouti nanebevzetí Panny Marie. Přišel s bavorským průvodem obstárlý člověk s šedivou hlavou a hlubokými vráskami na čele ; oČi jeho v důlky byly zapadlé, ruce se mu chvěly a nohy únavou nejistě na půdu stoupaly. Šel se pomodlit do kaple Hauswaldské; zda potěšila ho Matička nebeská? To byl Josef Wurm. Byli jsme staří známí. Ptal jsem se ho, jak se mu vede. Pokrčil ramenoma a pravil mi, že má mnoho dětí, všech dohromady devět, a Že je tam zle od té doby, co stará německá říše z dlouhého spánku se vzkřísila ; daní a dávek prý je hrůza. — A jiní mi řekli, že je zle s Josefem, že neuměl hospodařit po spůsobu tamním, tam prý je to jinaké ; že začal s přílišnými dluhy ; že co nevidět přijde na buben ; pak prý ho vypovědí . . . Stará jeho matka žalu toho prý se nedočkala, spí v cizí zemi věčným spánkem. Ale Jakubovi, synu Michlovu, prý daří se dobře. Vysekal buky v les« a utržil za ně několik tisíc. Má prý hotové peníze. Večer mluvil v hospodě jakýsi člověk, který po deset let žil v Brasilii, o slastech tamější vlasti. Blázen prý, kdo tu zůstává: tam je dobře. Polovička vystěhovalou prý ovšem zmírá nemocemi a bídou, ale kdo se zachytne, tomu je tam blaze. Josef dychtivě poslouchal ; pak prý měl dlouhou rozmluvu s Bra- siliánem. Na konec děl : „Nějaká ta tisícovka mi snad zbude. Pt^jdu tam i s ženou a dětmi. Aspoň synové ujdou vojně; zde aby to čert — !" Dvě velké slzy mu vytryskly z očí. Kolem něho se hádali o přednostech a dovednostech různých advokátův a soudcův. Stín. ^''^';^ i jaro rozlévá kol zeleň, květů moře, y ať nebem červnovým žár sluneční se třese, ' Q^^ stín šerý obchází vždy po Bílé tam hoře, a časem zachvěje se vždy jak v náhlém dcse A v nocech hvězdnatých, kdy vře vše láskou tiše, on zdá se, s někým jak by mluvil, horlil v pláči, zrak v Prahu obrací, jež klidně ze sna dýše, pak hlavou zavrtí a smutně dále kráčí. Však z lidí živoucích v ty nikdo nejde luhy, ti chvíle nemají proň po ten život celý. Ti jedni kupčili a svářili se s druhy, co druzi lenili neb těžkou prací mřeli. A z mrtvých nikdo též mu odpovědi nedá a z hrobu nevstává, až zaklínán je děsně. Stín dlouho naslouchá a slůvko lásky hledá — jsou živí daleko a mrtví tuhém ve sně. K. V, Prokop- Ú(Ul. u;7 A bez účasti dál tak léta větrem vanou, a chvíle veliké se hluše nesou kolem. Stín lomí rukama a slzy velké kanou mu z očí, sinavá jak rosa svití polem . . . Au(j. E. Mužik. Uděl. ťM kout jizby, kam zář lampy zasloněné CaJ^y^ již nt^proniká, hledím v tiché dumě — ^*^y. má zena, děťátko dnes narozené tam v loži spí ; já naslouchám, dech tlumě. A myslím, až k nám Sudičky dnes přijdou, co dítku svému bych as od nich žádal — svit čistý hvězd, jak z nočních mraků vyjdou, bych svému synku v záři štěstí skládal. V moc divných snů snad že jsem potom kl('>l — já viděl, jak se přítmím volné k loži kýs temný, zasmušilý přízrak nesl, zrak jeho mrazil, z vlasů čnělo hloží. Páž jako větev sukovitou vztáhnul a dutým hlasem šeptal slova hrozná, jak v nohách lože stál a jak se nahnul: „Strast otce tvého též tvůj život pozná !'* Pak upřel na mne ze tmy zrak svůj ledny: „Chceš, aby děcko znovu v bolech žilo tvůj život — oceán běd nepřehledný?" Ne ! — z hloubi moje srdce odvětilo. Tu v hlavách lůžka zjevil se stín jiný; hled jeho hřál, ač pochmurnou měl líci — „Jsem Práce'* — pravil, ^smířím strast i viny." A vztáhnul k děcku ruku žehnající. Stín třetí, světlý, nad nimi pjal křídla; znám jeho tvář, znám andělské ty zraky! - to zraky Krásy — z čistého jich zřídla se line světlo v propasti a mraky. Déšť květů zjev ten sypal děcku z klína, jak usmál se a zahovořil sladce : ..Mnou lehkou ti buď strasť, bucř cizí vina, a v růže se ti změň pot těžké práce!" K. V. Prokop, Ifí8 V. Bmei Šumavský: Brodkovský advokát. Obraz ze současného života moravského. Napaal .(^ Váoslav Beneš Šumavský. j^o silnici uháněl venkovský kočár, tažený dvěma koni nestejné •íA^.výšky. V povoze seděl mladý muž ve světlém, elegantním obleku ^ cestovním. Jel již téměř tři hodiny a trpěl nepopiratelnými účinky dlonhé chvíle. Kozhlfdka jjo krajině již jej patrné unavila. Vytáhl z kabátu nějaké noviny, prohlížel je, přeíetl několik řádků a zase je složil ; na to sáhl po cestovním vaku z černé kůže s lesklým kováním, vyndal z něho knihu a probíral se v ní. Odložil ji několikráte na se- dadlo vedle sebe a zase ji vzal do ruky ; posléze ji opět uschoval do vaku. Hleděl pak chvíli na kočího, jenž drže pevně trýsku v zubech silné z ní bafal ; potom nahnuv se z vozu, díval se, jak kola poskakují po štěrku, a konečně počal se zase rozhlížeti po okolí. Povoz náležel venkovskému poštmistru. Malý, zavalitý, bezvousý kočí v modrém tlustém kabátě s červenými výložky, a prýmkovanou čepicí na hlavě práskal tak dovedně, jako by biěem hvízdal písničku. Do vrchu pobízel své spřežení výkřiky : „Táhneš, ty duše ! Chceš, abych tě lísknul! Hyjó, hyjó!** A když to šlo rychleji s kopce, napomínal ná- ručního: „Kam to bereš? Chcel bys sletět do zmolyV Ešče nejedom dom, sloto!" Opakoval tyto výkřiky v různých škálách, od jemné po- bídky až po zlostnou výhrůžku, při níž se bič nad boky koňů roz- hvízdal. Jeli krajinou pahorkovitou ; šlo to pořád nahoru, dolů. Lesy stří- daly se s poli a dole pod silnicí vinula se říčka, jejíž koryto bylo místy vyschlé a porostlé palachem i vrbovím. Za říčkou rozkládaly se sma- ragdové koberce lučin, na nichž se pásl dobytek. Byl chladný, čeivnový den, nebe pokryto mraky, na výšině vál ostrý vítr a vlnil žloutnoucím obilím po stráních, že se zdálo, jako by stádo ovcí běželo do vrchu. Po obou stranách silnice trousily se vesničky, jednotlivé statky a chatrče. I ta nejposlednější chata na zboření vypadala z dálky úhledně a malebně jako hračka. Nebylo viděti, co lopoty, nouze a strádání skrývá se pod doŠky i šindelem; nebylo viděti, že mužové již časně z rána hodinu i dvě daleko chodí do továrny, aby tam za nepatrnou mzdu do úpadku pracovali a aby večer vysíleni se opět vraceli : nebylo viděti utrpení a plahočení žen, na jichž bedrech spočívala všechna ho- spodářská práce na vlastní i cizí hroudě. Zdálo se, jako by všecka ta bída byla zakryta pestrými tulipány, karafiáty a růžemi, namalovanými na štítech a nad okny čistě ., líčených" domků a chatrčí, tak že z dálky vypadalo vše jako roztomilá idylka pohorské krajiny na západě mo- ravském. Když kočár vyjel nejvýše, objevil se v právo rozkošný obraz. Cdolí vroubené lesy, z počátku úzké jako hrdlo láhve a čím dále tím širší rozprostíralo se před zrakem cestujícího. Nad údolím v lese bylo I Brodhovský advokát. Ifi9 Tidéti Červenon stříšku myslivny, opodál lesní zámeček s věžičkami a pozlacenými makovicemi, a stranou v dálce bělal se komín cukrovaru, jejž si před lety podnikaví rolníci založili a jehož akcie při prvním nezdaru obchodním z malomyslného strachu za fatku prodali židovským spekulantům. Silnice poěa^ se odtud skláněti a běžela jako bílý obrovský had se vinouc až k městu, nad nímž oblaka byla světlejší a jehož zdi a střechy odrážely se v síti dlouhých paprsků slunce, blížícího se k západu. „Milostpane," zvolal kočí kráčeje nyní vedle kočáru a nacpávaje si dýmku, co koně namáhavě do vršku se drápali, „vidijó tamhle pod- lévá té vody, to só Brodkovice." Mladý muž se v kočáře vzpřímil a drže se kozlíku upřel zrak svůj směrem, jejž mu kočí hodiv bradou naznačil. Y zeleni stromů a luk, uprostřed lánů žloutnoucí ozimi a zelené jaře spočívalo městečko s věží a kostelem uprostřed. Kolem něho roz- kládala se širá rovina, toliko na straně jižní uzavřená návrším. Čtverhranná zeíf s kaplí v rohu k městu obráceném svědčily o tom, že na návrší tom jest místo, kde obyvatelé města nalézají po- slední útulek svůj. Kdo by byl v tu chvíli mladého muže pozoroval, byl by z jeho ušlechtilé tváře, z jeho šedého jiskrného oka vyčetl napjetí, radost i naději. Pohlížel stále dolů k městečku a zadumán díval se ještě v tn stranu, když sjížděli s vrchu a vyhlídka na údolí zakryla se lesem, podél silnice se táhnoucím. „Nynčkom jich juž neuvidijó, až před samým městem,'* prohodil kočí bafaje zase s rozkoší z krátké dýmky. Mladý muž se opět posadil a zapáliv si doutník pohlížel za obláčky dýmu vzhůru k nebi, kde skřivan se třepotal ve vzduchu a vrány s krákotem se rozlétaly. Přitáhl pak pléd svůj, jenž mu s nohou spadl, a usadil se v levém koutě povozu. Na tváři jeho objevil se úsměv. Za půl hodiny bude u cíle; za půl hodiny octne se uprostřed nového dosud neznámého kruhu, jenž mu nadále má býti domovem. Počal přemítati. Složil nedávno po odbytých koncipientských letech zkoušku advokátní a ubírá se teď na místo svého samostatného půso- bení. Co jej asi čeká na novém místě? Chystali mu tam Stěstěnn sladkou Číši úspěchů nebo kalich peluňku? . . . Ideály, jež rozněco- valy mladou, ohnivou mysl jeho, když vstoupil na vysoké učení, opět v mysli jeho se osvěžily. Bude poctivým advokátem a upřímným rádcem i přítelem lidu. Nebude vyhledávati pouze prospěchu svého ; poznal tak mnohou skvrnu hyzdící zlatý štít stavu advokátského, a té se děj se í*o děj vystříhá. Jeho kancelář musí býti střediskem nikoliv výdélkářství, nýbrž poctivé snahy a práce, aby lidu se v ní dostávalo levné a oprav- dové pomoci právní, ó, jak jest tomu rád, že konečně bude moci pů- sobiti k blahu milovaného národa svého a k uvědomění lidu v tomto zapadlém, zapomenutém městečku. Bude následovati skvoucího příkladu těch ryzích mužův, kteří náležejíce k témuž stavu jako on, na Moravě nehynoucích dobyli si zásluh o probuzení lidu a povznesení jeho blahobytu ... Dá se ovšem 172 ^- Bpne-^ Šumavský: natáhl hrací strojek u emailovaných stojacích hodin na prádelníku. Jemné akkordy valčíku zazvučely; doktor na dívánu, Mudra u prádel- níku a jeho žena na prahu usmívajíce se naslouchali tiché, líbezné hudbě. „Děkuji vám, Mudro," počal doktor, když poslední zvuk dozněl, „překvai)il jste mne pěkným uspořádáním všeho. Ale mám hlad jako vlk a do hostince již dnes nepůjdu. Postarejte se mi o nějakou večeři, a budete dnes mým hostem.'' Mudrovi zajiskřily se oči. Zatáhl si knír po obou stranách až pod bradu, což obyčejně činil, když ho něco potěšilo. Za půl hodiny seděli oba — advokát na pohovce a nastávající jeho solicitátor v křesle — při chutné večeři, na jejíž přípravu ho- stinská u slovanské lípy vynaložila všecko umění, aby ukázala novému panu doktorovi, že .,také v Brodkovicích nejsó pytlem praštěni přes hlavu. ** Mudrova žena, která vše obstarala, odnášela si pak domů tučnou výslužku jiro sebe a dvě dítky své. Když Mudra po večeři se rozjařil, nabídl mu advokát doutník, a vyzval ho, aby mu noco pověděl o poměrech v městě. On nedal se dvakráte pobízeti. Povídal rád. Pokuřoval při hovoni tak, že lehce se dotýkal masitými rty špičky doutníku, jako na důkaz, že nezapomíná povinné úcty k novému veliteli svému. Advokát dověděl se především, že Mudra není obyčejným Člověkem. Mohl býti již mnohem výše, kdy by ho nebylo povstání polské r. IBíi.S strhlo do svého víru. Byl tehda v oktávě a chtěl na rok vstoupiti na fakultu tilosofickou, když krvavé události Varšavské změnily celý další běh života jeho. Uprchnul z domova a spěchal v mladistvém nadšení pomáhat bratrům Polákům. Bojoval v několika bitkách, v potyčce u Plockěvic byl raněn bodákem a na to jmenován důstojníkem. Po prvních vítězstvích po- vstalců následovaly porážky jedna za druhou. Byli honěni z místa na místo, a po třech měsících hrozného, zoufalého života byl Mudra s četou svou zatlačen na rakouskou půdu. Jinak by nebyl uniknul Sibiři. Po- něvadž se obával dlouhého vyšetřování a věznění, uprcbl z Haliče na Moravu a přišel jednoho večera všecek schvácen a na smrt zemdlen do Brodkovic, kde starostovi Pejčochovi ze všeho se vyznal a za úkryt ho prosil. Starosta zachoval se k němu přátelsky. Nasytil a oblekl jej, poskytl mu na několik dní přístřeší a opatřil mu místo písaře u tehdej- šího advokáta, u něhož setrval až do smrti jeho, postoupiv z písaře na solicitátora. S Poláky zůstal ve spojení a každého roku o sv. Janu Křtiteli dostává k svátku blahopřejné listy od hraběte Koziebrodského a od šlechtice Grzymalského, jimž v jedné seči s ruskými kozáky za- choval život. Mudra pověděl vše, co se týkalo jeho osoby, prosté a nelíčené, ale přišed do proudu počal nadšené vychvalovati polskou emigraci, kterou velebil jako vznešenou strážkyni práv národa polského. Ovšem nepochlubil se, že v městě pro tuto jeho zálibu v emigraci polské pře- zdívají mu „emiřrrant." „Ó, kdy bychom měli polskou emigraci," zahořoval vážné, ,, stálo by to 8 národem českým mnohem lépe!*^ Brodkovský advokát. 173 „Ale prosím vás, co s ní Poláci pořídili ?"* uamítl advokát. „Ne- dobyla pro otčina ničeho, ale za to mnoho pokazila."* „Pravda," kýval Mudra hlavou a oči mu jiskřily hlubokým pře- svědčením, „dosud mohla vykonati málo, ale pořídí, zvítězí, o tom jsem svaté přesvědčen. ** Doktor přál si pak slyšeti též něco o jiných lidech zdejších, a Mudra vykládal, že Brodkovice jsou město opožděné za všeobecným pokrokem a že potřebiyí osvěžení mladými silami, které by je pro- budily k novému životu. Lid že je zde dobrý, nezkažený, ale takořka úplné bez národního vědomí. Spíš vykřesal by člgvěk ze dřeva jiskru, než z tohoto lidu — až na malé výminky — národní statečnost. V městě jsou dvě strany, jedna PejČochova a druhá Kanákova. Jednou zvítězí při volbách strana první, a pak je Pejčoch starostou a Kaňák prvním radním ; podruhé zvítězí zase Kanákova strana, a pak je Kaňák starostou a l*ejčoch prvním radním, a tak to v patriarchálním pořádku chodí již patnácte let. Mudra slavně se ohrazoval, že by někoho po- mlouval, ale chtěl a musil pravdu pověděti, aby doktor poznal poměry v městě. Nejdůležitějšími osobami v obci jsou prý vlastně paní Pej- čochová a paní Kanákova, kteréž paničky z bývalých nejlepších pří- telkyň staly se rozhořčenými sokyněmi a na smrt se nenávidí. O okresním sudím Báuerlovi vypravoval Mudra, že jest dobrý pán, Němec, ale že umí dosti česky a vězí pořád v peněžních ne- snázích. Farář jest starý hodný pán, jenž nevychází z domu leč za svou duchovní povinností, churaví často a dvakráte již při oltáři omdlel. S obecním lékařem, jenž taktéž již přes sedmdesáte let čítá, žije farář v nejužším přátelství. Jsou spolužáci a již třicet let přichází doktor každodenně po obědě k faráři na sklenku černé kávy, při níž oba čtou Vídeňské noviny a velice se durdí, když se v nich spílá Slovanům. Před nějakým časem přišel do města bývalý berní Albrecht, který pro nějaké málo kalé věci byl suspendován a pak jen cestou milosti dostal výslužné. Má v městě dům, který choť jeho dostala po rodičích, a tuze rád by hrál nějakou úlohu v obci. i^oudá se celý den po městě, strká do každé louže nos, čenichá ve vzduchu jako honicí pes — — hotový intrikán ; ale stává se každému brzo odporným pro svou pýchu a domýšlivost, s jakou všemu nejlépe chce rozuměti. Advokáta velice bavilo živé líčení Mudrovo, jenž se stále omlouval, že nemá v úmyslu, aby někoho pomlouval. Teprve když ponocný vytruboval jedenáctou hodinu, odcházel Mudra rozjařen z obydlí advokátova, a když zahnul z náměstí, ně- kolika olejovými svítilnami skrovně osvětleného, na tmavé chudé před- městí, spustil zvučným barytonem píseň: „Jeszcze Polska nezgin^la, jeszcze my žyjemy." 174 ^- ^enes Šumavský: II. Druhého dne spal mladý advokát dlouho a probudily joj teprve rány kladívkem, jímž Mudra přibíjel na zed u dveří domovních černou skleněnou tabulku se širokou zlatou obrubou. Na tabulce skvél se zlatými písmeny nápis: „JUDr. Josef Kubala, advokát." Doktor vstal a vybledl z okna. Záře sluneční jej oslnila. Z věnčí usmívalo se na něj nádherné červnové jitro. Byl právě týdenní trh a na náměstí byla shromážděna pestrá směsice prodavačů. Mohl zde ko- nati studia národopisná. Domácí lid již dávno setřel s obleku zvláštní svťU ráz a odíval se po městsku ; za to Slováci, kteří přijeli na trh se zeleninou a chřestem, byli oblečeni v červené úzké nohavice s vy- šíváním, v zelené a modré kabátce a na hlavách měli malé kulaté kloboučky; Slováci, kteří opodál prodávali nádobí dřevěné, hliněné hrnce a plechové zboží, měli široké plátěné plundry, haleny a nízké širuchy se širokým okrajem. Kdežto Slováci vesměs byli postavy hu- bené a štíhlé. Slováčky v krátkých sukních světlých pestrých barev, v červených punčochách, v kacabajkách a se šátky v babku zaváza- nými na hlavách, byly postavy drobné, ale měly vesměs tváře kulaté a buclaté. -Bylo tu také od Znojma s obilím několik Němců v dlouhých kabátech s velkými knoflíky a ve vysokých chlupatých kloboucích. Opodál stála skupina s dobytkem hovězím a s koni, kolem nichž se hlavně židé otáčeli. Doktor sledoval se zálibou toto pestré divadlo maloměstského trhu. Mudra připevniv tabulku na zdi, odstoupil několik kroků od domu, aby se podíval, jak se deska na něm nese. V tom spatřil doktora v okně stojícího. Smeknuv rychle a pokloniv se přál mu dobrého jitra, a již byl ten tam. Za nedlouhou chvíli přinesla Mudrová snídaní. Advokát se totiž rozhodl, že prozatím, než si zařídí svou vlastní do- mácnost, bude mu Mudrova žena vařiti snídaní, obědvati a večeřeti že bude v hostinci. Nasnídav se, oblekl se pečlivě do černého Šatu. Vše se na něm lesklo. Na vestě houpal se mu těžký zlatý řetěz, v náprsence a v man- šetách měl zlaté knoflíky, na nose zlatý skřipec a na malíčku leskl se mu prsten s briliantem. Do ozdobné knížky zapsal si seznam osob, u nichž musí vykonati návštěvu. Mudra mu při všem úslužné pomáhal ; oprašoval mu šaty, vycídil mu klobouk a obskakoval kolem něho, vesele švitore a maje srdečnou radost z pěkného eleí?antiiího vzezření pánova. Když si byl Kubala ještě náležité upravil nákrčník, oblekl ruka- vičky sivé barvy a prohledl se v zrcadle od hlavy až ke špičkám lako- vaných botek, vyšel s ješitným úsměvem na tváři z obydlí svého, aby se odebral nejprve k starostovi, jehož dům nalézal se na druhém konci náměstí. Mudra již dříve příchod jeho ohlásil a nyní jej tam doprovázel. Starosta Pejčoch očekával hosta již ve dveřích rozsáhlého kupe- ckélio krámu svého, ve kterém se nalézalo vedle pytlů kávy a homolí cukru také zboží provaznické a řemenářské, pytle mouky, hliněné, porcelánové a železné nádobí, bandóry (dřeváky), lopaty, vidle, svazky kos atd. v malebném neladů. hrodkovský advokát. 175 Starosta spatřiv hosta vyšel ma v ústrety. „Vítám vás, pane doktore/ pravil upřímně mu tiskna ruku. „Jsem tomu rád, že jste se rozhodl pro naše město. Byli bychom sem bez mála dostali žida nebo Němce. Jsem přesvědčen, že nám pomůžete při naši práci pro blaho a povznesení našeho města.'' „Chci se rád přičiniti," odvětil advokát, „ač vidím, že ve vás město má statečného starostu, který sám nejlépe o vše pečuje." „Ó, práce tu bude pro vás dosti, pane doktore," namítl starosta s úsměvem. „Jsme tady všichni ještě ze starého vydání. Nedovedeme již držeti stejný krok s novou dobou; ta vyžaduje mladých, svěžích sil . . . A teď," dodal starosta vzav hosta pod rameno, „pojdte k nám, abych vás představil své rodině." Doktor vstoupil se starostou do průjezdu domu. Když vyšel prve z obydlí svého na náměstí, z různých oken sledovala jej očka, skrytá za záclonami. Byla to zajisté pro Brod- kovský dívčí svět veliká událost, že se přistěhoval k nim mladý, hezký, růžovými okovy manželství dosud nespoutaný advokát. I)r. Kubala byl by býval na to pyšný, kdy by byl věděl, kolik dívek se dnes tak vážně o něj zajímá. Také starostova Karluše dověděvši se, že advokát přijde k nim na návštěvu, byla nemálo rozechvěna. Viděla ho již včera, když při- jížděl, a později, když ubíral se s Mudrou do obydlí svého. Mladý muž prostředni výšky s nepatrnými dosud známkami náklonnosti k tél- natosti, s ušlechtilými rysy ve tváři, se světlým krátkým plnovousem a jasnýma oČima, učinil na dívku neobyčejný dojem. Karluša žila oil svého návratu z kláštera, kdež po tři léta bjla na vychování, zcela v rodinném ústraní, v domácí práci. Jednotvárný život její byl zřídka kdy vyrušován návštěvou hostí nebo zábavou v městě. Nebyla doma šťastna, poněvadž měla matku velice přísnou a pánovitou, která vycho- vávajíc dívku spůsobem, jakým sama doma byla vychována, zapomínala, že na měkkou, ústupnou povahu Karlušinu není třeba ráznosti a že jemnou, citlivou duši její každá drsnost bolí. Nyní seděla dívka v pokojíku svém a hrála na klavíru tklivé Smetanovo Andante. Když byla oznámena návštěva doktorova, chtěla se obléci do lepších šatů, ale matka ji zakřikla. ,.Domácí šat," pravila k ní, „úplně ti postačí; víš, že nemám okázalou nádheru ráda. A Kaňákovi nebudou nám moci vytýkati, že jsi se k vůli doktorovi vytintila.** Karluše si zavzdychla, ale nesměla, nedovedla odporovati. Vy- běhla aspoň do zahrádky a utrhnuvši si tam růžičku, ozdobila si jí prostý účes svůj. Byla i tak roztomilá, a pohled na ni právě tak po- těšoval jako pohled na vonný rozvíjející se květ v jejích tmavých vlasech . . . Starosta dovedl doktora do salonu, na jehož náb^i^ku byla modrá aksamitová látka, již poněkud vybledlá, neboť byl koupen o svatbě jeho před dvacetipěti lety. Z vedlejšího pokoje doznívaly poslední zvuky Smetanovy skladby. Když usadil hosta, objevila se ve dveřích starostová v průvodu své dcery. Na první pohled bylo viděti, že jest rázná žena : byla silné, velké postavy, mohutných ramen a silných boků ; tvář její 176 ^' Beneí Šiitnavský : jevila dosud stopy bývalé krásy. TmaYohoédé oé\ její byly dosud ohnivé a pronikavé, pravidelné rysy začervenalé zdravé tváře její neutrpěly jeŠté mnoho masitostí lící a nepatrné tmavé chmýří pod nosem bylo úplné přiměřeno k celému zjevu jejímu. Karluše byla vedle ní pravým opakem, jako holubička vedle orlice, štíhlá, jemná, néžná. Její tvá- řinka lehce zruméněná dýchala svěžestí mládí a její tmavomodré, ostý- chavé sklopené oči pod tmavým obočím svědčily o jemné její povaze. Starosta tvořil jakýsi střed mezi dcerou i matkou — byl zdravý silný muž kaHanových vla^^ft a vousfl: měl šedé oČi, jež pohlížely tak upřímně do světa, že tvář jeho byla jako otevřená kniha, z níž bylo lze vyčísti vše, co v duši se děje. Seznámili se rychle s hostem. Všichni se posadili, a hovor ve- dený hlavně domácí paní brzy volně plynul. Karluše mluvila málo a vyjadřovala se rozpačitě a ostýchavě, pohlížejíc chvílemi skoro ustra- šeně na matku svou. Dr. Kubala byl již hotov s úsudkem, že jest hezká ale nesmělá a že náleží asi do třídy venkovských děvčátek, které na všecky otázky, na každý pokus započíti rozmluvu odpovídají plny rozpaků pouhým «ano** či ^ne." Když však paní starostová odešla, aby přinesla něco k uctěni hosta a také starosta byl zavolán do krámu, cítila Karluše povinnost svou, aby nedala hovoru uváznouti. „Neobáváte se, pane doktore, - pravila, ^že u nás budete míti dlouhou chvíli, ježto jste zajisté zvyklý na hlučnější život velkého města?" A) nikoliv, slečno," namítl doktor, netoužím po zábavách; mám na mysli účely jiné. Chci vpraviti život svůj v koleje pravidelné, abych mohl prací svou prospívati svému národu a ovšem nejvíce okolí svému.* ^To jest velmi šlechetný záměr,"* pravila živě dívka a cítila při tom, jak jí srdce zabušilo. .Hodlám si zde zříditi pevný stan, a k tomu jest ovšem třeba, aby v domácnosti mé byla panovnice, která teprve činí život muže celvm životem. *• Dívka se silně zapýřila. V jeho slovech byla neobyčejná vřelost, v jeho pohybování elegance a svěžest. Tvář jeho byla otevřena, jasná, skoro něžná. „Každý má svůj životní ideál," pokračoval, „vy, slečno, jste si jej zajisté také utvořila?** ,. Pravda," podotkla dívka skoro bázlivě, „ale myslím, že můj ideál bude asi velice rozdilnv od vašeho." „Byl bvih velice dychtiv pt»znati, v čem >e od něho liší a v čem se podobají." ^ó, to jest nesnadno pověděti," namítla dívka, „považuji ideál za něco tak posvátného, že ho nesmíme každému bez okolků pro- zraditi." -Zajisté," odvětil doktor, s překvapením poznávaje, jak se mýlil o duchu dívčině, „ale můžeme jej svěřiti tomu, koho uznáme důvěry této za hodná." „Snad ..." vydechla dívka v patrné tísni pohlížejíc ke dveřím. írodkovský ctdvokái, 177 „Kéž bych jednou mohl býti účasten takové vaši důvěry!" do- ložil dr. Kttbala opět tím vřelým hlasem, jenž se mimovolné vkrádal v srdce dívčino. Další rozmluva přerušil příchod paní starostové, provázené]služkou. Přinášely na stůl studené snídaní. Při dobrém Bzeneckém červeném víně, jež doktor nemohl dosti vyuachváliti, rozpoutal se poznovu rozhovor. Host uměl dobře baviti a uvedl brzo hostitele do růžového rozmaru. Toliko Karluše stala se v přítomnosti matčině opět zamlklejší, jako by se obávala, že matky neuspokojí, nechC by cokoliv pronesla. Byl trhový den a starosta byl chvílemi volán do kiámu, ale starostová obratně vždy upoutala doktora, aby mu nenapadlo, že jest již čas se poroučeti. Mluvilo se opět o tichosti a jednotvárnosti venkovského života, když Karluše na pokyn matšin odešla pro novou láhev. n Nemyslete si, pane doktore,'' pravila starostová, „že my máme dlouhou chvíli. Chraň Bůh! Ani byste neřekl, co máme po celý den práce. Karluše musí také pomáhati. Nenechám jí zaháleti, jako se to jinde déje, na př. u Kaňáků. Tam mají dvě dcery a ty po celý boží den zahálejí. Jsou bud před zrcadlem neb v okné. Vynášejí se jměním a vzděláním. Prosím vás, byly dvě léta v Brně na „léru,"^ a to nazývají vzděláními Známe to, jaké to jest vzdělání. V hlavě nic, v srdci nic, rukama neumějí pohnouti, všecko jen samá paráda a móda. To bych dovedla také se svou dcerou, kdy bych chtěla z ní míti íitienu. Kaíiák má ovšem větší majetek než my, ale také více potřebuje, a co on dcerám dá, dostane bohdá naše Karluše také." Dívka vstupujíc právě do dveří a slyšíc závěrek matčiny řeči, zardéla se. Starostová, jakmile začala o Kanákovych, nedala se již vy- rušiti a pokračovala s ohněm pořád vzrůstajícím, při Čemž jí oči ji- skřily a v tváři se jí zrcadlila nenávist. Host dověděl se, že Kaúák přišel do města jako chudý, hladový, polozmrzlý chasník mlynářský, že vstoupil do služby u vdovy po mlynáři, potom si ji vzal, ale ona brzy po svatbě zemřela. Zdědiv po ní mlýn a kousek pole oženil se po druhé s dcerou dřívějšího starosty. Nahromadil si hlavně tím jmění, že píyčoval peníze. Ale nebyl by ještě nejhorší, kdy by nebylo jeho ženy, která se vynáší jako nějaká vrchnost, ohrnuje po každém nos, pyšní se jako páv, neoblóká jiných šatů leč z \ ídně objednaných, nosí falešné copy a líčí si tvář. Konečně, nechč každý hospodaří a šatí se jak mu libo; ale ona rozsévá po mésté nejlživější pomluvy a klevety, a když poranila čest rodiny nejjedovatěji, usmívá a tváří se jako nej- nevinnější beránek. Když starosta vrátiv se choti připomínal, aby těmito sousedskými nepříjemnostmi hosta přestala nuditi, ona se omlouvala: „Nu, nechat, nechať, pan doktor odpustí. Chtěla jsem, aby viděl hned z počátku jasné. Nebude mu to na škodu. Ostatek řekla jsem ti nejednou, abys už nenechal Kaňáka voliti do obecního výboru. Bez toho tam není nic pláten. Včil máme zde pana doktora, a tož bude nejlépe, když on přijde na jeho místo, ^ končila svou litanii, v tváři všecka uzardělá a usmívajíc se, že ulevila srdci svému. Doktor chtěl něco podotknouti. OSYlTA 1881. 2. 22 178 y. Benei Šumavský: „A pak ten proces obce s Albrechtem,'' počala znova starostová, „nesmíš nechat y rukou židovského advokáta. Je to hanba pro naše město. Jsem jista, že by ho náš pan doktor tak dlouho neprotahoval a že by s Albrechtem jinak zatočil.'* Starosta uchopil se rychle této véci, aby choť jeho nechala již Kaňákových na pokoji, a vykládal doktorovi, v čem proces ten záleží. Marně host několikráte chtěl povstati, aby se poroučel. Starostová tušila, že by od nich přímou cestou odebral se ke Kanákovým a tomu musila mermomocí zabrániti. Také se jí to podařilo. Teprve když dávno již bylo poledne na věži odzvoněno a když věděla, že nyní nemůže jinam na návštěvu, propustila jej všecka rozradostněna tímto vítězstvím nad svou sokyní. Při rozloučení políbil doktor paní starostové ruku, stiskl lehce ručku Karlušinu a slíbiv, že rád bude dům starostův často navštěvovati, odešel provázen starostou před dům. „Mívejte se dobře, pane doktoťe,'* pravil venku při rozchodu starosta, „a nemějte za zlé mojí ženě, že si před vámi dušince své ulevila. Kaňáková jí mnoho ublížila." Oba tiskli si přátelsky ruce. Mezi ostatním dnem navštívil doktor faráře a starého řídícího učitele a v hostinci při obědě a při večeři seznámil se s okresním sudím a jinými členy Brodkovské honorace. Když večer vrátiv se do svého obydlí, posadil se do lenošky, aby přemítal o prvním dni pobytu svého, vynořila se náhle v mysli jeho ve vší svěžesti své něžná tvářinka dívčí — Karluše. ^Roztomilé, poetické dítě!** pravil sám k sobě. Usínaje pak měl představu, jako by pořád ještě cítil vůni růže, již si dívka před jeho příchodem vetknula do vlasů . . . m. Následujícího dne vstoupil dr. Kubala s udeřením deváté hodiny do kanceláře, počínaje tak svou pravidelnou činnost kancelářskou. Mudra byl již na svém místě. Vyskočiv hbité vysekl svou poklonu a úslužně podal advokátovi, jenž se usadil do lenošky před svůj psací stolek, listy a noviny, které poštou došly. Na to referoval, co prvního dne do kance- láře přišlo : tři bagatelní žaloby, dvě na zdejší domkáře a třetí na vý- pomocného učitele, a jeden případ rušení držby, tykající se vrátek souseda Simše, kterými soused Kaláb neoprávněně jezdí na pole. Doktor se usmál : „No, na první den jest toho dosti. Ty dvě žaloby napište, a co se tkne třetí, domluvte žalobci, že na výpomocném podučiteli s osmnácti zlatými měsíčního platu nelze ničeho vzíti, aC počká, až bude aspoň definitivním podučitelem. O rušení držby sepište mi species facti a připravte mi akt, abych jej prohledl." ^K službám," pravil Mudra a posadil se k práci své. Doktor prohlednuv časopisy, vydal se po desáté hodině na ná- městí k prvnímu radnímu. Pan Kanák obýval s rodinou svou v nejpěknějším domě na ná- městí zrovna naproti domu starostovu. Dům byl stavěn ve slohu italských Éroákovský advokát 179 letohrádků se zahradou kolkolem a odrážel se od ostatních jednoduchých, „líčených^ domů i baráků nádherou svého sloupoví a svých ozdobných věžiček nad břidlicovou střechou. Vcházelo se skrze mřížová vrata, pozlacenými hvězdicemi posetá, pečlivě pěstovanou zahradou, v níž ohnivé růže, pestré tulipány, záhony macešek a keřů rozkvetlého še- říku a jasmínu vítali cizince pronikavou vůní. Před vestibulem, spočí- vsgícím na dvou štíhlých ozdobných sloupech, šuměl vodotrysk. Pěšiny byly žlutým pískem posypány. Kolem budovy táhla se kolonáda tvořící v zadní části domu verandu, odkud byla krásná vyhlídka do rozsáhlého^ parku a přes pole až k blízkému borovému lesu. Kubala byl ve vratech uvítán zahradníkem, který jej uvedl do předního pokoje a rodině Kaňákových jej ohlásil. Vrátiv se ihned žádal hosta, aby vstoupil. Doktor vešel do prostranného salonu, kde jej uvítala domácí paní, útlá, slabá dáma jemné tváře, s ústy poněkud zašpičatělými a s pichlavým pohledem. Litovala, že manžel maje opět staré bolesti své v nohou nemůže vzácnému hostu přijíti vstříc, i uvedla doktora k lenošce, v niž seděl pan Kaňák, asi padesátiletý, silný, slo- žitý, otylý muž, který podával s namáháním příchozímu pravici, jejíž tlusté prsty byly plny briliantových prstenů. „Vítám vás, doktore,'^ pravil Kaňák hřmotným hlasem, „odpusťte, jsem takový žebrák (mrzák), že nemohu povstati. Proklaté nohy ne- dají mi zase pokoje, "" zaúpěl namáhaje se, aby se rovné posadil. „No, jak se vám podobá naše město? Je to hnízdo, je to Kocourkov, co? Nevím, budeli se vám tu líbiti. Kdy bych neměl zde jmění, byl bych jaž dávno za horami. Ovšem, práce tu budete míti dost. Sám mám ně- kolik lidi, na které abych každou chvíli vzkřikl: Člověče, zaplať, cos dlužen! Nepůjčuji peněz, ale to máte tak z přátelství stovku, dvě, bez úroků, bez směnky, a oni myslí na věčnou oplátku. — No, a kde jsou ta děvčata, abychom je představili panu doktorovi,'' obrátil se na choť svoa. „Emilko, Márinko, kde zas čučíte, vyjděte přece ven!' A juž dívky vcházely dveřmi z verandy. Obě byly blondýnky a mely na sobě elegantní šaty barvy světlé. Vše na nich bylo až do poslední ozdůbky úplné stejné. Ale na první pohled byla na nich viděti při vší podobnosti různost povah. Márinka byla štíhlá a útlá jako její matka, měla trochu ostré rysy v obličeji a tvářila se vážně; mladší Emilka byla menší, buclatější, s ustavičným úsměvem na tváři, veselá a vtipná. Dívky nebyly ostýchavý a za chvíli chovaly se k hostu, jako by tu nebyl dnes po prvé. Bavily se s ním směle, vyptávaly se, znali ně- mecké divadlo v Brně, která z hereček se mu nejlépe líbí, mluvili všecky německy s židovským přízvukem, kam chodil v posledním maso- pustě do plesů, neztratilli tam své srdce, zvykneli v jednotvárné spo- lečnosti zdejší — a tak to šlo bez konce. Mezi tím paní Kaňáková, jež se zalíbením poslouchala štěbetáni svých dcerušek, dala rozkaz, aby byla přinesena snídané. Při té byla plna živosti, a pohybovala houpavé rameny a rukama, jako by tančiti chtěla. „Včera jste byl návštěvou u starosty, pane doktore?" prohodila slaďounce se usmívajíc a trochu oči přimhouřivši. 130 ^- Mourek: „Ano, milostivá paní/ odvětil advokát. „Považoval jsem za svou povinnost — — " „Pravda/ pravil Kaňák hlučné, „Pejčoch jest hlavou města a člověk aepoctivá tím vlastně jeho osobu, nýbrž město samo." „Jak se vám libí, pane doktore, jejich dceruška, KurlušeV'' tá- zala se opět ústa sladce špulíc hostitelka. „Jest to velmi slušné děvče," pravil doktor. „Ale věno, věno' nebude veliké,^ zvolala paní Kaúáková netajíc se svou škodolibostí. „Víte, mají syna — " „Syna?" tázal se advokát. „O synu svém vám nepověděli?" divila se paní Kaúáková. „Ničeho." „Aha, to jsou zase mezi nimi k vůli němu spory. A tu se jím nepochlubí. Syn jejich studoval práva, neobstál pří zkoušce a dal se k husarům. Stal se důstojníkem a stojí ohromné peníze. Otec nepo- stačí dávat a vedle toho Pejčochová, kde jaký groš uspoří, již mu ho pošle. Děvče přichází tak o vše, co by jí nahrazovalo nedostatek vzdě- lání. Prosím vás, byla dvě léta v klášteře, to je všecko — — *' .,Milostivá paní,** namítl advokát, „myslím, když dívka má vro- zený důvtip a dobré srdce a jeli doma rozumné vychována, že postačí i takové vzdělání, aby učinila muže šťastným." „Ano, snad by to posta»Mlo, kdy by toho bylo,'* rychle odpovídala paní Kaňáková. „Ale prosím vás, při tom vedení! Otec se o její vy- chování nestará, a Pejčochová je, mezi námi řečeno, sprostá ženština. Nerada to říkám, ale je tomu tak. Neporhopuji, že můj muž se dávno již nezasadil o to, aby Pejčoch nebyl více zvolen starostou. Ale to máte u nás tak: tři léta se mluví o tom, že se musí udělat v obci pořádek a náprava, a když přijdou volby, tu se zase mluví o svornosti a vlastenectví a uzavírají se kompromisy tam, kde by nejlépe pomohlo rozhodné vystoupení. Však se tentokráte nedám více oklamati a spo- léhám ve vás, pane doktore, že postavíte se v čelo opposice.** Hlas její nezněl již sladce, nýbrž ostře a rozhorlené, a z očí jí sálala nenávist. „Nechtě jí, to víte ženské mají vždy co na srdci, to na jazyku,** usmál se Kaňák, žvýkaje pohodlné kousek kuřete. íPokračoTání.) Hjrpnotismus jako hračka i řemeslo. Napůl dr. Jindřich Mourek. M ^Y' ako společenská hračka je v širokých kruzích společenských (^O*^iypnotismus či — jak jej v kruzích těch nejraději nazýviyí — '>^ magnetismus ku podivu rozšířen. Je to zábava právě tak nevinná a bezpečná, jako pohrávání hořícím doutnákem u hromady prachu, a přece jí proti všem zákonům brány svobodné existence volné jsou otevřeny. Hypnotismus jako hračka i řemeslo. l^\ Již koncem let čtyřicátých psal Frappart: „Magnetismus šíří se všude, v salonech, v předsíních dvora, v hospodách, na veřejných místech a prostranstvích, na ulicích a uličkách. Zlo to jest větší, nežli se obecně za to má, mnohem větší. Není možno více jemu položiti meze. Mluvím po dlouhých studiích: v dobrých rukou je magnetismus požehnáním, ve špatných neštěstím, morem." Za našich dnů svědek přímo klasický, dr. Gilles de la Tourette, z jehož zkušeností velkou měrou čerpáme, praví: „Svědomitý lékař bude se vždy zdráhati osobu, o níž předpo- kládá, že je zdráva, hypnotiaovati, přijdeli k němu s prosbou, by ji uspal — a to stává se velmi často, — jen aby ukojil zvědavost a zjistil, jak dalece osoba ta má schopnost býti hypnotisována. Hypno- tismus nutno pokládati za lék, a nikdy přece nenapadlo lékaři, aby zdravému předpisoval léky." V 30. čísle Tasopisu českých lékařů z r. 1890 v referáte o nej- novějším díle .Níaynertové nalézáme jiné vhodné svědectví: „Toho Času rozšířila se hypnotisovatelnost cestou nápodobení v také míře, že před- stavuje duševní mor, podobný zcela duševním nákazám středověku : potřešténosti tančířů a důtkářů. Je povinností každého, kdo má svě- domí, aby přímo vystoupil proti pěstění methody, která duševní rovno- váhu porušuje, kteiá experimentové šílenství vyluzuje. Umění lékařovo ujaimovati mravní zjev tak hluboko, že vedle něho i nejotročtější pes vydressovaný ještě skýtá vzor svobody, je hříchem proti hviiiené.'* A každý desátý lékař u nás může v té příčině podati příspěvek ku podobným varovným hlasům uvedených autorů, a půjdeli stejným krokem a pochodem nová móda ta z Paříže přes Vídeň k nám, můžeme spole- hlivě očekávati, že bude každý lékař moci místo příspěvků podávati celou statistiku. Řemeslo magnetisérské u nás, díky Bohu, kvete jen pořídku a potají, za to ale si)ort hypnotismu jako zábava provozovaného úžasně bují. Nežli počneme jakýkoli sport prováděti, nežli vstoupíme do ba- lonu, abychom s ním vyletěli nad oblaka, neŽ se pro zábavu postavíme s Šavlí jeden proti druhému, hledíme se prve s nebezpečím sportsman- skébo kousku seznámiti, ale ke sportu hypnotisování odhodlává se dnes každý bez rozpaků, třeba jen jednu populární stať o hypnotismu pře- četl nebo o něm jednou slyšel, aniž by z daleka tušil, co bravurou svou zaviniti může : dnes ke sportu dáti se hypnotisovati odhodlává se slečinka, které naskakuje husí kůže při spatření malinké hezké myšky, odhodlává se ani nepomníc, že zahráváním věcí, jejíž vlastnosti jsou nám úplné nepoved omy, často povstává veliké neštěstí. Poslechněme zkušeností praktiků. Du Potet ') praví: „Příznaky, jež magnetismus vzbuditi může, mají někdy v skutku děsivý průběh, (^'lověk prve zdravý onemocní často prudkými křečmi, válí se po zemi, křičí, bije kolem sebe ; čím více se na něj působí, tím děsnějším stává se jeho stav. Křeče, jež takovým spůsobem magnetismem vzbuzeny býTají, mohou často bez přetržení šest až osm hodin trvati, a lidé jimi postižení zůstávají po celé dni nemocní, cítí se jako rozbiti, mají největší hrůzu před slovem magnetismus nebo magnetisér a rozčilí se *) Citováno dle 6. de la Tonretta. 182 *^' Mowrek: na nejvyšší stupeň, vyslovímeli slovo to před nimi. Ponenáhla zase nastupuje klid. Ale v některých těžkých případech nelze ukonejšiti křečí žádnými prostředky, trvají i více neděl. Takové následky mťiže míti magnetismus nejen u nervósních žen; i silní mužové onemocňují mnohdy během několika minut stejným spůsobem." — Příklad, jejž du Potet cituje a jejž ze své bohaté zkušenosti zcela nahodile vybral, „neboť mohl by posloužiti velikým počtem jiných, celkem však všechny jsou si konečně podobny," zasluhuje býti uveden. Pan C, starý voják, slyšev něco o maf^ietismu, odhodlal se mag- netisovati svoji dceru, ač pražádným neduhem nebyla stižena, jen aby viděl, „pořídili s tím něco." K tomu cíli skutečně ji dovedl rukou vloženou na krajinu žaludeční „magnetisovati.^ Když byl magnetismus po několik minut působil, počala magnetisovaná sebou nepokojně šku- bati a se svtjeti. To však neodstrašilo našeho vojáka, spíše pohádalo jej ku pokračování v experimente. Záhy na to nastoupily u dámy prudké křeče, a otec ovšem křečí ukonejšiti nedovedl, nýbrž přítom- ností a úzkostlivostí svou ještě je sesiloval. Nebezpečný a trapný stav magnetisované potrval celý týden. E tomu případu mohl by tak mnohý lékař ze své zkušenosti uvésti příspěvek, jak byl volán k nemocnému či k nemocné, aby ukonejšil následky, způsobené nerozumným hypno- tisovánim, — a to lékař nejen velikého města, ale i z venkova, kde sport ten bují ze semének přinesených studenty, zejména nejmladšími mediky, pak herci, kejklíři a pilnými čtenáři r^různých zpráv" o zá- zračných experimentech profesora X. nebo doktora Y. či profesora doktora XY., o kterých tak mnohé naše listy sensační článečky i články přinášejí, počítajíce to tuším k hlavním úkolům žurnalistiky a jsouce jisty, že tím čtenářstvu svému velice prospějí. Nebezpečí nebývá ovšem vždycky tak prudké, ač u každého je možno, u nikoho není vyloučeno, ale na druhé straně může se státi jeŠtě mnohem větším, zvlášť u lidí nenormální soustavy nervové. Avšak i malé neštěstí hypnotismem způsobené mívá smutné následky : mdloby a bez- vědomí, částečné ochrnutí toho onoho údu, oněmění, ztrátu některého smyslu atd. Třesení na celém těle či na tom onom údu potrvají hypno- tisovanému velmi často na památku jeho první hyi)nosy po celý život. Hypnotismem bývají začasté způsobeny těžké nervové nemoci, zejména u lidí, jichž nervová soustava není normální ; a taký nenormální podklad nelze usuzovati tak lehce, jako ku př. zlomeninu nohy. Jak mnoho lidí jde pokojně za svým zaměstnáním a vykonává je svědomitě a řádné bez nejmenších nesprávností ; a přec není potřebí než jednoho jediného prudkého příležitostného duševního aífektu, aby vypukla v celé své strašné zhoubnosti nemoc, jež je postrachem lékaře a často strašným údělem člověka postiženého, který po dlouhý čas, neli po celý život pronásledován bývá nervovými návaly, křečemi atd., tak že fysicky i morálně ničen ze strachu a z bolesti nevychází. Charpion v pojednání svém o soudních případech, při nichž jednalo se o smutných následcích neopatrného magnetisování, uvádí následující historku: Ochotník magnetisér produkoval se s chlapcem, jenž mu sloužil za objekt. V polospánku, který brzy nastoupil, dosta- vily se pojednou křečovité záchvaty. Magnetiséra pojal strach, snažil Hypnotismns jako hračka i řemeslo. 183 se mladíka co nejrychleji probuditi. To se mu však nepodaJ41o, zá- chvaty se opakovaly a stávaly se vždy děsnějšími. Ani přivolaný lékař nedovedl stišiti záchvatů, které se stupňovaly. Produkce skončila trapnou nemocí chlapcovou, která trvala celý rok. Rodina chlapcova žalovala ochotníka magnetiséra, který byl odsouzen k značné pokutě. — A nyní si představme, že takovéto nemoci se sdílejí a dědí! De la Tourette vzpomíná zajímavého případu z rodiny důstojníka, který se, jako jeho žena, zanášel velmi mnoho spiritismem, — a hranice mezi spiritismem a hypnotismem jsou velice neurčitý, začasté nelze mezi nimi stanoviti rozdílu. Při jednom spiritistickém experimente sloužila asi čtrnáctiletá dceruška důstojníkova za medium; pak náhle onemocněla nervovými záchvaty. Po několika dnech byli dva bratři její také stiženi podobnou aífekcí! A takových historek jen povrchním pohledem do literatury lze sestaviti hezkou řadu. — O děditelnosti nemocí těch nebudeme se šířiti: jet víc jak dostatečně z denního života známa. Avšak uvedená nebezpečenství nejsou ještě z daleka poslední v dlouhé řadě. Pravda, mnoho experimentů všelijakých „amatérft" pro- běhne bez následků, ale po skončení experimentu nesmí si umělec hned mýti ruce v nevinnosti. Jsa jist, že nabyl vhodného individua, pokračuje často amatér a ^pracuje" dále ve svém t^emném umění, podněcován obyčejně prosbou společností. Ale častěji opětovaná bypnosa uvádí ubohé medium ve zvláštní stav, při němž duch i tělo bére újmu. Za smutný doklad služiž známý z literatury případ, týkající se mla- dého děvčete, služky, již pán její častěji magnetisoval a s níž se po dlouhý čas produkoval. Experimenty ty jej však konečně omrzely; dívka však následkem častého magnetisování duševně utrpěla; mezi chůzí nebo uprostřed práce upadala pojednou ve stav podobný, v jakém se nalézala jsouc magnetisována. Jednou probudila se na ulici, po druhé na chodbě za dveřmi atd., aniž mohla udati, jak tam přišla. Zkrátka, dostavil se spontánní somnambulismus, jenž nastupoval z různých, zcela nepatrných podnětů, jako na př. upřením zraku na svítící bod, na lesklý předmět atd. Je zřejmo, jakým břemenem děvčeti život se stal; skončilo sebevraždou. Takový nebezpečný stav může se však i po jediném experimente dostaviti a vyvinouti, jak svědčí případ, sdělený dr. Bérillonem v thesi „L\vpnotisme expérimental el la dua- litě cérebrale." Námořní lékař dr. Brémand, který několik cenných zpráv o hypnotismu v Societě de biologie podal, žádal Bérillona, aby mu za příčinou dalších jeho pokusů zjednal přístup do kruhu mladých lidí. Bérillon zavedl Brémanda do kavárny Procopovy, kde tehdáž cercle Diderot míval svoje schůzky. Tam se ochotně pokusům podrobili různí mladí lidé, kteří nikdy před tím hypnotisováni nebyli. Mezi deseti pány nalezl Brémand tri nebo čtyři, na kterých opětoval pokusy dříve v Societě de biologie konané. Jeden z nich, 221etý, okázal se při tom zvláště citlivým. U něho také Brémand různé fáse hypnotické vzbudil. V periodě somnambulní ') udělil hypnotisovanému celou řadu *) Podotýkám, že prostě cituji, abyrh vyhnul se výtkám, ktoryini bývá stí- háno dčlení v různé periody. 1B4 ^' Mourek: snggescí. Tak kn př. mn namluvil, že je ženon a koj{ dítě ; že si piH- vlastnil cizí peníze. Hypnotisovaný, známý jako velice řádný člověk, jako jiné i poslední suggesci k velikému údivu všech přítomných přijal. Když byl větší počet pokusů vykonán, byl mladík probuzen. Nevěděl o ničem, co se s ním dalo. Odešel také klidně domů, aniž by si stěžoval na co jiného krom únavy a lehkého bolení hlavy. Několik dní potom sdělila Bérillonovi matka mladíkova, že slyšela v noci po onom dni, kdy pokusy provedeny, v pokoji synově neobvyklý hluk. Vstala, a když vkro- čila do pokoje, byla k svému ustrnutí svědkyní nejpodivnějších výjevů. Syn konal pohyby, jako by kojil dítě; pak zase otvíral pozorně skříň a dělal, jako by bral odtud peníze. Krátce, matka viděla všechny scény, které Brémand téhož dne jejímu synu dal prováděti. Divadlo to opako- valo se v noci několikrát. Ráno cítil se mladý muž unaveným, mdlým, a neměl potuchy o tom, co v minulé noci dělal. V následujícím na to čase opětovaly se návaly spontánního somnambulismu několikráte. Z toho Bérillon usuzuje: Pokusy Brémandovy vzbudily u mladíka zvláštní ná- chylnost k spontánnímu somnambulismu, a pokusy ty byly zřejmě pří- činou posthypnotických sledujících delirií. De la Tourette sdílí ze své zkušenosti podobný případ. Mladá paní vyššího důstojníka byla lékařem, jenž v menší společnosti se produkoval, hypnotisována. Od té doby nemohla se posaditi ke krbu, aby neupadla ihned v hypnotický spánek při pohledu na plamen. Ná- sledkem hypnotických experimentů, jež v rodině její pro zábavu se prováděly, způsobeny byly u ní prudké záchvaty křečové, jež denně dvakráte až třikráte se opakovaly. Ladame ve svém díle „Nervése hypnotique" uvádí mnohé výstražné případy; připomíná zejména „po- žehnanou'^ činnost dobře v Rakousku známého magnetiséra Hansena, jehož představení kouzelná způsobila ve Yídni tolik skandálů, že musel divotvomý „profesor" býti konečně vypověděn po dobrozdání komise, jíž předsedal profesor soudního lékařství na Vídeňské universitě, slavný krajan náš dr. Hofmanu. Také z činnosti jiného ^profesora'' magne- tismu, Donata, možno vybrati mnohé příklady sem patřící. Známý „umělec" ten uměním svým po Itálii, zejména v Turíně a Miláně — jak svědčí profesor Lombroso, tedy svědek ve věci té nejkompetent- nější, — natropil nesčetné škody na tělesném i duševním zdraví svých spoluobčanů. Nejvyšší zdravotní rada Římská postřehla konečně ná- sledky výkonů jeho, i dala podnět k zapověděni experímentů magneti- sérských, mesmerických, hypnotisérských ve veřejných shromážděních. A zjednala si tím zajisté velikou zásluhu o spokojenost a blaho svých občanů; neboť tak jen zabrániti lze, aby se neopětovaly stále případy podobné onomu, jejž Ladame sděluje z Vratislavě, kde prý následkem představení vypověděného z Rakouska magnetiséra Hansena v letec' osmdesátých pravá horečka magnetismu epidemicky vypukla ve všeci. snad kruzích a společnostech. Nemocí tou zachvácení dva hoši hráli si po příkladu starších a rozumných ,.na Hansena. "" Pojednou sklesne jeden z hošíků v bezvědomí a křečech k zemi. Všeliké pokusy po více hodin nebyly s to. aby hošíka z trapného stavu vyprostily, dokud se nedostavil rozumný lékař. Oetné nešťastné osoby nerozumným hypnotisováním přivedeny byly IhjpnotismuB jako hraÓka i řemeslo. 1R5 v taký stav, že není možno je zodpovědnými činiti za to, co časem provádějí. Nenormální stav, v nějž umělec ať amatér af professionista svojí kouzelnou mocí, svou tigemnou silou, svým mythickým uměním individuum přiváděl, a v nějž individuum samo, když organismus po- vlovně zvyku podlehl, samoděk beze všeho působení jiných a beze všeho vlivu kouzelné moci zázračného umělce čas ob Čas upadá, mění cha- rakter postižené osoby. Náklonnosti a náruživosti v tomto nemocném stavu jsou zcela jiné než ve stavu normálním. Snadno pochopiti, jaké nebezpečí ubohému mediu i jeho okolí z toho povstává, jakým zlo- čincem může se státi Člověk docela bezúhonný, jak strašné někdy může míti následky jednání jeho, aniž na něj lze vinu svalovati! Ve stavu takovém nebezpečná poranění, ano i vraždy a sebevraždy byly vy- konány ; sociální poměry jednotlivcův i rodin mohou takovým neštěstím na rub býti obráceny. Připomeňme jen jako malý příklad, že známy jsou případy, kdy nejctnostnější žena ve stavu takém svoluje ku po- měrům, které jí samé v normálním stavu jsou nejprotivnější, a v nor- málním stavu o svém jednání a počínání za stavu nenormálního nemá ani potuchy. Tím ovšem není řečeno, že by v hypnose hypuotisér od hypnotisovaného všeho dosáhl. Dufay *) vypravuje : Kollega miy dr. Sirault v Onzainu měl za služku mladou dívku, kterou často v magnetický spánek přiváděl. Po čase shledal jsem se s dívkou tou při visitě (byl jsem tehdáž vězeňským lékařem v Blois) mezi osobami nově do vězení přivedenými. Podivil jsem se, že ji tu vidím, a tázal jsem se po příčině toho, načež mi pověděla, že není více u Siraulta, ale ve službě u jisté dámy, jež ji obvinila z krádeže i dala ji zatknouti. Vzlykajíc ujišťovala mne o své nevině. Poněvadž jsem pozoroval častěji u jisté slečny, že za somnam- bnlních záchvatů věci různé schovala, o nichž pak bdíc se domnívala, že se ztratily, a jež beze všeho hledání zase nalezla, když upadla nově v magnetický spánek, tázal jsem se zatčené, nestalali se stálým hypnotisovánim somnambulní. Nevěděla o tom ničeho, ale milosrdná sestra, jež rozmluvu poslouchala, řekla mi, že každé noci, co je ve vězení, vstává, obleče se a ložnicí se prochází. Viděl jsem, jak Sirault dívku hypnotisovával ; napodobil jsem to nyní po něm a nebylo mi potřebí, než vložiti ruku na čelo děvčete, abych je uspal. Nyní jsem se jí vyptával, a ona vypravovala, že nikdy na to nepomyslila paní svou okrásti, ale jedné noci prý jí napadlo, že by některé skvosty paniny v jiné skříni bezpečněji byly schovány než na místě, kde se dosud nalézaly. Uschovala je tedy jinam hodlajíc o tom paní pověděti. Ježto však druhého dne o všem tom ničeho nevěděla a její paní ji nikdy v somnambulním stavu neviděla, byla oprávněna domnívati se, že jde o krádež, a obvinila děvče. Sel jsem ihned k soudci a vypra- voval mu, co se stalo. Vyslechl mě s nedůvěřivým úsměvem. Druhého dne mne však laskavě doprovodil do vězení. Uspal jsem zase děvče, a ono vypravovalo celou historii znova. Soudce s údivem naslouchal a dal si věrně dům, pokoj i skříň popsati. Když jsme pak opustili ') Revue scientifíque. Citováno dle „řlypnotisinu a příbuzných stavů atd." od de la Touretta. 186 «^- Mourek: vězení, odebral se k okradené dámě, kdež ihned prohledl ona skřiň a k velikému překvapeni vlastnice našel zmizelé skvosty. Připad ten nepotřebuje dalšího výkladu. Omyl zde mohl míti pro děvče osudné následky. Příkladů podobných — mezi něž náleží muž somnambulní, který v noci sám se okrádal, a ve bdění o tom ničeho nevěděl (De- spine) — není po skrovnu. O nebezpečích z nerozumného uspávání plynoucích, které nevzni- kají z organismu osoby hypnotisované, ale se strany experimentátora hrozí právě tak tělu jako duchu jejímu, není tu místa se šířiti. Nyní každý v denních listech čítá, co suggesce znamená, že se tím slovem ozna- čuje vzbuzování změn dynamických v soustavě nervové jisté osoby a ve funkcích od nervového systému závislých, kteréž změny působí přesvěd- čení jiným člověkem vnuknuté, že takové změny skutečně jsou, byly či budou. Všecka veřejnosť bývá nyní plašena* pikantními, někdy též děs- nými historkami časopisů, že hypnotisovaný může se za jistých okolností státi obětí vášně nebo podlosti hypnotisérovy, že je bezděčným nástrojem, automatem jak v morálním, tak fysickém ohlede, a musí vykonávati slepě cizí vůli, aniž ví, proč tak a ne jinak jednati musí Každý už Četl, že suggescí v hypnose všechny známé subjektivní zjevy lidské duše a velkou řadu objektivních známých funkcí nervové soustavy možno modifikovati, jim zabrániti, je vzbuzovati, ovládati a podrážditi. Sen- sačními zprávami novinářskými stoupá obecné rozčilení, které pomalu ve všem vidí strašidlo suggesce. Nesmíme tvrditi, že by suggesce ne- hrála velikou úlohu v sociálních našich poměrech, jakkoli nepřistupu- jeme docela na stanovisko ku př. Bernheimovo, který vidí v suggesci základ, že jedni („slabé povahy'') instinktivně a nevědomě vlivu jiných podléhají, a jakkoli nechceme přisvédčovati na př. Forellovi, že Na- poleon, Bismarck a j. nebyli než velikými hypnotiséi7, kteří uměli jiné neodvratně vlivu svému podrobovati. Není možno — mámeli vě- řiti tak proslulým autoritám, jako je Bemheim, Libeault a j. — ve- likou moc suggesce nezjevné v životě podceňovati. Libeault i Bernheim ovšem šli snad daleko vyslovujíce domněnku, že i jednotlivé nemoci, ba i úmrtí suggesci neb autosuggescí vysvětliti lze. Forell případně do- kládá že může přivoděna býti autosuggescí — zvlášť u lidí k hypochondři! náchylných — ohromná nechuť k jídlu, dyspepsie a tím zhubnutí. Týž autor pozoroval prý více případů onemocnění po měsíce i léta trvající, jež za následek měla úplnou sešlost, a která dalšího vývoje došla auto- suggescí nemocného a suggesci lékaře oklamaného přemrštěnými stíž- nostmi nemocného. Již z toho, co uvedeno, vysvítá, jak může býti znepokojen člověk úzkostlivý, jenž čítá všelijaké „znalecké" zprávičky o suggesci, o významu, účincích i následcích jejích, při tom však nemá ponětí o podstatě věci samé, nemá zdání o podmínkách a okolnostech, za nichž to či ono faktum skutečně státi se může. Moderní romány hra^jí ovšem i při tom svůj úkol. Bázlivější osoby po takovém poučení uva- žují, jak velikou asi mají individuelní vnímavost pro suggesci a po- malu — zvlášť vzhledem k děsivým okolnostem, na něž novinářské zprávy o hypnotismu, magnetismu, mesmerismu, fascinaci stále a opět poukazují, že ku př. ze spaní často mluví, že kdysi ve spánku z lože ITypnotistnus jako hračka i řemeslo. 1R7 vstali, nějaký praobyčejný výkon či pohyb vykonali a ráno ničeho pak o tom nevěděli, — nejsou s to, aby podívali se druhému poctivě do očí, jen proto, že by se mohli státi obětí bypnotismu, že by je mohl druhý pohledem ^uspati." K upokojení takových lidí lze konstatovati, že nebezpečí sug- ^escí silně nadsazována bývají, majíli v tom onom případě vůbec zrno pravdivého podkladu. Velmi často hypnotisovaný nepiHjímá dané sug- gesce, naopak často snaží se jí vzdorovati, a změna duševní, jakou hypnosa jest, dokonce nenastupuje u každého jen tak, jako tma po shasení svíce, ač nelze upříti, že každý více méně snad je suggesci a tudíž i hypnotismu přístupen. Suggescíbilita jest u tisíce osob hyp- nosy schopných v tisíci odstínů vyvinuta ; také jest hypnosa a suggesce něco tak starého jako lidstvo samo. Jest veliký rozdíl mezi hypnotismem provozovaným od zkušeného lékaře, který jeho vlastnosti a zvláštnosti výtečně zná a velmi dobře ví, kde, jak a proč sahá k tomuto prostředku, zrovna tak jako dobře ví, proč, jak a kdy sáhne k jedu jako léku, — a mezi hypnotismem prováděným ne snad zrovna od šarlatána, ale i od lékaře, který se odvážně pouští na půdu, jejíhož nebezpečí nezná, nemaje o hypnotismu dostatečných vědomostí a zkušeností. Přirovnejme hypnotismus k elek- třině: 1 on jest účinným prostředkem v rukou zkušeného lékaře, je často požehnaným zázračným lékem, ale za jistých okolností jeden pohyb nezkušené ruky dovede silami těmi způsobiti neštěstí a zhoubu. Jak široké kruhy se hypnotismem jako módní hračkou zabývají, vědí nejlépe lékaři, kteří velmi často obstarávají dohru takových spole- čenských her. Hypnotismus jako řemeslo se u nás ovšem tají a ukrývá, ostatně i v cizině, kde zcela po řemeslníčku je zaveden, kde své mistry, pomahače, úředníky, své cechy, ba i své časopisy má, nejsou rejdy jeho dokonale prozkoumány a vypátrány. V cizích literaturách aspoň nenacházíme nazbyt zpráv. Jediná větší práce v té příčině jest de la Tourettova. Nedostatek ten jest pochopitelný. Ti, kteří nejlépe jsou do věci zasvěceni, nejvíce o to pečiyí, aby ostatní svět nevnikl příliš do tajností řemesla, chytrácky vypočítaného na vykořisťování lehko- věrného obecenstva. De la Tourette nasbíral hojně vlastních zkuše- ností v Paříži, kde neúnavně navštěvoval společnosti, sezení a před- stavení magnetisérská a spiritistická a trpělivé dal si prorokovati a raditi od zázračných medií. Magnetisér mistr je Člověk, který je živ z hlouposti lidské. Mistři rekrutují se z přerůzných stavů, nejsouli již rození jako magnetiséři, t. j. nezdědilili živnost po otci či matce. Holiči, lékárníci, herci, kupečtí mládenci a hlavně sběhlí studenti jsou hlavními representanty tohoto ctihodného stavu, jen to v cizině do- konce i ze středu lékařů rekrutuje řemeslné pěstitele. Organisace vy- déračů magnetisérů je vzorná. Francouzští mistři mají dokonce i své školy, kdež možno vyučiti se řemeslu a všem jeho pomůckám. Z vý- tečných rad, ve školách těch žákům vštěpovaných, vybírám z Touret- tova spisu, rozsáhle o školách takových jednajícího, pro příklad jedinou: «Dámy a pánové! Nastaneli u osoby, jíž magnet i sujete, krise (t. j. nervosní či hysterický záchvat) a osoba ta tluče rukama i nohama kolem sebe, pokuste se vždy magnetismus z ni vybiti vložíce jí kousek 18R J. MatJtrel': měkkého železa pod nohy aneho ponoříce jí ohc ruce do nádoby s vodou, abyste tak spojeni se zemí docílili. Svíjíli se a tluče dále kolem sebe, nevolejte nikdy lékaře ku pomoci. Lékaři jsou nepřátelé magnetisérfl ; jsou nevědomí a závistiví. Poněvadž jsou nevědomí a hloupí, zhorší ještě stav nemocného; ale i kdy by znali účinný pro- středek, dají se závistí svésti k tomu, aby osobu ještě více nemocnou učinili a nám tím nepříjemnosti připravili.^ Nauky magnetiseurti ze řemesla valně se nezměnily od Mesmera, praotce jejich, který pokládán jest za objevitele magnetismu zvířecího. Z charakteristických úsudkův o něm uvádíme, že když r. 1785 oponitél Francii, bylo prý bohatství jeho magnetismem vyzískané právě tak veliké jako opovržení všech, jimž vylákal ohromné sumy svým naskrz vybájeným tajemstvím. Dle něho jest oduševnělé tělo pJ4stupným vlivu nebeských těles i okolí. Bytosti duŠí nadané, země a tělesa nebeská účinkují na se vzájemně prostřednictvím jakéhos fluida všude rozšíře- ného. Jako při magnetu i u takých těles je positivní a negativní pól, přitahování a odpuzování. Vliv a účinnosť magnetismu lze přenésti na živá i neživá těla, na lidi přítomné i vzdálené. Fluidum lze v jistém těle nahromaditi, lze osobu jako i předmět jím „nabiti.^ Každá osoba a každý předmět nejsou ovšem stejně touto schopností, kterou magne- tismem nazýváme, nadány. Silou magnetickou lze pak léčiti přímo a nepřímo přerůzné nemoci. Člověk magnetisovaný vidí důkladně vnitřek těla vlastního i těla jiné osoby. Především budí pozornost jeho orgány nenormální, všeobecný soulad a harmonii organismu rušící. To jest asi katechismus, kterým i dnes magnetiséři ze řemesla — pozměnivše si ho dle své potřeby a dle svého rozumu a spoustou často ukrutně zkomolených slov z medicíny vzatých jej proloživše — šálí lehkověrné obecenstvo. Magnetiséři jsou lidé, kteří mají schopnosf fluidem z nich prý- štícím „nabíjeti^ media. Taková media, když magnetismus nějakou chvíli na ně účinkuje, vidí do minulosti i do budoucnosti, určují ne- moci osob přítomných i vzdálených a umějí udati účinné léky proti nim, poznávají pouhým dotknutím jiného, podle ústřižků vlasů a p. poznávají člověka nepřítomného atd. Bývá to obyčejně chorobné indi- viduum, jež neštěstím svým těží nebo z jehož neštěstí těží jiní. Cti- žádost, pohodlný výdělek, láska, lenost, neschopnost Či nechuť k jinému zaměstnání jsou pružiny, jež přivádějí media — somnambuly se jim všeobe-sině říká — do kabinetů magnetisérských jako k rekrutýrce. Somnambula patří nezřídka k dobré společnosti a má přístup do nej- lepších kruhů. — Osoby ty nejsou ovšem nijak pojištěny před ne- bezpečím, jaké hrozí z často opětovaného hypnotisování, a hysterické záchvaty jakož i projevy spontánní katalepsie soužívají nebohé somnam- buly nejkrutějším spůsobem. Buď má magnetisér ku provozování řemesla najatou somnambulo, nebo somnambula magnetiséra. Ať je však hlavou on či ona, hlavní pozornost a starost, jakmile „živnost" založí, obracejí ke zřízení dílny, ,. kabinetu.'^ Bývá obyčejně v tiché, odlehlé ulici, na zad domu někde zastrčena ; v Paříži ovšem i na nejživějších ulicích prý kabinety nigdeš. Podlaha kr3rta je vysoko nastlanými koberci nebo aspoň hadry, aby Sypnot%9m%i8 jako hračka i řemeslo, 189 nebylo rušeno tajemné ticho, na všech přítomných přísně vyžadované. Okolnost ta přispívá zajisté ke zdarn hypnosy v síni, v níž pološero se udržiye. V Paříži jsou prý kabinety zařízeny docela po spůsobn ordi- načních síní lékařových, a je prý jich tam 400 — 500. Po zřízení kabinetu nejvíce jde o pronikavou reklamu. První potřebou jest opatření néjakého diplomu pro mistra; to při chytrácké organisaci důmyslných magnetisérů nepůsobí žádných obtíží: za 6 franků dodává Pařížská „chaine magnetique'^ drahocenný ten talisman pěkně namalovaný, který pak chytrým hlavám dopomáhá k slušnému výdělku. Po traíikách, hospodách a veřejných místnostech rozvéšovati pestře pomalovaná návěští, která palcovým písmem chválu „doktora'' či „ pro- fesora "^ magnetiséra X. hlásají, u nás ještě nevešlo v obyčej, za to však jinými prostředky postaráno o rozšíření adres na vhodná místa. Pan Z. trpí tím oním nepatrným neduhem. Skoro jen pro žert dá se veselým kamarádem dovésti k Sybille do jejího kabinetu. Dostane se mu rady, jmenuje se mu nějaký prostředek. Pan Z. po té buď ozdraví nebo neozdraví. V druhém případě mlčí o svém hloupém kousku a babské pověrečnosti a poradí se o svém neduhu s lékařem; v prvém případě však se stane živou reklamou kabinetu. Konsultace u somnam- buly dává mu látku se vším, co při té příležitosti viděl a zažil, k ho- vorům při každé příležitosti, a ve věřících a nevěřících budí se touha přijíti věci na kloub. Kabinet záhy je čítá k svým hostům, a historka opakige se od repetice. S jinými záležitostmi nežli se zdravím jde to ještě hladčeji. Záležitosti rodinné, záležitosti lásky arci mnohem lépe se vyplácejí a mnohem snáze se „v nich pracuje." Špetka chytrc^ti a hrst prohnanosti a šarlatanismu dostačí nejmenší ze somnambul k největším úspěchům. Se ztracenými předměty jde to už nesnadněji, bývá tu nejeden háček somnambule nepříjemný, ale podařili se véc, vzroste sláva kabinetu o celou horu výše. Rady neudílejí se ovšem z lásky k bližnímu, honoráry za uě jsou velmi slušné, ba někdy báječné. Zapleteli se pak taková Sybilla do záležitostí rodiny, dovede třeba celé jmění její do své kapsy převésti, ba vyssaje z ní všelikou spokojenost a všeliké štěstí. Žárlivé ženy, které přijdou jen k vůli „jistotnému přesvědčení*", stávají se nejtuč- nějšími kůstkami kabinetu. Nejnepatrnějšími pokyny a nejnevinnějšími prostředečky dá se u nich stupňovati vášeň na vrchol, i jest znám nejeden případ, že somnambula rozdmýchavši vášně pak na troskách štěstí rodinného svoji bezstarostnou budoucnost založila. Povahy, ve kterých hnízdí hrozná náchylnost ku podezření, potřebují sebe menšího podnětu, a je po nich veta. Edmondo de Amicis líčí živě duševní po- chody v těch okolnostech. Lehká pochybnost táhne duší ; nalezne v nahodilé příčině podporu (a nalézti takovou okolnost podporující je somnambule hračkou) a zdvihne se pak v celé svojí výši jako ně- jaký duch z nejtmavější hlubiny duše, kde byla ukryta, i postaví se člověku před oči jako ohyzdné zvíře, jež nesčíslnými rameny svými vztekle lapá po kořisti. Na chvíli se sami zděsíme, sbíráme všechnu důvěru a statečnost svoji a chceme obludu rozmačkati, ale mamě. Již vylezly ze všech koutů naší paměti jako hejno zlých duchů tisíceré vzpomínky, které v nás prve dřímaly, vše vytryskne v duši docela 190 «/. Mourek: zmateně a nesouvihle, pak se to navzájem pojí a poutá, jedno potvrzuje druhé, dokazuje, přesvědčuje, až převrátí duši i srdce a vnutí do ruky dýku nebo — péro. A podobné jest i s jinými vášněmi: touhou po získání pokladů, hledáním štěstí ve hře, pátráním po prostředku k ozdravení atd. V našich kabinetech udílí rady vedle somnambuly také mnoho- zkušená „matka, "" stará prohnaná žena, dobrá kartářka, která čte z dlaně, hádá ze skořápek po vodě plovoucích, ze 'ssedliny na kávě a mléce a p. „Spící medium" je v Praze vzácností, ve Vídni už ne, a v Paříži čítá jich de la Tourette na tisíc. Soukromá porada v magnetisérském kabinetě je hotová komedie, při níž obecenstvo hraje nejsměšnější úlohu a samo platí útraty. Magne- tisér v salonním obleku — někdy trochu ošumělém — v předsíni bére od vás informace. Navštívili jste somnambulu chtíce ku př. pozeptati se po zdaru cesty, již chcete nastoupiti. Dáte informujícímu na několik jeho nepatrných otázek nepatrné odpovědi, jichžto však on umí vý- tečně využitkovati. Když pak přijde na vás řada, pustí vás do vlastni dílny, do „ordinační síně,'' do přijímací síně somnambuly. „Profesor"" uspi medium, naplní je fluidem, dá účinkovati zázračné, z něho se prýštící síle, zkrátka hypnotisuje medium prapodivnými pohyby, „mes- merisujícími" tahy hned volnými, hned rychlými, po celém skoro těle somnambuly vedenými. Mesmer užíval k docíleni hypnotického spánku — v němž mění se stav duševní, resp. mozkový po fysiologické, t. j. ob- jektivní stránce — zvláštního komplikovaného aparátu : válce, na jehož dně připevněny byly různé zahnuté kovové hůlky ; ty přikládali nemocní na chorý úd. Nemocných při jednom sezení bývalo vždy více. Ruce jich na stůl položené lehce se dotýkaly, oči upjaté pozorovaly jeden bod, obyčejně oko magnetisérovo ostře na ně upřené. Tak zvané mes- merisující tahy, t. j. lehounké třeni různých míst těla, zvláště břicha, hrály při docílení magnetického spánku velikou úlohu. Dlouho po Mesmerovi měly, a v kruzích magnetisérů z řemesla podnes mají tahy ty velikou úlohu i povést. Avšak naši soudobí mistři dovedli zužitko- vati i všech jiných method od lékařův užívaných, jež v podstatě základ mají v upoutání pozornosti hypnotisované osoby hypnotisérem a vyba- vení silných představ „namluvením'' (methoda suggescí) nebo v di- rektním účinkování živých anebo i neživých věcí či tajemných agentií na soustavu nervovou, při čemž se přikládá důležitost soustředěni jistého smyslu na jeden určitý předmět. Když tím Či oním spůsobem magnetisér somnambulu „fluidem naplní,^ zavede mezi hostem a somnambulou „korrespondenci''. Somn- ambula třesavou rukou ohmatá hosta. Podle záležitosti, po níž se ptáte, řídí se pak vše ostatní. Trhavou řečí slyšíte obyčejně slova, z nichž můžete si vybrati, cokoli chcete. Obyčejné výklad dopadne pro Pythii šťastně ; sklameli však výklad jeden, uděláte si jiný, jsouce přesvědčeni, že somnambula dala dobrou radu, ale že jste jí špatné rozuměli. Všeobecně zajímavou otázkou jest, zda hypnosa somnambuly jest skutečná či jen líčená. Ve většině případů jedná se o dokonalý hypno- tický spánek, ač v jiných případech děje se zcela obyčejný podvod. SypnotÍ8mu8'jako hračka i femealo. 191 Jak možno udíleti rady ve spáuku, k nimž přece potřebí jistého ua- pjeti ducha, vysTétlime snadno, vímeli, že v hypnose může zachována býti paměť toho, co se skutečné stalo. V takovém stavu rozum, paměť a všechny schopnosti bývají dokonce zostřeny; chabá osoba stává se živou, ba někdy i duchaplnou. Somnambula uvedená ve spánek stává se jako jinou bytosti. Funkce r&zných orgánů jejích často se zbystřuji ; při víčkách napolo sevřených výtečné čte (zázračné čteni somnambul při zavřených očích !), její sluch i čich nabývají podivuhodné bystrosti. Ostatně zkušené somnambuly hledí s tím, komu radí, v nejužší styk přijíti; omakávají vaše údy, drží vaši ruku, tak že nejmenší záchvěv, jehož vy ani neznamenáte, výtečně pozorují. A vy, třeba jen nepatrně rozčileni dojmy tajemnosti, dáváte věštkyni nejmenším pohybem vý- tečný pokyn. Kabinety somnambul u nás, jak již řečeno, málo jsou známy. Za to druhý pramen, který do chtivé dlaně magnetisérů hojný zisk při- vádí, veřejná představeni magnetisérská, hypnotisérská, spiritistická a jak jinak se jmenují, nejsou v Rakousku žádnou vzácností, ač zákonem značně přistřižena křídla podobným upírům pokojné společnosti. Mistři magnetiséři pořádají dvojí druh představení: privátní a t. zv. veřejná. Ku prvým zve se „soukromě,'' ovšem ale tak, že kdo přijde bez po- zvání, má také vstup zcela volný. Jeli návštěva kabinetu komedie drobná, jest veřejné představení velikánská komedie s velmi trpkým poučením pro rozumného pozorovatele. „ Profesor "^ Hansen a jeho představení tanou naší veřejnosti zajisté dosud v živé paměti. Obe- censtva při představení těch nebývá poskrovnu. Vše, co více nebo méné hraničí na zázrak (jak praví žák velikého Charcota) má bez- příkladnou poutající silu a moc. Člověk pořád touží přiblížiti se k nejzazší hranici možnosti, byť i měl za účelem tím přinésti oběti veliké, rozumu svému násilí učiniti a prostředky své vyčerpati. Věci nejnemožnější a ku pravdě nejnepodobnější zdají se mu býti něčím pravdě blízkým, při nervosní povaze docela možným, a somnambula, která antosuggesci klientovu mistrně umí uvésti na pravou dráhu, nej- nepřirozenější věci učiní víře jeho skutečnými. Zvlášť zsgímavé je publikum stálých představení, jež ve Vídni pokoutné na četných místech se odbývsgí. Praha se sice ještě nezmohla na stálou „síň magnetisérskou, ^ ale zasvěcenci čas od času dovídají se o příchodu „profesora"^ z ciziny, který tu či tam představení uspořádá. Ostatně na veličiny po hospodách „hypnotisigicí'' jsme se i my zmohli. V sezeních maguetisérského obchůdku potkáváte se denně s hlou- čkem lidí vždy stejných, na nichž prvním pohledem poznáte, že jsou sem chorobným pudem neodolatelné hnáni, že rozčilení, jehož se zde dožívají, jest jim nezbytnou potřebou. U takových osob zlopověst ve- řejných magnetisérských představení nejpatrněji se ukazuje; histerii, nemocem nervovým, jež dřímají v organismech takových, pomáhají tu otřesy duševní na boží den. Jistý pozorovatel praví : Jediné udeření na gong dostačíme, aby celý sál takového obecenstva uvedl v katalepsii. Představení počíná některým bravurním kouskem, jenž dovede publikum v úžas uvésti, ač nepředcházíli krátká nesmyslná přednáška. Magnetisér uvede medium v katalepsii, ve stav nehybnosti. Postaví je 192 ^' Mourek: ňypnotismus jako hraéka i řemeslo. v tu onu posa, medium v iií setrvá; oči jeho jsou široce otevřeny, víčka se nepohybují, obličej je bez výrazu, 15 — 25 minut udrží „očaro- vanou** ruku ve výši. Obecenstvo trne. Pak nastoupí řada kousků, jaké prováděny bývají v kruzích, zanášejících se hjrpnotismem co hračkou. Jiné medium bývá hypnotisováno. Magnetisér mu nabídne sklenici vody jako výtečný likér, t. j. vybavuje starou představu chuti likéru, která v mozku je uschována za klidu a sdružena s pojmem tekutiny k hallu- cinatorní výši, aniž by při tom smysl byl stejnoměrné drážděn atd. atd. Potom se uékdy udílejí rady — o čemkoliv. Vstupné nebývá při takových představeních veliké nebo vAbec žádné, ale „profesor" po- chodí i tak velmi dobře jen z výtěžku — garderoby, kde při vstupu úplně volném platí se za odložení šatu pouze 50 — 60 kr. Návalem k soukromé pořade, jenž je bezprostředním účinkem představení na užaslé publikum, vyplatí se magnetisérovi i mediu hojné jich namáháni, nebof za takové porady dávají sobě dobře zaplatiti. Dohry takových představení odbývají se později, někdy i po drahném čase. Krom ulehčení o slušný peníz má vdéčné obecenstvo ještě několikerý užitek. Profesor Lombroso oznamuje de la Tourettovi : Následkem představení známého hypnotiséra Donata byl by jistý dů- stojník, jejž Donato hypnotisoval, bez mála o rozum přišel. Každou chvíli dostavovaly se u něho při pohledu na lesklý předmět záchvaty spontánního somnambulismu. Tak sledoval ku př. svítilnu vozu, jako by k ní byl připoután. Kdy hy jej byl setník baterie jednoho večera nebyl zpét strhl, byl by býval přejet vozem, jehož svítilny byly roz- žaty a jenž jel proti nim. Jednoho bývalého somnambula a jednoho hysterika viděl jsem po dvou sezeních upadnouti ve starou jich nemoc. Dva studující mathematiky uměli se sami hypnotisovati, když upřené zadívali se na kompas; později došlo to však opakováním stálým tak daleko, že nemohli vůbec kresliti. Jistý zřízenec dráhy leží podnes nemocen křečemi a návaly zuřivosti, jež si přinesl z Donatova před- stavení. V Miláně a Turíně velmi mnozí diváci cítili se nemocnými a trpěli bolestmi hlavy po představení; mnozí z nich usínali bezděčné v sále. Všichni lékaři v Turiné (mimo Lombrosa i dr. Bozzolo, Silva a j. v.) pozorovali patrné zhoršení chorob nervových u pacientů, kteří se dali hypnotisovati nebo hypnose byly přítomni. Ukázky autora tak zvučného jména svědčí, kam vede řemeslný magnetismus, i bylo by zhola zbytečno uváděti o tom ještě jiná svě- dectví, jako Ladamova, Bourgetova, Bérillonova, Uofmannova, de la Tou- rettova atd. Po tom, co dotčeno, pochopíme rozhorlení Ladamovo, an píše : „Zákon je neobyčejné přísný, jdeli o potrestání neoprávněného prodeje několika kapek opia, ale při tom s přimhouřenýma očima ne- chává prováděti magnetiséry jich řemeslo." V. nás volnost dobrodruhů těch je sice omezena, ale hranice zůstaly přece příliš široký, a pře- kročování jich se jen napolo vidí. Co se týče obecenstva, mělo by dbáti slov de la Tourettových : Ne véda, ale hloupost lidská vysvétliye úspěchy šarlatánů." v^ R. 1891. Čís. 3. O S VE TA Naše jutilejní výstava. I. Její vznik a vývoj. eliká myšlenka česká stává se skutkem, vítězně překonavši bez - početné překážky a obtíže, kteréž jí nejen nesnadnost podniku rozsáhlého a n nás nového, ale větší ještě měrou nevraživost národní a náruživost politická činily a kteréž chvílemi téměř nepřekonatelnými se zdály. Již jako by nám bylo souzeno, že bez roz- trpčených zápasů, plynoucích ne z povahy věci, ale z okolností mimotnícl), jinde neznámých a nepochopitelných, neobcházíme se při žádném díle, třeba bylo sebe prospěšnější. Tak bylo i s myšlenkou všeobecné vý- stavy království českého na oslavu první výstavy na evropské pevnině, která před stoletím v Praze o korunování krále Leopolda II. se odbý- vala. Ale tím potěšitelnější stává se úspěch náš, když ze zápasu toho vzchází dílo, jež dle příprav vykonaných velkolepým bude obrazem naší práce duševní i hmotné, důmyslu i pokroku ve všech oborech a vyso- kého stupně vzdělanosti, dílo, jež za rostoucího nestranného účastenství průběhem svým dalece větších nabylo rozměrů, než na jaké prvotně pomýšleno, na něž našinec může býti hrd a jež zasluhuje, aby blízko bylo každému srdci českému. Rok 1791, k němuž naše jubilejní výstava se pojí, má pro nás vůbec nevšední význam. Politicky znamenal obrat od centralismu doby Josefínské k uznání oprávněnosti království a zemí rakouských, národně podnítil chabý plamének kmenového vědomí a povzbudil mysli tehdejších* vlastenců českých, hospodářsky pak podal nám přehled české práce onoho času výstavou, jež první zahájila řadu výstav evropských. Téměř po půl století, od korunování Marie Teiezie na královnu českou v květnu 1743, koruna a korunní klenoty české nalézaly se mimo zemi, byvše odvezeny s očí stavů českých a lidu českého. Císař Josef, nevalně přízniv právům království, kázal korunní klenoty české jako prý zajímavou starožitnost uložiti v císařské klenotnici Vídeňské. Za císaře Leopolda 11. povzneseny jsou opět k bývalému lesku a k dří- vější platnosti, aspoň takové, jižto zachovaly po obnoveném zřízení OSTftTA 1891. 3. y.* 194 JJ- Ťouiimský: zemském. Reskriptem ze dne 17. května 1791 svolil císař stavům, aby korunní klenoty vráceny byly zemi české a uloženy na svém starém místě nad hrobem sv. Yácslava na Hradčanech. Slavnostní pak pře- vezení korunních klenotů od velikého poselstva stavů českých, jež pro ně zavítalo do Vídně, bylo okázalou předehrou k slavnostem koruno- vacím. Ve Znojmě, v Jihlavě a všade cestou na Moravě a v Čechách vítány byly odznaky svéprávnosti naší zvoněním, hlučnými hudbami, troubami a bubny, střelbou a jásotem lidu, dne 9. srpna u veliké slávě vezeny pak Prahou od Nové brány na hrad Pražský a v kapli sv. Vácslava uloženy. Dne SI. srpna jásala pak Praha v ústrety Jich Milostem králi Leopoldu II. a královně Marii Ludovice. Starožitné město oživlo novým leskem za přítomnosti dvora, vysokých důstojníků zemských i státních a tisíců hostí z blízka i daleka. Osvětlení města střídalo se s národními slavnostmi a rozličnými kratochvílemi. Dne 4. září konáno dědičné holdování stavů, dne G. září zaskvěla se ko- runa Svatovácslavská na hlavě J. M. Leopolda II. a šest dní potom, 12. září, na hlavě choti jeho Marie Ludoviky. Zatlačovaný, z veřejnosti a ze Škol ustupující jazyk český ozýval se opět s výše trůnu, z úst nejvyšších důstojníků zemských a všade v Praze a v zemi, kde český lid ovšem Seským jazykem jevil svou radost, že dědic koruny Svatovácslavské mešká v jeho středu. V českém jazyku vydány spisky a básně na uvítanou krále a královny. Ve slav- nostní hromadě učené společnosti (25. září) podal Dobrovský veškery tyto spisky a básně panovníku a proslovil řeč o národech slovanských, k níž potom v tisku připojil stať o uznání práv řeči české. Známý Milčický rychtář Vavák podal králi svůj pamětní spis v prosté mluvě rolníka se stížností českého lidu, že není dosud ve své mateřské řeči slyšen. Bylo to první vzpružení ducha národního po mrákotné době hlubokého jeho úpadku. Bezprostřední následky více než jednoměsíč- ního pobytu císařského dvora v Praze byly pak zřízení stolice pro český jazyk a literaturu na universitě, které V. Kramerius ve svých Cis. kr. vlasteneckých novinách (2. pros.) přikládá ten význam, že jí „náš mateřský jazyk z prachu, v němž za celých sto let tak říkajíc zahra- l)aný ležel, vydobyt," a kterou potom zaujal Pelcl, dále uvolnění v po- němčovací soustavě ve školách a úřadech, jak neméně nadšenými slovy řočený spisovatel líčí. Zvláštností byla i výstava průmyslová. Uspořádána byla od stavů ('•eských, „aby J. M. král za Svého pobytu v Praze s výrobky píle a umění Čech blíže byl seznámen. Jemu přehled celkem ulehčen a zároveň J. M. ukázáno, které druhy továren a manufaktur již skvělé výše do- sáhly, které jejich druhy naproti tomu jsou ještě pozadu." Zvláštností })yla zejména tím, že byla první na pevnině. Jedině ostrovní říŠe Velko- i)ritunská může se vykázati dvěma výstavami před tím, jež v letech I7r)() a 1757 uspořádala tamní společnost pro povzbuzení umění, prů- myslu a obchodu. Praha tedy zahajuje řadu výstav evropských. Teprve za sodm let, r. 179S, následovala pak první výstava francouzská v Paříži. První ta výstava naše před sto lety nebyla sice výstavou obrovských rozmrrfi, jak již z povahy věci a tehdejšího stavu průmyslu vysvítá, nic- uirno byla rozsáhlejší nož ony první dvě výstavy anglické, jež vlastně l^ase. jubily ni výstai)u. 195 b>'ly jen vyložením vzorků, i než později první výstava francouzská, která neprávem namnoze bývala pokládána za první na pevnině. Na naší Pražské korunovací výstavě bylo vystavovatelů 150, na francouzské potom pouze 110. Výstava naše byla umístěna v letním refektáři Kle- mentinském a rozdělena ve 49 skupin. Nebude snad pro stav nyněji^ího průmyslu nezajimavo zaznamenati, čím před sto lety česká zem se ho- nosila. Skupiny ony obsahovaly: len zpracovaný, lněnou přízi od nej- lirubší až k nejjemnější, lotové příze, bílé nitě všech druhů, lněné a hedvábné krajky, všeliké druhy pláten do ciziny vyvážených, plátna ve štůčkách, bílená i z vláčky, jež jmenovitě od J. M. královny byla za- koupena, batisty, závoje, různé ubrusy, zrcadla velká a malá, sklářské výrobky různých druhů, girandoly, šátky různých druhů a barev, látky, stávkové zboží, vosková plátna, dřevené výrobky, punčochy nitěné, ba- vlněné, hedvábné, tištěné zboží jako kartony, nahkýny a j., hedvábné látky a p., kovové přesky a knoflíkářské zboží, Turnovské polodraho- kameny, české granáty, cínové výrobky, vlaské květiny, zlaté zboží, lakované zboží, sochařské práce, bavlněné zboží z Pražské káznice, Rumburské mančestry a p., barclienty a musseliny z továren v Tu- padlecfa, Terveném Hrádku a z Ašského okresu. Nově korunovaný král poctil výstavu svojí návštěvou ve společnosti arciknížat Františka, Karla, I^opolda a Josefa a prince saského dne 14. září; královna, všichni ministři a přední kavalíři již ho tam očekávali. Mocnář vyslovil své potěšení a svou úplnou spokojenost, a dvůr zakoupil hojně vystavených předmětů. Jak nadějná otvírala se tu vylil ídka domácí práci a domácí vý- robě do budoucnosti! Jak blahodárně mohlv účinkovati vvstavv, kdv by od této první soustavně dále se bylo pokračovalo ! Mimoděk na- skýtá se tu otázka: Kam bychom byli dospěli, kdy by nám bylo bý- valo dopřáno přirozeného vývoje a oné potřebné ochoty vládní a po- zornosti, jimž těšila se první výstava? Jak velkolepě byly by vypadaly naše výstavy pozdější, kdy by byly kráčely s pokrokem časovým, jehož cestu označují parní stroje, železnice, telej^rafy, nejnověji používání síly elektrické vedle dokonalosti práce řemeslné a výroby hospodářské ? My sice můžeme se honositi první výstavou na pevnině, avšak výstava ta málem by se byla stala výstavou poslední, ano časem upadala do- konce v zapomenutí. Odbývala se za doby, kdy hlučně již ozývalo se burácení hromu od Sekvany a zdvíhaly se těžké bouře, války fran- couzské. Kruté finanční svízele se dostavovaly, země trpěla ochuzením, činnost průmyslová a hospodářská utuchla a s ní i možnost výstav- ního ruchu. Teprve za blahé paměti hr. Karla Chotka, nejvyššího purkrabí v Čechách, pomýšlelo se opět na zemské výstavy, i byly uspořádány v letech 18*28, 1820 a 18:U a později r. ls;i(; opět při korunování císaře Ferdinanda a císařovny Anny na království Teské. Avšak to byla také poslední výstava zemská, od těch dob jsme nepokračovali, nastala dlouhá, neplodná mezera, a to právě v dobách, kdy za hranicemi kolem nás moderní výstavní ruch co nejprospěšněji rozkvétal. U nás všechny síly obráceny byly jen na boje politické. R. ISS-i děly se sice pokusy o uspořádání výstavy zemské, u příležitosti padestátiletého jubilea jod- 13* 196 ^' J' Toužim8ký: noty průmyslové, ačkoliv však prvotní proíjram velmi byl sůžen, sešlo s ní hlavné z té příčiay, že nebylo vhodného výstaviště, dostatečné podpory vyšší aniž podnikavého ducha a odhodlanosti výstaviště takové poříditi. Zdaž okolnosti zde uvedené, jmenovitě významná památka první výstavy před stoletím, kterou by se zajisté každý vzdělaný národ snažil zvěčniti jiŽ z hrdosti národní, a dlouho již naléhavá potřeba rozvinouti před domovem i cizinou co nejúplnější obraz výroby a po- kroku dosaženého a nové vzpružení dáti ruchu průmyslovému a řemesl- nému, nehledě ani k značnému úspěchu výstav v cizině odbývaných, ne- nabádají nás přímo k tomu, abychom postavili se na čestné závodiště práce, abychom měřili své síly s národy jinými a ukázali, co jsme vy- konali a čeho dovedeme? Zajisté! Bylo však k tomu potřebí neobyčejné energie a nemalých sil, než jubilejní naše vV stava dovedena tam, kde nyní se nalézá. Myšlenka uspořádati jubilejní výstavu zemskou pronesena byla prvně v hromadě obchodní a živnostenské komory Pražské dne 26. října 1887, ačkoli ne výslovně v této formě, uýbrž v ten rozum, aby nákladem zemským pořízena byla stálá výstavní budova v královské Oboře, Podnět k tomu zavdal president komory p. Boh. Bondy, a komité za jeho před- sednictví přijalo 20. září pamětní spis ke sněmu, jejž s nevšední dů- kladností vypracoval koncipista komory p. dr. Jos. Fořt. Pamětní spis vrcholil v těchto vývodech: Brzké pořádání zemské výstavy v Praze jest pro celé království naléhavou potřebou hospodářskou; vyhověním jí výrobnost Čech nových získá sil k zápasu konkurrenčnímu, obchodu dostane se čilého osvěžení a zvláště domácí práce řemeslná hojných na- lezne podnětů k dalšímu pokroku a zdokonalení. Veřejná stálá výstavní budova byla by i jinak vydatným prostředkem obecnému prospěchu sloužícím, umožňovala by průmyslové a jiné občasné výstavy, jmenovitě i zemědělské. Poříditi takovou budovu svépomocí súčastněných vysta- vovatelů jest nemožno, a jedině z iniciativy země může býti takovýto důstojný palác zbudován. Nejvhodnější místo pro budovu tu jest v krá- lovské Oboře. Hledíc k tomu žádán byl sněm, aby jakožto první krok k uspořádání všeobecné zemské výstavy v Čechách nařídil čeho potřebí, aby nákladem zemským postavena byla stálá výstavní budova v krá- lovské Oboře. Návrh ten byl sice přijat v hromadě komorní 20 hlasy proti 7 německým, jmenovité po vřelých přímluvách pp. Řivnáče, Nekvasila, Bondya, Stuchlíka a Otty, nicméně již zde postavili se proti myšlence té němečtí členové komorní, a řečníci jejich pp. Sobotka a Rosenbacher dovozovali, že poplatníci německé národnosti ohradili by se proti tako- vému přitížení. Stálá výstavní budova dle náčrtu stavitele p. V. Nekvasila měla býti zřízena v podobě čtverce a zastavovati plochu 8600 čtv. m., kteráž by se k účelům výstavním byla zdvojnásobila plochou prvního patra. Mimo to měl uprostřed této budovy státi stálý pavillon na prostoře ()00 čtv. m. Náklad stanoven přibližně takto: na stavbu čtverhranné výstavní budovy .-180.000 zl., na pavillon uvnitř 15.000, na upravení a přeložení silnic, na ohradu, cesty, plynovod a vodovod 80.000, tak že relk(»vý náklad byl by činil asi 475.000 zl., a měl ne najednou, Naše jubilejní výstava. lí)7 nýbrž po částkách býti vkládán do rozpočtu. líyl by zajisté dostačil poaby souhlas sněmovní, aby se mohlo ke stavbé přikročiti. Sotva vsak návrhy ty vyšly na veřejnost, již také rozpoutal se o ně v tuhý boj. Ředitelstvo německé strany vyslovilo se proti nim co nejroz- hodněji, časopisy německé liberální a nacionální vyhlašovaly je za útok na kapsy německých poplatníků ve prospěch prý české přemrštčnosti , obchodní a živnostenské komory Liberecká a Chebská podobně jako města Liberec, Cheb, Litoměřice, .Varnsdorf a j. protestovaly proti za- mění takovému. Naopak ale s nemenším důrazem podporovaly návrh komorní řemeslnické a Živnostenské besedy, společenstva a odborné spolky české. Hadu jich zahájila řemeslnická a živnostenská beseda Pražská, jež ve valném shromáždění svých Členů a zástupců společenstev 12. prosince LS87 jednomyslně se usnesla na petici ke sněmu, aby „potřeba zřízení stálé výstavní budovy zásadně byla uznána a čeho k přípravným práčem třeba, aby bylo nařízeno." Podobně řemeslnická beseda na Král. Vino- hradech, spolek architektů a inženýrů v Praze, shromáždění řemeslnictva na Žižkově a j. Ve sněmu, jenž koncem r. 1887 a počátkem 1888 zasedal, ne- docházely návrhy na zřízení výstavní budovy bezvýmineČného souhlasu. Myšlenka přijata sice příznivé, avšak vytýkáno, že se žádá pořízení budovy velkým nákladem, aniž výstava jest zabezpečena, že budova taková, jsouc mimo obvod města a ruch obchodní, nemohla by náležitou měrou sloužiti účelům občasných výstav průmyslových, řemeslnických neb uměleckých, že nejen stavba ale i udržování vyžadovaly by značných nákladů, od podzimu do léta že by vůbec ostávala prázdna nehledě ani k tomu, že podrobné plány a rozpočty, na jichž základě sněm by se mohl usnášeti, nejsou hotovy. E tomu družily se i obavy tehdejšího mistodržitele bar. Krausa, že výstavní budova stane se novou agitační zbraní a podnětem nového jitření a bouření mezí Němci. Posléze uzavřel výbor rozpočtový svolati enketu, a sněm přijal ve schůzi 18. ledna 1888 tento návrh: Zemskému výboru se ukládá, aby cestou enketní komise vzal v úvahu potřebu stálé výstavní budovy, jakož i vhodný spůsob, kterým by ji bylo lze provésti. Rozhodneli se pro její potřebu a určitou formu podniku, nechať od svých stavebních techniků poříditi dá plán, aby na bezpečném základě náklad stanoviti a o úhradě jeho další usnesení učiniti mohl. V enketě, již nejv. zemský maršálek během léta svolal, zástuj)- cové obchodní a Živnostenské komory Pražské, Plzeňské a Budějovické jakož i zástupce zemědělské rady vyslovili se souhlasně pro návrhy Pražské komory, naproti tomu zástupce Liberecké komory naprosto odmítavě. Chebská komora žádného zástupce ani nevyslala, trvajíc na svém protestu. Uvažímeli činnost sněmovní r. 1888, nelze zneuznati, že přízni k záměru tomu nemálo vadily jiné důležitosti zemské, jako byly zemská banka, stavba musejního paláce, akademie, jubilejní fond pojišťovací a j., jež vyžadovaly namnoze též značnějších nákladů a obětí od země. Za těchto okolností stal se pak ten obrat, že místo eřizeni výstavního paláce vstoupila sama výstava v popředí a místo iniciativy sněmu ini- lííS J. J. Touiimský: ciativa soukromá předpokládající ovšem pomoc zenio, státu, mest, okresu a iiiteressentů. Tím nastaly zase uové tuhé boje o výstavu, při čemž r>ťhlo i míjel vzácný čas ku přípravným pr«4cem tolik potřebný. Podnět k řeče- nému obratu dal stavitel cis. rada V. Nekvasil, an v podzimním zasedání sněmovním sbíral podpisy poslanců, kteří s výstavou souhlasí a mohou pro ni pracovati. První na listině byli podepsáni J. J. Karel kn. Schwar- zenberg st., Bob. Bondy a V. Nekvajjil. K poslancům přidružily se pak podpisy vynikajících i)růmyslníků, kteří pro myšlenku výstavy od prvo- počátku horlivě byli působili (jako inženýr Fr. Křižík, cis. rada inž. R. Jahn a j.), podpisy řemeslníků, odborníků a p. Krokem tím založen pozdější generální sbor výstavní. Na základě tom svolána pak do místností obchodní komory dů- věrná porada, jež 'Jn. list. za předsednictví ku. Karla Schwarzenber^^a se odbývala a jíž účastnili se i někteří němečtí velkoprůmyslníci. Pan Boh. Bondy podal zprávu o dosavadních snahách, poukazoval na důle- žitost výstavy a odporučoval : aby odbývala se jubilejní výstava r. 1801, aby jako podmínku zdaru této výstavy převzala země zřízení stálé vý- stavní budovy, aby se sestoupil velký výstavní výbor, jenž by provedl upisování ke garančnímu fondu aspoň so.ooo zl., a než výbor ten se ustaví, aby nynější shromáždění ujalo se všech prací a ustavilo jako akční komitét. Velmi vřele se za výstavu přimlouvali pp. hr. Zedwitz, jenž i v kruzích svých přátel a známých jak mezi šlechtou tak mezi průmyslníky a hospodáři na /atecku, kde má své statky, o zdar její se zasadil; dále inž. K. Jahn, jenž za důvody pro výstavu uváděl vy- nikající historický moment, stav malého průmyslu, jenž u nás vede boj o život, stav velkého průmyslu, jenž musí hledati odběratelstva, a situaci domácích odběratelů, aby jednou obdrželi obraz, co vše doma se vyrábí, V. Němec, kn. Schwarzenberg, Jarsch, dvorní rada a ředitel dopravv na západní dráze, dr. Sole, starosta Pražský, Jan Toužimský, hrabě Harrach, V. Nekvasil, princ Ferd. I^obkovic, Frant. hr. Thuu-IIohenstein, nynější místodržitel, Fr. Křižík, poslanci obchodních komor Ettmert a Schiebl. Ale při vší své ochotě k výstavě poukazovali zejména velkostatkářšti účastníci na obtíž i)ořádati výstavu zemskou, které by se německá čásC obyvatelstva nesúčastnila. V tom smyslu učiněno pak jednomyslně toto usnesení: „Shromáždění interessentů prohlašuje se pro prospěšnost vše- obecné zemské výstavy a ustanovuje užší sedmičlenný výbor, který v nejkratší době o účastenství průmyslových kruhů v takovéto výstavě bude se hleděti zpraviti a příštímu shromáždění o tom zprávu podá. Shromáždění zavazují se výbor ten podporovati a mezi svými známými podobně se informovati." Do výboru toho byli zvoleni Max hr. Zedtcit:, Fr. Křižík, Rich. Jahn, V. Nekvasil, Jos. Vohanka, z německé strany pak Emil ryt. Kúbimký a Kar. Umrath. Ohnisko veškeré činnosti bylo nyní v tomto výboru, jenž zvolil hr. Maxa Zedwitze za svého předsedu, ryt. Kubinzkého za prvního a Fr. Křižíka za druhého místopředsedu. Než však ještě rozvinouti mohl patřičně svou činnost, vyšlo lo. pros. nové osvědčení německých ná- čelníků proti výstavě, načež ve schůzi 14. jíros. oba němečtí členové jeho s politováním oznámili, že vystupují. Výbor ten sesílen byl zota- Naše jubil^ni výstava. \\)\) vivšitu se p. li. Boudym a později ještě dr. J. Fořtem, JIJCÍ. ,1. Sedlákem a p. J. Ottou v zastoupeni obch. komory misto jejiho předsedy Šebora. Jakkoliv úkol výboru tomu uložený byl neurčitý, pochopil jej přece spňsobem co nejširším a s houževnatou vytrvalostí, neoblomnou energii a širokým rozhledem dovedl toho, že myšlenka jubilejní vý- stavy již nezanikla, nýbrž nabývala čím dále tím hojněji přívržencň, až byla zabezpečena. Výbor ten stal se jádrem pozdějšího výkonného výboru a duší výstavy. Prvotní činnost výboru toho, jenž sám se nazval výborem pří- pravným, byla rázu agitačního, aby získal výstavě přívrženců jmenovitě v těch kiiizich, jež chovaly se k výstavě lhostejné neb nepříznivě. Proti stále a důrazně opětovanému odporu Němců bylo to dosti nesnadno. Liberec, jenž nejhorlivěji proti výstavě se postavil, učinil tak vedle důvodů politických i z té příčiny, že textilní jeho velkoprůmysl necítil zvláštních pohnutek k obeslání výstavy. Ne tak ale jiní průmyslníci němečtí, kteří dávali se zdržovati jedině terrorismem politickým. Bylo tudíž radno i vyčkati. Mimo osobní styky obrátil se přípravný výbor i písemné a osvědčeními k čelným firmám v Čechách a členové jeho sbírali úpisy k fondům garančnímu a základnímu. Mimo to věnovali pozornost spůsobu zřízení a tinancování výstavy. Vítaných zkušeností poskytla v tom směru světová výstava Pařížská r. 1889, jež mimo praktické financování a velkolepé konstrukce ukázala také, jak kromě poučné stránky dlužno přihlížeti i na stránky effektní a nejširší obe- censtvo poutavé. I v politických poměrech stala se změna potud, že v září 1889 místo pdm. bar. Krausa jmenován byl místodržitelem českým hr. Fr. Thun Hohenstein. Přece však trvalo téměř celý rok, než pří- pravný výbor mohl podati zprávu širšímu sboru výstavnímu. Na sklonku léta 1889 byla možnost uspořádání výstavy již patrná. Přípravný výbor vydal v září prohlášení, v němž výslovně vytknul, že výstava nemá sloužiti účelům politickým ani národnostním, nýbrž vý- hradně hospodářským. Vzdor tomu a jakkoliv na veřejnosti o výstave pramálo zpráv se objevovalo, vytasila se komora Liberecká 27. září s novým protestem. Dovolávajíc se svých opětovných snesení a „jasných jako rozhodných projevů** náčelnictva strany německé v Čechách, na- prosto německým živnostníkům zrazovala účastenství na zamýšlené vý- stavě v Praze a „s pevnou důvěrou očekávala," že němečtí průmyslníci a živnostníci pozvání k výstavě, po případě k upisování k základnímu fondu Jednomyslně odmítnou neb vůbec žádné odpovědi nedají." Opě- tovné ty projevy svědčí samy, jak ochota obeslati výstavu mezi Němci se vzmáhala. Naléhal však nejen kvapící čas na rychlé rozhodnutí, ale i nový prostředek, jejž v Liberci a Chebu proti výstavě sobě vymyslili, aby ji učinili nemožnou. Ohlásili, že sami budou r. 1S91 pořádati výstavy. Agitačni tento pokus mohl jen tenkráte minouti se cílem, když by jubilejní výstava nade vši pochybnost byla zabezpečena, ježto místo- držitelství v tom případě sotva by bylo dalo povolení k jiným menším v tom roce výstavám. Přípravný výbor také rozhodl, že výstava za všech okolností bude pořádána. Ve schůzi své pak 21. října uzavřel svolati širší sbor a předložiti mu tyto návrhy: 1. aby se definitivně 200 «^- J' Toužimský: usnesl, že všeobecná jubilejní výstava bude pořádána, a 2. aby žádal na sněmu za přenechání příslušné části královské Obory k výstave a za přiměřenou subvenci. — Z pojmenování výstavy bylo slovo ^zemská"* úmyslně vynecháno, aby zlomilo se tím ostří protestů ně- meckých, že snad celá země nebude na výstavě zastoupena. Opatrnost tuto si vsak Němci právě opačně vykládali, jak později se ukázalo. Širší sbor sešel se pak 10. list. za předsednictví kn. Karla Schwar- zenberga k druhé hromadě. Návrhy přípravného výboru byly jednohlasně schváleny s dodatkem hr. Harracha, aby sněm sám žádal vládu za státní podporu pro výstavu. Slova se ujali hr. Zedwitz, R. Jahn, Němec, Jarsch, dr. Šolc, B. Bondy, hr. Harrach, jenž vítal výstavu co jubilejní a konstatoval, že již na výstavě r. 1791 jeho firma byla zastoupena, V. Nekvasil, princ Ferd. Lobkovic, Fr. Křižík, jenž poukázal na finanční úspěch výstav v Norimberce, Stuttgarte, Dttsseldorfu a Lipsku, nad něž Praha a Cechy přece vynikají, Efi'mert, Schiebl a kn. K. Schwarzenberg, jenž pravil: „Sněm ku poskytnutí subvence jest nejen oprávněn, ale i zavázán. Namítneli se nám, že němečtí ki*ajané s námi ve věci té nejdou ruku v ruce, odpovíme, že za to nemůžeme. '^ Dále odporučil, aby žádáno bylo za subvenci zemskou v určitém obnosu 100.000 z1., což přijato. Přítomní podepsali ihned petici, jež ve sněmu pak byla podána. Přípravný výbor ustavil se ve výkonný výbor a širší sbor v gene- rální sbor výstavní. Dne '2H. list. odbýval generální sbor opět schůzi, v níž předseda kn. Schwarzenberg mohl již oznámiti, že rozpočtový výbor svěmovní schválil jednohlasně subvenci 100.000 zl. a také ostatní části petice, a tolikéž že od sněmu sluší očekávati. Výkonný výbor předložil již řadu návrhů, jmenovitě aby generální sbor rozmnožen byl zástupci zemských a odborných spolků, sborů a vystavovateli, kteří upíší aspoň oOO zl. ke garančnímu fondu, aby výkonný výbor vypracoval výstavní program, jednací řád, dále aby zařídil základní a garanční fond, vypracoval loterní plán a zakládal místní výbory po venkově, kteréž návrhy jednomyslně přijaty. Tolikéž upozornil, aby se pomýšlelo na protektorát. Starosta Pražský p. dr. Šolc slíbil součinnost hlavního města Prahy a zřízení zvláštního pavillonu Pražského, sta- rostové Karlínský, Smíchovský a Vinohradský slíbili ochotnou podporu svých měst. Myšlenka výstavy docházela ohlasu a vítězila. Podpory pro vý- stavu domáhaly se u sněmu petice 130 společenstev živnostenských, 165 různých průmyslníků, 4 besedy řemeslnické atd. Některé po pří- kladu petice průmyslových a obchodních společenstev v Mladé Boleslavi důrazně protestovaly proti terrorismu komory Liberecké. Přípravy byly v plném proudu. Výkonný výbor napjal všechny síly, aby co nejhojněji upisovány byly fond základní, k výdajům na pořízení výstavy určený, a fond garanční, na úhradu schodku, kdy by se objevil. První ho- tový obnos 500 zl. zaslala ústřední kancelář panství hr. Fr. Thuna, místodržitele českého, „v bezvýminečném uznání vysoké důležitosti a významu jubilejní výstavy." Zatím i zemský sněm v krátkém doda- tečném zasedání přijal 23. ledna jednomyslně návrhy na podporu vý- stavy. Výkonný výbor zvoliv p. JUC. Jana Sedláka, jenž pro výstavu Naše jubUe^ni výstava. 201 platně pracoval, za svého jednatele, otevřel od února 1S!)() svou stálou kancelář, vydal provolání, vypracoval organisační řád i program vý- stavy. Dle organis. řádu generálnímu sboru přísluší právo schvalovací a volba protektora, čestných předsedů a čestných členft výstavy, vlastní činnost připadá pak výkonnému výboru, jemuž ku pomoci jsou výbory stavební, finanční, instalační, pak výbor pro dopravu a návštěvu cizinců a výbor redakční. Dle programu rozdělena výstava ve 27 skupin, od polního hospodářství a lesnictví počínajíc až do umění, zdravotnictví a sociálních zařízení, vynálezů a patentů, kteréž podati mají co nej- věrnější obraz veškeré výroby království českého. Zatím i vůdcové německé strany aspoň na čas k jinému při- cházeli náhledu. V lednu 1890 došlo ve Vídni k naléhání koruny a za prostřednictví vlády ke známým úmluvám mezi předáky českými a ně- meckými, jež skončily protokolem ze dne 19. ledna. Ač se v něm ne- děje o výstavě zmínka, přece předáci němečtí soukromě ujistili, že Němci výstavu obešlou, tak že na ní bude zastoupeno celé království české. Cřadně učinil tak potom 9. února exekutivní komitét německých poslanců zemských prohlásiv veřejně, že obeslání výstavy od Němců jest ,, nejen dopuštěno ale i žádoucno.^ Shoda mezi oběma národnostmi v Čechách byla i vřelým přáním panovníkovým a neméně zajisté i národa českého, ač ovšem výstava nemohla nikdy se státi předmětem jakých- koliv obchodů politických. Prostřednictví mezi zástupci obou národností stranu výstavy ujal se během února sám místodržitel hr. Thun, načež 1. března došlo u něho ke společné schůzi členů výkonného výboru a zástupců komor Liberecké, Chebské a německé menšiny komory Pražské. Jest charakteristické pro poměry v našem království, že největší obtíže způsobilo pojmenování výstavy. Od 11 do 3 hod., tedy čtyři hodiny jednáno pouze o jménu jejím. Němci tvrdošijně trvali na tom, že slovo Jubilejní" má smysl politický proti nim namířený, že znamená politickou oslavu korunovace výstavou, k níž pak během léta také že dojde. Vy- týkali, proč že vynechali Čechové slovo „zemský" a důraz položili na jubilejní. Naproti tomu poukazováno z české strany, že od pojmeno- vání ,, jubilejní" nelze upustiti, poněvadž vynikající historický moment význam výstavy zvyšuje, že výstava nemá s politikou nic společného, jak již loňské zářijové prohlášení osvědčuje, naproti tomu ale že jsou Čechové ochotni slovem „zemská" doplniti jméno výstavy. Posléze při- stoupili Němci k následigícímu pojmenování : Všeobecná zemská vystará r. 1891 v Praze, na oslavu jubilea prvni průmyslové výstavy 1791, Toť také úřadní název výstavy. Snadné a hladce pak docílena shoda o ostatních předmětech, jmenovitě o doplnění výkonného výboru, kterýž dle změněné organisacc složen takto: z předsedy hr. Zedwitze, ze zástupce vlády, jímž jme- nován mistodrž. rada Zabusch, zástupce zemského výboru dr. Jana Je- řábka a zástupce města Prahy Jos. Kanderta a vedle osmi Čechů z osmi Němců (M. Fuchsa, Bedř. Kicka, r. Kubinzkého, J. Mauthnera, A. Neu- manna, V. Riedla, Jos. Sobotky a Jindř. Schmeykala). Také jiné vý- bory- doplněny byly některými německými členy. Ačkoliv pak Němci áúčastnili se prací výstavních a někteří horlivě, přece ve výrobních 202 «/. J' Toužimský: kruzích priiniysliiíků nčracťkých nejevila se dalece ona ochotu jako v kruzích českvch. Slavnostně zahájeny byly výstavní práce valnou schflzí generál- ního sboru na Staroměstské radnici Pražské dne 9. března, již vřele uvítali předseda kníže Karel Schwarzenberg a jménem obce Pražské starosta dr. Šolc. Jednatel Sedlák podal již zevrubnou zprávu o Čin- nosti výkonného výboru, rozdělení prostor výstavních, zadání prvních plánů architektům Wiehlovi a Můnzbergrovi a svěření úpravy zahrad- nické řiditeli městských sadů p. Thomayerovi. Dr. Fořt podal zprávu o řádu organisačním a B. Bondy o rozpočtu a plánech finančních, jež svěřeny výkonnému komitétu. Rozpočet podaný páčil výdaje na 1,182.000 zl., z čehož bylo 558.500 na stavby, 20.000 na sady a cesty, 30.000 na zařízení elektrického osvětlení, 10.000 na spotřebu plynu a elektrického světla, na mzdy a služné 110.000, na plakáty a p. 18.000, na hudbu 50.000, na případné rozšíření staveb 100.000, na slavnosti 10.000. Příjmy rozpočteny v stejném obnosu, 350.000 ze základního fondu, k němuž i subvence zemská atd. připočteny, 150.000 z poplatků z místa, 500.000 ze vstupného a výstavní loterie, (50.000 od hostinců, pivnic, kaváren, ochutnáváren a p. Rozpočet, jmenovitě staveb, značně ještě vzrostl, když stavby prováděny, avšak i příjmy se rozmnožily. — Jelikož kn. Schwarzenberg se vzdal předsednictví, zvolen na jeho místo Bedřich Karel hr. Kinský za předsedu generál- ního sboru, za náměstky pak president komory Pražské K. Šebor a z německé strany Bedř. Herkner. — Za čestné předsedy zvoleni místo- držitel hr. Thun, ministr obchodu Bac(|uehem, zemský maršálek kníže Jiří Lobkovic, starosta Pražský dr. Šolc a kn. Karel Schwarzenberg, za čestné členy předsedové pěti obchodních a živnostenských komor v Čechách a pan B. Bondy. Příkladu sněmu následovalo město Praha, jež povolilo subvenci v obnosu (10.000, a jako sněm náklad na zemský pavillon, tak i Praha na pavillony Pražský a plynárenský. Z měst povolily subvence Karlin (iOOO, Kr. Vinohrady 3000 a 5000 ke gar. fondu, Smíchov 2000 a 5000 gar. fondu, Plzeň 500 a 1000, Slané 500 a 500, Písek, Mělník, Jindřichův Hradec, Vlašim, Borohrádek, Dobrovice, Příbram, Jičín, Kladno, Pardubice, ('áslav, Beroun, Tábor, Karlovy Vary, Teplice, Litoměřice a m. j. Obchodní a živnostenské komory povolily: Pražská 3000 a 4000, Liberecká 3000 a 3000, Plzeňská 2000 a 3000, Budě- jovická 500 a 1000; z železnic Buštěhradská 2000, západní 1000 a 1000, státní 1000 a 1000, česká severní 1000 a severozápadní pouze 1000 ke gar. fondu. Z velkých strojíren věnovaly českomoravská 2000 a 4000 ke gar. fondu, Ringhofferova 2000 a 4000, Škodová v Plzni 1000 a 2000, dále přispěly mnohé cukrovary a záložny, živnostenská banka 1000 a 2000 a podobné eskomptní. Z okresů Vinohradský 1000 a 3000, Smíchovský, Karlínský, Mělnický, Slánský, Hostounský, Be- chyůský. Litoměřický a m. j. Kdežto českých měst a okresů jest tu velmi značný počet, německých objevuje se poskrovnu a ty ješté ne- skládaly příspěvky, ač se k tomu právně zavázaly. Z jednotlivců při- spěli kn. Kar. Schwarzenberg 2000 a . 3000, kn. Adolf Jan Schwar- zenberg 1000 a 5000, ryt. Kubinzký 2000 a 10.000, hr. Harrach 1000 Naše jubU^ní výstava. 203 a 2000, kn. Jiří Lobkovic 1000, a j. Také společenstva a spolky při- spívaly svými hřivnami. Celkem obnášel do konce roku 1890 základní fond 301.000, k čemuž však přijde ještě subvence státním obnosem 40.000 do rozpočtu vložená. Garanční fond upsán do výše 257.819. Mimo výkonný výbor a vlastní výbory výstavní ustavily se četné výbory pro jednotlivé skupiny k obeslání výstavy a mimo to zřízeny vý- bory výstavní při jednotlivých obchodních komorách. Zemědělská rada pro království české pracuje samostatně o vytavení skupin polního hospodářství a lesnictví, tolikéž výbory pro obecné školství, pro výstavu retrospektivní, cukrovarství a pro sociální zařízení. I mnohá spole- čenstva zřídila si své výstavní výbory. Nejvyššího uznání a platné mravní podpory dostalo se pak výstavě tím, že J. V. císař a král František Josef stal se jejím protektorem. Příslušná žádost, podepsaná dne 31. března od předsedy generálního sboru, hr. Kinského, byla prostřednictvím místodržitelovým zaslána kabi- netní kanceláři J. V. Dne 12. března přijal pak mocnář v hradě Ví- deňském deputaci sestávající z hr. B. K. Kinského, obou místopředsedů K. Šebora a Ed. Herknera, předsedy výkonného výboru hr. Zedwitze a obou místopředsedů Fr. Křižíka a Bedř. Sobotky. Císař vyslovil své potěšení nad smířlivou součinností obou národů v zemi a prohlásil, že přijímá protektorát. Nazejtří měla pak deputace ještě slyšení u ministrů hr. Taaffa, Dunajewského, Bacquehema a Falkenhayna, kteří ji společně přijali a svým sympatiím a svou podporou ujistili. Překvapující obraz svým ruchem a svými pokroky poskytovaly zatím prostory k výstavě určené. Když v březnu 1890 scházel sníh, nebylo ještě rozdílu mezi vý- stavištěm a ostatní královskou Oborou. Vytýčena toliko severovýchodní část ve výměře 280.000 čtv. m. pro výstaviště. Prostranství to polohou dělí se v dvě části, vyšší a nižší. Koncem března zabodnut prvně rýč do země, avšak ne ještě za příčinou stavby, nýbrž k urovnání půdy, jež ve své hořejší části působila mnohé překážky. První práce pod do- zorem řiditele měst. parků Pražských Fr. Thomayera platily zahrad- nické úpravě. Teprve v květnu počaly první práce stavební a v červenci první práce montérské. Hlavní tíha prací spočinula zde na stavebním výboru a jeho předsedovi Fr. Křižíkovi, v oboru výstavním zkušeném odborníkovi, jenž sám o mezinárodní elektrotechnické výstavě v Paříži 1881 vyznamenán byl zlatou medailí, jedinou v Rakousko-Uhersku, a na Vídeňské výstavě elektrotechnické 1883 za své výkony rytířským řádem Františka Josefa. Díky energii, s kterou vyhotovovány a pro- váděny plány a překonávány veliké obtíže, a díky hlubokému smyslu súčastněných podnikatelů, již shledávali v tom svou čest, aby zdárně provedli svěřené ákoly, pokračovaly a vyrůstaly paláce, budovy a nej- obtížnější konstrukce jako čarovnou mocí ze země vykouzlovány. Ani deštivá nepohoda minulého léta, ani kruté mrazy letošní zimy, ani zářijová povodeň, jež nižší části výstaviště ohrozila, nezastavily tohoto ruchu. Sama půda, na níž výstava se rozkládati bude, není bez zvlášt- ního významu. Při kopání v naplavených a hluboko sahajících vrstvách pískových, z nichž je složena, ukázalo se, že jest to kus staré kul- turní půdy naší vlasti Povltavské. Nalezeny tu památky dřevní osady, 204 *^- *f' Toužitnshj: poiielnice a menší nádobky, bronzový srp a j. bronzové předměty, kosti lidské a zvířecí, jakož i celá kostra ve skrčené podobé. V severozá- padní části výstaviště při hloubeni půdy pro rybníky narazilo se pod zemí na zbytky staré, z hrubých netesaných kamenů a vápna zdělané zdi, jež vede směrem k jihovýchodu, jak i dále při kopání bylo patrno. Dne 1 1 . května počala stavba čtyř budov, jež při jižním vchodu od Holešovic vedoucím rozkládají se po pravé i levé straně, a jichžto střed tvoří rozsáhlý zahradnický parterre a pozadí mohutná a ozdobná konstrukce průmyslového paláce i obou jeho křídel. Budovy ty, ná- padné bohatými sgrafity a lahodnými tvary, navrhl architekt Wiehl, chtěje tu podati obraz české renaissance. Z budov těch, jež provedl architekt Quido Bělský, zabírají prvnější dvě menší (jedna určená tech- nické kanceláři a správě, druhá telegrafu, telefonu atd.) plochu 360, budova pro umění 2208 a pro umění minulosti 1500 čtv. m. I roz- počet podstatně se tu změnil, na obé prvnější budovy vzrostl z 12.000 na 15.800, na budovu pro uměleckou výstavu s prvotních IH.OOO a potom 20.000 posléze na 42.700 a na budovu pro umění minulosti s 16.000 na 20.000 a posléze 20.500. V červnu počato se stavbou budov zahradnických na prostoře 1070 čtv. m. ; vyžadovaly nákladu 9000. Nejznamenitější byly však práce na průmyslovém paláci, hlavni to budově celé výstavy, jež na hořejší části v obrovitých rozměrech počala ze země vystupovati, a na strojírně, hlavní budově na Části do- lejší. Konstrukce prům. paláce, zaujímajícího prostoru 12.000 čtv. m., jest geniálním dílem ředitele českomoravské strojírny, inženýra Novotného. Teprva koncem června počalo kladení základů, v srpnu montování kon- strukce, a přece do konce 1890 dostavěn byl celý palác, o němž jakož i o technickém a uměleckém provedení výstavy jindy zevrubněji pro- mluvíme. Ani za nejkrutších mrazů prosincových nebylo montování za- staveno. Náklad na palác ovšem také vzrůstal, jelikož čím dále tím větší jevilo se účastenství, z prvotních 213.000 a potomních 331.900 dosáhl 4()3.000 zl. Se stavbou strojovny počato 7. června. I konstrukce ta jest myšlenkou českého technika, inženýra Yelflíka, jenž montování také osobně řídil. Strojovna zaujímá výměru ()722 čtv. m., a stavbu do 1. listopadu provedla strojírna Rustonova. Náklad prvotně na 48.000 vypočtený zvýšen počátkem března na 75.400 a později, poněvadž i tu bylo třeba rozšiřování, na 100.000 zl. Architektonické a umělecké za- řízení jak průmyslového paláce tak strojírny jest myšlenkou architekta Milnzbergra. Se stavitelskými a strojnickými těmito pracemi závodí přípravy k eífektním výkonům elektrotechnickým. Charakteristickou známkou výstavy zajisté bude, že jest výstavou u pramene světla elektrického a vynálezů v oboru elektrotechniky. Sem spadají i osvětlené vodomety (fontaine lumineuse), jež na Pařížské výstavě 1889 tak značně byly přitažlivými a které zařízeny byly i ve Vídni o říšské hospodářské výstavě 1890. Vodomety takové, jen že ve větším rozměru, zřizují se mezi průmyslovým palácem a strojovnou, kdež i náhlý sklon půdy od vyšší části k nižší šíastně jimi se řeší. Se stavbou jich, totiž s pod- zemními betonovými klenbami dolení části, počato 7. ř^na. Rozměr označují tato čísla: v Paříži vrháno bylo za minutu 210 hektolitrů Naée jubileáni výstava. 205 vody do výše, ve Vídni 70 hektol., Křižíkova fontána vrhati bude 40 hektolitrů vody. Během ledna zdvihly se pavillony rybářský, zaujímající prostory 315 čtv. m., kolem něhož rozkládají se založené rybníky, a lesnický na prostoře 400 čtv. m., jenž státi bude prostřed lesnického oddělení na prostoře 6000 čtv. m. K těm druží se budovy se strojírnou spo- jené, budovy hospodářské výstavy a přidruží se ještě česká chalupa dle návrhů archit. Wiehla, brána, ochutnávárny, hudební pavillony a jiné menší stavby, s jichž prováděním během února se počne. Toť hlavní stavby, jež provádí výstavní výbor svým nákladem. Dne 31. ledna byl na výstavišti tento stav: V průmyslovém pa- láci dokončeno zasklení, vyjma barevná skla fasádní, a nad ústředním palácem zdvíhala se štíhlá kupole, již během ledna zmontovala česko- moravská strojírna. Na vrchol kupole kladena česká koruna. Hrubé práce zednické byly dokončeny do 8. ledna, a v zapažení pracuje se na omítkách. Vlečnou drahou dovážen popel z nádraží a nivellovány násypy. Strojovna úplné dokončena a zasklena, za strojovnou pak do- končována kotelna s s komíny pro stroje strojovny o 1000 koňských silách, na jedné straně budova pro stroje v klidu a na druhé pro dy- namoelektrické stroje Křižíkovy. V klempířské dílně pracováno usilovně o průčelní ornamentice hlavní budovy, v budobě pro retrospektivu vy- stavovány zaslané na vzory výklady. V budově pro umění sochař Strachovský počínal pomocný model pro velké, třímetrové sochy panov- níků Leopolda IT. a Františka Josefa I., jež zdobiti budou věže hlav- ního průčelí průmyslového paláce. Budov admiuistračních a úřadních se již od srpna užívá. Na budovu pro školství vytyčováno místo. Na bu- dovy pro lesnictví a rybářství ukončovány práce natěračské. Na fontáně v zapažené prostoře pro ochranu před zimou pokračovala vyzdívka k hor- nímu vodojemu. Ve skupině polního hospodářství ukončeny dvě polo- kryté budovy a upravovány ostatní místnosti pro výstavu hospodářských výrobků i strojů a hospodářského průmyslu ve výměře více tisíc čtv. m. zastavené plochy. Mimo tyto budovy přihlášeno a dílem již postaveno 95 pavillonů jednotlivých vystavovatelů, jež zastaví plochu asi 20.000 čtv. m. Vlastní budovy výstavní a provedené pavillony poskytují už n>ní pohled čilého, elegantního, svými rozmanitými tvary a stavbami mile překvapujícího města, jehož lesk a půvab nastávajícím jarem se dovrší hojností zeleně, úpravou uměleckou a p. Z pavillonů na hořejší části jsou provedeny na levo za uměl. budovou pavillon zemského výboru, pavillon měšťan- ského pivovaru Plzeňského, dílo to stavitele Buldry, na právo za retro- spektivou dokončují se pavillony: živnostenské banky a záloženský, plynárenský, papírnického průmyslu ve slohu egyptském, íirmy Gott- waldovy, továrny na chamottové zboží tirmy Vondráčkovy v Rakovníce, Berounské vápenky. Teplické továrny na chamottky, v zahradnickém od- dílu lahůdkářské tirmy Vrbíkovy a na právo blíže vchodu dokončen pa- villon dr. Zátky. Na východním sklonu hořejší části k nižší zřizuje se pa- villon Konopištského statku arciknížete Františka Ferdinanda, na sklonu pod ním vysázen lesík, jenž tvořiti má oboru en minuature s živou divokou zvěří. Na dolejší části na levo vypínají se štíhlé tvary pavillonů lahůd- 206 «/. J' Touzimský: kářské firmy Krasový a hr. Jana Harracha, dále prostírá se nádherný pavillon Pražské železářské společnosti, v němž o výstavě bude so pracovati. Mimo to staví se pavillony hr. Silvy Taroucy, kníž. Ilanav- ského statku Komárova, Vinohradského uzenáře Chrněla, montanního prflmyslii v Příbrami, kníž. Morice Lobkovice, místodržitele hr. Thuna, kníž. Jana Adolfa Schwarzenberga, firmy Prokopcovy společně s jed- notou mlynářáv. Před strojovnou ukončen pavillon firmy J. Vilímkovy, na právo od strojovny pavillon firmy Bolzana a Tedesca na stroje důlní a za ním vysoký a rozsáhlý pavillon cukrovarnický. Na levo za stro- jovnou ukončen áhledný pavillon papírny Fuchsovy. Stavba jiných pa- villonů určena na únor nebo březen, jakmile se dostaví příznivější pohoda. Na výstavě zastoupena bude též větroplavba a vytýčeny prostory pro arénu, kdež svítiplynem napouštěn býti má ballon 32.000 krychl. stop obsahu, jenž upevněn jsa na třech lanech vystui)ovati má s obe- censtvem do výše 500 m., kdežto jiným podobným ballonem ob čas má býti podnikána volná větroplavba; dále vyhrazeno místo pro umele kluziště, tolikéž výstavní podnik soukromý, a pro diorama dle myšltMiky Liebscherovy. Když se už nejusilovněji pracovalo a zdar výstavy záležel na důvěře v ni, ani tehdy ještě nepřestávaly útoky na ni. Opětovně šířeny mylné pověsti, že výstava nebude a nemůže býti ukončena, že bude odložena a že vůbec jest pochybná. Jmenovitě sloužila k tomu za záminku i povodeň zářijová. Stavební výbor nemohl než veřejně konstatovati, že tomu není tak a že všechny práce zdárně a rychle pokračují. Dále byli to opět Němci^ kteří upadli v staré nepřátelství proti výstavě. Ačkoliv politika byla vyloučena z velkého podniku toiio a na březnové schůzi u místodržitele výslovně doloženo, že tu naposled byla řeč o politice, přece neustávali výstavu slučovati s politikou. Již 2(). července 181)0 učinil exekutivní komitét německých poslanců sně- movních vyzvání, aby Němci upisovali k fondům výstavním a přihlašovali se k účastenství toliko s výhradou, budeli výsledek příštího sněmovní lio jednání přízniv národnímu smíru v Cechách. Zasedání to nebylo však zahájeno v srpnu, nýbrž až v říjnu. Za něho dne 27. listopadu usnesli se pak němečtí poslanci, aby — hledě k politickému stavu věcí, stálo l)rý vášnivějšímu smýšlení českého obyvatelstva proti Němcům a k ne- možnosti sehnati kvalifikovanou většinu ve sněmu pro kuriátní votum, — němečtí průmyslníci a hospodáři výstavu neobeslali. Toliko těm, kteří od 9. února do 26. července byli se přihlásili, ponecháno na vůli výstavu obeslati či neobeslati. Následkem prohlášeni toho vystoupili všichni němečtí členové z výborů výstavních. Výbory však nedaly se tím mýliti a pracovaly vší silou dále, aby výstavě tím spíše po- jistily zdar. Zdar ten zdá se také nepochybný. Nasvědčují tomu mimo jiné i tak hojné přihlášky, že výbory stavební a instalační octly se v lednu na rozpacích, kde veškeré předměty umístiti. Zřízení zvláštního pavil- lonu pro školství ukázalo se nezbytným, avšak ani tím nebylo dosti uví)lněno paláci průmyslovému, a během ledna poznána potřeba, bml Naše jubil^ni výstava. 207 aby v obou křídlech průmyslového paláce zřízeny byly široké galerie, aneb kdy by to vkusu bylo příliš na úkor, aby pořízeny byly nové ještě budovy pro některé výstavy. Přihlášek u výkonného výboru bylo dne 81. ledna 2184 českých a 686 německých. Z Němců, jež se při- hlásili, jen tři odvolali přihlášky, za to další ještě přihlášky učiněny. Mimo uvedený počet mají ještě hojně přihlášek výbory pro výstavu hospodářskou, školskou, uměleckou, retrospektivní a cukrovarníckou, tak že všech přihlášek bude asi 5000. K doplnění obrazu činnosti výstavní zaznamenáváme ještě : Číslo podací v kanceláři výstavní obnáší od ledna 1890 do 31. ledna 18í)l 9 :")():■). ') Připomenouti však sluší, že podání jedné osoby neb věci se týkající zanášejí se pod jedno číslo, tak že by dle praxe jinde obvyklé číslo podací bylo aspoň trojnásobné. Od 1. ledna 181)0 do 22. ledna 18í>l měl výkonný výbor 76 schůzí, stavební 82, instalační 35, výbor pro dopravu a návštěvu cizinců 19 a presidiální výbor, z předsedů jednotlivých výborů složený, 15. Rychlým, mocným krokem spěje dílo výstavní, dílo to ducha a rukou veskrze domácích, českých, k svému dovršení a k slavnému za- hájení. Nedávno ještě zdálo se čirou nemožností, aby výstava pořádati se mohla bez postavené dříve velké výstavní budovy, dnes pouhý pohled na výstaviště dostačí, aby nás přesvědčil, že nejen velkolepý palác průmyslový ale i nemalý počet jiných budov výstava nám v odkaz za- nechá. Mohlali výstava založena býti v tak velkých rozměrech, jež, jak čísla ukazují, od měsíce k měsíci ještě vzrůstaly, a podařiloli se v době několika měsíců nejen vykouzliti paláce a budovy, skvostné sady, pře- četné pavillony, osvětlené vodomety, jež překonati mají Vídeň i Paříž, ale byloli i takřka po ruce, čím prostory ty vyplniti : zda není už to důkazem velkého kulturního vývoje našeho národa? A tento náš pokrok, tato velikost v práci duševní i hmotné bude bohdá nemalým mravním úspěchem našim, jenž i bez politiky velikou má váhu politickou, neboť jen národ vynikající duchem a prací požívá úcty a platnosti politické. Veřejnosti nejširší naskýtá se tu příležitost, aby podívala se na nás, jací jsme. Jako vzpružení hospodářskému, tak může přispěti i vzpružení ducha národního. Na všech nás bez rozdílu jest zajisté, abychom k vý- stavě přilnuli jako k dílu svému, k dílu své otčiny a svého národa a všemi silami o zvelebu její se přičiňovali. J, J. Touéimský, ') Na švýcarské výstavě v Curychu r. 1S83 í-íslo podací od porátku atrondy do koiiro výstavy dosáldo Í)4:(K). 208 ^' ThArdih: O naturalismu v básnictví. Od prof. dr. Jo8. Durdíka. (Pokn«OTánI.) IV. aturalismus nejvíce se zamlouvá v oněch odvětvích uměleckých, kde slovo o prostém otisku skutečnosti ještě nejspíše jakýsi smysl má, v portrétnictví a v malbě genrové na příklad, ač ani zde jakožto princip tvorby a nauky nevystačí ; ale umlká v jiných, v hudbo, v tanci, stavitelství ... Co z přírody může zde umělec nápodobiti ? Něco málo. a nápodobili, není to vrcholem oněch uměn. Nápodobiti může hudba mnoho zvuků přírodních (zvukomalba !), ale v tom nezáleží pravá pod- stata její ; a co jiného v hudbě za naturalistické se vydává, platí jí jen měrou velice skrovnou. Nápodobili prý hudba ruch a pohyb představ našich, není to nic v přírodě zevnější daného a viditelného, aniž jest jediným tajemstvím hudebního krásna. Mluvili se tedy o naturalismu v hudbě, činí se tak ve smysle přeneseném a zejména ze strany těch, kteří do hudební skladby vkládají nějakou určitou, slovy v}'.jadřitelnou látku („Letní den v Norsku," „Práva smyslnosti proti přemrštěným po- žadavkům mravouky" a p.). Hudba však má dosti svého vlastního obsahu, svého hudebního světa, a v něm jest všechno umělé, totiž bylo od lidi učiněno, určeno a nenalézá se hotovo v přírodě : celá ta nynější sou- stava tónův, takt, tempo, melodie i harmonie, nástroje, kterých hudba užívá, a konečně výsledek, skladba, povstávali ící volnou činností ducha, skládáním (komponováním), nikoli pouhým něčeho nápodobením. Tu jest hudba pravým vzorem uměn, sama uměním nejčistším, „tajemstvím ve- škeré formy" (jak praví Fr. Th. Vischer ve své Aesthetice 111. 826.). Jí se blíží v mnohém ohledu architektura, pročež obě uměny často v obdobu přiváděny byly známými výroky (architektura jest stuhlá hudba, — a tato zase plynoucí architektura a p.). Jako architekturu: hudbu, tak i všechnu ostatní uměnu pouhá pravda naturalismu učinila by neúplnou, ba nemožnou, — a z druhé strany zbytečnou. Neujímajíc ničeho sochám portrétním plastika rozhodně tíhne k vypodobení postav ideálních ; plačící košilatý hošík, známá to soška naturalisticky prove- dená, ukazuje to nepřímo. Ale i portrétní socha při vší věrnosti své jeví vážné odchylky od svého originálu; sochař sám mnoho úmyslné změnil podle toho, kde má býti umístěna, vzhledem k okolí i k výšce budoucího stano- viska, vzhledem k materiálu, z něhož zdělána; sestrojil hlavu menší než jest ve skutečnosti, provedl zvláštním pravidelným spůsobem vlasy, vous i všechny příkrasy, oděv, zbraň a podobné, zkrátka on se držel jistých umělých pravidel, které jeho umělecké dílo od přírodního zjevu očitě odlišují, — on siylisoval. Stylisování (slohování) uvádějíc vkusnou a správnou jednotu, zjednává dílu ráz ťimyslnosti ; „má mnoho stupňů o naturalismu v básnictví. 209 co do vynikáni svého; někdy totiž stává se zvláště patrným, a sice zrovna v těch uměnách, které ve skutečné přírodě nejméně vzoru na- lézají. Architekt mění dané tvary bylinné a zvířecí na geometrické podoby, stylisování vyniká tu nejpatrněji. Hudební skladatel může ná- podobiti smích, ale stylisige jej, což tím patrnějším se činí, an už jeho materiál sám, totiž soustava toníi jest materiálem stylisovaným. V těchto případech jest stylisování obecnému smyslu nejznámějším, a proto se slova někdy jen v tomto silném smyslu užívá. Ale nicméně jest ve všech uměnách uměleckým požadavkem'' (Všeobecná Aesthetika. str. 581). Stylisování v básnictví vztahuje se především k myšlenkám samým, ze kterých básnický celek se buduje, k jeho vniiřn{ formě, k stavbě představ jakožto vlastnímu dílu básnickému, ke krásnu ivi/- šlenkovému, ano má zde takovou váhu, že právě ve episovnictví ob- těžkaný význam slohu se všemi svými odstíny utkvěl jako ve stavi- telství, — i mluvíme po výtce o slohu stavby a výtvoru slovesného. Při prvé jej pochoptgí všichni, při tomto měl by zmizeti; neboť sty- lisování podle naturalismu se nepřipouští, ježto nenápodobí, nýbrž mění. A nezástaneliž ještě jedno věno výtvoru básnickému, ten hudební půvab ? Pokud báseň užívá řeči a řeč potrvá něčím slyšitelným, utváření uměleckému podléhajícím: potud má i onen půvab v básni místo své, ačkoli ho nikdy nezastaneme v životě všedním, a veršův tam neslyšíme, jež by důsledné podle zásady naturalismu neměly býti ani skládány. I^epé, ušlechtilé, zvonivé rozměry, význam i dojem jich, jejich „ethos," jsou příliš osvědčeny a za zdroj čisté záliby od věkův uznány, než aby je nepřízeň jedné doby z mysli lidstva vyplašiti mohla. I živá mluva řečníkova jest stylisována, a na zlé mu vykládáme, když mluví nedbalo jako v životě všedním nehledě pravidel mluvnice, rétoriky a požadavků veřejnosti. Naturalismus dělá opposici proti „reioncc,"^ proti všemu krasořečnictví, — ale překročiye i zde pravou hranici, jako každá horlivá opposice, což jest snad následek toho, že právě ve Francii fráse dosáhla moci nebezpečné, že tam se jí mnoho hřešilo a tudíž pak proti ní se brojilo. Nicméně slohovaná mluva, ladná y, zevnější forma^ zůstane vždy samozřejmým požadavkem ve spisovnictví, ovšem ne jediným. I na prose to vyniká. Pěkná, rythmická prosa jest více, než co si autor pouhým opsáním ze všedního života vypůjčiti může. Kdo v z£^ímavém pojednání hlásá, že na slohu nic nezáleží a že ne- třeba mu péče věnovati, kára sebe ze lži, an si na svém pojednání dal záležeti; pojednání nedbalého, roztříštěného a nesrozumitelného nikdo by nečetl. Naturalisté, kteří píší patrným slohem, vy vracují svou zásadu; neboť sloh jest něco uměleckého, aspoň umělého. Lidé, kteří „neumějí psáti,*' nemají právě slohu — a co zde v malém, platí i u velkém o uměnách. Naturalismus v stavitelství znamená odstraniti sloh, rovněž v hudbě, — pokyn dostačí, jaká by povstala spousta, budovy bezeslohé, haluzny s děrami ! Každý výtvor básnický, ať veršem ať prosou, jest komposicí a má svůj sloh, obé pak jest něco umělého, ne pouze přírodního. Odtud zase patrno, že zásada naturalismu nevy- stačí pro celou esthetiku, ona nemůže býti jediným vseobsáhlým prin- cipem krásy a uměny. Z krásy nikdy skutečnost, ze skutečnosti nikdy krásu nedovodíŠ, aniž říci lze, že vše přírodní jest krásné. Ne v tom 0SV£TA 1891. %, 14 210 '^^ Durdlk: jest naturalismus křiv, co potaká, nýbrž co popírá, — hřeší ne tak tím, co klade (ač přepíná i toto), jako spíše tím, že to za jediné pro- hlašuje. Konečně by došlo i na mluvnici i pravopis; ani na nich ne- záleží, jen prý na věci, a každý si může psáti, jak se mu zlíbí. Kam by neobmezená svoboda tato vedla, snadno si představiti ; zmatek nad zmatek a dčsný nelad by šel v zápětí, a zrovna tak ve vysokém umění, kdy by se. esthetické kategorie jednoty a správnosti zapudily. Jestliže architektura i hudba nejpatrněji vyvracuji naturalismus, malířství pak jen zdánlivou mu poskytuje podporu, obrátili se zastanci jeho tím horlivěji k básnictví a chtěli je úplně zabaviti pro svůj záměr. Dařilo se jim poněkud. Předně básnictví užívá slova, a to jest také pro- středkem prosy, vědy a všedního života, a tím tedy vždy jim oběma blízko, — a za druhé má několik stránek, jimiž na všechny ostatní uměny upomíná; z něho lze vyvoditi esthetiku platnou všemu umění, a proto hledíce jen k některým jeho stránkám, pomíjejíce stavbu i hudbu naturalisté dali básníkům zákon, aby přírodu jedině na zřeteli měli. Skutečnost otisknouti — totě umělecké dílo! Mezi skutečností a dílem uměleckým stojí však ještě jedna sta- nice, jíž nelze ovšem smyslně proukázati: totě tvůrčí umělecká vloha, které dime fantasie. Nebudeme ji po mysticku vynášeti, ale na otázku, co jest ona, odpovíme prostě, že to jest hojnější, vzletnější představo- vání, obménovací, obrazné a upravené, — pročež jí zcela případně po česku říkáme obrazivost nebo na vyšším stupni obrazotvornost, V) Dva lidé hledí na týž předmět, a přece jak rozdílný v nich se vzejme ruch myšlenek! V jednom skoro žádný, on si při tom nemysli nic, — v druhém vřídlo nejbujnější ; ten si při tom mysli mnoho, vidí předmětu zrovna do srdce, reprodukce se na všechny strany rozbíhají a dodávají mu bohatou zásobu představ, dojmů, vzpomínek, obrazů, jichž on dále užívá k sestavování něčeho jiného, nebývalého. Čeho sám ani neviděl. Ale on si to představí, utvoří vidinu a vypodobí ji, byť mu i některé členy do celku scházely. Fantasie doceluje a podává umělci to, čeho mu skutečnost odepřela. Tak Tolstoj sám při vraždě rozeňátku nebyl, ty kostičky pod prknem chroupati také neslyšel, ale dodal tento rys, jenž ovšem naši obrazivost vzněcuje. Fantasie přestupuje skutečnost, nikoli skutečnost vůbec, ale skutečnost umělci danou, jako bujný sen naše všední každodenní výkony a myšlenky a výjevy, — ona jest bí»- hatší, pestřejší a smělejší; proto ji jmenují obrazně pravou kouzelnici. Ze zkušenosti své umělec váží složky, stavivo, jednotlivosti; k celku velikému musí míti svou komposici, svou duši a mohutnost tvůrčí. Tak tomu jest ve všem umění, a jen někde se zdá, že umělec pouze „ko- píruje,** — z čehož ihned vzniká celá theorie, že všechno uměni jest kopirováni. A to neni prai^da; neboť pak by nebylo třeba fantasie, zdokonalený přístroj fotografický by nejlépe vyhověl. Jak shora už vv- ložeiio, podpírá se náhled ten hlavně obdobami s malířstvím ; stavi- telství jej vyvrací, v sochařství má „ideál** postavem příliš pevné, a liuilba riní v tom ohledu jeŠté více než architektura. 1 přenášejí natu- ') Místo obrazivosti (Kinbildungskraft) píší něktoií obraznost (BildliťhktMt). což vsak jest něco jinčího a mělo by so lišiti. o naturaliamtí v básnictví, 2Í1 ralisté bez okolků celou terminologii z malíi^kého umění na básnické : malovati, líčiti, portrétovati věrně a podrobně, — tak stále zavznívá . . . Avšak i ten malíř naturalistický, když se byl pokochal v podrobnostech a je věrně nápodobiti se naučil, máli stvořiti větší obraz, musí se vy- šinouti výše, musí provésti komposici, podrobnosti skládati v umělý celek, musí svou fantasií pracovati, ne pouze nápodohUL Vždyť on toho celku neviděl nikdy a musí jej ve svém nitře sám stvořiti jakožto obraz a pak jej vypodobiti. Právě tak zvané studie naturalistického malíře, který pak znamenitý, vzletně pojatý obraz vymaluje, dokazigí, že ne pouze otiskoval, nýbrž komponoval a idealisoval; naturalistické snímky byly jen předběžné stupně. Nasycen jednotlivými rysy i pře- hledem skutečnosti ovládá látku svou, jest volný a přece se drží pra- videl, při vší svobodě tíhne konečně k čistotě a ladnosti svého díla, — jen tenkráte jest moudry umělec. Bez fantasie není umělce; ani herec, o kterém se často míní, že jen nápodobí, mějž postavu ztepilou, výraznou tvář, pěkný hlas, nevytvoří ničeho, nestane se umělcem, scházíli mu fantasie. Bez té není umění, jako ani symfonie by nesměla povstati, takož ani báchorka, tato milá oasa v nuduosti literatury dětské. S pravdivosti esthetickou fantasie se snáší, ana tvoří podle vodítka význačnosti. Esthetická prav- divost, jez charakterisuje pouze, jest ovšem něco jiného než historická pravda. Rozdíl ten jsem rád objasňoval loučením Hektora s Andro- machou. Historickou pravdu výjevu toho nemůžeme kontrolovati; kdo ví, e.xistovaIli jaký Hektor. Ale tu něžnou lásku mezí manžely, dítko v jich rukou, vlasf, jež muže v boj volá, hrdinství jeho, tklivost roz- mluvy jich a tu tragiku v pozadí — nám llomer věrně vypodobil, podal jen hlavní rysy z celého výjevu ; v nich vězí ta básnická pravda básu(» Homerovy — rýznačnost to jest (Vš. Aesthetlka str. 48, 49). Jak se od sebe liší všední pravda a esthetická pravdivost, totiž význačnost právě, ukazuje nám ona častá otázka prostého člověka: když jsme mu něco vypravovali, co jest samo sebou pěkné a jeho zá- libu vzbuzuje, ptává se nás: „A jest to pravda?"^ — Jak mu odpo- věděti? Jest a vení; nestalo se tak zrovna, ale mohlo se státi; děje se tak stále, jest to pravdě podobno ... a tak dále podobnými o ^' Héiferi: ještě téhož yečera od min. Wessenberga sděleni, že adresa její Jeho Yeličenstya jest předložena; poněvadž však obsahuje prosby, jichž za nyněj&ich okolnosti vyplniti nelze, oznámeno jí, „že ve všem, co se týče obnoveni zákonného pořádku ve Vídni, jest se obrátiti ke knížeti Windischgr&tzovi ; ostatně že slušným přáním měšťanstva Vídeňského bohdá jest vyhověno proklamací Jeho Veličenstva ze dne 19. ř^jna.'' Také druhé dvě deputace ani před císaře ani před arciknížete Františka Karla puštěny nebyly; ani Wessenberg jakého vyřízení jim nedal; ukázáno jim jednoduše na knížete Windischgr&tzc. 3. Konečně dne 20. večer byli jsme, Brauner a já, v Praze, nesouce manifest ze dne 19. Nazejtři byl manifest českým zněním v Národních Novinách č. 165 otištěn, avšak spolu s ním také manifest ze dne 16., jenž, pokud vím, do té chvíle v žádném jiném Pražském neb Vídeňském listě podán nebyl. Dne 21. pyšnilo se první dělo městských sborů před radnicí staro- městskou. Listy německé uštěpačně se tomu smály. „Kolik děl má Praha ?^ ptaly, se; odpověď: „Jedno na Staroměstském náměstí a 36 na Mariánských šancích!" Jednou z rána prý pod dělem Staroměstským nalezeno malé dělo ze dřeva: „Dělo na velkém rynku má mladé,'' vtipkoval německý Pražsky večerní list. Hlavní slovo ve všech věcech, netoliko města Prahy, ale celé české země, měla v ten čas Slovanská Lípa. Spolek ten dle stanov odbýval dvé sezení v témdni, nyní měl sezení každý den. Tu se dávali vynajíti nejčelnější mužové hlavního města; který slovanský vlastenec do Prahy zavítal, byl tam uváděn. Slovanská Lípa plakety poučovala obecenstvo o tom, co se dalo, opravovala falešné zprávy, vyvracela lživé a překroucené řeči ; v poradách svých přetřásala otázky praktické a hleděla radou být užitečná úřadftm ve věcech obecného dobrého. Přijímala žádosti svých spoluobčanů, v kterékoli záležitosti s důvěrou ji podané, a hleděla jich, bylali s obsahem srozuměna, při úřadech pod- porovati. Přiházelo se, že i z končin německých jednotlivci a obce k ní své útočiště brali a jí své stížnosti na srdce kladli. Kdys tehdys mluvilo se o událostech svatodušních. V sezení dne 21. čteno zadání paní Honoráty Zapové, aby Slovanská Lípa i^ala se několika obviněnou, jako hraběte Potockého, Turaňského, Radajevského, občana Špačka a j., kteří ode dnů svatodušních ve vězení byli na hradě Pražském. K takové prosbě zajisté byla teď chvíle příhodná, neboť ve hlavním stane knížete Windischgrátze panovalo nyní dobré o Praze míněni. Národní Noviny (č. 167, str. 658) oznamovaly, že zatykač po dnech červnových na dr. Kampelíka vydaný byl odvolán. Sezení dne 22. poskytovalo obraz velice rozmanitý. Přišla řeč na reorganisaci soudních úřadů; dr. Kliebert přimlouval se za soudy sborové, čemuž dvorský rada Vácslav Kulhánek jsa právě přítomen při- svédčoval ; ustanoveno vyzvati všecky obce v Čechách, aby se k tomuto Vznik ministerstva Schwarsenbergo- Stadiónová. 229 snesení přidražily a písemná o tom vyjádření Slovanské Lípé (na Starém Městě na Betlémském placka č. p. 258) zasílaly. Hurban a Štúr přimlouvali se za Slováky; Hurban srdečnými slovy děkoval za vše, co SI. Lípa posud za Slováky učinila, i prosil, aby toto účastenství i nadále jim bylo zachováno; Štúr pak přímo pronesl, „že nikde jinde živel slovanský tak nekvete jako v Praze, nikde jinde že idea povznesení Slovanstva tak pojata nebyla jako v Praze." Potom jal se mluvit Vilém Dušan Lambl, právě ze Záhřeba se navrátivší, přinášeje přátelské po- zdravy Jihoslovanů, kteří že od nynějška chtějí stejnou zachovati po- litika 8 Čechy. Konečně uveden Čelakovský do shromáždění, kdež jej veškeři přítomní vítali voláním a tleskáním; hluboce dojat děkoval Čelakovský vřelými slovy za takové neočekávané přijetí. „Těch sedm let," pravil, „co jsem strávil mimo vlast svou drahou, pokládám za ty hubené krávy v Písmě ; doufám, že následovati bude sedm krav tučných, kdež budu moci ve vlasti své působiti pro ni." Takž byla SI. Lípa v Praze asi tím, čím byl na jaře a počátkem léta výbor bezpečnosti (Sicherheits-Ausschuss) ve Vídni. Avšak SI. Lípa prodlením času daleko vynikla nad výbor ten, neboť rozprostranila se znenáhla po celé zemi, pokud sahal živel český; ve všech značnějších místech ustavovaly se družné k ní jednoty; ba i na Malé Straně, v Praze samé, utvořila se takováto jednota, jež měla ve svých sta- novách, že členové hlavního spolku mohou obcovati též i poradám drutnéko toho spolku. Za hranicemi českými, v dalekém Charvátsku, ano i v Dalmatsku, zařizovaly se jednoty dle vzoru Pražské SI. Lípy a ty vstupovaly v písemné spojeni s jednotou Pražskou. Není pochyby, že to byl poměr zcela nepravidelný. Za dob pokojných a spořádaných má všecko určité své místo, svou správně vytčenou působnost ; jest tu vláda zeměpanská, jsou tu úřadové ve všech svých odřadích ; ve státech ústavních přidružili se k tomu závody, povolané dle ústavy k úča- stenství v zákonodárství a k samosprávě; spolky soukromé, zvláště pak takové, jež rozprostírajíce se po celé zemi, ba i za hranicemi, vedle úřadův a vedle orgánů ústavních právo sobě odvozují ze své vlastní vůle a dle svého uznání k politice vnitrné, ano i zevnitrné, nebývají trpěny. Avšak tehda byly doby právě nepokojné, poměry zcela nespořádané, a tak se stalo, že veliká část obecenstva vděčná byla takovému spolčení spoluobčanů, jaké se nalézalo ve SI. Lípě, a že sami úřadové vládní ničehož neměli proti němu, dokud se spolek sám choval obezřetně a loyálně, nesa se k tomu, aby zachován byl řád a dobrý duch, dokud podporou byl úlohám i účelům uznání a chvály hodným. Když jsme zavítali do Prahy, Brauner a já, panovalo zde obecné přesvědčení, že ústavodámý říšský sněm nemůže déle zůstati ve Vídni, i byla jen otázka, kam by měl přenesen býti? My poslanci, jak již napřed propověděno, navrhovali jsme Brno ; Karel Havlíček živě se o to zasazoval, a Brauner i já meškajíce při dvoře v Olomouci pevně jsme se toho drželi. Avšak předchozí schůze od nás na den 20. řijna na- 2 ■;() •/. A, Helfert : vrhovaná naprosto se v Brně nevydařila. ') Rozhodující osoby v Olo- mouci nijak se k té věci neměly, což pochopitelné, mámeli na očích, co se tam dne 18. dalo; i sám Havlíček od prvního navržení svého upustil, řka, „že se v Brně v nejnovějším čase projevilo smýšlení Čechům a Slovanům náramně odporné.'^ Připadlo se na Kroměříž, ačkoliv nemohu říci, kdo tuto myšlenku měl. Národní Noviny podaly o tom zprávu v témž čisle, kdež ozna- movaly Braunerův a můj návrat z Olomouce, dokládajíce, že podle vší pravdě podobnosti říšský sněm povolán bude do Kroměříže. Dne 22. psal o tom v témž smyslu též i Ranní List. Na to ustanovili jsme se my poslanci z Čech, že pošleme deputaci do Olomouce a požádáme císaře pána, aby „co nejdříve svolal ústavní sněm říšský do Kroměříže.'' Do deputace volen Palacký a Pinkas. Česká žurnalistika podporovala nás stále ve všem našem počínáni. Noviny plny důvěry pohlížely na to, že se stane obrat v rakouské. po- litice. „Politika císařského rakouského domu byla posud výhradné ně- mecká, nyní bude příznivá Slovanům** — toto théma probíraly české listy nejrozmanitějším spůsobem. „Vytýká se rakouským Slovanům, že prý národnost kladou nad svobodu ; tato výtka není spravedlivá ; Slo- vané svobodu rovněž tak milují jako jíní národové; ale především jde jim o to, aby národní vědomí se utužilo, neboť jen toto vědomi působí, že národ jest svobody schopen, že jest jí hoden. Dříve národ musí býti^ nežli bude svobodným. Poslanci naši dobře věděli, proč podpo- rovali ve Vídni ministerstvo ; byliť proti ministerstvu právě oni Němci, kteří se tím netajili, že jim na dynastii ničeho nezáleží, že jim jde jedině o sjednocení Německa, kterémuž obětováno býti musí Slovanstvo západních zemí, kdež zase Slovanstvo východních zemí podlehne jedino- vládě maďarské. Rakouský Němec jest potud našim nepřítelem a spolu nepřítelem vlády, dokudž neporozumí, že říše taková, jako jest Ra- kousko, toliko ve federaci svých rozmanitých národů obstáti může.** V čísle 165 Nár. Novin otištěn byl úvodní článek Havla Borov- ského (Havlíčka). Vykládal v něm, kterak z^my císařského dvoru a zájmy rakouských Slovanů v tomto okamžení co nejúžeji spolu jsnn sloučeny. „My se musíme držeti vlády, abychom zůstali ve spojení a ve vztazích s našimi ostatními bratry Slovany. Dvůr císařský musí držeti se Rakouska, neboť v něm záleží císařská jeho koruna, kterou z jedné strany Němci, z druhé Maďaři usilují rozlomit. Ale najdou se lidé, kteří raději budou držeti s Frankfurtisty ke své vlastní škodě, než se dvorem ku svému prospěchu. A proč? Protože si již zvykli považovati ') V mých zápiskách nalézá se telegrafická zpráva z Prahy došlá o SV4 hod. odpol. : Gubemiální president krajskému v Olomouci I Poslanci Brauner a Ilelfert ať zejtra v Olomouckém nádraží vy- čkají vlak č. VII. k vůli rozmluvě se dvěma poslanci z Prahy. Pí-ipo- uiíná se, že vlak VIL za správné jízdy přirazí do Olomouce o 4. hod. ráno. C. kr. telegrafický úřad v Olomouci, dne 14. Hjna 1848. Pfeiffer, c. kr. telegrafísta. Prípadiiost tato z paměti mé vymizela; snad Že to byl Karel Havlíček, který ještě s někým druhým do Brna jeli, aby tam ke dni 20. „lidi" hledali, t.j. soudruhy sněmovní, av^ak ani jednoho tam nenašli. Vznik ministerstva Schwarze nhergO' Stadiónová. 2/)l to zu liberální! Inu, komu není s hůry dájio, v apatyce nekoupí. Ysickui rakouští Slované," pravil Havlíček dále, „v této politice s námi sou- hlasí: Jihoslované, Slováci a Rusíni, toliko Poláci ne. Tento nešťastný, odštěpený, zpanštilý kmen slovanský nesdílí s námi ostatními nikdy ani radost ani žalost, on vždy o samotě opodál stojí, hrdě bez naši pomoci chtěje dosáhnouti svého blaha, ba on se raduje, když my kví- líme, a kvílí, když my se radujeme. Polská šlechta od roztržení Polska nemysli na nic, než na revoluci ; revoluce, ustavičná revoluce jest život těchto obyčejně málo neb nic nepracujících šlechticů, a kde jest revo- luce, tu je Polák, a kde je Polák, tu je revoluce. Polák, pamětliv příliš starých urážek, nenávidí Rakousko z celé duše své, a pomsta jest mu tak sladká, že ji třeba ku své největší škodě vyhledává. Ča- sopisy polské jsou nyní naplněny jásáním nad G. říjnem a urážkami českých deputovaných za to, že ze sněmu odešli.'^ „Slované," psal zase Ranní List v delším článku „Změna poli- tiky rakouské dynastie" (č. 17 — 20.) — „Slované pod žezlem rakou- ského panovníka stojící nebyli posud zralí, aby vykonali svoje světové povolání, ale nyní se zralými stali. Tak jako dvěstěleté jařmo tatarské národ ruský přivedlo k cítění potřeby spojení slovanských knížat proti společnému nepříteli a ke konečnému vysvobození ode jha cizího: tak i v Rakousích tlačící nás německo-maďarská politika, ku kteréž se naše dynastie posud chýlila, vzbudila v nás myšlenku Slovanstva a tou- žení po spojení. Ovšem že my i dále chceme věrně zůstat pod pano- váním této dynastie a žádnou jinou nechceme, avšak od nynějška pouze pod tou výmínkou, když ona změní svou politiku též ku pro- spěchu Slovanstva skrze pevné se udržení zásady rovnosti práv ná- rodních. Pakli by ale Němci a Maďaři ve své zpupnosti a pánovitosti této zásady držeti se nechtěli, tedy se nevyhnutelně politika našeho dvoru musí s převahou nakloniti k nám, abychom dynastii a celost rakouské říše udržeti mohli." Revoluční strana ve Vídni byla zle rozhořčena na poslance české a jich chování, na Prahu a její počínání, toť se samo sebou rozumí ; že poslanci a Praha zřejmě drželi se dvora a že se dvorem obcovali, rozněcovalo vztek radikálů. Pod nápisem „Die Dankbarkeit der Czeclieu" vydal L. Hauck list, v němž psáno : „ Jeliž to dík svobodomyslné Vídni, přední této bojovnici svobody, vzdaný za to, že se Vás, když jste ohro- ženi byli Windischgrátzem, slovem i skutkem zastávala? Odměňujete se, jak to Vám sluší, ježto se pojíte s našimi utlačovateli ; ježto lžete a skutečné děje převracíte ; ježto se svaté naší spravedlivé nuzné obraně rouháte!" 13ylili Čechové prve Vídeňanňm národními separatisty, viněno je nyní ze servilismu, nazýváno je nyní pokornými nohsledy dynastie : „Tito čeští poslanci jsou nejmladší housenky, květ naší svo- body ožírající. Avšak jednají otevřitě: víme aspoň, co nás nyní očekává; rakouské státní ministerium — v Čáslavi nebo v Litomyšli!" Říšskému sněmu bylo ve Vídni víc a více úzko. Dne 21. podal „Boto fllr Tyrol und Vorarlbcrg" vyjádření rakousko-němockých po- 232 J' ^ Hélfert: slanců tohoto obsahu: „Vídeňský říšský sněm potáhl výkonnou moc (die Executivgewalt) na sebe ; tím vykročil ze svých práv ; oni, poslanci, co se jich týče, že podle svých mandátA nepokládají se za oprávněny, by se účastnili usnesení takového rázu a by svou pi4tomno8ti jich sank- cionovali." Dne 22. íHjna v Bystřici (Feistritz) nad Můrou poslanec štýrský šlechtic Thinnfeld napsal „veřejné osvědčení, ** jež o něco později otisknul „Herold" v Hradci (č. 67. ze dne 25. řře o „věnec pozlacený s třeštítkami a s ženklemi stříbrnými/' pak o věnec perlový. V knihách Pražských Čteme r. 1544 o věncích „per- 202 ^. Winter: l(»výťh strunkovým zlatem otočených/ o víncích „vyšívaných na stříbře** 0 věncích „zlatých/ o vřncích zlatých „s růžemi/ které v Praze r. IfiSo ceněný v pfil kopě. Drahé věnce ukládaly panny do škatulí a do skřínek /vlastních i cypřišových ponosivše je. Perlové věnce zhusta vyskytuji se dvojité: spodní a svrchní. Spodnímu říkali také „spodniček.'* V Plzni se vyskytují r. 1523 při takovém spodničku „zlaté uši.'' Svrchní perlovec brával na se druhdy i podobu korunky, a proto týmž jménem byl zván. Ty korunky byly oblíbeny za celé 1 (). století, navěšeno na ně kde co. V dědictví po Korálkoví Pražském zůstaly mezi klenoty i dvě korunky se zlatými štefty a perlami a dva prosté věnce s 12 zlatými štefty a perlami. Podle naší .esthetiky per- lovce neslušely. Bývaly jako veliký rendlík k hlavě nepoměrný. Kterým věncům říkáno „zimní/ toho nelze z pramenů se do- hádati. Oteš prostě jen, že ta ona měla „věnec zimní perlový.** Ovšem zajímavo, že zimní věnce vůbec byly. „Letníčky/ o nichž dosti často /niiíiují se inventáře městské, budou zajisté věnce panenské na léto. I Jez pochyby letníčky zvláště chudších dívek byly ony něžné laciné věnečky, o nichž mluví Martinovský v pobožné knížce své, r. I.j81 vydané. Prý panny na hlavu dávají sobě věnce z malovaných, litých, řezaných, papírových nebo voskových květů. Ale nade všecko něžnější věnečky bývaly ony, které uvíjely sobě dívčiny z květů čerstvých a nikoli strojených. Týž Martinovský vydává svědectví totiž, že „panny na hlavu co den si věnec dávají, a když zvadne, od sebe jej zamítají nebo z loubku odvíjí.** Loubku, na nějž byliny vázány, říkáno též oblouček. Švihácké panny vstavovaly sobě už brzy od počátku 16. věku na hlavu biréty a birýtky, z prvu nízké to klobouky o širokém svršku a neširoké střeše, které později braly na sebe po Španělsku formu vy- sokou. V polou století (r. 1553) i ctná a vážná panna Mandelína z Hradce žádá svého bratra, aby jí v Praze koupil černý aksamitový birýtek a k němu štoček hedbávníčků. V Praze r. 1575 oceněny v krámě šmukýřském aksamitové „birýtky panenské** po 12 groších českých. Dímeli na konec, že panny všecku hlavu někdy také paučnikem čili průhledným šlojířem pokrývaly, lze nám pak již zanechati hlavy panenské a již líciti „přípravu" českých paní. Zavíjení jejich hlavy byh) v li), věku rozmanité. Zavíjely se „rouchami** a „rouškami,** šlojíři, kasankami, „loktušemi nebo lochtušemi," zavíječi a zavíjeČkami, plachet- kami, chrbolkami, šátky, náčelníky; které se nechtěly zav(jeti, pokrý- valy hlavu Čepci a čepicemi i karkuleni, nebo vstavovaly na hlavu klobouky a birety. Mnohý z těchto kusů právě řečených nebyl jen k parádě, nežli k nuzné potřebě, neboť chrániti měl ženskou hlavu, za nebytí slunečníků a deštníků, všeliké nehody. Při rouškách rozumí se ta úloha sama sebou. Ale byly i ^klobouky se širokou střeškou proti slunci*' a „klobouky okrouhlé pro díšť.** O těchto ženských strojích tedy zase položíme pořadem. Rouchy, zaviječky, kasanky, loktuše, chrbolky čili šátky bývaly z látky těžší, obyčejně z plátna nebo kmentu; šlojíře a paučníky byly jemné; mnohý i z prohledacího hedbáví. Kdežto ilojíře vinuly se kol hlavy anebo také jen prostě dolů visely, skládány rouchy druhdy ženská hlara v 1ti. veku, 2(k] i uiiióle nu drátěné formy. Paní kryly jimi hlavu, celo a nííkdy i hrailu. V druhé pAli století brávalo zavití našich paní na nebe formy cizí ne- bývalé. Vyčítáte ir^telcar r. 1588, že nosí ženy zavití po španélskii, vyhlídajíce z toho co z kukly; vyčítáť i Zámrský r. ir)!)() ženám ci- zinské zavití zova je proto ochechulemi. Obyčejné prosté ženy mívaly zavití prosté. Klamal by se šeredné, kdož by ideálně mněl, že všudy všecky rouchy na hlavě bývaly tak čistě bílé, jak se malují na obrazcích. Kadíte Lomnický ženám, aby se trochu zdobily mužílm svým, „tuto nechf se některé cuchty nevy- mlonvají, že na sebe rubáše ani rukáveček voprati nechtí a rouchou černou co nějakou vonucí hlavu sobě zakukli — mnohá chodí rovně jako můra, mrzká uplískaná důra." Ale na odpor tomu většina českých žen v pěkném vinutí mívala oblibu, a jest věru na podiv, kolik těch všelikterakých šlojířů a roušek v knihách popisných, panských i mě- šCanských za celý 16. věk nalézáš. I bába Aneta v Ijitomyšli u Vo- ťásku r. lóOH měla šlojéřek, tri roušky, hedbávník, zavíječky tři — a k tomu ještě hedbávný čepec. Tedy parády dost i u staré prostičké babky. Ovšem urozená paní Johanna Bcrčinka z Dubě r. 1521 měla víc; jen roušek měla třicatero a nad to ještě 10 rouch „hlavních.** Ale touž dobou i neurozená měšťanka Lounská Anna Miksová (f 1513) měla 5 kasanek, 10 hedbávníkň, 22 šlojířů a 20 ruch. Co do všelijakých spůsobů postřehli jsme rouchy na čelo a rouchy „pod hubu;"* „roušky s hedbávím," tedy roušky vyšívané, kasanky nejen bílé, ale v Kouřimi r. 1508 i kasanky černé z plátna, čechly kmentové, hedbávníky s cetkami nákladné, náčelnice „se zlatými kraji," náčelníky „s třesutim," náčelníky „sbírané" s podbradky i bez nich: v Poděbradech r. 1538 čte se o „rouškách bavlněných," v Plzni r. 153(1 o šlojířích „hedbávných se zlatem," při čemž dovídáme se, že ná- kladné roušky po kopě dělaly Plzeňské paní samy. Jinače ovšem ku- povaly dámy hedbávníčky a jiné šlojíre i „na štočky" nebo „štuky" z dalekých měst přivozované. Od počátku století po venkově dosti zhusta vyskytují se na místě roušek „chrboly" a „chrbolky," šátky to, jimiž se ženy zavíjely. O Měl- nické uzdařce, od domácího pána zbité, vypravuje r. 15()5 sousedka: ..Nebyla zavitá, já jí půjčila chrbolku a Káča ji zavila, neb sama se, jsouc ztlumena zaviti nemohla." Byla tedy chrbolka šátek na hlavu. A bylali chrbolka r. 1505 na .Mělníce, v Praze dalli Žáček r. 1517 v Široké ulici podruhyni podskalské pohlavek, „až jí chrbol spadl," a mélali souseda v Dvoře Králové r. 1507 šlojíř a „3 chrboly," tož patrno, že chrboly měly prosté ženy asi po všem království českém už od počátku století. V kšaftech města Bělé nalezli jsme také „chr- boly domácí;" nosívaly tedy ženy šátky na hlavě i po domácku. Od polou století vyskytují se u nádhernějších paní roušky „malované" a pleny červeně vyšívané: při urozených paních touž dobou postře- hujeme roušky barevným hedbávím, zvlášť „červeným karmazínem" šité, také roušky „vystřihováním šité." R. 1570 zůstal pan Jan z Vartem- berka za nějaké dvě takové nádherné roušky hedbávím prošívané a vy- střihované 3 kopy míšeňské dlužen. 2VA Z. ^Vinier: Taková vyšívání nezřídka vyskytují se v Pražských knihách. Na příklad sladovnice Sedlčanská měla 1070 rouchy kmentové vyšívané bílým hedbávím anebo červeným. Jiné paní sousedy Pražské mají ^roušky** vyšívané černým hedbávím. Na rouchy vyšíván všelijaký or- nament módní, ptáci, rostliny i figury. Mimo vyšívané rouchy mívaly paní také ,,loktušky či šátky" aksamitové se stříbrnými neb zlatými haklíky. Také lze často čísti o rouškách ^^zimních,"^ kteréž se bez pochyby lišily těžší látkou od letních. Ke konci století vyskytují se i „rouchy a náčelníky slezské s krajky," rouchy „žíhané" všelijakých barev, nejhustěji červené nebo modré, rouchy „s tkanicí mi^žovou v prostředku;" roušky „prohlídací," což bude asi totéž jako mřežo- vané nebo „rouchy na síťce stříbrem nebo barvami vyšívané." Paní Zuzana Korálková, paní domu Hřebenovského v Praze, měla r. 15ÍM) desatero rouch s Červeným a černým vyšíváním, s barvami, se stříbrem, •Ji rouchy s bílými tkaničkami, 3 rouchy prosté, 8 šátků — mimu řepce a klobouky. Oznámiti jest, že koncem 16. století vyskytuje se sám o sobě na krámech „šmuk rouškový" a téže doby lze dočísti se v pramenech o rouchách na hlavu „smuteckých;" r. 100 1 na příklad zanechala při smrti své paní Nejepinská, na Příkope Pražském mě- .šCanka, mimo 28 rouchy s barvami se zlatem a 24 čechlíky ženské dokonce i „O ruch smuteckých." Roušky prodávali kramáři, šmukýři, roušnice a šlojířnice i tkaničkáři. Co do cen shledali jsme v první půlce století nejednu roušku 1)0 kopě ; hedbávník byl i za dvě a za tři kopy, tedy rovně za tyž peníz jako v století předešlém; prostější roušky byly i po několiku bílých groších; roušnice Sadovská na Tarmarce Pražském do r. 15^0 prodávala bílé roušky loket po třech bílých groších, jiných „tlustých" loket i po groši ; kramář Kve v Praze u tří labutí měl na krámě r. 1590 ^roušky prohlídací'* 44 lokte za cJ rýnské zlaté; proti tomu paní Valdštýnka, choť Jana mladšího Valdštýna, obdržela darem r. l.jíll „rouchu černým hedbávím vyšívanou široce, která stála do 15 tolarů." Že lněné a kmentové roušky musily býti váleny a škrobeny, toť při- pomenuto již při rouškách 15. století. Že byly roušky co do barvy většinou bílé, toť víme z tehdejšího úsloví, jež zní: „zbledl co rouška." Druhá kategorie pokrývek ženských byly čepce. Obyčejně kryly skoro všecken vlas. V první půli století Ki. přes tu chvíli v knihách přicházejí čepce atlasové ; jeden takový černý Čepec ceněn v Hoře r. 1512 za 1 kopu. Za celé století čte se o čepcích „perlových," které se uvozují mezi klenoty, o něž souditi se i urozeným stálo za to. Při r. 1585 nalezli jsme v Praze u paní Markéty Hrdinové také ..čepec perlový starodávný vetřelý s kadeři zadu pozlacenými." Mimo perlové čepce nosívaly naše paní také čepce drahé všeli- jakým dílem, nejen perlami, zdobené. Vyskytujíť se v popisich šlech- tických i měšťanských čepce „kováničkové a cetkové," v Ronově roku 1552 čepec „s hvězdou zlatou,** v Praze ,,čepce hedbávné černé s per- lovým okem,"* ..se zlatým okem;" ..čepce perlové na Černém s vorly," „perlové s kranáty," „hedbávné s i)erlovou tkaničkou," ,.s benátským okem" (r. 15«^8), s okem ,, zeleným," jež prodáváno i ^mo o sobě r. 1 5s:; za 1 5 řífošů. Žemká Mava v 16, veku, 2(1') Ale z drabvťh čepců nad jiné nejhustěji objevují se Zd celé sto- letí čepce zlaté. (.)všem i ty jsou všelijak zdobeny. Tu čteš o čepci zlatém ,s bílým vyšívaným paličkovým dílem," tu zas o „čepci zlatém s cetkami,"^ o jiném ^se sti4brnými uzly/ jeden zlatý čepec jest zá- roveň „strunkový," jiný zlatý a stříbrný ^na sítce,** jiný jest „zlatý vyšívaný:** a zase jiný popisuje se ^čepec zlatý na hedbávné půdě s pentlíkem perlovým;" na Mělníce dostala do výbavy Dorota, když se vdávala do „ChřebíČe" za Valoucha, „čepec se zlatým okem." Ovšem nejčastěji přestává skoupý inventář jen na tom, že uvede čepec „zlatý" bez zevrubnějšího určení; někdy, ale málo kdy, chtěje říci, že na čepci není zhola nijaké jinačí zdoby, oznámí, že je čepec „samozlatý." Tak na příklad našly se u Pražského Martina Masopusta r. 1504 „čepce samozlaté," podle „čepce s červeným hedbávím" a jiným „černým s vokem perlovým." Zlaté čepce byly tak oblíbeným krojem, že i dětem je na hlavu dávali a to ne jen matinky urozené. R. 1571 Jan Gumpoch, lazebník Pražský z Točenické lázně, vinil Annu kuchařku ze ztráty takového dětského čepce zlatého. Prý „vyžádala na něm dcerku jeho, aby s jinými dětmi hrála, měla na sobě táž dcerka čepec zlatý — a ten se ztratil." Co do váhy šťastně chytili jsme zprávu, že zlatý čepec paní kupcové Hebrštrejtové vážil 12 a půl lotu. Ceny zlatých čepců visely na cenách drahého kovu onoho, z jehož nití a drátků byly vyšity, lloku 1543 Pražský bečvář Matouš viní zlatníka Pirolta z čepce zlatého s perlami, jehož cenu sám udává v .)() kopách ! Ale ovšem byl to nějaký ohromný čepec. Prý v něm — což mimochodem dosti divno — chodívala Mariana, dcera svobodná, a mater její chtěla, až se Mariana vdá, Žepec ten dáti .,na vornát" do kostela. Koku 1577 cení jeden zlatý čepec <> kopami, jiný deseti. Zlaté čepce dostaly se do konce století našim českým selkám a venko- vankám, kteréž si je udržely napotom v kroji národním. Čepec zlatý, jejž měla do r. 1593 mlynářka Hrabal ová v /ákolanech, ceněn za osm kop. V knize popisuje se „bílý čepec zlatý." Mlynářka chovala si ho — jako měšťanky činívaly — v krabici. Že zlaté čepce forem cizinských v Cechách se nejhustěji roz- mohly v posledních dvou desátcích Ki. věku, to víme z nářků ř^telca- rových. Zdali k nám přišly i čepce, které dosavad šlovou štuartovské, čepce totiž dvojího -obloučku z prostřed čela vyrostlého, toho neumíme říci. Budeme po nich ještě pátrati. Z laciných čepců českých známe ony, jež prodávaly kramářky a šmejdířky. Mívaly je v kráme i „na svazky" a „na desátky." V polou století jsou to čepce «z černých nití," čepce z bílých nití, čepce ..bílé vyšívané," hedbávné .kostko- vané" a .překládané*" i „husté," jež prodával na příklad šmejdíř Ku- líšek (t 1577) čtyři za kopu míšeňskou — tedy po 15 j?roších; jsou to čepce „stávkové:" čepce „s barvami," kmentové prosté a kmentové zlatem vyšívané, plátěné. Puní Zuzana Korálková, měšfanka Staropražská, měla koncem století při ostatní všelijaké parádě mimo devět drahých čepců zlatých a perlových i 10 ..řídkých" čepců a 5 „bílých prostých." Koušnice Lucie Sadovská, žena malířova, měla do r. 1583 v Tarmarce Pražském na svém krámci bílé čepce po 10 krejcarech, mimo ně prodávala i ně- jaké ^čepce zatmělé." Který nitěný nebo jiný prostý čepec měl na 2(}(j ^. WinUr: m sobe zdobu ^ pozlátkou "^ nebo zlatem, zdobu ^i^ tracouiieni,'' »$ peřím'' nebo „s okem,** slul již „drahým." CtemeC, že r. 1575 vezl forman Pražský na jarmark v Nymburce „drahé čepce s oky zlatými, tkáni- cemi hedbávnými.^ Na konec o čepcích dotknouti jest, že r. 1608 četli jsme po- nejprv o čepcích na noc. Byly prosty i „s krajky.*' Zvláštní druh čepců tuze uzavřitých byly karkule. Měly sic podobu čepiček našich nemluvňat, ale nebyly tak prostičky. Nosívaly je paní všech stavů, a protož byly karkule i cenný kus ženského šatu. První karkulka, jež se nám hned na počátku IG. věku naskytla v knihách popisných, byla červená. Od polou 16. století přicházejí v popisných knihách karkule „aksamitové;" šmukýř Braun v Praze (f 1568) měl na krámě několik karkuli „aksamitových pošitých lalokami" čili kožešinou, každou po 50 groších bílých. Ovšem byly aksamitové karkule také mnohem ilražší. K. 15()7 vstavil žid Israhel manželce Ondřeje Flanderky „karkuli aksamitovou na hla\ii," a když se jí zalíbila, prodal paničce karkuli za půl třetí kopy — na zástavu stříbrného pásu, jenž stál 40 kop míšeňských. „Ví se o tóm,^ tak di soudní kniha, „že ten žid mnohejm manželkám to činívá a na nich rozličné šaty bez vědomí manželů vymlouvá." Nad to všecko byla karkule ukradena paní z Granova, manželce Kašpara sekretáře. Ke konci věku prodávali šmukýři Pražští „karkule perlo- rané," karkule „se šmelcem" i po šesti kopách, se šmelcem černým 1)0 4 tolarech, karkule „zlaté a hedbávím krumplované" i po čtyřech kopách; karkule „s perlami," „s granáty," „zlatem taženým províjené,** karkule „se štefty." Karkule objevují se také se zvláštními „štorci,'' to jest s ohrnutým okrajkem, jenž býval nejozdobnější ; čtemeC o kar- kulích se štorci perlovými. Karkule se štorci kožešinými, do nichž pokrývaly naše paní v zimě hlavu, byly asi tak příhodný a slušný, že i německé sousedky na počátku 17. věku tu modu si oblíbily. Líče přepych v kožešinách v dobč zimní, Guarinoni ptá se žen, proč „py- chají v zimě českými čepci?" Při karkulích na kon«c snad stojí za zmínku, že nejdůkladnější karkuli — kuklu — nalezli jsme na ženské hlavě naposled r. 1512 v Praze. Tu praví kdos, že vystrojil ženskou „v sukni, v kukle, v klobúce." Na posledku buď oznámeno, že naše paní nepřestávaly na jednom čepci. To byla věru chuděrka, která měla v inventáři jen dva, tři čepce. Paní Voršila Nejepinská, když r. 1601 na Příkopě Pražském zemřela, zanechala po sobě třicet jeden čepec! Jiného řádu pokrývkou ženské hlavy byla čepice, plstky a birýty. Všecko jeden rod, tři sorty. Čepice a plstky podobou nelišily se mnoho od kulatých čepic, které nyní se nosí, jen že kožešiným štorcem ně- která čepice byla nadutější, obšírnější, nežli nyní ženské oblibují. Také štorc byl všelijak „křtaltovaný;" byl v předu, v zad, po straně vy- řezán, byl vyšší neb nižší nežli vrch čepice, nebo byl s vrchem zá- roveň. Čepice ženské byly ze všech látek, a kožišníci obšívali štorce jejich všemi kožešinami od králíka, jehněte, krta, bobra až po sobola a kunu i hranostaje. Sobolí čepice cení se r. 1512 v Hoře dvěma kopama; v Kouřimi mají měšťanky r. 1508 čepice „z ocasů kuních," čepičky „popelicí;" do r. 1548 i zakřištanka Kouřimská chodívala v čepici popelicí — ale byla už „molovata ;" v kšaftech Domažlických ženská hlava v 16. oékti, 2<)7 • paní také jsou pojieličí čepice — tedy je mívaly ťuske dáiiiy od jednoho kouta Cech až do druhého; Pražský kožiáiiík Jan Doktor (f 1508) mčl na krámě čepice popelicí po 40 groších míš., norcovó čepice po půl druhé kopě, čepice černé spratkové po 20 groších; o cizím, snad uherském původě svědči od polou století čepice ženské, jimž iHkali husárky, jež byly vysoký ^se štorci," z hedbáví, z kožešin a z látek všelikých, z aksamitu i z plsti. Roku 1568 ceněn husárek v Praze 14 groši bílými. Čtemeť o husárcích „z chlupatého hedbáví,^ o „so- bolích.'* Podle nich nosívaly dámy čepice se šmelcem, s štefty i s péry. Plstky byly čepice nejmenší. Nebyly jen ze zaječiny, byly i z králíků, z bobi*ů a jiných kožešin; byly také ze všech ozdobných látek hed- bávných a obyčejné se „šmukem.*^ Koncem IG. věku nalezli jsme v Praze .plstky barevné bobrové"* po 2 kopách; vlaské plstky ženské bez šmuku po kopě; hcdbávné plstky vlaské s tuplovanými šmuky po třech kopách. Birýty paní českých nelišily se^od birýtů panenských. Pokrývaly temeno z počátku Okrouhlíkem velikým, placatým, o střeše všelijak stříhané ; vyvlačované a peřím zdobené ; od polou století zmen- šují se birýty víc a více, až ustrnou v malinké čepičky. První čas číhalo peří z birétu do předu ; později klátilo se na zad. U nás birýty začaly nositi urozené paní, po nich měšťanky. R. 1521 popsán v in- ventáři pani Johanny Berkovny tnimo 6 zlatých čepců „birét černý aksamitový s perlami** a birét „červený s peřím;** potom v malých letech při mnohých měšťankách čteš o birýtech. Drahé birýty aksa- mitové často objevují se ^zlatem krumpované ;•* co do původu vysky- tují se v Praze v letech šedesátých birýty „nidrlantské" soukenné neb z jiné látky, a téže doby „birýty vlaské tkané," jichž měl kupec Tuchman v Praze r. 1566 tři tucny za 16 zlatých rýnských. Birýtu příbuzný byl klobouk. Lišil se tím, že byl tvrdší, pod- statnější a o střeše volnější. Z té příčiny také se vešlo naň „šmuku" přcrozmanitého víc než na birét. Co do látky byly klobouky obyčejně bedbávné — z cendelinu, harasu, tykyty — byly také aksamitové a kožešinné. Co do zdoby, v pramenech nejhustěji nachází se od počátku až do konce století klobouky „pávový.^ A nachází se ve všech městech! Ctcme o klobouce pávovém v Litomyšli, měly ho paní Pražské, Plzeňské ; měly ho sousedky i paní urozené. Byl to klobouk všelijaké podoby pávím peřím zdobený. Mimo zlatooké péro páví bylo na kloboucích ozdobou všecka rozmanitá péra, zvláště bylali chocholata ; zdobeny klobouky pery pštrosími, jeřábovými, lašioTíčími, papouškovými, čapátkovými. Mimo to zdobeny bývaly klo- bouky ženské všelijakými ornamenty z drátů lesklých, svíjených z „be- nátského^ nebo ^medulánského** zlata a stříbra: prostičká parádnice spokojila se mosazným svitkem nebo laciným „trocaunem ;** zhusta i „obvinatkou'* či ^pasamanem** (portou) z látky nejlehčí, ^mukýři Pražští prodávali „šmuky z atlasu a tkanic,** šmuky karmazínové — r. 1600 5 za 2 kopy — „šmuky barevné tykytové, vlnou vycpávané/ šmuky tykytové a jiné ještě. Klobouky bývaly také umělým kvítím nebo kytkami pokládány, a to hojně, jakož obrázky v „Hádání pravdy se lží** dosvědčcgí. Kytky byly i „z boury" na drátech stáčené. Koncem století zhusta čteš, že na klobouce byly zlaté stříbrné .štefty** a „medye" čili okrouhlé neb rohaté plíšky, na nichž to ono l>(;s 7j, Wintvr: vyryto nebo plasticky povydáno. / téch „medyi"* obyčejné číhalo péro. Někdy také zdobou byla šňůra, ale ovšem nějaká pěkná; jednou také vyskytl se nám ^klobouk se šn&rou a s černým pírkem a čtyřmi la- sťovičími." Co do formy nezřídka praví se o ženském klobouce, že jest „široký;" což byl asi klobouk o střeše ohromné, jako vidíme v Pa- prockého Oboře v kap. 122. V smolné knize Nymburské r. IHOl řtli jsme také o „klobouce ženském krájeném.^ Co do cen známe z r. 1 568 hedbávné klobouky ženské po kope a po dvou kopách: šmukýř Behm (f Kíll) prodával „prostý klobouk ženský podšitý se šmuky" po 2 kopách; nádherně vystrojené byly ovšem nad to daleko dražší. Ale byly klobouky i za málo grošíků, a protož i nízké ženy odkládaly loktuše a vstavovaly na hlavu klobouky. Na příklad čteme r. 1587 o Pražské solnářce, že », trhla hlavou a hned jí klobouk s hlavy spadl." Tedy i solnářka zamítá starodávné placbetky. Poněvadž klobouky, biréty, čepice vlasů nepokrývaly docela, mu- síme sobě na tomto místě všimnouti účesu, jenž k těm pokrývkám býval. Dámy české, bylyli jen poněkud z možnějších a nádhernějších, tu část vlasů, která zůstávala nepokryta, zdobívaly nejraději buď zla- tými stříbrnými a barevnými tkanicemi, kteréž do copů vplétaly, nebo pletence vpravovaly do sítek tolikéž stříbrných nebo zlatých neb aspoň z kovu falešného. Na hraně KJ. a 17. století prodávána v Praze libra sítek nebo tkanic z nepravého zlata za ^5 rýnské zlaté, libra uncového dobrého zlata cenila se 17 zlatými rýnskými ; libra zlatých sítek a tkanic 82 zlatými. Té sítce, která vejčitou nevkusnou formou objímala vlas při uších po obou stranách tváře, říkalo se záušky i náušky. V Praze našli jsme při jedné měšťance ..náušky s cetkami"* r. 1520; v Kouřimi čteme o zlatých záuškách r. 1580. Sto let později vyskytují se také .ná- ušníky s krajky.'* Od let šedesátých rozmnožily se v Čechách ústrojv vlasů po cizinsku „na strunách." Jiří Netolický, kazatel kostela Praž- ského, r 156H praví, že nyní sobě Češky vlasy ,. divně strojí a točí;* nářky na divnou strůj vlasů ženských neustávají. Havlík z Yarvažova líčí jedno takové cizinské vlaské ustrojení, jež stojí za čtení: ^ Jedna měla na hlavě vrkoče tak spravené, jako by dvě srdíčka v hromadu spojena byla, z nich dvě ratolístky z hedbáví tělně barvy jako dva praporečky ven vynikly, a okolo tcch srdíček mezi vrkočemi vycházely uzlíčky z hedbáví i z vlasů spletené na znamení bolestné milosti a málo vejšeji u vrchu hlavy pnul se ven z fedrpuše malý floček s pra- porečkem, kterýž se po každém, nejmenším hnutí obracel. Na čele podle vlasů kadeřavých měla pentlík zlatem, perlami a drahým ka- mením plný, kdež v i)rostředku stkvěla se jedna růžička z rozličných uzlíčků a barev spletená, a po stranách okolo židovin byly vlásky co prstýnky točené, z nich vycházelo množství přirozeného i strojeného kvítí." Že při vší takové a podobné parádě dávaly ženské i do uší zlaté titčry jakožto „náušnice,'* o tom jsou hustější zprávy teprve z druhé půlky H). věku. Kupec Altrsperger v Praze (KiOS) měl na skladě dva páry náušniček zlatých se šmelcem za 8 zlaté rýnské a 45 krejcarů. Nad odpor nádherných účesů se sítkami a náuškami mnohé paní po- kryly vlas rouškou docela a na roušku vstavily čepici, biret nebo klobouk. Že tomu tak, to čteme r. 1572 v knize soudní, když byl ženská Mam v 16. věku. 2H9 Jan Marie Vlach dal Dorotě, české měšťance pohlavek, ^až rouška s ní i čepice spadla." Xa shlíženou své hlavy a parády mívala obé pohlaví ješté v prvních rasech 1(>. století zrcadla kovová. Podle kovových zrcadel vyskytují se sklenná, kteráž prvotné byla do vnitř vypouklá a slula „ohnivá.'' Hoši dívkám, muži ženám darem kupovali taková ohnivá zrcadla. V letech sedmdesátých prodávána v Praze zrcadla „veliká" ^tucen" za 10, \t) grošů; menší také jen po 4 a 3 groších „tucen." ,.Zrcátka malá zavřitá" byla po málu denárech. R. 1575 stálo „velké zrcadlo kri- šfálové" tři kopy míšeňské. V pozdějších letech přiváželi do Čech naši kupci „zrcadla benátská velká'' po zlatém rýnském i nad to dražší. ^Veliké" zrcadlo tehdejší doby bylo podle našich pojmů pra- malé; velké tabule začali dělati při pokročilé technice teprve koncem 17. veku. V 16. věku největší zrcadla jsou na 20 centimetrů délky a šířky. Zrcadla podkládána byla druhdy dskou kovovou ; ke konci století toprve užito míchaniny. Rámce zrcadel bývaly ozdobné kartnše a jiné řezby ze dřeva, z kosti, z kovů, a z „perlových matek." Volné rozhledy. František Zákrejs. I. z veku do veku. :lvacátý věk jižjiž se chystá vystoupiti nad obzor. Alo kdo jo /nejvíc uchystán vesele jej uvítati, je zmírající devatenácté století. ^, ' TekáC na smrt s lehkým úsměvem na tváři a se zlatistým atlasem kolem beder. Turinský universitní profesor C. Lombroso poukazuje kdesi ve svých originálních lidumilných spisech ke zvláštnosti, že jak dobré, prostoduché dítky tak i povedené, ze společenského života vybočující panstvo rády nová zvláštní slova tvořívají. Jíevím, zdali při tom Lom- bioso myslil také na dobré prostoduché děti povedeného, pošetilého Pařížského světa, které také nové výrazy vyhledávají, avšak jisto, žo jo také v počet vzíti měl. Ovšem jest rozdíl ten, že šťastné děti a duševní nešťastníci nová slova nalézají pro staré pojmy, kdežto blysko- t^ící tout Paris mužských i ženských bulevardních šviháků své zvláštní trefné nové výrazy se zálibou applikuje na nejnovější věci á la mode. Vzpomeňme si jen, jak Pařížané sami sobě přezdíyají, jak v sobě par- ketové lvy a ve svých dámách neodolatelné fillos de marbre vidí, anebo jak význačně své střídavé libůstky označují. Vzpomeňme si na př. na jejich slůvko chic anebo pchulf. Co svým časem nebylo chic, pro veliký svět neexistovalo. Avšak ani v Pařížském světě nic netrvá věČnČ, ano tam snad nejméně. I pchutt se opotřebovalo, padlo, skonalo, a další panující 270 F, Zákrejs: hesla dne se měnila a měnila, až konečně s lahodnou i sveřepou finessou zahlesklo se zářivé žezlo nového chvilkového období, zevně zářivé, ale vnitř hezky zpuchřelé žezlo s devisou : Fin dc siěcle. íai íin — fin ná- leží k bílé pleti. Všude té stíhala tato předsedkyně módní republiky: v divadle, na obálce obrázkového časopisu, na titule románu, ve feuil- letonu, v umění, ale hlavně na dámské hlavě a na šviháckých nohou, v kalendářích i na plakátech. Avšak také vítězná íin de siěcle našla již svého bacilla: její život schýlil se ke konci, a její korunu převzal jiný wiking. Ano, íin de siěcle, konec devatenáctého stoleti skončil před svým koncem. Co však přinese nám nové heslo? Přemýšlíme, uvažujeme, há- dáme. A jak zní? Zní — co je pravda — dosti podivně, ale uvádí nám svou osobičku velmi hezky, velmi poeticky. Ovšemť že slibné jméno často šálívá. A nechť si sebe více kalkulige nebo hádá, nikdo posud neví. co maličký zárodek nejnovější dobičky ze sebe vyvine : nikdo neví, zda má před sebou vejce kukaččino, Pandořinu skříň, obecnou Baringovskou krisi či epochu, v níž každý bude míti svou Anglickou banku. Název této nejmódnější fáse pochází z románu VImmorie!, jehož hrdina má neblahý osud, jakého žádnému z našich povolaných i nepovo- laných nesmrtelníků, jichž nyní bohudík také — ovšem pohříchu posud bez příslušných žíhavých epigramů — s dostatek máme. nepřeji. Francouzský akademik románu totiž umře samovraždou, což by ovšem bylo íin de siěcle ; avšak Alfons Daudet užil v tomto románu výrazného porovnáni, které se již na ten čas v módní společnost více méně vžilo. Daudetovo srovnání zní pak asi takto : lidská pokolení podobají se loděm, šťastným i nešťastným ; pouštějí se na moře s nadějemi, ale jenom některé z nich se vrátí, a některé zahynou. Tu vám na mysli vznikne představa: Po- slední koráb. A poslední koráb — dernier bftteau — toť nejnovější heslo v módním světě národa, který přes válku r. 1870 — 71 sám sebe ná- čelníkem civilisace nazývati nepřestává. Dernier báteau ! Poslední koráb ! Plujeme po hrozné vřavě vzdou- vaného moře: mé největší přání jest, abychom my, všechen český lid, s pevným stožárem svých starých i moderních národních práv na šťastném korábu vepluli do budoucího století! Fin de siěcle sklonila svou žlutavou hlavinku s vysokým účesem ku proudům věčnosti, schýlila své kypré tělo k osudné rubrice Naííirh hrobův, avšak mrtva posud není. Je v ní posud něco sladkého dechu, snad jí dají ještě po lžičkách — ovšem že stříbrných — užívati Ko- chova paratoliidinu, t. j. životního prodlužovadla : ale my máme na sta chutí, udělati jí černý rámeček a pod něj napsati obsažný nekrolo<;. Budemeť jednati právě tak v jejím duchu jako známá paní vlastnice entreprisy de pompes funěbres, která ubohých umírajících chodívala těšit, že se zajisté v brzce uzdraví, ale při tom jim zástěrou měřila délku těla, by méla míru na rakev. Zároveň vyplníme, máli la fin de siěcle jako jiní poloviční nebožtíci přání, jakéž výtečníci na smrtelném loži chovávají: přání věděti, jak a co so o nich bude psáti po od- bytě ]>oslední hodince. Při tom vím určitě, že by la fin do siěclo Volné rozhledy, 271 nežádala, by se o ni nepsalo nil nisi bene, nýbrž mám přesvědčeni, že by usilovala o to, by se o ni nepsalo, než jak tomu cbce pani Klio : nil nisi verum, ale s úzkostným ohledem na každodenni povel všech redakci na světě: „Pište bríliantně!'^ Konec věku! Stoleti v koncich! V koncich? Ach ano, znělo to posud nervosné ze všech končin: v koncich! Celý vesmir, celá Evropa, celé Čechy jsou v koncich ! A především ovšem naše šťastné Čechy ! Ach ano, a právě také v tom vězí ta íin de siecle, že náš devatenáctý věk je tak samolibý, a přece je sám sebou tak milostivě nespokojen. Tanči stále ještě radostně, mladistvě, bujaře, ale při tom se třese zimnici a bledne jako nejnedokrevnějši romantik. Netanči sice v sopce jako schyl minulého stoleti, ale tanči aspoň ve vřavě, a při vši své bledé zimničnosti má velmi působivou silu k disposici, pravou to velmoc nynějška: vydatný hlas. Jeho plice nejsou žádným, ni sebe miniaturnějšim bacíllem zachyceny. Jeho křik, ponejvic ovšem papirový nebo parlamentni, rozléhá se rovnoprávně všude: ve Vlašich, ve Francii, v Angličanech, v Německu, mezi Nory, ale nejvydatněji ovšem v nejnevrlejši zemi Evropy : v našich krásných, milovaných Čechách. Křiči, křiči a křičí. Zajisté řídi se zásadou, že kdo křiči za tři, má hlasy tři. Badatelé, kteří se jindy tak rádi různivaji, shoduji se ku po- diva v tom, že definice pojmu fin úe sVccIc jest neobyčejně nesnadná. My však spoléháme na pp. socioloj^y. YždyC jsme posud vlastně ani nevěděli, co je vlasC: teprve moderní věda nám to vysvětlila; teprve novější sociologii podařilo se nám ukázati přesněji, jaký politický a kulturní význam migí poměry zeměpisné, i bylo dle toho po dlouhých tisiceletích aparátu nadpozemského třeba, by žasnoucímu světu vědecky na um dáno bylo, co dříve věděl každý sekundán. Smíme tedy směle methodě pp. sociologA důvěřovati, že správný výměr konce věku po ně- kolika tisiceletích objeví. Zatím však, než tento veliký problém rozluštěn bude, přestaňme na tom, že fin de siecle značí cosi překotného, nahoru a shůry dolů. Fin de siecle chce stále něco jiného a zase i zase něco jiného. Se vším kol sebe zatáčí rozmarně, všemu kolem sebe dělá náhlý konec ; nic mu dost rychle neumírá. Chce něco pravého, ale neví, co to je, ani kde to hledati. A najdeli cosi žádoucího, neví, co si s tím počíti. Podobá se do jisté míry pantátovi v Khrenbergrově pohádce, který si hodlal po- chutnati na hubeném kanárkovi a který si na kávě za zelena uvařené vylomil zub. Fin de siecle podobá se jasici, která vzplane a hned ve tmě zaniká. Je to Horatiova mulier formosa superne. Má koketní vý- dutky na ramenou, výdutky na účese a pod účesem? — bez pochyby také výdutky. Miluje zlato i pozlátko, pravý atlas i pravé Scharfovy diamanty, miluje šum a miluje nade vše^ reklamu. Nejen pro „konec tuberkulosy I'' anebo propána Broučka nebo pro verismus Sedláka ka- valíra, nýbrž — s pravou rozkoši — též pro samovrahy. Fin de siecle přivádí na mizinu Rothschilda právě jako bratří Baringy. Jejími znaky jsou : podplatné sice, ano třeba utrhačné a vyděračské, ale výnosné péro, vylhané sice, avšak eífektní telegramy, dutá sensace, politická tartuf- ferie, překrucování, klam a lež, i v pravdě — navzdor Nordauovi. Jejími muži nejsou ani tak Flaubert, Ooncourt, Zola, Daudet nebo Maupassunt, 272 F' Zákrejs: jako BourKet, Huysmans, pp. dekadenti a symbolisté, výpravné hry á I a Theodora, Théátre libře, Mr. Plein air, pak Ibsen, Strindberg neb i — v uctivé vzdálenosti — Sudermann, Bahr, pak i Mac Kinley, a — Ka- serer. Fin de siecle jsou také jisté úmluvy za dvě desítiletí po funda- mentálkáéh, jakož i výtečná náhražka dra. Parity místo pí. Rovno- l)rávnosti, hrozná utrpení našich německých krajanů, výstava bez nich, zavádění souboje mezi nás, bezdymný prach, všeobecný ozbrojený mír, atd. atd. Fin de s)(*cle vŠnde ! I konečně na samém slunci : Apollo přenechal tam patrně vládu krásné zlatovlasé módní dámě s aksami- tovou pompadurkou (pro sluneční střely) a se stříbrným pantofl íčkem o vysokých netrpělivých podpatcích: odtfid ty erupce na slunci a ty zdrcující zátopy na zemi. Stále něco nového, stále výš a stále H vváe dolft! Kdy byste chtěli na malířovi, aby vám vymaloval naši českou tin de siěcle, víteli, co bych mu Tadil? Aby vám vytvořil malého Kenia v bílých poctivicích, v rudém fraku a modrém cylindru. Zde jsme. A co bude V De mprtuis nil nisi verum. A nyní došel jsem tak daleko, že bych mohl z péra vypustit lichotivou průpovídku: „Ctěný čtenář," mohl bych říci, „zajisté dů- vtipně uhodnul, kam vším, co jsem zde napsal, směřuji, zrovna jako asi uhodnul, proč právě dnes tolika cizích slov užívám." Avšak vidím, že se ctěný čtenář důvtipně usmívá, že krčí ramenoma a že se chystá neodpověděti mi než: „Fin de siěcle!" I jsem tedy nucen vytasiti se s vlastním svým záměrem sám. Patří to také v pestrou zahrádku konce věku, že se nyní tak často plýtvá slovem vcdecký. Kritika bývá na př. vždy považována za nepopiratelnou práci vědeckou. Ale když vystoupil Jindfích Taine, vy- hnuli se obdivovatelé jeho určitému, přesnému, osobitnějšímu pojmeno- vání Tainovského kritického směru a nazvali jej pouze povšechně kritikou rétkckouj kterou as těmito slovy vymezují: „Kritika jest věda, jež má za áčel vybádati všechny činitele, kteří k tonju přispívají, aby se umělecké dílo vytvořilo." Znamenitě řečeno; škoda jenom, pročten pán, který toto vymezení napsal, zai>omněl,že pouhým vybádáním onéih činitelů nepovstane žádná kritika, nýbrž jediné snad pevný podstavec pod ní. Ale budiž : pozmění měli citovaný výrok, hodí se k našemu záměru výborně. Chceme tu jistý domácí zjev, který mimo jiné též do krásné literatury zasahá, osvětlit, a proto jsme napřed sundali závoj 8 dámy, která při tomto zjevu dokonávajícího věku dělá kmotřičku: míním všeobecnou rozladu myslí. V nervosním hesle: „Něco jiného! něco jiného!" vězí negace, vězí odmítání všeho, co se posud konalo. Tento moderní zápor jest módní šviháckou chorobou na všech stranách. (>huravci, kteří touto negací stonají, pohřešují všudy vše: nynější se- stárlé světové názory se boří, nአvěk nemá tilosořů, posavadni mravouka je zastaralá, krasověda přestala existovati, jest jediné „tak zvanou" esthetikou; slovo vidina stalo se zbytečným, slovo iáealismus hází se mezi protivné haraburdí, umění nesiuí býti než nápodobením, opiso- Volné rozhledy. 273 váním dokumentů, politika musi přejíti v ruce negujících doktrinářft. To visí jako ve vzduchu nad světem, a není divu, že s těchto dusných mračen kus nejdusnější překotné tuče také na drahé naŠe trpělivé éeské nivy spadlo. Nemilujeme prorokování, a proto se raději pečlivé vyhneme otázce, zdali si příští věk dá za sklo ty půvahné květy, které na půdě tučí tou zaplavené tak sebevědomě bují. Mluvím tu hlavně o jistém kruhu píšící naší společnosti, jejž bych podle jeho záliby, moderní vědy se dovolávati, nazval velkolepou školkou asi pěti novovědců, novomudrců. Jsou to naskrze pánové íin de siécle, kteří by mezi fafrnochy svého znaku mohli míti heslo: ,,Upírám, zapírám, popírám," a kteří při tom jeví takovou lásku k pravdě, jsou takoví labužníci a rozdavači pravdy, jsou takoví vele- bitelé této své spasitelky, takoví pro ni fanatikové, vydávají se za takové boháče myšlenek, že není divu, když snad ten onen dobráček nebo slaboušek uvěří a k jejich stolu, na kterém ten pravý chléb no- vého života kyne, důvěřivě přisedne. Vždyť u nich vše jest jiné, lepší, vyšší, z krajů nadhvězdných : hlava, srdce, péro; všechno je u nich z atlasu, z aksamitu, ze zlata, z démantů; všechno je u nich důmy- slné, ryzí, pravé, neomylné. U nich je všechno „něco jiného!" Oni jsou boháči, my žebráci : oni jsou Angličany a Španěly, Nizozemsko a zelený Erin v novějším vydání. Domnívali jsme se, že máme otčinu; ale teprve moderní socio- logie musila nám ji odhaliti. Mněli jsme za to, že máme cennou národnost, ale teprve nová věda musila nás upozorniti, že musíme uvažovati, zdaž bychom se k jiné kultuře přimknouti neměli. Bývalí jsme hrdi na své dějiny, ale poučili nás, že nemáme minulosti. Ne- máme národního programu, nad naším státním právem napišme hodné znatelné znamení otázky. Nemáme politické strany, která by se novým názorům a nové methodé zachovala. Nemáme vědy. Nemáme literatury, a především žádné literatury staré. Šafařík, Palacký. Jungmanu, Vocel, Tomek, KoUár, Oelakovský, Světlá, Ilálek, Cech, Vrchlický, Jirások, Zeyer, Heyduk: ti nikdy nežili, a naše rukopisy jsou bohudík pod- vrženy. Kdo jest o jich pravosti přesvědčen, postrádá vůbec spůsobi- losti vědecké. ,Něco jiného!" Kdo jich hájí, píšefráse; kdo popírá, je zjev. „Něco^ jiného!" Sociologie nezmocnila se posud našich politických deunikův, a což ostatní časopisectvo ! Nemáme kloudných listů belletri- stických ; naše obrázkové týdenníky jsou jenom jeden ozvěnou druhého a nejsou zdaleka tím, čím by měly býti. Vědeckých listů teprve ne- máme, a jeli tu nějaký měsíčník, pryč s ním — „Něco jiného!* Tedy co máme? Nic? Méně než nic. ,,Néco jiného!" Věru nejsme národ, na který by se svatý Mikuláš a Ježíšek často usmívali, leč nyní již asi nepřátelé nemohou a nechtí našemu lidu upírati, že jest nadaný a dělný. Tím méně ovšem upřeli by to našemu vzdělanstvu. Dose pessimistické lymfy může za všech okolností býti prospěšným fermentem, ale samolibé, umíněné, přemrštěné, bezohledné rernohlídství umrtvuje. Kde vy zříte trosky dřívějších názorův a snah, tam jiní spatřují ústrojný vývoj. KřicMte na řeku, že stojí, a její ru- salka může se zakuckati smíchy. A přítel národa s ní. VidíC pře(Iol)ř(\ že čestně stojíme na výši doby, že náš národní koráb, na kterém do pSViTA 1891. S. i^ 274 ^'- Zákríjft: v dvacátého veku plujeme, není tak chatrný a chudý. Ci nemáme vyni- kajících zemědělců, průmyslníků, techniků, přírodozpytců, lidozualců, linguistů, dějepisců, lékařů, právníků, učitelů? Což jsme úplně bez filosofů s nepřetržitou evidencí? což nemáme vynikajících vynálezců, básníků, hudebníků, výtvarníků, dramatických umělců, řečníků? (-ož není mezi námi horlivosti, obětavosti, nadšení? A co se týče našeho devatenáctého století vůbec nebo třeba pouze naší doby, což se nevyslovil jeden z prvních proslavených evrop- ských učenců, muž to bez odporu naskrze moderní, jak se cítí šťastným, že jeho život do naší doby spadá ; i pokládám pevně za to, že s tímto výrokem všichni na stejném stupni slávy stojící osvícenci vřele sou- hlasili a souhlasí. Avšak ti snad jsou — derniers báteaux. Avšak nač toto pathos? A( žije iin de siecle! Smějme se, po- smívejme se, tleskejme a křičme : Ano, jsme — jsme nace nedouků, školometů, břidilů. Ano, ano, ale máme mezi sebou ještě něco jiného^ nad čím by se i peklo zděsilo. A tím je, s odpuštěním, moje maličkosť a snad i některý můj pan kollega. Pravou elitou vší ohavnosti jsme totiž my kritikové. A to se vesele tvrdívá, jak zde per parenthesiu podotknouti musím, nejen od pp. novomudrců v kulhavé prose, nýbrž i od pp. poetů v uhlazených, květnatých, vonně páchnoucích verších. Já jsem sice z pravidla jen pisatelem přehledů, které stručně drženy býti musejí, avšak nic plátno: mitgefangen, mitgehangen. Chválíme — prosím, aby mi zde byl dovolen pluralis majestaticus, je to tak po- vznášející — chválíme tedy pouze, co se nám skutečné líbí, tedy libo- volně, nevclebíme šmahem všechno — a tím dokazujeme, že nám schází důvtip, že máme nejvýš toliko prostřední nadání, že máme pro- tivně tupá péra. Tak aspoů mluví a myslí páni kritisovaní, kdežto pétičlenná školka druhých našich novomudrců se na nás osopujc, že nepíšeme důtkami, škorpiony nebo klacky. To bylo by učco jiného. A což při tom obzvláště veselého: českou kritiku tupí chutě i české časopisy, které samy kritiky přinášejí, a což ještě zábavnějšího : útoky na kritiku dotvrzují a podpisují sami tupení kritikové! Konec věku! Jací jsme to velicí hříšníkové ! Nechť se podsvětí sebe více zděsí, nemůžeme mu pomoci. Vůdcovství převezme tentokráte sám kritik na hrobě (uk žrané esthetiky, Dante II., i zavede vás pěkné do nej- teplejšího koutka: Vergiliové přiloží nám pro jistotu ještě celé stohy smolných polínek, a Belzebub přisoudí nám nejtěžší trest, o kterém ví : abychom si znovu přečetli všechny české přehledy a výňatky z líělin- ského, všechny /olovy, Bahrovy a Yovy literární články, atd., atd., ale hlavně dílo pana nadmudrce, kde se dokazuje, že malíř je plastikem, Shakespeare Michelem Angelem, Schiller Thorwaldsenem a — ovšem v kdesi na nejposlednějším místě — Cech Myslbekem anebo Krásnohorská CJiittussem. () hrůza! Je to také monstrum horrendum, ta česká kritika. Ale nemůže t(imu ani jinak býti. Vždyť čeští kritikové nic nevodí, nic neznají, nikile so ncoiilcdli. Jim knihkupci nciírodávají knih ani časopisů, ty si vc.sméa Volné rozhledy. 275 ponechávají jediné pro ty jisté novomudrce. Museum, universitní biblio- théka, Náprstkova knihovna jsou nám kritikům zavřeny. Nikdy jsme do rukou nevzali na př. Lessinga, Schlegly, Gottschalla, Carriera, Frei- taga, Lotze, Zimmermanna, Schaslera, Hartmanna, Spielhagena, Brau- desa, Zolu, Tainea, Royera, Macaulaye, nadtož Aristotela nebo jen Horáce — kde pak ! Nešli jsme si k tomu vyprosit dovolení od pp. novomudrců, když mnohý z nich zpytoval svět ješté ze svých dětských plínek. Tedy ! A přec ani to není vSechno, to by nebylo dosti fin de siecle, hrr I néco jiného : když jim ukážete a prokážete, že jste naopak náruživí čtenáři, že byste bez nových a nových knih neobstáli zrovna jako bez nového a nového vzduchu, víte, co vám učiní? Vyčtou vám chlubivou sečtělost, a vy přec jenom se všemi knihovnami, které jste kdy znepokojovali, zase putujete do prvního dílu Božské komedie, kde vám je místo těžkých skalních úlomů hezky pevně na prsa přitlačí. Kdo jsi citlivka, kdo jsi netykavka, kdo chceš žíti rozmile za- obalen v bavlně spokojenosti : staň se, prosím, českým kritikem ! Dernier báteau! Školy mívají, jak známo, svá místa hanby. Ale žádná jich zajisté nemá více nežli nová školka, kterou pp. paladinové pravdy íin de siecle ze svých myšlenkových drahokamenů methodicky vystavěli a perlami svých ethických principů vědecky vyšňořili. Vedle národní existence, politických stran a snah sedí tam v trestních lavicích také staří i mladí poslanci a profesoři, vedle voršovcův a romanopisců staroškolní reda- ktoři atd., ale na místě nejzadnějším stojí tam chudinka děvčátko, kteréž, ani když jí hněvivý pan učitel starší signatury, který si z Komen- ského pouze slůvko „metlička** pamatoval, konec jejího trestu oznámil, budeli ho poslušná, s místa se nehýbá, ('ástečně víte již proč, avšak stěžejní hřích její byste sotva asi uhodli. Setrvačnost je přec důležitou přírodní Činitelkou, člověku s duševní setrvačností říká se pochvalně charakter, ale naše děvčátko chudáček — beze snadu dovtípili jste se, že jím není míněn nikdo jiný nežli zase ta nešťastná kritika — volá se na soud před kathedru proto, že prý stojí na utkvělém stanovisku. Ale přijde ovšem na to, čemu se říká „utkvělé stanovisko". Odvolávali se kritika na to, že v posavadním esthetickém bádání od Aristotela až třeba po Bulthaupta nebo po Gelbra velmi cennou zásobnu a prů- pravnu pro své výpravy spatřovati nepřestane, a namítali, že se pracné soustavy důmyslných duchů pouhým rázným, překotným záporem, pouhým válečným pokřikem: „Něco jiného!'* nesboří : může si snad kritika říci, že jedná rozvážné, když na vyzkušeném, osvědčeném stanovisku tkví. Ale tím nechce prohlašovati, že se nehodlá nedoučovati. Ona se nehorší, ano neskonale potěší, když opravdový genius plot posavadních norem zbrojí svého umění rozrazí a prolomí, /ůstaneli umělcom aneb do- konce povzneseli umění své, kritika to pozná a mileráda obhájí vcc pravidlem. Vždyť kritika ví, že jest její včdcckca povinností, aby j>n'ro- ložeuy. Dramatické jeho práce roztřídil hych do tří dílft: do prvního vřadil bych mimo Branda i hyperfantasijního Peeia Gyntn; do druhého dvojdílnou -sví^todějinnou" činohru Císař a Gnlilcj s rekem Julianem Apostatou, Severskou výpravu, našemu divadelnímu obecenstva dobře známou, a Sfaviwst na Solhaugu\ do třetího hry „moderní,** více méně thematické, sociální, pathologické a polemické : Veselohru lásky, Jed- nota mládím Podpory společnosti, Noru, Prdery, Nepíi*ele Udit, Divokou kachnu, Rosmershotm a Mořskou pani, K těmto v posledním čase při- bylo drama, kterému zde zevrubnější rozbor věnovati chci. Bude však žádoucno, bych dříve aspoň jedním dokladem prokázal, zdaž i proě Ibsen jméno velikého básníka zuslulnije. Protože pak v ob(»r rozhledných článků spadá též úkol, by čtenářstvo také s literaturou o lite- ratuře seznamovaly, užiji k své odchylce spisku zcela zánovního jako ukazatele a rukojmí: brošury ^Vaust und Drmid. líamkt^ od Jana Peter- sena, při čemž jeho stať, jež jedná o Hamletu, na příště odkládám. Pctcrsen byl krajským školním dozorcem v Apenrodé a zemřel r. 1SS7. Toužil po tom, by nabyl universality vzdělání. „Filosofické nadání a jemná poetická mysl,** dí o něm Emil Wolíf, „soustředily se v něm, aby jej hlubokým, spravedlivým soudcem umění učinily. Obzvláště horlivě zabýval se dramatickým básnictvím. Jsa dánské řeči mocen jako ně- mecké, poznal i hlásal Ibsenovu světovou velikost, když ji v Německu sotva kdo tušil. "^ Jak se tedy dle Petersena má Goethův Faust k Ibsenově fíraudovi ? Faust chce jednotu světa vypoznati, chce se do prazdroje života vnořiti, chce kořen světa v temné hloubce jsoucnosti vypátrati. Faust jest učenec z metafysické touhy, není však chladný myslitel, nýbrž ná- ruživý tazatel po záhadách života; myslí jaksi hlavou i srdcem, padni co padni, třeba jeho pozemské blaho i spása. Je to titán vědění, nadlidský polobůh myšlení, protiethický sobec ve velikém slohu, bez míry a konce. Přesvědčení, že ničeho věděti nemůžeme, div mu srdce neužehne : a máme tedy tragédii světobolu před sebou, jakou jest i Hamlet nebo Mnvfrcd, jehož básnicky správné ukončení nad neuspokojivý vývoj dru- hého díla Faustova vyniká. A kam směřuje Brand? Je to muž praktické činnosti z povolání, ka/atel norské venkovské obce ve vysoké, drsné horské krajině ; není metafysický pochybovatel jako Faust, ale muž víry, horlivee, který nic bídného, nic prolhanějsího nezná nežli ztieuživafié slovo: ,,Bůh jest láska,'* jehož se člověk dovolává, aniž by spasení a vůbec dobra chtef. To jest hlízou naší doby, že lidé skutečně a silně chtíti nemohou. Brand je titán jako Faust, ale titán ethické vůle, povinnosti, lásky k bližnímu, bez míry a konce, v odvážném a přemírném i)rotiethickém upřílisování, je to sebetryznitel na nebe útočící, je to náboženskoethický tyran. Muž takový nemůže opravdové ani trvale reformovati, nýbrž jenom ničiti; nemůže končiti než jako pustý revolucionář. Zneuznával i^řírodu, a tato jej srazila k zemi, do chladného hrobu pod sněžinou. Brand málem vedle Fausta: toť výše převzácná, stům a stům básníků přetěžko dostižná. A veliký Nor jí dosáhnul. Této výše Ibsenova moderní dramata nikterak nedosahují. To plati pohříchu též o čtyřaktové Heddé Gablerové, ačkoli překlad od 280 h\ Zákrejs: Emmy Kliiiřřonfeldové, spisťívutelem dovolený a přehlednutý, již ve druhém vydání vyšel. Dávána byla Uedda, pokud vím, posavade toliko v Mnichově, kde Ibsen bydlí, a v Berlíne. Úspěch Mnichovský byl spojen s posměchem. Je to drama čtverého hyperplatonického zrušení povinností man- želské. Rekyně sama ruší ji ve dvojím směru. Děj Heddy Gablerové snaží se udržeti jednotu času, a podobně jest i jednota místa zachována. Jeviště představuje dva pokoje za sebou : jeho popsání zaujímá 25 řádků! Pokoje ty nalézají se v Tesmanově ville „v západní části města. ^ Hedda je dcerou vojenskou, generálovou: za svobody jezdívala v dlouhém černém jízdeckém šatě a s péry na klobouce. Mívala vždy mnoho dvořílků kolem sebe. Platila vždy za krásnou a je krásná. Před nedávném vdala se za Jiřího Tesmana, sou- kromého docenta kulturních dějin; je tedy manželkou, aspoň dle sva- tebních obřadů. N} ní se vrátila ze svatební cesty, na níž sobě p. choC více nežli své ženušky hleděl sbírání látky pro své dílo o brabantském domácím průmyslu ve středověku. Volbou této látky má býti vyznačen jeho šosácký, obmezený duševní obzor. Když Hedda vystoupí, spisovatel nám ji popisuje: vystupuje to dáma 291etá; obličej a postava jsou ušlech- tilého, vznešeného tvaru, barva pleti je tlumeně bledá, oči ocelově šedé, s výrazem chladného, jasného klidu, vlas má krásnou barvu prostředně hnědou, ale není obzvláště hustý. Kevím, kolik se asi hereček tako- vého zevnějšku, zejména s očima ocelově šedýma najde, avšak čtenáři to konečně nevadí. Jinak má se to s jistým pathologickým příznakem. Duraas ml. měl by z něho radost ; jeť jak od něho odkoukán. Yíteli, proč se nazývá kus Hedda Gablerová, jakkoli je Hedda paní Tesma- novou? Její sňatek jest matrimonium non consumatum. Nevězili v tom čertovina? Aspoň prý se Ibsen vyjádřil, že do svého dramata několik rertovin nastrnadil. Hedda je tedy vdanou pannou, a p. manžel šourá se po jevišti, jako by se to rozumělo samo sebou. Je to naturalistická pochoutka vyššího řádu. Nemůžeme Tesmanovi pomoci, a není mu toho ani potřebí; neboC se i)0 Heddině boku cítí šťastným, kdežto Hedda ruce zdvíhá a zuřivě pěsti zatíná. Snad by ráda něco tak á la Plato chtóla, ale kdož to ví, zdaliž to bude a co. Catalogue raisonné vystupujících osob je z důležitější části odbyt. Paní Thea Elvstedová, roz. Rysingová, přichází. Je to nervosní, tedy takto zcela moderní panička. Jest o dvacet roků mladší než její muž, venkovský soudce. To se jí po pěti letech manželství vzpříčilo, to i všechno jiné. Vždyť nemají ani jediné myšlenky společné! Utekla mu, a již se k němu nevrátí. Je platonickou, inspirující náklonností oddána jakémusi Eilertu Lovborgovi. On je v městě, ona tedy také. Vždyť mitsi žíti, kde Eilert žije, ať lidé říkají, co říkají. Vždyť z ní teprve téměř uo ministr zahraničných věcí jmenován byl mezi námi ("olloredo, ale i Woyna a Hauslab; co ministr věcí vnitrných Bach a Kajetán Mayer; co ministr vojenství opět Hauslab, a vedle něho Schónhals, Frank ; co ministr práv Lasser nebo Brauner; co ministr veřejných prací plukovník Mayern (Meyern)» kromě něho Negrelli ; co ministr financí Krauss, kromě něho Štifft ; za ministra obchodu Hornbostl; na brouillonu, jenž podnes jest v mých rukou a jenž nepochybně pocházel od Braunera, připsáno cizí rukou (písmo Stadiónové) ke konci: „Vyučování?" kdež jsme žádného byli ne- jmenovali. Mimo to kolovala mezi námi rozličná jména s rozličným po- voláním : Wessenberg co předseda bez portefeuillu ; Schmerling pro věci vnitrné nebo práva; Stadion pro věci vnitrné, Mayer, Fischer nebo Brauner co státní podsekretáři ; Bach pro práva, Lasser co podsekretář ; Bruck a Herzig pro obchod; Doblhoff pro veřejné práce, Smarzewski co podsekretář; Palacký pro vyučovéní, P^xner nebo Szaszkiewicz co podsekretáři; Stametz-Mayer pro finance, Bubna pro vojenství. Naše snaha směřovala k tomu, aby pokud možná zření bylo k rozličným zemím, ovšem k mužům k tomu se hodícím. Dále nesahaly naše zná- mosti ani známost osobností ; pro ministerium věcí zahraničných a vo- jenství brali jsme jména, jak se právě hodilo. Moje jméno od našich nebylo při tom jmenováno; byl jsem jim příliš mlád, v čemž měli pravdu. Ale Stadiónoví právě tato vlastnost byla odporučigící. Jako byl sám originální, měl rád, co bylo překvap- ného, neobvyklého. Ministr mající jedva 28 let, ten právě byl jemu po chuti ! 292 •/• ^- Helfert : Také Felix Schwarzenberg nikde nebyl na programu ; na něho ne- mysleli jsme ani my ani kdo jiný ve Vídni a v Praze, ani v Olomouci. Zvláštní potíž byla, co se týkalo Bacha. ^^dy bychom ho jen mohli nalézti,^ pravil jeden list ironicky: „Verliert sich doch der grosse Rheinstrom im Sande, warum nicht ein kleiner Bach?" V zasedání sněmovním dne 2'^. čteno psaní Bachovo, kdež co „Mitglied der consti- tuirenden ósterreichischen Reichsversammlung" omlouval se churavostí, že nemůže do sněmovny. „Odkud to psaní?" volali sněmovníci, „odkud?" Nato Šmolka: „Psaní je ze dne 17. října 1848, místo, odkud, schází." V Olomouci nabídnul se Alois Fischer, že pojede do Vídně a vyhledá matku Bachovu, aby se od ní dověděl, kde Bach mešká. Jakmile den postoupil, že bylo lze návštěvy činiti, šel jsem buďto k Wessenbergovi, jenž mi byl z Olomouce pozvání poslal, nebo ke Stadiónoví, jenž mi byl nejbližší. Nepamatuji, ke kterému jsem dříve šel. Bud Stadion nebo Wessenberg potvrzovali mně, co nám Kroměřížští z rána byli pravili, Jeho Veličenstvo že podepsal dne 22. manifest, kterýmž ústavní říšský sněm přeložen z Vídně do Kroměříže a svolán tam ke dni 15. listopadu. Stadion vedl mne ihned k Schwarzenbergovi a sdělil mi cestou, o čem se bude jednati. Schwarzenberg seciěl za malým psacím stolkem, vstal a pozdravil nás, a když byl Stadion odešel, sedl zase za stolek; mně podal stolici po straně stolku. I byl jsem tváří v tvář samoten s mužem, jenž měl v nejbližší době na se vzíti rozhodnou úlohu v K;ikousku. Mne znal nepochybně jen podle toho, co mu Stadion o mně řekl. Z posavadního vypravování vědomo, že mne kníže s Lasserem a Mayerem onoho ve- čera u sebe viděl ; ale zdálo se, že nevěděl zcela jistě, jak má o mně smýšleti. Mluvil suše, odměřeně i vykládal mi zásady, kterých nastá- vající ministerium míní se držeti ; o osobnostech tohoto ministeria ne- řekl ničeho; snad že jich v tu chvíli sám ještě neznal. „Při ustanovení ministeria," pravil v další řeČi, „hledí se k tomu, aby vystoupilo s programem zcela zřejmým ; program ten že má ve všech podstatných otázkách jasně vysloviti, kterou cestou bez uchýlení se půjde. Budoucí ministerium že docela chce zamítnouti onu skrytou hru, již předešlé ministerium v některých záležitostech zachovávalo, na př. v záležitosti charvátsko-uhcrské. Budoucí ministerium že nechce zastupovati osobij, kterým by toliko šlo o portefeuille, ale jde mu o zá- sady, s kterými státi bude nebo padne, podle toho, budouli uznány nebo zamítnuty. Nač bude ministerium ve svém vlastním středu váhu klásti, jest neobmezená důvěra jednoho ve druhého,^ ale spolu přísná mlčenlivost na ven, dokud ncnadejdc vhodná doba k mluvení nebo k jednání.'* Toť bylo vše, co mi ve hlavní věci podle mých vzpomínek a zlom- kovitých zápisků z té doby Schwarzenberg především sdělil. Mého vstupu do ministeria nedotekl se ani slovem ; také nenaznačil, který I)ortefeuille mně by měl být určen. Podrobnější zprávu dal mi Stadion, s kterým jsem nyní velmi mnoho obcoval. „Co se týče volby osob,<* Vznik ministerstva Schicarzenberf/o- Stadiónová. 29o pravil asi Stadion, „tedy ustoupeno od ustanovení ministeria t. z. koa- ličního, při němž by hleděno bylo k rozličným skupeninám zemí a ná- rodností. Jmenovitě že povážlivo přibrati mužů ze strany české, hlavně proto, že přeložení říšského sněmu do města na Moravě bez toho bude pohnutkou straně německé, aby se cítila znepokojenou/ Když jsem na to pronesl jméno Palackého, činil Stadion v podstatě touž námitku, o které Palacký sám v našich kruzích byl mluvil : „Jméno jeho že má tak určitě ráz strany, ku které náleží, že již tato věc škodila by snad budoucímu ministeriu a ochromovala jeho vlastní činnost v něm." Méně rozhodně vyslovil se Stadion o Braunerovi, ačkoliv sám ani jeho si nepřál, jakž jsem brzo postřehl. Stadion všecky muže české strany pokládal za separatisty, jichžto snahy a směry nedaly by se sloučiti s utvořením velikého mocného Rakouska ; velikým a mocným Rakouskem mínil Stadion celek jednorodý, v rovné dílce a částice rozložený, do kteréhož by státní právo české, ba ani království české se nehodily. Koho za ministra vnitrných věcí voliti, o tom v té chvíli ještě ni- čeho se nevědělo. Proti Doblhoffovi naprosto byli Schwarzenberg i Stadion, rož podle jeho chování ve Vídeňském sněmu zcela bylo pochopitelno ; Mayer ministerium vnitra nepřijal, ale nabídnul se za ministra veřejných prací. Ministrem financí zůstati měl Krauss, ministrem práv Bach, ač budoli nalezen ; jinak Ludvík hrabě Breda, c. kr. dolnorakouský zemský rada, jenž se několikerým veřejným trestním řízením ve Vídni stal oblí- beným ; za ministra obchodu vyhlídnut Bruck. Co se týče ministeria vojenství, měl Stadion zvláštní zámysl : nechtěl žádného generála ; také mnozí k tomu vyzvaní nabídnutého portefeuillu rozhodné přijmouti ne- chtěli. ^Proč se neuchopit systému,'* pravil mi Stadion, „jehož v Anglicku dosti často s prospěchem užito? Vždyť vojenská administrace nemá co dělati s operacemi v poli, proč ji tedy nesvěřiti rukám nevojáka?" V skutku povolán do Olomouce dvorský rada Jan rytíř SchoUhaimb, jeden z nejzdatnějších úředníků vojenského ministeria. SchoUhaimb bez opaku prohlásil se, že přijme každé místo, kamž bude postaven. Mně bylo souzeno ministerium vyučování. Neotálel jsem, abych o tom zpravil Palackého, jakmile jsme byli v hostinci sami. Palacký nebyl právě proti tomu, ale upozornil mne hned, jaké obtíže s tímto místem pro každého budou spojeny, kdo by s opravdovostí chtěl pro- vésti rovné právo národností: „Kdo se nyní uváže v řízení veřejného vyučování v Rakousku, bude muset vynaložiti všecku sílu svou, aby tomu povolání vyhověl. Budeť mu zápasiti netoliko s obvyklým šlen- driánem, s byrokratickými předsudky, se zakořeněnou tradicí Jose- fínskou. Samo obyvatelstvo bude mu dělat obtíže, jelikož mnozí rodiče nedošli toho vědomí, čeho pro budoucnost potřebí. Ti budou bědo- vati a ministra toho obviňovati, který by jich dle svého přesvědčení vésti chtěl cestou pravou a náležitou." Já Palackému nemohl od- pírati; mělť velikou zkušenost, já žádnou. Na všechen spůsob chtěl jsem prve raditi se s mými Pražskými soudruhy; bylť jsem se k nim ode dne 7. října těsně přidružil, a proto nebylo mi lze rozhodnouti se, dokod bych nezjistil, buduli jim po chuti a budouli mne chtíti podporovati. V týž rozum v^^jevil jsem se Stadiónoví. Stadion mne z toho zrazoval. Jemu těsné moje spolčení s matadory českého národa ne- 2íí4 J- Durdífc: hrubé se líbilo. Znal mne co stoupence myšlenky velkorakouské, a té se dle jeho mínění zámysly českých politiků příčily. K tomu já nechtěl přisvědčiti ; kdykoliv se udala příležitost, přimlouval jsem mu, že to, co on nazývá českým separatismem, tohoto označení dokonce nezasluhuje. Stadion moje pochyby patrně sdělil Schwarzenbergovi. Schwarzen- berg brzo na to na ulici mne potkal, vzal mne pod paždí, i pustil se do rozhovoru. Tentokrát byl mnohem přívětivější, takřka důvěrnější, i přimlouval mi patrné k tomu cíli, aby mne budoucímu ministertvu získal. Byla to ulice přímo k hlavnímu vchodu arcibiskupského domu vedoucí — nyní tuším Mariánská — a po té chodili jsme sem i tam. U vchodu paláce stála stráž, která presentovala, kdykoliv se k ní při- blížila uniforma generálská, ale Schwarzenberg si toho nevšímal. Mluvil skoro sám, drže mne ostýchavého pořád pod paždím ; já pak jen kdys tehdys prohodil námitku nebo otázku. Z dlouhé té rozmluvy toliko jedna věc uvázla mi v paměti. Já pravil, že si veřejné mínění nikterak nebude moci srovnati, že by Wessenberg a Rrauss byli v jednom a témž ministerstvě, Wessenberg, jenž po kolik týdnů jest jediným mi- nistrem při osobě císařově, a Krauss, jenž ode dne 6. října ve Vídni obcuje se sněmen říšským. Schwarzenberg mne vtom upokojoval; pro- tiva tato že prý se dá odstraniti; při tom však neřekl, který z nich půjde, zdaž Wessenberg nebo Krauss; vůbec vyhýbal se i tentokráte všelikému positivnímu sděleni. A takž tato rozmluva — trvalať as malé půl hodiny — zůstala bez výsledku, knížeti i mně; já určitě ani nepřislíbil, ani nezamítnul. Ženušce pak psal jsem dne 27.: „Že musíme do Kroměříže, jistě ti už vědomo. Půjduli tam co jednoduchý poslanec či musímli v jiném posta- vení zůstati hned zde, ještě nevím; já se ještě neprohlásil, ale ovšem napolo zavázal. Ví Bůh, že jsem po tom netoužil, i byl bych rád, abych odtud mohl jeti tak svoboden jako jsem svoboden jel sem. Milé klidné Čelákovice, kdy vás spatřím zase?!'* Byltě náš úmysl, že bychom v Čelákovicích u dávného přítele otce mého, děkana P. Františka Ma- cana, několik neděl klidně a utěšeně pobyli. O naturalismu v básnictví. Od prof. dr. J o 8. D u r d í k a. (PokrafiOTání a dokonóení.) VIL - L— J •^t^C' utkvěla osudná příhana na idealismu, jako na mnohých jiných /^A-' slovích ; přílišným užíváním a zneužíváním jich prvotný význam -'^"^ se rozvětvil a rozmanitě sešinul, slovo stává se nejen dvoj- nýbrž i vícesmy siným. Tak, poněvadž něco idealisovaného ve skuteč- nosti se nenalézá, znamená mnohým idealisovati tolik, co páchati ne- o naturalismu v básnicM. 295 pravdu, býti nevěrným přírodě, věci pojímati nesprávně, a idealisování podle toho mělo by odevšad vymýtěno býti. A přece každý tvůrčí umělec m^í daný ve skutečnosti zjev, voli jen některé rysy z něho, totiž právě ty charakteristické, zbavuje ho vedlejších a nepotřebných příměsků, skvrn a šeredy, čistí jej, uvádí přehled a jednotu do něho, sesiluje a zhušťnje jej ; ponechávali šeredu, činí to též k vůli význačnosti, nebo k tomu účelu, aby takové poru- šení ladnosti, disharmonii jakoukoli rozvedl, čímžto harmonie jeho díla ještě více vynikne (přímé a nepřímé idealisování). V poesii pak uve- dení šeredy může nejspíše se díti, poněvadž tato jen slovem pracuje a uvedená šereda jen částkou celku bude, kdežto v ostatních částech díla dojem její se rozvádí a poruch vyrovnává. Neboť básnické dílo probíhá v čase a podává nikoli jediný obraz, nýbrž více obrazů po sobě. Poněkud jinak má se věc v uměnách výtvarných, které ustalují jediný obraz; zde jest povážlivější uváděti šeredu, zůstalať by často bez vyrovnání. Obraz těla zmrzačeného neb hnusnou nemocí stíženého může býti do podrobná věrně proveden a v této věrnosti i svou hod- notu míti, ale přece si takový obraz do svých příbytků nezavěsíme. Schází£ mu něco k celému dojmu uměleckému. Řekne se, že adept lé- kařství může se z něho poučiti ; nuže pak jest to prostředek učební. — anebo, že takový obraz odstrašuje od jistých přečinů, které onu nemoc v zápětí mívají. Toho dosahuje ještě lépe pathologické museum, ale ani v jednom ani v druhém případě neuhodilo se na podstatu umě- leckého výtvoru, poučení jako odstrašení jsou proň účely podružné. Umění chce krásu, především a hlavně, a kde šeredu připouští, činí to jen za účelem krásy. I nejpatrnější šeredu, totiž mravní zlo, před- stavuje zraku našemu, nejúplněji v básnictví, jehož polem jest nitro lidské jakožto jediné jeviště dobra a zla. Ale i zde umělec idealisuje, tvoří totiž v sobě obrazy ucelené, dokonale, vidinné, při nichžto vý- značnost jest také nutným živlem; v tom smysle můžeme říci, že básník i pro vůdce loupežníků má svůj ideál. Budiž jméno jakékoli; mohli bychom výraz idealisování odstraniti, jiným jej nahraditi, když onen nynější pohoršení plodí, ale věc by zůstala a nemůže býti od- straněna (idealismus aesthetický). Jeli podle naturalismu ideál tolik co klam, blud, lež, nezbývá než jeden předpis, totiž odstraniti ideály, jakožto něco, co v lidské hlavě nemělo ani vzniknouti, — a druhý pro umění, otiskovati úryvky skutečnosti. To jest patrně stanovisko úzké, učení samo bludné. Každý člověk nejen prostě vnímá, nýbrž i posuzuje a odhaduje, určuje, co se mu líbí, dělá si -myšlenky o zjevech ještě krásnějších, a tu jest třebas jen počínaje už na cestě k ideálům. K nim se dále zvláště druží ony vzorné pojmy čili ideje, které se vztahují k jednání lidskému, jako jsou volnost, svědomitost, energie, pilnost, dobrotivost, láska, právo, spravedlnost, — a také srůstají v ideály či vzorné obrazy. Člověk i zde posuzuje a určuje, co jest chvalitebno nebo hany hodno, co býti má a co nemá býti ; tak vzni- kají soudy mravní a na jich základě předpisy pro vůli a jednání naše, totiž mravouka. To jest idealismus mravní čili ethický; nebo, an se vztahuje k jednání (nodtrtiv)^ také praktickým nazvaný. Bez vzornosti se žádná mravouka neobejde, každáť ukazuje ke vzorům, liší vzornost 29 ř) «/. Durdik: a skutečnost co nejpřesněji, a staví onu proti této. Tudíž jest každá mravouka idealistická, a jiné mravouky ani není. Rozmanité tvary idealísmu shledáváme na poli theoretickém, tak na příklad psychofysický (psychologický), jehož hlavní poučka jest, že vlastnosti véci, ku příkladu červeň, jsou stavy našeho nitra, pocity, šíře řečeno představy, — a poněvadž představa vůbec zvali ideou, dáno onomu také jméno idealismu. Ale vždy musí tvar idealísmu blíže naznačen býti nějakým adjektivem. K dalším důsledkům rozšířen byl tento tvar Kantem (id. transscendentální) a jednou řadou jeho nástupců dohnán až k nejzazším koncům; tak učí Fichte, že všechna věc jest moje idea, že tedy véci o sohě ani není. Dále uvádíme idealismus Platonův, že všeobecné pojmy (ideje) existují odděleně od předmětův konkrétních, mimo ně či nad nimi; on pojmy činí věcmi, které jedině pravou jsoucnost mají. Se zvláštní terminologií vyskytuje se tento idealismus ve středověku, kdež právě proto, že všeobecné pojmy (universalia) podle něho jsou vlastními věcmi (realia), mu přezděli realismus. Naturalisté se domnívají, že nejničivější námitku vyhodí proti ideálu, když prokáží, že jej ve své zkušenosti marně hledáme; neníC prý reálním. Nikdo prý není docela zdráv, vadu, chybu neb chorobu nějakou má každý člověk; absolutního zdraví není, a rovněž tak není ideálu. Ale přece ponětí o takovém úplném zd^aui máme, myslíme si je, mluvíme o něm, zobrazujeme a vzorným pojmem činíme, ba toužíme po něm. Skutek, že ho nezastanu ve všední zkušenosti své, není pro mne důvodem, nehleděti si svého zdraví; toť by bylo převrácené po- čínání, — nýbrž třeba bych věděl, že onoho ideálního zdraví nedo- sáhnu, přece svého daného empirického zdraví šetřím, abych se onomu co možná přiblížil. Ideál jest v duchu mém, jakožto vzorný obraz, a tím zřetelem jsou i logické přesné pojmy věru ideály nám uložené (idealismus logikální). Řecká lilosofie ve slavné době prohledla pod- statu vědy a vyslovila, že poznatek vlastně tak nazvaný směřuje k ně- čemu všeobecnému, a že se vyjadřuje soudem všeobecným, — což samo jest požadavek ideální (idealismus noetický, vědo- nebo poznatkoslovný). Z tolika zdrojů plyne přece ten povšechný byť neurčitý zvuk, že totiž idealismus znamená ušlechtilé nadšené smýšlení, které přesvěd- čeno jest o něčem vyš§ím, jeho se drží a v životě k němu nabádá, — hlásajíc, že jest něco lepšího nežli smyslná rozkoš, že krása a dobro jsou více než prázdná slova, že vznešenost vůči sprostotě trůní a že duch mi jistější jest než hmota. V tomto smysle často idealismus uvádí se proti sensualismu i proti materialismu. Ač tedy ideál není nic makavého, skutečného, nelze o něm říci, že jest lež. Lež vyslovuje se vždy s ethickou příhanou, a tu ovšem snadno proti ideálu kázati s celou rozhorleností, jako se káže proti lži. Odstraňme pak sochy Mus, Apollina, Joviše! Ale mohou ony za- hrnuty býti v rubriku lži V Náhled takový důsledně prováděn by vedl k čirému obrazoborství. Abychom vedle obdoby se zdravím ješté provedli druhou: s ideálem má se to jako se svědomím. Tohoto konstatovati přírodní věda nemůže, a proto podniknuto tisíc pokusů, které chtěly svědomí vymýtiti jakožto přelud, )>řo(lsudek a vnííccny nám zvyk. A přcco vřechno mamo ; prese o naturalismu v básnicM. 297 všechny vědecké důvody, že svědomí vlastně nic není než pouhý před- sudek, ono mluví dále svým neodbytným hlasem. A tak ideál; každý ólověk jej má, a lidstvo si nedá vyrvati ho. Tu se nám otvírá výhled v krajinu nedohlednou, a bylo by mnoho co líčiti, nejen kterak ideály povstávají, kterak se vyvinují, ale též jak člověčenstvo potřebno jest ideálův, — úloha to rozsáhlá, důležitá i vděčná, k níž my zde toliko poukazujeme. Co se konečně týče zvlášť uměleckého tvoření, zajisté nauka, která proskribuje idealisování, podobá se nápadu, který lidem na- mluviti chce, aby mluviti přestali ; tím že se zbudou povinností z vyš- šího daru nutně plynoucích (jako si důslední černí přírodníci v Africe vypravují o anthropoidech, že nemluví, aby nemusili pracovati), — tu nabývá naturalismas svého nejzazšího smyslu, jakožto nedostatek, ano pravý opak všeho umění i veškeré kultury (viz o tom zmínky shora učiněné). Odstranění ideálů poněkud se illustruje odstraněním mluvy. Rovněž tak mnohoznačné jest slovo realismus. Ani toho nemůžeme stopovati po jeho různých významech; vystupujeť jednou vzhledem k rozmanitým tvarům idealismu, po druhé vzhledem k humanismu, jindy k formalismu, a též proti středověkému realismu, dále proti pla- nému blouznění a bájení, proti mystice i nadšenosti a podobně. Protiv vzájemných mezi všemi jednotlivými druhy jednak realismu jednak idealismu nelze zde vykládati, ani za kterých podmínek na zjevu slo- ženém se snášejí. Tak jest filosofie Herbartova v metafysice realistická, uznávajíc jsoucnost věd o sobě, kdežto v ethice a v esthetice jest idealismem. Vůbec však podnikli jsme tento pohled na široké pole obou výrazů za tím účelem, abychom ukázali, jak pečlivě si počínati jest při užívání jich, za druhé, jak mohly se tak rozšířiti, že skoro zaznívají jako pohodlné formule ze všech úst a že konečně neurčitým uváděním jich mnoho nedorozumění se naplodi. Prese všechnu neurčitost vzorec y^idealismus — realismus^ na poli esthetiky se ujal slouže k rozřešování a Často k zastírání oblíbených otázek sporných. Realismus pak na onom poli jest umírněný natura- lismus, — jako zase řík{\jí, že tento jest extrém realismu. Poněvadž při naturalismu přemrštění jest patrné, jímžto příliš divoce proti pod- statě uměny čelí, užívají spisovatelé nyní raději druhého slova. Ostatně rozeznání mezi idealismem a realismem týká se jen quanta, mnoholi totiž výtvor z jednoho i z druhého má. Klasický musí míti obé ; scházíli jedno, přestane býti klasickým. I lze říci, že jest idealistický a rea- listický v různé míře, nikoli však výlučně jedním nebo druhým ; místo auťaut položme et-et, A to jest také pokus odkliditi hlavni spor v kráso- vědé- Jakmile stoupenci vykládají, jakým realismus býti má vzhledem k extremnímu naturalismu, jakých pravidel šetřiti, které požadavky plniti, olupují jej o nejmilejší výsadu, o jeho svobodu. PatrxM) spolu, že tento realismus v básnictví může míti rozmanité tvary a stupně, že na se brává rozličný ráz podle spisovatelův a zemí . . . tak se mluví o realismu ruském, norském, německém a jiných. Vylíčení jejich patří do dějin literatury, kdežto v theoretickém ohledu platí o nich, co ře- čeno o význačnosti. Proto ani v onom vzorci ,,idealismus a realismus" nejsou oba výrazy rovnovážné. Kdežto idealismns kfásu celou, potaká realismus 298 J' Durdik: jedinou stránku její, asi úměrně jako v dvojslovích: krása a význařnost, uměna a pravdivost, herec a povahoherec (překlad z Rankova slovníka : Charakterspieler). Žádámeli od každého herce, aby ,, pěkně hrál,*^ za- hrnujeme v ten požadavek také pravdivost, kdežto herec charakterní podává nám právě tuto s větším důrazem a tudíž s oblibou si volí postavy řízné, zločinné, ošklivé, na ktei^ch své umění tím lépe pro- kázati může, jak totiž umí nápodobiti. Edy význačnosti se nedbalo a produkce umělecká tím či oním směrem zaběhla v jednostrannost, má realismus své oprávnění, opírali se a na opomenutou kategorii vý- značnosti pozor obrací a tu zápolí se zástupci jednostrannosti. Yzcházif odtud prospěch, že nastává ve vývoji uměleckém živější ruch, mnohé otázky hlouběji se protřásají, vědomosti se rozšiřují, myšlení i pro- dukce pokročí. Uměna baví a blaží nás; umělci sami především se k tomu při- znávají, velebí ji za to a vděčni jí jsou. Naturalisté hlásají, že^ uměna má jiný vyšší cíl než blažiti člověka a krášliti svět; týž cíl prý jako věda: poznávati svět, — poučovati, polepšovati! Stále a stále to zní: krása jest něco vedlejšího, my ne- chceme krásy, my jsme slídiči pravdy, my naturalisté jsme pracovníci v její službě, anatomové, analysté, snášeči dokumentů lidských (Zola), — a hned zase dodávají, že věděti a zvídati jest slast. Ovšem že jest, ale obrátiti se výrok nesmí ; neboť ne každá slast plyne z onoho zdroje. I uměna nás blaží poskytujíc nám nejčistší zábavy, což jest něco jiného než pouze vyrážeti se. Ona odpoutává člověka a povyšuje nad všednost, ozdobuje mu svět. Za tím účelem obecenstvo chodí do divadla, a nikdy jinak nebude ; za vědeckými účely se lidé do divadla nepohrnou. Chtějí se tam obveseliti nebo povznésti, v jednom i v druhém případě vytrh- nouti se ze všednosti své, ze své prosy, ze své „pravdy." Proto si tam přejí švarného humoru, žertu a smíchu, nebo pravého povznesení, buď veselohry nebo vznešenohry, čímž má tragédie býti. Umění jest radost pro vnímatele a repraesentiye přece onu vyšší sféru, milou úroveň proti měnlivé, pravdivé a nízké všednosti. Všední den a svátek, denní klopot a ďvatvečer, tak asi se mají k sobě prosa a poesie. Chcili zříti sprostotu, podlost .i kal, netřeba mi umění. Všeho toho máme v živote dost, i té tak zvané pravdy. Hřmot mne pronásleduje po celý den, večer v divadle si přeji hudbu. A konečně že lidé závisí na hmotě, že jsou jako zvířata, že se plodí a rodí a vyvinují jako ona, že se živí a vadnou a umírají jako ona, že se rvou a potírají navzájem, to už víme ; k tomu není potřebí pražádné novověké vědy, tím méně aby nám to uměna stále opakovala. Však to už v bibli Koheleth káže: „Případnost člověka jest jako případnost hovada!" Ale my chceme výše, 4|bceme věděti a tušiti více, zříti před sebou a konati, co býti má, co jest krásné a dobré: a tomu slouží uměna, to jest ona ideálů říš, jak se nazývá, či povznesení vezdejška. Požitek umělecký jest něco tak vzácného, ušlechtilého ano povznášejícího, že mnozí spisovatelé, ač naturalisté, jím chtěli nahraditi náboženství. Zábava v tomto smysle není nic nehodného, nýbrž důstojný cíl činnosti umělecké. Že se tato někdy zvrhá a místo čisté zábavy jiného něčeho vyhledává, jest pravda, ale nedokazuje nic proti onomu vyššímu cíli. Víme konečně také, že o naturalismu v hásnictvi. 299 i zábavou člověk může býti poučen ; jest to věnem uměny, že nás také osvěcuje, jako se ani jiných pohnutek a účelů nevzdává, — ale ty nejsou ona sama. Tímto účelem, dělati vědu, poučovati a vychovávati, naturalismus, jak podotčeno, rád doplňige svou čelnou zásadu ; ale v uměleckém ohledu mu to málo pomůže, otázka ta dávno rozhodnuta jest a náleží ku platným výtěžkům estbetiky. Jen tam, kde umění skutečně nápodobí, a kde záleží na věrnosti podobizny, — tam má ovšem vodítko napo- dobovací svou platnost. Ale jsou případy, kde se nic nápodobiti ne- může a uměni přece největší své triumfy slaví, produkujíc nám něco, co nám skutečnost tak úplně, čistě a vznešeně nepodává, a o čem se může věru říci: „Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo ..." Než i tenkráte požadavek význačnosti trvá, odkudž opět vysvítá, že vý- značnost jest něco jiného než prosté nápodobování. Poněvadž naturalisté svou zásadu „krása jest pravda" hodně do popředí pošincyí, ji všude proukázati chtějí, přemrštují ji takovým spů- sobem, že ze skutečnosti zrovna to ošklivé, drsné, hnusné a odporné vyhledávají, — a tak se stává, že předmět sám takového „pravdivého" románu zůstavuje dojem ne tragický, nýbrž trapný. Člověku jest po tom, jako když něco zažil, nač by zase nejraději ihned zapomněl. Viz /olovu La Terre! A tak, co zůstane vlastním oborem, kdež naturalismus patměji vyniknouti může ? V uměnách smyslových jen částka malířství, ač i ta s výhradou několikráte vytčenou, — a v básnictví? ptáme se dále. Všechno, co veršem psáno, zůstává mimo naturalismus; neboť \erš jest něco umělého, od lidí úmyslně učiněného, jako hudba, nevy- skytige se ve skutečnosti, jest antinaturalistický, jest jako hráz, která krajinu básnické uměny chrání proti povodni naturalismu. Dále mnoho, co prosou psáno, vymyká se z naturalismu, — tak že zbývá jemu onen útvar básnický, který pro svou takořka neobmo- zenou libovolnost má rysy nejméně určité, totiž román se svými od- růdami většího a menšího rozsahu. Román snese nejvíce; do širokého prostranství jeho vejde se všechno, o čem se vůbec mluviti dá, po- jednání lékařské, hospodářství polní i národní, statistika, historie, socialismus, politické otázky, — ano právě u národů, kde není dosti politické svobody, kde není zákonodárných sborů, kde se na veřej- nosti o věcech oněch přímo jednati nesmí, utíkávají se spisovatelé v říši románu . . . A proto otázka naturalismu vlastně nejpalčivější jest vzhledem k onomu tvaru, který se vznáší na rozhraní mezi poesií a prosou. — Po vyšetřování provedeném můžeme konečně přistoupiti k defi- nitivnímu rozřešení otázky. Naturalismus totiž postoupil v popředí, získal si mnoho přívr- žencův a ustavil se proti ostatním náhledům jako zvláštní strana, jež prý uvádí novou epochu ve veškerém uměni, v literatuře, v esthetice, ano též na ostatní obory v duševní říši nároky své rozestírá. Proti jeho přímyslům však ozvalo se též dosti hlasův, odmítajících jej více méně důrazně, kterýmž naturalismus opět sám se opřel, na svůj progi^am ještě tvrdošjjněji se zatáhl, tak že konečně protivy se zostřily, hojná a(K) • J' Durdík: polemika se roznítila, v časopisech všeho druhu a ve zvláštních knihách, důvod proti důvodu se klade, jako když před soudním tribunálem strana se stranou se pře a jedna druhou uničiti hledí. V horlivosti své často strana straně více a těžších přečinů na vrub klade a horších nástrah přičítá, nežli jich v skutku spácháno, z pouhého rozmínění stává se hlučná hádka a spor nabývá rázu neutěšeného. Což divu, že v četných kruzích, kterým se věčné hádání protiví, tím živěji projevila se touha po nějakém rozhodnutí záhady a uklizení sporu. Nádherná esthetika obsahová směru Heglova, nejznámější a nej- rozšířenější všech soustav, měla už ve svém základním vzorci vhodný prostředek k onomu cíli. Ráz a protiráz v dialektické methodé jest povšechná příhrada, do které se vejde i důtklivé protivětí naše, ano poněvadž z napjetí protiv vyplyne další člen, jest ono i pružinou vý- voje. Jaké rozřešení sporu v ní jest předzjednáno, vysvítá zřetelné. Y knize Vischerově, největší to posud učebnici o kráse, jest véc do podrobná provedena; spisovatel jemným smyslem stopuje onu protivu po všech uměnách, hromadí doklady nejzajímavější z různých dob, liší ještě jemnější odstíny oněch hlavních dvou pojmuv a uvádí je několi- kými názvy, jako idealismu a realismu, klassícismu a romantismu, typi- ckého a individuálního, plastického a malebného (s hudebním), přímého a nepřímého idealisování, krásy a pravdy, — do kterýchžto dvojic celou otázku naturalismu jaksi rozpouští, aby pak dávaje každému, což jeho jest, stanovil dvojici dvou rovnoprávných slohúo v umění. Tímto vzorcem mezi oběma tábory jaksi zprostředkováno, protivníci usmířeni býti měli. Svrchu jsme už na rozřešení toto naráželi. Cokoli pěkného a duchaplného tam o věci pověděno, a cokoli se stanoviska esthetiky formové proti oněm dvojicím namítnouti lze, to vše jest méně závažné u porovnání s jiným skutkem, že totiž vlastní naturalismus sám vystoupil s větším sebevědomím a důrazem, postaviv se proti všemu posavadnímu řešení jakožto jediné oprávněný, navrho- vanou rovnoprávnost s nějakým druhým členem rozhorleně zavrhuje, pokládaje všechen posavadni vývoj uměn a esthetiky za věc odbytou, překonanou, zastaralou a tvrdé, že jím teprve nová doba v živote, v literatuře i v umění nastala; ono prý vše už náleží do dějepisu, přítomnost a budoucnost však jemu, — a jeho heslo jest opět a opět hlásané: pravda! Jí vymezují i krásu, a tak by byl pojem krásy velmi pohodlně zjednán. ^rása však jest pojem hromadný, náleží k němu ještě více po- žadavků mimo onen vytčený, i sama pravda v jiném významu než vědeckém, jak po celou rozpravu zevrubněji se doličovalo. Když pozornost zvláště se obrátí k jednomu z oněch požadavků, ten důtklivě se vytkne a ostatní se v jediný výraz, totiž krásu, za- hrnou, vznikne několik známých dvojsloví, jako pravda a krása, sila a krása, harmoničnost a krása, i^yrovnanost a krása a podobné, ve kterých člen prvý vždy v druhém obsažen jest. Odtud patrno, že se musí k celé kráse více pojmů spojiti (povstane soud slučovaci, kon- junktivní) asi tak jako v známém hesle: V práci a vědění jest naše spasení. Naše spasení jest ne v jednom nebo v druhém, nýbrž ve slon- čcni obou dvou. o naturalismu v básnictví. 30] Ve sporné otázce naši stojí tedy na jedné straně výrok: JVa uměleckém dile vyžadujeme správnost a čistotu, ryrornanosts eávér uspo- kojivým jednotu v roemanitosti, sílu, soustředěnost a význaČnost (prav- divost). Naturalismns na drahé straně praví: Na nměfeckém díle vyža- dujeme pravdivost. Poměr mezi oběma výroky jest ten, že druhý výrok jest v prvním zahrnut, asi jako soud částečný v soudě všeobecném. Jest jakási opposice mezi oběma výroky? Nikoli, druhý výrok, jakožto v prvním zahrnutý má tedy svou pravdu. Avšak v jakém smysle může zde býti řeč o rovnoprávnosti? V jistém smysle zajisté, totiž že požadavek pravdivosti jest rovnoprávný s každým jednotlivým z hlavních požadavkA, nikoli však se souhrnem jich, — asi jako každý člen spolku má stejná práva s každým jiným členem, avšak sám proti celku jich s jakousi výsadou se nestaví. Na otázku tedy, zavrhujemeli naturalismus, odpovídáme, že nikoli, pokud chce býti částkou pravdy, částkou nauky osthetické ; však za- vrhujeme jej, pokud si osobuje celou pravdu, a celou esthetiku z je- diné zásady vyvozuje, čímžto zabíhá v bezohlednosti a věčné zákony vkusu, tohoto esthetického svědomí, schválně uráží. Spravedlivý a znalecký kritik nicmcnč postaví se objektivně před umělecké dílo, mějž si ono signaturu jakoukoli, dobře věda, že plody znamenitých autorů bývají lepší, než jejicii theorctické náhledy o kráse, a že má posuzovati hotový plod, nikoli vznik jeho a mínění původcovo. Naší úlohou však tenkráte nebylo, rozebrati a posouditi některé plody naturalismu, nýbrž oceniti hlavní jejich zásadu. Z téhož důvodu ne- hodlali jsme rozhodovati otázku uváděním osobnícli blasňv, pochodících od oněch spisovatelův samých, ač veliké množství jich leží na snadě, mluvících pro i contra. Z citátů takových důkaz dostatečný se nepro- vede, spíše vlastní jádro záhady se zatemní, poněvadž se obklopuje četnými, třeba zajímavými výpovědmi, — a při každém vyšetřování, které si poněkud po vědecku počínati chce, především jde o zjedno- dušení záhady, o jasné zřetelné pojmy, aby konečný rozsudek o věci sporné spočíval na důvodech vážených z věci samé a vysvítal každému nepodjatému, správnému myšlení. To jest dále příčinou, proč u věci sporné za doklady nehodí se plody domácích básníků ; konečný soud tu bývá alterován jinými zřeteli a stává se strannickým. Jsme jakožto osoby sobě příliš blízko, známe se důkladné i z jiných stránek : osobní pak sympathie a antipathie, souhlas neb rozpor v náhledech soukromých, přízeň nebo nenávist, protekce a kamaraderie se pletou v čistý úkon my- šlenkový a podjímají rozhodnutí, jakož jest vůl)cc známo, že na produkci časem i místem blízké těžko ukazovati, co jest vzorné, co jest klasické. Cokoli se však vedle naturalismu klade jakožto protiva jeho, jmenujž se tak či onak, vždy dlužno chovati na paměti pro oba směry, že umělecký výtvor pravé krásy vyhovuje všem základním kateí?oriím esthetickým. V tom spočívá ona známá milá rovnováha zdařilé básně, nechC ze starověku pochodí nebo nechť nejnovější datum na čele nese. 302 ^- Heyduk: Proti ní nemá ani naturalismus hřešiti. My ho nevylučujeme, ale obme- ziueme a doceligeme. Proto pravíme důrazné : v kráse celé jest význačnost či pravdivost esthetická obsažena, a pokud naturalismus uskromní se na ni, má on v básnictví své místo i právo. Tak jsme uznali jeho pravdu, ale také odmítli jeho přemrštění. Želirák. očal v zoři, rostl hbitě boj na Bílé Hoře, z Čech den druhý na úsvitě bylo rudé moře; lid mřel mečem nebo v tichu lesních skrýší hlady, za to hýřil ve přepychu Anhalt, vůdce mladý. V Novém Městě Vídni blíže Ferdinand jej hosti, tam má zrádný Anhalt kníže všeho do sytosti; chrty, koně, ženy, sluhy, les i hojnost zvěře, a když chce, i pro soudruhy z Vídně zlato bére. Z lovu se kdys za večera Anhalt vracel k městu, v tom mu v plášti z houští šera muž vykročil v cestu, klobouk tvaru vojenského kryl mu přímou hlavu, na straně pak střechy jeho znak byl českých stavů. „Hlad mám," děl, „můj pane vůdce, s ženou bloudím v kraji, v Čechách o nás ,zeměškůdce* pramálo teď dbají, i ondy v tvém jsem sloužil pluku, ale dnes mi třeba mnohem míň — měj štědrou ruku, pane, dej mi chleba!" Anhalt v sedle níž se kloně, muži ve tvář zírá, žebrák. 308 levou rukou drží koně, pravou bičík svírá; šlehá muže: „Luzo pustá, tak mne ctíš? sg, řekni! Chlebali tvá lační ústa, pokoř se a smekni i** Pokryly se hněvu mrakem muži snědé tváře, v hrdopýška bodal zrakem plným děsné záře, plášť setřásla páže chabá, vzdorně hrud se zdouvá — pyšný Anhalt jako baba 8 koněm nazpět couvá. Na žebráka sevřen mukou mlčky zří a dlouze — hle, ten místo statných rukou pahýly má pouze, jimi — při tom nohou dupe — Anhaltovi hrozí: „Smeknout mám, aj, čím, ty supe? Tak jsme v Čechách mnozí! Dobrodruh je na tom lépe, dobře se mu daří, leč co dalo štésti slepé, právo náhle zmaří; bez rukou ať, na své /rádce jinde sílu máme; nezhynouli na oprátce, pak je nadupáme!"^ Adolf Heyduk. Nad Prahou. a město hledím dole mlčící . . . |\ Má Praha krásná, drahý obraz m(!ij ! ^Pozdravů provázím ji tisíci a stokrát velí duše : Noho, stůj ! Stiiy ještě jednou, krátce naposled ! Ač obraz ten je v srdce stokrát vryt, v stín minulosti zahalím jej hned, hned přítomnosti moře nechám bít. 304 (t. Vveissoví: Je každý káoieu řadou vzácných stop po tčch, kdož byli tady před námi, já ctím ty stopy dávných českých dob, ať pouty leskly se neb hvězdami. A něco v srdci se mi zachvěje, juk prosba k nebi velká, zoufalá: by nezkamencly ty naše naděje, • a Praha všecky rány přestála! Jiúiena Jesenská. Mušky. Obrázek ze Slovenska od Gabriely Preissové. \ e to divné, co se všechno v bczsenné noci člověku nasmýšlí a po- ^^ staví jako pravda," rozvažovala dcerka starosty, Lučina Úlehlova, obírajíc v zahrádce před našima *) s oploti uschlé lusky fazolové. Bylo to děvče s hezkou slovenskou tvářičkou, jenže na vesnický typ pobledlejší a v očích, trochu přivřených, zračila se chvílemi plachá, jak by jen přilepená vlnka, kterou se lišila od vzhledu druhých Hru- šovských dívek. Lučina nemívala pevného spánku ; nesnesl se k ní ani dnes k ránu po muzice, když jiné dívky tolikým tancem unaveny sotva dopadly lůžka. Došedši s mamičkou domů, chvatně se odstrojila a pomodlila; tak jí připadalo, že už jen se schoulí do ticha, zamkne oči a usne. Zatím místo spánku obestirala se jí hlava pořád vědomím skutečnosti. Bylo ještě slyšeti veselé dozvuky z nedaleké hospody. Nějaký napilý chasník výskal a už chraplavě, na pohoršenou — řezalo to do uší. „Jaké jsou to spůsoby?" napadlo dívce a všechno se před ní postavilo tak hloupě. Ta nacpaná šenkovna, muzikanti v cajkovém ústroji, po- litý pult hospodského, žida s koženým kapsářem, a opocené zrcadlo, v kterém se nebylo lze viděti. Elis Koluchů ji vždycky při tanci v té tlačenici nadnášel, to jediné bylo ze všeho líbezné. I^ojzek Votava, jenž byl z vojny na dovolené, koupil jí plnou kabelku veršíčkovaných cukrlat. Nestála o ně; chtěla je donésti mamičce, aby je schovala pro školáky, ale Elis je popadl a rozházel mezi děvčata. Hnaly se po nich s pískotem až na zem jako malé děti; to je jejich zábava. Kdy by Lučina tak velice ráda netancovala, že oťáčejíc se v písničce na všechno ostatní zapomínala, nevešla by mezi tu chasu. Ale co si na takové dě- dině, jako ta jejich byla, mohla počíti? ') Zahrádky v předu stavení zovou so před našima. Vzdychla si a obrátivsi se ke zdi chtéla si vzpomínati néčebo příjemného ; třeba jak pěkně jí šel ústroj večer v nové brokátové kor- dulce. Cítila, jak se jí domácí obdivovali, třeba neříkali ničeho, bylo jim to znáti na očích, a upřímná Katrina Kopečných vyznala jí to slovy : „Člověk k muzice nastrojený vždycky vypadá pěknější než jindy — viď?" Druhé dívky jí vynikajícího vzhledu nepřály. Znala ten pohled, když se mezi nimi objevila. Svíraly oči, rty jako by trochu do úsměvu — ale nebylo to ze. srdce. Záviděly jí, že je starostova, že má bratra služebným [láncm, a záviděly jí, že nosí šněrovací botky. „Nepohoršuj . . ." radila jí matka, kilyž si smyslila nosit šněro- vací botky. A opravdu došlo to na pomluvy. Dověděla se, že jí přezděly Haněn, nadutých a paniček. Ale Lučina jako by. po tom lačněla; cizí nepřej i cnost jí byla zvláštním blahem. Nadnášela se v tom vědomí vždy na špičky, líce se jí vzrušeně ruměnilo, oči plály. Och, chtěla by ně- čeho dosíci, aby se na ni dívaly s utajeným dechem, jako se jí vedlo, když u jejich sadu zastavily jednou dvě jezdkyně, a ta starší z nich požádala Lučinu o trochu vody. Lidé a děti, co -je viděli, se sběhli a divili se jim, div na ně nepokřikovali. Sama mamička když odklusaly, pověděla: „Takové paničky, a že jim není hanba na koně sednout!'' Ale potom, když se dověděla, že to byly komteska a učitelka z Vradišť- ského zámku, kde byl její vyštudovaný syn hospodářským praktikantem, mrzela ji hloupá řeč. „Ba jsou to tak různí lidé na světě," povzdychla si Lučina na lůžku. Už i v tom nedalekém městě byli lidé šťastnější než tu u nich na dědině. Jezdili v kočárech a měli v jizbách pěkné obrazy, malované zdi a bílé polštářky v oknech. O takových lidech čítávala často knížky jež jí bratr půjčoval, a po jejich přečtení snila vždy o nějakém lepším životě, než byl její. Jejího staršího bratra Johánka potkalo až štěstí. Tatíček ho určili na studie ; že měl ještě mimo něj tři chlapce a všem by nemohl rozděliti hospodářství. Johánek se dobře učil a jak vyšel v loni ze studií, dostal hned místo za služebného pána u hosiiodářské správy nedalekého Vradišťského panství. Lučina každý jeho příchod k rodině vítala s tlukoucím srdcem. Jak vynikal v tom jejich selském stavení, v panském kroji, drže v bílé ruce tenoučkým papírem obalené cig:árko! Bratr často vyprávěl o vrchnosti a nedávno, jakmile i)an^tvo z Vradiště odjelo, pozval tatíčka s Lučinou, aby za nim dojeli, žo jo provede celým zámkem a všechno jim okáže. Lučina na tu všechnu krásu do smrti nezapomene. Byla od té chvíle celá změněna — smutnější. Ale co jí bylo divno, že zvenčí ten Vradišťský zámek byl jen tak popelavě natřen a střecha z břidliie, zrovna tak jako na jejich Hru- šovském zámečku, který měl od židovského majitele i s polnostmi na- jatý nájemce Kalkneker. Od té doby pojila si vzpomínku na lepší panský osud s obydlím nájemce Kalknekra, jehož žena také jezdila v kočáře do města nakupovat. Zapomínala dočista, že ten jejich starý kočár nestál za víc než jeden tatíčkův košatinový vuz. Ale všechny ty myšlenky, jež ji tak rády v nočním klidu obe- stíraly, ponechávala si jen pro sebe. Komu by je mohla vykládati? Kdy by je svěřila mamičce, ona by se na ni jen nechápavě podívala, jak to umí. Pro tu její povahu si jí nemohla Lučina k plné p()>luš- QSV£TA lt>ttl. 8. ^ 20 3 ort (r. Preissovd: nosti považovati. Byla jí láskou oddána; její večerní modlitbička, aby Pánbůh dopřál mamičce zdraví a dlouhélo života, byla ze všech nej- vroucnější, — ale s tou měkkostí v očích a tichým hlasem, na nějž se muselo dáti pozor, aby mu bylo rozuměti, připadala Lučině tak jaksi jednoduchá. Více pokory měla před otcem, už proto, že byl sta- rostou. On se ale Lučinou mnoho nezabýval ; měl plno starostí s obcí a vlastním hospodářstvím. Co mu zbylo volné chvíle. Čítal si noviny, anebo se zabavoval nejmladším ze tří i)0 Lučině narozených synků, jenž měl po něm jméno. Lučina mohla míti také důvěru k oddané kama- rádce Katrině. Strojily se stejné, a skromná Katrina tak často upřímně doznávala, že liUcina má něco hezčího ; brzy oči, brzy zase zuby, vlasy, pleť, že ji Lučina musela za to míti ráda, — ale duchem se aui trochu neshodovaly. Katrině ani nenapadlo povšimnouti sobě kabinetních knížek Lucinina bratra, jež jí kamarádka nabízela, ba zdálo se jí to něčím, co se pro ni nepatří; ona ještě neviděla VradišCského panství ani komtesky na koni a nestarala se o to, jak žijí lidé jinde než na dědině . . . Byla vždy spokojena, a když se v posledním čase někdy zamýšlela, měla na Lucininu otázku vždy jednu odpověď: „Ráda bych věděla, dostaneteli se s Elišem Koluchem za sebe." Bylo to Lučině k smíchu, že nad něčím jiným se nezamyslila . . . Ve dne, v práci, bývala Lučina spokojenější a skromnější. Ted se nazdvihla trochu od práce a podívala se zpod dlaně na- proti na řadu stejných stavení. Všude modrá či žlutá omítka a tuli- pánové malůvky kolem okeniček a žúdru. *) Ten podsedek Koluchových vyhlížel jako ještě netroufalejší a skrčenější druhých, proto snad, že měl z předu dochovou střechu. „Có si ti Koluchoví střechu na lepší vzhled nepopraví?" na- padlo dívce. „Však nejsou chudobní. Mamička vykládaly, že mají ještě s druhou chalupou stejně s nimi rolí a že tam je o dvě děti méně. Oni by Elišovi přáli ... V Lučině šířilo se při té myšlence milé teplo, ale rty se jí povlnily, jako by nedbala. V tom zrovna vyjížděl Elis z Koluchových vrat s jedním koněm a branami. Pojede tu kolem a jisté zastaví. Lučině se trochu poplašilo §rdce, i skrčila se do koutka zahrádky. Když už ale koňský dupot bylo slyšeti z blizoučká, nazdvihla hlavu. Elis jí opravdu neviděl; oiilížel se na starostovo jen po očku a ke vratům — — už by byl skorém přejel. Lučina rázem vyskočila. Elis se zalekl, zastavil se a trhl koňovi uzdou. Lučina se ne- mohla zdržeti; odhrnula na okamžik drobné, bílé zuby a ohledla se po oknech, zdali na ni někdo z domácích nehledí. „Já se tě věru lekl," přiznával se šohaj. „Vyskočíš tak z ne- nadání jako majkráb." „Kdy bys byl vojákem jako Lojsek Votavů, jakživ bys se ne- lekal," pravilo děvče nazdvihujíc jaksi jméno Lojska Votavy, že to Eliše zamrzelo. „To je mi voják!" ušklíbl se šohaj. „Takovým by dovedla být každá děvčica. Však ho známe. Nabit by si nechal jen což ..." « • ') VÝKlťnok do věnčí kolem dvířek. Mušky. SO? „Nepomlouvej, Elišu!" „To není pomlouvání; tu pravdu by každý o něm pověděl. Já chtět být vojákem, mohl jsem se dát odvést. Ale že jsem z mužských sám ve stavení, musely za mne vdova mamička podat žádost." „Lojsek je ve vojenských šatech pohlednější, než byl dřív ..." vzpomněla si ještě Lučina. „No nech je!" A teď už to řekl £liš vážně, učinil krok ku předu a chápal se kratčeji uzdy. „Jak jsi se vyspal?" dokládalo honem děvče, aby ještě neodjížděl a hbitě se sehnuvši pro drobnou růžovou astru, hodilo ji chlapci zrovna na prsa, že se mu v pokraji kordule udržela. Elis chopil se kvítka, a zasvitlo mu rázem v očích. „Dobře," odpovídal s úsměvem. „Zdály se mi samé pěkné věci, pořád o muzice, jak jsem tancoval." A že Elis byl trochu divoň, nehnal se s ledajakou do kola, nýbrž tancoval jen s jedinou Lučinou, měla ta odpověd! svůj význam. To bylo ještě vloni, a jestli na takovém setkávání dvou mladých lidí bylo něco zvláštního, rozplynulo se to pozdějšími událostmi kamsi jak obláček. Před vánocemi zemřela nájemci Kalknekrovi žena, a do lét^i ji oželel. Na nějaký čas přede žněmi' mu napadlo, že by bylo hospodyně v domě třeba jako soli, už k vůli jeho dvěma drobným dětem, i počal se po ní chutě ohlížeti. Z prvních námluv, v nedalekém městě, kam ho dovedl dohazovač, vrátil se s nepořízenou. Zámožné, letité děvče bylo trochu sraženo v šíji, statnému dosud a domýšlivému vdovci se nezalíbilo. Na cestě k domovu, pořád se ještě zabavuje s dohazovačem, potkal Hrušovské dívky, vracející se z přespolního kostela z požehnání, a tu ho napadla otázka: „Mnoholi asi dostane ta starostova?" „Myslím, že dobrých pět tisíc," soudil dohazovač. „Měla by dobré srdce k dětem?" vyptával se dále. „Ta má moc dobré srdce. Když jde některému chudobnému ^ kmotřenku, přidává do vínku vždy rynšták ze svého, jiná by si za to raději parády nakoupila." „Má už nějakého frajera?" tázal se ještě po krátkém přemýšlení vdovec. „Což ona by jich měla," usmál se Hrušovský družba. „Já sám už tam dvakrát byl s přespolními. Ale ona nedbá — a starostovi tuším také nepospíchají. Více se Kalkneker neptal, ale ještě v ten podvečer octl se u sta- rostových po nějakém obecním poptají. Náhoda mu přála ; starosty ne- bylo zrovna doma, ale liUcina mu otevřela dvéře u jizby, a všiml si, že je to opravdu svižné, hezké děvče. Dověděv se, že starosta už odešel na obvyklou nedělní besedu do hospody, ještě se neměl k odchodu. Starostka mu vlídně nabídla židli, a když se ještě pořád zabavoval, vykládaje cosi o svém sirém, smutném živobytí, napadlo jí: „To je host; musím mu donést vína." 20* ;j()S a Prfissová: Jakmile se za starostkou přivřely dvéře, povstal Kalkneker a popošel blíže k oknu, kde si usedla Lučina. Dívka k nému zdvihla udivena oči. Temně zarostlý, vysoký a usedlý muž lišil se tak velice ode všech druhých v dédině; podobal se nékomu z knížek, jež jí Jo- hánek ke ctění půjčoval. 1 to jeho jméno bylo tak zvláštní — pěkné, o moc hezčí jméno, než je Ulehla, Kaboň, Metelka, Koluch, Kopečný . . . A smutný l)yl chuděra s těmi svými dětmi . . . V tom obdivu i soucitu zarazila se, když se ozval : ,.Kdy byste, Lucinko, proti tomu ničeho neměla, došel bych sem častěji — — k vůli vám." Bez dívčiny odpovědi bylo rozhodnuto. Zachvěla se, jak by ji byl mocný osud strhl do nějakého jiného života, kde se jí úzký, ne- dostatečný obzor sířil do nekonečna . . . Matka vcházela do dveří s první pohoštěnou, a přívětivý vdovec se zdržel u nich až pozdě do večera, líče nechápavé starostce všechny své dobré vlastnosti. Ale když konečně odešel, připadalo jí to přece divné, že nevešel za starostou do hospody, a chce k nim přijít zítra zase. ^Prosím tě, děvčico, co chtěl?" zeptala se dcerky. „Chce k nám chodit." „Však je městský," namítla matka. „Za to on nemůže," mínila Lučina, dívajíc se upřeně do koutka. „Mně se to více líbí než ^sedláčky kroj." ,,Abysi toho neželela. Lučino. Ty míváš od jakživa mušky v hlavě — dej si pozor ! Já nechci nikomu ubližovat — ale třeba spořádaný člověk, je to vdovec s dětmi . . . „Nech je. Co by se měl chuděra za to do smrti trápit." „Co si nadrobíš, to si sníš, děvčico — počkáme jen, co k toinu otec poví. Já bych ti jakživa v ničem nebránila. Metelkovi dceři bránili, u ona z toho dostala suchou nemoc. Jenom tě Pánbůh opatruj od ne- štěstí ! Jde mi to na rozum, že by si se na vdovce umínila . . . Já jsem myslela vždycky, že by to mohl být ten Koluščin ..." To zaslechla Lučina už odcházejíc a šeptajíc matce „dobrou noc," i nizzvučelo se jí to v hlavě, jako ve smutné písničce, že jí až oči zvlhly. Klekla si u okna, že se bude modliti, ale ještě se k ní draly světské myšlenky. Náves se bělala v ouplnkovém svitu — kdesi dupali a pohvizdovali šohajci. Mohl býti mezi nimi Elis — on obcházel s chasou každé* neděle. Zahrádky před našima se tiskly k stavením loudilo HO to všecko do srdce, že by se člověk mohl velice rozplakati . . . Alo jon co si oddechla a nahnula se z okeničky, stavělo se to všecko zase tak je se již netrpělivým pohlížel v tu stranu, kam ředitel zašel . . . Tu rozevřely se dvéře na straně druhé a na prahu objevil se 3 úsměvem na tváři ředitel a za nim jeho ncC Hilda, ve vkusném do- mácím oděvu krajky a stužkami ozdobeném. Kubala hluboce se dívce uklonil, při čemž jemu i jí ruměnec pokryl líce. Ředitel a Albrecht významně na sebe pohlednuvše usmáli se. Všichni usedli na křesla a rozmlouvali, jak to již zvykem bývá, o věcech nejobyčejnějších, načež ředitel je vyzval, aby ho následovali do jídelny, nádherně zařízené, na jejíž zadní stěně zdvíhal se veliký buífet, skvostná to práce řezbářská. Při stole řídila posluhu hospodyně ředitelova, mladá, obratná ženština, plných kyprých tvarů, jejíž tvář spěchem a kuchyňským vedrem byla do nachová zaruměněna. Oběd svědčil o tom, že ředitel jest labužníkem, jenž sobě i hostům dopřává požitků tabule v pravdě knížecí. Brodkovshj advokát ^85 tlildin strýc pracuje horlivě dásněmi nemlavil při jídle lunoho a když nějaké slovo pronesl, týkalo se jídel a jich výborné pi4pravy. Oplývige sám chválon o své kuchyni, zvláště bylali v jídelně pi^tomna mladá hezká hospodyně, nutil hosti své, aby mu stále přizvukovali stupňujíce chválu jeho. Za to Hilda štěbetala jako skřivánek o všech možných věcech, při čemž se pilně starala o to, aby doktorovi, jenž pro samou lásku k ní nevěnoval jídlu pozornosti, neušla nejlepší sousta. „Víte, co zde dnes večer máme?" zvolala pojednou. „Skoro bych byla zapomněla vám to pověděti. Máme jarní zábavu.'^ „Ah, proto tedy jest v.vvěšen prapor na kasině,'' prohodil Albrecht. „Budete, slečno, zpívati?" tázal se doktor. „Jen jedno číslo, ale dosti těžké — Schubertovu baladu," od- povídala Hilda. „Nu, pánové mohou zde zíistati," přerušil ji krátce strýc, „a súčastniti se naší zábavy. V kasině bývá vždy veselo. Po koncertě bude taneční zábava. Aspoň poznáte také naši společnost," doložil s důrazem. Albrecht bez okolkíi přisvědčil. „A vy, pane doktore, zastanete také?" tázala se Hilda, hledíc významně na Kubalu. „Bude mi to velkým potěšením," odvětil advokát, ač mu nebylo zrovna vhod, že má se súčastniti zábavy pod čemo-červeno-žlutým praporem v kasině, které bylo rozhlášeno za hlavní stan německé agi- tace v celém hejtmanství. Hilda slib doktorův, že zůstane, odměnila vděčným pohledem, který v mysli jeho zaplašil všechny námitky. Po bohatém obědě opustil ředitel hosti omlouvaje se nezbytnou prací. Hilda mu porozuměla, i usmála se. Odebral se skutečně do své pracovny, ale tam sténaje pod sladkou tíží požitých jídel klesl do lenošky. Vzal nějaké noviny do rukou a dokuřujc vonné havanna dal se do čtení, ale brzo se mu oči zavíraly, odložil doutník i noviny, položil si hlavu na vysoký lenoch, a v malé chvíli bylo slyšeti v pracovně pravidelný chrapot, promísený veselým zpěvem ptačím, který sem z parku vnikal. Hildě zůstala povinnost, aby sama starala se o hosti. Doktor byl šCasten, že je strýc opustil ; mohl s ní teď aspoň mluviti bez jeho nepohodlné, rušivé přítomnosti, která mu nedovolovala, aby sebe děli- kátněji dívce pověděl, jak toužil po tomto setkání. Po kávě odebrali se do parku. Hilda oblečena ve světlém šatě koketně hopkovala, trhajíc si kvítí na kytici. Zpod slaměného klo- boučku vyhlížely oči její dovádivě. Pustila uzdu svému rozmaru. Bledě- modrý slunečník s bílými krajkami oživl v její ruce. Zastiňujíc si tvář, aby ji Albrecht ze strany neviděl, usmívala se tak líbezně na doktora, že pociťoval nevýslovnou rozkoš. Zašli hluboko do parku. Albrecht nechtěje déle býti zbytečným svědkem jich milostné a koketní hry, posadil se na lavičku, aby si odpočinili. Hilda zabočila s Kubalou na pěšinu ovroubenou bezovými keři, jež obsypány jsouce bílým a modrým květem sířily opojnou vůni. 380 V. Beneš Šumavský: Když dosti daleko od Albrechta poodešli, uchopil doktor jeroné ruce dívčiny a pokryl je vášnivými polibky. Ona čtveraeivé mu pohlí- žejíc do tváře jen slabé se namáhala, aby vyvinula ruce své z horkých rukou jeho. „Miluji té, Hildo,^ zašeptal mladý muž objav ji kotem pasu — a už ji líbal na tváře, hořící ruměncem. „A mili^ješ mne také?'' tázal se jí zajíkaje se rozechvěním. Přisvédčila pouhým pohledem, nebráníc se již jeho polibkftm. A on ji líbal jako opojený láskou, až ji klobouček strhl a vlasy rozcuchal. Albrecht je po chvíli dohonil a oznamoval jim, že přichází ře- ditel. Hilda si urovnala krásné rusé vrkoče i klobouček, a doktor hleděl utigiti své rozechvění, aby ředitel ničeho nepozoroval .... Večer byla zábava v kasině. Byl to cizí svět, do něhož Kubala byl uveden, cizí mluvou svou. cizí svými pocity i názory. Úřadníci státní a vrchnostenští, židovské rodiny, několik odrodilých měšťanů a učitelů — to byla společnost kasina v H., odkud se panovalo celému městu a šířila se nadvláda ně- meckého živlu po celém ryze českém okresu. Doktorovi nebylo volno v této německé společnosti, které nikdy tak z blízka neviděl, ani za studii svých na vysokých školách v Praze, ani za svých koncipientských let v Brně, kde jen v kruzích české společnosti se pohyboval. Dříve byl by s nevolí odmítl pozvání do společnosti této a byl by u jiných návštěvu v kasině pokládal za poklesek proti věci národní. A dnes? Napadlo mu, co tomu řeknou jeho přátelé, až se o tom do- vědí. Avšak věděl již, co by jim odtušil. Není zde k vůli té cizí spo- lečnosti, která ho pranic nezajímá, nýbrž jedině k vůli Hildé. Není to vinou dívčinou, že vyrostla z této půdy. Ostatně, pravil sám k sobě, ve věcech lásky se každý především řídí svým srdcem. Co mu bylo po té společnosti ! Všímal se jí málo maje oči je- diné pro Hildu, která byla dnes spanilejší než kdykoliv dříve. Zpívala jako slavík a zářila i zde jako královna. Byl sice několika osobám a rodinám představen, ale v roztrži- tosti své zapomněl v druhém okamžiku jich jména. Tančil též s ně- kterými slečnami, na které jej Hilda upozornila, ale byl šťasten, když vykonav tuto povinnost mohl se zase vrátiti k milované dívce. Druhého dne po zábavě Hilda ještě vyspávala, když ředitel, Albrecht a doktor sešli se u snídaně. Strýc Hildin byl v dobré míre a žertoval o tom, že doktor minulý večer tak často tančil s Hildon, až se několik mladých pánů notně na něj rozžárlilo. Kubala považoval to za vhodnou příležitost, aby se dotknul své náklonnosti k dívce. Ředitel ho vyslechl, svraštiv pak obočí a nahnuv se k němu přes stůl pravil : „Milý příteli, vím o tom ; Hilda mi to sama pověděla. Pravda, nemáte špatný vkus, pochopuji, že se vám líbí. Ale řeknu vám přímo, že bych si byl přál, aby dostala za muže Němce. Nemám rád ženitby smíšené. Vy jste (''ech a ona Nčmkyné. Spojíteli se, bude vám to ukU- ,4 ♦ / Érodkovský advokál, 387 dáti ohledy k ni a ji zase k vám. A vité přece, že kde se seká rázně v levo a v právo, tam takové ohledy překážejí." Ředitel při tom mávaje rukou naznačoval boj tento. ^Domnívám se, že politika nemá s láskou nic společného,'^ na- mítl doktor. „Ó má!** zvolal ředitel. „Obě strany bojují o vítězství. Dnes jest vláda na naší a číselná převaha na vaší straně; kdož ví, jak bude zítra, až byste se domohli i vlády nad námi.^ „Dle toho soudíte," pravil doktor, „že v boji našem nemůže býti míru ii že musí skončiti porážkou jedné strany?" „Ano, to jest náhled můj," zvolal ředitel, jenž se pořád více slovy svými rozehříval. „Víte, nemám rád polovičatosti. Zmůželi se jednou vaše strana a poradili nás, dobrá, podlehneme v čestném boji. Ať nás pak třeba udoláte. Ale dokud ještě máme trochu naděje, že na Moravě zvítězíme nad vámi, nemusíme se lekati porážky a musíme napínati všechny síly proti vám. Tak to stojí s námi, mladý muži." „I kdy by tomu tak bylo, pane řediteli," namítl doktor, „myslím, že v jednotlivých případech nemá boj ten brániti pocitům ušlechtilým." „Prosím vás," zvolal prudce ředitel, „pocity ušlechtilé, co to zna- mená ve válce? Tu sekáme a střílíme v právo, v levo, i nešetříme ni- koho. Teprve poraženého béřeme na milost. A tím zajisté nechcete býti." Řečník při tom zčervenal ve tváři a musil si vydychnouti, načež doložil )iž klidněji: „Ostatně, abychom se k prvotnímu předmětu svého rozhovoru vrátili, myslím, že vy i Hilda máte ještě dost času. Nač spěchati? Poznejte se ještě lépe navzájem. Nač házeti si hned chomout manželství při prvním setkání na krk? Ať se ještě baví, af užívá světu. Nerad bych byl, aby mne již nyní opouštěla. Pohřešoval bych ji. Prosím vás, byla u mne vychována, miluje mě jako vlastního otce, nemá mimo mne nikoho. Proto, doktore, počkejte, ohlížejte se ještě trochu sám po světě a ona také. Později, setrváteli vy i ona při svých pocitech, mů- žeme o věci opět promluviti." Doktor byl tou řečí překvapen a schlazen ve svém plameimém přání, aby již v několika nedělích Hildu uvedl k oltáři. Když však odpůldue před odjezdem octnul se v ])arku s Uildou o samotě, pošeptala mu hledíc mu do tváře pohledem plným luzného kouzla: „Nehněvejte se na strýce, u něho je, víte, co na srdci, to na jazyku. Nesmíte si vj-kládati slova jeho ve smyslu nejhorším. Nechf se děje cokoliv, důvěřujte mi! Zde máte moje slovo . . ."^ Při tom podávala mu ručku svou, již on horoucnó zlíbal. Půl hodiny na to zahrčel kočár po dlažbě, a když jel kolem zad- ního křídla zámeckého, spatřil doktor v okné Ilildu, ana mu posílala ručkou polibky. Kočár uháněl tryskem. Již se octli mezi poli. Doktor posadiv se proti koním viděl, jak mu ještě z dálky dívka kyne bílým šátkem. Zamával kloboukem volaje v duchu: „Na shledanou, můj anděle!" Pan Albrecht pohlížeje na zamilovaného doktora, šibalsky se usmíval. OSVĚTA 1891. 4. 22 388 ^- Benti Šumavský: VU. V BrodkoTících přiblížily se obecni volby, které každá tri léta vnesly do města trocha života. K volbám na sněm a do říšské rady jezdili volitelé, vedeni jsonce Pejčochem a Kaňákem do sídla hejtmanství a volUi vždy jednomyslně kandidáta strany národní. Při volbách obecních nebojovalo se o vážnější věci. Obyčejně běželo o to, máli strana Pej- C-ochova neb Kaňákova míti vétšinn v obecním výbora. Lid Brodkovsky byl celkem lhostejný k záležitostem obecním. Nescházelo sice mezi ním nespokojencův, kteří leckdy v sonkromi láteřili na přirážky, za- nedbanost města a nečinnost obecního výbom, ale proti vlivn obon předních mnžů byli malomocni, a když došlo k volbám, týkala se agi- tace spíše osob než prospěchů obecních. Paní Pejčochová a paní Kanáková tvoříce krajní křidla obon stran nsilovaly sice neostále o to, aby při volbách druhá strana byla naprosto potřena: ale výsledek vzájemného sočení býval ten, že stoo- penci jedné strany byli ve výboru o jeden, dva hlasy silnější a dle toho dopadla pak volba starosty. Agitace prováděla se tím, že na zámožnější občany působilo se lichocením, rodinnými styky, příbuzenstvem a známými, na živnostníky zase nátlakem zákazníků v městě a okolí anebo sliby, že obdrží tu či onn obecní práci. Pejčoch navštívil tentokráte Knbaln a oznámil mu, že strana jeho usnesla se postaviti ho v prvním sboru za kandidáta, slíbili mu, že bude pro ni hlasovati. Advokát nerozpakoval se dáti mu slib tento 8 podmínkou, že bude v prvním sboru navržen. Skoro se tomu po- divil, ocekávav spíše, že obé přední rodiny v městě zanevřevše naií budou hleděti, aby jej vzdalovali od hodnosti obecních. Asi týden před volbou, dostavil se na volební bojiště nový, ne- očekávaný zápasník — bývalý berní Albrecht. Vyčkával několik let, nabízel své služby oběma stranám, užíval všech možných prostředků, aby si zjednal důvěry, ale nadarmo. Vždy byl od obou odmrštěn. Ny- nější chvíli uznal za vhodnou, aby samostatně vystoupil. Ve druhém a třetím sboru neměl ovšem naděje, že by zvítězil, a proto obrátil hlavni zřetel svůj na sbor první. V tomto sboru volili úřadníci, židé a advokát. Také bylo zde voličů méně, a mohl se tudíž snáze počet k vítězství potřebný zjistiti. Počal potají agitovati, tak že nikdo určitě nevěděl, oč mu vlastně jde. Kaťiák se smál, až se za břicho popadal, když se dověděl, že Albrecht na vlastní vrub agitiye. ,.Ten chudý (hubený) škvor chce se vetříti do výboru, ten kyselý byrokrat! Snad nechce býti starostou? Však mu nalískáme, až zmodrá!' Albrecht však se přichystal ke hře se vší obratností svou. Se- stavil si vlastní kandidiUni listinu pro první sbor. Vepsal do ni okres- ního soudce, Kubalu, obchodníka Blocha, dva známé zaryté nespoko- jence v obci a své jméno. S touto listinou navštívil advokáta a žádal ho za podporu. Doktor byl nemálo překvapen jeho záměrem a vymlouval se, že již dal slovo PejČochovi. Érodkovský advokát l-^SO „Přicházím tedy pozdě," pravil Albrecht mrzutě, „to jest velmi nemilá věc. Co si mám nyní počíti? Já na vás počítal bezpečně.*^ „Litc^i toho sám," odpovidal advokát, „věi^e mi, kdy by nebylo toho závazka, bez okolků bych pro vás hlasoval." „Jaká rada I" prohodil Albrecht hladě si licousy a v zamyšlení pohlížeje před sebe. Potom s vyjasněnou tváři dodal: „Těší mě as^oh vaše přiznání, že byste mě volil, kdy byste nebyl slovem svým vázán." „Zajisté, příteli, bych vám dal hlas svůj," přisvědčoval advokát. „A což kdy by přece bylo možná, doktore, abyste slib svůj před volbou odvolal?" dodal Albrecht. „Není to možná 1" „Prosím vás, vy sám dobře víte, že při volbách neberou se takové závazky na zlaté váhy . . . Ostatně," dodal živě Albrecht po krátkém pomlčení, „dal jste jim slib s podmínkou či bez podmínky?" „To se rozumí, že s podmínkou, že mne postaví na svou kandi- dátní listinu," usmál se Kubala. „Ah, to je výborné!" zvolal Albrecht horlivě. „To mění úplně stav věci. Aspoň se mi tak zdá." „Jak to myslíte?" „Odpusťte," pravil Albrecht, „nechci vám nikterak vnucovati své mínění, ale mám za to, že byste se i nyní mohl úplně vyvázati ze slova svého. Já na vašem místě bych jim oznámil, že nechci být od nich kandidován, a byl bych tak slibu svého sproštěn." „Já však pochybuji, že by vaše kandidátní listina prošla," na- mítl nyní doktor. „Co se toho tkne, můžete býti bez starosti, zvolal vesele Albrecht. „Vaším hlasem měl bych polovici hlasů zabezpečenu a hlas okresního soudce rozhodne." „Ten však ještě nemáte, půjde asi také s Pejčochem." „Jste na omylu, s tím budu mít méně práce než s vámi," odvětil lichotivě bývalý berní. Doktor nedal se přemluviti. Nejednalo se mu jen o slib, měl i jiné námitky. Obával se, kdy by volil se stranou Albrechtovou, že by na sebe uvalil hněv obou velkých stran v městě a že by to mohlo škoditi jeho vážnosti i jeho kanceláři. Také nebylo jisto, zdali se Albrecht ve svých výpočtech neklame. Albrecht přestal konečně naléhati na doktora a odešel po chvíli z kanceláře. Jeho naděje neklesaly ; židy měl jisté, úředníkům dokázal, že jde o založení strany vládě oddané, a od přespolních voličů, kteří měli v městě majetek, měl plnomocenství v rukou. Potřeboval ovšem ještě hlasu Kubalova — a ten mu nesměl ujíti .... Doktor po návratu svém z H. dopisoval si každého týdne s Hildou a listy jejich dýchaly plamennou náklonností. Z nenadání dostal však prostřednictvím Albrechtovým lístek, v němž mu dívka oznamovala, že strýc zachytil poslední dopis jeho a že velice přísně jí zakázal dále mu dopisovati, dokud sám o celém jich poměru nerozhodne. „Měj strpení, můj drahý," končila Hilda, „musím sice strýce uposlechnouti, ale důvěřuj lásce mojí. Užiju všeho umění svého žali- 22* H4() ^* IJeneš Šumavsky: chutiti se stryci, abych jej přiměla, by se rozhodl brzo, a sice ve smyslu tobě i mně příznivém. Tisíc polibků od Tvojí Hildy.'* Od té doby uplynuly čtyři neděle a z H. nedošla ani jediná zvěst, jako by mezí městem tím a Brodkovicemi bylo všecko spojení přerušeno. Avšak odpůldne před volbami obecními přinesl lístonoš vonné psaniěko, rekomandované, aby jistě došlo adresáta. Srdce doktorovi v prsou zabušilo, když písmo poznal. Blažený úsměv přeletěl mu po tváři, an list chvatně rozpeěeťoval. Hilda mu psala: „Můj milovaný! Strýc — starý, ale z míry dobrý morous — ještě sice nerozhodl o našem osudu, ale dovolil mi zase, abych ti psala. ,Nu, tak mu piš, ty lichometná ještěrko,' zněla jeho slova, když jsem ho nepřestala prositi. Jsem přesvědčena, že než uplyne měsíc budeme míti jeho svolení. Myslím stále na tebe. Potřebuji jen přimhouřit oči a vidím tebe, vznáším se v tvém náručí na plesu, kráčím s tebou zase po parku a slyším tvoje slova: , Miluji té! Miluji tě!' A pak jásám a letím do parku, abych tam tvoje milá psaní znova pročítala. Kdy by tak strýc věděl, že k vůli tobě jsem si opatřila i českou mluvnici ! Piš brzo. Tisíc polibků tobě od tvé věrné Hildy.'' Doktor myslil při čtení listu, že slyší nadpozemskou hudbu. Cítil, jak v prsou rozlévá se mu blahé teplo. Obraz dívčin oživl v něm, slyšel její hlas a viděl její krásnou postavu. Četl znova a zdálo se mu, že Hilda stoji vedle něho, že mu nahlíží přes rámě a že mu na- povídá slova ta. Teprve po chvíli povšiml si doušky k listu připojené: „P. S. Byla bych skoro zapomněla. Mám k tobě prosbu a vím, že mi jí neodepřeš. Těšilo by mě nad míru, kdy bys pri zdiejsi rulbé dul 61 lij hlas Alhrttchturi. Prosím tě, vezmi k tomu zřetel. Zavděčíš se mi nemálo splněním této prosby. Vid, že ji splníš!'' Doktor se zarazil, úsměv zmizel mu se rtů. Žádost Uildina ochla- dila jeho nadšení. Octnul se ve sporu sám s sebou. Rozvažoval, a v nitru jeho počal boj mezi pocity lásky a povinnosti. Měl by její žádost zamítnouti. Avšak tím ji urazí a její důvěru skláme. Jest to její první prosba k němu a již tu by chtěl zamítnout? Má k ní právo, vždyť Albrecht jest jejím příbuzným. Prospěchu vlasteneckému, zájmům obecním nemůže to ublížiti, odvolali svůj slib. Zvolením nových živlů přijde do správy obecní nový krok a ruch, i ochromí se vliv žehra- vosti ženské na správu obecní. Po dlouhém přemítání rozhodl se, že opustí prapor Pejčochův. Když jej v den voleb ráno Albrecht navštívil, podal mu advokát ruku. „liudu voliti s vámi," pravil, ^ililda si toho přeje. Oznámil jsem to již starostovi." Albrecht mu stiskl ruku, ale nedal na sobě znáti, jak v duchu jásá, že má výhru zabezpečenou .... Volby vykonaly se za úplného klidu a téměř bez agitace, po- něvadž v.se bylo napřed připraveno a obě strany nepřikládaly pokusu Albrechtovu veliké váhv. Když starosta obdržel list doktorův, do pravdy rozhněval se. Brodkovský advokát. 34 [ „Co je to za člověka?" zvolal. „Nelze s ním poctivé jednati; ocigání každého!'^ Přece však neměl pochybnosti o tom, že jest pro něho první sbor tak dobře zajištěn jako třetí, kdežto v druhém Kaííák měl většinu. Neslýchané bylo tudíž překvapení, když po volbě seznáno, žt Pejčochovi stoupenci v prvním sboru dočista propadli a že zvítězila strana nová, Albrechtova. Avšak i v třetím sboru prorazili dva pří- vrženci Kaňákovy strany a starosta sám byl jen nepatrnou většinou zvolen. Porážka tato neměla posud příkladu, proto jí zhola nikdo ne- očekával. Toho dne bylo u Pejčochů boží dopuštění. Paní starostová zuřila; na Albrechtovi a doktorovi nezůstalo ani nitky zdravé a čisté. Karluše také dostala svůj podíl, matka jí prudce vyčítala, že se chovala ke Kubalo\i hloupě a Že hned na první setkání té německé íifleně ustou- pila. Potom vylila si žluč na svém manželu, jejž obviňovala, že nemá ani za mák ráznosti a že svým dobráctvím všecko pokazí. Muž raději nprchl do krámu, ale všecka uražená hrdost jeho, všecka hořkost jeho srdce byla obrácena proti doktorovi. Procházel se zvolna po krámě ještě pozdě večer, poslav mládence spát. Tvář jeho jevila hluboké pohnutí. „Hrady bych byl stavěl na jeho slově, a na jeho vlastenectví," pravil sám k sobě bolestně, „a on mne zradil jako obyčejný lajdák!" „Tatíčku, upokojte se," zašeptala vedle něho Karluše líbajíc mu ruku, „kdo vás má upřímně rád, nebude vás mít nyní méně rád, a kdo si vás dříve vážil, bude si vás stejně vážit i nyní." „Ty drahá dušinko*!" zvolal Pejčoch a políbil děvče na jasné čelo, při čemž mu do oka vstoupily slzy. Nemohl za to, že byl povahy tak měkké .... Choť prvního radního byla zatím všecka rozradostněna porážkou, již utrpěli Pejčochovi. Těšila se, že nyní muž její bude starostou a že nenáviděná sokyně její po této porážce tak brzo se nevzpamatuje. Jak si ji příští neděli v kostele změří od hlavy až k patě a jak ji dá pocítiti svou škodolibost! Ostatně možná, že si starostová nebude ani do kostela troufati. Ale i Kaúáková jásala předčasně. Večer před volbou starosty a ustavením se obecního výboru objevil se bývalý berní za soumraku v domě Pejčochově. Přišel sta- rostovi nabídnout, že ho Albrechtova strana zvolí zase za starostu, když on pomíiže hlasy svých přívrženců k tomu, aby pak byl zvolen Albrecht prvním radním. Pejčoch toto nabídnutí nejprv zkrátka odmítl. Srdce jeiio vze- přelo se tomu, aby opustil starého souiruha, který prese všechny tuhé rozbroje rodinné poctivě po léta s ním pracoval v obci a s nímž za dob nejhoršího útisku politického, za Giskrova řádění na Moravě, svorně provedl několik skvělých jednohlasných voleb poslaneckých do zemského sněmu. Ale starostová uchopila se návrhu Albrechtova s ve- likým zápalem. Neočekávaně podávala se jí tu příležitost, aby oplatila ránu své nepřítelkyni, která ji viděla již do prachu pokořenou. Marný •{42 ^' Beneš Šunuwshý: byly všecky námitky starostovy, že již se dohodl s Kaňákem ^o volbě zítřejší. „A jak jsi se dohodl?** tázala se ostře starostová. „On bude starostou a já prvním radním/ odvětil vážně muž. „Dle počtu jeho přívrženců nemůže býti jinak. Ostatně čest mi nedo- voluje, abych od této úmluvy odstupoval." „Čest, tvoje čest, hlouposti — čest rodinná jest důležitější," durdila se starostová. „Ale já mu to slíbil a při tom zůstane," zvolal starosta, „Však jsi prve nevěděl, že ti pan Albrecht učinil nabídku výhod- nější," dorážela starostová zhurta na muže. „Mohl byste Eaňáka vyzvati ještě jednou před schůzí, aby vám ponechal starostenství, poněvadž také on nemá absolutní většiny ve vý- boru," radil klidně Albrecht. „On však, jak jej znám, nesvolí k tomu a bude po vaší úmluvě." „Tak lstivého jednání se nedopustím," . bránil se starosta. „Ty musíš, musíš, nechcešli, aby lidé po nás prstem ukazovali jako po zbankrotilém panstvu," naléhala starostová. Pejčoch se rozvášnil, bouchal hněvivě na stůl a křičel, že jest pánem v domě ; starostová vyhrožovala, že tu ani jediný den nezůstane, když její muž pro falešné výklady o cti své zapomene se nad cti domu svého. Ustrašená Karluše utekla do své komůrky a tam plakala. A druhého dne provedlo se vše na vlas tak, jak si toho Albrecht přál. Pejčoch byl opět starostou a Albrecht prvním radním. Starého Kaňáka přivedli ze schůze v nevýslovném rozčilení domů. Div ho neranila mrtvice. Nejvíce ho bolelo a rozezlívalo, že ho Pejčoch zradil. A přece byli oba ode dávna nepřátelé a sokové. Následujícího dne odejel Kaňák s celou svojí rodinou do lázní. Pejčochové zaplesalo srdce, když je viděla vsedati do kočáru. — — Doktor Kubala tonul v době té v milostném opojení. Y jeho po- měru k Hildě nastal náhlý štastný obrat. Strýc ředitel přestal odporovati lásce jejich. Několik dní po volbě Hilda poslala doktorovi nový list, v němž mu vřele děkovala, že Albrechta podporoval, a dodávala, že strýce si tímto skutkem nemálo naklonil. Následujícího týdne přijel strýc sám do Brodkovic a bez dlouhých okolků počal jednati s doktorem o sňatku. Kdož byl šťastnější než Kubala! Jeho srdce, jeho mysl, jeho duše, vše náleželo již dávno Hildě. Před ním rozevíral se ve vši kráse a slasti celý ráj manželského života. Strýc nepouštěl se do obšírných výkladů a úsečně pojednal o všem, čeho bylo třeba, dávaje při všem na jevo, jak velkou oběť doktorovi přináší, když mu svěřuje nejdražší poklad svůj. A doktor jej zase ujišťoval, že bude stálou a jedinou jeho snahou, aby Hildu učinil šťastnou. Dva měsíce na to slavena v H. skvělá svatba. Kubala nemaje již rodičů pozval si k ní několik svých známých z dob studijních, kteří v různých postaveních a úřadech po Moravě byli roztroušeni. Z Brodkovic přibyli Albrechty Modra a několik po- zvaných členů obecního výboru. Brodkovský advokát. 343 Nevěsta v bílých atlasových šatech s dlouhou vlečkou, majíc tvář zastřenu jemným dlouhým závojem, zářila krásou a pýchou. Ženich nalézaje se v sladkém rozechvění byl slep a hluch ke všemu, co se kolem něho dělo, a všecka pozornost jeho byla obrácena k spanilé nevěstě. Obřady církevní a svatební snídaně, vše to minulo pro Kubalu jako sen. Nebe blaha bylo před ním otevřeno a on jako zmámen pohlížel na Hildu. Čím byl mu ostatní svět ! Po svatební hostině odjeli novomanželé na cesty, do Švýcar. A tam na jezeře Ženevském, pod zasněženými vrcholky hor, v rozto- milém letohrádku prožili nejkrásnější dni života. Podnikávali v době té i výlety do hor. Nechť byla cesta sebe obtížnější, Hilda ji ráda konala, vše ji zajímalo, byla stále svěží a nejlepšího rozmaru. Nechť kráčeli do úpadu unaveni kamenitou cestou nad propastí nebo bahnitou půdou, do níž se nohy bořily, pořád zněl její smích jako skřivánčí zpěv. Jednou zbloudivše zůstali přes noc v horské chatrči pastevců spo- kojcgíce se kouskem chleba a pramenitou vodou. Spali na suché trávě pokryté hrubou houní a za přikrývku měli pléd svůj. Na svatební cestě své nemluvili než českým jazykem, vždyť v ci- zině čeština tak pěkně zněla z úst Hildiných a nemálo jí to lahodilo, když ji v hotelech a elegantních restaurantech považovali za Polku nebo Kusku. (Pokračování.) ICakedonie, země i lid. Studie od Em. Faita. (Pokračování « dokonfianf.) Pověsti a pověry. ..-y>^. htíce přihlédnouti poněkud blíže k živobytí slovanského lidu '>^^v Macedonii, všimneme si nejprve některých jeho pověstí') a pověr. Rád vypravuje sobě o Alexandru Velikém a kraleviči Markovi. Car Alexandr zvěděv, že daleko na severu nalézá se studánka, z níž pi^ští se voda, oživující člověka i přírodu, vyslal několik hrdin do krajin, kde pro věčnou tmu nelze dále, aby přinesli zázračného nápoje, ale nikdo z nich se nevrátil. Konečně umínil si, že se tam sám vy- praví. Vsedl na svého bujného oře Bucefala, i dojel na něm až ke dvěma horám, jež se stále pohybují a zničí každého, kdo se mezi ně odváží. Šťastně dostal se skrze skály, ale kůň zaplatil jeho odvahu ') Viz Bo^n^apcKH napo/^HH H-bcnn co6paHH oa'b 6paTH MHwia^HUOBi^H fl^n- MHxpifl H KoHcxauTHHa, v Záhiebě 1861. 344 Ě, Faii: ohonem, který uvázl mezi skalama. Nabrav vody Alexandr vrátil se domfl, postavil nádobu na okno a než se uložil, žádal svou sestru Ro- xandru, aby s ní opatrně nakládala. Ráno však sestra poklizejíc pře- vrhla nádobu s živou vodou. Car probudiv se nesmírně se rozhněval, Hoxandra prchala před jeho hněvem a v zoufalství skočila do moře, kde vůlí bohů proměněna byla v delfína. Až dosavade prý tento, jak- mile zaslechne jméno makedonského výbojce, střelhbitě ukrývá se v mořských hlubinách. Nedaleko jezera mezi vinicemi u Strugy jest veliký neobdělaný balvan, na němž ukazují se obrovské Šlápěje Markovy; zabořil se do pevné půdy, když skočil kdysi se svého Šárce. Druhdy bývalo zvykem, že v době velikého sucha, za úpalu slunečního^ lidé vzali všechny obrazy posvátné z chrámů a ze soukromých bytů a nesli je v slav- nostním průvodu ke kameni, aby vyprosili vláhu na vyprahlou půdu. V tomto podání joví se králevič Marko o něco více než pouhý hrdina, jenž podniká výpravy pro blaho a čest svého národa, zastupuje se tu, třeba v zatemnělé podobě, přírodní božstvo staroslovanské, jež vládne oblaky a poskytuje úlevy utrápenému člověčenstvu. Připomenutý „Markov kamen" nalézá se pod horou Bělicí neb Beličkou a průvody sluly skiirsty. Nedaleko Ohridu jest hora Gombavca, na které si vystavěl Marko dům, v němž choval pro sebe a svou družinu víno. Ale nešťastnou ná- hodou praskl sud, víno vyteklo, a zbarvilo celou horu na červeno, a žádný příval nemohl stopy jeho smýti. Nyní jest na vrchu malý klášter sv. Gerazma. Sv, Stefan na východním břehu jezera Ohridského obyčejně se jmenuje v ústech lidu Pandzir; za doby carství bulharského bývalo tam držáno pohotově 40.000 vojska „pandzurů." U Ohrida ukazige se také posud kámen, na kterém jsou stopy prý sv. Elimenta. O původu jezera toho udržela se tato pověst. Před pradávnými časy tam, kde nyní leskne se hladina jeho, prostírala se úrodná rovina, posetá četnými dědinami, neboť půda všeho v hojnosti poskytovala. Uprostřed byl silný pramen, z něhož brala se nejen .všechna voda k pití, ale také na prádlo a pro jiné domácí potřeby. Přes noc však muselo býti zřídlo pečlivě ucpáváno, aby se voda nerozlévala. Žena jakás za pozdního večera perouc u studánky, opomenula otvor zacpati, a když se Qbyvatelstvo z rána probudilo, seznalo k svému zděšení, že blízké lučiny byly úplně zaplaveny a voda valila se k jejich příbytkům. Pokusy přiblížiti se k vývařisku nezdařily se, nezbývalo posléze nic jiného než opustiti veškeren majetek a hledati útočiště na blízkých výšinách. Ochrana jezera svěřena sv. Naumovi, pod jehož klášterem ukrývá se pramen, a kdy by se přísně odtok jeho neřídil, byla by prý v několika hodinách zachvácena vlnami i kotlina u Strugy. Nedaleko kostelíka sv. Zauma na východním břehu jezera jsou dva veliké kameny, o nichž se praví, že jsou to dva bratří. Z jakési pranepatrné příčiny pohádali prý se a do krve poprali. Bůh rozhněván takovým pohoršlivým výstupen proměnil je v necitelné kameny. Okolí jejich jest dosud krví potřísněno. Chrámek sám dle pověsti rovněž povstal zvláštní příhodou. Žena zvědavá chtěla se před dávnými lety Makedonie, eemě i lid. 345 přesvědčiti, jaká jest hlubina v jezeře. Toto však dle národního podání nemá dna a nikomu se nepodaří stanoviti hloubku jeho. Žena vzala množství provazů, jež uvázala v jediné lano a na konci jeho upevnila balvan, takto přichystána vyplula s loďkou, do středu hladiny proti sv. Naumu. Jala se zvolna spouštěti lano do tůně. Leč čím hlouběji balvan do vody se ponořoval, tím nepokojněji zdvíhaly se vlny a když neustávala ve své práci, propukla tak prudká bouře, že provaz přetrhla a pohazovala loďkou jako pírkem. Ženě hrozila jistá záhuba, nikdo ne- slyšel jejího zoufalého křiku, hukot vln a svištící vichr všechno pře- hlušovaly. Tu projela hlavou nešťastnice spasná myšlenka. Vzývala sv. Nauma aby jí poskytl ochrany, že vykoná z vděčnosti bohulibý skutek, jenž by byl upomínkou na záhubu, do které se z pouhé zvě- davosti uvrhla. Bouře utichla, vlny se zvolna uložily. Zachráněná vy- stavěla chrám, který nazvala za um. protože za zvědavost tolik utr- pěla. — Pověry makedonských Slovanů vyznačují se zvláštním rázem a ve mnohém ohledu poukazují na vysokou starobylost. Jako jinde nalézáme upíry neb vlkodlaky, rovněž lid na Vardaru a Drimu bojí se, aby ho nepronásledovali „grobnicite.^ Jsou to staří zlí lidé, ženy neb muži, kteří navštěvují rádi ona místa, kde se za života zdržovali. Jejich zlobč jest těžko se ubrániti, neboť přicházejí neočekávaně za doby noční, kdy všechno jest pohříženo v hluboký spánek. Jim příbuzní jsou „duchovi,'^ kteří chodí po dědinách, samotách i městech jako vítr, jmenovitě po půlnoci. Proto by pověrčivý mnohý Ohridčan v tu dobu své „kukje„ za žádnou cenu neopustil, obáváť se nástrah, jež by se mu mohly připraviti. Majíť duchové velikou moc a v různých podobách snaží se člověku ublížiti. Nezřídka přihodí se, že v noci u okna volají rolníka, jenž rozespalý domnívá se, že nějaký přítel nebo známý na něho volá, aby šel na dříví nebo na pole. V polo- snění uposlechne, rychle přehodí přes sebe šat a následuje za hlasem. Tento však vede jej po oklikách až k nepovědomé propasti, do které se sřítí a zahyne, nebo k hluboké řece, v níž bezděky utone. Rybáři od jezera Ohridského i Presponského velice se děsí ženských bytosti, zdržujících se ve vodách. Jsou to „judi** neb „stii," stepilého vzrůstu, bledé tváře, dlouhých, volně po šíji splývajících vlasů. Jak- mile spozori^í, že někdo jest v jezeře, přiblíží se v největší tichosti a rozhodí své krásné vlasy, do nichž nešťastník tak se zaplete, že se již nevyprostí. Za příjemných dnů letních, zvláště pod večer před zá- padem slunce vycházejí z hlubin a hoví sobě na břehu, při tom češou a suší sobě vlasy a provádějí rozmanité hry. Nejraději prodlévají v ne- přístupných tůních a ve vírech, jsou však domovem nejen ve stojatých vodách, ale i ve velikých řekách. Jejich příbuzné „samovily" neb „samodivy'* oblíbily sobě jiný živel, sídlem jejich jsou hory a lesy, kdež náruživě oddávají se tanci „hora,** ale mstí se na osobách, jež náhodou zábavy jejich si povšimnou. Slavným hrdinům pomáhají při válečných skutcích, ano stávají se jim „posestrímami,'* projevujíce úctu před jejich chrabrostí. Jinak obyčej- nými lidmi opovrhují a nezřídka slepotou raní smrtelníka, jenž je za 346 S' Fait: jich potalek potká. Viděti, že se od našich „lesních panen^ dosti pod- statně liší. Sudičky jsou známy pod názvem „narbčnici,'' smlouvají se pi4 narození každého člověka o jeho osadě. Momirica, manželka vévodova, měla devět dcer ; pohrozil ji muž, budeli míti desáté děvče, že ji race i nohy useče a zraku zbaví. Matka odešla s malou dceruškou Todorou do lesa, kdež se jí narodil synáček. Přišly narsčnice a radily se o děcku. První chtěla, aby hned byl usmrcen, druhá mínila nechati ho na živu až do sedmého roku, třetí však rozhodla, že teprve před svatbou matce bude odňat. Synáček rostl, až dospěl v muže, starostlivá matka opatřila mu sličnou nevěstu, stanoven den „věnčení.^ Ale mladá Todora, která zaslechla osudná slova narBčnic, vyžádala si, že se pře- strojí v roucho ženichovo a pojede napřed do chrámu. Na cestě vznikl nenadále hrozný vichr, jenž se proměnil ve vír, uchvátil Todoru a zanesl ji do oblak. Po té oženil se klidně bratr, a sestra, jež se za něho obětovala, s výšin pohlížela na jeho rodinné štěstí. Hřmíli, domnívá se lid, že sv. Ilija honí se na ohnivých vozich za divokými saněmi, které požírigí obilí na polích ještě stojící. Když udeří hrom, zasáhl mocný světec svou ranou „lamii;'^ kdy by nebylo bouřek, nebylo by ani žádné úrody, protože by všechno zrní zlopo- věstné saně klidně vyjedly. Při této záslužné práci bývá sv. Ilija vy- datně podporován od pohrobků, „posm'Brčin,^ kteří jsou neobyčejnou silou nadáni a pronáslediy^ zlé bytosti. Kdysi padlo na úrodné nivy Ohridské devět saní najednou, a sv. Eliáš nevěděl si rady, jak by uchránil plodin zemských před úplnou záhubou. Tu poradil mu sv. Ni- kola, že jest v Kanevu pohrobek, ten že mu pomůže ; vzal tedy hromo- vládce láhev pálenky a bflou „pogaču^ (koláč), dal obé matce dítěte, uspal je a duše posm'Brčina opustila své tělo a uletěla na pohoří Peřin, kde po krátkém boji usmrtila osm saní, poslední však nemohla zahu- biti, neboť tato se uchýlila do chrámu „Arangela'' (jest to zřícenina kostelní nedaleko Strugy). Když si duše postěžovala světci, doprovodil ji a společně utratili netvora. Potom donesl světec duši svého pomoc- níka do jeho těla, probudil matku, která pořád ještě spala, i napomenul ji, aby děcko nakojila. Když někdo spí pod stromem a ve spánku jej někdo chopí za ruku nebo nohu, nebo si přelezl úd, že nemůže jím vládnouti, tuf jisto, že na tom místě má sídlo nějaký zlý duch „vetrište;'' stromu takovému se později úzkostlivě vyhýbají. Zastihneli pocestného větrný vír, jest přesvědčen, že ho potká nehoda; aby zničil zlé účinky „viulice," plivá na zemi, domnivige se, že zapudí zlou bytost. Jiní tvrdí, že způsobí^*! všechno samovily. Prvních dvanácte dní v měsíci srpnu nazývají se „morínky;" než uplynou, zdržují se ženy všeliké namáhavé práce, neperou a nekoupigí dítek svých ; zároveň dle povahy těch dní předpovídá se počasí celého příštího roku. Když jest prvního srpna horko, bývá „koložek'' (leden) studený, naopak potrvali druhého příjemné počasí, bude únor („sečka"*) roku následujícího špatný atd. Dítky pozorujíce měsíc, v úplňku se ubírající po klenbě nebeské, rozeznávají na ném oči, nos, ústa, vůbec plný obličej lidský. Yěří, ie Makedonie, země i lid, 347 zračí se v měsíci tvář nejstaršího maže, jenž se světem se rozloučil a pozdějšími na své stráži jest vystřídáván. I v Makedonii jsou přesvědčeny děti, že jarním deštěm zavlažené vlasy porostou jako tráva na lukách, vybíhigi ven a volají při tom: „Rosí, rosí rosica. da mi rastit kosica (vlasy), kolku jedna loznica^ (réva). Naopak, kdo si nepřeje, aby mu kosica záhy nezmizela, nemá sedávati pod střechou, která patrné musí míti nějaký zlý účinek na vzrůst vlasů. Národní obyčeje. V Kukuši o půlnoci před „božičem^ (narozením Páně) až do svítání chodí děti s „koledačkami'' (metlami) od domu k domu a tlu- kouce na vrata volají : „Koledě, babo, koledě!^ Dostávají koláče, ovoce i jiná jídla. Večer před týmž svátkem v některých dědinách zapalují oheň, na který kladou veliký kmen ; celou noc udržuje se plamen, a z kmene musí zůstati kousek, jenž se pečlivě uschová. Následujícího roku slouží toto dřevo řečené „b'bdnik^ za podpal pro oheň stejného večera. U Vodena dávají biidnik do vinic, aby bylo víno ohnivé a barvy černé. V téže době peče se veliký koláč „pogača," do něhož dávají nějaký starý peníz (celo). Rozlámou pak koláč na tolik kusů, kolik jest doma všech osob ; počíná se nejstarším a pořadem se postupuje až k nejmen- šímu. Edo nalezne ve svém kousku celo, bude příštího léta šťasten. Stůl zůstává upraven po celý čas svátků, a v tuto dobu ženy sproštěny jsou všech těžkých prací. V okolí Debru začerňigí si tvář a chodí na ko- ledu od vesnice k vesnici; v čele veselého průvodu nesou červený prapor s bflým křížem ve středu. Děti mají spletené metly (vici). které nazývají „surovici.** S nimi chodí ráno na „božič'' od příbytku k příbytku, rozdmychují jimi v krbu oheň a přitom zpívají: „Suro'a boža, veselá godina (rok), kolku jajca (vajec) i pilci (kuřátek), tolku deca (dítek) i jaganca (jehňat).** Na den Sv. tří králů (bogojavlenie, vodici) v předvečer nechá- vají díže, kde se mísí chléb, odkiyty a teprve ráno je naplňují a dá- vají tam kvas. Dříve než se jde do chrámu, vezmou seno a několik třísek, hodí je na oheň a pronášejí při tom jakási tajemná slova. Po návratu od služeb božích položí do středu světnice sekeru, otec neb matka drží svěcenou vodu, synové a dcery skáčí přes sekeru. Kdo z nich vyskočí nejvýše, tomu se podá dříve nádoba se svěcenou vodou, aby se napil. Na vesnici nosívá se kříž od dědiny k dědině, kdo vezme si jej do svého příbytku, musí celou obec za toto vyznamenání po- hostiti. Večer před masopustem (pokladl) hrají děti okolo kostela „lap'Br- dimí,'' což jsou krátké hůlky na konci rozštípnuté, do štěrbiny dávají kus sena a do něho položí kus řeřavého uhlíku a točí hůlkou tak dlouho, až seno úplně shoří. Potom ukládají hůlky v kostele na dobu masopustní. V neděli středopostní se u Kukuše scházívají dívky a každá při- nese z domova něco. aby upekly zelnik. Jedí spolu a umlouvají se, 348 É, Fait: Že budou společně zpívati „ Lazara.'' Aby zůstaly yěrny svému slovu, vezmou sekeru a položí na ni chléb, sůl a uhlí, líbají sekeru a přísa- hají, kdy by některá úmluvy nesplnila, aby zůstala tvrdá jako železo, zčernala jako uhlí a chléb by jí zanítil oči, t. j. by oslepla. y den Lazara vyvolí si dívky ze svého středu nevěstu a na květnou neděli seberou se a koho potkají, obklopí ho a zpívají mu písně stavu jeho přiměřené, ženatému muži jiné, ženě, dívce a mládenci také jiné, a za popěvky své dostávají od osob, které zastavily, peníze nebo jiné dary a z toho po skončené obchůzce dědinou se společně pohostí. Příspěvky přijímá zvolená nevěsta, která vůbec celou hru řídí. Na škaredou středu vybírají mezi sebou děvčata v obci družku, kterou obváží od hlavy až k nohám rozmanitými travinami a květinami, a chodí po obydlích a zpívají při tom případné písně. Jdouli mimo okno, z nitra na „zavitou dívku'' stříkají vodu. V příbytku vyhazují síto a padneli dnem dolů, předpovídají hojnou úrodu, překlopili se opačně, bude špatná sklizeíí. V každém domě obdrží mouku neb jiné dary a z nich ustrojí si hostinu. K důležitým svátkům dlužno počítati den sv. Jiří (Gjurgev den). Mladíci a dívky svátečně vystrojení vycházejí do lesů i na lučiny sbírat rozmanitých květin a bylin (biljački), které mají význam jak symbolický, tak i léčivý, užívajíť jich jako domácích léků proti mnohým nemocem a také při některých pověrečných obřadech. Zpívají při tom „biljarski piesni." Vyhledávání bylin děje se v předvečer svátku. Když se mládež za veselého zpěvu vrátí opět k dědině, přinášejíc bohatou kořist kvě- teny, shromáždí se na nějaké prostranné louce aneb také na návsi, kde se rozproudí veselý taneční rej, že po celý rok hlučnějšího nelze za- žiti. Mladé tanečníky obklopí staří lidé a drobotina obojího pohlaví, a za žertu i smíchu radují se z bezstarostné chvíle. V některých dě- dinách odkládá se sbírka „na lekovitite trevi** až na den 1. května za- svěcený sv. Jeremiáši, ano jinde ji pořádají až v den sv. Jana Křtitele, kdy se koná i slavnost pokřestění, na upomínku Kristova křtu v Jor- dáně. Sebraným bylinám přičítají nezřídka čarovnou moc, a ve Yodeně mnozí starověrní obchodníci zavěšují si je do krámu, jsouce přesvěd- čeni, že tím budou kupovaČi do jich skladiště vábeni. Ostatně se dle nich i lékař a lékárník jmenuje biljar, biljarin. Hlučně bývá na různých místech slaven veliký pátek. Podobá se, že se to děje na oslavu sv. Pětky, jež byla ctěna jako protektorka druhého bulharského království. ^) Velmi důležitá jest v krajinách Balkánských slava^ jež se pořádá v den patrona země, kmene, obce (naše posvícení), rodiny (jmenoviny). Nejvíce jest ovšem oblíbena u Srbů, i trvá u nich obyčejné dva, tri dni. Tvrditi však, že kde jest „sláva," tam jest i Srb, zdá se nám býti nemístným. Sláva jest buď domácí (kulganska) neb obecní (opštinska). U Debru nazývá se službou, t. j. bohoslužbou, vedle toho jsou roz- šířeny názvy: božo-ime, sveti, světec, svetitelski den, čerkuvanie, čin, blag den a j. Srbové pojmenovali ji rovněž rozmanité : krsno ime, sláva. ') La Macédoine au point de vue ethnographique, historique et philologique. Par Ofeicoff. Philippopoli 1888, str. 379. Makedonie, zemi i lid. 349 blag dan, sveti, sveto. Veřejná slavnost dělí se hlavně 1. v selskou ku poctě patrona jisté obce. Sluje též krsti neb másla (svěcený olej). První název vztahuje se k obyčeji, že lid se shromažďoval dříve, kde nebylo nijakého kostela, pod košatým stromem, na němž zhruba bylo vyřezáno znamení kříže. Druhé jméno poukazige na poslední pomazáni, jež se kdysi při této příležitosti udělovalo; posavad se říká: světili mu máslo, t. j. dostal poslední pomazání. 2. Jesnavska sláva pořádá se ve svátek patrona nějakého cechu neb spolku (esnaf, turecky spolek, cech). 8. Školská sláva zavedena jest teprve v našem století v kra- jinách srbských i připadá na den 14. ledna zasvěcený sv. Savovi, jenž se pokládá za patrona veškeré osvěty srbské. Pod večer před krsným ímeuem vyjde některý Člen rodiny na ves a zve k slavnosti všechny vesničany, kteří téhož světce neuznávají. Zastaví se před domem, uctivé smekne čepici a počíná následovně: „Boží dům i váš! Vzkazuje vás pozdravovati otec (bratr), abyste přišli na číši rakije (pálenky), bychom si pobcsed ováli a trochu noci ukrátili. Co nám svatý Jiří (Mikuláš neb jiný) přinese, tím nebudeme skrbliti. Přijďte dozajista.** Sláva koná se za rozmanitých obřadů církevních i domácích, z nichž nejdůležitější jest rozdělení posvěceného chleba a pronášeni přípitků. Chléb rozděluje kněz zároveň s hospodářem v příbytku jeho, aneb ve chrámě ihned po jeho posvěcení. Kde není kněze po ruce, za- stupuje ho nějaký příbuzný nebo starší soused statkáře, jenž slavnost pořádá. Přípitek na slávu pronáší hostitel teprve při hodech, a to pravidelně až po čtvrté sklence. Potom následují přípitky určené ně- kterým osobám, předně samému domácímu. Tento však nepřeje si od- dechu i nezasedne k stolu, nýbrž dbá, aby pozvaní neměli v ničem nedostatku. Za hlavního přípitků i druhých všichni přítomní povstávají ; v jídle, pití, rozmluvě i zpěvu pokračuje se často až do úsvitu. Chléb sluje prostě „svetileb." Někde v předvečer slavnosti žena hospodářova nese do chrámu dva koláče „pitari,'* z nichž jeden po posvěcení dá manželce popově, druhý pak se rozdělí mezi chudinu. Druhý neb třetí den slávy končívá se „patericí;" jest to jakési loučeni se světcem, k jehož poctě hody byly uspořádány, neboť prostý lid se domnívá, že oslavenec zůstává třeba neviditelný v příbytku, v němž se památka jeho obnovuje. Cítí se tudíž potřeba, aby se s nim před odchodem veškeré shromáždění rozloučilo a jeho stálé pomoci a ochrany sobě vyžádalo. 1 největší chuďas musí oslavovati své krsno ime. Zemřeli muž, jest svatou povinností vdovy patrona jeho hostinou uctívati, jako se dalo za života manželova. Někdy zůstavuje se volbě, aby se určilo jméno svatého, jenž má býti oslavován, K tomu účelu postaví se do středu světnice židle no- hami vzhůru; na každou nohu připevni se svíčka, která se zapálí, a pojmenuje se každá dle některého mocného světce. Jmenování neb označení svíček, obyčejné ponechává se nejstaršímu z přítomných, který řídí tento obřad, ale vše provádí se v největší tajnosti před hospodářem domu. který chce si nějakého ochránce vyvoliti. Posléze zavolají ma- jitele kolihy neb državy, aby si vybral ze svíček dle libosti. Svatý, jehož jméno dáno označené voskovici, bývá uznán za ochránce pří- bytku a jemu ke cti pořádá se slavnost. Volba světce bývá vzácnou 350 É. Pait: výjimkoa od pravidla, neboť rodiny mívají svého dědičného patrona. Y některých krajinách jest v obyčeji ^^preslava,'' která se slaví po- dobně jako sláva, ale ne tak nákladně a okázale. „Moba'' nazývá se zvyk, že při žních, vinobraní a j. pracích, kdy se vyžaduje více dělníků, hospodáři vzájemně si vypomáhají. Sousedé sejdou se u prosebníka, jenž sám si je dříve obešel, a společně vydígí na pole ; rozumí se, že takováto výpomoc musí býti při jiných příleži- tostech nahrazena. Trvali dlouho sucho a úroda jest v nebezpečenství, berou ves- ničané dosud útočiště k pohanskému bůžku „Dodolu," aby jim poskytl vláhy. Za tím účelem dívky čerstvými věnci ozdobené, zvané „dodolice,'' jdou dům od domu a zpívají po cestě, aby „Dodole*' seslal drobnou rosičku a dal tak vydatnou sklizeň, by ze dvou klasů dva čabary obilí vyšlapati mohli. V Makedonii panuji rozmanité obyčeje při svatbách ; uvedeme ty, které se zachovávají v rodišti bratří Miladinovců, ve Struze, i podo- týkáme, že některé zvyky už přicházejí v zapomenutí a pouze staří lidé o nich vypravují. Na veliké svátky jako na Gjurgev, Spasov, Petrov, den sv. Ivana i při jiných příležitostech tančí dívky a ženy, jinoši a muži zvláště „horo.*^ Za podobných veřejných slavností posky- tuje se svobodnému mladíku možnost poznati dívky a vybrati si družku. Když se mladí lidé seznali, posýlaji si různé dárky, kytičky, ovoce, koláče a p. Ustanovení dne svatebního děje se pouze v některých dobách ročních. Nejvíce jest čas tento skrácen v okolí Debru, neboC tam dovoleno sňatky uzavírati jen v době od 20. července do 15. srpna. Kdo neužije těchto několika neděl, aby se zasnoubil, jest přinucen odložiti všechny přípravy až na stejnou dobu budoucího roku, totiž od sv. Eliáše až do nanebevzetí Panny Marie. ') Před svatbou vyměňují se veliké dary, „nišany." Již ve čtvrtek obcházejí přátelé ženichovi známé a zvou je k svatbě. V sobotu pekou u ženicha „zeta'^ a zároveň u nevěsty veliký koláč ,)8va]ga,'' který má důležitou úlohu, do něho vkládá se prsten. Večer pobratimové ve- deni jsouce dudákem, jehož „gajda'' ozdobena jest „bosilkem" (basalkou), chodí zase dům od domu, a znova domlouvají, aby se dostavili, při tom častují se vínem i rakijí. Druhého dne záhy shromažďují se u ženicha přátelé jeho. Mezi tím, co tito snídají, chystá se „zet,*^ obléká se do roucha svatebního, ženy a dívky prozpěvují mu příležitostné písně. Jakmile ženich jest přichystán, políbí otci a matce ruku na rozlou- čenou. Po té seřadí se průvod, aby se odebral k nevěstě; napřed jde praporečník, nějaký příbuzný ženichův, nesa malou jabloň ozdobenou stuhami, rozmanitými květinami a červenými jablíčky; za ním jde „horo** mladíků, po té svatové a za nimi ženich mezi svými pobratimy. Hlava jeho jest ověnčena révou, kolem níž ovinut červený šáteček a kvítí, na pravé straně „kápy" připevněna kytička, kterou mu poslala nevěsta; jest samými starými penězi pokryta (cela, pari). Za ženichem jdou dívky a ženy, bez přestání pějíce rozmanité svatební písně, jichž mají nevyčerpatelnou zásobu. Starosvat nese veliký koláč (svalgata). ') La Mace^doine par OfeicoíF str. 884. Makedonie, gemě i lid. 35 1 Příbuzní neyěstini očekávají slavnostní průvod ve dvou řadách jsouce rozestaveni před „kulyou." Ženy a dívky jim zpívají vstříc, přejíce šťastného příchodu. Starší muži sedí v porůzných kupách u ťBrpeza (stolu); mladí zůstávají venku, kam pilně se donáší víno, aby se trochu rozjařili. Když příchozí náležitě byli přivítáni, rozdá- vají se od rodiny ženichovy příhodné dary domácím nevěstiným; zá- roveň vyměňují se koláče mezi oběma stranama. Ženich postaví se stranou; k němu pak přistoupí bratr nevěstin a otočí ho třikráte hedbávnou stuhou. Po té udeří ho slabě na obě líce, zet podává svému nastávajícímu švakru jablko, penězi obložené, po té líbá ruku tchánovi a tchyni, jakož i starším příbuzným, kteří po zemi u stolu se rozlo- žili. Vykonav ten obřad, vrací se opět na původní místo, po chvilce však přistoupí k němu pobratimové a vedou jej k uchystané nevěstě, té podají krásně vyšívané a ozdobené „čevli," (cipelice, střevíce) a v průvodu vyvedou ji ven. Na odcházející hází otec ženichův drobné peníze, jmenovitě na hlavu nevěstinu, než usedne na koně. Stejným pořádkem jako byli přišli, svatové spojeni s nevěstinými, ubírají se v „cBrkov.** Na této cestě známí ze statků neb kolih, mimo které jedou, nabízejí svatům vína. Při věnčení v kostele, když jdou třikráte kolem oltáře, kmotra bází oves smíchaný s jiným zrním snoubencům na hlavy. Později kladou jim na hlavu chléb a víno, přinesené od domácích ženichových. Potom všichni blízcí příbuzní líbají evangelium a střídavě věnce snou- bencův a zároveň připíjejí si přineseného vína. Po vykonaném věn- čeni vracejí se všichni účastníci do příbytku ženichova, kde před vraty praporečník setřese pestrou ozdobu se stromku a hodí jej před svět- nici (odaja). Nevěsta předkládá svatům chléb a víno, při tom sbor zpívá opět příležitostné písně. Než se shromáždění rozejdou, ženich sedě s nevěstou v koutě, položí jí na kolena malého hocha, kterého ona houpá a líbá, ostatní přítomné ženy jí blahopřejí. Po tomto ob- řadě nevěsta jde ke dveřím a loučí se s hostmi, starším libá ruku, své přítelkyně políbí v tvář. Dle možnosti odcházející dávají nevěstě peníze příspěvkem do počátku hospodářství. Kmotr i starosvat mají právo škádliti a zkoušeti ženicha rozmanitými otázkami o jeho družce nebo mu ukládají, aby prováděl některé prostocviky, stál o jedné noze a pod. Nevěsta se ženichem a jeho pobratimy večeří odděleně. Druhý den ženich a jeho přátelé zvou hosti opět na návštěvu a společně obědvají i večeří. Při tom bývá mnohem hlučněji než před- cházejícího dne, novomanželé zahajují tanec. Po žertovném reji se roz- děluji koláče, i dává se připíjeti teplá kořalka. Přátelé posílají ženi- chovi dárky; však ani příbuzní nevěstini nedají se v posledním oka- mžiku zahanbiti a přinášejí z domova přichystané dárky pro svaty, aby si nemusili stýskati, tak že odcházejí do svého příbytku s bohatou výslužkou (nozbata), totiž jídlem, koláči a přiměřenou částkou vína. Svatové, aby projevili uznalost, vkládají peněžité příspěvky do jamky učiněné v chlebě. Kmotr, starosvat a pobratimové, chtějili, mohou celý týden choditi na hostinu a k večeři a dostane se jim pravidelně „nozby." Y neděli zve tchán novomanžely k sobě na hostinu, která se nazývá p^Brviče. 352 -É^. ^'^ait: Z dějin. SlovaDŠtí kmenové Slovené a Antové v Ví. století opanovali bý- valoa římskou provincii Dacii (Sedmihradsko, Valachii a Multansko). Odtud každoročně podnikali výpravy do krajin Zadunajských ; z počátku plenili jen zemi, pozdéji se tam i usazovali. I na samo hlavni město na poloostrově se odvážili, ale bez výsledku; za to na lehkých lodicích přepadali pobřežní místa u moře Adriatského a Egejského. Z těchto zaujali sídla v pohoří Rhodopském Dragoviěi, v západní Makedonii Brsjáci, v Thessalii Velegostiči a v Epiru Vojniči. Tito kmenové nestarali se o nějaký spolek mezi sebou, žili v nově nabytých krajinách prostě dle spfisobu patriarchálního, hlavně jsouce odkázáni na výtěžek hospodářských plodin. Nedobrovolný popud k jednotě hyl Slovanům Podunajským dán živlem cizím. Byli to Bulhaři původu finského, podobně jako Maďaři, kteří pronikli za Dunaj a tam pod svým panstvím slučovali rozptýlené, nesvorné kmeny. Ovšem byli výbojci bulharští příliš číselné slabí, aby se udrželi mezi lidem, který nad ně v mnohém ohledu vynikal, proto zanikli v krátké době a zanechali po sobě pouze jméno státu, jež si osvojil také slovanský národ v něm obývající. ^) Mohutný vládce bulharský Krum porazil vojsko řecké v prů- smycích Balkánských a vítězné vojsko stanulo až před Cařihradskými branami. Boris opanoval Makedonii, a když seznal nebezpečí, které jeho říši hrozilo od sousedních států, kdy by byl déle setrvával v po- hanství, přijal věrouku křesťanskou a příkladu jeho následovali i jeho poddaní. Za syna a nástupce jeho Simeona dosáhlo panství bulharské největšího rozkvětu (SH8 — 927). Vůle jeho rozhodovala v rozlehlých končinách od ústí Drávy až k poníženému Cařihradu, od Dobrudže do Thessalie a Epiru; Řekové i Srbové byli donuceni odváděti poplatek. Nejen zevnějšího lesku bylo za Simeona dbáno, ale pečováno též o du- ševní potřeby národa, /a tou příčinou podporována byla hojně literatura ; z jeho času pocházejí přední ozdoby písemnictví staroslovanského. Simeonův syn Petr nedovedl se udržeti na výši moci, na které se nalézalo po čtyřicet let Bulharsko, ano musil se dožiti žalostného případu, že se dědictví po otci rozpadlo na východní a západní polo- vici. První díl přečkal Petra jako samostatný celek pouze dvě léta : nejprve stal se kořistí dobrodružného ruského knížete Svjatoslava, a po tom opanoval zemi byzantský vládce Jan ('imiskes (r. 971). Zá- padní Bulharsko dočkalo se skvělého rozvoje za Samuela, jehož otec Sišman, původně kníže Brsjáků, pojistil si panství v Makedonii, Al- bánii a Starém Srbsku. Samuel vedl několikráte válku s řeckým cí- sařem Yasilem 11., štěstí se střídalo, posléze však utrpěl rozhodnou porážku táhna k řece Strumici. Z vojska jeho dostalo se do zajeti 15. ()()() mužů, necitelný byzantský panovník nařídil, aby z nich 14.S50 ') Dr. Koiist. JiroíVk, Dojiny národa bulharského — liilferding, Istoria Serbov i Bolgar. Makedonie, semě i lid. :',r>r» úplně bylo oslepeno, 150 nešťastníkům ponecháno pouze jediné oko a každý z nich musil vésti sto slepcůi držících se za provaz. Smutný průvod byl poslán do Prilepa, sídla Samuelova; když vládce z hradu svého přehledl nekonečné řady nebožáků, klesl k zemi; puklo mn žalem srdce. Y boji bylo i po smrti slavného panovníka pokračováno, a to 8 ještě větší zarputilosti ; po novém vítězství Byzatitinců dobyty Bi- tolj, Přilep, Štip a Voden. Car Gavril Roman byl usmrcen od svého strýce Jovana Vladislava, který kázal zahubiti též srbského krále Vladi- míra v Ohridě při vchodě do hlavního chrámu. Leč neuplynula od této události ani tři léta, když padl i Vladislav při obléhání Dračc. Syn jeho Frušin a vůdce Nikolica ještě se nevzdávali úplně naděje na výsledek, záhy však seznali, že prostředky jejich jsou naprosto nedostatečné, aby odolali útokům mocného nepřítele. První z nich vzdal se v Albansku, a Nikolica obávaje se pomsty Vasilovy, raději prchl do ciziny. Tak skleslo i západní Bulharsko na provincii by- zantskou (r. 1018). Někteří spisovatelé srbští prohlašují tuto říši za podstatně srbskou; tvrdí při tom, že sice dějepisci řečtí z oné doby nazývají ony končiny bulharskými, ale že se to děje pouze hrubým omylem, poněvadž prý si nebyli dostatečně vědomi rozdílu mezi srbským a bulharským kmenem. Ale podivno, že tíž spisovatelé středověcí správné se zmiňují o událostech v krajinách srbských a nezahrnují je pod jménem Bulharska. Nepopíráme ovšem, že zeměpisný pojem Makedonie právě ve středověku byl neurčitý a že jím byly označovány končiny Balkánského poloostrova, daleko položené za hranice bývalé říše Fi- lipovy. ') Proč se zmíněný Vasil II. nazýval BnXyannl za patriarchu. Z toho vznikly vážné neshody s řeckým duchovenstvem, jež nabyly takové příkrosti, že nad zástupcem neodvislé církve srbské prohlášena klatba. Nicméně nový duchovní úřad v Peci zůstal a jeho zástupci hleděli udržovati přátelské poměry s bulharským kněžstvem. Pečský arcicibiskup, jak lze z dopisů dokázati, uznával Ohridského za svého staršího bratra; tento poměr též se potvrzuje v zachráněných listech pairiarchátu Cařihradského, jimiž se zve duchovní hlava Makedonie k pořádám, týkajícím se kano- nických otázek. 1 při korunování Štěpána Dušana byla dána přednost arcibiskupu Ohridskérau před Pečskýra. ^) Svoboda Slovanů Balkánských notrvala dlouho; Oaraané učinili na půl tisícetiletí konec sporům o pravomoc Pece a Ohrida. Avšak i pod hrubou silou tureckou v 15. a 1(). století dosazováni duchovní bulharští, lid byl ve své mateřštině vyučován a všechna bohoslužba vy- konávána v témž jazyce. Cplný obrat nastal, když fanarioté řečtí do- vedli si u vlády turecké zabezpečiti rozhodné slovo. Volili k tomu účelu prostředky ne zrovna s přísnou morálkou se srovnávající. Přece však to trvalo dlouho, než se stoupenci byzantské libovůle domohli toho, aby upomínky na dřívější samostatnost církve makedonské byly ') ťákXv y.ai l/ózkt, ^vrrúyfta xihv y.aviávon, V. 2G(». ') Acta Patr. Constantinopolis od. Miklosich, I. sir. 491. *) Srovnej řlapo^iiocTSTa ii eanKa iia AlnKí^iOHi^arfe. A. lUonoDi), lI.ioB;^nB'b 1888, 8tr. 22 a ii., FiiciCHHirb VIII. str. 12r). lIcTOpía Cop6cKaro aawKa, MaHKOBT». MocKBa 1857, str. 239. 26 * 856 -R. Tyršova: zahlazeny. Roku 1708 arcibiskup Ohridský Cyrill upadl v iiemilost u sultána a bvl odsouzen do vyhnanství. Zároveň bylo učiněno opa- tření, aby volba arcibiskupa nedala se úplné neodvisle od prelátů v Ohridě, nýbrž aby se o důležitém úřadě tom rozhodovalo pouze v Cařihradě. Čtyři léta později dovršena práce podkopnická, patriarchát úplně odstraněn. Od té doby národně fanatické duchovenstvo řecké provozovalo pravou hrůzovládu nad slovanským lidem. Všude v kon- činách bulharských dosazovány na místa uprázdněná osoby, o nichž vyšší úřadové byli přesvědčeni, že se přičiní, aby živel hellenský byl upevněn, a druhá národnost byla zhola vytlačena ze všeho veřejného života. To trvalo až do r. 1870. Z umění výtvarného. výstava prucl Jar. C^ermákových, darovaných Prasá od paní Oalaitové. — Emeet McitBonfcr. — MezÍDárodní výstava v BerlfnA a fraucouxStí umélci. oboru domácího výtvarnictví nemáme registrovati novinek. V ate- lierech našich umělců doma i v cizině je ovšem živo, však ovoce této Činnosti poznáme až v onom souhrnném a bohdá utěšeně bohatém obraze české produkce výtvarné, který zemská jubi- lejní výstava nám přinese. Dvojí soutěže vzbuzují tu chvíli zájem Pražských uměleckých kruhů : druhá konkurrence o fontánu před Rudolíinem, v těchto dnech právě rozhodnutá, k níž — jak doslýcháme — hojné práce a mezi nimi projekty zajímavé a cenné se sešly,' pak soutěž o malířskou výzdobu dvorany Jludoltina — širší to soutěž rakouská — jejíž lhůta v brzce vyprší. Věnování, kteréž paní Galaitová Praze učinila, zavdalo příležitost k malé rýstavč Cciwákoré v době jinak nevalně pro výstavu toho druhu příznivé. K třiadvaceti kresbám a akvarelům, jež spanilomyslní paní rodišti Čermákovu věnovala, připojeno několik obrazů, skizzí a studií z majetku soukromého, jakož i reprodukcí čelných děl Čermá- kových. Dar paní (xalaitové bude jakožto majetek obce Pražské do- časně vřaděn do obrazárny Vlasteneckých přátel umční v RudolHně. Jaroslavu Čermákovi věnovala Osvěta v úmrtním roce jeho ob- šírnou stať, ') kde vzácné umění jeho bylo podrobně oceněno. Ve vý- stavě daru paní Galaitové setkali jsme se s nejedním z obrazů, o nichž tam je učiněna zmínka. Pocházíř skizze, kresby a studie, kteréž paní Galaitová v majetku svém chovala od r. ISf)!) až do r. 1S74. Nalezli jsme tu vedle náčrtku k Vystéhovalcům, prvníma většímu obrazu Čermákovu, akvarel Židovského hřbitova, dvě variace na slo- vácký motiv genrový, akvarel slavného Únosu ženy hcrceř?ovské, Černo- horku se si)ícím dítětem, llerccříovce na čatách, Jeskyni Pfaeferskou, studii k Dalmatské svatbě, karton llercegovky s koněma u pramene. ') Jaroslav Čermák, životopis a rozbor ostbotiikv, od dr. Miroslava Tyrše, v O^vótó r. l!^78 r. 7 -12 a r. isTí) c. í). z umini výtvarného, 357 Vedle nich ovšem též drobné kresby a obrázky motivu nám dosud nepovědomého. Některé z nich — jako reminiscence z pobytu manželů Galaitovýcb v Praze, transport podobizen knížecí rodiny černohorské — ^ jsou rázu příležitostného. Z ostatních zvláště křídová studie Hercegovce nás zajímala, pak Mladá matka slovenská, reprodukce to do té chvíle zde neznámá. Jen úryvek životního díla Čermákova byl zde pohromadě, přece však mohli jsme se zas jednou pohroužiti v projevy individuality umě- lecké, jíž co do rázovitosti slovanské je málo rovno i mezi mladší naší malířskou generací, jež přece v okolnostech národně volnějších se vyvinula. Jest jisto, že téŽ Čermák neodolal vlivům romantismu a že ani jihoslovanské genrové motivy jeho sledů vlivu toho prosty ne- jsou. Však mužná opravdovost jeho povahy a zdravá slovanská jadrnost, kteráž již práce z jeho mladických let proniká, dovedly ho uchrániti od seutimentálnosti a falešného pathosu. Přesvědčili jsme se při této příležitosti opět o tom, že díla Čermákova jsou z těch, jimž neubývá působivosti, i když vlna Času jiné směry a jiné snahy na povrch vy- náší. Náležejíť k těm plodům uměleckého tvoření, kteréž nejsou jen výrazem některé epochy ve vývoji umění, ale nesouce na sobě odznak určité individuality, nepřestávají nás zajímati co obraz ducha a po- vahy osobnosti význačné a v sobě hotové. Umélectvo Pařížské želí ztráty umělce, jenž nebyl jen velkým malířem, ale též jednou z těch vzácných, jednolitých individualit, ja- Ixých za našich dnů je poskrovnu. Ernest Mcissonkr zemřel v Paříži dne 31. ledna t. r. Smrt jiřekvapila ho takřka uprostřed práce. Málo dní před smrtí chystal ještě studie k velkému obrazu, jejž stát u něho pro Pantheon ob- jednal. Nic neprozrazovalo stáří u tohoto kmeta, TOtiletého, kromě bílých vousů a vlasů vlajících kolem mohutné hlavy, kterouž mnozí k Mojžíšovi Michelangelovu přirovnávali. Do posledních dnů života ostaly pohyby jeho mladicky hbité, ruka pevná, oko bystré a mysl jasná. Nespoléhaje se na zajištěnou slávu a velké jméno, pracoval na- pořád se stejnou svědomitostí a se štětcem v ruce byl napořád týmž pracovníkem neúnavným, týmž přísným kritikem sobě samému. Roku 1834 vystavil po prvé v Salonu své dílo. Byl to obraz, jejž Návštěvou purkmistra nazval a jenž nyní známé sbírce Richarda Wallace náleží. Od té chvíle, déle než padesát roků zůstal věren témuž spůsobu malby, témuž spůsobu nazírání na přírodu. Za dnů slávy Delacroixovy, kdy kolem něho různá stanoviska v prudkých rozporech se srážela, za doby hladkých pikanterií mythologických, jež za dru- hého císařství francouzské umění ovládaly, právě jako za vševlády zásad moderního naturalismu zůstal Meissonier napořád týmž umělcem, který od první chvíle vstoupení na kolbiště umělecké věděl, co chce. Ovšem prodlením let nabýval štětec jebo napořád větší přesnosti, manýra napořád větší jistoty. Také okruh předmětů svých rozšířil. Vedle motivů genrových, těch osamělých čtenářů, pánů šach hrajících, 358 ^- Tyršova: popíjejících přátel, elegantních diletantů hudebníků, v kroj minulých dob oděných, jal se Meissonier malovati scény vojenské a bitevní. Roku 1864 objevil se v Saloně obraz letopočtem 1814 nazvaný, a rázem ustálena pověsť Meissonierova též v oboru tomto. Po obraze tom, smutný návrat poražených vojsk Napoleonových výmluvně líčícím, zachytil mistr později také chvíli slávy — V roce 1807 — a vedle těchto dvou hlavních děl svého druhu zobrazil ještě řadu jiných scén vojenských, se zálibou skoro výhradnou v stejnokroj z dob prvního císařství postavy tu odívaje. Prvního velkého úspěchu dosáhl Meissonier Partií šachů, jež r. IS41 v Saloně byla medaillována, o pět let později již udělen mu řád čestné legie. Po celé padesátiletí dovedl ten malíř drobných posta- viček udržeti svoji slávu napořád svěží, a postaviloli si jej při po- slední světové výstavě umělectvo francouzské v čelo, nebyla to pocta platící jen vysokému jeho věku. Jaké jest kouzlo toho umění, jež na okruh tak úzký se ohme- zivši, nepřežilo se? Spočívá nejen ve velikém a zvláštním nadání umělcově, v němž staří drobnomistři holandští ožili, spočívá zároveň v oné bezpříkladné svědomitosti, v oné úzkostlivé „poctivosti^ umělecké, s níž Meissonier k řešení svých úkolů se připravoval. Houževnatá vytrvalost byla mu vlastní již za let jinošských, když přes odpor své rodiny — jíž se povolání kupčíka v Lyoně zdálo ideálem zabezpečené budoucnosti, — vypravil se do Paříže, aby se stal umělcem. Žil o padesáti centimech denně, deset let později prodávány jeho malé obrázky za tisíce franků, a v letech šedesátých dosahovaly jeho práce cen vyšších než staří Holanďané. Nežli se jal malovati svůj první obraz vojenský, účastnil se Meis- sonier vojenského tažení a léta věnoval studování nejen vojáků, ale též koní. Sám jsa náruživým jezď^em, choval ve své ville v Passy koně rozličných plemen. Co den studoval je v pohybu i v klidu. Pásli so na lučinách parku, jezdci projížděli se na nich před jeho očima, i najímal rozsáhlé plochy půdy, aby studoval terrain jejich kopyty rozrytý. I k technické stránce svého umění přihlížel s neobyčejnou svědomitosti. Barvy, jichž užíval, po většině musely býti připravovány před jeho očima, a na oknech jeho atelieru stály po léta nádobky s olejem na slunci. Při motivech genrových vyhýbal se Meissonier až na řídké vý- jimky situacím vzrušeným. Snad proto ve svých obrazech též ženám důsledně se vyhýbal, (''asto jest jediná osoba obrazem o sobě. Tu eleirantní kavalír v lenošce slohu Ludvíka XV. pohroužený do čtení : na tváři hraje mu klidný úsměv, v jeho pohledu, sklonu hlavy, po- hybu rukou, skřížených nohou jest soustředěná pozornost mistrné vy- jádřena. Jindy jest to mladý muž v kabátě ze světlého hedvábí, jenž s dýmčičkou v ústech sedí u okna v proudech jasného světla do po- koje vnikajícího. Čtenářská beseda u Diderota předvádí trojici disku- tujících přátel — tváře jemné oduševněné, distinguovaný zjev v malebné vťiéčnéra, raistrně traktovaném kroji — nic víc, a přece znamenité účínuy obraz, plny vynizu. A plny pravdy. Nebot Meissonier, jakkoli maluje z uméni výtvarného. 359 lidi zašlých dob, umí jim dodati živosti, jeho postavy nejsou kostýmo- váni lidé moderní — m^íť typy, pohyby, posuňky pro svou dobu charakteristické, — ale jest jim vlastní ona svěžest, která pravidlem jen bývá výsledkem stadia aktuelní skutečnosti. Meissonier prováděl své precisně kreslené drobné figurky štětcem každou podrobnost vystihujícím, a přece neschází obrazům jeho šířka a jednota dojmu celkového. Nikdy nepřipojil Meissonier svoji šifru na obraz, dokud ho v celku a částech nepropracoval tak, až jím byl spokojen. Nezdařilali se mu práce dle přání — i takové amateuři rádi zlatem by byli vyvážili, — raději ji rozřezal, než aby ji třeba za desítky tisíců byl prodal. A přece nebyl Meissonier tak bohat, jak by se bylo lze nadíti dle ohromných obnosů, jež i za malé obrázky jeho se platily. Byl příkladně nezištný a pomáhal všude rád, kde pomoci jeho bylo poža- dováno. Nikdy neodepřel postaviti se v čelo některému podniku neb spolku uměleckému. Všude bylo viděti jeho bílou hlavu s mocným vousem, a Meissonier byl hrd na svoji popularitu. Ve spolcích umě- leckých zastával svůj úřad s onou svědomitostí, s níž byl zvyklý pra- covati. Památné zůstane působení jeho co předsedy umělecké poroty při světové výstavě a stanovisko, jež zaujal ve sporech, kteréž se pak rozvinuly o spůsobu obeslání výročního Salonu. Meissonier — a s ním řada nejpřednějších z umělců francouzských — odštěpili se tehda od majority umělectva, kteráž hájíc interesy francouzských vý- tvarníků, nechtěla do Salonu připustit (bez jury) na poslední světové výstavě vyznamenaná díla cizích národností, jak do té doby vždy bylo privilejem každého umělce, kterémuž v Paříži medailie se dostalo. Sku- pina odštěpených, hájících starou pohostinnost francouzskou, zorgani- sovala na to druhý Salon v místnostech paláce krásných umění na Poli Marto vě, a Meissonier přispěl k němu posledním větším obrazem svým, který letopočtem 1806 označil. Meissonier byl duší nového pod- niku, rest jroena francouzského šla mu nad všeliký hmotný prospěch nměleckv. 5it Náhoda tomu chtěla, že jméno tohoto velkého vlastence mezi malíři francouzskými se octlo ve spojení s uměleckou záležitostí, jež se vyvinula v aífairu politického významu. Ne pro tento širší význam její na tomto místě ji zaznamenáváme, ale z té příčiny, že reflex ná- rodní nedŮtklivosti a hrdosti nu záležitosti zájmu ryze uměleckého se nám zdá býti charakteristickým pro postavení výtvarného umění v ná- rodě francouzském. Prvního května bude v Berlíně zahájena mezinárodní výstava umělecká. Pořadatelstvu záleželo při té příležitosti zvláště na úča- stenství umělců francouzských, kteří od r. 1870 důsjedně každé vý- stavy Berlínské se straní. Umělectvo německé je si toho dobře vě- domo, že mezinárodní výstava, na níž francouzské umění není zastou- peno, je knsá. A třeba by valná část kritiky německé jednak z ná- rodní nevraživosti, jednak z doktrinářské úzkoprsosti krčila rameny 3()0 Iť Tyršova: nad neJDovéjěím malířstvím francouzským, a celým arseuálem zvaaiýťli frásí esthctických se obořovala na ty německé umělce, kteří „paní Lutécii v nadšeném obdivu za vlečkonoše se propťy čiyí, " vědí výtvar- níci velké říše německé velmi dobře, kde a od koho — dnes jako před padesáti roky — se mají učit malovati. Oíficielním protektorům Berlínské výstavy záleželo na účastenství Francouzů ovšem především z příčin politických, a sochy i obrazy z Paříže zaslané by se byly vykládaly co rukojmí nastávajícího přá- telství francouzsko-německého. Detaille, tvůrce četných obrazů z války r. 1870 — 71, zajel do Berlína vyjednávat, a malíř, který pruského vo- jáka tak mistrně karikoval, který tolik činů brutálnosti pruské vý- mluvným štětcem svým zvěčnil, který s pravým francouzským espritem nenáviděného vítěze v jednotlivých zjevech učiniti dovedl směšným, byl co nejvlídněji přijat v hlavním městě říše německé. Sám císař uznal za vhodné zasáhnouti do vyjednávání. Kondo- lenčním jeho listem, při úmrtí Meissonierově do Paříže zaslaným a neobyčejně vřele stylisovaným, byl učiněn první krok, a cestou, kterou do Francie podnikla císařovna Viktorie, matka nynějšího císaře ně- meckého, protektorka výstavy Berlínské, měla součinnost dvorních kruhů býti dovršena. Ale touto cestou docílen pravý opak toho, co docíleno býti mělo. Veřejné mínění francouzské bylo vyburcováno a postavilo se na stráž. Návštěva císařovnina ve Vcrsaillích, nešikovnost úředníka v Ecole des Beaux-Arts, kterýž v přejyaté dvornosti odstranil věnec s vlasteneckým nápisem s pomníku Regnaulta a jeho druhů ve válce prusko-francouzské padlých, a jiné příhody podobné národní cit francouzský urážející vzbouřily veřejnost proti obeslání Berlínské výstavy, již skoro nadobro umluvenému. Dlužno ovšem podotknouti, že hned zprvu se nalezl ne- skrovný ])0ťet umělců, kteří proti obeslání se vyslovili — mezi nimi jména jako Fréraiet a Puvis de Chavannes. Vysokorodá vyjcdnáva- tclka opustila Paříž s vědomím, že v moderním státě žádný stav nesmí jíti za svým osobním zájmem proti vůli národa dbalého své cti a slavné budoucnosti. Do Berlína tedy francouzští malíři a sochaři nepůjdou, za to súčastní se v počtu tím imposantnějšim výstavy Moskevské. Žádné čelnější jméno nebude scházeti při tomto podniknutí, jež má upevniti l>ásku sympatií rusko-francouzských. Vlastenectví nazýváno bývá chauvinismem vždy od těch, jímž vzplanutí citu národního je na závadu. Slova toho bylo v Německu zneužito ovšem také při této příležitosti. Mluví se o zájmech umě- leckých a duševních, jež prý nad „předsudky národní" jsou povzne- seny. Na to ze strany francouzské odpovídají, že ani největší nadání umělecké nedává občanu práva vymykati se z povinností, jež má k ná- rodu, z jehož krve pochází. Kastovnictví umělecké se valně přežilo. Vmělci nosí n>aí klobouky jako jiní spoluobčané jejich a stejným apů- sobem si vážou kravaty. Nadaný a vyspělý umělec není za našich dnů ani bohémem, ani služebníkem bohatého mecenáše. Z dob velké revoluce francouzské vypravuje se následující při- lioilíi. .Todiioho dne, lv«lyž tlupa mladých umělců se dostala do pouliční z uméni výtvarného. ;jfjl šarvátky, požádal jakýsi občan malíře Davida, by do věci se vložil a itmélců se ujal. ^Hah," pravil na to tvůrce Marata, „jen do nich raiřte! Můžete být jisti, že nezastřelite mezi nimi ani jediného vla- stence!"* Francouzští umělci doby přítomné by velikého malíře revo- luce přesvědčili, že o nich slova jeho by neplatila. Ji, Tyršova, České pisemnictvi. Básně. Shromažďigi, přerovnávám a pořádám na stolku knihy nove a nově docházející. Kde nabyti časut kde dobrati se klidné disposice, bych je všechny pročetl, probádal a posoudil? Jak se mi nakupily! Jen od Jaroslava Vrchlického přibylo sedm svazkův! A co důležitých překladů! Dobře stotisíc veršůvl A pak nemáme literatury! Ovšem nemohu ani tentokráte probrati všechnu tu zásobu — již ]iro nedostatek místa. Avšak aspoň polovici novějších původních básní chci projíti přece. Karel Leger nazval své veršované vypravování V zútiši (č. XLI. Poetických besed) románem, v pravdě však je to, abych užil Spiel- bagenova pojmenování, jástevní novela (Ich-Novelle) ; nébot její události vypravuje sám hrdina, jménem Jan. Pochází z děda sedláka, z otce kupce, který kdesi v okresním městě obchodem zbohatl. Tam zů- stává nyní též Jan jako soukromník, a jeho stará teta, matčina sestra, upřímná i hodná, mu hospodaří. Tam přijde k němu jednoho dne „děvčátko hezké asi šestileté." Hledá prý strýčka, přitočí se k němu se slovy: Strýčku, mám vás ráda, na šíji se mu věší a políbí ho. Zove se Liduška, i je chudý siroteček, ale tak přítulný, že si ji Jan v domě za svou podrží. V sousedství bydlí pan kontrolor se svou mladou paní Rózou, která si ráda s Janem zakoketuje. Kdysi vyšli sobě všichni na výlet, našli na kraji stráně nahnutý strom, paní Róza se o něj celou tíhou těla směle podepřela a prudce dýchajíc, micky k Janovi své blyštící oči zvedala. Jemu se zdálo, že musí klesnouti, snad ve propast do skalního lomu, tu však ze zadu ho někdo zachytil ; obrátil se : byla to malá Lidka. Čtenář si pomyslí : Aha, to bude sym- bolické! Liduška ho zachrání z hrozícího nebezpečí a ke konci se vezmou. Ale . . . Avšak čtenář zůstane na svém, zejména když se do- čítá, co rozmile selankovitého později se děje. Jana stihla horečka, a když se ze smrtelné mdloby probral, kdo jiný chýlil se nad ním než povyrostlá Liduška, jež naříká a kvílí a duši jeho sladce volá zpět. A kdo jiný provází ho všady a pečlivě o něj se stará než hodná Liduška? Když jednou štědrý večer nadešel, pustil Jan dvě skořápky z ořechů na vodu, obě však sotva dotknuly se bokem, rozletlý se na různé strany, Jan udeřil v misku, a v jedné chvíli padly obě na dno. ^Co to?" napadne tu zajisté čtenářovi. „Snad to nemá býti zlé zna- 362 F, Zákrejs: meni? Znamení proti dobré a milé Lidušce? Avšak již víme. Známe to. Pan vypravovatel se chce zlým znamením trochu porouhat, a konec dopadne přece šťastně." Opravdu? I vzdor tomu, že Jan příliš často před zrcadlem stává a šedivé vlasy si vytrhává? A vzdor tomu, že ubohý starý manžel paní Rózy na smrtelné lože ulehnul a že se paní kontrolorova vdovou stane? Neníť možná, by si bystrý pozoro- vatel lidí, jakým jest Jan, za manželku vzal ženu lehkomyslnou, svár- livou a nevzdělanou i s jejími třemi dětmi. Vždyť není možno, by muž jako Jan váhal ; kdo tak hluboko do věcí vniká, jako ve svém vypra- vování Jan, nemůže býti nesmělý, nerozhodný, nemůže stanouti na půl cestě. Ovšem bělá mu vlas čím dále tím více, i přemlouvá se, že liidku miluje pouze jak otec, ale což nediví se s největší rozkoší : "^ „Vyrostlo to díté ! jak stihlá jest a pružná! spanilá! vždyť ještě včera takou nebyla! Eh, tak i růže náhle překvapí té. když z poupěte se pres noc vyvine. Ten lehký krok, ba každé její hnutí, ten vlídný úsměv, oka zablesknutí, vše svůdné tak a dětsky nevinné! Kde půvaby ty všechny nasbírala? Snad víla — družka ji je darovala ? Jak sluší ji ten prostý ranní sat ! Ten zlatý vlas!" A konec konců? Ač vidí, že jej Liduška smrtelně miluje, padne Jan v osidla paní Rózy, vezme si ji a nešťastnou Lidušku do cizího světu propustí ! Jsme sklamáni, roztrpčeni. Tento konec jest fín de siěcle, tím protivnější, že jest neočekáván, neodůvodněn; autor jim vzbuzuje domnění, že chce podobně koketovati jako paní Róza. Čekali jsme závěr á la Myška, a nyní máme věřiti, že všecka ta lahodná melodie vyzní v tak rozladný zlozvuk! Ne, není možno, by člověk, který tak poutavě vypráví, tuk plynně rýmuje, tak měkce cítí, tak srdce své i Liduščino i Rozino zná jako Jan, byl tak bídným slabochem, tak bezohledným tupohlavcem! — Děj povídky měl býti více konsolidován, nejedná episoda zbytečně ho zdržuje. Jako bezúčelné jest vylíčení taj- ného studentského spolku revolucionářského nebo zobrazení touhy po němčině v nižších kruzích našich, tak málo potřebná jest i episoda jinak originelní a pohnutlivá na stránce 54. a násl., kde se vypráví o mladém učiteli ve vísce Němci zabírané, který ve škole před ne- dávném české a nyní nápisem Schule opatřené dítky po němečku vy- učuje, byť za to zrádcem nazýván byl : nechceť, aby se tam usadil cizinec, jenž by posměchem svým mladé duše trýznil a rodičům snad klnouti je učil. Zníť jeho heslo: „Na padlé hradbě zemřeme i*^ Avšak nechci se zdáti nespravedlivým, a proto s důrazem po- dotýkám, že Leger také v nynější povídce mnohý a mnohý roztomilý tloklaďsvé vyspělosti básnické podal, a zúmyslně s důrazem opakuji, že náš básník měkkým citem vyniká, že do srdcí vnikat a zajímavě, jasně i pružně vyprávět umí. Báseň Hynek od Miloše Červinky jest romanetto ve slokách. ( ítá 7 zpóvftv a odn/íŇí se k roku 1N4S, Hekúv otec, Jan Živný, vi- české pisemnicivi. — Báané. 36;-) nárnik a domácí pán, má, jak se v prvním, na děj chudém zpěvu do- vídáme, znémčilou domácnost, ale česká chůva zachová Hynka rodnému jazyku. Je to básnivý mladík ducha prý nespoutaného a smělého, pro- tknutý nářkem, že není Čechův, a zármutkem, že vedle bohatých jsou i chudí. Má přítele, Jaromíra, chladného, odvážlivého. — V druhém zpěvu vcházíme k /ivným do zábavy, v níž otec Hynka nu í, by se dvořil krásné Lauře, dceři vrchního rady. Hynek zachová se k ní nejapné, neumíf ani promluviti. V sadě se však setkají, mladík pro ni vzplane, ale ona žádá, by se zřekl poesie, národa i vlasti a rozkošem společ- nosti se oddal. Tato nabídka Lauřina stane se příliš rychle, a dřívější její hovor s Hynkem (na str. 18. a násled.) věru není přirozený. Zpěv končí tím, že Lanřin bratránek Theodor se jako Hynkův soupeř ob- jevuje a že, když dojde ku přípitkům, Hynek prese všechnu vůli Lau- řinn vlasti na zdar provolá. Další události jak ve třetím, tak ve čtvrtém zpěvu váznou. Otec Živný umře, na jeho jmění uvalí prý se konkurs, ale přes to prý zbylo jmění velikolepé! Nadešel rok 1848, a Jaromír zřizuje sbor k osvobození národa. Hynek však odjíždí na venek, kde matka dlí a nevěstu (Lauru) mu namlouvá; tato s ním tančí, ale při tom patři též pilně na jiné tanečníky a žertuje. Y noci sejde se pak dívka s Hynkem v zahradě. Tím jsme došli pátého zpěvu. Laura baví se ráda, velmi ráda s Theodorem, Hynek na ni žárlí, a kráska, jež ho snad prese vši velkopanskou svoji rozmarnost miluje, jede za ním na koníku hned po ránu do lesa, kde si jej nad osudem vlasti hořekujícího získává slovem: „Tvé lkáni volá českou děvu ze sna." Tu objeví se na obzoru hrozivá chmura, Theodor vyslídí jejicli milostnou schůzku. V šestém zpěvu znudí Lauru stálé Hynkovo nad- šení pro národ a vlast, i počne se zase s Theodorem bavit a ko- nečně se na tom ustanoví, že Hynka jeho ideálům odcizí, by jej tím celého pouze k sobě přivázala, nebof Laura Hynka — miluje, a proto, když se mimoděk doví, že Hynek s revolucionářem (Jaromírem) ob- cuje, prosí Theodora, by ho zachránil. V posledním zpěvu kojí se Hynek naději, že v boji za svobodu také ženy bojovati budou a že mezi nimi Laura jako jitřní hvězda české vlasti bude zářiti. Ale Theodor, na Lauru žárlivý, udá Jaromíra, jejž tedy vojáci zajmou. Tu chce Hynek Jaromíra osvobodit, ale vojsko Hynka zastřelí. Hynek jediný proti celému vojenskému sboru — toť ovšem není naturalistické. A romantika, která se v básni ozývá? Ta pohříchu vypadá dosti hu- bená. Básník libijúe si až nad míru v podrobnostech a miluje porovná- vání, rozjímání a zejména popisy tou měrou, že ho často citelné zdržují; místy však obrazy jeho vynikají novostí. Kabinetni knihovny svazek XXXY. přinesl výpravnou báseň V bludišti lásky od M. A. Šimáčka. Jejím rekem jest básník dr. Jiří Lánský, který, jakkoli vzdělanou a jemu i sympatickou slečnou Pavlínou, rudou velikou stolistkou, milován, přece srdce a ruku Toni- šově Lidunce, prosté růžičce dělnické, zadá. Za nedlouho spozorige však, že by jeho duch, po plných květech toužící, v bědné vísce, kde s Lidunkou žije, zakrsal, a odstěhuje se do Prahy : zde ho pak všechno z domu pudí, zde je mu všechno mimo poesii cizí, „i láska Liduščina — pouhý sen." To bílou jeho růži umoří: Lidunka zahyne, a Lanskv 3()4 7''. Zákrejs: vezme si soacitnou Pavlu, skoro bez lásky. Auerbachovská tato látka, která vyžadovala hlubšího motivování, spisovateli z počátku jaksi vzdo- rovala; teprv asi v polovici překonal ji, zejména kde slovo Lánskému přenechal. Kniha Z našich zkazek je výsledkem hodin, které její spisova- telka Marie Popelková staré, ano až i tropické naší době věnovala. Úvodní verše „U Vltavy" působí jako program pro část výpravného kusu; „Smírná oběť," v níž markomanské násilnictví a slovanské dobro- dějství skontrastováno jest, kulminuje v atavisticky zbájeué poukázce k tomu, že se Chrudoš germánského práva proti Stahlavovi dovolával, poněvadž byl po přeslici Markomanem; „Lovec zbloudilý** je zdaři- lejší žertík, za kterým „Slibky" nad smrtí krásné Dany Vícemilovny hořekující následují. Nejdelší •číslo sbírky nazývá se „Z dědiny Blago- liců" (Blaholic u Slaného). Vypravování toto není bez pěkných, avšak ani bez pochybených, neladných a rozvleklých podrobností. Vězí v nich kus naturalistické romantiky. Hrdinami jsou švarný junák Zdebpr Ho- řovický a mladičká zlatovlasá Stojmíra v Blaholicích, kteří se po ně- kterých přestálých nebezpečích za sebe dostanou. Den štéstf, verše erotické od Bohdana Kami nskéh o, klade sám básník do 1. 1883—1885. Připsal je svojí sestře Kláře: „Jest to jen několik květů, které tu najdeš : i z těch, které jsem natrhal tam u Vás, v těch našich lesích a zahradách, v tom ovzduší, jež bylo prohřáté láskou dobré, drahé naší mamičky, a chcešli, i z květů těch, které mi na okno nadýchal mráz. Napsal jsem knihu svou tak, jak mi ji diktoval život. '^ Ovzduší, na něž Kaminský poukazuje, zajisté všichni, kdo je známe, milujeme ; je to krásné Turnovsko, je to jmenovitě Podještědský Sychrov, známý svým velkopanským zámkem a sadem. Den štěstí obje- vuje nám Kaminského zase v plném nadání jeho, aČ látka není bohatá ni originální. Nalezneme ji, a to zase — jak u Kaminského — v podobě jástevní novelky též u Machara i Šimona. Básník šfastně miloval, avšak ,,celý svěť* jim bránil, zlatovlasá Marie „v kráse neskonalé'* vdala se mu skoro se smíchem za jiného, a básník div nešílí. To£ vše. Ale ten srdečný, jadrný, svěží a zpravidla melodiosní detail ! Ukázka sebe delší zde k důkazu nestačí, a proto prosím: čtěte knihu samu! Básně Ohamžikif od Růženy Jesenské pějí nám bonistickýni spňsobem, krásné pleti vlastním, o lásce, se svým štěstím i sněním i steskem do přírody se uchylující. Obzor Evy z Hluboké se znatelně rozšiřuje, její lyra zní v Okamžicích plněji. Její pestré, uhleděné sloky rády vybíhají v působivé dozvuky a někde prostonárodním ' svým za- barvením na nás mile se usmívají, avšak je to přece jenom nástroj a hlahol zase dosti jednotvárný, jako jednostrunný, a myšlenka se pěv- kyni leckde suchem rozprskává. Její Okamžiky milují především los a zase les a lesní cesty a stromy až únavně. Sbírka mohla by se na- zývati jako nadpis jedné básní v ní: „Zas v lese." Zas v lese stojím, jaro z dálky dýchá, a blankyt smnin snivé prokmitá, Him sladký dojímá; jde ztidin. zti(ha, /< 111 brzy v kytku biidc uvita . . , české písemnictví. — Básné. -ífio Širší rozlet a více ohně ! — tak by ziiélo naše přáuí do budoucna. I víme, že tím žádáme rozvoj Jesenské dobře dosažitelný. Básněmi V. našetn rzduchn odhodil nadaný a plodný Frant. Xav. Svoboda romantický háv, oblekl čamaru, posadil si na hlavu podé- bradku, a ble, svědčí mu to výborně. Y krásném okolí Mníšku pod Skalkou, kde jest jeho rodiště, spadlo mu bělmo s oči a hluboký stud zruměnil mu čelo. Odřekl se cizího západnictví a v domově, v otčině, v našem lidu našel sebe. Sebe a sv£y národ. Ale v jakých okolnostech ! Jeho verše lkají jako verše našich předních básníků, když do strun českého nynějška sáhli. Vlast je pokořena, jest jako poušC, a její lev kdesi v dáli. Co přinese příští doba? Lid v procesí volá: „Pane, vyslyš nás!"^ Ale všude prostírá se ticho, zima, led, „sedáme doma s pokleslou zbraní, se svislou hlavou, dohořelým okem ..." Když po- hledneš na Prahu, cítíš přelomené věky. Když sv. Petr národům dary rozdával, nedostal Čech ničeho, zrovna jako vždy jindy. A přec, jak je v Cechách krásno, i na jihu téžce se po nich stýská. Píseň pro- budí prince (*echa ze snů, a proto, mladí básníci naši, povzneseně mu pějte o zemi rodné, o všem, co je v ní ! Jsme z kriby Svobodovy upřímné potéšeni a voláme : Vivat sequcns I Od J. S. Machara (J. S. Houska) mám tři knížky před sebou. Nejnovější svazeček mezi nimi nese název Ld/ii sonety (psány r. 18í)0) ; dřívější dvě jmenují se Confiteor ... (z 1. 1S81 — 188()) a Bez názvu (z L 1S85 — 18SS): tyto dvě vyšly v Kabinetní knihovně a tvoří XIX. a XXXIX. svazek její. Confiteor I Snad nějaké ťonfessions á la Uoussean? Tak trochu. Tedy snad néco předčasného, když se v počet vezme spisovatelovo mládí? Nu ano, také tak trochu. A zasluhuje hříšník rozhřešení? Teti jsem jeho zpověď a přimlouval bych se : Ano, budme šlechetní, zejména, když učiní pokání ze svých cynických extravagancí jako „Divoký zpěv.'* Proč se přimlouvám? Protože je Machar velice vý- mluvný a vládne mluvou nevšedné bohatou, vyhýbaje se v slohu svém vkmu strojenému. \še se v učm snadno čte, všude rozlévá se jasno, nikde nezaráži vás choulivá tlačenice slov. A básník umí také zna- menitě vyvolávati náladu: přečteme si výtečné „Pod sněhem" nebo „List z denníku vězňova" ! Ovšem je to nálada vždy chmurná, a zavzníli kde smích, zajisté je to smícli trpký. Musa dívá se tam na svět zá- libně 8 patra. Confiteor jsou ponejvíce verše blaseované koketerio. Vizme na pr. „Sonety nudícího se člověka'' : I člověk rozloží rád svoje údy pod stinným stromem v husté mékké travé a leží bez tuch, vzpomínek a nudy. A dáb* Ó sladká chvíle! IJozum kantorský ji zve leností — a chvíle ta je právě snad meziaktím v mnolié trajrédii. Mně vše je stojné. Vždycky času spád mi olověným křídlem v prsa bije, vzne'st k životu už nemohu své šíje, ui nenávidět, ani milovat. PtCiit J'' Zákrejs: A tak v té řadě zlovérnýcfa, mělčejších i hlubších, běžnějších i od- vážnějších, ano i statně smělých meditací, dojmů, kreseb, vzpomínek o životě, o přírodě, o rodinném životě, o lásce, o přátelích ozve se nezřídka i medisance. Nejdelší statí jsou Kapitoly z mého románu, jástevní to novelka. Vypravovatel miluje čarovnou postavu, v klášteře vychovanou dlouhým růžencem a mystériím kuchyně vyučenou. Dívenka vyzná se více v hudbě nežli v pravopise, a Stolistka i Slávy dcera ji nudí. Smutek jí svědčí tak, že si lidumilný vypravovatel přeje, by některá její svadlá teta jí brzy zase umřela ! ! Za nějaký čas má slečna svatbu — s jiným, se starým šedivcem, a vypríivovatel oddá se mnohostránkovému nářku, místy zlobnému i pichlavému: je prý mu, jako by o skálu měl šílen mladou hlavu roztříštit. A jeho nevěrná? Je záhy na cestě být nervosní ma- tronou . . . Není snad pro otázku, zda Machar dle modelů pracuje, a pro spůsobilost, jakou názorně popisovati umí, beze všeho významu, že jsem krajinu v „Noční procházce*^ poznal: ti topolové tam jsou to- polové poblíž Houštky, a ty břízy při tůni a tu pláni travnatou nale- znete nedaleko u samé Staré Boleslave. Kniha jest připsána Jak. Arbesovi, který za hovoru o vydání Macharových veršů básníkovi děl: „Pravé umění neslouží nikdy všedním potřebám lidstva. Podejte jen to, to jest v nitru vašem, podejte jen sebe jako člověka — a to postačí." Někdy snad, ale vždy? Jak pochodil poeta s první svou knihou? Velmi zle. Způsobila svou naturalistickou attitudou pohoršení. „Mám čelo blátem poházeno," hořekuje básník ve své druhé sbírce — Má tesť je zašlapána v prach, na pranýř dáno moje jméno, jsem zhanoben hiir nežli vrah . . . a proó ? Že zjevil vlnobití jsem citu. jež vrou hrudi mon, jež na sta pokrytců zde cítí . . . že malý atom, blízký hrobu, a lidstva nepatrný (ííl, já soudil lidstvo i svou dobu, a obé v sobě odsoudil . . . Avšak poeta má šetřiti poesie a poesie chce býti poetickou. Také tato druhá Macharova sbírka, s názvem Bez násvu^ má stručnou předmluvu. Básník děkuje v ní redaktoru M. A. Šimáčkovi, že když všechny redakce „s politováním a hrůzou" vracely mu jeho verše, on jediný je tiskl, on jediný jej povzbuzoval a dodával mu od- vahy. Pročež mu sbírku i posvěcuje. Svazek má tri oddíly: I. Já, II. My, III. Lidé. Jd počíná svěží jarní causerií, svěží vzdor stesku na konci, že vlaštovička, která bás- níkovi jaro do srdce přinesla, daleko za hory odletěla. Však je tu náhrada: koketní žabka i snivá slečna, rekyně stručného románu s rychlým koncem unavené lásky. Tam zase kmitne se souchotivá šička, již hocha k hulánům odvedli, dále přeletí stín poupěte záhy zesnulého, a do toho zaznívá cosi jako písknutí blaseovanosti a medi- sance přes to, že — snad v ovzduší Brandýském při Labi — dívka Nové pinemniciví. — Básně. :U)7 dli, která četla básníkovu knihu a z celé duše ho ráda má. Skizza vystřidává skizzu, a skeptický štětec se zálibou neli čerň, aspoň šeď za šedi na krásnou pleť vystřikuje. — Oddíl My projevuje lásku k vlasti, šlehá lichý nationalismus a mrská závist i zlobu, všednost i zvrhlost kolemkol. Tu nejšťastnějším zdá se mu Horatiův Beatus ille . . . Machar patrně nadsazuje, protože světlé stránky docela přehlíží. Uji- šťuje nás, že miluje pk*avdu, ale pravda nemá býti jednostranná. A též třetí oddělení Lide posypáno je stejně trpkým kořením! Nezdáli se vám to netoliko jednostranné, ale i jednotvárné? „Dvě děti^ jsou zase výstřelek, a jiného druhu výrušný, rozpustilý výhonek jest „Antická kráska^ — o třech párcích s křenem ! Také „Chansoniera** je fin de šiécle. Za to hluboce nás dojme „Poslední cesta", kterou chudý, skoro zmírající řemeslník podnikne, by prodal svou příští mrtvolu a za pe- níze dětem potěšení přinesl : A děti v blahu si* ku teplým kamnům tisknou, tu nejmenšímu z nich se zraky náhle blýsknou — byl otce mazlíčkem — a z kapes bundy sede ted kornout bonbonft ven ruka Jeho vede a diívá bratínui svým a povídá jim k tomu: „To dal mi tatínek, kdy/ přišel dneska domu.'* „Trestanď* pronášejí oblíbenou myšlenku, zeť i v padlém duchu zbývá místečko pro něco lepšího, v tomto případě mladého vraha stesk po lásce matčině. „Štěstí" vybíhá v pochybnou thesi, že snad nikdo by si nepřál život opakovati, byť tento byl sebe šťastnější býval. „Me- moiry stříbrného zlatníku" jsou Andersenovská ])ohádka slabšího rázu. Celkem je sbírka Hez názvu co do názoruv i co do formy knihou protříbenější než její předchůdkyně Confiteor. Své Letni sonety^ v létě ISÍM) za částečné umdlenosti psané, na- zývá Machar, nyní jako bankovní úředník ve Vídni zaměstnaný, kyticí z charpy, z rudého koukolu o z planého krvavého máku. Každý sonet obmyšlen je zvláštním, někdy divným nadpisem, na př. Sonet-causerie, Sonet-epilog čtenáři. Avšak spěchejme, bychom se v zajímavějších znělkách rozhlédli! „Sonet o životě" poukazuje na „podivný jakýs ho- rečný chvat, jímž letí moderní to naše žití," a mohl poukázat i na povšechnou rozčilenost a přepínavost, jížto se také náš básník nad- bytečně oddává. „Sonet ironický' se rouhá: „Umění 1 K smíchu! Hlavní věcí jest, co, kdy a kolik procent může nést ..." Marný stesk a marný vzdor: tak — prý — končí každá z téch metafor, jež život značí. Po eemsi toužíš do své minulosti . . . A po čem? Ptej se! Nevis věru ani. Bojíš se nčjak temné budoucnosti . . . A iVho ? Zkoumej, nemáš ani zdání. V „Sonete o třech metaforách" z klasických veršů cítí básník vůni váti jak z podvečerní bujné lučiny; romantika je mu luzný sad, kde ve sklennikn bují květiny, a verše wocJenn jsou mu dráždivé parfumy : k nim atomy se berou kdekoli, třebas i „ze zápachů městských mon- strosních.'' Daň zlatovlasé módě odvádí poeta v „Sonete o antice a ÍJřif^ F. Zákrejs: v vlasech* : mám rád Kímany, dí, že už v dávný čas ^cenili nad vše zlat}' lesklý vlas, vlas zlatý, lesklý, jak má žena moje ..." Mám po- těšeni, znáti ji z Houštky, a k vůli heslu inilieu potvrzuji, že ji básník označil přesné. „Sonet o rokoku'^ napsal, poněvadž jí doba rokoka je zvláště milá. Jinou intimní znělku věnoval chudičké své „Matce." Na své nynější postavení naráží poeta v Sonete poledním, kde se do- zvídáme, že mu žloutnou tváře žárem chodníkftv a nudou kanceláře, a „Sonet o starém líci a rubu" žádá národ, ve slovech tak vděčný, by spisovatelům dal slušný kabát, pár grošů, jíst a pít, by děsivé bídě zamezil cestu do spisovatelské jizby: <) peníze — ne jak muj mnohý druh tu volá s eflfektní vždy ironií — já přímo dím: Jste velký, hrozný bůh. Mře naše století, před sebou majíc tmu, na rtech prokletí a v ruce závěf, v níž dvacátému věku odporoučí otřepanou, protrhanou víru v budoucnost! Opravdu? Avšak dejme tomu, že opravdu. Ale pak by zajisté bylo hezké, kdy by básník byl nejen rozpoznavatel chorob, nýbrž i jich léčitel. V jedné ze svých básní v knize Bez názvu dí Machar svému příteli poetovi Emanueli rytíři z Čeňkova: Z těťh jsi jedním, kteří vlíti muú všechno v liladké veráe, co jic/* nitro trpí, cítí, co ./*w duší proťhvějc. Kniha z těchto veršů vyjde, a přítel? Konstatuje, že u ní lze vidět cizí vzor. A povolaní kritikové prý řeknou: „Jak u jiných — kopie." Nebudeme se tudíž ani slůvkem zmiňovat o Coppéovi, a přistoupíme hned k věci : ke dvěma básnickým sbírkám Čeňkova, ke knize / mtUn alba s básněmi z let 18S4 — 1888, pak ke knize Eros a Psyche. Druhá věnovaná jest Jar. Vrchlickému a první poetovi, který citovanou slokou na to důraz položil, že Em. ryt. z Čeňkova samostatně tvoří : J. S. Ma- charovi. Toto mínění podporováno je slovy, která Čenkov sám do svého věnování vepsal : „Bývá nyní zvykem, že z každé cesty přináším si do svého černého alba, jež jest jednou z chudých ozdob mého psacího stolku, obrazy krajin a několik podobizen." Sbírka Z mého alba čítá 3 oddíly: Nu venkove i v niČsté, Po- dobizuif a C/nilc rtscló a smutné. Býti pronikavým pozorovatelem ne- stačí : nutno také uměti tělo učiniti slovem a slovo tělem, tělem plným hnutí, proměn, života. Oboji spůsobilost má Čenkov v míře nemalé. Jeho perokresby jsou názorný, nelíčeny. Poskytuje nám v pestrých, pružných rýmovaných slokách jak nákresy krajinné, selankové, genrové, národní, tak i pohledy do neblahého nynějška, do šťastnější minulostí, do našeho venkova i do našeho velkoměstského, zejména dělnického života. Jsou to verše ponejvíce pochmurné a jdou hluboko k srdci. Venkovské motivy čerpány jsou tuším hlavně z českého jihu. Skoro pro všechna čísla Podobizen nemám než upřímnou chválu. Jaká to stupnice pra- různých životných postav ! A potom prý v našem českém ovzduší není Leaké pisemnictvi. — Écisné. o(iO látek ! Ve Chvílích veselých a smutných vidíme jak oknem do básníkova nitra, do jasného, hlubokého, zadumaného, truchlícího jezera s jemně chvéjnými vlnami na jeho leskném zrcadle. O svých verších Eros a Psyche Čenkov ve svém věnovacím úvodě praví, že $e v nich pokusil uchytit „obraz přesmutného živoření za dnů choroby a za dnů, kdy schází duši lék a posila pravé, dokonalé lásky." Básník nechtěl tedy podat „ohnivý hymnus lásky, ale ozvěnu hořkého stesku a nczkojené touhy v žití bez lásky. ^ Věnováni je da- továno v německé Kaplici za Česk. Budějovicemi v dubnu 1890. V pří- rodě to kolem šumí, jásá, zvoní, hraje, a básník? „Mne nikdo nemá rád . . . Nemohu milovati . . . Jsem bídný . . .'' I vzpomíná na město v dáli. na rodný dům v té šeré dlouhé ulici, a co balsám léčivý mu roní do churavých plic, jsou milené šumné, rerné lesy, v nichž by sobě náš samotář přál i pohřben být, a teplý výpar plání a klidný větru šum. Les vrátí mu zdraví, poeta vrací se do Prahy a nalézá látku pro nové náčrtky. Oddíl Za dnu chorobu, z něhož dvě tři čísla vynechána býti mohla, se končí. Končí a ustupuje Malým povídkám. Závěrkem zhacena je „Stará panna;" ve „Faráři*' jste na konec nu- ceni pozříti kousek zázvoru, a také „Štědrý večer" pozdrží vás při trpkém, stinném výjevu. Fin de siěcle ! Všude jen vládne zlo, všude panuje nicota: pravdali to, jak se tedy nemáte podivit, když se vám v poslední řadě básní, v oddíle Z alba lásky, z poety vyloupne cosi jako don Juan en miniatuře! Proč tak předčasně zmírati? proč oběma rukama nesáhnouti po právech života? — „Návratem na venkov" zpěvný sešit doznívá. Realistické sloky, jež napsal A. Sova (Ilja Georgov), ač nejsou bez některých vad, mají přece skutečnou literární cenu. Ovšem se hned při pohledu na jméno knihy ptáme: Realistické? a sloky? jak to hrá? Realismus přece nemluví veršem? Avšak je tomu tak. Máme před sebou realistu až i naturalisujícího : nápodobuje, opisuje, scřaďuje a jen místy tvoří. Hned, jakmile k vám vejde, spatříte líce zasmušilé, oko pessimistické, ale bystré, pronikavé: a nad plynným jeho slohem, bohatou mluvou i bohatým detailem vznáší se ušlechtilá mysl vzděla- ného umělce; v tom, co Čtete, je život, mnoho života, našeho života. Škoda, že verš není bezvadný ; nu, snad nám chtěl básník poskytnouti náhrady za to tím, že sem tam do sbírky vložil obtížnější znělku. Kniha složena je ze tří oddělení: I. Zapadli a přebyteční, II. V rámci stáU stejných dnů a III. Trocha humoru i starosti. První oddělení působí dosti choulostivě, právě následkem toho, že básník sobě důvtipu v invenci nehledí, že právě v nenovém hledá něco nového ; jen „Dítě" jest originálnější, a teprve v druhém oddělení nalezneme sloky, že si o nich říci můžeme: jsou zvláště hezky; je to zejména „Partie z Karlova náměstí" a „Zoška." Kdo jsou ti zapadlí a přebyteční? Jest jich ubohých pohříchu dosti: básník svojí sondou vniká v duši vadnoucího starocha, v ne- štěstí opuštěného dítěte, v neklid zmořeného akademika, v dumu se- ritárlé zpěvačky, v osud nenapravitelného hýřila, v. bídu neslavného kupletisty, v rozkol mezi nešťastnými rodiči, v mělkost dandya na Pří- kopě, v trampotu defraudantovy rodiny, v nudu módního dona Juana, ve strasti a lhostejnost propuštěného dělníka, v dívčin bol z dostavť- QSVÉTA IWO. 4. 2i 370 F, Zákreja: nicka B prostopášnikeni, v tesknost osamělé slepkyné. A podobně zná- mými cestami do známých partií vede nás poeta i v druhém oddíle : v půvaby Pražského jara, k vrtochům zálibné tanečnice, k svízel ům mladistvé zamilované, k své touze po venkovském ovzduší, k rozvoji dívky a lásky k ní, k výjev&m zimního dne, do směsi Žofínského plesu, k svým touhám po sestře, matce, otci, venkovu, a pres svou skizzu Malostranských i venkovských dojmů i v kruh básnického dorostu. Stále silněji a silněji podmaňuje si nás básník, až nás konečně v třetím oddělení svým uměním úplné upoutá, jakkoli nám zase nic více ne- ukazuje, než na př. mysl lehkovážného šviháČka, ostýchavé z počátku a brzy rozpustilé dívky, nudící se paničky, starého, ženitby chtivého vdovce a dále zase kdesi nový na oko půvabný byt, pestrý nákres vil- legiatury, koncert a nitro koncertistova učitele, ráz velkoměstské kle- párny a v ní také nynější literární rozruch, anebo kus nedělního vý- letního zátiší a t. d. Na ukázku vybrali jsme tyto, hezkou poetovou přítelkyní zahájené verše: ,.Ba, je to krásné byt dnes řeským literátem . . . ÍÍ8L ted až do rodin jde pověst vaší chvály a skorém řekla bych, je cist a soudit niodou, — vždyť Česká elita už téchto pHčiii shodou své vzácné salony vám otevřela v-ecky." - A já jsem děkoval za soucit její přímý. pak dí"! jsem veseh; : „Ba, za předešlé zimy jste příliš lítala . . . Vás jaly sloky prosté. i dekadentů verš, jenž pouhou hudbou roste," a vy jste říkala: To si)erk jest kii ozdobě, jak zdoby rakví, vás a svícnů v dávné době. Však řomán, jak jsem zřel, když uchvátil vás jednou, vám duší všecky sny se vzbouřejí(!) a zvednou; vás ruské schvátily — tou prostou básni žití, kde rozvoj psychický se do všech nervů řítí . . ." Josef Kuchař věnoval své básně Cestou životem Svatopluku Če- chovi. Jsou z let 1885 — 1S90. Čteme v nich projev truchle nálady opuštěného, jako zasněženého muže, stesk ze života, stesk po milé horské chýži a vísce, po horách, po ztracené manželce a ztracených dítkách ; v to sunou se rniutné vzpomínky na mládí a kusy ze životu. Jak přál bych si, by drobný sníh se v prudké chumelici zdvih. A nad stíechu až zavál chýž — a já z ní nemoh' nikdy již. Jen láska i krása sem tum prozrazuji schyl k veselejšímu rozpoložení ducha. Verš má básník v moci, a knížka činí dojem příznivý. Vvišc Josefa Šimona, věnované F. L. Ricgrovi, sepsány jsou pérem nadaným, ohebným, oddaným poesii. Jen místy narazíme na sušší j)láňata. První díl Veršů v nazývá se Z mladých ttiieb a tvoří jakous jástevní novelku : jeho první částka ,, Vyznání** jest vyznání z lásky, druhá částka ..Loučení*' týká se loučení s milenkou za jiného do ci- ziny provdanou, a třetí částka „Smrť"* zvěstuje nám její skon. Nejsme nespokojeni, jen bí přejeme : Více svéráznosti ! Druhý díl slově A'rt sa- woiv. Tam básník dí : Chtěl lívcli umiít. Jsem tu opušténV. Ton/ím \Q kraj, kde už nejsou změny. české písemnictví. — Básně. ;-}71 OI)rázky života v této rudě básni na chvíli nás vedou k Labským břekfim. Tu a tam se potkáváme s bal.idami. Lyrika zanáší nás i k Mladé Bole- slavi. Zde onde naskýtá se sonet. Ke mnohým slokám dalo podnět jaro : Jaro, jaro I Přines vyjasnění v naM zemi! Či juž ani není pro svár Čechů možné vykoupení!? A kam pohledneme, nepřízeň nás hledí zardousit! Básně húée a ostny od Vojtěcha Pak o sty seřaděny jsou v pět skupin : L Na lesních procházkách^ II. Z cest a péšin^ IIL Z katakomb, IV. Legendy j V. Přilezitoslnc. Lesní básně napsány jsou za heslem ze sv. Bernarda: „Více nalezneš v lesích nežli v knihách." Ovšem přijde na to. co se hledá. Že Pakosta hledat i nalézat umí, víme již z jeho dřívějších poutavých veršňv, a nyn^ší prostomilé, jasnější a pochmurnější, ale všudež od srdce pěné sloky to potvrzují. Totéž platí o básních v oddíle druhém, kdež i \?) znělek umístěno jest a kde se dovídáme, kudy básníka cesty životem vedly: na Volfsberk, na Bo- damské jezero, na Tatry, na uherskou pustu, do Antverp a do Ostende (1888). Katakomby poskytly Pakostovi podnětu k obrazům hlavně z první doby křesťanské, jejímž odhodlaným mučeníkům náboženského přesvědčení nikdo nemůže odepříti obdivu. Legendy mají ráz poněkud l»rogramový; ze slovanského světa naskýtá se tu jediný „Svatý Method u Borisa." Příležitostné básně věnovány jsou dvěma živým: Lvu Xlll. a Františku Pravdovi, a dvěma mrtvým: Vácslavu Stulcovi a Bohu- slavu Balbinovi. Básně Plorouci oblaku , jež napsal Zikmund Jan ke Dvorský, podávají nám libé, tklivé i truchle črty ze života i z přírody a mezi nimi verše milostné, rodinné i sociální, rtyři mají formu znělkovou. Janke píše pružně a plně. Básné Aloisa Svobody obírají se v první polovici láskou, steskem po zesnulých rodičích, úvahami, vzpomínkami. Proniká v nich zasmušilost, ale prostá zoufalství. V druhé polovici nalézáme písně směru vlasteneckého, národního, slovanského, a potěšíme se z nadšené básníkovy úcty k slavné minulosti naší. Mezi výpravnými statěmi obra- cejí na sebe pozornost sloky o zrádci Milotovi. Všude shledáváme opravdový cit, mužné, málo kde přepjaté smýšlení a skoro všude pečlivou formu. Tato Svobodova sbírka jest jako mladší sestra knihy veršů : Sny wájoťé, jež napsal a Rud. Vunšovi věnoval Fr. Vladim. Krch. Spiso- vatel uvádí nás tam do snů v máji, kdy se láska světem vznáší. A tím dílem ovšem v prvém oddělení nalézáme rozběhy ke zpěvům jak o máji tak o lásce, štastné i nešťastné ; a nalé/áme tam i různé jarní kresby, ve kterých nás básník též do libých, jarých sídel své rodné vísky láká. V druhém oddíle umístěny jsou zániluvné i rmutné výpravné náčrtky ponejvíce milostného rázu, a třetí oddíl podává nám kromě Vzpomínky na J. K. Tyla verse vztahů rodinných, vlasteneckých i národnjcU: Jen k sobe ! k sobě 1 ! — Vždyť jsme ])ratH a sestry vlastní vespolek; nás láska jen, Ht láska spatí*í. pak bude zase zlatý vék .... 24* 372 f' Žtíkrejs: Krch píše nelíčenou, bystře proudící mluvou citu. Zda se k vřtši samo- statnosti propracuje, poví nám budoucnost. Verše Otakara Ouředníčka jsou výplodem jakési pessimistické horečky. Zabývají se hlavně poměrem k ženám. Kvasí, vře, supí a na- dýmá se to v nich podivně a někde komicky: Sem balon, naplněný myšlenek mých plynem, na loďku písni mých; mne provaz hídy chyt, teď prask — buď zdrávo, moře vzduchu, světlem, stínem ji'n pryč, prví! byť mým cílem peklo melo být! Jak zará/ejí ty naivně zámezné, rozhárané myšlenky, ty nadu- řeně křiklavé obrazy! Nač tak silou plýtvati? Tedy prostěji, pane poeto, a případněji! Cyklistskjjnň pisněnii večerními snaží se Jindřich Leminger parodovati hlavně Hálkovu nejoblíbenější básnickou sbírku. Nikoli se zlým úmyslem, a nikoli bez vtipu. Zde onde mihne se tam i vážné zátiší před námi Híditko veršovcovy Musy vede nás nejen na silnici, nebo na závody, nýbrž i do společnosti a na plzeňské, ano i ve vábný kraj. kde vládne láska netoliko ke dvoukolce neb trojkolce, ale také k švarným dívčicím, třeba „na hospůdce malé/ S největší pochoutkou líčí však jezdců pád: velocipedisty v těchto písních spatřujeme skoro častěji pod bicyklem než na něm. A také myšlenky a sloky jedou tam patrně na kole, dosti sice zběžně, ale kolo každou chvíli naráží na štěrkové kameny a nezřídka i s jezdcem do neměkkého příkopu padá. Vše to, jak praveno, s nejlepším úmyslem a s nejdobromyslnější tváří veselého společníka. Knížka S troškou do ndjjna zajímá nás původem svým. Její autor V. Josef Pokorný Pi kulík (naroz. r. IS42) je samouk, jejž otec dal i:a řemeslo ševcovské. Pokorný napsal o tom i písničku: Což to není hezká véc, hezká véc. že jsem z vůle boží švec V Ušiju já pantoíliiVk papežovi na palec. Od paty až do špičky. do špiřky, bude j)ékný celičký; rubíny dám z české krve, z č(>kých slzí perličky. PHjdou páni, hrabata, hrabata, přijde kněžna ta a Ui; budou líbat pantotiiček jako bábu vnoučata. V písních Pokorného je běl i zadní mouka. Co nás tam nejvíce po- těší, jsou nelíčené, svěží, v pravdě prostonárodní a jen málokde po mčstsku zumélkované písně. Ve vlasteneckých verších jeví se nám Po- korný jako jadrný a rázný muž. O nás Slovanech praví : .Je luís Slávu, je nás jako zrní. hozeného po celičkém svété, divnč námi krutý osud hází. jaku rolník plexou na řešeté. české písemnictví — Básni* 373 Kam nás hodil, již tam na pospasy hladové se slétlo hejno ptačí. Hledáme se, nemAžem se sjíti, jak by skála spjata byla k noze — a též jinak žehrá náš veršovec (^asto na nynější národní poměry naše. Se zvláštní zálibou pouští však vtipné nápady ze svého péra, jímž chutě i satirické šlehy rozdává. Dojem spisku byl by tedy celkem dosti přívětivý, jen kdy by ho místy nekalí nápadný nedoátatek autokritiky. Básně ^ny a touhy od Bohumila Formana jsou skladby skromné, málo původní. Jejich motivy jsou láska k choti, k matce, k otci, k vlasti, k národu, k naší minulosti, k svobodě; úvahy, jež Foiman vyslovuje, jsou dílem jeho vlastní, dílem i cizí; nákresy, jež tam nastínil, čer- pány jsou z české minulosti a z nynějška. Nejvíc upoutá čtenáře asi báseň „Na Karlštejně," končící přáním Karla IV., by každému ruka zkameněla, kdo by po české koruně se sápal. Ve spisku jeví se zřejmá snaha vzbuzovati náladu, za to je však verš někde v myšlení a ve formě uevyspělý. Děti na př. nemluví jako holčička básně „V lese,"* jinak dosti pěkně pojaté. Ladislav Sehnal uveřejnil knihu V razovéin roanmru, verše to humoristické a satirické, lehkou zábavu poskytující. Abych je poněkud charakterisoval, přinesu zde dvě, tři ukázky z nejlepších nápadft Se- hnalových. V oddíle „O babičce" čteme naivně sobecké přání, jež ba- bička našemu veršovci pronesla: Bůh rač tobě dlouhý život dáti. a mé (sic!) ještě popřej rj dosti, bych tvé dítky — váak ne na tom dosti: vnuky tvé bych mohla kolébati. Vždy spolu, jak „Literární xenie" mezi jiným tvrdí, válci žurnály, jen T hostincích na jediném háku v rákosovém držáku visí ve svorné shodě. A jeden z epigramů předvádí nám človíčka, který velikým křikem za národního mnčeníka se prohlašuje : Pravdu má, neb pověst praví, při sbírkách že muž ten obětavý dal si pro groš vrtat koleno. Ke konci nemohu smlČeti několikero žádostí, .ledna týká so některých pp. básníků: přál bych si, aby věnováními tolik neplýtvali. Co tomu máme říkati, když spisovatel celou sbírku neb některý její díl tomu neb onomu a díl sbírky nebo díl jejího dílu zase jinému při- píše. To není hezké. Ale mnohem horší jest. že mnozí básníci tak málo jazykové správnosti sobě hledí. Omluviti to nikterak nelze. Hrubá mluvnická chyba v pěkné básni, jaká šeredal A přece u našich poetů nejsou žádnou vzácností na př. tvary: s prsty hubenýma, z nřj, don, ptal se jej, htj jsi. kráčt: m. kráčeje spíji m. spijefi, sny se vraci místo vrace;/, opět: sny se houřeií místo bouř/, (ta) tle m. (to) lije; sporý je = vydatný a ne spárlich, matný není od nČm. matt, nýbrž od matu, atd. K takovým výtkám nesmí u nás věčně býti dávána pří- ležitost. Kdo to dřív neučinil, seznam se pěkně s gramatikou ! Ostatně čím kdo povolanější, tím pilněji se pořád učí. — Třetí má žádost od- náší se k pp. nakladatelům : nevolte k básním písma tak drobného, ne- rozmnožujte počet lidí krátkozrakých, jest jich u nás už tak přespříliš mnoho ! H74 B. Rie/fer: O samosprávě v UhrácL Pfla dr. Bohuš Rieger. I. ozdělení Uher na komitáty, slovensky stolice, podobá se roz- dělení Čech na kraje. Také stoličné, resp. krajské zřízení v obou zemích za starší doby vykazuje mnohou obdobu. Jako kdysi v Čechách konaly se krajské sjezdy a veřejnou správu zastávali krajští hejtmane králem jirenovaní i jiní úředníci volení ze stavft krajských, tak i v uherských župách či stolicích konaly se sta- vovské kongregace, a správu vedli župane králem jmenovaní i jiné úřednictvo volené ze stavů téže stolice. Ale v Čechách krajská samo- správa časem klesla, kdežto zří/ení stoličné v Uhřích pravidelně se vyvinulo, ustálilo a také podnes zachovalo. Tou dobou, když v 18. a 19. století u nás zavládla správa zemépanská, byrokratická, komitáty osvědčily se pevnými zárukami zemských svobod, posledními baštami celé uherské ústavy. Zůstalyť jednak podkladem a součástkou zřízení sněmovního, jednak orgány mocné samosprávy : v jich rukou bylo pro- vádění zákonů, veškera veřejná správa, ježto v komitátech úřadů zeměpanských nebylo. Vláda i stavové dobře byli si vědomi tohoto státoprávního i politického významu stoličného zřízení; absolutismus měl nejednou na ně zaměřeno jako na největší překážku své politiky, a naopak stavové právě ve zlých dobách drželi se jich jako nejlepších prostředků, jimiž všelikou reakci vždy zase prolomili. ') ') Tak císař Josef 21 ^ joiiž se nedal za kráh* korunovati a vládl bez sněmu, r. 17S6 znišil také zřízení komitátní a rozdělil Uhry na 10 dii>tríktú, v jichž řelo postavil král. komisaře. Ale noví úředníci zeměpanití ne- stačovali opatřiti vládě berně a rekruty; k tomu účelu panovník za- (^átkem r. 1789 viděl se nucena obnoviti kongregace komitiítň : — ty vsak provozovaly passivní odpor, podávaly panovníkovi pouze svá ohrazení, trvaly na svolání římského sněmu, jemuž jediné náleželo rekruty a benié l)ovolovati, a koncem r. ITSíi nanmoze též obnovily celou svou správu. Posléze následkem opposice po celé zemi organisované a již odbojné, císař Josef v lednu 1790 musil uznati ústavní práva uherská. Podobny zápas vedl se i za Františka 11. a Ferdinanda V, Císař František od roku 1812 jal se vládnouti bez sněmu a sám vybírati berné i reknity. Vrchní župane z vysoké šlechty podávali se mu za nástroje reakce, a na kongregacích komitátň liledéli vymáhati usnesení vládě pHznivá úplat- ným získáním cliudé šlechty, jejížto votum r. 1819 zvhUtě bylo zabez- pečeno. Tu však probuzení národnosti madarské ukázalo se mocněj^iím, a odpor komitátfi doimtil panovníka r. 1S2.5 zase ke svolávání sněmu. Když nastoupením Ferdinanda V. začala nová reakce, vláda zase snažila se toho dosíci, aby komitáty svým sněmovním poslancům udílely příznivé instrukce. Ačkoli r. 1840 do^lo k jistému smíru stavft s vládou, tato přece r. 1845 jala se také sezazovati nedbalé nebo nedosti povolné vrchní župany, a na jich místo dosazovala administrátory státem placené, k pev- nému iízení kongregací a celé správy. Z t(ího váak povstal důležitý ústavní spor na obhájení zřízení komitátního. Roku 1847 zvítězila tudíž opposice a na sněme došlo k ujednání ústavy z r. 1848, aniž by sice poslanci koiuitátú tak, jak stará ústava žádala, byli měli ke váemu jed- nání dostatriinch instnikrí. ÍNonecuě komitáty přečkaly i dobu novelu* l».vrokrati('k(:ho iibsolutisiiiu v 1. ISf)!— OO, o samosprávě v Uhrách, 375 Přehledněme stručně, jaké bylo toto historické zřízeni stoličné, abychom pak molili seznati, kolik asi posud z něho se zachovalo a kolik musilo se přispůsobiti potřebám nové doby. Byly dvojí orgány komitátů : usnášející a dohlédající, totiž kongregace stavů, dále výkonné lířady čili magistrát. Všichni čtyři stavové stolice: preláti, magnáti, Šlechtici čili ze- mane a svobodná král. města i privilegované distrikty tvořili spolu jedinou obec (universitas SS. et 00. comitatus). Za předsedání vrch- ního župana nebo místožupana scházeli se čtvrtletně na generálních kcngregicich, aby tu projednávali své veřejné záležitosti, načež usne- sení předkládána králi ke schválení. Také se konaly kongregace par- tikulární k vyřizování věcí méně důležitých nebo kvapných, s výhradou dodatečného schválení kongregace generální ; k těm scházeli se pouze magistrát a přední sousední šlechta. Generální kongregace nebyla za- stupitelstvem, nýbrž valnou hromadou vyšších stavů, kteří se ji účast- nili bezprostředně, osobně: toliko král. města byla zastupována poslanci. Vůbec národem v politickém smyslu byli toliko privilegovaní stavové, především šlechta, jejíž výsady v pochybnost uváděly netoliko politická, ale i občanská a přirozená práva ostatního obyvatelstva, jež bylo pouze misera contribuens plebs. Takovéto sešlé zřízení aristokratické či feu- dální tak jako kdysi v Polsku mělo /a následek „více svobody než pořádku, '^ a více libovůle než svobody; sloužilo více zájmům sta- vovským než pravému blahu země. Rovněž schylovalo se k anarchii a ochlokracii. Na gener. kongregaci komitátů vážil totiž hlas nejchud- šího Šlechtice stejně jako hlas největšího ; tu pak bohatí patroni ne- meškali za nemírné jídlo a pití kupovati hlasy či hrdla chudých (vět- šinou rozhodovalo překřičení), t. j. hlasy šlechtických sedláků, dosti četných, kteří zhusta neuměli ani čísti ani psáti a postrádali také pravého zájmu a dostatečné vědomosti ve věcech veřejných. Pak ovšem docházelo také ke krvavým excessům šlechtické luzy. 'j Při všem tom stavovské kongregace měly práva velice důležitá. Volily po dvou poslancích do nižší sněmovny: tabule stavovské; dá- valy jim instrukce, sepisovaly postulata et gravamina; poslancům jejich pak připadal hlavní úkol ve sněmování. Po sněme kongregace sloužily vyhlášení a vykonání zákonů v a nařízení ; užívaly tudíž práva činiti vládě předstávky, representace, i měly odepříti vybírání berní a re- krutů sněmem nepovolených. Sraely se vespolek dorozumívati. Usnášely se na řádech čili statutech, jež byvše králem schváleny, nabývaly v komitátů platnosti zákona. Působnost jejich vztahovala se vůbec na vrchní řízení politické správy, na rozvrh berní, na péči o stavění a ') O povaze zí*Í7.pní uherskélio před r. 184.S siov. Virozsil, Uiigar. Staats- recht, zejin. If., 400 si., IIL. 204 si., 287 si. -- Čtyři privilegovaní sta- vové činili sotva desí»tinii všclio obyvatelstva; •',„ neinélo v zákonodárství a ve správé xádného zastoupeni, leda fiktivního. Svobodné mésto, jež melo na miliony zl. majetku a obratu, neniélo více práva než Jednotlivý Šlechtie, třeba nireho nemel, a veškera král. města mela na sněme votum rovné jednomu komitátů. — Jedině šlechta mohla držeti statky Šlechtické a docházeti všech úradii; zároveň liyla prosta berní a jiných břemen a povinností občanských; a nedotknutelná ve své svoliodě osobní (šlechtic. dokud nebyl usvědčen soudně, nesměl býti zatknut). 376 ^' Hieger: zaopatření stálého vojska (druhdy na zřízení stavovské insurrekce pod župním banderiem). V čele komitétu stál vrchní Šupán (fOispán), jmenovaný králem ze šlechty ve stolici usedlé, zákonný to předseda kongregace i soudní sedrie, zástupce komitátu v horní sněmovně: tabuli magnátské; prvý úředník, jenž za starší doby míval dosti neobmezenou moc politickou, soudní a vojenskou, ale rozvojem sjezdův a ostatního magistrátu zne- náhla obmezen byl vlastně na hodnost vrchního dozorce správy. ') Po jeho boku stál vlastní výkonný magistrát, jejž generální kongregace stoličná vždy ve třech letech znova volívala; vrchní župan podával jí k tomu své návrhy, toliko notáře, aspoň obyčejně, a menší úředníky dosazoval sám. Tříletá „restaurace^ úřednictva dala se obyčejně akkla- raaci a vedla ke známému kortešování o přední místa úřednická, k nimž každý šlechtic cítil se povolána jako by od narození (teprve sněm r. 1843 — 44 připustil k úřadům také nešlechtice). Arci při nedosta- tečné odpovědnosti úředníků plynulo z toho pověstné „hospodářství komitátní,'^ poměry namnoze sice snad patriarchální, ale také prosáklé libovůlí, nepořádky a korrupcí. Prvým voleným úředníkem byl místošupan (alispán), vlastní hlava skutečné správy, jehož volbu zákony pojistily předpisem, že nikdo není povinen poslouchati místožupana, jenž by byl ustanoven jinače než volbou. Obyčejně byli dva, vicecomes ordinarius pro záležitosti soudní, a vicecomes substitutus pro politické. Ve 2 — 5 okresech, na něž stolice se dělila, zastávali politickou správu sluzni (Stuhlrichter, szolgabiró '). Správa pokladny kontribuční čili vojenské i pokladny stavovské, dome- stikální, svěřována zámožným šlechticům jakožto výběrčím, perceptorům ; z domestikální kasy uhrazovány diety poslanecké, služné úředníkův a sluhův, náklady správy berní a policejní, výdaje na silnice a mosty a j. Notáři byli tajemníky, fiskálové právními zástupci, žalujícími zločince a zastupujícími chudé. ^) Komitéty měly také své soudnictví, ale můžeme tu jeho pomi- nouti, ježto v nové době zákony o vykonávání moci soudní (či. 44 : 18G8 a ČI. 4: 1869) úplně je vyloučily z oboru samosprávy a zavedly soudy královské, od správy oddělené.**) Přechod od stavovského zřízení stoliČného k novověkému tvoří zákony e r. 1848, na jichž základě nynější stát uherský od r. 1867 dále se ustrojil. Sněm r. 1848 chtěl zřízení komitátní, jakožto prý ochrannou baštu uherské ústavy, uvésti „ve shodu se svobodou;" i měl býti vydán zákon o nové organisaci komitátní dle soustavy represen- tativní. Než se tak stane, upravena veřejná správa článkem 16: 1848 ') Ostatně palatiii z úřadu svého býval vrchním županem stolice Pešťskp, podobno arcibiskupové Ostřihomský a Jagerský ve stolici Ostřihomské a Hevešské. Mimo to bylo 12 vrchních županů dědičných. ') Skoro radťji užíváme slova komitát nežli stolice, protože také okresy stoliřné řili služných šlovou někdy stolicemi, Stííhle. Dále „stolice" Szé- kelův a Sasrt v Sedmihradsku velikostí svou celkem (až na nékteré vetší) nijak se ne vyrovnával v uhcrskvm kom i tátům. ^) Virozsil, lí./íj. m, iii. s. 7;í. ' M v komitátech byly soudy služných za pomoci jurassora, i soud místo- /upanský; v daUí íadé soudní sjezd komitátu, t. zv. sedria (sedes jwdi- ciariaK Virozsil, Jíl., í?. 83. o samosprávě v Uhrách. 377 * ^0 prozatimném vykonáváni úřadů komitátnich." Dle toho náleželo do generální kongregace stavů povolati také zástupce obyvatelstva dle obci, a kongregace takto na plebs rozšiřené měly si zvoliti 8*álý výbor či vlastně početné zastupitelstvo dle rozsáhlosti a lidnatosti komítátu, a s ohledem na všecky ti4dy občanstva. Tomuto výboru „zastupitel- skému^ neb „ústřednimu'^ náleželo vykonávati veškeru moc, jež dosud příslušela generální kongregaci dle zákonův a ústavy ; „jménem stoličné obce*^ měl býti přímo ve spojení 3 ministerstvem, a ve smyslu zákonů svými usneseními spravovati úředníky komitátu. Výbor ten měl se scházeti dle potřeby za předsedání vrchního župana, po případě místo- žnpana a za přítomnosti úřednictva; jednání měla býti v Uhrách ve- dena jazykem maďarským (komitáty zemí přivtělených směly dle vlastních statutův užívati také řeči mateřské). Současně či. 17: 1848 prozatím zastavoval obvyklé restaurace úřadův, a kdekoli třeba bylo #řad ně- který nově obsaditi nebo nový zříditi, měl potřebné úředníky (i ne- šlechtice) na spůsob náměstků dosaditi vrchní župan v dorozumění B výborem zastupitelským. Konečně také následkem novověké odpověd- nosti ministerské či. 29: 1848 stanovil, že (s výjimkou úřadů soudních) všichni úředníci, jichž jmenování závisí na vládě, mohou také správní cestou sesazeni býti. K těmto předpisům připojuji se předpisy nynějšího stálu uher- ského o správě komitátu v Uhrách a Sedmihradsku ; byloť toto' roku 1868 k Uhrám úplně inkorporováno, tak že obě země státoprávně tvoří jediné území. Naproti tomu organisovati správu v Charvátshn n Slavonsku (i s Vojenskou Hranicí, r. 1881 připojenou) připadlo taměj- šímu zákonodárství zemskému; a v skutku byla tam správa župní zá- sadně jinak upravena nežli v Uhrách, a dosti se blížila správní sou- stavě rakouské. M ') Veřejná spráfOa charvátako-slavonská upravena byla zákony r. 1870 a 1874 dosti centralisticky, s vyloučením volby úředníků. V čele župy f'\ žapanije stojí veliký župan, k návrhu bánovn králem jmenovaný, jenž v podžapaniji sídelní vede veřejnou správn, ale k ostatním podžupanijini ponze dohlíží. Vlastní první politickou instancí je nikoli župa, nýbrž podžupanije, pokud zákon z 28. ledna 1881 nedelegoval správu městským municipiím ; druhou instancí je přímo vláda zemská. Podžupany a ostatní úředníky konceptni a odborné jmeniye bán k návrhu velikého župana. Pro obor „přirozené' působnosti" zachovány župní skupstiny (kongregace komitátu), z virilistů, kteří na sněme mají osobní hlas, a ze zástupců podžupanijí (z každé po 6). Skupština župní, jež pravidelně schází se v březnu za předsedání velikého župana, jest zároveň oprávněna roynati spory obcí rozličných podžupanijí, kontrolovati všecku župní správu i po- dávati vládě a sněmu opravné návrhy. Také každá podžupanije má svou Hkupátinn, jež má za úkol sestaviti svftj rozpočet, zkoumati závěrečné účty, rovnati pře obcí, kontrolovati správu obecního jmění, voliti zástupce do skupstiny župní. Pravidelné' schůze konají se v únoru a srpnu za předsedání podžupana neb jeho zástupce ; dvě třetiny členů jsou zástupci obcí, třetina připadá nejvyšším poplatníkům ; usnesení jdou přímo k zemské vládě. — Dle nového zákona z 5. února 1886 skupština župní dle vzorr. uherského sestává z polovice z největších poplatníků, z polovice ze členu na 6 let volených ; právo voličské a volitelnost jsou tytéž jako do sněmu. Také vyšší úředníci mají hlas ve sknpštině; mimo to vysílají tam zá- stupce městská municipia, vyjímajíc Záhřeb a Osek. Nyní jest 8 žup (komitátu) se C>6 okresy a 21 král. svobodnými m<'st>. Také politická správa nově upravena zákonem z 5. února 1886, V okrťs>ícli je politický :J78 B, Hieger: Nové zákony uherské nejednají jen o komitétech, nýbrž o muni- cipiich čili jurisdikcích, čímž rozumějí komitáty, székelské a saské „sto- lice/ svobodné distrikty, a konečně královská a jiná větší města. Před redukcemi z r. 187G bylo celkem 152 municipií, t. j. samosprávných svazkfl, jež zastávaly zároveň správu státní, a stály přímo pod vládou. Avšak r. 1876 zrušeno bylo staré rozdělení Sedmihradska na národy či země Maďarů, Székelův a Sasfi ; zmizely svobodné distrikty a zmenšen počet měst požívajících politického práva jurisdikčního. I jest nyní v Uhrách se Sedmihradskem pouze Bl-i komitátů (jež dělí se na 424 okresů), 24 municipií městských a hlavní město Budapešt, jehož zřízení bylo upraveno zvláštním zákonem (či. 30: 1872'). Velikost komitátů je velice nestejná; celkem rovnají se českým krajům. Prů- měrem nynější náš kraj čítá 72*6in mil zeměp., 89*96n Mm., uherský komitát pak 7}SH5n mil. 48'lon Mm. (pi4 menší lidnatosti). Komitát Peštský má 12:{oQ Mm. se 775.000 oby v. (r. 1876), Malo- trnavský (Kis-Kttktíllo) pouze 15-s;"] Mm. s 101.000 obyv.; prvý je tedy jednou tak veliký jako kraj Pražský (5H-5í7j Mm., 106'27C] mil), druhý obnáší něco přes polovici nejmenšího z krajů českých, t. Hra- decka (29-67n Mm., 5311 m). Nový stát uherský r. 1870 na základě historických tradici při- soudil municipiím troji úkol, trojí povahu. Předně municipiím příslu- šela Svézákonnost i samospráva v jejich vlastních, vnitřních záležitostech ; za druhé náleželo jim prostředkovati svými volenými orgány všecku úřad prvé iustunce, v župách úřad druhé ÍD8tame. Správa uuinicipií niéstskýťh náleží magistrátu, v druh<; stolici úřadu župnímu, avšak v oboru samosprávném stojí pí-íuio pod zemskou vládou ; Záhřeb a Osek jsou vládě vůbec přímo podřízeny. V čele úřadu župního postaveni jsou veliký župan jako dozorce a podžupan; také král. svob. rae''sta mají veliké župany. Záhřeb vrchního purkmistra. Zároveň dle uherského vzoru zavedeny v župách správní výbory. Ve správním výboru zasedají veliký župan, podžupan, 6 úředníkův a tí členů žujmí skupštinou na 2 léta volených, i náleží jim porada a rozhodování některých záležitostí samosprávných, žaloby syndikátní, záležitosti disciplinární a berní, dále rekursy v zále- žitostech obecmcb. ') K. 1H7(> bylo v Uhrách 49, od r. 1878: 50 komitátů, a sice v kraji Pred- dunajském 13, Zadunajském 11, před Tisou 10, za Tisou 13 a 3 ze Sedmihradska r. 1806 reinkorporované. V Sedmihradsku zemř UhrA (lítala 8 komitátuv a 2 distrikty, země Székelú 5 „stolic;" země Sasft, pro niž však zákon o numicipiích z r. 1870 nej)latil. měla 9 stolic a 2 distrikt v. Od r. 1873 bylo celkem 58 komitátů, 14 stolic, 9 distriktů, t«ly 81 mu- nicipií venkovských, jež dělily se na 4!í8 stoliéných okresů, a 71 měst královských a jiných. — ČI. 20: 187H odňal 47 městům právo jurisdikOni a přivtělil je komitátňm. ČI. 33: 187() upravil nově rozdělení municipií venkovských. ČI. 15: 1883 zná 63 komitátů. Konečné cl. 21: 188<> (S- 1) inartikuloval 63 komitátuv a 24 měst se právem jurisdikěním (18 krá- lovských, 6 jiných), mimo BudapeU a Rjeku. Návrh zákona z r. 18J)1 přpomíná, že území a sídla komitátů r. 1886 inartikidoyaných mohou .jen zákonem býti změněna. — Ačkoli r. 1876 země Sasú (fundus regius) byla rozdělena na komitáty, či. 12: 1876 ponechal „obci národa saského* zvláštní zastupitelstvo (valnou schůzi) 20 zástupců na 3 léta volených. jimž za předsedání hraběte Sasů, t. j. vrchního župana Sibíúského, ná- leží spravovati jmění obce saské (universitas) k účelům veřejného vyučo- vání pro všechno obyvatelstvo bývalé „půdy královské," bez rozdílu ja- zvka a náboženství. o samosprávě v Uhrách, 379 správtt státnf, pokud nebylo něco zákony zvláště vyňato ; konečně muni- cipia měla právo vůbec rokovati o veřejných a zemských záležitostech a přednášeti své žádosti vládě i sněmn, a s tím souviselo také podá- váni representaci proti vládním nařízením. Práva tak znamenitá při- pomínají nám spíše zřízení demokratických republik, v nichž veřejná správa bývá většinou obstarávána samosprávnými, volenými orgány, nežli stát monarchický, jenž mívá svou hierarchii úřednictva zeměpan ského. Ano správa uherská v některém směru byla unicum, ježto muni- cipia činila nároky větší, než vůbec se státem spořádaným se snášelo : stát byl jimi zkracován a nebylo ho posloucháno. ') Proto praktický život státní musil Uhry vésti k opětným přeměnám starého, t. zv. tisíce- letého zřízení stoličného. Za celou dobu nového státu uherského reforma veřejné správy neustále tvoří jednu z nejdůležitějších státních otázek, a žádná dosavadní oprava nejeví se dostatečnou a konečnou; vždy ještě zdá se, že ve správě panuje ^více svobody než pořádku." Za tuto nedlouhou dobu vydány dva soustavné zákony o municipiich, či. 42: 1870 a či. 21: 188(;; důležité opravy přinesly či. 0: 1876 a ČI. 1 a 15: 1883; a leccos bylo upraveno ještě jinými zákony. A přes to vše právě letos, dne 7. března 1891, předložen říšskému sněmu uherskému obšírný návrh zákona „o upravení správy a auto- nomie v komitátecb'^ o 281 paragrafech. Jisto jest, že správa uherská již valem přibližuje se správě jiných monarchií evropských. V tom ohledu zejména dle vzorů pruských vy- konávání správy státní od r. 187G není více přímo podřízeno vedení samého municipia, nýbrž soustředí se ve zvláštním „správním výboru,"* jenž zabývá se pouze správou státní a nikoli ostatní samosprávou, a jenž složen jest z úředníkův a zástupců samosprávných i z úředníků zeměpanských, kteří v novější době povstali pro některé zvláštní větve veřejné správy. Nyní návrh r. 1891 chystá ještě další zásadní obrat; obmezojeť komitáty výslovně na dva z úkolů výše vytknutých, a třetí jemu odnímá : prostředkování Či vykonávání státní správy náleží pouze státu prostředkem jmenovaných orgánů státních, arci pod vedením správního výboru, kollegia to smíšeného z úředníků zeměpanských a zástupců komitátem volených. Tím spůsobem arci zachováno aspoň pro- středečné účastenství komitátu při státní správě (jakého u nás celkem není!). Naproti tomu návrh r. 1891 zpravidla vylučuje úřednictvo volcué, samosprávné, také z toho oboru, jenž jako samosprávný komitátu se ponechává; v komitátech zpravidla nemá býti jiných orgánů výkonných, jiných správních úředníků než jmenovaných úředníků státních (kdežto v našich Českých okresech máme úřednictvo dvojí). Za to z jiné strany komitátům má zůstati právo na venek dosti okázalé, ale s mocí sotva mnohem větší, než jakou již má samo veřejné mínění, totiž rokovaci a petiční právo ve všech veřejných i zemských záležitostech. Tím spůsobem nynější návrh zákona jest novým dokladem toho, jak se poměry v Uhrách změnily. Dnes, kdy Uhři míyí svůj vlastní *) Svob. pán Pavťl Senuyrv v íišskein snéuK* ulierskou >.|irávii nazval a^iatskoii, a poslanci i tisk soulilasili s tímto úsudkem. 880 B. meger: stát, kdy život veřejný nespravuje již vláda rakouská, nýbrž domácí, národní, tu proti všem starým tradicím většina Uhrft najednou béi^ za své heslo centralisaci, sestátění správy. Chtějíf vším úsilím mocné ústřední vlády tím rychleji a neunavněji pokračovati ve svém národním a státním díle, na ještě bezpečnější ujmu těch národností, jež jsou při- poutány k uherskému světu. Nezdá se jim, že by mohly přijíti doby, kdy by Uhři musili zase utíkati se k takovým zárukám a baštám svobod zemských, jakými bývalo staré komitátní zřízení. — Přihlédněme již nejprve k ústrojí komitátů, k jich zastupitelstvu a úřadům, potom k té trojí působnosti shora vytknuté. O municipiich městských prozatím nemluvíme. Není možno, aby rozsáhlé komitáty bezprostředně scházely se k obecným hromadám, i bylo nutno za příkladem zákona z r. 184^ ]»řijmouti soustavu zastupitelskou. Veškeru obec municipální zastupi^e t. zv. municipální výhov, i vykonává všecka její práva, pokud zákonem není nic jiného stanoveno. Dle názvů nám obvyklých správně slul by tento výbor zastupitelstvem, neboť mívá v komitátech mezi 120 a 600 členy ; v mezích těch počet členů vyměřuje se podle obyvatelstva, čítajíc jednoho člena na 500 duší. Při tom zákony r. 1870 a 1880 i návrh 1891 pouze polovici členů ponechávají voličstvu svobodně vo- liti ; druhou polovici členů tvoří jakožto virilisté ti státní občané, kteří v obvodu municipia platí nejvyšší přímé daně. Mimo to předním muni- cipálním úředníkům, byť i nebyli členy výboru municipálního, přísluší místo i hlas v generálních schůzích výboru; návrh r. 1891 pak pro- hlašuje 10 úředníků státních přímo za třetí druh členů, za členy z úřadu, ačkoli jich nevčítá do normálního počtu členů. ^) Každý může býti členem jen jediného municipálního výboru ; také nejvyšší poplatník v několika municipiich musí pro jeden se rozhodnouti. Dle osnovy 1891, kdo by se ve lhůtě dvounedělní nerozhodl, ve kterém z několika municipií chce býti virilistou nebo členem voleným, má pro tenkráte pozbyti práva členského všude. Osnova 1891 vyjímá pouze případ, kde sídlo komitátů nachází se v městě s právem jurisdikčním, tak že táž osoba může býti členem obou výborů; také členové z moci úřední mohou býti členy munic, výborů těch komitátů, na jichž území obor jich se vztahuje. Členem vůbec nemůže býti, kdo není uherským státním občanem, nedosáhl 24 let, neumí čísti a psáti, kdo v obvodu municipia aspoň dvě léta nemá nemovitého majetku nebo tam tak dlouho nebydlí a daně neplatí, kdo není spůsobilý ku přijetí do stálého seznamu ') Zákouy r. 1870 a 1886 iievypočítávají tyto úředníky stejné (§. 47 resp. §. 22 a 51); hlas mají zejména místožupan, notáh fískál. předseda i pií- sedící stolice sirotčí, služní (1886: vrchní služní) a j., také purkmistři mest s refnilovaným magistrátem. Ostatní úředníci mají pouze slovo, po případě mluviti jsou povinni ; dle zákona 1886 úředníci k hlasu oprávněni nemohou jeho užívati, kdykoli se jedná o jejich činnost. — Osnova roku 1891 pokládá za Členy ex oíFo: místožupana, fin. ředitele, předsedu sto- jiíky municipálními. o samosprávě v Vhrách. ;]<^\ volicA snčniovních (vynechání z něho nebo nezaplacení daně však ne- bráni práva členského užívati '). Listina nejvyšších poplatníků, jakožto virilistAv upravuje se každo- ročně ve veřejných schůzích stálé komise veritikační, jež ročně zřizcge se ze středu municipálního výboru ; čítá pět Členů volených a předsedu i tři členy vrchním županem jmenované, referentem je notář. Dle zá- kona 1870 valné hromadě výboru municipálního příslušelo listinu tu schvalovati; dle zákona 1886 a osnovy 1891 dostává se jí pouze vě- domosti, kdežto z usnesení komise verifikační lze rekurrovati do 15 dnů ke stálé komisi soudní či revisní ; tato čítá 5 členů, valnou hromadou ua 5 let (1870 a 1891 na H 1.) volených, a předsedou jejím je vrchní župan a v neprázdní jeho místožupan. Při sestaveni listiny virilistův ostatně stanovena jistá výsada intclligence, že totiž její daň počítá se dvojnásobně, pokud se kdo každoročně napřed o to hlásí a nárok svůj verifikační komisi prokáže; jsou to učitelé všech škol, i soukromých (l88ti, 1891: jen profesoři), členové uherské akademie věd, akad. umělci, redaktoři, kněží, doktoři, lékaři, inženýři, členové obchodních komor, úředníci hospodářští a p. Daň manželky a nezletilých děti přičítá se manželu a otci, spravujeli jích majetek. Mandáty členů volených trvaly dle zákona 1870 šest let, dle zákona 1886 deset; osnova 1891 vrací se k šestiletí. Při tom obno- vuje se vždy jen polovice členů; doplňovací volby konají se každo- ročně. Volí se dle volebních okresů, jež municipium samo ustanovuje po 200 — 600 voličů; také předsedy volebních komisí vysílá valná hromada municipia; volba sama koná se veřejně za přítomnosti úřed- níkův a pod zvláštní ochranou zákona osobním odevzdáním hlasovacích lístků. Voličem je, kdokoli je zanesen do seznamu voličů sněmovních; volitelným, kdokoli není ze členství vůbec vyloučen. Stížnosti proti řízení volebnímu nebo reklamace proti volitelnosti členů do ló dnů po volbě rozhoduje komise veriiikačni, a v další řadě konečně komise soudní čili revisní. Zákon 1886 a osnova 1891 ponechávají také mi- nistru vnitra právo, ku předstávce vrchního ^župana nebo člena komise revisní do 15 dnů po rozhodnutí anullovati celé řízení volební ná- sledkem porušení zákona. Municipální výbor schází se ročně k dvěma řádným valným hro- tíMílÚM (čili zasedáním), na podzim za příčinou rozpočtu, na jaře k re- visi závěrečných účtů; ostatně může svým vlastním statutem dál upra- viti počet a čas hromad, a v mezích zákona také jednací řád. Dle potřeby konají se také hromady mimořádné, ale od roku 1886 smějí projednávati jen ty záležitosti, jež byly uvedeny v jednacím pořádku. V řádných hromadách připouštějí se návrhy samostatné, s programem nesouvislé, jen když byly v čas oznámeny a veřejně napřed vyhlášeny. Vůbec náleží každou valnou hromadu i s pořadem jednání vyhlásiti jistou dobu napřed.") *) Zákon 188l> i osnova 1891 (§. 23 resp. 158) uvádějí jcšté nčkterá jiná obvyklá obmezení; zákon 1870 (§. 20) vylučoval také každého, kdo si uajal verojný majetek municipální nebo jinak byl v účtování s muni- ťipiem. "*} Svolati mimořádnou hromadu přísluší z pnividla vrchnímu županovi, buif i vlastního podnčtu nebo z usnesení valné hromady, dle osn. 1891 také 3R2 S. Rieger: Ptcdscdou valné hromady je yrcbni župan a v jeho neprázdní mistožupan; v další řadě stojí dle zákona 188G vrchní notář nebo ten, koho urči municipální statut se schválením ministra vnitra, dle osnovy však toliko náměstek ministrem vyslaný. Kdo poruší důstojnost jednání, kdo injurie členů hned neodvolá nebo jsa napomenut a potom k pořádku volán, jednání přece dále ruší, může pro urážku schůze valnou hromadou ihned a konečně do 100 zl. býti pokutován, s vý- hradou dalšího stíhání trestního; dle osnovy 1891 kdo schůzi urazil, vylučuje se z jednání, dokud pokuty nezapraví. Ve valné hromadě rozhoduji jednoduše hlasy přítomných ; avšak každý člen je povinen hlasování se zdržeti, jednali se o věc, v níž má přímý zájem, totiž od r. 1886 zejména kdokoli je s municipiem v poměru pachtovním, ve smlouvě nebo v rozepři, také ti členové, kteří jsou obecními před- stavenými, kdykoli se jedná o kontrolu úředníkův a p. (ovšem také úředníci nehlasují o své činnosti). Hlasy počítají se především dle počtu řečníků, po případě dle povstání a dle jmen; hlasování tajné je předepsáno v disciplinárních záležitostech úřednictva a dle osnovy 18í)l také při volbě výboru správního a ústředního. *) Zápisy jednání musejí se ověřiti, a opisy předkládají se ministru vnitra, po případě i jiným, dle osnovy 1801 vrchnímu županovi. Přirozeným doplňkem municipálního výboru je zvláštní stálý výbor, jenž v plných schůzích nebo v cdborech připravuje pro valnou hro- madu municipální důležité záležitosti, jako vydání statutů, rozdělení okresů, rozpočet, systeniisováni úřadův a platův a j. v. Valná hro- mada volí tento výbor ze svého středu dle zákona 1870 na 3 léta, dle zákona 1880 na ó let, dle osnovy 18!)! na *2 léta s roční ob- novou jedné polovice. Municipiu je ponecháno stanoviti počet členů stálého výboru i jeho zřízení prostředkem svého statutu, schváleného ministrem vnitra; nicméně dle osnovy 1SÍ)1 počet členů má pohybo- vati se mezi 8 — 24, v sudém čísle. Předsedou byl dle zákona 1870 mistožupan, ale dle zákona lí^SO vrchní župan (tedy orgán státní), po případě mistožupan nebo vrchní notář; mimo to stálý výbor sám si volil místopředsedy, a zákon is.sř) z hodnosti té vyloučil úředníky municipální. Týž zákon také nedopouští, aby jednak členové obecních představenstev, jednak zevnější čili okresní úředníci komitátu byli (•leny stálého výboru; poslední jsou však povinni na požádání přichá- k usnesont stálélio výboru; mistožupan múze hromadu svolati pouze vý- minkou. Valné hromady ohlašují ^o H dní napíed; dle osnovy 1891 děje se tiik v úrodním listu komitátu. avšak Ihňta 8dpuní prodlužuje se na mésíť při rádných hromadách, a na 15 dní pi*i záležitostech důleifeitych vyrizovanvch se schválením ministerským. Samostatné návrhy ohlašuji se 24 hodin napíed; avšak dle osnovy ISDl, kdykoli člen chce učiniti návrh z oboru působnosti samosprávná' nebo navrhujeli, aby v řádných liromadácli jednalo se o vládním nai'ízení všeobecného rázu, musí to vrchnímu županovi oznámiti 10 dní napřed. ') Dle zákona 188(1 i)ředseda sám nebo k žádosti 10 členů dává hlasovati povstáním ; dle jmen hlasuje se, kde to káže zákon anebo 20 členů pí- semně žádá (1891: aneb předseda za nutné považuje). Zákon 1870 ne- znal hlasování povstáním, za to hlasování dle jmen dalo se k žádosti 10 členu. o samosprácé v Uhrách, 383 zeti k informaci výboru. Xaproti tomu osnova IšOl vzhledem k na- stávajícím přeménára uvádí, že předsedou stálého výboru je vrchní župan, po případě jeho zákonitý náměstek; místožupana a vrchního notáře pak prohlašuje za cleny ex ofiFo, tak že tedy stálý výbor, ac celkem samosprávný, ve svóm čele i středu má míti také orgány země- panské. Jinak dle osnovy 1891 úředníci, kteří jsou členy výboru mu- nicipálního, vůbec nemohou voleni býti do stálého výboru; úředníci jsou arci povinni na požádání se dostavovati a podávati potřebných vysvětlení, aniž by mohli hlasovati. V čele komitátu stojí vrdnii župan, jenž není a nebyl orgánem municipálním, nýbrž jest úředníkem přímo podřízeným ministru vnitra, resp. vládě, a v komitátu svém zástupcem výkonné moci státu (dle osnovy 1891: zástupcem veškeré vlády). Municipální zákon r. 1870 přikázal mu v komitátu jednak dohled k oboru samosprávné působnosti, jednak péči o zájmy státní správy komitátem prostředkované, a zákon r. 188() připojil dohled na všecky orgány zeměpanské (vyjímaje soudní), i vůbec rozšířil jednotlivá jeho práva. Dle osnovy 1891 vrchní župan netoliko má v zájmu státu a zejména jednotné správy dohlížeti k vykonávání zákonův a nařízení, k působnosti všeho úřednictva i samosprávných sborův a orgánů ; osnova také podřizuje mu přímo neb nepřímo všecky úředníky v komitátu a zároveň dává jemu moc, aby jménem vlády s konečnou platností rozhodoval záležitosti zákonem nebo nařízením zvláště vytknuté. A ježto vrchní župan již dříve byl zákonným před- sedou valných hromad svého komitátu, od r. 1870 také výboru správ- ního, od r. 188Í) i výboru stálého (mimo jiné komise), stává se již pravou, skutečnou hlavou vší správy v komitátu, kdežto původně byl spíše jen státním dozorcem. Vrchního župana dosud jmenoval a propouštěl král k návrhu mi- nistra vnitra (dle zákona 1870 výslovně bez ohledu na staré dědičné vrchní župany), — osnova činí z toho záležitost celé rady ministerské. Vůbec na rozdíl od jiných úředníků vrchní župan je hodnostář pový- tečné odvislý od důvěry vlády (nepřímo pariamentární majority), a změna ve vládní soustavě a politice může přirozeně přivoditi změnu v osobách vrchních županů, jakožto důležitých opor vlády a strany právě panující ; vzhledem k tomu také pro tuto hodnost není předepsán požadavek odborné kvalifikace. Dle osnovy 1891 král jmenuje vrchní župany k návrhu ministerského předsedy v dorozumění s minřstrem vnitra, a. může je zase k usnesení rady ministersko a ku přednesení ministerského předsedy kdykoli propustiti (s výhradou nároků na pensi a pořadí). Mimo to ministerská rada může i)roti nim zaváděti řízení disciplinární před zvláštním óčlenným soudem (ze státního sekretáře ministerstva vnitra a po 2 radech ministerstva vnitra a spravedlnosti), s odvoláním k ministerské radě samé ; ovšem jsou vrchní župane také povinni rozkazů ministerských náležitě poslouchati. Z druhé strany vláda ovšem starala se o patřičné výhody těchto hodnostářů. Dle zá- kona 18h6 vrchní župane mají plat ministerských radů 1. nebo 2. třídy i s ostatními požitky, dle velikosti a lidnatosti municipií; zároveň se značnými výhodami upraveny jejich nároky na pensi neb odbytné, HSl -S. Uieger: Ó samosprávě r Uhrách. s ohledem na to, zdali již prve byli úředníky státními nebo nikoli (g. 5Í), jejž osnova \^9l v platnosti ponechává). Původně vrchní župan mohl sice býti jmenován pro nékolik městských municipií najednou, ale nikoli zároveň pro komitát a městská mnnicipia v obvodu tohoto (zákon 1870). ČI. 89: 1874 však i to při- pustil v zájmu většího sestředěni municipií (srov. i či. 6: 1876, §. 9). Po redukci municipií z r. 187H zákon r. 1886 stanovil nejvyšší poěet vrchních županů na 70, tak že jedinému mohly prozatímně nebo trvale svěřiti se záležitosti dvou, výjimkou i více municipií (při trvalém svěření dvou municipií s nestejným sídlem náleží vrchnímu županovi vždycky plat ministerského rady 1. třídy). Ministr vnitra zavázán, aby každo- ročně při rozpočtu oznamoval říšskému sněmu, kolik vrchnožnpanství je trvale spojeno a kolik jich připadá do 1. nebo 2. třídy. Osnova r. 1891 neustoupila od tohoto soustřeďování ve vedení municipií. Po- nechává stálé nebo prozatímně spojování vrchní agendy různých muni- cipií, a ministerský předseda ustanovuje v tom případě vrchnímu žu- panovi jediné sídlo, kde bydliti je povinen; dále pak stanoví vůbec, že tam, kde sídlo komitátu nachází se ve městě požívajícím samostat- ného práva jurisdikčního, vrchní župan komitátu již mocí zákona je zároveň vrchním županem tohoto města, resp. vrchním purkmistrem (vyjímajíc z toho jedině Budapešt). Ostatně dle osnovy 1891 místo- žnpan (nyní jmenovaný) zůstává pravidelným náměstkem vrchního žu- pana; ale v jeho neprázdní nastupuje zástupce vysílaný ministrem vnitra. Oba však nemohou jednati v záležitostech osobních a vrchním županem konečně rozhodovaných, leč dostaneli se jim k tomu zvlášt- ního zmocnění ministrem vnitra v dorozumění s ministrem příslušným. ') ') Vrchní župan užívá pec-eti se zemským znakem a se jménem dotyčného municipia nebo municipií. Dle zákona 1886 ministr vnitra mohl pro službu při osobé vrchního župana systemisovati a obsazovati místa tajemníka (v hodnosti ministerských koncipistův a konceptních adjunktů) ; dle osnovy 1891 vrchní župan může k tomu užjti a tedy piímo sobě podHdíti jednoho z vicenotárá komitátních. (Pokraťování.) Oprava. V 'i. čísle Osvěty na str. 2or> na 2 řád. shora místo {4 má státi 440, tak že celá věta správné zní: Křižíkova fontána vrhati bude 440 hektolitrů vodv. Ř. tsdi. čís. 5. o S VE TA ^-?*|^- Země koruny české dle nového sčítáni. PodáTá Jo8. J. Toužimský. I. Počet obyvatelstva. rvní výsledky popisu obyvatelstva ze dne 31. prosince 1890 máme již před rukama. C. k. statistická ústřední komise ve Vídni rychleji než jindy vydala první publikaci ') o počtu domi^, nájemných stran a přítomného obyvatelstva ve všech královstvích a zemích rakouských. Jakkoliv nelze zneuznati píli, kterou tu ústřední statistický sbor osvědčil, přece již předem dlužno nám vysloviti politování, že tak důležitý úkol, který vykazuje naše doba popisu obyvatelstva a statistice, není záleži- tostí zemskou. Jest to nejen právně přirozeno, ale i věcně odůvodněno a žádoucno. Práce byla by nejen rychlejší, ale i snadnější a přesnější, nehledě ani k tomu, že publikace Vídeňské jsou nám namnoze ne- přístupny, pro nás takřka ztraceny, kdežto doxha právě máme nedo- statek statistických rozhledů. Popis obyvatelstva dle požadavků naší doby a statistika na něm zbudovaná nemá jen za účel poznati počet obyvatelstva, ale i poměry pohlaví, věku, tělesných zvláštností a vad, duševního vývoje, vyznání, stavu rodinného, majetku, zaměstnání, obydlí, a nás pak především také jazyka a národnosti. Slovem má. podati jasný obraz stavu hospodářského, osvětového, národopisného i sociálního. Čísla ta mají nám ukazovati, zda pokračujeme či jderaeli zpátky, jaký jest náš stav v tom kterém oboru, mají nás vésti k poznání vad i nedo- statků a k hledání nápravy. Vše to ale jest patřičně možno jenom, když pěstování statistiky bude v nejrozsáhlejší míře včcí zemskou. V jiných mnohem méně pokročilých a vyvinutých zemích, než jsou Čechy, Morava a Slezsko, poznali dávno důležitý úkol statistiky; i Bulharsko, Srbsko a llumunskó vynikají daleko nad nás v rychlých a zevrubných publikacích statistických, které jasný podávají obraz ') Vorláníige Ergebnissc der Volkszáhlung vom 31. December 1800 in don ira Heicosratho vertretenon KiniigiTichcn und Laiidern. Ve Vídni 18í)l. OSVÉTA 1891. 6. 25 38G /. /. Toužimský: života a vývoje těch zemí, ač by n nás byly potřebou mnohem větši. Naše popisy a statistické publikace nejen nejsou ani tak zevrubné, ale i ve věcech, které pro nás máji význam kromobyčejný a dosah poli- tický, jako jest jazyk a národnost, jsou nedosti určité a nepřesné. Sem spadá jmenovitě udávání jazyka obcovacího, které již nemálo zmatků a trpkosti způsobilo. Co chtělo se věděti, co bylo třeba zjistiti ? Národnost ! Místo otázky po národnosti neb mateřském jazyku vložena i při posledním popisu otázka po obcovacím jazyku, kteráž formule na statistickém kongresu Petrohradském byla sice doporučena, ale pro poměry v zemích koruny české, ano i celého mnohojazyčného Rakouska nikterak se nehodí. Obcovací jazyk bývá sice u nás stejný s jazykem mateřským a s národností, nicméně bylo nepřesného výrazu jmenovitě ve mnohých německých okresích užíváno k výkladu proti slabším slu- žebným a dělnictvu, že jde o jazyk ne mateřský, ale kterým v obci, továrně neb i rodině většinou se mluví. A přece jenom přesný, určitý základ statistický národních poměrů v zemích našich může posloužiti spravedlivému a uspokojivému vyřízení sporů národních. Ve výsledcích statistických, jež máme po ruce, není ještě jazyk obcovací obsažen. Čísla jejich jsou však velice poučná. Jmenovitě v království českém z čišel těrh s velikým důrazem mluvi palčivá otázka zemědělská a spojená s ní otázka národní. Čísla ta nabádají k vážnému přemítání a uvažování, kterak zjednati nápravu a chrániti naši národnost. Počneme nejprve s číselnými poměry celku se týkajícími a po té přejdeme ku podrobnostem, ku Praze a velkým střediskům obyva- telstva, k okresům a jednotlivým obvodům, kde příznivé a nepříznivé neb i pro nás nebezpečné poměry se jeví. Povšechné výsledky popisu vykazují v zemích koruny české oby- vatelstva : r. 1869 r. 1880 r. IS\H) v Čechách 5,140.544 5,500.819 5,837.(;03 na Moravě 2,017.274 2,158.407 2,272.S5í) ve Slezsku 513.352 505.475 002.117 úhrnem . . 7,071.170 8,279 .701 8,7 12.570 Jeví se tedy přírůstek od r. 184ÍH do 1880 od r. 1880 do li^iH) v Čechách . . 420.275 čili 8*2 /'o 270.784 čili 50 V. na Moravě . 130.133 r 0-7 •• 119.449 « 5*5 **• ve Slezsku . 52.123 n lo-i \ ,30.042 v 0-5 \ úhrnem . . 008.531 čili 7-93'o 432.875 čili ÓHO'* Čísla ta ukazigí, že přírůstek obyvatelstva za posledních deset let jost značně menši, než byl dříve, že procento přírůstkové kleslo s 7!)3 na 53 čili ročně s o'-79 na 0*53. Největší úbytek jeví se v Čerbách a ve Slezsku, a sice o 3*20 a 3*00, menší jest na Mo- ravě, kde rozdíl obnáší 1*20. Netvrdíme sice, že by přelidnění neb husté nahromadění obyvatelstva v jistém obvodu znamenalo pokrok hospodářsky a osvětový, nicméně tak nápadné klesnutí přírůstku jest znáníkou velmi povážlivou. Vzrůstání počtu obyvatelstva a procento žerné koruny české dle nového sčítáni. 337 přírůstkové nejsou okolnosti nahodilé, nýbrž pravidelné a pevné, za- kládající se na všeobecném hospodářském a osvětovém stavu, země a neměnívají se tudíž v krátkých mezerách času, nýbrž v dlouhých te- prve obdobích, když mění se i hospodářský a osvětový stav obyvatelstva. Pro nás pak jmenovitě v Čechách, jak později ukážeme, jest klesající toto procento přírůstkové tím více na pováženou, že je nestejně roz- děleno dle jednotlivých okresů. V ostatních zemích rakouských vykazuje nový popis obyvatelstva : r. 1869 r. 188í) r. 189() v Dolních Rakousích 1,990.708 2,330.621 2,651.530 v Horních Rakousích 736.557 759.620 783.576 v Solnohradech 153.159 163.570 173.872 ve Štyrsku 1,137.990 1,213.597 1,281.023 v Korutanech 337.694 384.730 360.443 v Krajině 466.334 481.243 498.390 v Terstu a Přímořf 600.525 647.934 695.853 v Tyrolsku a Vorarlberku . . . 885.789 912.549 928.910 v Haliči 5,444.689 5,958.907 6,578.364 v Bukovině 513.404 571.671 646.607 v Dalmácii 456.961 476.101 524.107 Úhrnem i se zeměmi koruny české vzrostl počet obyvatelstva v Rakousku z 20,394.980 na 22,144.244 a nyní na 23,835.261; tedy ho v letech 1869—1880 přibylo 1,749.264 čili 8-67o v letech 1880 až 1890 pak 1,691.017 čili o 7-6 Vo. Průměrný přírůstek v celém Rakousku klesl během posledního desítiletí o celé 17, a jest tudíž značně nepříznivější než v Německu, v němž, ač lidnatější jest než rakouské země, rozmnožilo se obyvatelstvo za poslední pětiletí o 5*7%.*) I proti tomuto průměrnému číslu jest přírůstek pro země koruny české v neprospěchu o celých 2'3 proč. Celkem procento přírůstkové v jednotlivých královstvích a zemích rakouských velmi se různí, jako život, povaha a potřeby těchto zemí, a hledě k různosti té možno země ty rozděliti ve tři skupiny : v země, kde procento přírůstku ukazuje jistou pravidelnou ustálenost, kde značně stouplo a kde značně kleslo. Ku první skupině náležejí země Alpské, jež se svým uzavřeným hospodářstvím a nevelkým průmyslem vykazují neznačné sice, za to však stálé, změnám méně podléhající procento přirňatkové. Tak v Horních Rakousích r. 1880 obnášelo 3-1%, r. 1890 3-2%, v Solnohradech 6-8— 6-3\, ve Štyrsku 6-6— 5-6%, v Korutanech 3-3— 3-4" o, v Kra- jině 3*2 — 3'6%. Sem náležejí ještě i krasové země Přímořf s Terstem, kde jeví se poměr ten 7*9 — 7'4"o. Odchylku od Alpských zemí mimo Štýrsko činí poněkud i Tyroly a Vorarlberk, kde snížil se vzrůst oby- vatelstva s 3'OVo na 1*76"/ . Sem možno počítat i Dolní Rakousy, kde přitažlivost hlavního města podrobena bývá odchylkám ; procento pří- růstku kleslo zde sice o 3*3, avšak vždy ještě jest velmi značné, nej- větší ze všech zemí rakouských, obnášejíc 138 proti 17*1 v letech ') Podle popisu ze dne 31. pros. ISIM) počet obyvatelstva od roku 1SS5 z Mimb.lOA vzrostl na 4!>,422.f)2S, tedy o 5-7^. ťili M47o nnnv. 25* H88 J' 'f' Touéimský: 1800 — 1880. Volnější neb opět zrychlenější tempo ve vzrůstání oby- vatelstva jeví se ve všech městech evropských a jich okresích, a toto měřítko platí i pro Dolní Rakousy, jež za sv4j přírůstek děkují hlavně Vídni. ') Značné stoapání počtu obyvatelstva jeví se v Haliči, Bukovině a Dalmácii, tedy v zemích nižšího poměrně stupně osvětového. V Haliči procento přírůstku z 9*4 stouplo na 10*4 a v Bukovině s 11 '3 na lo'l, čehož příčinu dlužno zajisté hledati v otevírání hojných pramenů pomocných, jež obyvatelstvu obživu usnadňují. Nejpříznivější však poměr jeví se v Dalmácii, kde procento přírůstku z 4'2 stouplo na 10*1, k čemuž arci přispívá hlavně pozadí Bosny a Hercegoviny a čilejší s oběma zeměmi spojení. Provedením dalšího zamýšleného železničného spojení Dalmácie s Bosnou kromě dráhy z Metkovié přes Mostar do Sarajeva bude tu zajisté pohyb obyvatelstva ještě příznivější. Bohužel vyhýbají se všechny ty dráhy pečlivě všelikému spojení se zeměmi rakouskými a slouží toliko spojení Uher přes Bosnu s Dalmácií a mořem Jaderským. Jediná, nejstarší dráha bosenská, již za dob tu- reckých provedená traC z Nového do Baňaluky, ostala kusou, ač pro- dloužení její k Doboji a připojení tu k hlavní trati Brodsko-Sarajevské nečinilo by veliké obtíže. Posloužilo by to ovšem průmyslu a obchodu rakouských zemí, jmenovitě i českému, a tomu právě Uhry staví se na odpor, ačkoli železnice bosenské a tím více dalmatské investují se hlavně z peněz poplatníků rakouských zemí. Jest to úkaz převrácených poměrů hospodářských, kterak Uhry nejen zemědělství našemu, ale i průmyslu a obchodu dovedou působiti ujmu a škodu. Čechy, Morava a Slezsko tvoří skupinu třetí, která jest v po- měru nejnepříznivějším, poněvadž klesajícím. Nepříznivé hospodářské poměry nedotkly se žádné země tou měrou, jako velké části zemí ko- runy české. Jakým spůsobem zmenšil se nám přírůstek obyvatelstva? Kam poděla £e část ta, kde dlužno hledati poslední příčinu tohoto nepřízni- vého pro nás pohybu? Jak známo, jsou dva hlavní činitelé, kteří pů- sobí na vzrůst neb ubývání obyvatelstva. Jeden, tak zvaný přirozený pohyb obyvatelstva zakládá se na poměru mezi počtem zemřelých a živých narozených. Oč počet živých narozených jest větší než počet smrtí ubylých, o to přirozeně rozmnožuje se obyvatelstvo. Ve Francii na př. jest poměr ten nepříznivý, vykazujeť na 1000 oby v. 26 živých narozených proti 23*9 úmrtí ročně, kdežto na Rusi jest velmi pří- znivý, na 1000 oby v. připadá tam ročně 50 živých narozených dítek proti 36*7 úmrtí, tak že přirozeným pohybem vzrůstá obyvatelstvo při 1000 duší o 13*3. O poměrech těchto máme u nás přesné úřadní záznamy, dle nichž možno vždy činiti porovnání a bilanci. Druhý činitel, tak zvaný pohyb stěhování, zakládá se na odcházení domácích ze země a přibývání cizích. O pohybu stěhování máme kusé jen zprávy, ač právě pro země koruny české bylo by velmi důležito, aby opatřovány *) Podle posl. popisu čítá Vídeň ve svém rozšíření o 19 okresech 1,355.255 duší proti 1,111.370 z r. 1B80 ve Vídni a předměstích, tedy přírůstek 213.H7fi, tak že na ostatní Dolní Rakousy vybývá přírůstek 77.033 dn«í. Zemé koruny české tile nového sČitáni. 3H9 byly zázuamy co nejspolehlivější, a to nejen pokud se týče stěhováni za moře, nýbrž i do jiných zemí rakouských. Na základě prvějším jeví se pJHrozený pohyb obyvatelstva v zemích koruny ěeské takto: V Cechách civilního') obyvatelstva r. 1880 bylo 5,529.122, za deset let do 1890 přesahuje poěet živých narozených o 489.509 počet zemřelých, podle toho měl skutečný počet obyva- telstva 31. pros. 1890 obnášeti 6,018.631; ježto však obnášel pouze 5,803.211, jest bilance obyvatelstva v království za poslední desítiletí passlvní o 215,420 duší. Na Moravě počet narozených živých dítek v téže době jest o 185.190 větší než počet zemřelých, skutečný počet měl tudíž býti v posledním popisu 2,323.531, bilance obyva- telstva markrabství jest tudíž passivní o 65.663, Ve Slezsku obnášel přebytek ten 48.782, což podmiňovalo skutečný počet 612.137, bilance obyvatelstva vévodství slezského jest tedy passivní o 12.944, V pro- centech vyjádřen obnáší úbytek přirozeného vzrostu obyvatelstva v Čechách 3'8%, na Moravě 3'O^U a ve Slezsku 2' 3Vo, Úbytek ten dotýká se pak nejtížeji národnosti české a tvoří bilanci nejen zemí naiich, ale i če- ského národa passivní, což v zápasu, jejž vedeme s národností ně- meckou, nemůže býti okolností bezzávažnou. Z ostatních zemí rakouských ztrácí Halič 117.863 duší, což však při značnéái rozmnožení jejího ob3rvatelstva a výhodné zeměpisné po- loze, která zemi tu zbavijge bezprostředního sousedství s Němci a tudíž i bojů o národnost, nepadá příliš na váhu ; dále ztrácejí Dalmácie 20.000, Bukovina 3714, Krajina 22.661, Gorice a Gradiska 13023, Istrie 4934, Korutany 8434, Tyroly 21.522 a Horní Rakousy 5796. Naproti tomu mají více, než činí přirozený přírůstek. Dolní Rakousy, kde hlavně do Vídně přibylo ještě 158.347 přistěhováním, Solnohrady o 5066, Štýrsko o 6330, Terst o 9483, hlavně přistěhováním z Itálie, a Vorarlbersko, jež od prokopání tunelu Arlberského lépe prospívá, o 3762. Celkem ubylo ve všech zemích rakouských přirozeného pří- růstku o 329*054 duší, v čemž, jak čísla ukazigí, nejnepříznivější mají podíl země koruny české. Kam obyvatelstvo toto se děje, není ovšem tajemstvím. Podle záznamů vládních úřadů ve Spojených státech severoamerických při- stěhovalo se tam za minulých deset let z rakouských zemí okrouhlým číslem 258.000 duší proti 75.000 předcházejícího desítiletí. Bohužel nemáme dalších dokladů o těchto vystěhovalcích, ač proud ten trvá již po léta a působí zemím našim citelné ztráty; jak ze zkušenosti a z ubývání obyvatelstva v jednotlivých okresích seznáváme, jsou to ') CítíIdí obyvatelstvo jediné zde může býti měřítkem. Počet civilního a vojenského obyvatelstva jeví se takto: r. 1869 r. 188() r. 1890 civ. oby v. vojsko civ. oby v. vojsko civ. oby v. vojsko v Čechách 5,106.069 34.475 5,529.122 31.697 5,803.211 34.392 v Moravě 1,997.897 19.377 2,138.341 15.066 2,257.868 14.988 ve Slezsku 511.581 1771 563.355 2120 599.193 2924 V celém Rakousku bylo r. 1869 obč. obyvatelstva 20,217.531 a vojska 177.449, r. 1880 obč. obyv. 21,981.821 a vojska 162.423, r. 1890 obč. obyv. 23,647.754 a vojska 187.507. 1890 přibylo 112 - 5 102 - 5 117 - 7. 390 «^* ^' Toužimský: vystěhovalci hlavně z Čech, jmenovitě z jižních, dílem pak z Moravy. Mimo to jde od nás a neméně z Moravy nemalý proud vystéhovalecký do Vídně a jejího okolí a částečně i do měst německé říše. Také na Rus, do Bosny, Srbska a Bulharska ubyla od nás jistá část obyva- telstva. Tolikéž vzmohlo se poslední doby stěhování do jižní Ameriky, jmenovitě však z Haliče. Krajina a Přímoří vysílají mnoho kočovníků do světa, a z Dalmácie ubírá se ode dávna jisté procento na moře za výživou. Co do hustoty obyvatelstva připadalo na 1 čtver. kilometr oby- vatelů : 1880 v Čechách .... 107 na Moravě .... 97 ve Slezsku . . . . 110 Y ostatních zemích rakouských jeví se tato hustota v Dolních Rakousích r. 1880 118, r. 1890 134 (+ 16). v Horních Rakousích 63—65 (+ 2), v Solnohradech 23—24 (+ 1), ve Štyrsku 54—57 (+ 3), v Korutanech 34—35 (+ 1), v Krajině 48—50 (+ 2), v Terstu 1531 — 1659 (+ 128), v Gorici a Gradisce 72—75 (+ 3), v Istrii 59—64 (+ 5), v Tvrolsku 30—30 (+ 0), ve Vorarlberku 41—45 (+ 4), v Haliči 76—84 (+ 8), v Bukovině 55—62 (+ 7) a v Dalmácii 37—41 (+ 4). Ježto Terst jako městský obvod nemá pro porovnáni významu, jsou země koruny české nejlidnatější z rakouských zemí po Dolních Rakousích, kde však též hlavní město je zvláště rozhodujícím. Ostatní země následují pak v tomto pořadí: Halič, Gorice a Gradiska, Horní Rakousy, Bukovina, Istrie, Štýrsko, Krajina, Vorarlbersko, Dalmácie, Korutany, Tyroly a Solnohrady. — Podle přírůstku obyvatelstva za- ujímají Dolní Rakousy místo první, ostatní pak země následují v tomto pořadí : Bukovina, Halič, Dalmácie, Istrie, Terst, Vorarlbersko, Slezsko, Solnohrady, Štýrsko, Morava, Čechy, Gorice a Gradiska, Krajina, Ko- rutany, Horní Rakousy a Tyroly. Značnější ještě vliv na vývoj počtu obyvatelstva než hustota lid- natosti má spůsob jeho osídlení dle velikosti bydlišť. V Čechách mimo 2 města s vlastním statutem jest obcí 7317 (+ 315 proti 1880) na Moravě mimo 6 měst s vlastním statutem 2865 (-f- 51) a ve Slezsku mimo 3 města s vlastním statutem 495 (4- 3). Ve všech zemích ra- kouských činí počet měst s vlastním statutem 33 (+ 1 ve Štyrsku) a obcí 27.855 (+ 421). Koruně české připadá: v Čechách na Moravě ve Slezsku obcí obyvatelů obcí obyvatelů obcí obyvatelů s méně než 2000 6915 3,753.196 2695 1,486.929 425 326.771 od 2000—5000 .. 305 886.183 138 391.083 60 165.784 od 5000—10.000 . . .. 63 421.911 20 129.723 5 34.191 od 10.000—50.000 . .. 26 351.555 10 146.642 4 53.695 od 20.000—50.000 . 6 191.523 1 23.716 1 21.676 přes 50.000 ..... 2 233.235 1 94.753 — Připadá tudíž na obce s méně než 2000 duší v Čechách 64*3%, na Moravě ()5'4% a ve Slezsku 54*3% všeho obyvatelstva. Ježto obce Zetné koruny české dle nového sčítáni. 31)1 do počtu toho jsou rázu více vesnického, možno obyvatelstvo to po- važovati hlavně za vesnické. Zde však také jeví se číslo přírůstku zcela rozdílně od obyvatelstva ostatního. Zde buď jest přírůstek jen nepatrný nebo žádný, nebo jeví se absolutní úbytek, značnější přírůstek jeví se jen v obcích s více než 2000 obyv.' Bez významu není též poměr mezi poetem domúv a počtem oby- vatelstva. Domů napočteno: r. 1869 r. 1880 r. 1890 v Čechách 647.775 697.645 727.352 na Moravě 286.412 308.737 325.337 ve Slezsku . 63.591 70.832 71.664 úhrnem . . 997.778 1,077.214 1,124.353 . 997.778 1,077.214 Jeví se tudíž přírůstek: v 1. 1869—1880 v Čechách 49.870 čili 7-59Vo na Moravě 22.325 „ 7-707o ve Slezsku 7.241 „ 11'33% v 1. 1880—1890 29.707 čili 4-26% 16.600 „ 5-387o 832 l-17Vo úhrnem . . 79.436 čili 7-967o 47.139 čili 4*37% Klesl tedy přírůstek domů ještě značněji než přírůstek obyva- telstva. Poučný jest tento poměr i v ostatních zemích rakouských. Byloť domů r. 1869 v Dolních Rakousích .... 183.218 v Horních. Ilakousích v Solnohradech ve Štyrsku . . v Korutanech v Krajině . . . v Terstu . . . v Gorici a Gradisce v Istrii .... v Tyrolsku . . ve Vorarlberku v v v Haliči . Bukovině Dalmaciii Jeví se tudíž přírůstek 110.499 2.5.311 179.048 50.279 75.550 6.357 31.893 47.093 119.712 20.033 855.949 98.096 86.543 r. 1880 197.245 114.444 26.452 188.460 49.420 79.203 7.739 34.975 51.066 125.029 22.290 959.852 113.784 100.729 r. 1890 210.373 115.745 26.767 193.369 49.701 83.894 8.277 36.695 56.389 129.611 23.762 1,029.368 127.884 115.368 v Dolních Rakousích v Horních Rakousích v Solnohradech . ve Štyrsku . . v Korutanech ubylo v Krsgině . . . v Terstu . . . v Gorici a Gradisce v Istrii .... v Tyrolsku . . od r. 1869 do r. 1880 14.027 čili 7-59 % 3.945 1.141 9.412 859 3.653 1.382 4.082 3.973 5.317 » n 3-307o 4-40% 5-17% 1-7670 4-737o 21 -6770 9-57"o 8-367« 4-40^ od r. 1880 do r. 1890 13.128 čili 6-66" o 1.301 315 4.909 281 4.691 538 1.720 5.328 4.582 n O' n n 1-14" 1-1'J ,, 2-«l% 0-577o 5-92% 6-95% 4-927. 10-42% 8T.7"/„ 3íj2 J. J- Touiimský: od r. 1869 do r. 1881) od r. 188() do r. 1890 ve Vorarlberku .... 2.257 čili ll'27'/o 1.472 čili (ÍGO"; v Haliči 103.903 „ 12-10% 69.51G „ 7-24% v Bukovině 15.688 « 15-957o 14.100 „ 12-39V« v Dalmácii 14.186 „ 16*39% 14.639 „ 14'53% Ve všech zemícli rakouských bylo roku 1869 domů 2,887.359, r. 1880 pak 3,147.902, přibylo jich tedy 260.543, čili 9*02%, r. 1890 napočteno jich 3,331.556, přibylo tedy 183.654 čili 5*83%. Průměrné procento přírůstku domů v Rakousku značně se tudíž snížilo, nicméně v Čechách nedosáhlo ani tohoto průměru. Nejcitelněji jeví se poměr ten v zemích Alpských, kde stavební ruch téměř zastaven; největšího vzpružení dosahuje za to stavební ruch v Dalmácii, Bukovině, Haliči, pak v Dolních Rakousích, ač i tu jeví se klesnutí, a v Istrii. Průměrně připadá na jeden dům nájemných stran nájemníků 1869 1880 1890 1869 1880 1890 v Čechách . 1*87% 1*78% 1*77% 7*94% 7-97% 8*03% na Moravě . l-63''/o 1*57% 1*54% 7*04% t>-97% 6*99% ve Slezsku . 1-92% l-83"!o 1-89% 8-077o 7*98% 8-40% Kdežto ukládání kapitálů v domech počalo váznouti, stoupl prů- měrný počet nájemníků ve všech třech zemích, což sluší pokUdati za známku uskrovňujíciho se spíše než stoupajícího hospodářského blaho- bytu. Značný účinek jeví tu jmenovitě daň domovní. y ostatních zemích rakouských největší počet stran a nájemníků připadá na Terst 3*87 a 1905 a na Dolní Rakousy 271 a 12*60; nejmenší na Dalmácii 1*23 a 4*54, Vorarlbersko 1*05 a 489, Buko- vinu ri4 a 5'05, Istrii a Halič. Průměr nájemných stran v domě pro celé Rakousko obnášel r. 1869 1*54, r. 1880 151, r. 1890 1*51; nájemníků r. 1869 7*06, r. 1880 7*03, r. 1890 7-15. Počet nájemných stran obnášel: r. 1869 r. 1880 r. 1890 v Čechách 1,210.656 1,242.956 1.286.266 na Moravě 466.326 485.692 .501.904 ve Slezsku _, 122.057 129.578 135.375 úhrnem . . 1.799.039 1,858.226 1,923.545 Jeví se tudíž přírůstek: od r. 1869 do r. 1880 od r. 1880 do r. 1890 v Čechách 32.300 čili 2*7 % 43.310 čili 3*5 % na Moravě 19.366 „ 4*2 Vo 16.212 „ 33 % ve Slezsku 7.521 „ 62 % 5.797 „ 4'5 % úhrnem . . 59.187 čili 3*29% 65.319 čili 3.51% V Čechách tedy přírůstek počtu samostatných nájemníků za po- slední desítiletí stoupl, kdežto na Moravě a ve Slezsku značně klesl. V ostatních zemích rakouských jeví se stoupnutí pouze v Istrii, Ty- rolích a Yorarlbersku, v ostatních se počet nájemných stran mnohem menši měrou množí. Tak v Dolních Rakousích klesl s 19'8V« přede- Zemi líoruny české éUe nového sčítáni. 393 šleho desítiletí na 17*4% posledního, v Horních Rakousích s 5*5 na 1*9, v Solnohradsku s 8*9 na 44, ve Štyrsku s 10'5 na 8*9, v Ko- rutanech dokonce s 8'3 na — 0*7, samostatných nájemníků tudíž tam Dbývá, v Krajiné s 6*1 na 20, v Terstu s 21*3 na 11 O, v Gorici a Gradisce s 8*1 na 3*6, v Haliči s 6*8 na 4*1, v Bukovině s 18*2 na 8*7, v Dalmácii s 8*9 na 5*4. (Dokončeni.) V probuzení. le, na venku již teplo tak a jaro blaží hruď i zrak: jtik je ti, duše moje? Zdaž ostat mfižeš netečná v tom zlatém proudu slunečná, jenž prvně libá mladou zem a zasmušilým oknem sem k nám zvidá do pokoje? . . Yen pospěš, ven, kde v lada zoraná zvonečkem vpadá hlahol skřivana, kde šumí háj a cítit vůni chvoje — ó leť, ó spěš tam, chorá duše moje! Jas nebe tůní modravou plá z dálky zas i nad hlavou: ach, duše má, jak je ti? Zda netoužíš též křídla mít tak hebká, jako aksamit, jež vlaštovička nevinná až nad oblakem rozpíná, když z jihu v domov letí? . . Ven pospěš, ven, tam život je a vzruch, tam jako vínem čerstvý line vzduch a podlískám se zdá již o poupěti — ó, spěš i ty snům jara do objetí! Nač déle v temné světnici, tak dusné a tak tísnící se trýznit chceš, má duše? Ó, nevzpomínej na bolest, když venku volno, jasno jest, když růžově zas, plny vnad se štěpy rdí kol ze zahrad a bíle kvetou hruše . . . 304 G. Prei880vá: Ven pospěš, ven a viz ten boží div, pij záři slunce, dýchej balsám niv a vlastních květů slastné ve předtuše leť nebi vstříc a raduj se, má duše! Alois Škawpa. lilušky. Obrázek ze Slovenska od Gabriely Preissové. (Bokondení.) en týden se vrátil Lojsek Votavů domů. Každého večera chodil pak k starostovým vyhrávat na harmoniku a s ním tam chodila na besedu jeho mamička. Tak se stalo, že ponejvíce jejím při- činěním umluvil se záslib I.ojska s Lučinou, a po vánocích od- byla se hlučná svatba, jakou jen nevěsta chtěla míti. Šest družek bylo, na deviti vozech jelo hostů, a když v předvečer před stavením muzi- kanti vyhrávali, byla už vzhůru celá dědina. Po slavné svatbě nastalo u Votavů obyčejné hospodářství. Staří měli jenom toho jediného syna a nechali mladým manželům připsati celý půllán; sami si jen řádně vymínili obživu a tisíc rýnských, aby také něčím vládli. Starostovi se nebáli dceru svěřiti k druhým rodičům ; Votavovi byli řádní lidé, a Lojsek se vrátil i z vojny dobrák. První týden mělí\. Lučina plné ruce práce, než si všechen svůj přínos pokli- dila a po domě všelicos zjinačila po své hlavě. Staří dosud vypomáhali jako na svém. ale v novém zařizování rádi mladé snaše všechnu zvůli nechávali ; neboť jim připadalo, že ona je ve všem vtipnější a šikov- nější. Ale když už to bylo všechno popraveno a Lučina si mohla jen volně hospodařiti, počalo jí v klidu býti těsno. Podívala se na Lojska, který pořád za ní chodil a rád by jí byl udělal, co jen možno s očí odkoukati — a přišel jí jaksi protivný. Bratr Johánek, služebný pán, se s ním o svatbě ani nechtěl zabavovati. ftekl o něm: „No — je to sedláček Slováček." On byl Lojsek takopá slabá duše, dobře o něm jednou Elis pověděl, že je jako ženská. Znal jen odpovídati mamičce i tatíčkovi : jak myslíte — a jí, Lučině : jak myslíš . . . lláda by věděla, co dělal na té vojně. Za tři léta nedostal ani jediné hvězdičky a naučil se jen na harmoniku hráti. Podívala se na něj pokradmu, jak na něj padalo světlo, když ustipoval uschlé lístky muškátu na okně, a všimla si dnes ponejprv, že měl na líci a po nose pohozených ně- kolik dolíčků od noštůvek. Oči měl modré — ale co to bylo za modré oči — takové vybledlé jak vypíraný kartoun . . . Jak s ním bude pořád žít? Šla se někam uschovat a asi za hodinu, když už se Šeřilo, přišla Mušky. 395 k ní tchyně, jak seděla v té zimě pod kůlničkou na košatině schoulena a plačíc. „Co pak je ti, beruško?'' ulekla se. „Co se ti stalo ?^ „Nevím," odvětila Lučina a plakala ještě více. Potom se vzcho- pila a šla si nahoru do patérka, kde měli dvě lepší jizbičky, pro čistý fěrtoch a vlňák, že si zaběhne domů. „No nech jde,'' řekla za ní Yotavka, „ono se jí ještě dětinsky zastesklo. To t^k u ženských bývá.** Od toho dne navykla si Lučina každý večer choditi domft. Když už ale po několikáté sedali bez ní k večeři, povídá stařík: „Co ta mladá — schází tu.** Lojsek nahnul jen více hlavu k míse, a Yotavka přerušila za- mlklost: „Edo ví, co si to vzpomněla . . .^ „Což neví, že se to nepatří už k vůli lidem?'' „Baže snad neví.'' A proto to Yotavka snaše pověděla a přimlu- vila se ještě záskočkou u starostových, aby Lučině také domluvila vlastni matka. To nepomohlo. „Je to má jediná radost ..." odvětila Lučina oběma a u Yotavů to řekla směle před oběma starými i před Lejskem. Tentokráte Lojsek zaražen promluvil: „Tož pojd zítra na ostatky k muzice — však já rád s tebou tancuju." „A já zase jsem s tebou nejraději doma," řekla Lučina pohlí- žejíc na hodiny. Bylo ještě trochu časně, ale chystala se proto přece zase k odchodu a zůstala si tentokráte u rodičů přes noc. Tu došel starý Yotava na rozumné slovo k starostovi a vyložil mu věc tak vážně, že otec zapověděl Lučině tak dlouhé a časté besedy u nich, dotvrzi\je své napomenutí příkazem z písma svatého, že žena musí pro muže rodiče opustiti. Lučina nešla druhého dne k rodičům, ale odběhla si za večer- ního šera někam do polí, ač tam bylo po roztálém sněLu blátivo a z hor vál studený vítr. Děvečka zahledla, kam odchází, a vyprávěla to v jizbě přede všemi s jistou zlomyslností, jako by se tomu divila; nebyloť čeledi a leckdes po dědině již tajno, že to Lučinu u Yotavů nic netěší. Poněvadž nosívala za svobody šněrovaci botky a hlavu tak vzhůru i chtěla se k vůli Kalknekrovi poměštiti, pomlouvali ji teď, že je nesnášeliva a chce staré utiskovati. Ten celý týden bylo u Yotavů ticho a dusno. Lučina od úterka až do soboty pod večer chodívala na bezúčelné toulky do polí; když se dívala po vyhvězdněném nebi, připadalo jí, že uniká z něčeho tíži- vého. Bezejmenný stesk za něčím ztraceným, jenž se jí vkrádal do prsou, volnil se jen tím šerem, chladem a hlavně tou šírou nepronik- nutelnou svobodou, k níž se utíkala . . . Ale v jejím domě tomu tak nerozuměli. Starý Yotava se zabíral do zarputilého mlčení, Yotavka posílala syna, aby si šel za ženou — — a on se bál. Y neděli měla matka Lejskova u oběda trapné postavení. Starý Yotava byl se snachou přes pole v kostele, ale šli tam i zpátky každý zvlášt. K tomu věděla Yotavka, že muž má mnoho trpkého na jazyku, protože měl nakřivené rty, a ona každý jeho spůsob dobře znala. 39íi G. Preishová: Starý Vutava nebyl uáhlý čloTěk, alu dovedl si získati vážnost. Žena ho posnd poslouchala na slovo, Lojska nevychoval hloupého — ale pokorného. Jednou prodal hospodskému Kleinovi do města pět- čtvrtiročního koně, a Klein zapřáhnuv hříbě do potahu, za týden ho strhl. Potom mu bylo líto peněz i došel k Votavovi pro náhradu, že měl kůň v sobě chybu a že po zákonu musí zaň bývalý majitel do měsíce ručiti. „Koně jsem vám prodal bez chyby, ale vy jste na hříbě byl ras,** odpověděl Yotava s přesvědčením. „Přišelli jste s takovou figlí, včil už můžete zase jít." To Kleina dopálilo, i podal na Yotavu žalobu, dle níž prý také zvěrolékař seznal, že kůň už musel míti v sobě chybu. Yotava se sebral, vzal si sebou peníze a došel si do města na purkmistrovský úřad. Tam si dal Kleina zavolati, vysázel mu peníze za hříbě zpátky a povídá: „Tady jsou vaše peníze, koně oželím, jako by mi ho někdo ukradl. Soudit já se nebudu, protože včil už počestnost neplatí — ale já zůstanu Yotava a vy zůstanete Klein. Tuhle páni to slyší. ^ To vyvedl Yotava, a co žil, byl přesvědčen, že Kleina potrestal. Ať se starý rozmýšlel nad snachou, jak chtěl, přicházel jen k ná- hledu, že je netrestána. Dnes už by rád pronesl, že by ji měl Lojsek každé ráno přeměřit palaškou, potom že by už jí celý den nena- padly mušky. Už naměřil na to řeč, v tom Lojsek podotkl, že venku drobně sněží. „Tam ještě nejsou špacírky, nejsou — a večerem k tomu v polích — leda pro blázny." Ale žena mu převzala s chvatnou mírností slovo: „Yšak na první postní neděli, zrovna jako na Blažeje, má být venku volno, aby se ptáček napil a kamínek ohřál. A dnes ani slunko nezasvitlo," dodala, pletouc si všelijak řeč, jen aby předešla nabranému hněvu. Potom jí napadlo navrhnouti, aby se dnes oba mladí pěkně spolem podívali na besedu k starostovým, — ale když se na to Lučina hned ozvala, že nepůjde, podíval se starý i na ženu pohrdlivě. Odešel na obhlídku po hospodářství, a všude všecko mu připa- dalo jaksi pokáceno. U studně z okoviska vyčuhoval klínek; našel si kámen a počal ho zatloukati. Nešlo to, a když si vzpomněl, že je dnes den boží, zahodil kámen. Yrátil se do jizby, pořád zapomínaje kouřiti. Snacha už si skládala šití do truhélky — co bude asi teď robit? Lojsek se přebíral na lávce u kamen v kalendáři, a matka 8 ním počítala, brzoli bude v Jaboře jarmark . . . Lučina odšoupla truhélku do výklenku a zapínajíc si u krku po- volený kombík ') od kazaječky, podívala se po oknech. Matka s Lojskem stichli, starý se obrátil k oknu a hrabal zprudka levou rukou po le- můvce svého kožichu. Potom když už Lučina brala za kliku, obrátil se a vyhrklo z něho rozechvěným hlasem: „Ty se bez muže nehneš z domu!" Snacha se po něm obrátila jaksi nechápavě, a on dodal s vý- hrůžkou : ') Kulatý kovový knoňík. Muiky. 39f „Čo myslíš, ženská, že jsme tu nějací cikáni? Kriste Pane, dej si pozor!" Všichni viděli, jak Lacina vypjala krk a přimhouřila oči. Ale pousmání na její tváři nehylo ani vynucené ani zaražené — hylo umí- něné a s vysoká. „S Pánemhohem!'* dodala ještě k tomu pevným hlasem, a švihla sehou, že za ní dv^ře prudce klaply. Y jizhě nastalo trapné ticho . . . Bylo sem ještě zřetelně slyšeti cvakání jejích podkůvek o novou cihlovou dlažbu v síňce. Vyšla na zápraží ... šla se nahoru strojit — šla. Teď klesla Lojskovi hlava na kamna, i zakryl si rukama tvář ... Po prvé dnes prozradil, že ho to trápí. Jizbou rozlehl se trapný mužský vzlykot, a po něm si zasteskla plačky Votavka: „Synečku náš — synečku nešťastný — tohos ty si nezasloužil !** Starý se po nich ohledl s cize potemnělou a staženou tváří. „Ticho," rozkázal šeptem, ale hrozebně — „už je toho do míry — ona si z nás blázny robit nebude a hanbu strojit před lidmi na naše stavení . . . Napravíme jí tu její hlavu, a když ne — konec — ať si zůstane, kde chce. Starostovi to už poznají, kdo byl vinen ..." Strhl s poličky stařičké důtky a hodil je se zimničným chvatem Lojskovi na klín; sám popadl v koutě svoji klokočovou palašku. „Pojď," velel synovi horečně, „pojď — sice se ještě tebe zřeknu! Kriste Pane, nic jiného jí nepomůže — ďábel v ní sedí." Votavka sepjala ruce. „Zaslouží si — ona je netrestána, a může ji to napravit . . . Ale pamatigte se — ne přes hlavu a do očí ať netrefíte . . . Běž, synečku, běž — pohrozte jí — ona se zastydí." Votavka si to nepředstavovala zle ; ona byla pro umíněnost také jednou za mlada od muže bita a uznala později, že to bylo k dobrému. Lojsek se vzchopil a vyvrávoral za otcem, který pospíchal jako mladík síňkou na zápraží a hbitě lezl po dřevěných schodech do nově postaveného patérka, jež sobě ještě Lučina za svobody byla vyžádala. Po dvoře přešel chasník od koní, toho Votavka zavolala: „Běž mi honem k židovi koupit dvě liberky soli. Nemám drobných, že zítra zaplatíme; — běž honem, co můžeš!" A když chasník vyběhl ze vrat, ještě se starostlivě ohledla po stáji. V té chvíli tam míchal skoták s dívkou krmivo, ale na štěstí byla stáj za rohem stavení — nebude tam viděti a slyšeti. Kdy by jen nahoře dvířka zavřeli! Ale srdce jí přece jen úzkostlivě tlouklo, jak by se byla nejvíc uhnala. Oba Votavové zatím se s pavlačky octli v síňce před dvěma vrchními světničkami, které byly pořízeny jen pro Lučinu, — ale v tom jim již vyrazila Lučina v ústrety majíc na hlavo zelený vlňák, jejž si u krku přidržovala levicí. „Kam půjdeš?" vykřikl na ni starý zhurta. „Ven!" odvětila rozvírajíc oči, ale v tom na ni dopadla přes rámě první jeho rána. „Já ti dám ven! Tn máš, tulačko, jedna — " křičel stařík jako posedlý. „Když tě rodiče netret.tali, my tě naučíme! Bij, Lojsku, bij!" Lojsek ale rukou nehýbaje, bledý jako stěna, stál u přivřených dveří. Viděl, jak po první ráně obličej Lucinin vzplanul a divoce, ustrašeně se proměnil. Cítil, jak se mu její malé rurc zahrábly na 398 čř. Preissová: prsa, odstrčily ho neobyčejnou silou, viděl, jak s ní šátek sletěl, dvéře se otevřely a sluch mu proniklo hlesnutí hrozné — bolestné, jako by někdo zmíral. Za ní skokem se vhrnul otec do dvířek, a klokočovka mu vypadla z ruky. Lučina skočila s pavlačky dolů na kamenné zá- praží . . . Po dvou hodinách, když už se snesl temný večer, odnášeli ji ve vystlaných spojených košatinách k starostovům, že si toho její bědující matka přála. Připadalo jí, že po ní Lučina tak prosebně obrací oči — však říkávala chuděra, že je to její jediná radost choditi se ještě domíi těšit. Na kvap přivezený doktor z města potěšil rodinu, že se může mladá žena z nehody brzy vystonati, že nemá na sobě žádného nebezpečného poranění, a kdy by si v hlavě byla ublížila, že by byla ztratila hned vědomí. Starostka ovšem i k té potěše žalostně naříkala nad neštěstím, jež jí až k chorobě polekaná Yotavka vylíčila jaksi ne- souvisle, že se nejspíše Lučině spěchající s patérka nějak smekla noha. Ale štkající Lojsek a v bolné hrůze zamlklý stařík matce ještě úzkosti přidávali. Nejstatečnější byl starosta. Ten věřil doktorovi na slovo, těšil ženské, zetě i zdrceného Yotavu a huboval jenom na patérka, že mohou způsobiti neštěstí. Po dva dni nepromluvila Lučina k nikomu ani slova ; upírala stále oči ke dveřím, a její líce mělo bojácný, ustra- šený výraz. Když uviděla Lojska s tchyní, odvrátila hlavu, a oni to chudáci tak pochopili, že došedše po druhé, zůstali jen seděti na lávce u okna. Doma měli také nemocného, Yotavovi se zase vrátil zádach. Třetího dne uchvátilo Lučinu zimničné blouznění, a tu se pustila do řečňování. Vykládala si, jak je zpěvačkou na choře, a pletla si světské písničky s kostelními, notujíc je tklivým broukáním. Nacházela se pořád ještě v dívčí době, mluvila o Katrině Kopečných a jiných děvčatech, o Elišovi, který se jí tu někde v jizbě schovával, a svého muže jmenovala Lejskem Votavou, který došel z vojny; — jako by jí byl ještě cizí. Potom ji napadl křečovitý pláč, jehož nemohla utrá- pená starostka žádným laskáním a chlácholením utišiti, dokud sám nepominul. Lučina poležela si až přes velikonoce, a přicházející Lojsek a druhá matka pořád ještě museli sedávati na lávce u okna. Ale kterak se jí tehdy neštěstí přihodilo, to posud ani vlastní mamičce nepověděla. Když už se člověk mohl potěšiti jarní přírodou, počala se také Lučina sbírati, a když ji matka spracovanou rukou hladívala po vlasech a po spáncích, prohodila jednou se zvláštní mírností: „Je to přece dobře, že jsem tehdy nezůstala mrtva, měli byste nade mnou žalost." „A Lojsek chuděra — ten by se utrápil." pravila matka. „Tako- vého dobrého muže ti Pánbůh dal; tomu musíš žít na radost . . ." Později když se matka zase šla podívat po práci a Lučina nad těmi slovy o Lojskovi ještě přemýšlela, došla k ní na besedu Katrina Kopečných. Ona navštěvovala Lučinu často a uměla nemocnou potěšiti. Také o tom Lučina přemýšlela, že se jí ta kamarádka zdála dříve tak nic nevědoucí, nepatrná, jako by stála mnohem nížeji pod ní, — a téd teprve v ní poznávala kus schovaného slunečka. Mušky. 899 S úsměvem na tváři vklouzla Katrina do jizby^ a kdežto si jindy sedávala u Lučiny na židli, dnes si k ní u postele klekla. „Co to děláš?" tázala se jí Lučina posadivši se zpříma, aby svobodná družka viděla, jak už se ji dobře vede. Katrina si zabrabala blavu do podušek a ozvala se odtamtud: „Všecko bycb ti to tak ráda svěřila ..." Chvěla se a její hlas zazněl tak divně. „Co se u vás stalo?" zarazila se Lučina. Hlava Katrinina se zase pozvedla. Napadlo jí, že nemocné se majf vždycky vykládat samé veselé věci. Rozpomínala se a povídá: „Také ti musím povědět něco směšného. My měli na špejchárku pod moučnou truhlou myšku a nastražili jsme s malým bratrem k ni naši mladou kočku. Po dva dni tam chuděra na ni číhala . . . Bratr povídá: Pojdme, odšoupneme truhlu ... A opravdu, ona ta myška chuděrka vyběhla a kočka ji s radostí chytla. My se na ni díváme — ona si ji zakousla, ale ještě si s ní hrála. A tu si považ*. Lučino . . . za náma ti vešel náš velký kohout, popadl na ráz kočce myšičku a frnk s ní — nechal si ji pro sebe." „Ale jdi — " zasmála se opravdu Lučina vděčně vypravovatelce — „co by kohout snědl myš ..." „No na mou věru! . . Byla jen taková malulinká . . Viděla jsem to na vlastní oči . . Já bych toho hohouta nechtěla jíst ..." A teď se Lučina ještě víc zasmála . . . Ale za to Katrině nešlo s ní se smát. Jenom si zahrábla hlavu. Lučina už poznala, že schválně chce vykládat něco jiného, než myslí. „Co je ti, Katrino?" zeptala se teď vážně a sdílně. „Však já už mohu všechno slyšet, nelekám se. Celé dopoledne už jsem byla vzhůru — jenom že jsem ještě trochu na nohy slabá." „Mně je teskno. Lučino, tou radostí — mně je teskno ..." za- šeptala Katrina. „Já se v poledne zaslíbila s Elišem ..." Chvilku nastala pomlčka, potom promluvila Lučina. „No vidíš — také se vdáš ..." A opírajíc se o koutek postele, doložila: „Co si tu hlavu schováváš?" Katrina se vynořila vážná, ale přitulila se rukama k družčinu klínu. „Vidíš, liUcino — " pravila s mírným povzdechem, „já se ne- divím, že si tě vzal ten Elis tak hluboko do srdce. On se mnou roz- právěl tak rozumně — my jsme stáli u plůtku . . . Hovořili jsme napřed o tobě, že už se pozdravuješ, a pak si mi stýskal, jak to u nich bez hospodyně bídně vypadá, když matka si musí často lehnout a pláče, proč se nechce ženit. Já věděla už dávno, po kom nosí smutek, a po- vídám mu : ,Co je ti to plátno, Elišu, tesknit, že jste se s Lučinou ne- dohodli. Však vezme kolikrát Pánbůh už mužovi ženu, na kterou byl navyklý, ale z rozumu se musí po druhé oženit — a je zase šťasten.* On mi na to po chvilce povídá — a bylo mu to asi těžko, řekl to truchlivě : ,Kdy bych si někoho vzal, byla bys to ty, Katrino, že už všechno víš a vyšilas mi jednou Šátek, ale musela bys mít se mnou trpělivost.* Víš, Lučino," zašeptla Katrina svážejícím se hlasem. Já mu opravdu 4ÓÓ ^- ^ei$80vái jednou, když se říkalo, že si toho vdovce vezmeš, na tom miste, kde jsme se dnes zaslibili, podala přes plot šátek." „Neplač, ** ozvala se Lučina, dotknuvši se družčiných prstů, „vy- kládej dál.** „Já se také tam rozplakala po těch jeho slovech,^ pokračovala Eatrina klidněji. „Obrátila jsem se, a když už mi bylo lehčeji, odpo- věděla jsem mu, jak jsem jen rozumně mohla: ,Kdo může za osud, Elišu — já bych se nebála být tvou ženou. Kdy bys si vzpomněl na Lučinu, tu hovořili bychom o ni my dva, a já bych tě těšila. To bude alespoií dobře mezi vámi, že já mám tebe ráda, alespoň jedna láska bude pomáhat. A ty si zase musíš myslit, že člověk musí mít ke všemu rozum a pokoru, když už se to nedá změnit; pak je s ním Pánbůh spokojen a žehná mu také na spokojenosti.' To jsem mu všechno řekla — a tak jsme se za sebe zaslíbili. Bylo to smutné, ale já se ne- bojím; my budeme už jednou šťastni.*' A Katrina na kolenou obrátila hlavu k oknu a v uslzených očích jí něco tklivého zasvitlo. Zase Lučina porozuměla, že je to z toho kousku slunečka, co jí přidal Pánbůh k prosté duši. Katrininy zraky utkvěly na košaté rozmariji, kterou dal jednou £liš Lučině v drobné sazeničce a ona tu u starostových ponechána vyspěla už na obdiv. Lučině to napadlo, i stiskla družce upřímně ruku řkouc: „Já vám budu přát všecko dobré a tu rozmariji si musíš ode mne, Katrino. vzít — k .vaší svatbě." Později večer, že se dnes opozdil, odebral se zase Lojsek k ženě na tichou besedu. Lučina ho poznala již po chodu za dveřmi, a bystrý její sluch postřehl, jak s matkou spolu hovořili. „Co chvíle už se sbírá," mluvila matka. „Celé dopoledne seděla už u stolku a pustila se do obrubování šátků pro Johánka. Odpoledne zde byla Eatrina Kopečných a těšily se spolu až do večera." „U nás je smutno," ozval se po ní Lojzek truchlivě. „Tatíčkovi se přitěžuje ; poznávají sám, že bude brzy konec. Zítra se chystají přijat Pánaboha. Ale na Lučinu se pořád rozpomínají. Vzdychli si ráno: ,Kdy by mi také ona odpustila, však jsem ji měl rád jak vlastní. Tak rád bych jí požehnal.'" „Potěš vás s ním Pánbůh," vece klidný starostčin hlas. „Však je už chuděra při letech. Podívám se k vám zase hned ráno." „Lojsek, pojď!" zazněl tu tklivý Lucinin hlas z jizby. Po prvé ho volala, a když otevřel dvéře, dodala: „Už jsi došel?" „Ano — jak se máš?" dél Lojsek stoupaje po špičkách a stanul jak obyčejně u lávky. Jenom oči se mu obracely po ní oddaností, a ku podivu — připadal dnes Lučině hezký dost. „Přistav si sem ke mně židličku," odvětila, a když vyšla mamička ven připravit lampičku, dodala tiše : „Pozdravuj doma — a že já jim nemám co odpouštět, ale oni mně. Potom jim pověz, že už do týdna budu moci s tebou odejít do našeho." „Ty přijdeš, Lučino — přijdeš?!" zajásal Lojsek tlumě hlas jak ona. „Však k tobě patřím," pravila Lučina klidně, už hlasitěji připo- mínajíc si milého hlasu Katrinina a pocítivši tu jednu lásku, která MuHy. 401 jím bude pomáhati v Lojskově blízkosti. „A já, včř mi, Lojsku, už jsem lepší." Drželi se za ruce, a na Lučinu tolikerými dojmy dnes unavenou jako by se snášel spánek. Lojsek po chvíli vyprostil ruku ženinu ze své a klada ji na postel, podíval se na ni, že je tak drobná a vyschlá jako lupínek. Ohledl se, jestli se na něho starostka nedívá, a že byla právě odvrácena, dotkl se ruky ženiny rtoma. „Tak te»1. 6. 20 402 ^' ÍVWf/: nojsích příčin úpadku dnešního, urychlené totiž splatnosti celé sumj trhové neboli postupní; ta, třeba někdy byla vysoká, mohla od kupu- jících tím snáze býti skládána, čím delší a poměrněji rozděleny byly lhůty splatnosti, které byly prosty všeho sťirokování veřejného, a podíly ba i samy dluhové vykazovaly se, pokud závdavkem nebyly hrazeny, k zaplacení z těchto annuit, a nemohly tudíž vymáhány býti s takovou ukvapeností, jaká nyní, nehledě na výminečné ustálené zřízení sel- ského hospodaření, za pomoci zostřených řádů exekučních jest v oby- čeji. V zápisech kmecích celého věku 16. nacházíme jen zřídka za- placení ceny trhové per contractum, a o zatěži^ícím výměnku nedočtli jsme se ani při jednom trhu. Purkrechtní kniha obcí Hořejších Počernic a Čertous v Kou- řimsku, počátkem 1(). věku mistry kolleje císaře Karla IV., jinak na- zvané Veliké, na Starém městě Pražském založená (jimž dotčené obce, a sice první s 18 poddanými zcela a druhá z části od založení univer- sity Pražské náležely), postupně zasvěcuje nás do tehdejších obvyklostí trhu statku kmecího, a ježto byla vedena od mužů v národě českem na ten čas nejosvícenějšími bedlivě a vzorně, má pro dějiny selského obyvatelstva poddaného tím větší cenu, čím méně došlo pamětí takových na dobu naši. Vesnice Počernice Hořejší a Čertousy neboli Trčousy byly pánům mistrům kollegiátům pro zámožnost poddaných v nich osedlých, jakož i proto, že v ťertousích později drželi dvůr panský, nejmilejší z veškerého pozemského zboží kolleje Karlovy. Zámožnost sedláků Počernických zakládala se nejen na velikosti statků kmecích (drželi větším dílem po 2 — 2Va lánech), na hojnosti zvířectva hospo- dářského (Hospodář českosl. roč. XX. číslo 9), na blízkosti Piahy, ale i na tom, že jejich právní poměry majetkové nezávisely na libo- vůli zemanské; vesnice řečené již od 1. 1322 řídily se právem Staro- městským (Emler, Reg. II. p. í^Oš) ale i privilegiem císaře Karla IV., daným 23. července 1307, jímž poddaní kolleje Karlovy osvobozeni byli ode všech platů a daní, kromě obecní berně zemské, na věčné rasy, a podřízeni byli jurisdikci pánů mistrů samých (Monum. univ. t. II. p. 248). Ovšem že menší viny a pokuty měl souditi rychtář s konšely, a to do 15 grošů, i dostával z pokut polovici, „aby dopomáhal každému k spravedlnosti, zlé tupě a dobré velebě, podle svého slibu a přísahy." Soudy důležitější, soupis trhů, vyslechnutí stížností, odbývaly se pro obé vsi v Počernicích Hořejších, a to v krčmě na Cvrčkově, obyčejně dva- kráte do roka, po sv. Jiří a po sv. Havle. Tehdy probošt, ze středu kollegiátů každoročně zvolený, podle statut byl zavázán, s 2 mistry odebrati se do Počernic k vyzvednutí úrokův na výživu mistrů kolle- giátů potřebných a z gruntů Počernických ve dvou pololetních lhůtách splacených. Mistři přišedše do vesnice, vítáni byli co dobří pánové a l)ohostóni na útraty sousedů, vybrali zadržené úroky, provedli soudy (při čemž nesměl probošt sedláky utiskovati, ani bez uzavření celé kolleje pokutovati, ani zpurných z gruntů vyháněti), obnovili rychtáře a konšely, a smějíce dle statutu jen den a noc býti mimo kollej, na rychlo vrátili se do Prahy. Byloli v jiný čas přítomnosti mistrů jio- třobí, tu ustanovili mistři poddaným, ,. pakli by kdo z nich sám neb jirh o trhu kmeciho statku v 10. století. ,\()}] více pro svú potřebu nás požadoval, ten a neboli ti má a mají tém, ktož tam od nás přijedu, stravu i obrok dáti" (Musejník 1847, Pa- měti kollegiátů od V. V. Tomka). Tolik o právním řízení Hornopočernickém předeslavše, vracíme se k staré purkrechtní knize a vyjímáme z ní některé véci, doufajíce, že ruka povolanější konečně odhrne závoj, kterým zakryta jest historie řeského rolnictva. Zemřelli v 1(5. století hospodář a bylli tu dědic spůsobilý ku převzetí kmeciho gruntu, nastoupil s povolením vrchnosti dědictví. Tak na fol. íJS. uvedené knihy zaznamenáno, že „léta Páně 1573 Jan Masek ze vsi ('ertous, pozůstalý syn po Matějovi jinak Maškovi odtud z Čertous otci svém, předstoupivše před pana probošta a pány mistry, pány své dědičné, s přáteli svými, žádal uveden býti jakožto dědic do všeho statku a nábytku otce svého, a přátelé tolikéž za něj se přimlouvali, aby páni jemu toho popřáli. Když páni uznavše býti jeho slušnou žádost, to jsou na přímluvu jeho přátel učinili a v jeho v této vsi statek po někdy Maškovi otci jeho, v těch mezích a hranicích, jak od starodávna jeho v držení a užívání byl, pozůstalý, poručili rychtáři a konšelům Počernickým, tak aby jeho volně a beze vší překážky každého člověka ujímati mohl. A tu také jest on Jan Mašek napo- menut, aby dobrým hospodářem byl a ten grunt raději hleděl zlepšo- vati nežli zhoršovati, poplatky pánům povinné, též do obce a jiné ná- ležité aby beze všeho zadržování platil a od sebe žádné neodvrhoval, a on to učiniti připovéděl." Nebyloli dědice odrostlého, s povolením vrchnosti rychtář a kon- šelé na místě vdovy a sirotků pozůstalých smlouvou čili „trhem celým a dokonalým" prodali grunt k dědičnému užívání jinému hospodáři. Bylli kupec domácím obyvatelem, smlouva odbyla se hladce, bylli však dosavade poddaným jiné vrchnosti, musel k této smlouvě přinésti „list vpjhostní." Tak 1. 1041 Šimon krčmář z Jenštýna koupiv krčmu Po- černickou od Jana Holibeusa, přinesl list vejhostní a slíbiti musel pod- danství: 1. 1546 Mikuláš syn Vondráčka, rychtáře ze Satalic, zakoupiv v Počernicícli grunt Zimovský, vykázal se listem vejhostním, od pana administrátora a děkana u sv. Apolináře v Praze Jana Mistopola vy- daným. Pakli se v Počernicích zakoupiti chtěl člověk svobodný, páni mistři jedině tehdy trh schválili, kiyž rukoudáním připověděl poddanství a člověčenství, jakož učinil Jan Vlach jinak Skalník z Hloupčtína, jenž 1. ir)7.'í zakoupil grunt Ptáčovský v Počernicích. Jestliže se chtěl v Počernicích zakoupiti člověk rodu rytířského, páni neradi dávali svo- lení své, a když se to stalo, výslovně vyhrazovali povinnost kupujícího, aby grunt kmecí spravován byl od člověka robotného, jim poddaného, a grunt koupený nepropustili za svobodný a nezávadný. Měli trpkou zkušenost s prokurátorem při soudě komorním panem Siraonem Firbasem z Husince, jenž 1. 15oí) koupiv od nich grunt Šnejdárovský a zase 1. 1045 panu Janu Jiřímu z Olbramovic jej prodav, zpíral se uznati grunt řečený za kmecí. Každý pak přespolní kupec trhem se zavazoval, že všecky po- platky pánům, faráři, obci povinnosti sousedské i pastuchovi což ná- leží, chce vykonávati, dobrým hospodářem býti, grunt zlepšovati ; role 20* 404 V. Vesel y: pak mel dobře zdélávati a hnojiti „na lidské schválení." Cena trhová, o jejíž výši hlavně rozhodoval zanechaný fundus hospodái^ký, splácela se takto: Kupec při smlouvě složil závdavek, a to při spisování trhu samého. Závdavek rovnal se ob>ěejně '/lo ^^ V4 ceny trhové, a jen tehdy byl znamenitý, když kupcgíci s gruntem přejal zanechaná domácí zvířata, hospodářské nářadí a zrno oseté. Léta 1547 Jan Sládek ze Chval zakoupiv v Hořejších Počernicích grunt Vaníěkovský v ceně 100 kop míš., položil závdavku 10 kop; 1. 1547 Prokop Kabátčín syn zíikoupiv tam grunt Vlkovský v ceně 70 kop míš., dal závdavku 1 1 kop, 1. 1502 Simon Sládek zakoupiv grunt Pondělíčkovský za 120 kop m. dal závdavku 86 kop; 1. 1570 na grunt Tomšovský v ceně 800 kop m. kupec Martin, syn Vávry JiOrenze z Kozovaz, položil 80 kop. Jinak bylo arci, když zanechán hojný fundus. I^éta 157í> při prodeji gruntu Šnejdárovského v ceně 600 kop. m. složeno závdavku 800 kop, a to proto, že zanechány při tomto kmecím gruntě 22 kusy zvířat hospodářských, vše, „cožkoli hřebem přibito," vfiz, brány s želez- nými hřeby, pluli s řetězy, váhy, podávky, sekera kladní, ve světnici hrnec mosazný a j., osetého pak obilí žita 85 str., pšenice 18, ovsa 40, jcčmena í), hrachu 1, pohanky 8, prosa Víí s^r. a sázené mrkve a cibule IS záhonů rolí. Tentýž grunt bez všelikého fundu 1. 1.549 pouze za 150 kop míš. koupil pan Burian Cukr z Tamfeldu, jehož sestra Mandalena, provdaná za pana Matouše z Rottenfelda, ingrossátora desk větších zemských, grunt zdědivši prodala jej za řečenou sumu (JOO k. paní Anně, manželce pana Vácslava Komedky z Rovin, „J. M. p. pod- komořího při deskách zemských ouředníka." Doplatek ceny trhové čili „vejruněk," tudíž obnos po odečtení závdavku vybývající, z něhož se měla mimo stálého ouroku gruntov- ního zaplatiti veškera passiva gruntovní, nepřikazoval se k plnémn zaplacení ukvapeně, nýbrž v stejných ročních, bezúročných, obyčejně v čase masopustním ku placení ustanovených lhůtách na mnohá léta, ba desetiletí. L. 1514 Velík zakoupiv v Počernicích grunt Havelkovský za 110 kop m., dal závdavku 28 kop a platiti měl po O kopách, po žních počínaje, o masopustě pejprve příštím až do vyplnění všech peněz, ano 1. 157<) Brikcí čili Brejcha ze Satalic, zakoupiv v Počernicích grunt Vaníčkovský za 130 kop m., dal závdavku 40 kop a zbytek í)0 kop skládal po 4 kopách ročně až do vyplacení celé trhové sumy r. 1599. Mimo dotčené splátky (vejrunky) čili „kladení purkrechtu'* ovšem musel hospodář nový i na dále platiti stálou dědičnou činži vrchnosti čili „ourok gruntovní," jenž tím byl větší, čím více při gruntě bylo rolí ^příplatných," t. j. takových, které kolleji náležely vlastnicky, a tím nionší, čím více při gruntě bylo rolí „dědičných," t. j. takových, které ke kmecímu gruntu náležely od „starodávna." Nejstarší ourok ročně z 1 lánu obnášel 1 y^ marky, z čehož o sv. Jiří měla býti splacena polovice a k tomu 60 vajec, a o sv. Havle druhá polovice a (í kuřat. Na to vymíněny byly 4 dni roční roboty, z nichž 2 určeny na sekání sena (Listina ze dne 28. ledna 1822, Knilorova Uegesta HI. p. HOS); na počátku purkr. knihy tom. I. s po- znnnionáním: Kx antiipiis libellis coUegii zaneseno, že z 1 lánu polí o trhu kiuccíko statku v 10. .století .•05 starých platí se 104 groše, 6 slepic a 00 vajec a povinnost jeden den ovce práti, druhý den je stříhati, seno sklízeti a ovoce česati ; z nových pak polí placeno 114 grošů, v Trčousích pak z 1 lánu 2 kopy ;^0 gr. Takový ourok hyl při řízení odváděn proboštovi a obnášel později v 16. století na př. z gruntu Suchánovského, jenž výměry měl 2 lány, pololetně 3 kopy 28 gr. m. a ročně 4 slepice a 40 vajec. K řádnému zapsání trhu a kladení purkrechtu čili peněz grun- tovních založena byla často vzpomenutá kniha purkrechtní. Mistři sami peníze ginintovní přijímali a z nich podíly dědičné i dluhy platili. Cena tržní vykázala se tak, že z ní k zaplacení přicházely veškery dluhy gruntovní, a po jich odečtení vybývající zbytek k stejnému dílu při- kázal se dědicům zemřelého aneb prodávajícímu v celém obnosu. V purk- rechtní knize při každém grunte otevřeli mistři 8 listy, z nichž první měl nápis „Kladení peněz," i zanášeny na něj veškery splátky peněz gruntovních až do vyplnění trhové sumy; druhý list rozdělen byl na 2 části, první měla nápis „Dluhové** a druhá „Placení dluhů;" i třetí list rozdělen tolikéž na dvě části, první s nápisem „Podělení sirotků" a druhá s nápisem „Vybývání sirotkův." Suma dluhův a podělení si- rotkův při úplném zaplacení trhové sumy rovnala se součtu oddělení s nápisem „placení dluhův a vybývání sirotkův." Bylili sirotkové malí, kladly se peníze do „truhlice sirotčí" v Karolíně uložené, vdově ná- ležel stejný díl s dítkarai. Zemřelli dědic bez přímých potomků, spra- vedlnost jeho nabyli mistři jakožto odúmrtí, což ostatně dělo se s grunty celými. Ježto podílové k zaplacení úplnému analogicky se splátkami dospívali za mnohá léta, páni mistři ochotné, ovšem že se znamenitou srážkou, podíly kupovali a sami dědicům ihned vypláceli. L. 159G 150 kop m. na gruntě Zimovském prodáno za hotových 50 kop a 1. Kil 2 na témž gruntě Anna, Jakuba Hlaváčka ze Šestajovic man- želka, majíc zjištěných GO kop m., prodala je pánům mistrům za ho- tové 23 kopy. Avšak mistři i jinak převáděli na sebe dědické podíly; tak na př. Adam Mikšův na témž gruntě měl podílu 7G kop ni., ale nedostal ničeho, protože mord spáchav nad Janem Bízou krčmářem Počernickým, z gruntův vypověděn a spravedlností svou propadl. Když Lída, manželka Kašpara Horčičky, držitele gruntu Mlynářovského, majíc 10 kop podílu na gruntě Pondělíčkovském taktéž v Počernicích, „zra- divši nad manželem svým s pacholkem utekla pryč," tolikéž podíl její propadl pánům. Takové peníze na mistry vůbec převedené kladly se do „fisku" čili pokladny panské. Nejen odúmrtím stávali se mistři vlastníky a držiteli gruntů kmecích v Počernicích, ale i tehdy, když hospodář bud zemřev za- nechal grunt zadlužený a spuštěný, a dědiců, kteří by jej udržeti mohli, nebylo, nebo když hospodář byl zjevným nehospodářem a grunt za- nedbal. L. 1548 nastupovali na Maska, rychtáře v Počernicích, svého času nejzámožnějšího souseda, Martin a Marta, pozůstalí dědicové po někdy Bedříškovi Poštovi, který seděl na gruntě Ptáčkovskóm, aby jim spravedlnost jejich vydána byla, táhnouce se na zápisy a knihy. „Tedy jim jest Mašek odporoval, že jim povinen není, poněvadž týž grunt jest od pánův za svobodný a nezávadný koupil. Tu pan probošt a páni mistři rozsoudili, že výpočet prodeje byl dobrý a že Mašek nic 4()(i y- Veselý: dědicům povinen není."* Řečený Mašek zemřel u vysokém veku léta 1578. Syn jeho Jan, jsa od 1. 1553 držitelem obou menších gruntů kmecích v Čertousích, chalupy Chlebové a poustky Kopeckého, zdédii po otci svém největší grunt v obou všech, totiž „dvůr na Maškově** v Čertousích. Zemřel 1. 1592, když ještě pře o dvůr jeho nebyla roz- hodnuta mezi kollejí Karla IV. a Mandalenou Melcarovou z Breiteu- berka, vnučkou primasa Staroměstského Jakuba Fikara z Vratu, kteráž vlastnictví dvora pro sebe dokazovala. Náklad soudu komorního stál 264 kopy m. 55 g. 4 d., a byl zanesen jako dluh na účet dědice ze- snulého Jana Maska syna. Ten však byl špatným hospodářem, pročež stal se o grunt tento následující v purkrechtní knize zanesený trh: „Létha Páně 1590 v pondělí po piovodní neděli stala se smlouva a trh celý a dokonalý mezi rychtářem a konšely z trojího práva k tomu dožádanými, poddanými, urozené paní Johanky Vrábské : Vítem rych- tářem a konšelem Jiříkem Zahrádkou ze vsi Šestajovic a urozeného pána Jana Proseče na Jirnách : Havlem rychtářem a konšelem Řehořem Zimou z Jiren a Adamem rychtářem a Jiříkem Málkem ze Zelence na místě a k ruce pánův probošta a mistrův koUegiátů kolleje císaře Karla IV. jinak Veliké v Starém Městě Pražském z jedné a rycht/iřem a konšely ze vsi Hořejších Počernic na místě Jana Maska poddaného jich z strany druhé, a to taková: že jakož Jan Mašek dvůr sv^j po rodičích ve vsi Trčousích jinak Tertousích měl a v něm dobře hospo- dařiti nechtěl a nemohl, ale jej na nejvýše spustil, tak že pan probošt a páni mistři neraohnuce se déle a více na to dívati, jej, dožádavše se pánů trojího práva, prošacovati dali u přítomnosti osob výš jmeno- vaných. Což oni přijavše k dobrému svědomí, podle závazků svých učinili a prohledavše všudy, ježto k tomu dvoru od starodávna náleží, jakož rolí, louky, osení, jej za 1000 kop míš. ošacovali. Závdavku aby se dalo 100 kop a každoročně aby se platilo po 30 kop míš. až do vyplnění té vší sumy, zač grunt prošacován. K čemu rychtář a konšelé ze vsi Hořejších Počernic na místě Jana Maska, doslýchíyíce všeho povolili, a pan probošt a páni mistři takový dvůr k své potřebě obrátili a k své ruce vzali, tak jak prošacován byl. Svršků žádných ani dobytka v něm se nenacházelo.'* Mnohému čtenáři bude se trh tento, našemu exekučnímu zákupu ])odobný, zdáti nelítostným, pročež na obranu mistrů kollegiátů připo- jujeme rozvrh ceny trhové za koupený dvůr, aby se ukázalo, že i tu páni mistři, z nichž mnohý sám byl věřitelem, vedli sobě slušné a spra- vedlivě. Ze sumy 1000 kop míš. připadlo na náklad při soude komorním v království českém 264 k. 55 gr. 4 d.*) dluhy na témž dvoře 345 „20 „ — ^ ^) '} A sice na vyvedení ze dvora pana Jakuba Melcara utraceno 8 kop 28 gr. 4 d., na výjezd a panu prokurátorovi 5 k.. na komorníky a svědky 32 k. 27 gr., za práci panu prokurátorovi 10 k., témuž za provazec di*íví O k., památného pri soudu komorním i v tom, co dvěma starším mis^trům AI. Trojanovi a M. Kacliáčkovi za prád jich dáno 200 kop. ') A to pánům mistrům Trojanovi 4 k. 85 gr., Janu Bystrickému 4 k.. Martinu Baeháékovi 17 k., Janu ('horinovi 33 k. 10 gr., Janu Khernerovi 2 k. 30 gr., Janu Vocořínovi 1 k. 30 gr., Šimonu Skálovi 8 k. 5 gr.. o trhu kmeciho .stal ku r VL století. 407 podíl sestře Jana Maska Kateřině Velíkové . . 1 50 k, — gr. — d. ostatek Janu Maškovi 239 „ 44 „ S „ Nepřišel tudíž Jan MaŠek na mizinu, nýbrž drže napotom chalupu Chlebovskou v Čertousích, vybíral k své potřebě po 15 kopách tržní nedoplatek uvedených 239 kop 44 gr. 3 d. až do léta 1614. Nová doba smetla staré řády. R. 1781 zrušena osobní poddanost, patentem pak ze 4. března 1849 stal se český sedlák svéprávným a samostatným, i byl k radosti každého lidumila osvobozen od veškeré roboty ! A dnes? Po 30 letech bohužel robotuje opět, chceli na statku dědickém se udržeti, robotuje cizímu kapitálu a nepoměrně vysokému úroku. Hušká literatura r. 1889 a 1890. Pile Jaromír Hrubý. (PokrsčOTání.) •iv, 3. V. Krestovský pseudonym. ode jménem Krestovský vystoupilo v Rusku několik spisovatelů a ^A^ spisovatelek. Za starších dob znám byl N. Krestovský, pravým jménem N. I. Kulikov, spisovatel několika dramatických prací; pak přišel skutečný V. V. Krestovský, autor Petrohradských peleší, Egyptské tmy a jiných románů; jiný, méně známý V. A. Krestovský; za posledních let si získala dobrého jména M. V. Krestovská, spiso- vatelka Ranní bouře. Nade všechny však předčil populárností nejstarší z nich V. Krestovský, jenž později, když se na literárním kolbišti objevili tak četní soujmenovci, připojoval pro rozeznání od druhých ke svému jménu slovíčko pseudonym. Tímto „V. Krestovským pseudonymem" byla Naděžda Dmitrijevna Ch v o š č i n s k á, po muži Zajončkovská, spisovatelka veršův i prosy, románův i dramatických scén, prací původních i překladů, slovem nej- plodnější a spolu nejnadanější z ruských spisovatelek. 1 její talent vzrůstal z ideálů let čtyřicátých, i jí svítilo na cestu trojhvězdí pravdy, dobra a krásy, i ona jako Saltykov zůstala ideálům svým věrna až do smrti, která ji zastihla krátce po něm. Narodila se 20. května 1825 z rodiny šlechtické, jež měla ne- velké statky v Rjazaňské gubernii. Otec byl z prvu dělostřeleckým Janu Gotsuianovi 8 k. 5 gr., Zaehariási Štýrskému 14 k., Ondřeji Mití- skovi 1 k., kiiézi Janu Svemyslirkérau (} íiop 40 gr., vejce vdikonoťiií 1 k. 3<) gr., Petru kremán Sichrovskérau 3 k., Pavlu Myslivci do Nehvízd 2 k., kováři Chvalskému 5 k., Janu Vrabcovi do Sejpravic 3 k. 45 gr., za vůz panský a kolečko 20 k., za stravu v šatlavě Staroiněstské 19 kop 30 gr., za mord spáchaný 50 k., za chalupu Chlebovskou 140 kop. 4 os J' Hrubý: důstojníkem, později byl úředníkem při státních hřebčincích v Rja/anské p:ubernii. Matka, rodem Droby ševská, byla po otci Polkou, po matce Huškou. Rodiče Chvoščinské žili v poměrech dosti nuzných; k bído hmotné připojilo se strádání mravní, když byl otec Naděždin Dmitrij Kesarevič neprávem obviněn z přestupků, jichž se dopustil úředník jiný, i trvalo celá léta, než se mu podařilo podati neklamné důkazy své ne- viny. Tyto útrapy rodinné byly potomní spisovatelce školou života. Na- děžda byla miláčkem otcovým, byla zasvěcena ve vše jeho jednání, a proto jeho nezasloužené útrapy otravovaly i její mladou duši. Pozdější náchylnost její k líčení temných stránek lidské společnosti mělo patrně původ svůj v neveselých vzpomínkách z dětství. Vzdělání obdržela doma od rodičů, později byla nějaký čas v Moskvě v dívčím ústavě, kde náklad na ni vedl Moskevský strýc. Již jako dítě vynikala neobyčejnou pamětí, zálibou ve čtení a živou fantasii. Psala v třinácti letech sáhodlouhé romány, nejvíce historické, plné rytířů a pážat, skládala verše a četla vše, nač přišla. Zamilovaným spisovatelem byl jí V. Hugo, jehož si vysoce vážila až do smrti. Vedle Huga četla však i mystická pojednání Svedenborgova a zahloubávala se v apokalypsu — vše to ještě v polodětských letech. Po prvé v tisku objevily se její verše r. 1847 v Petrohradě, v Literaturné gazetě, se zajímavým úvodem redaktorovým. „Zasypáni spatnými verši, jež se nám posílají ze všech konců veršemilovné Rusi,'' praví redaktor, „byli jsme velice příjemně, ba neočekávaně překvapeni básněmi, poslanými od pí. N. D. Chvoščinské. Shledali jsme v nich mnoho opravdové poesie, vřelosti citu, prosyceného myšlenkami a pů- vodnosti'* atd. Chvoščiuská, vychovaná v trudných poměrech, nemilovala zábav, vzdalovala se městské společnosti, málo dbala svého zevnějšku a pra- cujíc skoro neustále v kanceláři s otcem, jemuž konala služby sekre- tářské, přivykla kouření doutníků. Pro tyto zvláštnosti, zejména, když se v časopisech počaly tisknouti její verše, měla ji I^azaAská městská společnost za blázna. Aby se vyhnula klepům a zbytečným pomluvám, zvolila si r. 1850 — když Otečestv. Zápisky vytiskly první její pro- saickou práci, povídku Annn Mirhajlovna, — pseudonym V. Krestovský, jehož užívala pak výhradně až do smrti. Z počátku jí bylo spisovatelství zábavou. Ale když ji redakce Oteč. Zápisek vyzvala k stálému spolupracovnictví a vyměřila jí čtyri- cetirublový honorář za tiskový arch, a když brzy potom (r. 1856) zemřel otec a rodina zůstala beze všech prostředků k výživě, stalo se Naděždě Draitrijevně spisovatelslví prostředkem k dobývání vezdej- šího chleba. Napsala každý rok několik povídek nebo románů, jichž výnosem živila celou rodinu. Od r. 1858 nalezla ve vzhlede tom po- mocnici ve své mladší sestře Sofii Dmitrijevně, jež pod pseudonymem Veseňjev počala také psáti povídky se slušným úspěchem. Kritika se chovala k V. Krestovskému dosti zdrženlivě a jen znenáhla si ho počínala všímati. V prvních pracích kreslila Chvoščinská skoro výhradně život provinciální společnosti s jejími slabými stránkami. Zastavuje se s pozornosti na postavení staré panny v provinciální ro- dině, na rodinném despotismu tísnícím děti, na ponižování a zastra- Ruská literatura r. 18S9 a 1890, 409 šováni lidi nezámožných, na důležitosti klepů v městské společnosti a tu a tam vkládá narážky na hlavní původ všech těch nedostatků, na právo nevolnické. Jediný román Baryton (r. 1857) byl výminkou; líčila v něm studentský život v duchovním semináři. První souborné vy- dání jejích povídek vyšlo r. 1859 o šesti svazcích. 1 v letech šedesátých byla Ghvoščinská stálou spolupracovnicí Oteč. Zápisek, ale mimo ně psala i pro Katkovský Russkij Věstník. Když však Katkov r. 1863 odložil prapor liberalismu a v boji proti Polákům přešel rozhodně na stranu konservativní, nedovedla Naděžda Dmitrijevna spolupracovnictví ve Věstníku srovnati se svým liberálním politickým přesvědčením, a jakkoli jí Katkov platil 100 rublů za arch, více mu svých prací neposílala. Z jejích povídek té doby nejvíce pozornosti došla Pansionerka (r. 1861). V povídce té po prvé v ruské literatuře vystupiye dívka, jež si dobyla samostatnosti a živila se svojí prací. Děj položen k po- čátku padesátých let do provinciálního Iněsta. Šestnáctiletá dívka se připravige v zahradě ke zkouškám, „aby papá a mamá měli radost." V sousedním sadu u plotu se objeví Mefisto v podobě Vereticyna, býva- lého gymnasijního učitele v Moskvě, vypověděného pro „nespolehlivost" z hlavního města a živícího se nyní písařením v kanceláři. Vereticyn se dá 6 mladou dívkou do řeči, vysvětluje jí, že v učebnici, kterou tak svědomitě studuje, je plno věcí, nemajících pro život pražádné ceny, její dívčí osud že záleží v tom, aby byla poslušná rodičů, dobře se učila, aby měli z ní radost a zasloužila si nový klobouček, ve kterém ji ve svátek povedou na procházku. K tomu ke všemu pt^čí jí Shakespearovo drama Romeo a Julie. Dívka, plna nových dojmů, zapomíná na učebnici a při zkouškách slavně propadne. Když pak ji po čase rodičové chtějí provdati za jakéhosi činovníka, odepře, odjede k tetě do Petrohradu, kde se dále vzdělává, a po osmi letech setká se 8 ní týž Vereticyn v obrazárně v Eremitáži, kde kopíruje vynikající obrazy a tím se živí. A tu se přiznává svému svůdci : „Ani nevíte, že jsem vás milovala, tak milovala, jako nikdy nikoho jiného. Poznala jsem, jaké jho jest láska, jak nutí člověka, aby te díval na svět cizíma očima, mizel před cizí vůlí. Nikdy se nezamiluji, nikdy! . . Zapřísáhla jsem se, že nikomu nedám vládnouti nad sebou, že nebudu sloužiti starému, barbarskému zákonu ani příkladem, ani slovem. Naopak říkám všem : Čiňte, jako já ! Osvobozijgte se všechny, kdo máte ruce a pevnou vůli! Žijte samy; tot život: práce, vědění a svoboda ..." Taková byla první emancipovaná dívka ruské literatury. Ghvoš- činská psávala v ty doby též literární recense, a jakkoli nevynikla novými ideami, měla přece tu zásluhu, že zůstávala důslednou a žá- dala na beletrii liberární tendence. V tom vzhlede byla pravým opakem své vrstevnice, spisovatelky Kochanovské, jež se ve s^ch povídkách rozplývala láskou k statkářům starých dobrých časů, když „Kirílla Petrovič a Nastasja Dmitrijevna" pili spolu čaj, milovali své mužíky a mužíci navz^em milovali je. Ghvoščinská líčila sice také staré časy, ale ze stránky zcela jiné. Rok 1865 byl pro ni osudný; zemřelaC jí vroucně milovaná sestra Sofie a Naděžda Dmitrijevna div nepozbyla pro ni rozumu. V návalu 410 t/. Hrubý: bolesti nad krutou ztrátou se cbtéla otráviti. Zabránili jí. Ale pod buč- toucím dojmem sestřiny smrti odbodlala se k něčemu, k čemu by se jinak nikdy nebyla odbodlala: vdala se za lékaře Zajončkovského. Zajončkovský byl z důvodů politickýcb vypověděn z Petrohradu, kde proseděl dříve delší dobu v kazemátech Petropavlovské pevnosti, a churav přijel do Rjazanc, kde měl sestru. Zde léčil sestru Cbvoš- činské Sofii, a když po smrti Sofiině viděl zoufalost Naděždinu, učinil jí návrh : „Yy jste osaměla, já jsem osamělý ; vezměme se, snáze po- neseme svou samotu.'^ Naděžda se dlouho nerozmýšlela a za krátko byla ženou lékařovou. Ale bylo to divné manželství. Chvoščinská kra- savicí nebývala ani z mládí ; v dětských letech mívala a'nglickou nemoc, po které jí zůstala zkřivená páteř ; byla maličké postavy, pro strojení neměla smyslu a vášnivě kouřila. O svatbě jí bylo pres čtyřicet let. Muž byl o třináct let mladší, stále churavěl a při tom nijak nechtěl býti lhostejným k ženské kráse. Naděždě Dmitrijevně ke všem zá- rmutkům a starostem o rodinit přibyla ještě nová starost o churavého muže, jenž ji svými zálety zbavoval poslední klidné chvíle. A té měla nezbytně potřebí, aby mohla psáti, neboť psaní bylo jediným pramenem příjmů pro celou rodinu, anať lékařská praxe Zajončkovskému nic ne- vynášela. Naděžda trpěla nějaký čas, ale pak se vzchopila, svému muži — jehož v dopisech ke známým jmenovala později „svým vzrostlým chlapcem" — svázala uzlíček, dala mu na cestu peníze, k tomu přídavkem úplnou svobodu a poslala ho do západní Evropy „léčit se." Od těch dob ho nespatřila. Psal jí sice nejednou o dovolení, aby se k ní směl vrátit, ale marně. A tak v cizině zemřel (r. 1872). Po této tragikomické episodé počala nejskvělejší perioda spiso- vatelské činnosti V. Krestovského pseudonyma. R. IWd vyšla novela Pertaja bořba (První zápas), jedna z nejlepších prací ChvošČinské, v níž se líčí necitelný mladý egoista, jehož charakter spisovatelka roz- víjí a sleduje div ne od kolébky. K. IŠ7()— 71 tiskl se ve Věstníku Evropy nejdelší její román Bolšajn medvědici (Veliká medvědice), jehož základem jsou její pochmurné vzpomínky z dětství a jedním z hrdin (Bagrjanský) jest spisovatelčin otec. I v těchto pracích jako ve starších pohybuje se autorka stále v provincii, líčí svůj lál a stíral rosu bídy s jeho tváře, tím srdce naše změnil lásky na oltáře! Toť známkou velikých je drahých lidí, že byť i duch jich dlel již nad hvězdami, přec v skutcích svých zde žije stále s námi : on sílí nás a činy naše řídí. Otakar čermnka. OSVfiTA 1S90. 5. 28 4:Vl ť' Táhorshj: Zřtiny. a Vyšehradskou dvorana se hrnul zástup Pšovanů, veselý zástup zemany. Podkovy břinkaly po cesté tvrdé, kožichy leskly se i péro hrdé, a smích se hlučný rozléhal; ba také sokol — divná věc! jak chlubný, živý praporec nad nimi jasně polétal, sám Bfth vi, kde se vzal. A hostmi hemžil se už hrad: líc mužných plno, sivých brad, junošských jisker, dívčích vriad. Pozdravů, poptávek, vítání všude — „Drzoli tomu pak konec už bude V" se mnohý nedočkavě ptal, a ještě duněl hradní most, a ještě vcházel pozdní host — „Toť celý svět se vidět dal!" hlas ženský zašeptal. A ve smích tu, tam v rozhovor se míhal starý Slavibor, dnes nejšťastnější světa tvor. Na rámě udeří šedivci lechu, zemanům pravicí potřásá v spěchu: „Hle, bujný jsou mé šediny! Již o celý jsem omlád věk, co stal se ze mne dědoušek. Nuž, zdrávi přišli z dědiny! Vás vítám na krtiny!" „Ten kluk vám hledí jako výr," zas jinde dí, „ba jako výr. Aj, bude z něho bohatýr!" — .,Ej, starý medvídku, jakou to hudešV Ty věru hejčkavou chůvou mu budeš!" tu v bok se opřel Lutobor. ' \ On moh to říci jediný, měl stejně ctné už šediny, ' a druhem byl mu Slavibor: znal smích jen, hněv a spor. „A jaké u vás noviny?" — „Kb, (Tas vem všecky noviny křiivj/, 4.sr) a zloděje, ty zlosyn}-! Poravsli! Naléčím na srnci kousek, ukrad i s léčkou jej — nezbyl ni vousek. A kdy by aspoň byl mi znám!** V tom Lutobor se obrátil: ,,Což ani růžků nevrátil? To(," smál se, „lotr byl by sáni!" — „Ba věru, lotr sám!" Však rázem ticbne ruch a liluk. „Již jdou! Hle!" ševelí se zvuk, jen Slavibor kdes: „Je to kluk!" .,„ Zdráv budiž Bořivoj ! Zdráva bu(f knř/na!'*" — ,.Jaká je spanilá! Kterak je ne/na!" muž mnohý dumal zahořev. liyl brzo každý rozjařen ; však ženám dral se z útrob ston, když Ludmilin zazářil zjev jak jarní květ a zpěv. „Ne boj sem vyzval hrdiny, než radost naší rodiny; náš krb vás vítá hostinný. Přišlo k nám nedávno slunečko svozí, v kolébce u nás jak v blankyte loží. Nám všem jak Bůh je milý host; i vystrojili jsme mu kvas a pozvali hned také vás. Kéž všem nám je to na radost!" I bylo smíchu dost. I bylo řečí, pochvaly, žo sivé hlavy kývaly, a oči všem jen zpívaly. V tom dudák zadudal, v píšCaly poli, za stoly kníže už prosí a velí, — tam v nádvoří, kde kyjírý drn, tam na rožních už jeleni a tuční smi i)ečeni, ' stůl každý medoviny pln, — byl zapit mnohý srn. Pil každý, co jen chtěl a zmoh, domácím druhem byl tu roh, a písně pěli starých sloh. ,Ale přec přivedte, vy staré mámy, to zlaté slunečko — host a£ je s námi !* kmet obořil se Lutobor. „Vždyť lekno ho tvňj křik a zpov!" 28* 4:U\ P. Táborsky: jal Slavihora strach i hněv. „Hle, taký maličký to tvor, a ty tu řveš jak z hor!^ ttl jdi ty, chůvo broukavá!'' Lutobor dražně zahrává, houf žen zas děda zastává. Vfiak sama Ludmila s blaženou tváří kyne tu děvám a rozkoSi záři a hle, už bére na svfij klín to slunečko, sviy květ a svět — „Tecr, Lutobore, mlč!** děl děd. Byl samo štěstí matčin klín, v dál prchl všechen stín. „Kj, toť je cvalík jako buk!"* „Tot celá máma!^ volá hluk. A Slavibor: „Co? Je to kluk!'* Vděčně máť spanilá ke chvále vzhlíží, rdí se, tak přesladkou chovajíc tíži. A lípa nad ní šepotá. „Vám mužům vše je divná věc! To dítě není silné přec," houf žen tam stranou Štěbotá. „Však dost v něm života. ** V tom zatřepetal rohů hlas. ^Hle, poslové v ten přišli čas!" dí stráž, a roh zní zas a zas. Hlaholí slavnostně, jásotuě, hlučně, podkovy břinkají vesele, zvučně. „Že vítáni jsou — ** káže kněz, u jasný vchází poslů sbor, je každý jako jedle, bor, a ruce k prsům každý vznes, však ve prach nepokles. „Od břehů šumné Moravy uiy neseme ti pozdravy, z královské Velké Moravy. S námi tu pán náš sám. Svatopluk, přišel, by jeho řeo svatou Vyšehrad slyšel : Je zlatým orlem Bořivoj : bui? zlatiíorlim jeho rod, luéj ka/ilá větev slunný plod, vrať s vité/stvim se jeho voj i snů všech skvoucí roji" A ji/ se /voilal křik a hluk, yj \i»íal ktlos: .Zdrav Svatt^plukl" Krtiny. 4:57 a v srdcích vřel a rostl tluk. Puslové nehnou se, dál vůdce hlásá, zrak touží k stolci, kde kněžnina krása: „Je zlatým orlem Bořivoj, však nebem milozářných hvězd Ludmila spásodechá jest, ta rajská rosa v zemský znoj, dech míra v ryčný boj. Nuž pro dne toho lesk a jas náš pán, hle, s darem poslal nás, by okrášlil tvůj hod a kvas. Dumal, než vydumal — um jeho včelkou — ,Nic nemám pro její duši tak velkou!' a pohár vzal, by zapil trud. A víno jen se zakmitlo, už ve hlavě mu zasvitlo: ,Aj víno lepší zlatých rud — já pošlu vína sud!' Nuž přijmi v dar ten malý sud! Na pohled jest on hled a chůd, však vyvětrává trud a blud. Mdlou hlavu rozjaří, hrud chorou vzpruží, zrak chabý vyjasní, starobu vzmuží — je pravda, divná vám to zvěst? Však víc on ještě dokáže: on jazyk hravě rozváže, že vyzradí vám, na mou čest: To pravda je — to lest!" „Aj, aj!'* zní na všech stranách div, „toť neslyšel jsem jaktěživ!" — ,Bud! slov těch, brachu, pamětliv!' Lutobor hlasitě do řeči vpadl. Posel však soudek už před kněžnu kladl a mžikem vznesl nový dar, dar přeumělý, zlatý roh, jenž vzácný hlásal mistrův sloh, a již v něj leje rudý žár knížeti v čest a zdar. „Ke slunci vznes se Velehrad!" kněz do bojarských volá řad. „Ku hvězdám vznes se Vyšehrad!" od poslů královských ozvěna letí — kníže už pije — už po druhé, třetí : „V tom moku věru dravá chuť! Žár sluneční je, věřte, v něm — Já roztávám jak jarní zem. 4:JS -ř''- Táborský: Již oheň zalévá mi hruíf — jen každý pij a suiF'/ A od kněŽDy roh koluje, a každý stejnou notuje, vše diví se a schvaluje. .,Ale ten maličký též líznout musí! Ať jen si přivyká! Ať také zkusí!** na ženy mrknul Lutobor. „Co jen ti vlezlo do lebky? Přec nevzbudíš ho z kolébky!" stařícek volá Slavibor, a smíchem hlučí sbor. A pijí dál a stále víc, až znenáhla všem hoří líc, a Lutobor dél z plných plic: ^Uád bych jen zvédél,"^ a zrak se mu kmitl, «kdo to jen pod nosem srna ti chytl? Toť přemilá je kratochvil!" — „Ba aby ďas mu do žil vlít!** — „Snad nechtěl bys se rozvzteklit?^ — „S tím lotrem nejradš bych se bil!** — „Já mok ten raděj pil!** •jtt „A snad jsi sám ho ukradl?' tu soused k nim se přikradl. „Já že bych srna ukradl?" Lutobor zasmál se, pustil roj hromuj „V léčce jsem našel ho — vzal jsem h* doniu. „Tys tedy chyt se do mých ok?"^ — „A vždyť srn řval, jak do nich vlez, by lovce takého vzal pes!" A vůkol hlučí smíchu tok: „Hle, pravdu dí ten mok!" A pili hlučně, pili dál, na lících kněžně ruměn hrál, a Hořivoj jej duší ssál. Zlatý roh uchopil, zvedl jej k výši: „lilahem dnes srdečným prsa má dýší. Nuž, pro dne toho památku k nám nasadíme kořeny, jež pro radost jsou stvořeny, na zdraví nám i robátku — zdar budiž počátku! Chci jas a smělý vzlet — nač rniut? Chci z])ěv a síly žár — nač trud? Clici srdce plná zlatých hrud. Krtiny. ^[^U Pravdu chci přítelem, vítězem, hostem; lež nechať nepřejde naším kdy mostem ! Tu zvěst nechť Svatopluk zví král! Chci z našich srdcí pevný hrad, tu Vyšehrad, tam Velehrad. Tu, poslové, zvěst neste dál! Zdráv Svatopluk bu(f král!" v ^ Všem věrným pijem na zdraví! Všem dobr3^m pijem na zdraví! — 1 maličkým těm — na zdraví!"" \' tom dudák zadudal, v píšťaly pčli, ve staré lípě se skřítkové chvěli, i.utobor ženám zazpíval: o zlatém Dědu-Vševědu, co světem chodí na zvědu; tři vlasy Plaváček mu vzal a hned se králem stal — — Ten starý příběh, smích a vtip mi v srdci zněl — však mnohem lip když jel jsem krajem, kde ční Řip. Duši mi schvátila země té krása, v úkrytu hlubokém srdce mi jásá: „Ať nebesa tě oslaví i v ponížení čarovnou I Ať volnou jsi zas královnou! Tvým věrným piju na zdraví! Všem dobrým na zdraví!" FranL Tábor skjj. Brodkovský advokát. Obraz ze současného života moravskchu. Napsal Váo8lav Benei Šumavský. (Fokrafiovánf.) VIII. rátivše se z cest vpravovali se jen ponenáhlu v koleje pravidel- ného života. První dva měsíce jim uplynuly letmo, jako luzný sen, nic neporušilo souzvuku jich dusí. Blažen připomínal doktor Hildé, že tak si myslíval v mladistvém blouznění štěstí manželské po boku milované choti. Nyní byl jist, že se nesklamal, an očekával, že jen s ní vykvete mu pravé pozemské blaho. Když ji nyní držel ve 440 V' Benei Šumavský: svém náruči, líbaje jí rtiky a šeptaje jí horonci slova lásky, blouzníval, že nemůže býti většího štěstí na světě. Avšak pomalu, velmi pomalu a potichounku přece se po dobách poetického vzletu piikrádala prosa života i počala nepozorované kapati krůpěj peluttku svého za krůpěji do čiše jejich slastí. Přijav Hildu jako drahocenný skvost, jako největší dar z milosti od strýce jejího, netroufal si Kubala vyjednávati o věno, vyslovovati požadavky aneb dokonce smlouvati se o ně. Byl příliš zamilován, jeho nevěsta byla v očích jeho příliš vznešená, aby byl mohl pronésti slovo praktické, čím strýc hodlá ještě čarovné půvaby neteře své pozlatiti. A ředitel přestal na tom, že dal Hildě nádhernou výbavu a že jí slíbiK několik stovek ročně „jehelného.** Věna nedostala, strýc jen pravil k doktorovi, že „bez toho po smrti bude Hilda jedinou jeho dědičkou, an bližších příbuzných nemá.'* Ale mladá paní vyžadovala, jak tomu u strýce zvykla, aby se domácnost její vedla ve velkém slohu. Doktor najal dle jejího přání celý dům, držel několik služebných a hověl dosti přepjatým požadavkům zbožňované ženušky. Jak by byl mohl jí něčeho odepříti ? Byl pevně přesvědčen, že později Hilda sama buď se uskrovní aneb že strýc z vlastního uznání zvýší skrovný důchod její. Počal pilněji v kanceláři pracovati a sháněti se po klientech, při čemž Mudra svou znalostí města a okolí prospěšné služby mu konal. Měl kancelář tak výnosnou, že již v druhém roce musil si vzíti kon- cipienta jako zástupce svého a přibrati písaře. Přece však stávalo se časem při tomto hospodářství, že se octnul v peněžitých nesnázích a že musil si vydlužovati, aby vyhověl přáním Hildiným. Styděl se přimluviti jí, aby byla hospodárnější. Dlouho, po celé měsíce se musil na to připravovati, než se jednou jemně z daleka dotknul této věci. Ale pohříchu nenašel porozumění. Byvši strýcem vy- hýčkána hleděla ženuška na svět jako na divadlo, kde se každý ze všech sil baví, a na život jako na zřídlo požitků a slastí, i nepochopo- vala, proč by si měla něčeho odpírati. Také jiné neshody se vyskytovaly; z počátku jako nevinní be- ránkové vynořovaly se obláčky sporů na čisté usměvavé obloze domá- cího štěstí, ale znenáhla houstly, temnily se a stávaly se hrozivými mraky. Doktor připravoval se na dráhu veřejného působení. Jeho místo nemohlo býti jinde než v organisaci národní strany, ale k tomu bylo třeba, aby také jeho domácnost byla česká. Žádal na Hildě, aby doma spolu česky mluvili, aby si tak osvojila jazyk český úplně; koupil jí ve skvostných vazbách několik českých básníkův a novelistův a hleděl srdce její nakloniti české věci. Doufal, že ji především získá tím, když jí vykreslí zlatými barvami budoucnost, až by se stal poslancem; vy- kládal jí, jaké vynikající postavení by zaujímala ve společnosti a jaké vážnosti by požívala ve všech kruzích. Žili uy střídavé v Brně a ve Vídni a navštěvovali by nejlepší společnost. Vděk spoluobčanův, jichž práv a prospěchů by hájil, a úcta všeho lidu by je všude provázely. Z počátku souhlasila s ním Hilda ; krásné vyhlídky tyto jí lichotily. Titul „paní poslancova** zněl jí dosti zvučně. Vzpomněla si také, že z poslanců bývají mnozí povýšeni do stavu rytířského neb baronského, Brodkovský advokát 441 někteří dokonce stávají se i ministry a tajnými rady. Dosíci šlechtictví, to považovala za nejvznešenější cíl života. Rozmlouvala s chotěm svým ráda o tomto předmětu. Ale přes to prese všecko čím dále tím méně jevila ochotu, aby v domácnosti jejich ovládla úplně čeština. Namítala, že nedovede se tak dobře češtinou vyjádřiti a že se jí zdá, jak by jí nezvyklý jazyk kladl překážky v důvěrném styku a jako by mezi ně stavěl hradbu. Smála se jeho tvrdošíjnosti, s jakou se u ní doprošoval několika slov, a jednou, když doktor zvláště nadšeně se zastával jazyka českého proti jejím námitkám, zvolala vzdorovitě : „Nechci a nechci ! Jsem Němkyně, a kdy bys cokoliv dělal, mne nepředéláš.*^ Skoro polekán pohledl na ni doktor. Hilda uznávala, že musí drsnost svých slov nějak odůvodniti. „Zapomínáš," pravila mírněji, lichotíc se zase k němu, „že i strýc můj jest Němec a že nám chce jednou odkázati jmění své. Kdy by se dověděl, že jsem se nadobro počeštila, nedostala bych od něho ani vindry." „Avšak, milá Hildo," namítl doktor, „chcili veřejně působiti, musí být moje domácnost česká." „Nuže," zvolala s úsměvem jeho chof, „co ti překáží, abys se stal politikem německým? Pokud vím, mají Němci u nás karriéru mnohem rychlejší a pohodlnější než Čechové. Věř mi, že by tebe uvítali s otevřenou náručí." „Hildo," zvolal advokát, překvapen jsa nevědomým cynismem její odpovědi, „pojímáš svět příliš lehce. Podívej se, ty chceš zůstati Němkyní " „Ano, k vůli strýci a k vůli tobě, ty tvrdohlavý Slovane, aby se ti dostalo dědictví po něm," vysvětlovala ženuška sedíc na dívánu a majíc bělostné rámě opřené o stůl. „Ale tvůj strýc zajisté by každého odmítl, kdo by na něm chtěl, aby se stal Čechem," pokračoval doktor. „To si myslím," zvolala se smíchem Hilda. „A já bych měl svléci svou národnost a obléci jinou, jako se obléká kabát?" namítl doktor vážně. „Jak opovržení hodným tvorem bych se musil tobě zdáti, kdy bych tak učinil! Každý člověk musí míti své zásady a své přesvědčení." „Ale co ti napadá!" přerušila jej. „Vy mužové pořád mluvíte o zásadách a přesvědčení, a kdyř dojde k rozhodnutí, každý se řídí svými osobními prospěchy." Takové myšlenky vštípilo jí okolí, v němž byla vychována. Jak by byla mohla do manželství přinésti ušlechtilejší, povýšenější mravní názor o světě? Doktor poznával, že jest nesnadno ji poučiti. Pokusil se tedy působiti na její cit, vynaložil všechnu výmluvnost svou, aby v ní pro- budil sympatie pro právo lidu, ale vše nadarmo. Jako ji nemohl pře- svědčiti rozumovými důvody, tak nedala se ani rozohniti. Pohlížela na svět při vší své nezkušenosti očima svého strýce. Vrtěla hezkou hla- vičkou svou a usmívala se vesele při nejvážnějších výkladech manže- lových. 442 ^' Beneš Šumavský: ^Připadáš mi/ přerušila ho jednou, Jako hospodářský adjunkt, jenž u nás býval. Byl také takový fanatický Čech, ale zfistal až do smrti adjunktem, žena jeho zemřela z vysílení a on se svými pěti dětmi sotva živořil. Strýc, jenž ho měl pro jeho poctivost rád, často mu říkal : ,Ystupte, Bartoši, do kasina, staňte se Němcem a za čtrnácte dní bu- dete jmenován správcem,' ale on vždy zavrtěl hlavou a pravil pyšně: ,Toho neudělám, pane řediteli !' A pro svou tvrdohlavost zůstal ad- junktem. A tys také takový Bartoš,'' dokládala smějíc se Hilda. Doktor se zachvěl. Poznával ovzduší, v jakém jeho choť byla vychována. Tam nebylo ani vzletu neb nadšeni, ani šlechetnosti, ani citu. Pochopoval teď, proč mu milovaná žena nemůže porozuměti a po prvé si zavzdychal. Hilda byla od mládí všemi lidmi rozmazlena. Ve výrazu tváře i hlasu jejího jevila se tato rozmazlenost, ale nebyla na úkor její kráse, nýbrž slušela jí roztomile. Všecko její smýšlení a cí- tění i její vzdělání bylo povrchní. Zamilovala se do doktora, poněvadž se ji zdál býti hezčím než ostatní a poněvadž v tom viděla zvláštní kouzlo vzíti si manžela z řad politických nepřátel strýcových. Z roz- maru se zamilovala, a láska její vzrůstala tím, že odpor strýcův měl pro ni tak zvláštní půvab, a ze svéhlavosti vymohla na strýci svolení ke sňatku, jako jindy vynucovala si hračky, později šaty a šperky. Ještě po svatbě divila se tomu, jak lehce překonala opposici strýcovu, jenž z počátku, když se jala mluviti o své známosti s českým advokátem, zahřímal a energicky zvolal: „Ne!" A později krok za krokem před její silnou vůlí ustupoval, až posléze pravil : „Když nechceš jinak, tedy svoluji!" — — Zatím Albrecht krok za krokem domáhal se v obci vlivu a moci. Pracoval jako pavouk, jenž na všecky strany rozpřádá své sítě a lapá do nich nezkušené oběti. Sama náhoda mu byla příznivá k dosažení cílů jeho. Krátce po volbách roznemohl se jednoho večera starosta Pejčoch nebezpečnou nemocí. Stařičký obecní lékař sám jsa churav nemohl přispěti ku pomoci. K jinému lékaři bylo několik hodin cesty a stav nemocného zhoršoval se každou minutou. Tu vzpomněla si ustra- šená Karluse, že mladý Svozil, syn správcův, odbyv si doktorát přijel před několika dny domů. Poslali pro něho, a mladý muž přispěchal krátce po půlnoci k lůžku nemocného, u něhož jej starostová a Karluše v nevýslovném rozechvění očekávaly. Mladý Svozil prohlednuv nemocného, prohlásil stav jeho za po- vážlivý, ale nevydával se naděje, že bude zachráněn. Zůstal u nemoc- ného až do rána a také v následujících dnech téměř od lůžka jeho neodcházel, dokud se krise nerozhodla. Uplynulo však čtrnácte dní, než mohl určitě rodině oznámiti, že nemocný, jest zachráněn. Co za tu dobu ubohá Karluše zakusila! Celé dni zmíralo srdce její strachem, a dr. Svozil několikráte upozornil paní starostovou, že dívka sama upadne v nemoc, budeli se takou měrou oddávati bolestným obavám. Když pak v nemoci starostově nastal příznivý obrat, tak že lékař s plnou důvěrou mohl prohlásiti, že už není nijakého nebezpečí, Karluše byla přešťastná. Mladý Svozil blahopřál jí, že otec šťastně vyváznul. Brodkovský advokát 443 Stiskla mu pravici s překypující vřelostí, a mladý muž spatřil, jak jí slza radosti a vděčnosti vytryskla z očí. Byla bledá, ve tváři zhubenělá, ale při tom dojemně krásna pře- trpeným bolem a radostným pohnutím. Lékař nemohl od ní odvrátiti zraků. V prsou jeho mocněji než kdykoliv dříve ozval se pocit srdečné náklonnosti k dívce. Opětoval její stisknutí a podržel ruku její, zapo- mínaje na vše vůkol. Nemoc byla odvrácena, ale nemocný musil ještě dlouho setrvati na lůžku, poněvadž velice schřadnul. Mimo to bylo také počasí zimní nepříznivo jeho zotavení. Starosta nabývaje sil trápil se tím, že nemohl se věnovati obecním záležitostem, a marně se namáhala Karluše, aby zaplašila úmornou nudu, která jej tížila. Ač lékař jej varoval, aby ne- opouštěl pokoje, dokud se neoteplí, nedal si říci a odebral se za třeskutého mrazu do obecního domu, aby se opět ujal úřadu svého. Následky se ještě téhož dne dostavily. Nemoc se vrátila. Nebyla sice již tak prudká, ale za to trvala téměř do léta, než se cítil tak zdráv, aby mohl z domu vyjíti. Po dobu tu býval Svozil denně u něho ; u lůžka jeho rozmlouval s Karluší, a mezi oběma vyvíjel se znenáhla poměr něžného přátelství, jenž u dívky vyklíčil z vděčnosti k ochraniteli jejího otce. U Svozila byl již dávno z dob studentských zakotven, tím ohnivěji nyní denním setkáváním vzplanul. — Za nemoci starostovy ujal se obecních záležitostí Albrecht jako první radní. Z počátku opatrné krok za krokem strhoval na sebe otěže správy, a když se cítil pevně v sedle, počal si zahrávati za vladaře v obci. ('lenové obecního výboru slepě se mu podřizovali. Kaňák vrátiv se z lázní ještě nezavadil jedinou nohou o obecní dům. Kubala nemohl a nechtěl vystupovati proti příteli a příbuznému choti své. a ostatní členové bud byli s Albrechtem smluveni nebo zřídka si troufali špet- nouti proti jeho záměrům, poněvadž na každou jich námitku míval připravené paragrafy obecního řádu, které uměl vždy dle vůle své vy- kládati. Obecního písaře tak dlouho týral, až sám složil úřad svůj a z města odešel, poněvadž nemohl dostati od výboru zadostučinění za neodůvodněné urážky, jež od prvního radního každodenně snášel. Na to se Albrecht nabídl, že maje dosti pokdy, povede účty obecní sám. Nabídnutí to bylo s povděkem přijato. Ale brzy objevily se následky ochoty této. Albrecht počal vésti knihy obecní jazykem německým vy- mlouvaje se, že česky psáti neumí. Po prvé za několik století, co Brodkovice byly městem, v obecních knihách objevila se němčina. To pobouzelo přece některé členy k odporu. Strhla se proto ostrá půtka, v níž Kubala proti Albrechtově novotě s důrazem mluvil a obhajoval právo občanstva, aby knihy byly vedeny jako od pradávna jazykem českým. Albrecht ku podivu skromně přiznal se k své nespůsobilosti k ve- dení knih jazykem českým, a jeho omluva, že nechtěl občanstvo uraziti v jeho vlasteneckých pocitech, opět zahladila nepříjemný dojem, jeho jednání. Bylo usneseno, aby byl zasc3 jmenován obecní sekretář, a bez velikého namáhání podařilo se prvnímu radnímu, že zvolen byl posa- 444 ^* Beneš Šumavský: vadni písař okresního soudu, Franci. V něm nabyl Albrecht člověka prohnaného, jenž byl neocenitelným nástrojem pro další jeho záměry. Pojednou vjel do ospalého městečka nový ruch. Z Brna přijelo několik pánů, kteří asi půl hodiny od Brodkovic na tak zvané Pasece u silnice, kde se nalézaly vrstvy břidlicové, zakoupily pozemky. Na to přijížděli houfně inženýři a rozměřovali, tu a tam dali kopati na čtyři i pět sáhů hluboko a odváželi s sebou různé zkameněliny, jež tu blízko povrchu vykopány byly, jakož i ukázky dolejších vrstev. Obyvatelů zmocnila se náramná zvědavost. Nejprve to jeden druhému šeptal jako největší tajemství do ucha, potom stalo se to tajemstvím všeobecným, že utvořila se veliká akciová společnost, která u samého města chce dolovati na uhlí. Někteří vrtěli nedůvěřivě hlavou, jiní zase horkokrevně oddávali se nadějím v příští bohatství obce. První radní Albrecht měl při podniknutí nejčilejší účastenství a navrhl v obecním výboru, aby za obecní peníze odebrala se část akcií. Ale starý Kaňák tentokráte po prvé od volby do výboru se dostaviv, se vší rozhodnosti se opíral zakoupení akcií z obecního jmění. Po jeho náhledu nebylo možná, aby se na Pasece mnoho uhlí nalézalo, poněvadž všude kolkolem jest půda jilovitá a jen nepatrný kousek může obsahovati uhlí. Albrecht proti němu namítal, že na Pasece dle náhledu slavných znalců a od- borníků jest uhlí, které po sta let se bude dolovati, a vyzýval ostatní členy výboru, aby pro jeho návrh hlasovali a tím obci zabezpečili aspoň část užitku, který jí neprohlédavostí a nevědomostí dřívějších správců města ušel. Návrh Albrechtův byl pak prese všechen odpor Kauákův většinou přijat. Na Pasece konala se zatím komise za komisí. Dr. Kubala byl ke každé volán a směl si počítati značné diety. Na to bylo povoláno několik set horníků a za nimi přitáhlo asi dvacet židovských rodin, které si v městě zřizovaly kořalny a obchody. Peněz bylo pojednou v městě jako nikdy před tím, neboť horníci nedovedli šetřiti své mzdy. Ale celá tato sláva netrvala dlouho. Vrtáno na mnoha místech, vyházeny obrovské kupy naplaveniny, břidlice a vápenného lupku, uhlí však nalezeno v tak malém množství a v tak slabých vrstvách, že po několika měsících poznáno, že doly se nemohou vypláceti. Správní rada podniku prodala akcie své v čas, dokud ještě se nerozhlásilo, že doly Brodkovské rozmnožily řadu „nešťastných podniků,'^ jimiž lehko- věrné obecenstvo bylo ošáleno. Ostatní akcionáři i s obcí Brodkovskou vzali značnou škodu, ježto akcie dolů staly se přes noc papírem bez- cenným. Zavedeno sice vyšetřování, sám Albrecht byl volán několikráte k soudu, ale celá záležitost znenáhla usínala, a ku přelíčení proti vinníkům nikdy nedošlo. V dolech přestalo se pracovati, dělníci se roz- prchli do všech úhlů světa a na Pasece zůstaly jen velké hromady vy- házené země, promíchané drobným uhelným prachem, vápenným lupkem, břidlicí a slídou; v Brodkovicích pak několik nových kořalen a ži- dovských obchodů byly jedinými zbytky tohoto „národohospodářského rozkvětu." V době té' zazářilo Kubalovi rodinné štěstí plným jasem, neboť se mu narodil syn. S plesáním uvítal první ratolest svou a s náruživou vděčností zlíbal churavou ženušku. Ještě než se dítko narodilo, povo- Érodkovský advokát 445 lála Hilda k sobě bývalou svoji chůvu, Němkyni kdesi z Dolních Rakous, k niž chovala vděčnost a důvěru a již chtěla míti u sebe v těžké ho- dince své. Nejprvnější starost manželů tvořila otázka, kdo by dítku měl býti kmotrem a jaké jméno by se mu dáti mělo. Hilda krátce rozhodla, že nikdo jiný nemůže býti kmotrem nežli strýc Kastelo. Z toho pak dovozovala, že musí se dítku dáti také křestní jméno jeho Yolfgang. Doktorovi se toto jméno dokonce nelíbilo ; Jaroslav nebo Vladimír bylo by mu bývalo milejší. Ale netroufal si churavé ženušce rázněji odpo- rovati a uznával její důvod, že zvláště nyní má veškeru povinnost upoutati k sobě přízeň strýcovu, aby jim jmění jeho neušlo. Hilda naznačovala dokonce možnost, že strýc již nyní při krtinách vyřídí záležitost jejího věna. Krtiny byly hlučné a slavné a na zdar mladého Volfganga vypil starý Yolfgang s doktorem několik lahví šampaňského. Pozdě v noci musili rozjařeného strýce, jenž pořád více ztrácel rovnováhu, od- vésti na lůžko. Když však druhého dne chystal se k odchodu, marně doktor s napjetím očekával, že se dotkne stránky peněžně. Starý Yolfgang mlčel a tvářil se, jako by neslyšel, když si mu doktor stýskal, jak těžce od klientů svých dobývá peněz. Při takovém stavu bylo v domácnosti doktorově pořád více po- cifováno, že Hilda se provdala bez věna, a to zvláště nyní, když k vůli dítku činila nové přepjaté požadavky. Také chůva Hildina po narození syna jejího neměla se k odchodu a zůstávala rozmnožujíc tak počet čeládky. Doktor vše to snášel trpělivě, pomáhal si, jak mohl, vypůj- čoval si peníze a zřídka kdy dovedl Hildě něčeho odepříti. Uspokojo- valy ho úplně ty krásné chvíle, když s chotí svou, hýčkající buclaté dítko na klíně, sedával v útulném pokojíku a pohlížel s rozkoší na Hildu, velebě jí nadšeně jako prý nejkrásnější madonnu. Byly to chvíle nezkaleného štěstí. Malý Yolfíček rostl a tloustnul, a kmotr jeho posílal mu ob čas hračky a cukrovinky. Dále zatím jeho štědrost nesahala. Uplynul tak více neŽ rok, ve kteréž době mezi manžely pano- valo jakés takés příměří v příčině dřívějších rozdílných názorů. Synek počínal již žvatlati, a doktor houpaje ho na klíně zpíval mu popěvky, jimiž jej nebožka matka před dávnými lety byla konej šila. Pozoroval již delší dobu, že Hilda s jakousi umíněností na dítko vždy jen německy mluví. Považoval za svou povinnost, aby se s ní dohodl o tom, v jakém jazyku má syn jeho vychován býti. Ale když jí své přání co nejšetrněji pověděl, aby malého Yolfíčka vychovávali nejprve v jazyku českém, že němčině se později s dostatek přiučí, zavrtěla choť jeho hlavou. „Myslím, že by bylo lépe, kdy by byl vychován po němečku," namítla. „Mám pro to své důvody." „Jaké důvody, drahoušku?" tázal se doktor. „Jsem jeho matka." „A já jsem zase jeho otec." „Strýc však jest jeho kmotrem a zanevřel by na ubohé robě, kdy by se s nim nemohl německy dorozuměti." 440 ^'- iif^neš SiOiiavský: „Netroufám si, drahoušku, ani mysliti, že by tvůj strýc byl takový barbar." „ťo není barbarství," namítla Hilda podráž. 8ÍM). M Dio Kinboit dor Naturkrafto. líerl. 1S81. ') Die Urkraft dos Woltalls. Berl. 187(5, (>(>, 79. '} Srv. Kruht. Ileiiir. Weber: Tastsiinn u. Gemeiiigeftthl ve Wagiierově Handworterbiuh der riivsioloírie. Látky a síly, 4f)l jest sila,^ praví pak: „Vše jest cosi účinného^ a staví takto činnou stránko přírody do popředí. V našem jednotném názoru, který povýšen jest nad obyčejný dualismus slovný, pro nějž tedy úplně jest lhostejnou, zda i na dále zachován budo dualismus slov, „látka^ a nS^l^*'^ smiřuje se tedy maie- rialismus s dynamismem, Ee konci sluší zmíniti se nám ještě o jednom zvláštním názoru. Již H. Christian Oersted ^) napsal tato slova: „Celá příroda se vším, což by v ní mohlo se zdáti mrtvou, nezměnitelnou massou, jeví se hlubšímu pozorování jako činnost." „Věci jsou v nepřetržitém pře- chodu z jednoho stavu do jiného, v neustálém vznikání, všude z téže látky, prostřednictvím těchže sil ; látka sama není než základními silami vyplněný prostor; co věcem udílí nezměnné zvláštnosti, jsou pak zá- kony^ a ježto přírodní zákony tvoří vespolek jednotu, jest celý svět výrazem neskončené, všeobjímající idey, která sama jest pak totožná s neskončenou, ve všem živoucí i působící intellipencí." Určitěji vyjádřil myšlenku tuto Th. Fechner:''') „Síla není pro fysika leč výpomocný výraz k označení zákonu rovnováhy a pohybu, a každý jasný pojem nás k tomu vede. Mluvíme o „zákonech síly;'* než přihlednemeli blíže, jsou to jen zákony rovnováhy a pohybu, které mají platnost, jeli hmota proti hmotě. „Slunce a země se navzájem při- tahují" není leč: „Slunce a země jsouce proti sobě, pohybují se zá- konné kolem sebe;" nic jiného nezná fysik o síle, nežli zákon, a ničím jiným nelze mu ji také charakterisovati. Pravili se pak, že musí býti přec nějaká příčina, proč že se slunce a země kolem sebe pohybují, není touto příčinou, pojímámeli ji fysikálně, právě nic než zákon ; jest zákon, že, jsouli tělesa v těchto poměrech či vztazích k sobě, tyto nové po- měry z nich vznikiyí. Nechť hledá si někdo tisíce slov pro tuto při- cínu, přece fakticky nenalezne jiného, nežli zákon, jejž třeba nám uznati a na němž lze nám zbudovati si jasnou představu o příčině po- hybu či síly." „Bytujeli síla někde, jistě jen v zákone \ zákon má spolu i silu zákona, t. j. co vyjadřuje, to se i děje.'* „Hmota jest bytelně pohyblivá; víme, že všeliký klid jest jen vztažný. Co se ne- pohybuje proti jinému, pohybuje se s jiným" atd. S Fechnerem souhlasí také Herm. Helmhotz ^) prohlašuje sílu za zpředmétněný zákon. Abstraktní pojem „síly" značí jenom, že jsme si ten neb onen zákon „libovolně nevymyslili, že jest nutným zákonem výjevů." Nepřipadá nám na mysl po spůsobu Oerstedově a j. hypostuso- vati na místě látky sílu samu ; stačí nám věděti, že i sila jest jen „výpomocný výraz," jehož rovněž všude lze užiti jako „výpomocného výrazu" látka. Deíinujemeli sílu „jako příčinu pohybu," jest to právě zase jen „výpomocný výraz" pro „výpomocný výraz," neboť není žádné „příčiny" leč aequivalenty sil, a tyto aequivalenty označují pouhou rdaci ') (lesammelto naturwissenschaťtliche Schriften. ('as><'l ISf)!, H., ^i; III., 101. ') Physikalische und philoophisclie Atomenloliro. Lcipz. IHCit (2. vvd.), 119—125. ') Popul. wissenschaftl. Vortrago Hraiinscliw. 1876^ I. 462 J.Kryst^ék: výjevů. Dle Fechnera a j. spočívá příčina pohybu v „ zákoně ;** ale není také „ zákon '^ výpomocným výrazem pro soubor relací ve skupině výjevů ? Vždyť „zákon pi^rodní" — a o něm jedině jest tu řeč — není ničím sám o sobě; zákony nevznášejí se jako neviditelné okovy nad věcmi, nýbrž jsou také jen pouhými abstrakcemi vztahů sil a látek; toliko poněvadž tato síla a tato látka jest taková a taková, proto jeví se, působí timto spůsobem, a kdykoliv a kdekoliv shledáme takovouto atiu a takovouto látku, musíme spatřiti toioiný výjev či účin. Tato konstance, tato stálost určité činnosti, tento návrat téhoí úkazu za těchie poměrů, z tícMe příčin vždy zase se obnovující vý- sledek jest to, co my zoveme „zákonem/ Zákon není tedy ani silou ani látkou, nýbrž jen konstantním spůsobem, jakým se obé za určitých poměrů jeví, a každá věc může se tedy měniti jen potud, pokud múie, t. j* v obvodu immanentního svého zákona. Změny do nekonečna tedy není. Útěk Ludvika X7I. a jeho zatčeni (V červnu r. 1791.) Fíle prof. dr. Jan Krystflfek. ') /l^okud Mirabeau byl na živě, ze všech sil svých opíral se myšlence, J^^y král z Paříže uprchnul; nebot i kdy by se štastně dostal za ^ hranice, mohl toliko pomocí cizích bodáků dobyti si opět trůnu, jejž dobrovolně opustil ; pakli by se útěk nezdařil, bude král od vlastních poddaných prohlášen za nehodná trůnu, aby pak nemohl kouti piklů proti novému pořádku, zbaven bude i osobní svobody. Útěk byl cestou buď k občanské válce nebo do žaláře, i nebylo viděti, kde rozpoutané náruživosti lidu se zastaví. Před přeléváním krve občanské nebo před ztrátou svobody, ano snad i života zachrániti chtěl Mirabeau krále. Smrti jeho překážka tato zmizela, Ludvík XVI. mohl nyní jednati podle svých nápadův a podle rad svých dvořanův. Tuilerie stiUy se mu pravým vězením, kde každý pohyb jeho ostražitě byl pozorován, každé jeho slovo nepříznivě vykládáno, kde vyhrůžky a urážky na něho ze všech stran se sypaly, i nebylo věru s podivením, dávalli svým věrným na jevo, že ničeho si tak vroucně nepřeje, jako aby vysvobozen byl z toho neblahého stavu. Také svědomí jeho bylo pobouřeno, že schválil dekrety, týks\|ící se duchovenstva. Poněvadž ve dvorní kapli přisluhovali knězi přísežní, •) Choiseul, Kelation du départ de Louis XVL — Ancelon, Louis XVí, á Varennes. — La duchesse de Tourzel, Mémoires. — Mad. Campan, Ménioires. — Bouillé: Mémoires. — Laiayette: Mémoires. — Bachez et Roux, Histoirc parlamentaire de la rc^yoliition fran^aise (Livre XVIII., fuite du roi). Ůtéh Ludvika XVL a jeho Batéení, 46<^ chtěl svatý týden stráviti ve společnosti knězi nepřisežných mimo Paříž. Proto ohlásil národníma shromážděni, že 18. dnbna odebere se na ně- kolik dní do St. Clouda. Doby té užily revoluční kluby k rozpálení náruživostí proti kněžím nepřísežným. Rozvzteklený lid udeřil 9. dubna 1791 na ženské kláštery, v nichž nepřísežní kněží za ohromného úča- stenství konali bohoslužby katolické, kdežto kostely veřejné, v nichž přisluhovali kněží přísežní, zůstávaly prázdny, a dopustil se na ubohých obětech ohavností nejhorSích. Vojsko, národní obrana, obecné úřady, státní moc byly při těchto výstupech nečinnými diváky, nikdo neopo- vážil se proti výtržníkům zakročiti. Pojmy chátra Pařížská, lid i národ francouzský počaly se zaměňovati, a zmatení pojmů těchto stalo se Francii osudným. Zatím přiblížil se den 18. dubna. Klub jakobínský učinil vše, aby odchod králův do St. Clouda stal se nemožným. Palíčské články předčítány po ulicích a lidu namlouváno, že odjezd ten jest záminkou k útěku a že 3000 aristokratů chce krále odvésti, avšak jest prý již pozdě, lid poznal obnovitele svobody; dnes spadla králi s obličeje škraboška, zítra spadne mu s hlavy koruna. Účinek se dostavil brzo. Lid počal se sbíhati, zvony bily na poplach, celá Paříž byla na nohou. Když o 11. hodině král s rodinou chtěl vyjeti z Tuilerií, lid chytil koně za uzdu a hrozil, že dovede krále násilím zpět do zámku, ne- vrátili se tam dobrovolně. Starosta Bailly a Lafayette vynasnažovali se všemožně, aby zjednali pořádek a pokoj, ale moc branná odepřela jim poslušnost. Když úsilí jejich nemělo žádného výsledku, oba ode- brali se do národního shromáždění, aby pomocí jeho auktority zjednali králi možnost odchodu. Když vstoupili do síně, sněm právě rokoval o organisaci námořnictví. Poslanec Malouet zvěděv, oč tu běží, zvolal : „Pánové, uprostřed obecného zděšení nelze věnovati otázce této ná- ležité pozornosti; ústava porušena jest v osobě panovníkově. '^ Při po- sledních slovech levice stropila ohromný hluk křičíc: „K pořádku! pryč s Malouetem!*^ a sněm dada se zastrašiti bouří touto, přešel přes žádost náčelníka národní obrany a starosty města Paříže k dennímu pořádku. Moc zákonodárná opustila moc výkonnou, obě pak dostaly se v otroctví moci pouliční. Plných sedm čtvrtí hodin seděl král s ro- dinou svou ve voze, snášeje od lůzy nejhrubší pohanění, ale když vřava nepřestávala, vrátil se všecek zdrcen do Tuillerií. Lid se teprv večer rozeéel, ale rozčilení trvalo v Paříži dále. Ač tak hrubé pohanění moci královské vyžadovalo nepřisnějšího potrestání, přece král boje se přelévati krev lidnou, nedopustil, aby výtržníci byli patřičně stíháni. Ministři přemluvili krále, aby si vedl stížnost před shromážděním národním; on konečně svolil, ač ne bez vnitřního odporu. Přišed 19. dubna do sněmovny, stěžoval si do udá- lostí předešlého dne, načež vykládal sněmu, jak jest nutno podati světu důkaz, že jest svoboden, proto že trvá na cestě do St. Clouda. Shro- máždění národní volalo sice: „Ať žije král,'' ale místo dostiučinění dostalo se panovníkovi nepokryté důtky, že jest sice svoboden a může jíti kam chce, ale v těchto okolnostech že jest radno, by od předse- vzetí svého upustil. Zahanben opustil sněmovnu. Po jeho odchodu po- 4f)4 '/. Krystúfek: slanec Buzot tázal se, proč shromáždění povstalo, když král vstoapil do sine, neboť dělník nepovstává prý nikdy před svým nástrojem. Městská rada Pařížská vydala ke všem 48 čtvrtém oběžník, aby prostě slovem ^ano" či ,,ne" zodpověděla otázku, máli ke králi vznésti se prosba, aby odcestoval, či vysloviti mu za to dík, že zůstal, by pokoj Paříže nebyl ohrožen. Čtvrti Pařížské rozhořčeně odpověděly, že městská rada nemá práva určovati jim, jak mají odpovídati; nesluší se prý ani krále prositi, aby odcestoval, ani vzdávati mu díky, že zůstal, nebo jeli dovoleno králům, aby lhali, národa velikého a mocného jest nedůstojno, aby se poskvrnil lží. Byloli chybou, že král jakožto zástupce národa francouzského a hlava moci výkonné žádal na sněmu, aby mu dopomohl k dostiuči- není za urážku, která mu od Pařížské lůzy učiněna byla, místo aby užil všech prostředků, které mu ústava ponechávala a přísnými tresty odňal živlům podvratným chuť k dalším výtržnostem, bylo velice polito- váním hodným poblouzením, že sdělil se sněmem okružník, jejž k radě některých svých rádců zaslal svým vyslancům při cizích mocnostech. Vynikající místa dopisu toho jsou: „Král svolávaje stavy generální ustanovil, aby stav třetí měl tolik zástupců, co oba první. Generální stavové přijali název národního shromáždění. Brzy ústava, vhodná založiti štěstí Francie a panovníka jejího, nahradila starý pořádek, kde zdán- livá moc království zakrývala skutečné bezpráví několika stavů aristo- kratických. Co se nazývá revolucí, není než zničením mnohých nepo- řádků, jež od staletí ve Francii se nahromadily a jež byly neméně osudné národu jako králi ; nepořádků těch není více. Nepřátelé ústavy stále a stále opětují, že král není šťasten, jako by pro krále mohlo býti jiné štěstí, nežli štěstí národa ; rozhlašují, že moc jeho je stenčena, jako by moc založená na násilí nebyla malomocnější a nejistější nežli moc zákona, konečně že král" není svoboden — hanebná pomluva, myslili, že by vůle jeho mohla býti k něčemu donucena — nesmysl, poklá- dajíli za nedostatek svobody svolení, jež J. Veličenstvo často vyslovil, že chce zůstati ve středu občanů Pařížských, svolení, které učinil jejich vlastenectví snad i jejich obavám, ale především jejich lásce. Pomluvy tyto pronikly také k cizím dvorům a jsou tam opětovány od Francouzů, kteří raději dobrovolně odešli do vyhnanství, než aby brali podíl ve slávě své vlasti, a kteří, i když nejsou jejími nepřáteli, aspoň opustili místa občanův. Král nařizuje Vám, aliyste zmařil jejich pletichy a úklady. Rozšiřujte o ústavě francouzské mínění, které o ní má král sám, nedopouštějte, aby vznikla pochybnost o úmyslech králových, jenž ji chce ze všech sil svých zachovati. Istava tato zabezpečujíc volnost a rovnost obóunú, zakládá blaho národa na základech nezvratných : utvrzuje moc královskou zákony; předchází revoluci, kterou zlořády staré vládní ústavy vyvolaly a která by snad i rozpadnutí říše měla v zápětí : konečně založí i blaho krále samého. Vaším hlavním úkolem jest, abyste ji ospravedlnil, jí se zastával a podle ní se řídil." Sně- movna stavíc se, jako by věřila v pravdivost slov králových, provázela každé významnější místo hlučným potleskem a konečně usnesla se za- slat i list tento všem departamentům, plukům i osadám a naříditi fa- rářům, aby jej s kazatelen ohlásili svým osadníkům. útěk Ludvika XV t. a jeho zatčeni. 465 V zápětí za tímto okružníkem Ludvík XVI. zaslal zástupcům svým v Berlíně a Kolíně tajné dopisy, jež měly uvedeny býti ve známost krále pruského i panovníka rakouského, ve kterých opět co nejdů- razněji protestoval proti všemu, co obmezovalo jeho královskou moc, a nepřál si nic jiného více, než aby vybaven byl ze zajetí, v němž držela ho strana, která se zmocnila vlády. Nerozvážné chování toto mělo pro krále zhoubné následky, když strany jemu nepřátelské mohly viniti ho z dvojjazyčnosti a rozpalovati náruživosti lidu proti důstoj- nosti královské. Lafayette, všecek jsa rozmrzen, že národní obrana odepřela mu poslušnost, žádal za propuštěnou. Čin tento způsobil obrat ve smý- šlení obyvatelstva; národní obrana, městská rada, správa departamen- tální doléhaly na něho, aby žádost svou odvolal. Lafayette se zdráhal býti jim po vůli řka, že nemůže veleti národní obraně, pokud nemá záruky, že jí bezpečnost osoby a majetku, svoboda náboženská a úcta k zákonným vrchnostem jest tak drahá jako jemu. Jeden prapor ná- rodní obrany, zaslal ke všem ostatním oběžník, v němž je vyzýval, aby každý branec .vykonal přísahu, že chce poslušen býti zákona, a kdo by odepřel to učiniti, aby z řad národní obrany byl vyvržen. Všechny prapory vyhověly tomu vyzvání, načež Lafayette dne 25. dubna převzal opět velení. Městská rada uzavřela, aby setnina placených granátníků byla odzbrojena, poněvadž 18. dubna dala příklad neposlušnosti; La- fayette učinil to slavnostním spůsobem : setnina na veřejném místě byla odzbrojena, a trest tento působil blahodárně na všechny příslušníky ná- rodní obrany. Mysl králova byla výstupem 18. dubna tak roztrpčena, že ne- mohl se dočkati chvíle, až ztracené svobody nabude opět. Zdráhalli se dříve svoliti k útěku, nyní činil všemožné přípravy, aby mohl tajně opustiti Tuilerie a odebrati se do středu vojska sobě oddaného. Uží- váno rozmanitých lstí, aby útěk se zdařil. V tehdejších okolnostech byl to podnik velice nesnadný. Každý den byly Tuilerie střeženy 600 muži národní obrany, všechny východy byly dnem i nocí strážemi obsazeny. Král i královna nemohli bez průvodu stráží odebrati se ani z jednoho pokoje do druhého. Veškero služebnictvo mužské i ženské patřilo k vy- zvědačům. Duch revoluční vnikl i do paláce královského, věrnost ke králi nazývána zradou, páchanou na národu, nedůvěra, donášečstvi a prorada zaujaly tam místo věrnosti, mlčenlivosti, oddanosti a obětov- nosti. Královna mohla se spolehnouti jen na přední své dvorní dámy, král toliko na čtyři své služebníky. Lafayette nebyl strážcem královým, nýbrž jeho žalářníkem. Při vší opatrnosti, kterou rodina královská zá- měry své zakrývala, přece vyšlo leccos na jevo, co přímo na útěk uka- zovalo. Ženština, která často docházela ke dvoru, oznámila starostovi Baillyovi, že král pomýšlí na útěk, ale městská rada nevěřila jí, neboť král určitými slovy popřel podobné zámysly. K tomu časopisy již tak často mluvily o útěku královské rodiny, že zprávy ty pozbývaly již věrobodnosti. Až do měsíce řijna 1790 král zamítal všechny návrhy útěku, ale v říjnu téhož roku odpor jeho slábl, až zmizel docela. Baron Bretenil, horlivý royalista, přemýšlel na svém venkovském sídle Soleuru, jak by bylo lze zachrániti moc královskou před dalším ponížením. Po 08VÉTA 1891. r>. 30 460 «/. Krystufék: ro/uniu jcbo měl se král postaviti v čelo hnuti monarchického, aby dodal stoupencům svým nové odvahy a zmužilosti. K tomu účelu generál Bouillé, velitel vojska na východních stranách, měl naznačiti místo k pobytu královu, které by poskytovalo dostatečné bezpečnosti. Když by se to stalo, král opustí tajně Paříž a odebere se do naznačeného místa a tam prost jsa cizího vlivu, obklopí se muži své dAvěry, vyzve všechny přátele pořádku a království, aby se kolem něho shromáždili a společným úsilím zastavili proud revoluční. Podařili se věc těmito prostředky, výsledek bude tím uspokojivější, nepodařili se však, bude třeba pomoci ciziny. V žádném případě nesmí se ponechati emigrantům vynikajícího podílu, aby nemohli o sobě říci, že zachovali království, a aby nemohli vůli svou vnucovati říši jako zákon. V říjnu svěřil se Breteuil s tímto plánem biskupovi Pamierskému Agoultovi a odevzdal mu pamětný spis pro královnu, od níž se nadál větší odhodlanosti. Královně se plán zalíbil, šlo jen o to získati pro něj také krále. Hrabě Fersen, Švéd ve službách francouzských, králi zcela oddaný, podjal se úlohy krále zasvětiti v osnovu tu. K výkladům Fersenovým odvětil král, že až dosud na útěk nepomýšlel, ale že souhlasí s osnovou; jen v příčině generála Bouilléa král projevil jakousi pochybnost, ač neměl k tomu zadně priciny. Biskup Pamierský odebral se do Met k Bouilléovi, aby ho získal pro plán ten. Odevzdav mu list psaný vlastní rukou královou na důkaz, že požívá neobmezené důvěry královy, počal mluviti s Bouillóem o ne- šťastných poměrech, do nichž upadl Ludvík XVI. i celá říše. Bouillé otevřeně řekl poslovi, že král může na něho vždy spoléhati, ale na- mohl zamlčeti poznámky, že bude veta po králi i po království, jestliže se nezdaří podnik ten. I jemu osud králův šel k srdci, i on přemýšlel, jak by bylo lze věci napraviti a králi ztracenou svobodu opět navrátiti. Proto měl za to, že by bylo nejlépe, kdy by císař posunul vojsko na hranice, jako by chtěl dáti důraz reklamacím knížat německých, jichž prospěchy zrušením řádů feudálních byly poškozeny. Francie postaví se opatřením těm na odpor. Bouillé shromáždí věrné pluky kolem sebe, aby mohl postaviti se na odpor, úřady civilní i vojsko vznesou k ná- rodnímu shromážděni prosbu, aby král postavil se v čelo armády, by dodal jednoty a důrazu válečné činnos'i. Nepodařili se tento plán, není nic zkaženo, poněvadž nikdo netušil, co se za válečným rykem skrývalo. Ale provedení plánu toho dvě věci byly na závadu: přispění cizích mocnosti a souhlas národního shromáždění, obého nebylo tak snadno dosíci. Biskup Pamierský o své ujmě řekl generálovi, že cizí mocnosti stoji na tom, aby král byl mimo Paříž. Výpověď ta přiměla Bouilléa, že odstoupil od svého záměru a že zavázal se ze všech sil svých podporovati útěk králův. Mezi I^ouilléem a králem rozpředla se čilá korrespondence, která neušla pozornosti Mirabeauově. Tomu bylo velice milo, že generál tak spolehlivý jako byl Bouillé do záměrů jeho byl zasvěcen, neboť pomoc jeho ve chvílích kritických mohla býti rozhodující. Hrabě Lamerck vy- l)rosil si 0(1 krále dovolení, aby směl odebrati se k Bouilléovi do Met a oznámiti mu plán Mirabeauův, dle něhož mělo nejprve shromáždění nároiluí rozpuštěno a králi svoboda jednání vrácena býti. Mirabeau chtěl útek Ludvika X VI. a jeho zatčen'' . 467 Ve sněmovně vysloviti zásadu, že zástupcové nynější nebyli oprávněni v ústavě činiti změny ; to prý přiči se instrukcím, které byly poslancům dány a dosud nebyly odvolány ani změněny. Ostatně prý král nemaje osobní svobody nemůže zákonů sněmem vypracovaných potvrditi. Budouli zásady tyto sněmem přijaty, přičiní se, aby departamenty podaly adresy, by sněm tento byl rozpuštěn a nový svolán, jenž by byl oprávněn pro- vésti v ústavě potřebné změny a vrátiti králi svobodu a užívání po- třebné auktority. Na ten čas král odebere se do Fontaiuebleaua nebo do Compiégne, kde Bouillé shromáždí značné síly vojenské, aby dusil ruch revoluční a podporoval toto hnutí monarchické. — Bouillé vy- slechnuv Lamercka (v únoru 1791) psal králi, že se mu plán Mh*u- beauův lépe líbí než plán Breteuilův. Již na počátku listopadu r. 17ÍJ0 byl Bouillé králi poslal šifro- vaný dopis, v němž navrhuje mu tři místa ku pobytu, která pokládal za úplně bezpečná: Valenciennes, Montmedy a Besan(;on. Poněvadž útěk státi se měl teprv roku příštího, Bouilléovi ponecháno na vůli učiniti taková opatření, která by uznal za nejvhodnější. K velikému zármutku Bouilléovu nastaly změny v ministerstvě. Ministr války Lu Tour du Piu, přinucen jest poděkovati se, a důležitý úřad jeho svěřen Portailovi, jenž ve všem řídil se radou Lafayettovou. Bouillé pocítil brzo změnu, která se stala u vlády. Nálezem národního shromáždění uloženo mu, aby bez výslovného rozkazu ani posádek nepřekládal ani s vojskem nikam se nehýbal. Až po tu dobu byl ve vojsku Bouilléovu vzorný pořádek a pravý duch vojenský, ale i tu podařilo se klubistům zviklati kázeň a vojíny k neposlušnosti svésti, tak že velitel mohl spo- léhati jen asi na S praporů pěchoty a 30 švadron jízdy. Kamkoliv pohledl, všude viděl nepřekonatelné překážky; ve vojsku nekázeň, v lidu kvašení, v okolí králově nerozvážnost, to vše věštilo hrozné neštěstí. Ke konci ledna 1791 král oznámil Bouilléovi, že míní v březnu nebo dubnu opustiti Paříž, aby mu udal, kterou cestou by se nejlépe dostal do Montmedův. Bouillé odpověděl, že tam vedou dvě cesty, prvá na Remeš a Stenay, druhá na Varenny nebo Verdun. Ale Verdun nelze prý odporučiti, poněvadž obyvatelstvo jest hanebného smýšlení; zbývají tedy Varenny, tam však není poštovních koní, které opatřiti není tak snadno. Král rozhodl se, že pocestuje do Montmedů přes Menehould a Varenny a vyzval za tou příčinou Bouilléa, aby řadou hlídek postaral se o jeho bezpečnost. Proti tomuto opatření Bouillé namítal, že hlídky, nejsouli dosti silné, jsou spíše ke škodě než ku prospěchu, a budouli silné, že vzbuzovati budou podezření. Král chtěl cestovati ve velikém voze, v němž by on, královna, dvě jeho dítky, jeho sestra a vychovatelka vévodkyně Tourzelová měli dosti místa. Bouillé lekal se toho vozu, jenž prý bude buditi zvědavost obecenstva a může přivésti podnik na zmar; i radil, aby královská rodina jela ve dvou kočárech. Mimo to žádal, aby odjezd řídil zkušený vojín, jenž by v čas potřeby jednal dle svého uznání, a naznačil k úkolu tomu markýza ďAgoulta. Král návrh tento přijal, ale nezachoval se dle něho. Vévodkyně Tourzelová, odvolávajíc se na své postavení vychovatelky a na přísahu, že svěřených sobě dítek nikdy neopustí, vypukla v hlasitý 468 J' Krystúfek: pláč, když jí bylo oznámeno, že jest ji v Paříži zflstati, a slzám jejím král neodolal. Bouillé činil ku provedení útěku všemožné přípravy. V Mont- medech shromáždil důstatek potravy a náboje a rozšiřoval pověst, že Rakušané v zástupech postupuji k hranicím francouzským. Městská rada Montmedská vyslala do Paříže deputaci k národnímu shromážděni, aby si stěžovala, že hranice nedostatečně jsou střeženy. Krok tento výborně podporoval záměry Bouilléovy. Kolem Montmedů shromážděn jest malý sbor vojenský, aby dbal o bezpečnost města, v skutku však měl bdíti nad cestou královou ze Chalonů až sem. Mimo to Bouillé rozestavil spolehlivé pluky blízko sebe, aby je měl po ruce. Pluk Royal-Allemandský stál v Stenayi, jedna švadrona husarů v Dunu, druhá švadrona ve Yarennech. Hraběti Damasovi dán rozkaz, aby se svým oddělením byl 19. června v Clermontě a setrval tam až do 20. června, kteréhož dne král projeti mohl městem. Damas opět měl postaviti přední hlídku v Menehouldu a vyslati 50 mužů k Pont-de-Somvillu. Bouillé, aby zakryl účel, proč vojsko v stranách těch jest postaveno, rozhlásil, že z Paříže pojede tudy vůz s penězi pro vojsko. Tím spů- sobem byla cesta od Pont-de-Somvillu až k Montmedům hlídkami ob- sazena, tak že král mohl cestovati pod ochranou bodákův. Mimo to nařízeno velitelům, aby po králově odchodu nikomu nedovolili cestovati do Paříže nebo z Paříže. Ve Varennech podloženi jsou koně v sou- kromém domě. O všech těchto opatřeních král jest zpraven, aby podle toho mohl zaříditi kroky své. Bouillé opustil 13. června Mety pod záminkou, že jde přehlížet pohraničných pevností. Ale 15. června obdržel od krále list, v němž mu oznamuje, že přinucen byl cestu o den odložiti a že nemůže mar- kýze ďAgoulta s sebou vzíti. Toto zpoždění zhatilo plány Bouilléovy. Již byly vydány vojsku rozkazy, aby dne 19. června bylo v Clermontě. Tím byl Bouillé přinucen ponechati vojsko v onom stanovišti o den déle, což vzbudilo podezření, a nehoda tato zvětšila se ještě tím, že důstojník, který ve Varennech měl míti připravené koně, o tom od- kladu nebyl zpraven. Bouillé shromáždiv v Stenayi generály, oznámil jim, že král snad ještě této noci pojede městem a že zítra bude již v Montmeáech. S radostí všichni vyslechli zprávu tu. Pro přijetí krále bylo vše připraveno; král bydleti měl v pevném zámku za ležením, poněvadž Bouillé nechtěl, aby král v pevnosti byl zavřen. Pluk Royal- Allemandský obdržel rozkaz, aby na úsvitě dal se na pochod. Konečně přiblížil se osudný den. Hrabě Fersen opatřil průvodní listiny znějící na jméno ruského barona Korfa s rodinou. Královně podařilo se zjednati si klíč od tajné chodby, která vedla na nádvoří princovo. Tím královská rodina vyhnula se strážím, rozestaveným po chodbách. Královna, aby odvrátila od sebe všeliké podezření, šla večer toho dne s dětmi svými na procházku, prodlela až do 9. hodin v za- hradě, načež se vrátila do zámku tak, že všechny stráže mohly ji vi- děti. Dítky po večeři ulehly na odpočinek ; asi o půl jedenácté krá- lovna přišla do jejich komnaty, probudila je a převleknuvši je odevzdala je jmní Tourzelové ; ta sestoupila s nimi řečenou chodbou na nádvoří, kde stál již připravený fiakr, na němž hrabě Fersen zaujímal místo útěk Luddka XVL a jeho zatčeni. 4G9 vozky. Chté kolemjdoucí nvesti v blnd, projížděl se po ulicích Pařížských, načež vrátil se na ustanovené místo na malém náměstí Carrouselském. Po paní Tourzelové sestoupila paní Alžběta, sestra králova, a dostala se šťastně na ustanovené místo. Král jako obyčejně večeřel s bratrem svým a jeho chotí ; po ve- čeři odebral se do své komnaty, ulehl si na lože, ale po malé chvíli vstal, vzal na se oblek lokaje a opustiv s Valorem tajnou chodbou zámek šťastně přišel na ustanovené místo. Všichni byli již pohromadě, jen královna ještě scházela. Když královna vystoupila na ulici, potkala vůz Lafayettův, před nímž pochodně neseny. Leknutí její bylo veliké, na štěstí Lafayette jí nepoznal. Průvodce její Dumoutier neznal se v křivolakých ulicích Pařížských, místo v právo dal se v levo. Přes hodinu bloudili po Paříži. Král zmíral strachy, konečně po dlouhém, strastiplném čekání přišla královna. Jakmile celá královská rodina byla pohromadě, hrabě Fersen vyšvihl se na kozlík a dovezl ji za bránu sv. Martina ; tam čekal již veliký cestovní vůz, do něhož zapra- ženo bylo šest koní. Královská rodina přesedla, a vůz uháněl od města. Hrabě Fersen doprovodil královskou rodinu až do Claie, načež vrátil se do Paříže. V domě jeho vše bj^lo připraveno k odchodu, ale tiež vydal se na cestu, chtěl zvěděti, zdali podařilo se královské rodině na- byti času, než počne na ni honba. Časně z rána odebral se do měst- ského domu, potom k bytu Baillyovu a Lafayettovu — vše ticho ; úřady neměly ani nejmenšího podezření, i mohl pokojně odcestovati. Bez úrazu dostal se za hranice do Flanderska. Dopisy, které mohly osoby dvorské kompromitovati, před odjezdem rodiny královské byly zničeny, ministrům písemně zakázáno, aby bez svolení králova nic nepodpisovali. národnímu shromáždění pak zanechán list, v němž král vyslovil, co po léta tížilo srdce jeho. „Pokud měl na- ději," — tak psal, — „že spatří návrat řádu a veřejného blaha pro- středky sjednanými mezi ním a sněmem, žádná oběť nebyla mu těžká. Pomluvy, urážky, potupy ano ztrátu svobody snášel beze vší žalosti. Nyní však, vida důstojnost královskou zničenou, majetek poškozený, bezpečnost osobní ohroženou, úplně bezvládí ve všech částech říše, král má za to, že složiti musí účty poddaným svým z pohnutek jed- nání svého. V měsíci červenci 1789 nebál se svěřiti se Pařížanům, 5. a 6. října, ačkoliv ve vlastním paláci byl potupen, a ačkoliv byl svědkem, když zločiny spáchané zůstaly bez trestu, přece neodešel z Francie, obávaje se, aby nevzbudil války občanské. Povoluje přání Pařížanů odstěhoval se do Tuilerií, kdež odepřeno mu i obyčejného pohodlí, jež i zámožnější lidé si opatřují. Tělesná jeho stráž jest mu odňata, mnozí z věrných jeho šlechticů před očima jeho jsou roz- sekáni, věrná a oddaná jeho choť stíhána nejhanebnějšími pomluvami. Proto přece svolal stavy generální, povolil stavu třetímu dvojnásobné zastoupení, spojil v jedno všechny stavy, ale všechny snahy jeho byly zneuznány a nevděkem odměněny. Shromáždění národní odňalo mu právo potvrzovati ústavní zákony, že prohlásilo i takové zákony za ústavní, které nebyly zákony základními, a že odepření sankce obme- zilo na dvě zákonodárstva. Obdržel jen 25 milionů, které sotva do- stačí na uhrazení potřeb dvorských, a něco málo statků, ač mu náležejí 1.70 '^- Krystúfek jakožto dédictví po předcícb jeho. Král nemá více podílu v zákono- dárství, nanejvýš může prositi sněm, aby se obíral tou kterou věcí. 0 nejkrásnější právo koruny, o právo udělovati milost a zmirňovati tresty, jest připraven. Dříve národové utíkali se ke trůnu, jakožto ku přirozenému středu blaha a dobroty, nyní velebnost jeho je zničena. Správa v departamentech jest zmatena, dozor ministrů nepatrný, moc klubů neobmezená. Král nazývá se hlavou ozbrojené moci, ale výbory národního shromáždění vykonávají všechny práce, při nichž král nemá žádného účastenství. Králi ponecháno obsazovati některá místa, ale obsazení jich nebylo schváleno, o tom rozhodují kluby, které také jsou příčinou vzpour ve vojsku. Když vojsko neposlouchá svých představených, stane se hrůzou a metlou státu. Král vždy byl toho mínění, že pro- vinční důstojníků mají právě býti tak trestána jako provinění vojínův a že přístup k vyšším místům podle zásluhy má býti všem otevřen. Po- necháno mu právo jmenovati poslance při cizích dvorech a vésti vyjedná- vání, ale práva vypovídati válku jest zbaven. Což mají příčinu domní- vati se, že počne válka z pouhé libůstky? Král chce býti s národem svým za jedno, ale která mocnost bude chtíti vstoupiti s ním v jednání, když v národním shromáždění napřed vše má býti vyzvoněno ! Nehledě k tomu, že nelze zachovati tajemství ve shromáždění, jež veřejně ro- kuje, také žádný stát neučiní s králem smlouvy, který nemá moci, aby ji provedl. Král již před svoláním stavů uznával právo národa povo- lovati daně a vždy snažil se daně zmírniti, ale národní shromáždění posud nepodalo mu přesného výkazu o příjmech a vydáních, obyčejné daně se neplatí a výpomoc 1200 milionů je strávena. Uvnitř země vše na ruby jest obráceno, národní shromáždění přestupuje meze své právo- mocnosti, míchajíc se do soudnictví a administrace ; mimo to dozorčím £vým výborem (comité des recherches) vykonává nejhorší despotismus. Utvořil se klub přátel ústavy, klub jakobínský, který jest mnohem horší klubu dřívějšího, radí se o všech odvětvích státní správy, a vliv jeho jest tak pronikavý, že žádný sbor, ani národní shromáždění ne- vyjímajíc, ničeho nečiní bez jeho povelu. Vláda taková nemůže se udržeti ; čím bližší jest konec národního shromáždění, tím více mužové rozvážní pozbývají důvěry. Časopisy, které nejsou než obrazem klubů, nepořádky zvětšují, a národní shromáždění nikdy neopovážilo se proti nim zakročiti. Co se chce, jest vláda metafysická, kterou nelze usku- tečniti. Francouzové, toli jest, co jste očekávali, když jste vysýlali své poslance? Či žádali jste si, aby despotismus klubů nahradil monarchii, pod níž království po 14 století kvetlo? Láska ke králi počítána byla druhdy 'mezi ctnosti francouzské. Láska ta změnila se v nenávist a úcta v potupu. Lidé, kteří kořili se Neckerovi, umluvili se, že nikdy nevysloví slovo ,král.* Ano učiněn byl návrh, aby král byl odveden a královna zavřena do kláštera. Když bylo dne 5. října předloženo sněmu, aby přítomností svou chránil krále, sněm prohlásil, že se to nesrovnává s důstojností jeho, aby se odebral ke králi. Když král přišel do Paříže, člověk nevinný téměř před jeho očima jest zavražděn, kdo však mluvili proti trůnu a oltáři, těm dostalo se cti triumfu. Za- tknuty jsou tety královy, když ze zbožnosti chtěly se odebrati do Říma. 1 svědomí královu činěno násilí. Když po své nemoci chtěl pro zota- útek Ludvika XVI. a jeho zatčeni, 47 1 veni odebrati se do St. Clouda, vypráhli mu koně a přinutili ho vrátiti se do Tuiloríi; ani Lafayette nemohl vynutiti na zástupech poslušnost k zákonům a úctu ke králi. Násilim odňali mu věrné kněze a pi4- nutili ho, aby mši sv. slyšel u kněze přísežného a aby vydal k za- hraničným mocnostem oběžník, jehož neschvaloval. Po těchto událostech jest přirozeno, že král, nemoha zabrániti zlu, utíká se do místa, kde by byl v bezpečí. Francouzové a i Vy, které dříve nazýval obyvateli dobrého města Paříže, nevěřte svůdným řečem buřičů, vraťte se k svému králi, bude vždy Vaším přítelem, kdvž naše svaté náboženství bude ctěno, když vláda státi bude na pevných nohách a svoboda založena bude na nezvratných základech." Z rána dne 21. června počala se rychlostí blesku z jednoho konce Paříže do druhého šířiti zpráva o útěku králově. Opět rozčilení veliké zmocnilo se veškerého obyvatelstva Pařížského, neboC všichni spatřo- vali v události této prvý akt velikého spiknutí, které mělo propuknouti. Lafayette uveden do velikého nebezpečí; lid v prvém návalu vzteku chtěl rozsekati zrádného generála, jenž hlavou svou ručil za krále a nyní mu dal uprchnouti. Zpraven jsa od poslance Andrea a od důstoj- níků národní stráže, spěchal Lafayette do Tuilerií. Cestou připojili se k němu Bailly a předseda národního shromáždění Beauharnais; oba želeli toho, že ztraceny budou drahocenné chvíle, než sněm se shro- máždí a než nálezy jeho dojdou splnění. „Mysliteli, že zatčení krále jest nutné pro blaho obecné a že nás může uchrániti před válkou občanskou?" — „O tom nemůže býti pochybnosti," odpověděli oba. „Dobře, beru zodpovědnost na sebe." Ihned vyhotovil list, jímž naři- zuje se národním strážím a všem občanům, aby útěk králův zamezili. Pobočníci jeho vydali se na vše strany stíhat krále. Opustiv Tuilerie Lafayette jel na koni do městské radnice. Na nábřeží hemžily se davy lidu, které mu lály. On nevšímal si těchto projevů. Na náměstí Grévském spatřil vévodu Aumontského, jednoho z náčelníků stráží, jež té noci hlídaly Tuilerie, v rukou lidu, který ho již chtěl rozsekati. Lafayette vrhl se do prostřed davu a vysvobodil vévodu. Odvaha Lafayettova vzbudila u lidu respekt. Obklopen jsa zá- stupy, tázal se žertovně kolem stojí^^ích: „Proč se rmoutíte? Zdaž každý nezíská dvacet sousů ročně, nebudemeli králi platit civilní listiny?" Těm, kteří bědovali nad neštěstím, jež stihlo národ, domlouval takto „Nazýváteli útěk králův neštěstím, rád bych věděl, jak byste pojmeno- vali protirevoluci, která by nás zbavila svobody?" Co se po ulicích tvořily hlučné skupiny a národní obránci spěchali k svým praporům, valily se zástupy lidu k Tuileriím, aby se na vlastní oči přesvědčily, zda skutečná je pravda, co se povídá. Když braly se kolem sněmovny, obrátily se oči všech v tu stranu a hlasy: „Král at si jde, kam chce, náš král je tamto," prozrazovaly smýšlení, které je ovládalo. Lid vraziv do zámku, prohlížel komnaty — byly prázdny, tázal se stráží, jak ten tlustý člověk mohl proklouznouti — ty ne- mohly dáti uspokojivé odpovědi. „Útěk ten jest nepochopitelný; vaši náčelníci byli jistě srozuměni, a co jste vy byli na svých místech, Ludvík zcela blízko vás nepozorován prošel." Za poctu, kterou dříve lid králi prokazoval, mstil se nyní na příbytku jeho. Podobizna krá- 472 J' Krystůfék: lova sňata s místa svého a pověšena na dvéře jako předmět nepatrné ceny. Ovocnářka posadila se na lože královnino řkouc: „Dnes jest řada na národa, aby si pohověl."^ Mladá dívka strhla čepec, který jí posadili na hlavu, a mrštíc jím o zem, šlapala po něm, jako by čepcem tím byla zhanobena. Jen komnata daufínova zůstala nedotčena z úcty před nevinným mládím. Na ulicích bylo všudy živo. Sládek Santerre rozdal mezi lid 2000 pik a brzo červená čapka měla všudy převahu. Ženy chtěly státi na stráži u bran městských, pravíce k strážníkům: „Ženy přivedly krále do Paříže ; mužové nestojí za nic, ti nechali krále prchnouti.'^ Avšak dostaly za odpověď: „Na tom si nesmíte mnoho zakládati; velikého daru jste nám tím neučinily." Opovržení k osobě Ludvíka XVI. bylo převládajícím citem velikých davů. Sochy a podobizny krále a královny, kde byly nalezeny, jsou ihned rozbity; slova: král, královna, královský, Bourbon, Ludvík se štítův a nápisů smazávány. Palais-royal nazván jest palácem Orleanským. Na zdech zámku královského přilepena oznámení: „Zde lze najmouti byt."^ V Palais- royalu jeden z řečníků učinil tento návrh : „Pánové, v nynějších okol- nostech bylo by to velikým neštěstím, kdy by tento věrolomný člověk zpět byl přiveden. Avšak staneli se to, bude nejlépe, když po tři dni státi bude na místě hanby, maje červený šátek ovázaný kolem hlavy; pak budiž postrkem na hranice dopraven a kopnutím ze země vyhnán." Veřejné mínění stalo se pojednou republikánským ; mírní živlové, bojící se o svou bezpečnost, neosmělili se vysloviti své přesvědčení. Listy konservativní jsou zastaveny, za to listy radikální pustily nená- visti své volnou uzdu. Shromáždění národní sešlo se o 10. hodině ranní. Předseda za- hájil schůzi slovy, že starosta města Bailly oznámil mu, že této noci král s Částí své rodiny od nepřátel obecného pořádku byl unesen (en- levé). Zpráva tato vzbudila na různých stranách různé city. Monar- chisté byli tomu rádi, že král tajné opustil Paříž, že utrpení jejich bude u konce a že nastane obrat k lepšímu. Republikáni byli spo- kojeni, že král dobrovolně sestoupil s trůnu, a že sprošténi jsou práce, aby ho sesadili a republiku zřídili. Upřímní konstitucionalisté byli přesvědčeni, že ústava při obmezování moci královské zašla příliš da- leko, že třeba ji opraviti, a sice v tom smyslu, aby sama v sobě měla záruku trvanlivosti a účinnosti. Po krátkém úžasu shromáždění vzcho- pilo se k rozhodným činům. Nejprve vysláni jsou na všechny strany poslové k veřejným úřadům, aby každého, kdo by chtěl opustiti zemi, zadržely a netrpěly, by zbraň, peníze, koně ze země .byly vyváženy. V tom zvěstováno sněmu, že pobočníci Lafayettovi u brány od lidu jsou zastaveni. Sněm schvaluje opatření Lafayettovo zjednal jim volný průchod. Jeden z nich, Romeuf, pustil se po cestě Chalonské podle udání, že tou cestou ujížděl vůz, tažený šesti koni. Národní shromáždění uvažujíc, že státní moc ani na chvíli nesmí zastaviti činnost svou, předvolalo před sebe ministry a svěřivši jim moc výkonnou vydalo ke všemu obyvatelstvu provolání, aby chovalo se pokojně, neboť každý, kdo by rušil pořádek a ohrožoval mi^etek, uváděl by v nebezpečenství nejen svoboda, nýbrž i ústavu. Aby ná- útěk Ludvika XVL a jeho eatčeni. 473 rodní shromážděni nemohlo hýti rozpuštěno, prohlásilo se za perma- nentní a usneslo se, že nálezy jeho nepotřebují schválení královského ; že dostačí, když ministr spravedlnosti je podpise a státní pečeť k nim připojí. K ochraně vlasti uzavřeno povolati 300.000 dobrovolníků, kteří měli býti ozbrojeni jako řadoví vojíni a posláni na hranice. Generálové bydlící v Paříži vzati jsou znova do přísahy a Lafayettovi a Baillyovi nařízeno, aby pečovali o bezpečnost města. Zástupcům cizích mocností v Paříži oznámeno, že mohou pokračovati ve svých stycích s ministry, a vyslancům francouzským posláno nařízení, aby jako dříve pokračo- vali v činnosti své. Sněm se chtěl přesvědčiti, v jakém stavu je státní pokladna, a tu se ukázalo, že král ze statní pokladny ničeho s sebou nevzal, že ani korunních klenotů se nedotekl, že měl při sobě jen něco málo peněz ve zlatě a 600.000 franků v assignátech. Provolání královo vyslechl sněm mlčky, načež proti němu zaslal departementům adresu, v níž se praví, že nepřátelé obecného blaha dopustili se hrozného zločinu. Král a královská rodina byli 21. tohoto měsíce uneseni, avšak zástupcové lidu že zvítězí nad všemi překážkami, nebo že zemrou. „Francie chce býti svobodna a také bude svobodna. Chtějí, aby revoluce couvala, ale ona necouvne, nic nezadrží jejího rozvoje. Především jest třeba přispůsobiti zákony poměrům, ve kterých se království nalézá. Podle ústavy král schvalcge nálezy národního shromáždění, a jako hlava moci výkonné provádí je pomocí svých mi- nistrů. Opustili král své místo, mají zástupcové národa povinnost na- hraditi ho. Francouzové! Všechny moci jsou zorganisovány, všichni veřejní úředníci jsou na svých místech, národní shromáždění bdí nad blahem vlasti. Jen jedno nebezpečenství nám hrozí: jest se nám vy- stříhati, aby obchod a průmysl nebyl zastaven, aby placení povinností nebylo přerušeno, aby výtržnosti nebyly zveličovány, poněvadž by po- čaly bezvládím a skončily občanskou válkou. Národ, který chce za- chovati svou svobodu, musí okázati onu klidnou sílu, před níž se ty- ranové chvějí. Nechť strauníci, kteří zamýšlejí vše podvrátiti, spatří, jak pořádek prospívá, jak ústava se zachovává i jak stává se Francouzům tou měrou dražší, čím více jest ohrožena. Hlavní město může býti ostatní Francii vzorem. Odchod králův nezpůsobil v něm ani nejmen- šího nepořádku. Aby říše tato sepjata byla ve jho, bylo by třeba zničiti celý národ. Snad despotismus odváží se podniku podobného — bude přemožen, anebo zvítězili, bude své triumfy slaviti na rozva- linách." Státní stroj pracoval bez krále právě tak pravidelně jako s králem. Přesvědčení republikánské, jež posud jen bázlivě do veřejnosti vystu- povalo, počalo nyní nabývati pevné půdy : k čemu prý jest třeba krále, jenž stojí ročně 25 milionů, když také bez něho vše jde v nejlepším pořádku ? (Dokončení.) 474 J' J- Touitnuitý.- Volné rozhledy. Ú Nové JlreAkoTO dílo o Balhanko. — JeUé o vlattoneotTf uměleckých krubft fraaeoossWýolL lůležitý a vzácný zjev jest nám zaznamenati v obora slavistíky. Jest to velké dílo dr. Konstantina Jirečka o Balharsku, první svého druhu, jež na základech vědeckých soustavný podává nám obraz země, obyvatelstva a státu bulharského. Jest to dílo, jež právě vyšlo v jazyku německém pod titulem : Knieectvi bulharské. Povaha jeho půdy, příroda, obyvatelsivo^ hospodářské poměry, osvAta, státní zřízeni, státní správa a nejnovější dějiny. ') Spis ten platí bulharskému, jedva dvanáctiletému státu s hranicemi jeho r. 1885 o Východní Ru- melii rozšířenými, ale nepřestává na popisu země, přírody, pramenů hospodářských, života státního, politického a společenského, nýbrž se- znamige nás i s onou starou historickou půdou, na níž stát zbudován, s památníky jejími a důležitostmi a se zajímavými a vědecky závaž- nými zvláštnostmi jejího obyvatelstva, jež před nivellisujícím proudem času hojněji než jinde dosud zde byly zachovány. První svého druhu jest kniha proto, že žádné podobné dílo o Bulharsku nebylo dosud na- psáno, i lze je pouze porovnávati s oběma velkými dříve vydanými spisy Jirečkovými, jeho Dějinami Bulharska a Cestami po Bulharsku. Známa jsou BÍce cestopisná díla od Ami Boué, Grigoroviče, Lejeana a Ka- nitze, avšak nehledě ani k tomu, že obě první pocházejí z doby před padesáti, druhé asi před třiceti a poslední asi před dvaceti lety, ne- může o soustavnosti a přísně vědecké stránce u nich býti řeči; byla pozoruhodná jmenovitě tím, že podávala nám zprávy v Bulharsku, Bul- harech a vůbec zemích Balkánských, když známost jich byla ještě v plénkách. Podobně práce jiné, generálního štábu rakouského, potom ruského a z podnětu bulharské vlády prováděné, týkaly se jednotlivých jen oborů, jmenovitě kartografie a statistiky. Prvním velkým vědeckým dílem o národě bulharském byly r. 1870 vydané Jirečkovy Dějiny Bulharska, jež seznámily vzdělaný svět s mi- nulostí a přítomností bulharskou až do samého počátku války za osvo- bození. Nehledímeli k četným menším práčem a monografiím téhož spisovatele o Bulharsku, byly dalším jeho obsáhlým spisem Cesty po Bulharsku r. 1888 od České Matice vydané. Spis ten, jenž podal nám názorný obraz přítomnosti a minulosti veškerých důležitých míst a končin Bulharska Předbalkánského a Zabalkánského, zavdal i podnět k jeho nejnovější knize. Spisovatel nepřeložil ho, nýbrž podnikl práci novou, soustavnou a rozdělil ji ve dva díly, z nichž první, věnovaný státu bulharskému (str. 1—356), jest úplné nový a druhý, obsahující líčení měst a krajin bulharských (str. 357— 546), jest zpracováním •) Das Fttrstenthum Biilgarien. Seině Dodengestaltiinp, Nátur, Bevólkerung, wirthschaftliohe Zustánde, geistige Kultur, Staatsverfassung, Staatsver- waJtung und neueste (íeschichte. Stran velké osmerky 574 -f XVI so 42 vyobraz, a s mapkou. V Praze, Vídni a Lipsku u F. Tempského a G. Freitaga 1891. Volné rozhledy. 475 předešlého spisu jeho. k čemuž připojil ještě ústavu bulharskou a ze- vrubný rejstřík; 42 vyobrazení čelných měst, míst a typů bulharských dle snímků fotografických a dobrá mapka podporují názornost tohoto kompendia státu bulharského. O druhém dílu, cestopisném, platí to, co již v Osvětě o cestách po Bulharsku ') bylo pověděno a co čtenářstvu z mnohých prací Jireč- kových v Osvětě uveřejňovaných dobře známo jest. Přihlédneme tedy jmenovitě k dílu prvnímu, jež spisovatel důvodné rozděluje v šest knih. Kniha první věnována jest přehledu zeměpisnému. V ní popisuje autor hranice a rozlohu země, horstva, roviny, vodstvo, podnebí, zví- řenu a připojuje statě o geologických útvarech z péra prof. dr. Touly a o rostlinstvu (lesích a lesních stromech, botanických výzkumech a povaze bulharské květeny) z péra prof. dr. Velenovského. Bulharsko čítá nyní 99.276 čtv. kilometrů. Druhá kniha pojednává o obyvatelstvu a mimo hlavní kmen oby- vatelstva, Bulhary, předvádí nám veškery ty zlomky a zlomečky různých národností a živlů, jež se zachovaly z velkých převratů, které Balkánský poloostrov od nejstarších dob až do nejnovějších stíhaly. Co do sta- tistiky nalézáme tu nejnovější údaje z r. 1888, vědecky zpracované. Stát bulharský čítá nyní 3,154.375 obyvatelů (mužských 1,605.389, ženských 1,548.886). Ž počtu toho připadá na Bulhary 2,326.250 čili 73-74 /o, na Turky 607.331 čili 19'257o, na fieky 58.326 čili l-857o, na cikány 50.291 čili r607o, na židy (španělské, na Balkánském polo- ostrově rozšířené) 23.541 čili 0-757o, na ostatní Slovany 5768 čili 0-187o, Němce 2245, Francouze 544, jiné jazyky 80.079, úhrnem 2'637o. Průměrná hustota obyvatelstva jest 31*7 na čtv. kilometr, nejhustší jest v kraji Sevlijevském 49 '5, nejméně hustá v močálovitém kraji Burgasském 187. Měna obyvatelstva jest vzrůstu jeho příznivá. V severním Bulharsku připadá na 1000 obyv. 37*2 narozených dítek a 18*4 úmrtí, přibývá tedy v tom poměru 18*8 ročně. Ještě přízni- vější jest tento poměr v Bulharsku Zabalkánském, pokud v jednotlivých krajích údaje byly činěny. Zajímavá pro dějiny i národopis jest stať o pohybu obyvatelstva stěhováním, kteréhož předmětu spisovatel do- týkal se také již ve svých statích v Osvětě a o kterémž vydal ne- dávno i zvláštní pojednání.-) Od konce čtrnáctého věku vidíme stálý příliv turecký do zemí Balkánských, některé končiny, jako pořičí Ma- rice, okolí Tatar-Pazardžiku, Plovdiva, Oirpanu, Staré Zagory, Jam- bolu, Karnabadu, Burgasu a odtud na jih až k Drinopoli, byly téměř poturčeny. Ač proud ten trval až do počátku našeho věku, přece již ve století 16. a 17. jeví se proud opačný, bulharský živel usazuje se a šíří v držbách tureckých místo vymizujícího tureckého. V našem věku, vzmáhajícím se opět proudem bulharským, počíná i doba národ- ního probuzení. Války s Tureckem neostávaly také bez účinku na stěhování, ač na úkor národnímu živlu bulharskému, jenž opouštěl své dědiny, když opět pod moc tureckou upadaly. Proti mohutnícímu ') Viz Osvětu 1888, sv. 10, str. 955 n. ^) Oesterreichiíích-iingarischc Kevuo, listopad a prosinec 1800. 476 J, J. Taužimský: živlu bulharskému nepomohlo Cařihradské vládě ani osazování Tatarů r. 1861, ani Čerkesfl r. 1864. Nové silné proudění nastalo pak opět od války 1877 — 1878, jež se jeví stěhováním Turků ze země a roz- sazování Bulharů jmenovitě z neúrodnějších horských končin do úrod- ných nížin. Také národopisná čásť má nemalou historickou zajímavost. Ze- vrubně pojednává spisovatel o rozdělení bulharské národnosti v zemi, o různých jménech krajin a končin bulharských, o jazyku a podřečích, o typu, temperamentu a povaze lidu, o kretinismu, krojích, osobních jménech, zřízení rodinném, o manželském a lidovém právu, o mravech, obyčejích, národních svátcích, tancích, hudbě, písních, báchorkách, po- věstech a pořekadlech národních, o písmu a vroubcích, o náboženství, o zbytcích z dob pohanských, pověrách, zaříkáních a hledání pokladů. K tomu druží se pojednání o Pomácích čili mohamedánských Bulharech a o Pavlikianech čili katolických Bulharech. Po té předvádí nám kniha pestrou směsici různých ostatních národností v Bulharsku: Řeky, kteří druhdy osobovali si vládu nad Bulhary a ve Východní Rumelii podle statutu ústavního byli rovnoprávným s Bulhary živlem, nyní však po sjednocení vymizeli z veřejnosti úplně, Rumuny čili Vlachy, vespolek velmi se různící dle toho, jsouli rodáci z Rumunska, macedonští Vlaši v městech roztroušení neb kočovní pastevci, kteří na léto přicházejí se svými stády na výšiny bulharských hor, Albánce, jejichž osady z minulých věků nyní již téměř vymizely, Armény, ne- patrný sice, jen 5200 duší čítající, ale -starý živel obyvatelstva, usedlý tu již z dob byzantských císařů, cikány, židy, Turky, Tatary, Gagauzy a Čerkesy. Turci po všem stěhování ze země (které ostatně v menších rozměrech stále trvá) tvoří téměř pětinu obyvatelstva, jsou tudíž po Bulharech nejčetnějším živlem národním. V severním Bulharsku jich od 1881 do 1888 ubylo 38.913, ještě více klesl jich počet v jižním Bulharsku. Nejvíce Turků jest ve východních krajích, málo jen v zá- padních, a horské kraje jsou téměř Turků prosty. Rolnický lid tu- recký jest otužilejší proti městskému, kdež i typ turecký značně vy- mizel. Vedle usedlých Turků jsou tu i kočovníci, Jurukové či Konjare zvaní, kteří do hor stáda na pastvy honí; jména pocházejí od ture- ckého jttrtik, kočovník, a od Ikonie v Malé Asii, odkud do Evropy se rozšířili. Tataři zachovali se podnes počtem několika tisíc hlavně v krajích Varenském a Dersterském. Zajímavým zbytkem ze středo- věku jsou Gagauzové a Surgučové, turecky mluvící pravoslavní kře- sťané, v jejichž chrámech konají se i turecká kázání. Jsou to zbyt- kové tatarského kmene Pečenegů a Kumánů, jejichž moc druhdy sahala od sedmihradských Karpat až k ústi Dunaje a kteří dnes zanikají v živlu bulharském.') Čerkesové, nečítající nyní ani sto hlav, vymizeli po válce rusko-turecké a tvoří již jen smutnou historickou upomínku na nedávnou minulost. Třetí kniha věnována jest hospodářským poměrům Bulharska, jež spisovatel se vzácnou důkladností probírá. Jak málo v tom oboru bylo ') I o tom předmětu miíme z péra spisovatelova zvláštní pojednání, a to ve Zprávách královské české společnosti nauk 21. ledna 1889. Voíné rozhledy, 477 známo a jak i tu odkázán byl náš učenec na vlastní studium a vlastní píli, vysvitá již z toho fakta, že jediné zprávy, které o hospodářských poměrech bulharských vydal Adolf Blanqui ve svém cestopisu r. 1841, ještě r. 1886 otiskl Laveleye ve svém spise o Balkánském poloostrově. Spisovatel počíná vesnicí, líčí nám spůsob vesnic v rovinách a oddě- lených od sebe dvorů v krajinách horských, historický vývoj vesnice, vysvětluje vznik jmen místních, přechod vesnic k městům, mezní právo, druh pozemkových knih tureckých, popisiye typ selského statku a pod- zemní obydlí a seznamuje nás s hospodářským náčiním bulharským. Přecházeje k městům seznamuje nás s jich velikosti, s jich zařízením a typy, s domy, byty, okresy, náměstími, vodovody, lázněmi, hodino- vými věžemi, požáry, s okolím měst a změnami, jež staly se od dob tureckých. Největší město bulharské jest dosud Plovdiv s 33.032 obyv., pak přijde Sofia s 30.428, Ruščuk s 27.194, Varna s 25.256, Šuměn 8 23.161 a Sliven s 20.893 obyv. Z měst bulharských pouze 41 má přes 5000 obyv. Dále vyličuje nám zevrubně zemědělství bulharské a zvláštní pozornost věnige autor agrárním převratům, jež staly se od doby osvobození, hromadnému prodávání a kupování pozemků, ceně půdy, rozpadání se velkostatků, nájemným a pracovním poměrům. Vi- díme, jak veliká změna stala se v Bulharsku, kde s osvobozením poli- tickým ruku v ruce šlo osvobození zemědělské. Pilnou pozornost věnuje spisovatel domácímu řemeslu a průmyslu s cechovnictvím z dob tureckých. Statě o lovectví a rybolovu, o lesnictví, hornictví, obchodu s údaji o pří- vozu a vývozu, o měrách, vahách a penězích, o dopravních prostředcích, poštách ; telegrafech a peněžních ústavech doplňují tuto knihu. Čtvrtá kniha, věnovaná osvětě, pojednává o poměrech nábožen- ských, o školství, slovesnosti, vědě, umění a starých památkách. Co do náboženství čítalo Bulharsko r. 1888 pravoslavných 2,424.371 čili 76-86% veškerého obyvatelstva, mohamedánů 676.215 čili 21-147u, židů 24.352 čili 0-777o, katolíků 17.505 čili 0-597o, protestantů 1358 čili 0'047o a 7300 osob jiných vyznání, mezi těmi na 5200 Arménů gregorianských. První bulharská škola zřízena byla r. 1835 v Gabrovu. Od té doby rychle množily se školy, tak že r. 1878 — 1879 bylo jich 1088 s 48.404 žáky a žákyněmi, 1247 učiteli 132 učitelkami. Ve Vý- chodní Rumelii bylo r. 1881 bulharských škol 846 s 48.094 dětmi. R. 1888 — 1889 bylo na obecných školách sjednoceného Bulharska 172.183 dítek (129.977 hochů a 42.206 děvčat od 6—12 let.) Zá- konem jest návštěva školy povinnou; nicméně není ještě možno, aby zákon náležitě mohl býti prováděn. R. 1888—1889 bylo dítek školou povinných 537.724, na 1000 obyv. 170*47 (87-41 hochů a 83-05 dívek). Z těch navštěvovalo však školu skutečně pouze 54.59 (41-21 hochů a 13-38 dívek). Mimo obecné jsou školy hlavní, našim měšťanským odpovídající, (jichž r. 18S8 bylo 124), školy střední (2 úplná gym- nasia, 4 úplná reálná gymnasia, 2 pětitřidní reál. gymnasia, nižších reálek 6), 2 bohoslovecké semináře, obchodní škola ve Svištově, hospo- dářské a průmyslové školy. Zřízením „vyššího paedagogického kursu" v Sofii r. 1887 učiněn první krok k založení university bulharské. Pátá kniha seznamuje nás se státním zřízením a státní správou. Překvapující jost, co uvádí spisovatel o financích bulharských. Stříž- 4? 8 *^> «^- Touiimský: livost a šetrnost, jimiž vyznamenává se hospodářství jednotlivcovo, jeví se i v hospodářství státním. Jak Jireček čísly ukazuje, i rozpočty, v nichž schodek byl vypočten, končily přebytkem. Bulharsko jest onou šťastnou zemí, jež nezná deficitu, měloť již od prvních let mnoha- milionové zálohy pohotově. Zajímavý jest na př. rok 1880, kdy výdaje rozpočteny na 27,806.207 frankův a příjmy na 23,486.817, ve sku- tečnosti však vydáno bylo jen 26,290.101 a za to přijato 34,474.008, nevzešel tedy ze státního hospodářství schodek 3,819.450, nýbrž pře- bytek 8,183.907 fr. Tím se také vysvětlíme, jak snadno poměrně mohlo Bulharsko r. 1885 co do finančních prostředků postaviti se vá- lečně proti přepadení srbskému, anoť mělo po ruce značné fondy. Jak velké jsou nyní tyto fondy, není známo, r. 1882 obnášely 17 7.^ mil. fr. Neméně se tím vysvětluje, že Bulharsko mAže stavěti dráhy, aniž se zadlužuje. Z nejlepší zkušenosti a vlastního názoru popisuje spiso- vatel s věrností fotografickou politický život mezi Bulhary, a to jeho líc i nepříznivý, někdy až odporný rub. Tak ostře sice, avšak spra- vedlivě líčí strany a boje politické: „Vnitřní politiku ovládají roztrpčené půtky strannické a úklady všeho druhu, východnímu světu vlastní. Sofia jest pravým kotlem čaro- dějek; kdo měl příležitost prožiti několik let v domácí politické spo- lečnosti, cítí po celý život tíseň upomínky na tuto jedárnu. Den ode dne často šíří se zde nejneuvěřitelnější politický a polopolitický klep. Cizinec slyší sta špatných věcí od Bulharů o jednotlivých Bulharech a znenáhla teprve poznává, že lidé ti opravdu nejsou tak špatní, za jaké, záští a stranuickou vášní jsouce zaslepeni, navzájem se vyličují. Nepředpojaté oceňování domácích talentů, jmenovitě politických od- půrců, patří k výminkám. Vůdcové stran chovají k sobě často i osobní nenávist. Odtud také ono rychlé opotřebování se politických veličin a podivný onen zjev, že mužové, kteří se na čas těšili největší úctě, náhle opět se svého piedestalu liluboko jsou strhováni. S tím souvisí i pronikavá nedůvěra. Mnozí větří stále tajné plány a záměry, ano znám osoby, které raději než řádky čtou mezi řádky. Politické vášně jsou velmi hluboké a důrazné. Za prvních let samostatnosti činila spo- lečnost na chladnokrevného pozorovatele někdy dojem všeobecné cho- robné čivní předrážděnosti. V pohnutých dobách, jako při jednání sně- movním, bývali í mnozí politickými těmito rejdy tak zaujati, že na nic jinélio mysliti a o ničem jiném mluviti nemohou, ano u některých celé řeči činí na nezasvěcence dojem jako blábolení rozčileného blázna. Vášně ty kalí soudnost a právní cit. Politické odpůrce snaží se pro- tivník nejen zapuditi, ale i rozbiti to dobré, jež učinili neb počali, a nad to ještó je připraviti i o výživu. Strany mají už své dějiny. Počátky jejich spadají v dobu ještě před osvobozením. Jsou více stou- peiistvem politických vůdců než politických programů. Sjednoceni ostali pouze neČetní konservativci ; velká liberální strana znenáhla se roz- I»adla ve čtyři skupiny : vládnoucí nyní velkou stranu Stambulova a tři frakce bývalých ministerských předsedů Cankova, Karavelova a Rado- slavova. Východorumelské strany poskytly jen materiál k sesílení skupin v seviMiiím Bulliarsku. Život straunický jest čilý. V obydlích vůdců vstui>ujenie do velké sine s množstvím židlí; sem scházejí se často Ýotné rozhledy, 4'?9 každého večera jejich přívrženci a rokují horlivě do pozdní noci při čaji a cigaretách. V menších městech zasedají ^kanceláře' něho komi- téty stran, jmenovitě pro volební agitaci. Cizinci dostávají se často do víru té neb oné strany; tak stalo se knížeti, Rusům, diplomatům a cestigícím spisovatelům." Kniha šestá věnována jest dějinám nejnovějším. Když dr. Jireček před patnácti lety vydal své dějiny, sotva mohl tušiti, že se jich zakončením uzavírá spolu velký oddíl v minulosti bulharské a že blíží so epocha nová, kdy ujařmený národ osvobozen a samostateu počne žíti nový život státní. A kde Dějiny ony ukončily, tam pokračuje nyní náš učenec v dějinném rozhledu po době nejnovější, totiž po době samo- statnosti bulharské. Vypisuje usilovné snahy Bulharů o samostatnost, pokusy o povstání od let šedesátých, vzbouření r. 1876, když se schy- lovalo k válce srbsko-turecké, a seče Bulharů, ruskou válku, osvobo- zení, vypracování bulharské ústavy v Trnově a první léta vlády nově zvoleného knížete Alexandra I , Východní Rumelii za Vogorida a Krstjo- viče, sjednocení r. 1885 a jeho následky, válku srbskou, odchod Ale- xandra Battenberga z Bulharska r. 1886, volbu knížete Ferdinanda Koburga r. 1887, posavadní jeho panování a přítomný stav Bulharska. Nové toto dílo Jirečkovo obsahuje vysvětlení ve všech otázkách, jež kdo o Bulharsku Činiti může. Čím vysoce vyniká a co mu dodává zvláštní ceny, kteréž — řekněme krátce — práce jiných spisovatelů v tom oboru sotva mohou dosíci, to jest jednak zevrubné a všestranné studium Jirečkovo věcí jihoslovanských, jemuž od jinošského již věku s příkladnou horlivostí se věnoval, jednak nevšední zkušenosti dlouhým pobytem v Bulharsku nabyté, kde předměty svého studia měl spolu před očima. V tom i onom má nemalé před jinými přednosti a zásluhy. Když r. 1879 vyhověv čestnému povolání, odebral se dr. Jireček do Bulharska, by tam na vynikajícím místě po pět let pobyl, šel tam vyzbrojen již všelikými potřebnými vědomostmi, jako muž o národ právě osvobozený a státně se zřizující zasloužilý. K četným cestám, jež tam po zemi konal, bylo pak potřebí nejen znalosti jazyka a podřečí jeho, nejen rozsáhlých vědomostí historických, archeologických, numismatických a národopisných, ale i neobyčejné fysické síly ke snášení námah a obtíží cestovních, o nichž v pokročilých zemích západních sotva kdo učiniti si může ponětí. Výsledky pak všestranného hlubokého studia a vlastních zkušeností mluví k nám z knihy Jirečkovy v každém odstavci. Určitost a jistota, 8 níž autor se pronáší, dokazuji, jak obeznámen jest v každém tom oboru, o němž pojednává. Prospěšnou vlastností jeho díla jest také časté porovnávání ve všelikých případech s podobnými poměry, čísly neb okolnostmi na jiných místech neb u jiných národů Balkánských. Tím rozeznáváme také, co jest bulharského zvláštního neb co Bulhaři mají společného neb podobného s jinými Balkánskými zeměmi polo- ostrova. Není snad země a národa, jež by byly tak velký pokrok učinily, jako Bulharsko a Bulhaři. V minulém věku neznámí a zapomenuti a k vůli náboženskému vyznání s Reky stotožňováni, byli ještě Dobrov- skému živlem záhadným. Teprve Pavel Šafařík, děd Konstantina Ji- rečka, určil přesně jejich jazyk a národnost pro svět vědecký. Ne 480 R' Tyršova: Volné rozhledy. celých padesáte let potom již je vidíme vystopovati na jeviště dějinné jako samostatného činitele. Avšak nejenom příznivé sadby umožnily Bulharům překvapující pokrok na poli národním a politickém, ale i věda rozžehla nad národem tím jasné světlo, v němž vystupuje před námi ze tmy zapomenutí a lhostejností jeho minulost a přítomnost, jeho život duševní i hmotný, mnohotvárné okolnosti, v nichž žije, a půda, jižto obývá, se svým hospodářským i historickým významem. A za roz- žehnutí tohoto světla děkujeme hlavně Konstantinu Jirečkovi. I toto jeho dílo znamená nové rozmnožení světla vědy ve věcech bulharských. Jos. J. Touzimský. Pověděli jsme předešle, jak se francouzští umělci rozhodli ne- obeslati Berlínskou mezinárodní výstavu. Dodatkem k té zprávě uvá- díme dva listy, jež napsaly vdovy po předních mistrech francouzských ; myslíme, že obsah jejich čtenáře Osvěty bude zajímati, a to tím více, anoť smýšleni z dopisů těch vyznívající jest ohlasem smýšlení obou ze- snulých umělců, kteří náleželi k nejpřednějším malířům svého národa. Na své „obchodní cestě" Pařížské, objíždějíc jednotlivé ateliery, matka německého císaře hodlala též navštíviti opuštěnou dílnu Meis- sonierovu. Vysoce postavená osobnost oznámila úmysl její vdově uměl- cově, kteráž však vznešenou návštěvu přijati zdvořile odepřela. Zároveň zaslala časopisu Le Soleil dopis tohoto znění: „Bylo mi dodáno včerejší číslo Vašeho listu, kde se dotazujete po mínění mého zesnulého chotě v příčině obeslání Berlínské výstavy ; jeho vdova Vám je sděluje, předehře je znajíc. Ano, jeho srdce cele francouzské stálo na úrovni jeho genia ; nikdy by nebyl vystavil v Ber- líně! A ni jediný Němec od poslední války nepřestoupil prahu jeho atelieru." O nemenší pevnosti ušlechtilého vlasteneckého přesvědčení svědčí list vdovy po proslulém malíři vojenském Alfonsovi de Neuville, v témžc časopisu otištěný: „Kdy by Její Veličenstvo císařovna vdova mi byla učinila tu čest a navštívila atelier toho, jenž věnoval polovici svého života vylíčení našich běd válečných, které obrazy byla bych jí měla ukázat? Které náčrtky? Snad Poslední kartuše? Nebo Posla s depešemi? Či Saint-Privat ? či Parlamentáře ? Nebo snad poslední dílo Jeho, na němž zobrazil mladou vdovu s nemluvnětem v náručí, zaťatou pěstí Průsakům hrozící a v ší- lené bolesti prudce k nim se obracející s výrazem nenávisti v očích? Co byla by mohla říci císařovna německá před těmito obrazy? Nikoli, můj milovaný muž nebyl by vystavil svá díla v Berlíně, a já, strávivši život po boku tohoto drahého druha na vždy ztraceného, smýšlím jako on a budu při tom přesvědčení státi až do svého posledního dechu." R. Tyršova. tt. 1891. Či8. 6. O S VE TA Nález. číslo 9433. Jménem Jeho Veličenstva Císaře! C. k. zemský co tiskový soud v Praze uznal k návrhům c. k. státního zastupitelství ze dne 24. dubna 1891 č. 9433 takto za právo: Obsah odstavce, počínajícího slovy „Fréron psal" až „piklů těchto" na stránce 472 obsažený v článku periodického časopisu „Osvěta" čís. 5. ai. 1891, nadepsaném: „Útěk Ludvíka XVI. a jeho zatčení" zakládá skutkovou povahu zločinu uražení údův domu císařského, vytče- ného v §. 64 tr. z. Zavádí se ve věci této, an c. k. státní zástupnictví na určitou osobu žaloby nepodalo, na základě §. 493 ř. tr. řízení objektivní, schva- luje se dle ČI. 489 ř. tr. zabavení čís. 5. r. 1891 periodického časo- pisu „Osvěta," zapovídá se dle §. 493 ř. tr. další rozšiřování čísla téhož — nařizuje se dle či. 37 zák. ze dne 17. prosince 1862 Č. () ř. z. ai. 1863 zmaření výtisků zabavených a dle či. 20 téhož zákona uveřejnění tohoto nálezu na první stránce nejbližšího čísla časopisu shora uvedeného. D&vody. Obsahem odstavce, počínajícího slovy: „Fréron psal" až „piklů těchto," na stránce 472 obsaženého v článku periodického časopisu „Osvěta" čís. 5 ai. 1891, nadepsaném „Útěk Ludvíka XVI. a jeho zatčení" porušuje se haněním úcta k údu domu císařského a zakládá tedy článek tento skutkovou povahu zločinu vytknutého v §. 64 tr. z. Z těchto důvodů bylo návrhu c. k. státního navládnictví místo dáno a konfiskace dle §. 489 tr. ř. potvrzena. V Praze, dne 25. dubna 1891. C. k. dvorní rada: Pečeť. Procházka v. r. Panu Vácslavu Vlčkovi, odpovědnému redaktoru časopisu „Osvěta" na Vinohradech. OSVjfcTA 1í)91. 0. {^2 4S2 K. Klostertnann Ze světa lesničil samot. VyprnTiiJe Karel Klostermann. I. ůh vf, jaký osud zanesl revirnika Korána r. 186* do Parstlinkn, J, ležícího půl hodiny od bavorských hranic, uprostřed lesů a slatin, "wf kam před třiceti roky sotva lidská noha cestu našla. Vysoká pláň ; lukami zelenými, šedým mechem prorostlými, vine se potok gra- nátově zarudlé barvy : mladá Otava, která se prýští z útrob hory Luz- ného, kde |)rý jsou ještě zdroje zlata, jež za věků dávno zašlých pře- bytek drahého kovu „křivé" řece dávaly. Ale teď přebytku zlata více není: vystoupíš ze dveří myslivny, stojí před tebou Luzný, směrem jižním ])láii uzavíraje. Stojí tu, bělavou, kostrbatou hlavu maje v bílé mlhy neb černé mraky zahalenou. Stojí tu nehybně, věčně mlčí, jako by truchlil nad změnami posledních desítiletí. Z pravé, západní strany ohraničují pláň Plattenhausen, velký a malý Spitzberg, z levé, východní, Moorkopf a Marberg, všecky lesem zarostlé až do těch temen; žádná hluboká roklina, žádná propast mezi horami těmito, jen úzká údolíčka na patách mírných svahů ; samá slatinuá poušť, příšerná, nehybná, vždy jednotvárná až k zoufání. Bídný les zimou a vlhkem ke vzrostu se ne- dostává ; bují jen plazivá kleč, skrze niž žádná stezka nevede. Nesčíslné kmeny tlí a hnijí po zemi; pod nimi i vůkol nich líně tekou černé vody, tu a tam v hluboké louže se stavíce. Žádný zvuk, žádný život, žádné ptáče, snad ani žádný hmyz — i těch Štiplavých komárů, kteříž dál dole takovou jsou obtíží, marné bys tu hledal. Toť byla říše, kterou vládl revírník Kořán ; byl tu neobmezeným pánem, byl vladařem, jehož poddaní neobtěžovali domáháním se kon- stituce. Vidím ho před sebou, přes sáh vysokého a přiměřeně silného, snědé, sluncem osmahlé, větrem a mrazy zorané tváře, tmavokašta- novou bradu až skoro po pás, nohy jako sloupy, ruce jako tlapy med- vědí; co živ jsem takové síly člověka neviděl; k tomu orlí zrak z hně- dého oka, krásný, pravidelný nos. Věru, ač mu bylo přes čtyřicet let, nč tu i tam stříbrná nitka v husté tkaní vlasů i vousů prokvétala, dle mého soudu revírník Kořán musel býti ideálem všech ženských. Herakles míval více štěstí nežli Foibos Apollon. Když přišel, byl svobodný. Jakási stařena z Kvildy mu vařila a hospodařila. Nebyla to věc lehká: patnáct až dvacet kusů skotu ve stájích, a pak to zásobování na podzim, nežli spousty sněhové myslivnu od veškerého světa odloučí, každé spojení přeruší. Hospodařiti tak, aby od října do května každý den bylo co jíst a co pít. Co se tii naneslo slaniny ! i některá jalovička se obětovala, do soli naložila, v komínť' zaudila. Pravé kádě sedlého mléka stály ve sklepě, až skysal tokutý boží dárek, že chutnal jak ostrý ocet, ba co dím, jako kyše- že světa lesních samot, 483 lina sírová. Nic, pranic neroste na Pttrstlinku, ani požehnání jiných hor, Drakeův dar, zemák ; jen trávu vysokou, chutnou rodí lysiny lesní, pak ostružiny, maliny a černé jahůdky. Mouka, brambory, hrách, vše, čeho člověk potřebuje, čtyři, pět mil daleko musí si nakoupiti, nákladně dovážeti. A dříve bylo ještě hůře. Žádná silnice sem nevedla, jen jakás cesta krkolomná, vodami prorytá, travou zarůstající, neboC nebylo lidských rukou, aby ji udržovaly. Kromě revírníka byl tu hajný se ženou a několika dětmi. Jeho obydlí stálo a stojí podnes as sto kroků pod myslivnou směrem k jihiiíir Tehdy byl hajným jakýs Vavruch, malý, zavalitý člověk, zádumčivý, jako ty lesy vůkol. Dřevorubci si o něm povídali věci až hrůza. Od útlého mládí tu žil, vyloučen ze spolku druhých lidí; i zkamenělo srdce jeho, život lidský za fatku mu platil. Vážil on svAj život skoro každý den a vysoko ho necenil — zač teprv mu stál cizí? Dřívější revírník byl přísný pán: Vavruch ručil a odpovídal za každého srnce v široširém revíru ; na Vavruchovi bylo vypátrati z jara, když tál sníh, když bezedné slatiny v pohyblivou, bobtající kaši se měnily, kde který usadil se tetřev, aby, když kníže pán a hosté jeho zavítali v tyto kraje, na jistou je dovedl ránu. K tomu cíli bylo i upraviti stezky skrze les i močály, stezky z drobných klacků podle sebe položených troj-, čtyř- násobnou vrstvou, aby chodci se neprobořili. A málo bylo lidí k té práci ! K tomu. dřívější pan revírník sám nikde ruky nepřiložil: obešel si někdy revír, a běda, když něco nebylo v pořádku^ Tu bývala celý den bouřka podobná oněm, které na temeni Luzného se sbírávají: „Vavruchu! darebáku! tolik jen stromů jste pokáceli? Vyženu vás i 8 tou vaší holotou! Že toho nemohlo být víc? Ještě jednou mi to řekněte, a zítra se stěhujete z hájovny!" — Sta a sta kmenů mělo se dovleci v zimě strašnými divočinami až k nádržce Vogelsteinské, aby odtud, když stavidla nádržky, jarními přítoky zmohutnélé, se pu- stila, do Mádru po vodě dopraveny byly. A hajný ručil za všecky ty klády a dřeva, které po kalných vodách plavaly, do břehů se ryly, ve slapech vázly, se hromadily a kupily, vyžadujíce pomoci lidské, aby dále plovati mohly, než opadne voda. Tu bývalo mu se bráti za plovoucími dřevy podél vody bez břehů, kde nesčíslné kořeny bránily krokům, kde smekala se noha ve slizkém bahně, kde nástrahy kladly hluboké díry mezi kameny, potměšilým mechem porostlými. Dál a dál ho hnala krkolomná pouť; ječící vody uměle zmohutnélé nečekaly, a jestliže trámy na suchu uvázly, co tu bývalo s nimi práce, a často marné, poněvadž nebylo dost rukou ! U nádržky stál revírník a spočítal dvě stě dřev, jež do vody byla vržena; do Mádru jich přišlo sto! Taková liknavost! Počkej, Va- vruchu ! Na zimu srnci do posledního se odstěhovali, šli z větší části do sousedních Bavor, kde les je vyšší, kde jsou hluboké prorvy a údoliny, dobře chráněné. Jakmile se vesna vrátila, přibyli zase na bujnou pastvu Vavruch ve dne v noci chodil, aby vypátral, kudy přecházejí, kde sr uchýlili. Ale v patách za srnci přišli úhlavní jich nepřátelé, bavorští 31* 484 ^' JÍlostermánn : pytláci, smělejší všech, nelítostni, ničeho nedbající. Povstala vojna mezi nimi a hajným, vojna na život a na smrt. Když pytláci střelili srnce, revírnik činil zodpovědným hajného ; sám se do věci nemíchal ; pro něj osobně jako by pytláků nebylo. Tím se dostával ubohý Vavruch mezi dva ohně: zpředu mu hrozily kulky pytláků, ze zadu visel Damoklův meč ve spůsobě propuštění ze služby, panské služby dobré, již mu nejbohatší sedláci až v Rehberku záviděli. Umínil si z počátku, že ni- čeho neohlásí, třeba i seznal, že pytláci nového pychu se dopustili; avšak pan revírnik slyšel, kde která rána padla: v těchto pustých, mlčenlivých lesích, na dvě hodiny cesty ji uslyšíš. A co horšího: pan revírnik měl špeha v osobě jednoho dřevorubce, který všecko mu donášel. I zkamenělo srdce Vavruchovo v námahách a v nepřátelství, a utkal se s pytláky ve válku, v boj nelítostný na život i na smrt. Znal jejich spády i cesty, kterými se brávali ; ve dne, v noci, když nejméně se nadali, tu číhal na ně, tam pomstě jejich se vyhýbal. Boj ten ze své strany tím zarputileji vedl, že sám jeden byl proti mnohým a dobře věděl, dopadnouli ho nepřátelé jeho, že milosti u nich marně by hledal. Stávalo se, že padla rána v hlubokém lese, rána ostrá, jasná, daleko slyšitelná. Revírnik znal hlahol pušky Vavruchovy; když ji zaslechl, viděli ho dřevorubci, viděla čeled, an mlčky hlavou přiky- voval, prsty zalouskal. A les tehdáž, kdy lysin ni pasek nebývalo, ta- jemství zachovaly ženy nechodily ještě na maliny, černé jahody — a tak, co se v lese stalo, v tajemnou zůstalo zahaleno roušku. Sbíraly se vrány, černí havrani, skřehotali, kroužili nad určitým místem. Ale kdo by se byl šel podívat? Zrak hajného bodal jako zrak zmije, jako by říci chtěl: „Nechoď, nehas, co tě nepálí! co jsem učinil, před svědomím svým sám zodpovím." V lese mech se bořil, vody podmývaly, tráva rostla i vřes bujel ; stopy zarůstaly, co dnes na povrchu půdy, za týden na věky skryto, uschováno bylo. V Bavořích pak tu ten, onde onen čeledín, synek chalupnik se pohřešoval. Šli ho hledat do lesů, někdy ho našli a zticha odnesli; častěji všecko hledání marným se objevilo; snad ani přes hranice se neodvážili. Vcházel zármutek do dřevěných chat, pod ploské střechy, veli- kými kameny poseté — plakaly vdovy, kvílili sirotci. Příšerné zvěsti počaly kolovati o nočních zjeveních v Platten- hausenských tichých lesích. Nenašly klidu duše v lese pohynulých: kvíleni a lkaní zaznívalo noční tmou; těkavé plameny objevovaly se po zemi i ve vrcholech vetchých, hromem prorytých smrků, se stromu na strom skákajíce, dlouhý modravý ohon za sebou vláčejíce. Leckdos je viděl za nocí podzimních, viděl a křižem se znamenal, jiným o ^evu po- vídal. Taková z toho hrůza vzešla, že ani bavorští pytláci neodolali, více lesních příšer a strašidel se bojíce nežli samého Vavrucha. Srnci měli pokoj. Zt světa lesních samot. 435 II. Tak to vypadalo, když smrt si přišla pro předchůdce Koránová. Odvezli ho po krkolomných cestách na starý hřhitov Rehberský, a po krátkém čase Kořánem mezera se vyplnila. Od té doby pro Vavrocha nastal jiný život; pan revírník žádal, čeho v službě natno, sám nejen pilně dohlížel, ale kde třeba bylo, sám ruky přikládal. Kolonie čtyř dřevorubců o dva rozmnožena ; v čas plavení dřev deset až dvanáct lidí přivoláno z Dlouhé Vsi, z Bučin a z Fůrstenhutn. Za to, aniž by kdo byl přetížen, práce šla, jen lí- tala. Že ani správa panská špatně nepochodila, jest patrno : tehda ještě ve dne v noci zněly pily Máderských závodů na resonanční prkénka. Tam plavily se staleté kmeny pralesa, kteréž jedině se hodí, protože vlákno dlouhověkým vzrůstem nad jiné jest husté. Revírník Kořán byl vůbec člověk hodný, měkkého srdce. Zvěděl o minulých bojích svého hajného, kdysi rozhovořil se s ním v přičíně té. „Vy jste na ně chodil jako na čekání?" „Bylo třeba — při prvním jsem se jen hájil." „Ale ostatní?" „Šli se pomstit, musel jsem je předcházeti." „A kolik jste jich — — ?" Revírník jako by se bál domluviti, zatajil slovo. Vavruch nevrle hlavou potřásl, povznesl na mžik pichlavé své oko, ale hned je zase sklopil a děl skoro šeptem: „Což já vím! několik jich tam leží!" Máchnul rukou směrem k Plattenhausenu. — „Vždyť mne honili jako zajíce v kotli . . . dvakrát mne poranili ... co s nimi?" dodal po drahné chvíli. Revírník se zamyslil ; mlčky se bral podle hajného. Čtvrt hodiny snad uběhlo, nežli zase počal mluviti. „Člověče — máte přece hroznou vinu na svědomí, necítíte toho? Což pak jest člověk lítá šelma lesní? Nemluvte mi, že to byli pytláci, kteří vám ničili zvěř. Sto srnců nevyváží jednoho lidského života! Pokud &e vám kdo protivil se zbraní v rukou, hledaje vašeho bezživotí, byl jste v právu, a já bych jinak nejednal. Stejnou jest vaší povin- nosti hájiti majetku toho, kdož vám dává chléb. Stíhati však člověka, plaziti se za ním z úkrytu do úkrytu, úklady mu strojiti, třeba byl zločinec sám, to je vražda, sprostá, úkladná vražda! Toho jste nevěděl?" Vavruch se mračil jako zubr lesní. „Pan revírník velel, abych očistil vzduch," zabroukal ; „každým dnem skoro mi hrozil ztrátou služby." „Já pak vám všeliké takové počínání zapovídám," pravil nový revírník, na každé slovo důraz klada. „Slyšíte, já vám to zapovídám, a staneli se co podobného, sám vás odevzdám soudu." Jaktěživ takové řeči Vavruch neslýchal. Vytřeštěným hledem patřil na představeného svého. „Snadno se stane, co pan revírník poroučí," odvětil; „tím snáze, že žádný už se sem neodvažuje." „Ať jest tomu jakkoli, slyšel jste, co jsem vám pravil. Pokání za to, co jste učinil, vás jediného se týká, do toho mi nic není." 48 () ^' Kl08termann: Starý hnčv a vzdor ovládl daši hajného. Možná, že vlastní svČdomi trpce se ozvalo, tak trpce, že za hořkost myšlenek na ty nevrazil, od nichž mu přicházela. „Pan revírník ten pronárod nezná," bručel do vousů, „toť nej- větší lotři na zemi, suroví divoši. Však až se dovědí, jak pan revírník smýšlí, brzy nás návštěvou poctí. Potom ať si to tedy spraví pan re- vírník. " „ Spravím, '^ odvětil Kořán rozhodně a dal hajnému rozkaz služby se týkající; na to se rozešli. Pravil jsem, že v prvním roce pobytu svého revírník samoten žil v prostranní své myslivně, maje podle sebe starou hospodyni. Přečkal dlouhou, nudnou zimu, která jako mrákoty lehá na kraje tyto, od světa odloučené. Skoro celý čas tu tráviti jest mezi čtyřmi stěnami světnice ; málo kdy vysvitne slunko; tu a tam nastane pohoda, které využiti dlužno na odvlečení pokácených stromů. Ale pravidlem lehne mlha a děsné, věčné pološero. Víří větry, valí se chumelice, kterým lidská síla neodolá. Představ si, drahý čtenáři, jaký to život! A což oue- mocnili kdo, kde najde lékaře? Kudy proklestí si cestu kněz, aby útěchy podal umírajícím? — Stává se, že šest, sedm neděl uteče, nežli tělo nebožtíkovo odvézti možno k věčnému odpočinku. Sedával sám dlouhé zimní večery revírník, odbýval si kancelářské práce, psal záznamy, rozpočty, kreslil plány, studoval, pokud to šlo, i četl, pokud skromná jeho knihovna stačila; probíral se starými články novinářskými jako ti kupci ve Východní Sibiři, v Nižním Kolymsku a Verchnojansku, kamž noviny jednou za rok docházejí. Často na něj nuda padla, jako tížící můra. Tu stávalo se, že stará hospodyně k němu přisedla, o bývalých Časech rozmlouvala. Z počátku těžko rozuměl nezvyklému německému nářečí bezzubé stařeny. Znenáhla přivyknul a porozuměl. Byly to divné, příšerné povídačky o vyhubených nyní šelmách lesních, medvědech a rysech, jež ona pamatovala; o strašidlech lesních, děsících stáda na pastvách; o „divoké honbě," kterou provádí příšerný lovec, žena se za tmavých nocí jesenních a zimních s temena Luzného přes propasti a svahy do úžlabin a širých slatin na úpatí hory té, a odtud přes věčně dřímající lesy, tu po vrcholech stromů, onde na zemi, s pahejlu na pahejl, s jednoho tlícího kmene na druhý, až na temeno Marberka, klečí po- rostlé. Chodí, zahalen v mraky, s hukotem vichřice ; hafají podle něho dvě feny, jedna jasné, druhá temně — „hrubě," jak říkala. — Poví- dala o lidech v okolí na čtyři míle — všecky je znala; věděla, kdo hodný, kdo zlý ; věděla o všem, co dělali, co se jim stalo, jak osud je stíhal, čím se ' provinili. O všem věděla, jen o žádné nouzi o chléb, té tehdy nebylo při vší skrovnosti. Jak vypravovala stejným, jednotvárným hlasem, jako když pra- mínek bublá, padla dřímota na oči revírníkovy; hlava se mu na prsa klonila. Tu přerývala povídání své a tázávala se: „Milostpánovi se chce spát, že? Není divu, je pozdě, ach, tuze pozdě, osm hodin už!" A revírník si šel lehnout. Touže dobou večerní jinak bývalo sto kroků dále, v prostranné síni hajnovny; tišeji bývalo i šumněji. Tišeji, když Vavruch byl sám Zt světa lesních samot. 487 v kruhu rodiny své. Záhy menší děti k spaní se uložily; otec přisedl za velký javorový stůl, žena přinesla slámou otočenou láhev samožitné Prachatické a postavila sklínku podle ní. Vavruch zapálil si dýmku, kotouče čpavého dýmu ho jako v šedý závoj halily. Sklínku za sklínkou klopil do sehe, mlčky, slova nemluvě. Uprostřed síně nad škopkem vody hořela buková louč; ob čas třepetná, bludná zář prodrala se skrze mraky tabákového kouře a odrážela se od očí skleněných, do prázdna zírajících. V obrovských kamnech praskal mohutný oheň, hrozné horko z nich sálalo. Jako duchové kmitaly se síní dvě postavy ženské, zde onde šuktgící v slabém světle louče : žena hajného a jeho mladá dcerka. Obcházela hajná v tlustých vlněných punčochách, které dusily zvuk kroků ; mladá pak dívka, bosá, vysoko vykasána, bílýma nožkama pružné se dotýkala černé podlahy. Svit louče, rudá výheň z peci chví- lemi tváře i postavy osvětlila. Bledá, nehybná byla tvář matčina, se- hnutý její vzrůst — ale dcera byla nevšední, démonické krásy ; sálal plamen z očí temných, nachová, pólo otevřená ústa jako by žárem dechu se byla vzňala. Stepilá postava, plná ňadra, okrouhlé, trochu osmahlé rámě, vše jevilo královnu této pouště, růži nedávno vykvetlou. Koho oblaží? Zajisté dívka ta — na samotě vyrostlá, vykvetlá — lásky, štěstí a bolu nepoznala. Dřevorubci, kteří jedině sem docházeli a brzy zase odcházeli, byli vesměs lidé ženatí — jim šlo o jiné věci než o lásku ; nebožtík pan lesní byl starý pán, vdovec bezdětný; nynější byl vážný muž, který snad sobě dívky ani nepovšiml. Mladíka od nepaměti tu nebývalo, odečtemeli neotesaného výrostka z potomstva dřevařů, který se tu a tam objevil. Odbily osmou hrčivé hodiny Schwarzwaldské na černě očazeném trámoví; ulehly ženštiny na širokou postel proti kamnům; Vavruch posledně vyklepal dýmku, svlekl kabát a nejistým krokem beze slova odebral se na druhou postel. Zasyčel poslední kousek do vody padající louče; úplná tma se rozhostila vůkol. Avšak byly dni, že tu bylo hlučněji. Sešli se dřevorubci, pět, šest jich přišlo, každý si přinesl láhev pálenky. Sedli kolem kulatého stolu, připíjeli si, rozpovídali se, a Vavruch s nimi. Šumně šly řeči. „A já vám říkám," pravil starý člověk jednooký, „já se snad nedočkám, ale vy jste mladší, uvidíte: přijde pohroma, a jaká! Ze strany západní, odkud vítr věje, odkud vichřice přicházejí, načali jsme onehdy les. Pamatujete se, že nejtlustší stromy tam stály; co za nimi, je samý krsek . . .** „Jakž by jinak bylo?" odtušil hajný; „což pak n nás strom roste jako v kraji? Pomalu roste, zima a sníh nedají, a jarní mrazy mladé větvičky pálí ; za dvě sté let u nás té výše a tlouštky nedosáhne, k níž dospěje dole za padesát." „A k tomu ty velké malým ve vzrostu brání," dodal mladý jakýs člověk. ^ Brání ve vzrostu," uchopil se zase slova jednooký stařec, „to máš pravdu — ale za to také chrám! Ty velké tu stály od nepaměti, ale věčně státi nebudou; zetlí ten onen, jeden po druhém, a padne: 488 ^ Klostermann: na jeho místo jiný postonpí a zmohatní, třebas i za dlouho. Tak se stáyá, že, dokud celou věc člověk lesu samému ponechává, nic lesu se nestane. Co les ztratí, zase si vynahradí. Ale pokácejte ty staré stromy z kraje, ty velké, a uvidíte I Vzepře se vítr do husté drobotiny, a povídám vám, celou rázem ji položí. To bude mela! Kdy by nás tu pak sto bylo, ty záseky neodstraníme, nespracujeme.^ Opět jiný se ozval i rozžal světlo umu svého: „Co pak vy víte! vy jste dole nebyli ! Kdo nebyl v Budějovicích, ničeho neviděl. Co pak je u nás svět? U nás je les a nikoli svět. Svět má pole a jaké! ve světě je krásně, všechno rovno jako ten stUl." Přisvědčovali, a mluvčí vedl svou dále: „Povídám vám, to byste měli vidět. Vysekají celé kusy lesa, tři, čtyři jitra, také třiceť* — fantasie řečníkova patrně tou měrou rostla, kterou obsah jeho lahvičky se tratil — vi^ter najednou a potom vám to vysazují drobounkými smrčky, pěkně v řadě, stromek podle stromku ve stejné vzdálenosti. To je vám krása, jako proužky na mé košili.^ Řečník vyhrnul rukáv šerkového kabátu a ukázal posluchačům košili z hrubého cvilichu, umouněnou, smolou slepenou; mamě bys původní barvy se byl doha- doval, nechtěllis řečníku na slovo uvěřiti, že kdysi bývala pruhovaná. „Ty plácalo," vyhrkl naň Vavruch — „ty toho víš! Ty mluvíš o kulturách, jako bys je byl viděl! Kde pak jsi je viděl, prosím tě?** „Nu, povídám vám, u Budějovic — a v Písku taky ..." „Aha, to tenkrát, když tě tam zavřeli. Tos je bez pochyby viděl na dvoře v kriminále, kde jsi zametal." Tato přímá narážka patrně chvalořečníka kultur netěšila ; ostatní se řehtali radostí, kdežto on napiv se hlavu sklonil. Možná, že mu projela duší upomínka na nešťastný příběh z jeho života. Káceli kdysi v lese mohutný javor, i padl kmen na vlastní dvě jeho dítky, jedno zabil, druhé těžce poranil. Vmísily se do toho soudy, svědci pověděli, že nešťastník byl opilý. Poslali ho do Písku a odsoudili na šest měsíců pro přečin proti bezpečnosti života. Bylo divno, že hajný mu čin ten vyčetl, týž hajný, který liškám lesním a pytlačícím lidem stejnou měrou měřil. Zamlčeli se všichni ; pět, deset minut nemluvili. Potom zase počal starý: „Na východě slunce vychází, světlo a požehnání přináší; od zá- padu chodí noc a všeliké zlo. Od západu přicházejí větry a bouřky; ze západní strany přišli Francouzi, víte, tenkrát, když Napoleon do- rážel na našeho monarku." „A kutí se tam zase něco," prohodil jiný. „Ba kutí, kdy pak se tam něco nekuti? Bude zle, bude vojna, že takové nebylo." Hajný vstal. Velká politika, ta£ mu byla životem. V úkrytu Pttrst- linských lesů kombinoval smělé theorie, které mapu Evropy rub na rub přeměňovaly. Dřevěnou dýmkou tloukl o stůl a křičel, že by ho bylo bývalo i venku slyšet: „To všecko ten Sardin, ničema! Ten chlap nedá pokoje! Ale já být císařem pánem, jeho mizernou zem na ko- pytech koňů husarských a kyrysarských bych dal roznésti. To on ten poťouchlý halama pořád Francouzovi leží v uších a ks! ks! A proti 7jt světa lesních samot 4^59 komu? Proti uám! A Rus a Prus, co by mu měli představit, že tohle je zpupnost a k ničemu to nevede, oni mlčí!" „Rus se bojí Švejdy," prohodil jednooký dřevorubec. Hádali se o to. „On by Francouz také nebyl takový," ozval se jiný, „kdy by nevěděl, že tenhle Bavorák půjde s ním. A on půjde, to uvidíte." Teď byli ve svém. Shodovali se, že to byla radost, ač jeden dru- hého překřičoval. Jednohlasně přijata resoluce, třeba bez parlamen- tárních forem, že Bavoráci jsou nejhorší pronárod na světě a že by je slušelo vyhladiti jako hříšný lid Sodomský. Ba i Bohu vytýkáno, že nevzbudil jim nepřítele, který by je potřel a rozprášil, že nedal je v ruce jeho, jako kdysi plemeno Amalek v ruce Saula krále. Nebyla to debata, nehádali se více. Ryčně samým sobě přizvu- kovali. Vstoupila jakás žena, popošla ke stolu, dotknula se rukou ramene jednoho ze dřevařů: „Pojď domů, co tak řveš?" „Nech mne být, o potentátech mluvíme — což ženy takovým věcem rozumějí?" Uvedl jsem hovor, jak jsem ho kdys na své uši slyšel. Takové a podobné sněmy dvakrát, třikrát v témdni na hajnovně se odbývaly. Po osmé všecko se vytratilo, a Vavruch zůstal sám. Zadíval se chvíli ještě do prázdna, jako když sám tu sedával; kmitavý paprsek hořící louče skrze dým a páru našel si cestu k očím, které zas jako by ve sklo se byly proměnily. Ulehnul; vyhaslo světlo. Často prý na lůžku dlouhou dobu po- valoval ; snad báječné horko, čpavý dým a zápach z pochybné kořalky usnouti mu nedaly. m. Pan revírník neměl snad chuti tráviti o samotě i druhou zimu v prostranné své myslivně; znudilo jej věčné vrčení kolovrátku staré hospodyně ; naposlouchal se do sytá povídání jejího. Přeletělo kratičké jaro, již i léto ke konci se chýlilo; byla tu druhá polovice srpna. Mrazíky padaly, pokrývajíce bílým jitřním jíním trávu luční i všelikou nať a kapradinu v lesních světlinách. Ve světnicích počalo se topiti. Tu přistoupila jednoho rána hospodyně k panu revírníkovi, když právě k odchodu se měl, a dle zvyku svého se tázala; „Kdy vrátí se milostpán? co mu mám přistrojiti?" „Dnes ničeho. Jděte pro Jogla, a( mi vezme kufřík. Pi^du do Kvildy; odtamtud pojedu do Vimberka a pak dále. Budu se ženiti, za dvě neděle se vrátím ; hezky mi všecko do pořádku dejte, všecko ad se leskne, slyšíte?" Stará tu stála jako přimrazena. Taková novina, a slovem se před tím nezmínil. Slzy jí vyhrkly ze starých, dobrých očí. „Svatá ty Neposkvrněná! Ženit se bude milostpán?" „Nebojte se, milá Nany — vy tu zůstanete a povedete hospo* dářství jako dříve. Vždyť uvidíte: je to hotové dítě." 490 ^- fClostermann: Stará si zástěrou oči utřela: ^Toť! toC! co pak by si tu počala? Je z kraje ; u nás je to jinaké. Boží požehnání, milostpane ! Však stará Nany jí všecko ukáže — matkou jí budu, mé zlaté! A to jsem ráda, že milostpáu se ožení! Kdež pak by tu sám vydržel? Nebožtík milostpán, Bože, ten byl bručivy a divný! Není divu! dvacet let tu žíti jako vdovec!" Revírník zastavil stavidla její výmluvnosti, vpadnuv jí do řeči : „Dobře, dobře, děkuji, Nany! Ted ale ještě něco. Pozejtří přijde mlá- denec ; uchystejte mu pokojík v prvním patře a dobře se oň postarejte, aby ničeho mu nechybělo. Ten mládenec tu zůstane : práce je více, sám na ni nestačím. Tak, a teď s Bohem, Nany! Pošlete mi Jogla k hajnému, budu tam na něj čekat." Revírník ubíral se k hajnému, by leccos mu nařídil. Nany tu stála hodnou chvíli, sama k sobě mluvila: „Můj ty Bože, ženit se bude! Dej mu Pánbůh všeho štěstí, takovému hodnému pánovi ! Ale že mi to neřekl? Nu, on mnoho řečí nenadělá, už je takový. Mladou paní při- vede! Jen ať se jí nestýská u nás! Je to tu divný život pro mladou paní, a dle všeho ještě k tomu pro paní z města ..." Třetího dne přišel ohlášený mládenec; doprovázel ho člověk, ne- soucí mu kufřík sotva větší, než jaký revírník s sebou vzal. Mladík jako květ, dvacet a málo let smálo se z růžových lící, z jasných očí. Co si as myslil, stanuv na prahu myslivny, odkud celé údolí přehledl až k šedému Luznému, na jehož rozrytou bělavou hlavu padaly pa- prsky odpoledního slunce? Nevím, ale soudím, že myšlenky jeho byly podobné jako moje, když po prvé jsem se v té odloučenosti octnul : Svět obmezený, malý — ale svět pro sebe ! Snad si také řekl : „Jsem nyní jedním ž obyvatelů toho světa; po jaký čas jím budu? co mi uštědří? čeho se dožiju?'' Přivítala ho stará hospodyně ; řeč její rozproudila se jako bystřiny po přívalu. Málo čemu asi porozuměl ; poslala ho sem ústřední správa z Kornouz nebo z Lounská; co živ Šumavy neviděl. Přijel zprvu do Dlouhé Vsi, pak do Štubenbachu a odtud sem. Je mladý, ať vidí, ať zkusí ! Jedno se ho mile dotklo, tomu dobře rozuměl : Och, pan revírník je hodný! takového na širém světě není — učiněná vlídnost a do- brota — jako v ráji se tu bude míti . . . Dále ovšem slyšel: „ — ale sněhu, můj ty Bože, tu je sněhu tak!" stará ukázala rukama nad hlavu, co jen dosíci mohla a ještě povyskočila — ale to mu málo vadilo. Jsou tu jiní, vše přemáhají; proč by on mladý, silný a svěží neobstál? Stará ho dovedla do jeho pokojíku. Malý, zděný, jen strop dře- věný, ale tak miloučký, teplounký ; v kamnech praskal oheň. Nany mu ukazovala, kde co má uložiti, pomáhala mu při prázdnění kufru, obska- kovala ho jako starostlivá matička syna, který se z vojny neb daleké cesty navrátil, vysvětlovala, vyptávala se, vše obšírné, bez konce, s takou výmluvností, že sám sotva mohl tu a tam prohoditi otázku. Když všecko do pořádku a na své místo přivedeno, vyšla Nany a na chvilku ho o samoto zůstavila. Sedl ke stolu na dřevěnou, bílou sto- ličku, podepřel hlavu o lokte : únava naň léhala, vykonalť dnes dosti Zt svéta lesních samot .[[) [ dlouhou a namáhavou pouf. Ale v tom už tu zas byla Nany, nesouc mu obéd. Prostřela režný ubrousek, mísu plnou naložené hověziny v divoké omáčce, k tomu talíř s knedlíky. Dal se do jídla. Polévka byla výborná, maso mu jaksi nejelo, zdálo se mu, že páchne; knedlík byl tvrdý, jako žulová skála. Jakáž pomoc! kde tu vzíti čerstvého masa? Nevídáno, přivykne; má mladý žaludek. Hospodyně jako by čtla v jeho myšlenkách. „Čerstvého masa u nás není, leda tu a tam kousek zvěřiny — dříve jí bývalo více ... v létě vůbec je málokdy maso; neudrží se. Jí mladý pán. koláče? vdolky? Ale mléka máme — jí ho mladý pán? a chleba s máslem ... a ten šmarn, ten je výtečný! ale másla třeba dát hodně. Nu, což je o to, o omastek není zle — sedm dojných krav! vepři se krmí ssedlým mlékem — kam s ním? — ale, to je potom z nich maso — křehounké, sladké jako mandle!"^ Nany, pronášejíc otázky, nikdy na odpověď nečekala; příručí tedy nepotřeboval v jídle ustávati a proud řeči staré ženy nijak mu nevadil. Kdo ví, jak dlouho by se byl rozléval, kdy by nebyly venku zavznely zvonce dobytka z pastvy se vracejícího. Dojedl; Nany sklidila zbytky a odešla, omlouvajíc se, že povin- nosti její co hospodyně jí nedovolují delšího pobytu. Mládenec unaven lehl si na starou pohovku, černým voskovaným plátnem potaženou. Teplé bydlo, únava, sytost mu přikouzlily na oči sen. Probudil jej z něho po malé hodince hajný, který bez zaklepání hřmotným svým krokem vešel. Mladík vyskočil, protřel si oči ; už se šeřilo, ale protějším oknem vnikalo ještě tolik světla, že bylo lze rozeznati rozorané čelo hajného 1 nehybnou jeho tvář, hustým šedým vousem po valné části porostlou. Oči obou se setkaly; pohled Vavruchňv na mladíka nepříjemně působil, zrovna mráz ho obešel. „Pan revírník poručil, abych se vám představil," pravil Vavruch, „a abych vás revírem provedl; je velký, uhlídáte." Slova ta pronesena byla jazykem německým; příručí tímže ja- zykem odvětil. Vavruch pozoroval, že mladík těžce, neohebně se vy- jadřuje, i spustil česky, omlouvaje se, že pozapomněl, že je tu z mladých dob. Mládenec byl patrně rád, pocit osamotnění ho rázem opustil, i ten nepř^emný dojem pojednou zmizel. Hovor nebyl dlouhý. „Dnes si odpočiňte, mladý pane," vece hajný, „zítra o svítání přijdu pro vás. Máte dobrou obuv?" Mládenec ukázal na zaprášené své boty. Hajný hodil na ně okem, pousmál se poněkud útrpně a prohodil: ,. Tyhle? Za dvě neděle je po nich! Ani trávy nesnesou, neřkuli močálu. Podívejte se na moje." Rozžal sirku, aby mladík lépe viděl. Boty jeho sahaly nad kolena, noha se v nich podobala noze slonově; zarudlou kůži pokrývala tlustá vrstva jakéhosi stydlého tuku, který ambrou nevoněl. Mladík se usmál, pomýšleje, co by as doma řekli, kdy by ho v také parádě viděli! „Takové se dělají na Kvildě," prohodil Vavruch; „půjdeme tam spolu tyto dni, abyste si na ně dal vzít míru; bez takových se ne- obejdete ; tolik služného nemáte, co by vás tu stála obuv, jako je vaše." 492 ^' Klostermann: V tom měl, mimochodem řečeno, pravda. Služné mládencovo, nehledíc ke stravě, k bytu a palivu, obnášelo osmdesát zlatých ročně na hotových a nějaký ten deputát, který se v Ptlrstlinku zdál, vzhledem a obtížím dopravy, dosti illusorním. Hajný šel, sotva dav dobrou noc. Příručí ho slyšel, an po dře- věných schodech hřmotně sestupoval. Sedl si a přemýšlel o nových poměrech svých. Obrazy divé lesní pustiny, skrze niž, opustiv Máder, se byl ubíral, řadou táhly jako v kukátku před zrakoma jeho. Šedé, mechem porostlé smrky, hrozná cesta plná černých vodotoků, samý kámen na ní i podle ní, a mech, nekonečný mech, tu zelený, tu hnědý, onde plavý i šedý, hluboký mech, který pod nohama se bořil a z něhož voda tekla, když v hrsti ho stlačil. Prošel též opuštěnou osadou dře- vařskou — příšerný obraz ! Trámy se rozpadávaly, lesní rostliny i drobné stromky na nich hnaly do výše, a černě zely prázdné otvory dveřní i malá okénka. Hluboké ticho nad ním i vůkol něho; zahrčel tu a tam granátově rudý pramének vody, zakrákoral havran, zasípěl luúák v nedohledné výšce — to bylo všecko. Muž, který nesa kufřík jej do- provázel, tu a tam se dal do vypravování. Poslouchal proud jeho řeči, nerozuměl . . . Slunce zapadlo za šedozelenými lesy, čirá tma se rozhostila. Vstal, přistoupil k oknu. Drobné mráčky táhly po bezměsíčném nebi a mezi nimi tu i tam modrá hvězdička se zableskla, zakmitala. Ne- určitě, sotva k rozeznání tkvěly na jižním obzoru obrysy Luzného. Otevřel okno ; chladný, skoro mrazivý větřík zavál mu do tváře ; unyle k němu zavzněly zvonce dobytka. Poslouchal skoro nábožné ; v tom jiný zvuk mu do ucha zalehl : jakýsi výrostek, vyšed před jednu z drvařských chat, chtě bez pochyby uleviti citům v srdci se dmoucím, „zajodloval" si; byl to divný hlahol, zpěvu méně podobný nežli sípavému vřesku nočního zvířete. Mládenec zavřel zase okno. Poohlédl se, bylo mu s po- divením, že stará nepřichází. Edy by mu aspoň přinesla lampu nebo svíčku; přec byla tak hovorná, v té tmě ho tu nechávala o samotě. Našel sirku v kapse, rozžal, na hodinky se podíval. Půl osmé. Sebral se, vyšel ven, po schodech dolů hmatem cestu hledal. Ticho všude, dům jako vymřelý. Pamatoval se, že čeledník byl v právo ; našel dvéře, otevřel. Tma jako v pytli. Zavřel zase a stál na chodbě, škrtaje sirku za sirkou. V tom otevřely se zadní dvéře naproti vchodu i objevila se Nany v klapajících nejšlích, lucernu v jedné, krajáč s mlékem v druhé ruce držíc. „A můj zlatý mladý pán," propukla v obyčejný svůj řečnický proud, dobrotivě, v pravdě mateřsky na mladíka pohlížejíc, „samotná jsem ho nechala! stýská se mu, nenili pravda?" „Já bych vás prosil o nějaké světlo ..." „Světlo?" Podávala mu lucernu se zbytkem učazené lojové svíčky. „Tu je světlo! já ostatně pánovi posvítím nahoru." „Děkuji; nahoře bych měl rád nějakou lampu nebo aspoň svíčku." „Lampu? svíčku? Lampa je tu, svícen také, dva, tři svícny, pěkné, skleněné, ale oleje není, ani svíčky; tohle je poslední zbytek. V těch stájích je práce ! Napájela jsem telata ; vepřům jsem ještě něco přilila. Ale svíčky ted není ! S panem revlrníkem sedáváme v čeledníku Žt svéta lesních samot. 4^3 při louči a o osmé jdeme spát. Edo pak by v létě pálil svičkn? V Mádru se dostanou, třeba pro ně poslat. Ale nás ani nenapadne, nač pak svíčku?^ Stará Nany patrně zrovna tak se divila, že mládenec pomýšlí na svíčku, jako tento, že by měl bez ní býti. A Nany vedla svou: „Já jsem myslila, že mladý pán už dávno spí ; vždyf taková cesta unavuje ! Bože můj svatý, až ze Štubenbachu — to je dálka!" Takto hovoříc svítila mu po schodech nahoru až ke dveřím jeho komůrky. Přála mu pak dobrou noc a odešla, zastavivši ho samotná ve tmě. Svlekl se a ulehl, ale dlouhou dobu neusínal. Vše, co viděl, nové bylo; divný mu kynul život. Jakým se mu as ukáže jeho pán? Sedával prý s hospodyní při louči, pak chodil spát o osmé; lesní medvěd podle všeho. Jinak ani býti nemohlo. Odvykl lidem; jak by neodvykl? Společnosti nebylo mimo starou žvatlavou ženu a hajného. Divný člověk, ten hajný! Takového pohledu z oka mladík nikdy ne- vídal — marně přemítal, co z toho zraku mluvilo. Vzpomněl, jak bý- valo na Lounsku. Společnosti v hostinci veselé, dychánky, věnečky, besedy. Šumná hudba zahrávala k tanci, bylo mu, jako by zvuky její k němu z dálky dolétaly. Bože ty m(y, jak tam v pestrém víru krou- žíval ! Mančinka správcovic v jeho náručí dech ztrácela, a když do- hrály zvuky, jaká to veselost zatrůnila na nachovém, mladém líčku, na hladkém, bílém čflku ! Stisknutí teplé ručky, stříbrný smích z malých úst, čtveračivý pohled zpod černých brv a hedvábných řas. To bývaly časy! . . Bylo mu teskno, smutno; sem tam na l&žku se povaloval; teprve po půlnoci pojal ho v náruč tuhý, bezesný spánek. Sotva jitro se šeřilo, přišel ho zbudit hajný. Vyšli spolu ven do nekonečných lesů; svěží proud silného horského vzduchu zahnal dří- motu i noční vzpomínky; prsa se vzdula, hlava vyjasnila. Valily se mlhy lehoučké v boji se sluncem; s každého stromu, s každého kře kapalo náramné vlhko; vysoká, bujná tráva, bohatou rosou potažená leskla se v mlhavých barvách, a pavučiny, které v širokých tkaninách stonky trav i lístečky lesních kapradin k sobě poutaly, třpytily se jako stříbrné. Mokrem a bahnem se brodili, houštinami se drali, po drsném, kluzkým mechem potaženém kamení nesla je noha rychle krá- čející. Mrtvé vládlo vůkol ticho — stromy nešuměly, nikde voda ne- hrčela, jen ob čas k nim dorážel zvuk zvonců pasoucího se stáda. Hajný celou cestou málo mluvil, tu a tam krátké, jednoslabičné vy- světlení podával. Kolem desáté přišli do úzkého údolíčka, kudy tekl potůček skrze černé, smutné klečiny. Na protějším břehu divný vy- pínal se les: všecka země pokryta práchnivějícími, spuchřelými kmeny, zeleným mechem, vřesem i drobnými stromky; v dosti značných me- zerách tu jeden smrk velikán, tam druhý, onde třetí ; úžasný byl objem, mechem pokryt peň a dlouhými, řasnatými lišejníky větve i ratolesti; vůkol menší dorost, slabý, zakrsalý, větve přeražené, vrcholy od jed- noho k druhému plazícími se lišejníky jako spoutané ; zde onde kmen vší kůry prostý, bez vrcholu, hluboko ve skále zakořeněn, ač přímo stojící, přece příšerná mrtvola; vedle něho rozložité kořání stromu vichřicí ze země vyrvaného, se vší prstí i s mohutnými kameny, jež 4!) 8 K. KloHermann: přitábl. Vymkla se mu jak úhoř. „Pokoj!" zasmála se; „nedali pán pokoje, ztratím se mu, a pak ať si najde cestu sám." Čertovo děvče ! pomyslil si a jal se ji chlácholiti. Upokojila se velmi snadno, ba stala se mluvnéjši. Povídala mu o Kvildě, jak je tam hezky. Jemu se proti tomu Praha zdála maloměstskou. A což teprve Vimberk, kde za dětství svého jednou byla. Zlatý zámek, křišťálový iirnd, to vše nic, pravé nic proti nádheře tamní. A jakou práci sobě dávala, aby ji porozuměl! Litovala, že podle písma mluvit neumí, ale kam že by byla chodila do školy! Ptal se jí také, mělali už milého. To jí bylo tak k smíchu, že se div nesvalila. „Ano, ano," zvolala, „milého! volatého Petra, syna Jakuba drvaře! Ten vloni u nás obcházel, kroutil očima po mně a hekal a stenal, že to brčelo jako pily Máderské!" Nakazil ho smích její. Dál a dál vedla je pouť. Táže liduprázdná pustina, i stezka pře- stala úplně. Šli měkkým mechem podle jakéhosi zarudlého potůčku, y právo majíce nekonečný vysoký les, v levo otevřenou bahnitou pla- ninu, samou nízkou kleč, zakrsalé jívy, vysokou ostřici, ostružiny a tu a tam chumáč červených kvítků na dřevnatých lodyhách. Modré bylo nad nimi nebe, slunce pražilo, že pot na čele vyvstával. Hovořili o leda- jakých věcech. Mladík povídal, jaký je v českém kraji les, jaká jsou města, také o Praze se zmínil. Divila se tak prostoduše, že z ni byla rozkoš. „Aj, Katy," pravil mládenec, tentokráte jí tykaje, „tys rozmilé děvče, ty ani nevíš, jak tě mám rád." Pohledla naň velikým zářícím okem pólo čtveračivě, pólo vážně, přenechala mu ruku, kterou zase byl uchopil. „Kdy by to byla pravda!" řekla. „Takový pán sprostého děvčete nemiluje." „Nic ty si takového nemysli, mám tě rád, Katinko, tuze rád." „Kdy by pán mluvil pravdu," odtušila, „já věru bych ho měla ráda." Opět ji chtěl přivinouti k sobě, pocelovati ; zas se mu vymkla: „Nic takového, nic — ne, ne, to být nesmí!" „Kdy bych naléhal, jistě by se rozhněvala. Je tak přísná!" myslil si mladík. Děvče stále před ním rychlým, stejným krokem. Khip! klap! cvakaly dřeváky na kameny a kořeny. Došli k mladé Vltavě. Hahnitý břeh, smutnými černavými jívami vroubený. Několik set kroků sledovali tok vody zdlouhavě se plazící, z níž tu a tam šedý balvan vyčníval, odrážeje vlnky slabě šplouchající. Pojednou stanula dívka : .,Tu se přebrodíme," pravila, a již sedla na kámen, bez ostýchání punčochy si stahujíc. Mžikem byla hotova: pak j.obízela svého průvodce, aby příkladu jejího následoval. Když (»tálel, nabídla se mu, že sama boty mu stáhne ; on ovšem nepřipustil, sám si posloužil. Co byl zaujat prací tou, ona vysoko se vykasala; smočily se bílé nohy, zapadly do černé vody. Spěchal za ní. Plno ka- nuMií slizem potaženého bylo dno potoka; mládenec vrávoral jak opilý, každým krokem pádu se obávaje. Ona, došedši protějšího břehu, hlasitě se mu smála; než došel, byla již zase v punčochách, nohy opět vězely v nemotornvch dře vacích. Ze Hvéta lesních mmof. 49<) Od té cbvílc byli na dobře scbůdné pěšině, která za nedlouho přivedla je na silnici z Kvildy do Bučin vedoucí ; šli mlčky podle sebe, jedva tu a tam slovíčko padlo. Dorazili do Kvildy kolem desáté hodiny. Mladík dal si ukilzati chatu obuvníkovu, s nímž čeho třeba vyjednal ; pak se odebral do ho- stin(!(í, kde Katy na něj čekala. Vyzval ji, aby k němu přisedla, s ním pojedla. Rozhodně zamítla pozvání, dokládajíc, že je sprosté děvče, jemuž nesluší s pánem za stůl zasedati. Když poobědvali, zase vydali se na zpáteční cestu. Lhal bych, kdy bych řekl, že mladík dalekou cestou umdlen nebyl, ale také jest pravda, že těšil se přec zas na onu pouť tichou lesní pustinou po boku té dívčiny. Šli nazpět zase. jako sem. Nebudu líčiti cesty té, abych se ne- opakoval ; povím jen tolik, že nastalo veliké vedro ; smola na stromech jako by se pražila, všade ji bylo cítiti. Když došli k Vogelsteinské nádržce, šedé mraky ukazovaly se na západním obzoru, ve směru pouti jejich. Hrozivě, strašně vystupovaly — les, jako by tušil, co přijíti má, mlčky se choulil, zvuku nevydávaje. V dáli temně zarachotil hrom. 1-obízeli se navzájem k urychleni chůze: bouřka v té samotě, komuž by děsnou se nezdála? Černěji, hustěji mračna se kupila, silněji rachotil hrom ; zašuměly časem větve, zastenaly vrcholy dřev, sklánějíce se pod nárazem větru, který zadul a zase ustal ; skoro do běhu se dali. Když doběhli do Pttrstlinku, počaly padati velké kapky; hlučně narážely na šindelovou střechu hajnovny, rozbíjely se na třepetavý vodní prach o široké kameny náspu. Tak prudce udeřila nepohoda, že mladík do myslivny se nevrátil, anobrž v sednici u hajného zůstal, čekaje, až by bouřka se přehnala. l Pokrajování.) ; ' / Jr pěv ptáka zvoní nad zlomeným kvetom. ^'^ri4 Lká píseň pohřební, a krásně tak, ^ ^' že maně při ní zadumá se zrak : " Jak divno v mládí loučiti se s světem! Ach, život veškerenstva jeden krok, krok mezi životem a mezi smrtí — ro platí, žijemeli mnohý rok neb u matčiných ňader smrt nás zdrtí V Aj, smrt se rodí se zárodkem žití a máme plesat, vidímeli květ, jíik v krůpějích se rosa na něm třpytí, či lkát, že odkvete co nevidět? Co radost jest? snad zapomněný žal? a zpozdilý klam každý ideál? i52* 500 J5r. Klimšová : V máji. a máme plesat, kdy nám jaro zkvete a vonný list nám větřík na klin smete a sprchou rftží zruraění se tráva? Ó jak jsme lidé pošetilí, malí! taj věčnosti se do šera nám halí, a nikdo na něj nedá odpovědi A proč nám divně, sladce v srdci ťuká, kdy poupě na kři v nové žití puká, kdy ze skořápky probírá se pták — ach, tak ! Já ptám se víc: jak zrodil se cit práva a soucitu a milosrdí v duši a to, co člověk zbožně v sobě tuší, co zvedá jej a půjčuje mu vzlet, jak pil by světlo z nadzemského zdroje, a kouzlem se mu ozařuje svět, a on vše vidí v nevystihlém jasu? a vši tu krásu, jež zlatým kmitem před zrakem mu míhá a nitro k nebi od země mu zdvíhá — aj, dejte odpovědi lile, často sním, kdy zpytuji to drama, že nebe již se skrylo v nitro moje a paprskem svým do duše mi sahá; kdy bol mě svírá nebo příval blaha vždy k obloze mi táhne cosi hled, i mním : co jsem. a nebe, slunce, měsíc, hvězdy, zem, část božské myšlenky a myšlenka ta sama v tom hledám odpověd. A zdá se mi, až zavru jednou oči, že po paprscích duch můj v nebe vkročí, kdy po zákonech lásky tady žiji ; a i)řech()du že není mezi žitím, jož obetkáno lásky poesií, a mezi nebem, jak je v sobě cítím. Jíik sjílynu s ním a najdu svatý kraj, kdo i)ononm se u věčnosti taj a najdu odpověd ! Boh u ))i ihi Kl im šo rá . /. Á. Helfert: Vznik minisUrstva Schwarzenbergo-Stadionova. 501 Vznik ministerstva Schwarzentergo-Stadionova. (Mčs. říjen a listopad roku 184S.) Vlastní zkušenosti a paměti podáT& J08. Alex. svobodný pán Helfert. (Pokrafiování.) 7. /[palacký s Piukasem dne 28. října nebyli již v Olomouci, dne 30. '^ Havlíček a já dorazili jsme do Praby. Dne 31. ubostili se „u čer- ^ ného koně" velkovévodský Oldenburský plukovník Mosle a velko- vévodský Badenský tajný rada Welcker; cizinská listina ze dne 1. listo- padu oznamovala v témž bostinci také ještě přícbod „pana Waguera, statkáře z Lince." Co se týče mne, vyjádřil jsem se v Olomouci k brabéti Stadiónoví, že na všecben spůsob musím ještě jednou do Praby, nežli se v oné velké záležitosti konečně rozbodnu; měl jsem zajisté, prese všecbny jebo námitky, pevně sobě umíněno, že se před tím ještě poradím s po- slanci českými. A takž byla také první moje cbůze v Praze do mě- šťanské besedy, abycb svým posavadním soudruhům sněmovním sdělil, jaké ustanovení mne očekává. Zde jsem se dočkal zlébo sklamáni. Našel jsem v besedě Riegra a tuším také Brauuera. Ti nepochybně již od Palackého věděli, co se v Olomouci se mnou děje ; i chovali se ke mně chladně, ba odrážlivě. „Milý příteli," pravil Rieger, „jak ty se rozhodneš, jest tvoje věc ; avšak za nějakou koncesi pro nás, pro naši stranu povolání tvé do ministeria pokládati nemůžeme." Že mne odpověď tato, nebo spíše spůsob, jak mi byla dána, velice rozladila, ano urazila, nemohu zapříti. Ve věci samotné měli snad dobře : nebyU jsem poslancem českoslovanským, pročež jsem také nemohl pokládán býti za jich re- presentanta. Avšak oni věděli, že jsem držel s nimi, věděli, že moje zásady byly zásadami jejich; já co poslanec německého okresu žádal jsem totéž co poslanci českých okresů: národní rovnoprávnost. Kdy by byli ke mně bývali přívětivější, byl bych nepochybně přijal porte- feuille; nyní však by] jsem poukázán sám na sebe, a otázku: Mámli? nemámli? musel jsem rozhodnouti sám. Ponenáhlu dospěl jsem k zá- věrce, že nepřijmu portefeuillu, ale že ministerstvu nabídnu služby své. Welcker a Mosle patrně chtěli, prve než se vrátí do Frankfurtu, poohlédnouti se po Praze a poučiti se osobně, jak se věci v Čechách mají, zvláště pak aby co do poměru k říši německé, možnoli, docílili do- hodnutí. Ještě dne ol. řijna obdrželi jsme Palacký a já připiš od Welckera, že jsou v Praze a že by — tof bylo čísti mezi řádky — sobě přáli, porozmluviti s námi. A takž jsem dne 1. listopadu večer dal se vyna- 502 J' A. Helfert: jíti v hostinci „u černého Ivouíí;'* brzo po mne přišel Palacký. Zasedli jsrae za stůl. Z počátku mluveno o věcech malicherných. Avšak za ne- dlouho dotknul Be Palacký posledního snesení Frankfurtského parla- mentu ze dne 27. řijna, pověstných dvou §§. 2. a o. budoucí ústavy říšské : Kein Theil des deutschen Reiches kann mit nichtdeutscheu Lándern zu einem Staate vereiuigt sein. Hat ein deutsches Land mit einem nichtdeutschen Landc dasselbe Staatsoberhaupt, so ist das Verbáltniss zwischen beiden Lándern nach dem Grundsátzen der reinen Personul-Union zu ordnen. Tím jsme vkročili in medias res, a Palacký také hned označil svoje stanovisko: „Čeho já žádám, lze shrnouti do dvou článkň: předně, žádného zákonodárství z Frankfurtu nad Rakouskem, za druhé, veškera moc válečná stůj výhradně pod velením naší vlastní vlády. Ve věcech těchto článků se nedotýkajících ochotně podávám ruky, i jsem doko- nale pro to, aby poměr mezi Rakouskem a Německem byl těsný a trvan- livý.** Na to Welcker: „Také já přeju sobě Rakouska sjednoceného a mocného; avšak poměr mezi ním a Německem pokládám za poměr státu spolkového. Žádného všeobecného říšského shromážděni rakou- ského, ovšem pak kongres říšský, kde by se Maďar, Slovan, Vlach cítil doma tak dobře jako Němec. Vedle toho měj každá země samosprávu ve věcech vnitrných a vykonávej ji na svých sněmích zemských. Země rakousko-německé mějte však mimo to svůj zvláštní společný sněm, kde by pořádaly své vnitrné státoprávně poměry, stanovily své školství, své věci církevní atd., jsouce při tom pod parlamentem Frankfurtským, asi tak, jako to jest při zemském sněme bavorském, a řídíce se vzorem zeiuí německých." Tomuto návrhu Palacký a já ihned jsme se postavili na odpor: ,, Kterak tuto myšlenku provésti v praxi? Tuť bychom pře- devším měli zemské sněmy ve všech jednotlivých zemích, pak (jcuerálni sněm rakousko-německý, a ten by jako Herkules stál na rozcestí, jsa jednak podřízen říšskému kongresu rakouskému^ jednak parlamentu ně- meckému. Co by se stalo, kdy by Vídeň a Frankfurt spolu se nesho- dovaly?* Já rozebral zejména vnitrné pohnutky Welckerova názoru: „Ty jsou, jak se domnívám, dvojího rázu. Avšak jednomu z těch dvou účelů lze vyhověti i bez takového neobojího útvaru, jakým by byl generální sněm německo-rakouský, druhý účel pak vyloučením, byf i jen částečným, z veškerého tělesa rakouského byl by spíše kažen nežli podpírán. Prvá pohnutka má svůj původ a počátek v sympatiích německého obyva- telstva západní polovice Rakouska k soukmenovcům mimorakouským, pro kterou by se jim zdálo žádoucné, aby své instituce co možná nejvíce přispůsobiti mohli k institucím mimorakouského Německa. Což by však nebylo lze docíliti tohoto konce dle přání a potřeb), když by zemští sněmové rakousko-německých zemí, každý o sobě, měli svou vůli? Druhá pohnutka návrhu p. Welckerova patrně čelí k tomu, aby Rakousko spojení mělo s Německem k vůli odporu proti nepřátelům Německa od východu i od západu ; avšak zdali právě proto nebylo by třeba silného nerozděleného Rakouska ?'* Vznik ministerstva Schwarzenbergo- Stadiónová, 503 Další postup rozmluvy sem i tam vedené a věc na vše strauy osvětlující neutkvěl mi v paměti. Také tím nic není ztraceno: v hlavní věci zůstaliť jsme my i oni ke konci tam, kde jsme byli na poc;átku. Palacký a Welcker stáli jeden proti druhému jako dva učenci, kteří majíce náhledy své již uzavřeny, jich spustiti se nemohou, ba v nich veškerými námitkami a odpovědmi tím více se utvrzují. Welcker byl bezohledný příkrý Němec, Palacký zase Slovan, strachující se Danaův i dary nesoucích. Welcker spatřoval všude všecko německé, viděl jen skvělost německé velikosti a moci, viděl panovnický dům v Rakousku německý, v boji proti Napoleonovi I. shledával výhradně ideu německou. Palacký Němcům, čeho si sami žádali, přál v jich vlastním území, ni- koli pak v území rakouském ; Rakousko, třebas i těsně spojeno s mimo- rakouským Německem, že má svoje vlastní povolání ; v národním ohledu že Rakousko ani výhradně ani převahou není státem německým, ještě méně v ohledu politickém atd. Palacký v názoru Welckerovu spatřoval snahu po nadvládě Němců nad Slovany, Welcker zase v názoru Pala- ckého snahu po převaze Slovanů nad Němci. „Kdy by Němci rakouští," pravil, „odděleni býti měli od svých soukmenovců mimorakouských, tedy takový krok neponese dobrého ovoce; Tyrolané, Hornorakušané, Salcburčané že budou tíhnouti k Bavorům a raději prý spojí se s tě- mito než aby se, jakž jsou, vydali Slovanům." Rozmluvu naši přerušila návštěva : objevil se komandující Pražský, polní zbrojmistr hrabě František Khevenhttller-Metsch, mužíček malý, seschlý, ale čilý a řízný ; přišelf , aby oběma komisarům říšským oplatil návštěvu, kterouž přibyvše do Prahy jemu byli učinili. Snad mu bylo podivno, že je spatřil v naší společnosti; byltě Palacký v očích cí- sařských generálův a auditorův na hradě Pražském jeden z těch, jenž za dnů červnových v rukou drželi „nitě široko daleko rozvětveného spiknutí"! KhevenhflUer brzo se poroučel; my pak více jsme se nese- sedli ; byloť již o věci naší z obou stran dosti hovořeno, a bylo již pozdě na noc. Proto jsme se Palacký a já chystali k odchodu, ale roz- právěli jsme ještě chvilku stojíce. Palacký s Welckerem, já s Moslem. Oldenburčan nebyl nikoli tak příkrý ve svých názorech jako jeho soudruh Badenský. Neměl žádné obavy, že živel německý bude zkrácen, byť i návrhy jeho přítele se nevyplnily; naopak měl naději, že živel ten čím dál tím více bude se šířiti. „Čím méně živel ten bude zevně hleděti panovati, tím více bude prospívati svou mocí morální. Poliled- něme na Pomoří ; pět set let tomu, co bylo ryze slovanské ; nyní jest venkoncem německé." Já tomu nemohl přisvědčiti zcela; vždyť Slo- vanstvo — namítnul jsem — má nyní své sebevědomí, čehož prve ne- bylo ; Slovanům nyní v Rakousku dána jest rovnoprávnost, kdežto posud všech výhod a prospěchů dostávalo se výhradně jen živlu německému. Mosle přisvědČoval, že panslavismus jen tehda byl by nebezpečný, kdy by Slované, přílišnými požadavky Němců k obraně své nuceni jsouce, hnáni byli do náručí Rusův. „Panslavismus, jak mnozí myslí, jest stra- šákem," pravil, ^já též tak smýšlím; avšak strašidla objevují se těm, kdo jich pozývají." PřisvědČoval mému náhledu o vzájemném obsílání obou parlamentů, rakouského a německého, poselstvími záležejícími z určitého počtu členů. PřisvědČoval myšlence o vrchním spolku mezi 504 '^' ^' Helfert: spolkovými státy rakouským a německým, jenž by za orjrán měl kongres, i vylíčil ji podle mých náhledů. Přisvědčoval dále myšlence o srovna- losti a shodě v poměrech venkovních, v zákonodárství obchodním a směnečném, ve věcech mincovních; myšlence o síti silnic i železnic dohromady splývající; též o volnosti stěhovací, v tom však obmezení, aby ne snad jeden stát druhému posílal svůj proletariát: to£ že by byly předměty, pravil, které by měly zaneprazdňovati společný konjrres. „Může být, že jest národnější, o čem se Frankfurt rozhodnul, ale stát- nické to bezpečně nebylo ; můj kollega Welcker v tom směru jde dále; nežli já uznávám za dobré. Čím volnější bude svazek s Rakouskem, čím více vůle a samostatnosti bude míti Rakousko, tím pevnější bude spolek 8 ním. Zní to sice protimyslně, ale je to pravda."* V celku musel Welcker uznati, že u Palackého zrovna tak málo pořídil, jako před tím u Wessenberga a ještě dříve u Windischgrátze. Oba říšští komisaři do poslední chvíle byli dosti a dosti vyzýváni, aby se vmísili ve spor mezi stranami rakouskými. „Centrální jednota ně- mecko-Česká'* v Liberci ještě za posledních dnů vypravila adresu k Jeho Veličenstvu a zároveň připiš „Vysokým říšským komisarům." ') Ve pří- pise tom žádáno, 1 . aby chráněna a zachována byla autorita a celistvost ústavního a říšského sněmu; 2. aby městu Vídni dány byly „výminky důstojné a ku přijetí možné," by se mohl „navrátiti předešlý stav věcí;" 8. aby říšská moc německá „netrpěla žádného porušení ústav- ního principu a práv svobodného národa." Adresa k císaři byla dána dne *ií). řijna, připiš ku komisarům dne ol. řijua. Připiš tento nemohl dojíti do Olomouce dříve než dne 2. listopadu, i byl poslán bez po- chyby za oběma pány do Prahy, řekněme dne 3. listopadu. V ten čas byli však Welcker a Mosle již na návratu do Frankfurtu, kde na ně čekalo jiné zaneprázdnění, než aby se dodatečně zanášeli věcmi zcela jinak již rozhodnutými. Welckerovi a Moslovi ještě za jich přeobtížného poselství dostalo se nad míru prudkých útoků ze strany levice Frankfurtské, ještě více ale po jich návratu do chrámu Pavelského. Což pak ubozí říšští ko- misaři mohli za to, že jich rakouský polní maršálek neposlechl, anebo že jim v Olomouci dáno sice slyšení, ale konáno to, co bylo bez ohledu na ně uznáno za dobré? Dne 30. listopadu vstoupil Welcker na tri- bunu ve Frankfurtě a řečí kolik hodin trvající vyvracel výčitky jemu a soudruhovi jeho činěné. Dával při tom na jevo neobvyklou zručnost a potíral nezbednost levičáků mocnými, ostrými, ale při tom vážnými slovy. Hlavní důvod proti námitce, že ničeho nepořídili, byl ten, že jejich působením Windischgratz své prvotní výstřední výminky v podstatných kusech zmírnil a že lhůtu k jich přijetí prodloužil o celých 24 hodin (ve skutečnosti tomu ovšem tak nebylo : rakouský vojevůdce učinil jedno i druhé z vlastního popudu a uvážení). V prodlení své řeči dal dokonce chytrým spůsobem na srozuměnou, jako by oběma říšským komisarům bylo dekovati za zachránění ústavního života v Rakousku. ,,Zdaž proklamace ze dne 19. řijna," pravil, „tak velice rozdílná od proklamace ze dne 15. a IG., vydána byla následkem zprávy o vypra- ') Otištěny v „Hote voii der K|. listopadu. Vznik ministerstva Schwarzenbergo-Stcidionova, 505 vení říšských komisarft anebo jinakou příčinou, nevím/ (Z mého před- chozího líčení jest zjevno, že o příchodu Welckerovu a Moslovu v Olo- moucí toho času snad ani se nevědělo; bezpečně to nemělo žádného vlivu a účinku na naše — Braunerovy a mé — kroky). O postavení a o poměrech rakouských Slovanů vyslovil se mírněji, nežli jsme Palacký a já nadíti se mohli po řečech jeho „u černého koně," dne 1. listo- padu pronášených. Ale kdo byl onen „pan Wagner, statkář z Lince," jenž téhož večera, co jsme Palacký a já „u černého koně" s říšskými komisary jednali, v témž hostinci se byl uhostil? Nebyl to nikdo jiný nežli tak dlouho marně hledaný bývalý ministr práv dr. Alexander Bach. Bach dne 6. října, když se mu bylo, jak známo, podařilo v obleku proletářském uniknouti z budovy dvorské válečné rady, přidružil se na glacis k vojsku i táhl s ním do Schwarzenberské zahrady, kdež v letním paláci hrabě Auersperp: a kníže Felix Schwarzenberg postavili svůj hlavní stan. Na- zejtří Bach zmizel docela, nikdo neměl vědomosti kam. Nevím, jak a s jakými nesnázemi dostal se šťastně do Enzersdorfu am (iebirge, kde se svěřil sestře své Louise, i odešel odtud do Salcburka, kde se pod jménem „Wagner" ubytoval v hostinci. Mínil tam shledati so s Aloisem Fischerem, s kterýmž se byl v ten čas spřátelil, co Fischer opětovně pobýval ve Vídni, posléze co ministerní rada Doblhoflíův. Avšak Fischer setrval na říšském sněmu ve Vídni, a takž Bach v Salc- burku zůstal sám. Aby ho nikdo nepoznal, byl by musel proměniti ne- toliko jméno své, ale i svůj obličej, jenž byl ze sněmovny a z Vídeň- ského „Charivari" tak mnohým lidem znám. A takž si nepochybně v Salcburku uložil přísné domácí vězení, a jedva že za noční tmy, kterou toho času Salcburské osvětlení příliš nerušilo, odvážil se na procházku. Přes to prese všecko dr. Wiser z Lince, jeden ze zapi- sovatelů sněmovních, pobyt jeho buď vyzvěděl anebo dal jemu Bach ze Salcburka důvěrně o sobě věděti. Když pak se Wiscr dověděl, že Bacha hledají, oznámil co věděl ministrovi Krausovi, a takž v dalším průběhu ministr Wessenberg povolal Bacha do Olomouce, kamž nyní přes Prahu jel. Dne 3. listopadu večer — jest to den mého narození — navští- vili mě Strobach a Pinkas, sdělujíce mi, že přijel Bach pod jménem Wagner do Prahy a že by rád se mnou mluvil, že by se chtěl s vůdci většiny v rozličných zemích dorozuměti, a k tomu cíli že nazejtří o 10. ho- dině ranní s některými z nás bude míti rozmluvu. Bachovi v Praze ne- hrozilo sice nijaké nebezpečenství, ale on přece v hostinci podržel své přijaté jraeno ; také žádný z Pražských listů — pokud vím — o jeho přítomnosti zmínky neučinil, ačkoliv se již před námi poslanci nepo- krýval. Schůzi s ním měli jsme v našem obyčejném shromaždišti, v domě „u černého koně." Jíylo to vlastně více radostné shledáni a pozdravení, nežli vážné jednání o určitém předmětu. Jen na okamžik přistoupil Bach se mnou k oknu a zmínil bc o posledních bězích Olomouckých, fjOG J' Hrubý: jmenovitč o přiiiravovaiiém utvoření nového ministeria. Obíhalať toho času v Olomouci tato ministerská listina: Wessenberjr, president bez portefeuillu, SchoUhaimb vojenství, Breda práva, Bruck obchod, Helfert vyučování, Kraus finance, Schwarzenberg věci zahraníčné. Já připo- menul, chtěje se jaksi omluviti, že jsem se dokonce o to místo ne- ucházel. naopak že mč nutili, já pak že naprosto nemíním toho místa přijmouti. Načež on: „To já tak nemíním, milý Helferte ; mně nápadné jest ono sestavení osob, jak je oznamují noviny ; kterak zjednati jed- notu při živlech tak rozmanitých? Zdá se, že v Olomouci ještě nemají jasného pevného cíle." Ke konci mne žádal, až přijedu do Olomouce, abych neopomenul ho navštíviti. (Dokončení.) Ruská literatura r. 1889 a 1890. Ptte Jaromír Hrubý. (Pokra6oTánf.) 5. Nová prosa. ádná kniha ruská nezpůsobila dosud takového rozruchu v Evropě, "^•jako hr. L. Tolstého Kreutzerova sonáta,^) jež během roku obešla doslovné celý vzdělaný svět a dočkala se při tom nejrůznějšího l»řivítání. V Kusku vůbec nebyla tištěna a četla se z exemplářů psaných nebo litografovaných ; u nás český překlad skontiskován, kdežto ruský originál a překlady jinojazyčné svobodně se prodávají ; v Americe Sonáta zprvu skonťiskována, potom konfiskace její zrušena; jinde šířena beze vší překážky. Neméně různá jsou i vydání Sonáty, jež se liší od sebe značnými odchylkami v textu. Rukopis Berlínského vydání, datovaný v Jasné Poljaně 2(). srpna 18S9, jest už přepracovaným vydáním pů- vodního textu, jejž známe z opisu, zhotoveného v Rusku, a liší se od něho celými, nově vloženými kapitolami. Poněvadž pak Sonáta způso- bila nemálo nedorozumění v obecenstvu, odhodlal se Tolstoj k sepsání ještě dvou epilogů, jimiž vysvětluje a ospravedlňuje svůj spis. Několi- keré zpracování původního textu a vysvětlování jeho epilogem ukazuje přímo k důležitosti, již přikládá autor myšlenkám, v Sonátě uloženým. Kreutzerova sonáta nemá děje. Jest jen psychologickým rozborem příčin vraždy, jíž se dopustil hrdina povídky, Pozdnyšev, na své ženě, a rozborem důsledků, vyplývajících podle domnění Pozdnyševa z onoho zločinu. Pozdnyšev probodl kinžalem ženu ze žárlivosti, překvapiv ji v pozdní hodině noční ve společnosti houslisty Truchačevského, jehož dříve už podezříval z nekalých zámyslů. Jinak důkazů nevěrnosti že- niny neměl. Za normálního stavu duševní rozvahy snad by byl nespatřil pranic podezřelého, ba ani neslušného v tom, že žena za jeho nepří- M Tištěna v Berlíne u Bera lft9(). Ruská literatura r. ISHÍ) a 18D(). :>()7 tomnosti přijala návštěvu pána, jenž býval častéji v domě hostem a s nímž o večerech společně hrávala. Ale vášeň, dávno jeho duševní klid zžírající, zatemnila všechny jeho pocity a myšlenky, vzrostla v ho- tovou zběsilost, pří níž mu zůstala jasnou pouze jediná snaha: zbaviti se navždy nenáviděné ženy. A tak probodl matku svých pěti dětí a ženu, s níž trávil kolik let manželství. IJylo to jedno z tak zvaných nešťastných manželství. PozdnyŠev strávil své mládí spflsobem zhýralé, bohaté mládeže. Když mu bylo okolo třiceti let, dal se za noční projíždky na lodce při měsíčném svitě okouzlit! vnadami koketně ustrojené dívky, kterou potom pojal za ženu. Ale hned třetí neb čtvrtý den po svatbě spozoroval, že je žena mrzuta, a když počal pátrati pó příčinách špatné její nálady, přesvědčil se, že příčinou jest on sám. Žena vzhledla na něho plna hněvu a jala se mu vyčítati sobectví a surovost. Vznikl na samém po- čátku medového měsíce první spor mezi novomanžely, a za nedlouho se oba přesvědčili, že ,,zamilovanost mizela po ukojení smyslnosti a oba stáli proti sobě . . . jako dva úplně sobě cizí sobci, přejíce si každý pro sebe získati co nejvíce příjemností pomocí druhého, tedy jako dva lidé, kteří hleděli jeden druhého co nejvíc možno vykořistiti." Stav takový byl přirozeným následkem těch principů, jež oba man- želé vnášeli do svého manželského svazku. PozdnyŠev vyrostl v přesvěd- čení, že svět je zdrojem rozkoší a život lhůtou, v níž má člověk dbáti, aby užil těch rozkoší co nejvíce. Rozkoš hledal i v manželství. Žena naopak hledala v manželsví osvobození od pout, tísnících ji na každém kroku za stavu svobodného, a když po svatbě místo svobody shledá- vala, že má býti jen hříčkou pro ukojení mužovy smyslnosti, nastalo rozčarování a ponenáhlu přešlo v nenávist k muži. Nenávist ta měla své fáse ; vzrůstala i klesala, ustupujíc na čas zamilovanosti, ale úplně neuhasínala nikdy. Neodstranily jí ani děti, jež se staly jen předmětem nových sporů mezi rodičema. Nejvíce však vzrůstala za dob, kdy žena byla svobodna od těhotenství, v ní se pro- bouzel starý návyk koketnosti a muž zuřil žárlivostí. Sváry, hádky byly na denním pořádku, a nenávist mezi manžely vzrostla v strašnou l)ropast, jež se nedala už ničím překlenouti. A v tu dobu, kdy propast ta dosáhla tak okromných rozměrů, objevil se v domě Pozdnyševých houslista Truchačevský, jenž se stal tou jiskrou, která způsobila straš- livý výbuch ode dávna nashromážděných třaskavých plynů. „Kdy by nebyl přišel on, přišel by jiný,'* praví PozdnyŠev. ,,Kdy by nebylo této příčiny řevnivosti, našla by se jiná. Stojím na tom, že každý muž, bijící nu fjjchz záklnde^^h manželstcíj na nichž jocm já žil, musí se buď státi zhýřilcem, nebo se dáti rozvésti, nebo zabiti sám sebe, anebo svou ženu, jako jsem učinil já . . . Prve, než jsem to učinil, byl jsem vsak sám několikrát na pokraji samovraždy; ona také se chcla otráviti.^ Večer před hostrai hrála Pozdnyševá s Truchačevskýra Beetho- venovu Kreutzerovu sonátu a houslista dle domnění Pozdnyševá ^^lyp- notisoval"* kouzelnou hudbou Beethovenovou vyblednutou kořist. Ďevnivý muž chtěl zabiti domnělého svůdce, ale když tento uprchl, pomstil se na ženě. 508 J' Hrubý: Běh života Pozdnyševa — jejž stopuje autor od kolébky až do osud- ného okamžiku vraždy, a jehož výjevy odůvodňuje mistrným, podrobným rozborem psychologickým, — nemohl ovsem vésti k jiným koncům, než k těm, jež naznačuje Tolstoj uvedenými slovy Pozdnyševa. Také zcela přirozené jsou v mysli Pozdnyševa ty důsledky, k nimž došel za jede- náctiměsičné vazby, když po smrti ženině rozbíral svůj život a zejména své manželství. Pozdnyšev došel ku přesvědčení, že manželství (ovšem jen manželství, založené na těch základech, na kterých spočíval jeho svazek se ženou) jest jen domněle mravnou škraboškou nemravného života, poněvadž člověk (jak to bývá pravidlem v těch třídách lidské společnosti, k nimž náležel Pozdnyšev) vstupige do stavu manželského pouze pro ukojení smyslné lásky. Odkud vyplývá další důsledek, že nemalí býti člověk dohnán k tak smutnému konci, nezbývá mu než se neženiti. A proto prý jediným čistě mravním stavem člověka jest pa- nictví; ono jediné neodporuje zákonu Kristovu o sblížení všech lidí. Sblížení tomu překážejí vášně. Z vášní nejsilnější a nejhorší jest smyslná láska, a proto vymizejíli vášně a zejména nejsilnější a nejhorší z nich, smyslná láska, tu nastane sblížení všech lidí, a lidstvo tím splní svůj pozemský úkol. V tomto splnění úkolu člověčenstva leží spolu důvod možnosti všeobecného panictví. Dosáhloli lidstvo svého cíle, nebude prý ho více třeba na světě, a bylo by zbytečno, aby se pokolení lidsko udržovalo dále. Neboť tu již nastala mu blažená doba sloučení se s duchem všchomíra, doba — nirvány. Dokud však nenastane tento blažený stav, jest prý zamilovanost manželů jakýmsi pojišťovacím ven- tilem, kterýž umožňuje vznik nových, dokonalejších pokolení, z nichž některé dosáhne posléze té mravní dokonalosti, která jest cílem Člo- věčenstva. K takovým důsledkům přichází Pozdnyšev, rozjímaje o příčinách svého strašného zločinu (str. 34 Berl. vydání). Vzhledem k těmto vý- vodům položil Tolstoj za heslo Sonáty slova z evangelia sv. Matouše : „Ale jáť pravím vám, že každý, kdož by pohleděl na ženu ku požá- dání jí, již zcizoložil s ní v srdci svém'* (V, 28); a dále: „fjekli jemu učedlníci jeho : Poněvadž jest taková nesnáz s manželkou, není dobré, ženiti se. On pak řehl jim : Ne všickniť chápají slova toho ; ale ti. jimž jest dáno. Jsouť zajisté panicové, kteříž se tak z života matky zrodili, a jsouť panicové, kteříž učiněni jsou od lidí, a jsouť panicové, kteří se sami v panictví oddali pro království nebeské. Kdo může pochopiti, pochop" (XIX, 10 — 12). V souhlase s tím zakončuje spisovatel vydání Berlínské slovy Pozdnyševa, pronesenými na rozlou- čenou: „Ano, jest nutno pochopiti pravý význam slov evangelisty Ma- touše V, 2S, a věděti, že mluvili o tom, jak ,každý, kdož by pohleděl na ženu ku požádání jí, už zcizoložil,* týkají se jeho slova ženy vůbec, sestry, a nejen cizí ženštiny, nýbrž především a hlavně vlastní ženy.** Až potud sahalo původně nové umělecké dílo hr. Lva Nikola- jeviče. (tenáři se obdivovali podivuhodnému obrazu abnormálního člo- věka Pozdnyševa, nakreslenému velikým mistrem s neobyčejnou obrat- ností a ještě snad vetší smělostí. Jeden z dávných opponentů Tolstého, Ohersonsky l>iskup Nikauor (nedávno zesnulý), nai»sal o Kreutzerové sonátě: ..Co se týče faktické stránky, zavírá v sobe nový tento spis Buská literatura r. 1889 a 1890. 509 množství překvapující, Deslýchané pravdy. Za dřívějších dob nepoklá- dáno ani za slušné o ní mluviti. Mnozí i dříve ji sice znávali, ale zachovávali ji pro sebe a mlčeli. Tolstoj první ji nazval pravým jménem před celým světem." K tomu pak dodává Chersonský arcipastýř: „Pozdnyšev pronáší tu ovšem zamilované, známé Tolstovské idey." „Jak?' Idey Tolstovské? Vždyť všude mluví jen Pozdnyšev; autor jest jen jeho posluchačem a tu a tam činí mu dokonce i námitky!" ozvali se čtenáři slov Nikanorových. Vznikly pochybnosti, pochybnosti ty donesly se Tolstému a on počal psáti své doslovy, v nichž nejen potvrzuje domněnku biskupa Nikanora, nýbrž vystupuje už přímo a odkrytě proti manželství, a sice bez výminky proti každému manželství, ať si je založeno na jakýchkoli základech. Při tom se dovolává učení Kristova. Kristus prý manželství nezaložil, sám byl neženat, a podobně i apoštolově. Tu vŠak se přihodilo Tolstému, co se mu častěji přihá- zívá, když se dovolává bible. Přehledl známou svatbu v Káni Galilejské a uzdravení švekruše (tchyně) Petrovy od zimnice (Mat. VIII, 14), což dokazuje, že Kristus schvaloval manželství a že kníže apoštolů Petr byl ženat. Podobně je známo, že i biskupové křesťanští za dob apoštolských bývali ženatí. V otázce vymizení pokolení lidského s povrchu země staví se však Tolstoj již přímo na stanovisko známé ruské sekty skopecké, která jest přesvědčena, že její členové dosáhli už nejvyšší dokonalosti čili svatosti, a proto nemají další trvání lidstva za nutné. V úvahách Tolstého o manželství je sice mnoho pravdy, ale důsledky odtud vy- vozované nejen že se staví přímo proti přírodě, a již proto nemohou býti správné, ale závěry Tolstého jsou zde přímo soíistické. Vedloli ne- spořádané manželství Pozdnyševa, založené na základech co nejhorších, ke zločinu, není to ještě důvodem pro odsuzování všech manželských svazků vůbec. Tolstoj však generalisuje osamělý případ, a na základě takové nesprávné praemissy činí závěr, jenž také nemůže býti správný. Dokud hrdinou Kreutzerovy sonáty zůstává vychováním i společností valně zkažený Pozdnyšev, je kniha vzácným uměleckým výtvorem; jakmile se však na místo Pozdnyševa postaví sám Tolstoj, přechází Sonáta v strašnou dissonanci. Kromě Kreutzerovy Sonáty vydal Tolstoj tiskem starší svoji ve- selohru Plodj/ prosvěšČcnija (osvěty), jež vyšla ve sborníku „V pamjať S. A. Jurjeva" (v Moskvě 1891). Veselohra ta psána před lety tak říkaje pro domácí potřebu — hrály ji děti a známí rodiny na do- mácím divadle, — a snad by byla déle ještě zůstala rukopisem, kdy by ji nebyl vjtáhl na světlo světa dobročinný účel sborníku, jehož výnos určen pozůstalé rodině po Moskevském dramaturgovi S. A. Jur- •jevu. Ve veselohře té staví se účelný život a zdravý smysl prostého venkovského lidu naproti bezúčelným, lichým libůstkám tak zvaných vzdělaných tříd, jež v tomto případě jsou velice zaujaty směšnými po- kusy se spiritismem. O Plodech prosvěščenija bude v Osvětě ještě pro- mluveno, i přestáváme zatím na této poznámce. Z nečetných, žijících dosud veteránů let čtyřicátých přihlásil se s novými literárními příspěvky jen Grigorovič. Obě jeho povídky: Ne po chorošu mil a po milu choros, i lioždestvenskaja noc vyšly v novo- f)l() 'A ilruOi): ročních knihách Ruského Věstníka r. 1889 a 1890. První z obou po- vídek, jež má záhlavím ruské pořekadlo, které by se dalo po (^esku vyjádřiti slovy: „Milován ne proto, že je krásný, nýbrž krásný proto, že milován," jest apologie ženské lásky, vložená do úst čtyřem starým mládencům, dílvným i)řátelům, kteří sešli se po delší době a vypravují si své zkušenosti o lásce. Nevypravují ani, co sami zažili, nýbrž co o ženské lásce četli a slyšeli. Líčí se tu zejména tři druhy lásky: ]^. láska nenadálá, jež vzniká, aniž člověk ví proč a zač, an předmět její nevyniká nijakou zvláštností duševní, ani tělesnou krásou — láska taková je zjevem psychopathickým ; 2. láska zosnovaná na fantasii, jež nemajíc pevného základu, rychle ovšem hasne; 3. láska založená na soucitu a vznešeném odříkání se, kterýmiž vlastnostmi především a skoro výhradně vynikají ženy bez ohledu na předmět lásky, jenž bývá často nepatrný a nehodný té nadšené ženy, jež mu obětuje celý svfij život. Povídka záleží z řady delších a kratších charakteristik, ze skupiny rozkošně vykreslených žen, z nichž je zlých rozhodně méně než šlechetných a obětavých. Autor končí své vypravování sentencí, že život stojí za žití už proto, že je v něm láska. Ve druhé povídce, nazvané Vánoční noCy podává I). V. Grifrorovič rozbor myšlenek vysoce postaveného Petrohradského úředníka, jenž ne- oblomnou vůlí a stálým zřením pouze k svému vlastnímu prospěchu dosáhl želaných hodností i blahobytu a shlíží se svého egoistického stanoviska opovržlivě na veškeren ostatní svět, vyjma některé nečetné osobnosti, jež osud povznesl ještě o stupínek výŠe než jeho. V před- večer vánoční všichni jeho známí jsou zváni v různých rodinách, a on se záhy večer nesi)okojen obědem vrací z klubu do svého domu, kde se uzavře se svými myšlenkami. Cítí, co asi jest příčinou jeho osa- mělosti, ví, že život jeho neplynul pravým, přímým směrem, ale hrdost mu nedovoluje, aby se přiznal k svým chybám, a příčinou Š])atného rozmaru zůstane — špatně upravený oběd. Rukou mistrnou vložena do vypravování episodka o žebračce s plačícími, zimou se chvějícími dětmi, jíž rozmrzelý sobec, vraceje se z klubu, dal na ulici, íiby se jí zbavil, nedopatřením stovku místo ruble. Když po chvíli přichází že- brácká upozornit pána, že se snad zmýlil, div ji z domu nedá vyhnati, že se opovážila pro takovou hloupost ho znepokojiti. A přece tou omylem darovanou stovkou zabezpečil na dlouho existenci zubožené ro- diny. Tou episodou co nejostřeji charakterisován jeho bezedný egoismus. R. 18í)() vyšlo souborné vydání spisů Grigorovičových ') s novým desátým dílem, v němž umístěny povídky a náčrtky, uveřejněné v různých časopisech za posledních let. Dmitrij Vasiljevič pracuje dávno na poli ruské literatury; budoucího roku může slaviti padesátileté jubileum svého spisovatelství. Za tak dlouhou dobu snadno se uhledá deset, třebas hodně oi)jemných knih. Ale nezapomeňme, že ve spisovatelské činnosti (Jrigorovičově je skoro dvacetiletá přestávka. VěnovaU se od počátku let šedesátých až do r. 1882 skoro výhradně Petrohradské jednotě pro povzbuzoní umění, a i literární práce jeho z té doby týkají se veskrze výtvarných uměn a uměleckého průmyslu. Belletristická činnost jeho ') Polnojo sobranijo sorinonij I). V. ÍTrigorovií^a. IVtrohrad 1H!M). ituská literatura r. 1889 a 1890. 511 flělí se tak přirozeně na dvě periody, první z let čtyřicátých a pade- sátých, druhá z let osmdesátých. V periodě starší dobyl si literární slávy povídkami a romány ze života venkovského lidu, z nichž romány Ryháki a Pereselency, pak povídky Anton Goremyha, Bohyl^ Derevúa, Smedovskaja dolina^ Procltozijj a j. jsou vůbec nejlepšími jeho pracemi. Slabší jsou jeho romány ze života městského a statkářského oné doby. V periodě nové Grigorovič pérem svým kreslil život Petrohradský, tu a tam život pracovného lidu (na př. Gutaperčevoj maUik)^ zpravidla však život úřednický, jejž zná do posledních záhybů vyschlé pergame- nové duse různých těch necitelných hodnostářů. Vedle poutavého, povždy prohloubeného obsahu vynikají všechny jeho práce uhlazeností, lepostí jazyka a slohu. Patříť on ke spisovatelům staré školy, kteří v krásné literatuře dbají ještě krásy. K nejoblíbenějším spisovatelům v širokých vrstvách ruského čte- nářstva náleží Mordovcev, jehož ne neprávem zovou ruským Wal- terem Scottem. Jeho spisů historických a cestopisných je dlouhá řada, a všechny jdou dobře na odbyt. Povídka historická je vůbec všude oblíbeným čtením, a široké obecenstvo nečinívá tu příliš přísných po- žadavků; přijímáť vděčně i takové práce, jež ničím nevynikají nad prostřednost. Proto může Vsevolod Sol o vjev vydávati dále svou ne- konečnou rodinnou kroniku Gorbatových, jejíž první díl vyšel asi před dvaceti lety, jež vyplňovala půl druhého desetiletí Marxův illustrovaný týdenník Nivu a nyní po tři léta už vyplňuje nový illustr. týdenník Sever, založený autorem kroniky Gorbatových patrně jen proto, aby ne- konečná ta kronika nebyla odkázána na milost či nemilost cizího na- kladatele. Poslední pokračování historických románů Gorbatovských nese záhlaví Volchvi a vyznačuje se toutéž plytkostí myšlenek a nud- ností děje, jako všichni jeho předchůdcové. Mordovcev naopak je pravý malíř historický. Vládne směle štětcem a širokými rysy kreslí scény, v podrobnostech snad nedosti jemně pro- pracované, za to vždy effektní a zajímavé. Co do látky neobmezuje se, jako hr. Saljas, na století osmnácté, v němž skoro výhradně setrvával i zvěčnělý Danilevský, nýbrž pohybuje se stejně svobodně v časech tatar- ského jha (Mamajevo pobojišče) jako v době Napoleonova vpádu do Ruska (Dvěnadcatyj god), líčí stejně důkladně pád svobodné obce Novgorodské (XVL stol.), dobu samozvanců (XVII. stol.) a bohaté romantickými látkami události století XVIII. od Petra I. do Kateřiny II. Všecky jeho romány vynikají plastickou kresbou jednajících historických osob- ností a napinavosti romantického děje. Mají však i společnou vadu : nápadnou totiž zálibu spisovatelovu v krvavých výjevech, jež kreslí s takovým realismem, že na čtenáři naskakuje husí kůže. Mimo to, jako Malorus rodem, má Mordovcev za svou povinnost do každého ro- mánu vplésti aspoň jednu postavu maloruskou, jež mluví jihozápadním nářečím, a tím i co do jazyka vynikají jeho romány pestrostí. Mordovcev jest už šedý kmet, ale spisovatelskou plodností ustu- puje málo komu ze svých současníků. Za posledních dvou let vydal dvě nové práce. Povídku Za cji grěchi (Za čí hříchy), jež spadá do 512 J' Hrubý: dob Petra I. a líčí bouřlivé události v pořičí Volgy, když pověstný za- stance utiskovaného prostého lidu Stěnka Razin vydal heslo k zabíjení pánův a vražděním i pálením pustil hrůzu na celé Povolží. Druhá po- vídka Timoš, jež byla otištěna ve Věstníku Evropy, vzata jest ze života maloruských kozákův a líčí jich boje s IJachy za hetmanování Boh- dana Chmelnického. Slavný tento hrdina XVII. věku, jenž znova uvedl Malou Rus ^pod vysokou ruku cara Moskevského '^ a za to po celý život nepřestal bojovati s Poláky, dosavadními pány Malorusů, usmyslil si oženiti syna svého Timoše s dcerou moldavského hospodára, krasa- vicí Rozanou. Poslal tedy svaty k hospodářovi. Ale Rozana byla už dříve zaslíbena polskému knížeti Višněveckému, a proto hospodař, věrný přítel Poláků, žádost Chmelnického odmítl. Tím rozhněván poslal Chmel- nický proti hospodářovi 36.000 „svatů,** kozákův a Tatarův, kteří mu poplenili zemi a na konec jej přinutili, aby Rozanu provdal za Timoše. Ale války, vraždy a plenéní trvaly dále, a v jedné bitvě s Poláky a Moldavany padl i hrdina povídky, Timoš. Krev teČe ovšem i v této povídce skoro na každé stránce; ale je v ní sneseno i množství pří- spěvků k poznání mravů a společenských poměrů v jihozápadním Rusku v polovině XVII. století. V obor historický zasáhl i jeden z nejmladších spisovatelů ruských M. M. Filippov románem Obrana Sevastopole (v Petrohradě 1889) a dosáhl velmi čestného úspěchu. Po Sevastopolských vojenských po- vídkách hr. L. Tolstého je těžko podati něco lepšího ; toho autor také neobmýšlel, podařilo se mu však zachytiti několik zajímavých episod z velkolepé oné epopeje, jež ve své celosti čeká teprv svého Homera; v episodách těch vylíčil autor několik svérázných, zejména ženských charakterů, které navždy utkví v paměti čtenářově. Úplně samostatné stanovisko v ruské literatuře zaujal N. S. Lesk o v. Ačkoli první jeho vystoupení na jeviště literární padá do r. 1860, nedal se upoutati žádným z velkých romanopisců oněch dob, nýbrž vytknul si svou vlastní dráhu a posud po ní kráčí. Přátelé chtěli r. 1889 oslaviti jeho třicetileté literární jubileum ; Lěskov se vzdalte cti; za to si popřál jiné radosti, totiž úplného vydání svých spisů, jež vyšlo pod názvem Sohranije sočinenij N. 5. Lesková v Petrohradě 1889 — 1890 v deseti dílech. Souborné vydání spisův jest ovšem vý- raluvnějším svědkem literárních zásluh Lesková, než sebe hlučnější ju- bilejní slavnost. Vedle kratších povídek, rozdělených ve skupiny Pra- vedniki, Směch i gore, Svjatočnyje razskazy a Legendy nacházejí se ve vydání tom všechny tři hlavní romány Lesková, totiž Soborjane, Nekuda a Na nožach. První prací, kterou Lěskov vystoupil na veřejnost, byl sociální román Nekuda^ psaný proti zmáhajícímu se ruchu nihilistickému. Pro tuto tendenci vrhli se na autora tehdejší zástupcové liberální žurna- listiky. Pisarev nazval román ten denunciací mladého pokolení. Ale Lěskov, jsa si vědom, že líčí jen čistou pravdu, nedal se zastrašiti pronásledováním stoupenců Sovremennika a napsal druhý svůj sociální román Nn )iožach, věnovaný týmž zjevům společenského života ruského. Ruská literatura r, 18S9 a 1S90. 513 jimž věnován i román první. Ale romány ty, jakkoliv psány z ry- zího přesvědčení, nepronikly, poněvadž negativní stránky ruské mlá- deže vylíčeny v nich příliš strannicky. liěskova proslavil román Sohorjane, vzatý ze života nižšího duchovenstva újezdného města, pojednávající tedy o nové látce, jež do těch dob zůstávala nepovšimnuta. Po prvé tu vylí- čeny velice sympatické a úplně zakončené typy ze stavu duchovenského a mezi nimi hlavně tři postavy : neoblomného poctivce protopopa Savelija Tuberozova, jeho pokorného a tichého pomocníka, kněze Zacharije Bene- faktova, a do smrti věrného diákona Achilly, obra i bohatýra tělem, ale dítěte duší a srdcem. Kdežto Tuberozov neustupuje od svého pře- svědčení ani hrozbám biskupovým a proti všemu příkoří stojí na pravdě až do smrti, diákon Achilla je hotov z oddanosti k svému představe- nému bíti se za něho s celým světem, ba i s čertem, jak dokázal na hřbitově, když za čerta přestrojený zloděj chtěl uloupiti pomník, jejž Achilla nákladem celého svého jmění postavil na -hrobě nešfastného protopopa. Veliký úspěch Soborjanů přiměl Lesková, že se jal zpracová- vati látky ze života duchovenského, klášterního, sektářského a pod. i v kratších povídkách, jež vynikají vesměs hlubokým psychologickým rozborem, rozmanitostí děje a poutavým vypravováním. V povídkách těch, z nichž uvedeme na příklad Zapečetěného anděla. Začarovaného poutníka a Na kraji světa, vytvořil Lěskov několik positivních typů, celkem dosti vzácných v ruské literatuře posledních let. Od několika roků čerpá Lěskov látku k povídkám také ze sta- rého, ale nepovšimnutého pramene, totiž z Prologů. Je to středověká sbírka křesťanských legend o rozličných hrdinách z prvních dob kře- sťanských, kteří prese všechny poklesky svého života pevnou věrou a křesťanskou láskou k bližnímu došli spásy. Lěskov zpracoval několik takových legend, odehrávajících se na půdě staroklasické, v Egyptě, Sýrii, starém Řecku, a ty tvoří obsah posledního, desátého dílu jeho sebraných spisů. Nacházíme zde Překrásnou Azu, jež z lásky k trpícím obětovala vše, i svou nevinnost, a když se potom ze zoufalství chtěla utopiti, byla spasena tajnými křesťany ; nalézáme zde Legendu o svědo- mitém Danilm, jenŽ zavraždil svého krutého pána pohana a mnoho pak vytrpěl, než svědomí jeho došlo utišení; setkáváme se tu se Sko» morochem Pantalonem, o němž byla již v Osvětě zpráva, asm. j. Téhož rázu jsou i obě nejnovější práce N. S. Lesková, totiž Askalonskij zloděj (lotr), jenž vyšel v Ruské Mysli 1889, a ITora^ vy- daná v Petrohradě \í<\)0. Děj povídky Askalonský lotr je založen na vášnivé smyslné lásce hyparcha Milia k cudné pohance Tenii, ženě křesťana kupce Falaleje, jenž ztratil na moři své koráby a s nimi zboží své i sobě svěřené. Pro dluhy byl uvržen do Askalonského He- rodova podzemního žaláře, kde v nečistotě ležel spoután mezi vrahy, zloději a dlužníky; nejhroznější z nich byl vražedník Anastas, jenž měl na svědomí čtyřicet utracených životů lidských. Cudnost pronásle- dované Tenie a nezaviněné neštěstí Falalejovo obměkčilo zatvrzelé srdco Anastasovo, že jich politoval a z lítosti je zachránil, pověděv zoufalé Tenii o skrytém pokladě, jímž vykoupila rauže ze žaláře právě v tu chvíli, kdy ho čekala smrt. Když už nikdo z lidí, toužících po životě, OSVĚTA 18ÍM. 6. 33 514 J. Hrubý: ba ani tchyně Teniina Puplia ani muž její neměli pro ni slova útěchy a svolovali k mrzkému skutku, jímž měla prodati Míliovi svou cudnost za cenu spásy mužovy, podaly jí útěchu pouze dvě bytosti, jež pozbyly vší touhy po životě: poustevník Thermuťios, jenž známou legendou o dvou myších, hlodajících kořen křoviska nad propastí, obrací oči její vzhůru k nebesům, a zlosyn Anastas, jehož čeká jistá smrt. Vypravo- vání děje se ve slohu starokřesťanských legend, prostě a přirozeně, a všechno jmenuje pravým jménem. Smyslem jeho jest, že křesťanská ctnost není podmíněna křtem vody, nýbrž křtem duchovním: láskou sebe obětující. Podobně jest i Hoia, román ze života egyptského, obrazem z prvních dob křesťanských, plným hlubokého smyslu a oduševněným ideami spravedlivosti, dobra a lásky k bližnímu. Děj odehrává se za těch dob, kdy v Alexandrii žili v nejbližším sousedství lidé různých vyznání a každý svou víru pokládal za nejlepší, ostatními pak opo- vrhoval. Někteří, aby se zbavili sporů, tajili svou víru. Takovým byl zlatník Fovel, jenž byl sice křesťanem, ale nevěřil všechno tak jako ostatní, a proto jmín byl za kacíře. Romantická část povídky líčí lásku krásné, bohaté, vznešené vdovy Attossy k Fovelovi. Na její vyznání a ohnivé pobídky k lásce odpovídá Fovel, že jest křesťanem. Vida pak, že by neodolal pokušení krasavice, vypíchnul si oko, jež by ho bylo málem pohoršilo. Uražená krasavice chce se mu za to pomstiti. Pří- ležitost se jí naskytla při první povodni. Nil se nerozvodnil a zemi hrozil hlad. Návodem Attossiným pohanští žrecové svedou vinu neštěstí na křesťany a nutí je, aby modlitbou svou způsobili, by hora Ader stojící na břehu Nilu, sestoupila do řeky, zahradila ji a tím způsobila želané rozvodnění. Odvolávají se při tom na povědomé jim učení evan- gelia o síle modlitby. Nesplnili křesťané jejich žádosti, ukážou, že buď je víra jejich planá, anebo že z nepřátelství k této zemi nechtí od- vrátiti hrozící zlo. Tu patriarcha a ostatní hlavy křesťanstva ze strachu tajně uprchnou, a luza se chopí zbylých, mezi nimi i Fovela. Fovel s ostatními křesťany stoupají tedy na horu a neustálou modlitbou vy- prosí na Bohu takový déšť, že vody rychle vystupiyí a proudy řeky podmelou jílovitou patu hory Ader, tak že se tato sveze až k řece. Mnozí z pohanů vidouce, jakou má moc křesťanská modlitba, přijali křest, mimo jiné též Attossa, jež se pak stane ženou Fovelovou. — Vedle poutavého obsahu vynikají tyto povídky i neobyčejnou znalostí starého života syrského a ejjjyptského, jejž autor líčí do nejmenších podrobností, tak že obrazy v nich narýsované překvapují svou reál- ností. Vůbec nemají tyto legendy Lesková pranic společného se středo- věkými legendami křesťanskými, jsou prosty zázraků a třebas tu a tam vyličují události překvapující, nevystupují přec nikdy z mezí přirozené možnosti. Mluvíce o M. J. Saltykovu, zmínili jsme se, že v letech šede- sátých a sedmdesátých působením liberálních měsíčníků na Ilusi došla veliké obliby tak zvaná „obličitelnaja literatura," t. j. si)isy usvědču- jící všemožnou nepravdu v životě jak státním, veřejném, tak soukromém. Ruská literatura r. 1SS9 a 1890, 515 K stoupencům literatury obliéiteliié v niiie tu vetší, .tu menší, patří skoro všichni spisovatelé, jichž činnost počala v liberálních žurnálech za let šedesátých a počátkem let sedmdesátých. Z nich za minulých dvou let podali nové práce Atava-Terpigorev, oba Uspenští, Zlatovratský, Ertel, Michajlov-Šeller, lielinský-Jasinský, Boborykin, Michnevič a Ne- mirovič-Dančenko. S. N. Terpigorev, známý z Nového Vremene pod pseudon. Sergeje Atavy, vydal druhý díl svých vzpomínek z dob nevolnictva: Potrevožennyja téni (Znepokojené stíny, v Petrohradě 1890). Jako i v první knize ^) líčí i zde dobu nevolnictva ze stinné stránky. V po- vídce „Ďádina Ijubov** (Strýcova láska) kreslí hrdinské skutky gardo- vého důstojníka Petra Vasiljeviče, jenž do smrti dal zbíti několik pod- daných a zahubil mladinkou dívku, chovanku jednoho z Petrohradských vychovacích ústavů. Nebyl by za to ušel Sibiři, ale lékař a ispravnik ze strachu před mocným pánem a pomocí úplatků se dali svésti, že přestoupili na stranu vinníkovu a zatajili zločin. V jiné povídce líčí spisovatel, jak nesvědomití lidé použili všeobecného zmatku za války Krymské ve svůj prospěch a podvodným obchodem s novobranci okrá- dali stát. Je tu i náčrtek „V raju," ale při pohledu do tohoto nevol- nického „ráje" tají se čtenáři dech ještě nyní, třicet let po zrušení nevolnictva. Všecky upomínky Terpigoreva jsou živé, a známý čiperný sloh s notnou dávkou satiry činí je velmi poutavým čtením. Dávno zamlklý Nikolaj Uspenský ozval se r. 1889 v Ruském Věstníku, jenž přinesl ve 4. a 5 knize jeho Očcrki usadehnoj zizni (Náčrtky života v panských sídlech). Ozval se a pak umlknul na věky. ZemřeU ještě téhož léta. N. Uspenský býval druhdy hledaným spiso- vatelem povídek ze života venkovského lidu, nyní již skoro zapome- nutých. Poslední jeho práce líčí nový život v bývalých šlechtických sídlech, jež se dostala nyní do rukou různých kupcův a zbohatlých mužíkův. Jsou to nové na Rusi typy vznikající selské aristokracie a mohly by tedy býti vítanou látkou pro povídku. Ale spisovateli, jenž nerozumně utratil svůj nadějný život, nestačily již bohužel síly na po- drobné vylíčení nových pánů v ruské vesnici. Jeho poslední práce do- týká se zběžné pouze vnější stránky nových statkářů, nehloubá v jejich duši a činí vůbec jen dojem povrchní. Proslulý jmenovec předešlého, Glěb Uspenský, nyní hlavní sloup „obličitelné" literatury, napsal několik náčrtků, které však ne- přidaly ani jediného listu do jeho slávověnce. V Ruské Mysli vyšly dva nové obrázky z cyklu Grčvhi tnzkijc (Těžké břichy). V prvním z nich, nadepsaném „Nevidimka,^ uvádí nás spisovatel do klidného druhdy stepního městečka v jižní Rusi, jež rychle změnilo svůj ráz od té doby, co se v jeho blízkosti rozhostila železničná stanice. Jakási nevidomá síla počala ničiti bílé útulné domky, tonoucí v zeleni topolův, a nastavěla místo nich vysokých doniův, jako v hlavním měátc. Všude vznikají hotely, sklady s nebývalým dosud zbožím, nevídané prve cizo- modni žakety, svrchníky a klobouky počínají vytlačovati staré obleky z domácí látky. Prostí do nedávná obyvatelé městečka hrnou se do ') Viz o ní Osvětu lR8í), str. 801. 510 .A Hrubý: „café-chantaiitů/' a lehko nabytý peníz svádí cudné kdysi dívky k nové noční živnosti na chodníky ulic. V takovém rychle se vzmáhajícím jiho- ruském mčstě shledal autor slepce hudebníka a zpěváka, jenž seděl s harmoniem na tržišti, hrál na zakázku za kopejku nábožné melodie a tklivým hlasem zpíval žalmy. Slepec ten býval nedávno „advokátem." Dával si od ženy čísti zákonník, pamatoval si jeho statě a za dobrou náhradu pomáhal sousedům v různých rozepřích. Takovým spůsobem si nashromáždil slušný kapitál. Ale tu ho stihlo neštěstí ; žena mu utekla i s penězi, a slepci zbylo z celého jmění jen staré harmonium a tklivý hlas, jímž se nyní živí. Když zazní zvuky jeho nástroje na tržišti a za nimi se ozve chvějící se hlas starcův, zástupy lidu tlačí se kolem něho, naslouchají, zadumají se, popláčou si a s povzneseným citem se vracejí k své všední práci. „Je to jeden z těch nevidomých, neznámých dobrodinců prostého lidu," praví autor, Jimž čest a chvála za to, že chápou, jak i duše lidu má potřebí útěchy a pomoci, a proto mu při- cházejí na pomoc v soužení a strastech." Dobrou duši, nezištně pomáhající utiskovaným bližním, líčí Uspenský v druhém náčrtku, nadepsaném „O tom, čto natvorila akušerka Anna Petrovna." Autor pronáší v úvodě přesvědčení, „že se v Rusku rodí a množí zvláštní typ prostého dobrého člověka, jenž v pravdě miluje bližního jako sebe samého. Z osobní potřeby, aby sám nepozbyl své duševní čistoty, protiví se s čistým svědomím a vroucím citem všeliké nečistotě, v níž by mohl zabřednouti jeho bližní." Na doklad toho vy- pravuje historku o akušerce, jež předešla ožebračení celých dvaceti vesnic tím, že vysvětlila statkáři nekalý záměr okresního starosty, jenž chtěl koupiti od něho velkostatek jen proto, aby pomocí jeho mohl učiniti svými otroky tisíce okolních sedláků. Statkář prodá pak svůj statek sedlákům samým, kteří pomocí „selské banky" seženou nutné k tomu prostředky a zabezpečí tím svou existenci. Rázu více publicistického je další náčrtek „Na minutku." Autor přijíždí na ves, aby dal na chvilku odpočinouti svým podrážděným nervům. Ale ani tu nemá pokoje. Sluha mu vypravuje, co se sběhlo na vsi zra poslední doby, a jsou to samé truchlivé příběhy. Jediným radostným momentem za ten rok bylo přenesení obrazu Tichvinské Mateře boží do původního jeho sídla, do města Staré Rusy. „Vznášela se," vypravuje sluha pánovi, „jako slunce po zemi se nesla Máti boží, zázračná Tichvinská ikona. Chuďasy a nuzáky kolem sebe shromáždila a všechny opatřila" — rozuměj hojnými almužnami, jež bohatí za té příležitosti udíleli chudým. Mluví se tu o obraze Starorusské ikony, jež před 300 lety za moru byla přenesena do města Tichvina, r. 18SS pak si obyvatelé Starorusští vymohli její navrácení. Také stať „Kresťanskija ženščiny" (v Ruské Mysli 1890) je rázu publicistického. Z různých případů roztroušených po venkovských časo- pisech, dochází Uspenský přesvědčení, že emancipace žen počíná se i na vsi a jeví se tím, že selské ženštiny umějí už ceniti svou svo- bodu, vdovy se nerady vdávají a zůstávají raději samostatnými hospo- dyněmi. Lačnost po půdě jeví se mezi ženami u větší ještě míře než mezi mužíky a uporaíuá v leckterém vzhlede na některé stránky /olova románu La terre. Ruská literatura r, 1889 a 1890, 51 7 li. 1889 dočkaly se spisy G. Uspenského souborného vydání ve dvou velikých svazcích za tři ruble ; r. 1890 přibyl k nim ješté svazek třetí (v Petrohradě u Pavlenkova). Vydání to jest opatřeno úvodem N. K. Michajlovského, z něhož bereme tuto stručnou, ale věrnou charakteristiku spisovatelovu: „Uspenský počal svou literární činnosť úryvky a náčrtky; ale nejen že se nevzdal tohoto jinošského spůsobu psaní, nýbrž nabyl časem přesvědčení, že spůsob takový je zákonitý a nutný. Jeho náčrtky představují směsici publicistiky s beletristikou ; autor vyniká v nich neobyčejnou stručností a obsažností. Aby toho do- cílil, dal v beletrii své úplný výhost krajinomalbě. Myšlence je vždy hotov obětovati jakoukoli architektonickou ladnost svých prací. Necení uměleckých podrobností, nevedouli přímo k cíli ; buď je prostě zamlčí, anebo je nahradí publicistickou exkursí. Uspenský nečeká, až jeho du- ševní plody v něm náležitě uzrají. Posílá je po kousku do tiskárny, zrovna jako plný sud, jenž přetéká. Náčrtky jeho bývají nepropraco- vané, za to vždycky je v nich patrná stopa toho života, jenž k nim dal podnět." — Uspenský je nyní stálým spolupracovníkem měsíčníků Ruské Mysli a Severního Věstníka. (Dokončem'.) Rekrut. o byly v Čechách děsné hony, když týral vlasť a sbíral plen ten král, jenž šňůrou od záslony měl otcem býti uškrcen, jenž Kladsko, žel, a Slezsko celé vzal dceři svého živitele, a v křivých ústech klam a lež, táh na výboj — ne, na loupež ! Kdys k Dušníkům až přišel z rána — rošt hřeben mu i rostla ráž — „Mne, lide, za svého měj pána, a doplň pluky mé i stráž; sem všickni, sem! Že odpor zmohu, to přísahám zde Pánu Bohu, jste mými, mou je česká říš, kdo neposlechneš, uvidíš!" Šli někteří, leč prchli mnozí, však schytáni jsou napořád, a Bedřich úšklebně jim hrozí: „Já ukáži vám, co je řád, že na palicích vlas vám vstane!" — .,Ach, odpusť nám to, mocný pane, a vřaď nás, když to musí být ..." A Bedřich: „Hle, jak skrot ten lid!" 518 -4. Ueyduk: Rekrut. Leč jeden vzdorovité stojí . . . „Ty neprosíš? Proč? Odpověz!** — „Já, pane, nemám duši dvojí a nechci v loupežnickou směs; jsem svíij a Čechem krví, tělem, jak mohu s vlasti hubitelem? Ne ne. Bůh chraň! Leč rád chci jít, až královna mě bude chtít. "^ „Jak? Cože? No, jsem při kuráži; hej, lazebníku, rychle spěj, zde na té levé dolní paži mé jméno chlapu vypíchej ; a hodně velké, ručím spěchem, by věděl, že juž není Čechem, že rodný jeho země kus má císařovnin soupeř, Prus!" Hned mládci šat byl stržen s těla, ač bránil se; byl přemožen, a královská co zpupnosť chtěla, v ráz stalo se. — „Zda je to sen?" vzkřik jun. „Hle u ran Krista věčných, znak hnusný z písmen začátečných, a pruský orel znaku spod — to není pravda, ne, to svod!** A hněvem statná hruď se třese, že znamenán jest jako brav a ve svalech znak králů nese, i skáče zlícen v Prusů dav, a vyrvav palaš prvé stráži, sil vzmachem ufal znak i a páží a kletbu na ssinalých rtech děl s výkřikem: „Ted jsem zas Čech!'* Jak skály stojí pruské voje, a hrůzou strnulý dí král: ,,Lid takový mít v tísni boje, kdo potom by mně odolal?' V mém rychle obvažte jej stanu, svou krví smyl můj znak, svou hanu ; víc v Čechách takýclili jak ten, pak marný boj! Bud svoboden! . . .^ Adolf Ueyduk. v, J. Pokorný: Mráčky. 51 9 Hráčky. §^|S. eden mráček šedý, J^a': drahý mráček bílý — ^W^" večer spolu na tom nebi ^ hovořily. „Slétla hvězda krásná, z téch, jež nebe kryjí ; letěla tam do daleka — viděl jsi ji?'* „Vím, kam ona letí, vždyť jsem se jí tázal, když jí anděl Hospodinův křídla vázal — jLetím do Čech dolů, dle Božího přání ; donesu tam tužbám vroucím požehnání!*'* Letí mráčky nové; zase mluví spolu : „V Oechách smutno, kdy tam hvězda sletí dolů!** Mnoholi vás mráčků, ještě k horám zajde, nežli do Čech hvězda Boží cestu najde? . . . 7. Jos. Pokorný. Brodkovský advokát. Obraz ze současného života moravského. Napsal Váoslav Beneš Šumavský. (PokračOT&ní.) .ii,* jím více se volby blížily, tím horlivější činnost rozvíjely obě ' vříy strany. Albrecht pracoval o překot a sedával dlouho do noci ci)§\nad volebními seznamy přemítaje o prostředcích, jimiž by toho neb onoho voliče si získal. Obdržel z kasina v U. značnou sumu peněz a úsporní spolek Brodkovský rozpůjčil již všecky peníze své mezi chudší voliče za určitý slib, že budou voliti s Albrechtem. 520 ^« Beneš Šumavský: Ale i národní straua namáhala se, aby si zabezpečila ohroženou vládu v obci. Ovšem neznala a neužívala takových uskoků, na které Albrecht kladl největší váhu. Stanovy občanské besedy byly zatím potvrzeny a několik dní před volbou uspořádána „u slovanské lípy" slavnost založení, o které se mělo upevniti smíření Pejčochovců a Kanákovců. Účastenství bylo hojné a mezi přítomnými byli i takoví, kteří od Albrechtovy strany přijali peníze. Lékař Svozil vstoupil do sálu veda se s Karluší, s kterou se v posledních dnech byl zasnoubil. Hned po volbách měla býti svatba. Paní starostová a dcera její měly k zábavě nové skvostné šaty, které svým střihem i svou bohatou úpravou vzbuzovaly pozornost. Starostová chtěla tentokráte při smíření stran pozlobiti sokyni svou aspoň novými, módními šaty, a tomu nemohl Pejčoch zabrániti. Kaňáková sežloutla zlostí pod líčidlem, když nenáviděnou nepří- telkyni spatřila tak vystrojenu. Obě sokyně vyměnily několik ostrých pohledů, načež paní Kaňáková pošeptala sousedce své: „Podívejte se, ty se pyšní svými šaty! A kdo ví, zdali jich ne- koupili z obecních peněz. Kde by na ně jinde vzali?" Nikdo neměl tušení, když paní Kaňáková tuto uštěpačnou po- známku pronesla, jaký bude míti vliv na osudy městečka. Co občané horlivě se umlouvali o volbách, co kasali se na Albrechta a pronášeli přípitky na zdar voleb, putovala slova ta od ucha k uchu, od úst k ústům, od stolu ke stolu, rostla a nabývala určitosti a drsnosti, až konečně zavadila i o ucho paní Pejčochové. Zrudla v obličeji a vzpřímila se, jako by ji had uštknul; byla by zajisté způsobila veřejný skandál, ale sokyně její nebylo již v sále. Odešla nemohouc se více dívati na nové šaty, jimiž ji Pejčochová za- stínila. — — Druhého dne ráno přihnala se starostová jako vichřice do kan- celáře Kubalovy a přála si mluviti s advokátem. „Pane doktore," zvolala divoce mávajíc tlustýma rukama, „stala se mi hrozná urážka. Nemohla jsem celou noc spáti, div jsem se ne- zalkla lítostí a hněvem nad tím, co se mi stalo." „Upokojte se, milostpaní," napomínal ji doktor, „sedněte si a pak mi povězte, čeho si přejete." „Přeju si, abyste mi napsal žalobu pro urážku na cti," vyhrkla ze sebe a usedla si, ale ihned zase vyskočila z křesla. Tváře jí ho- řely, oči se jí jiskřily a musila si stále hladiti rozčilením čelo. „Jsem zneuctěna, zhanobena, celé město na mne ukazuje prstem. To se ještě nikdy, nikdy nestalo!" „Ale dovolte, tak nepřijdeme k cíli," řekl advokát. „Mluvte klidněji." „Jak mám mluviti klidněji? To se vám snadno řekne: mluvte klidněji. Moje čest není žádná papuče. *) Musím míti zadostučinění, ona musí býti odsouzena, uvězněna, ano, uvězněna!" ') Papuče z: haíkora. Brodkavský advokát, 521 „Počkejte, milostpaní," počal znova doktor uchopiv rozlíceuou paní za ruku a nutě ji, aby se posadila. „Povězte mi nyní hezky klidně, kdo vás urazil." „Kdo? Kanáková, to se rozumí," vyrazila ze sebe starostová, násilně se nutíc ke klidnosti; „rozšíJHla o mně včera večer pověst, že můj muž koupil mi nové šaty z obecních peněz. A to jest přece hrozná, bohaprázdná lež, to musíte sám uznati!" „Pochopuji vaše rozčilení," prohodil doktor. „To si myslím také," přisvědčovala starostová. „A máte na to svědky, že to paní Kanáková skutečně řekla?" pokračoval doktor. „Ba že mám," ujišťovala nepokojně sebou na křesle zmítajíc, „všichni lidé, co byli u slovanské lípy, mi to dosvědčí." „Musíte mi především říci, kdo vám pověděl, že to paní Kaná- ková řekla?" Nyní se Pejčochová zarazila, vzpomínala si a přemýšlela. „Řekla mi to — paní důchodňová, vlastně ne, řekla mi to pani učitelová — — Opravdu nyní nevím, kdo mi to řekl." „Ah, to je nemilá okolnost, že to nevíte určitě," podotknul nyní advokát. „Snad budete aspoň věděti, ke komu neb před kým to paní Kanáková pronesla?" Ani to nevěděla. „To jest nepříjemné, milostpaní," dokládal doktor krče rame- noma. „Chceteli žalovati, musíte míti dva svědky, kteří to od paní Kanákové skutečně slyšeli." „Dobře, pane doktore, opatřím si je, opatřím," rychle odpoví- dala rozlícená paní. „Pfijdu ihned k důchodňové a k učitelové. Ke všem půjdu, co tam včera byli. Musejí mi to dosvědčiti, že to řekla. Ona musí býti potrestána, nespokojím se odprošením nebo pokutou, seděti musí! ... A potom chce můj muž," zvolala, davši se do zlost- ného smíchu, „uzavříti s Kaňákem smír! To by byl čistý smír! Až bychom mu pomohli k vítězství, odkopl by nás, plival by po nás. Ne- dopustím, aby došlo ke smíření ! Za urážky máme jim ještě pomáhati, to by tak scházelo! Nyní teprve bude boj — já, já jim ukážu, co zmohu!" Hilda spatřivši přicházeti starostovou připlížila se ke dveřím, kdež celou rozmluvu vyslechla. Za hodinu již věděl Albrecht o všem, co se stalo, a mnul si radostně ruce. Dostal neočekávaně silného spojence, který mu zajisté pomůže rozbiti spojený nepřátelský tábor. Pejčochová opustivši kancelář mamě však se sháněla po svědkyni. Nechť se sebe více čepejřila, všecky paničky jí popíraly, že by byly něčeho zaslechly. Město bylo sice plno pověstí, jak těžce Kanáková Bokyni svou při zábavě urazila, ale nikdo nechtěl se přiznati, že to z jejích úst slyšel. Upachtěna, usouzena, se vztekem v srdci vrátila se starostová z obchůzky své po svědkyních a bez okolků počala rozkazovati svému manželu, že smír s Kaňákem po včerejší urážce stal se neplatným. 522 ^' ^eneé Šumavský: „Musila bych ti říci/ zvolala, „že jsi baba, kdy bys ještě chtěl se smiřovati s těmi, kteří tě obviňují z nepoctivosti, z krádeže " „Nech mne na pokoji se svými ženskými klepy,** odbýval ji starosta. „Tož tak rozumíš cti svého domu?** rozkřikla se starostová všecka ve tváři zbrunatnělá. „Naposled ještě, až ti někdo řekne ve- řejně, že jsi cigán a zloděj, políbíš mu za to ruku?** „Nepopouzej mne!*' přerušil ji muž d&razně s' rozhodností a přísnosti. „Smířili jsme se, a při tom zůstane. I kdy bych chtěl, nesmím dnes ustoupiti. Čestné slovo mne váže, a kdy bych měl život svůj obětovati, neustoupím. Tentokráte půjde při našich volbách o ta- kové věci, o jichž dosahu nemáš ponětí, rozumíš? A já se k tomu ne- propůjčím, aby na mne padla před celým národem vina, že jsem pro babské klepy vydal Brodkovice Němcům a židům. Teď to víš, a podle toho jednej!" Domluviv odešel starosta do krámu a zanechal ženu svou o samotě. Chvíli zaražena mlčela, potom se jí zaleskly slzy v očích, a po chvíli zase zaťala pěsti. Vztek a nenávist jí šlehaly z očí. Celé tělo její se chvělo divokým hněvem. „Tož nemůžeš, nechceš?** vyrážela ze sebe sípavě obrácena jsouc ke dveřím, jimiž manžel její odešel. „Musíš dodržeti čestné slovo své,** dokládala s potupným smíchem. „Necháš tedy svou ženu urážeti, necháš si spílati zlodějů, kteří okrádají obecní pokladnu? Dobrá! Však já toho nesnesu, rozumíš? Včil ukážu vám, co já, slabá žena, zmohu. Včil počnu já proti Kaňákovi agitovati, a uvidím, zdali bude starostou!** Skutečně počala sama choditi po voličích a domlouvati jim, aby Kanáka nevolili. A starosta Pejčoch hněvaje se s ženou nemohl za- brániti, aby toho nečinila. Do agitace dosud zdárně pokračující byl tím uveden zmatek, a Mudra, jemuž agitační výbor svěřil téměř všecku práci, mel co dělati, aby na všech stranách napravoval, co starostová kazila. X. Večer před volbou měli Pejčoch a Kaňák poslední poradu. Spo- čítali hlasy, o nichž byli přesvědčeni, že jsou zabezpečeny, a spoko- jeně se usmívali. Měli za to, že se na vítězství ve všech třech sborech spoléhati mohou. Dověděli se sice, že Albrecht vylákal na některých voličích přespolních plnou moc, ale poslali k nim zase Mudru. Znali jeho výmluvnost a jeho zápal i nepochybovali o dobrém výsledku jeho poslání. Mudra byl pro agitaci zlatým člověkem, neúnavný, ne zlomně oddaný a spolehlivý jako skála. Nebyl ješitný, nepožadoval úcty a vy- znamenání, jemu postačovalo vědomí, že pracuje pro věc dobrou a po- ctivou. Dlouho do noci objížděl po občanech v okolních dědinách, kteří měli v obvodu města pozemky a tudíž i volební právo. Poněvadž se nemohl sám do sezení volebního výboru dostaviti, poslal spolehlivého muže, aby starostovi oznámil, že úkol jeho zdařil se nad očekávání dobře. Brodkovský advokát, 523 Ale y téže chvíli udeřil do zmatku, způsobeného v národní straně hněvem žen, nový hrom. Voličům bylo v poslední chvíli rozesláno sta tištěných lístků, v nichž byl s řízným humorem popisován boj Pejčo- chové s Kaňákovou a manželé jejich byli vylíčeni jako ubozí otroci svých žen, kterých musejí slepě poslouchati. Na první straně pamfletu byly vyobrazeny obě paničky, jak do sebe divoce buší vařečkami, co mužové skroušeně za nimi klečí. Hanopis, jenž nebyl nikým podepsán, ale o němž každý věděl, že původci jeho jsou Albrecht a tajemník řYancl, končil; „Pryč s vládou ženských, která způsobila úpadek va- šeho druhdy kvetoucího města! Občané, chceteli, aby do Brodkovic vrátily se zlaté časy, aby město naše opět oživlo a stalo se střediskem ruchu průmyslového a zřídlem bohatého výdělku, volte muže moudré, přičinlivé, samostatné, rázné a žádné ubohé a směšné papuče svých žen!'^ Poslední tento trumf neminul se s účinkem, pokud šlo o to, aby pověst obou předních mužů v městě byla zlehčena. Každý se smál obrázku a vtipnému líčení sporu mezi jich ženami. — — Nastal den volební. Mudra se probudil časně za ranního šera v chudém svém pří- bytku na předměstí, ve světnici, jejíž strop byl srouben z hrubých trámů, sbíhajících se v trámu prostředním, jenž sloužil za schránku jeho knihám a spisům. Vrátil se včera teprve k jedenácté hodině v noci z cest svých, ale volby nedaly mu spáti. Vstal a vyšel na dvorek, kdež se u studně umyl, nechtěje ženy své buditi. Obleknuv se, vyňal z trámu balík listin a přisedl si k oknu, divokým vínem zarostlému. Venku se rozednívalo, ale šero ustupovalo jen ponenáhlu mlze, jež kolkolem se rozkládala. U samého okna byla jako přihnědlá pára řídká, ale čím dále do ulice tím více houstla, tak že z protějšího domu nebylo viděti než část parkanu malé zahrádky před domem. Žena Mudrova vrznutím dveří probuzena po chvíli též vstala a tiše se šourajíc po světnici rozdělávala oheň. Obě dítky její ještě spaly ve vysoké, žlutě natřené postýlce Za nedlouho rozšířila se po stavení vůně čerstvé kávy. Pro mlhu bylo pořád ještě šero. Mudra musel vyčkati, až se více rozední. Rozložil si před sebe na okno listiny své a pohlížeje ven usmíval se. Neměl pochybnosti o tom, že v prvním i druhém sboru jest vítězství strany národní zabezpečeno, o sbor třetí pak vůbec neměl strachu Kdežto jindy již bylo slyšeti po předměstí hluk, štěkot psů, vrzání vrat, těžké kroky lidí přecházejících, dnes bylo neobyčejné ticho, jako by všechen život byl v té mlze utopen. Lidé zaspávali. Jen chví- lemi vynořil sé z mlhy člověk s rancem a za ním druhý — to byli tkalci, jež s hotovou prací ubírali se k židovským faktorům. Mudra se v tom ranním tichu nad svými listinami zadumal . . . Když byl advokátem vyhnán z kanceláře, byla to proň krutá rána. Byl si vědom, že konal poctivě svou povinnost a že ničím nezavdal příčiny, aby se s ním tak bezohledně nakládalo. Stejnou bolest cítil nad tím, že doktor octnuv se v osidlech příbuzenstva ženy své tak velice mohl se zapomenouti, že mu i poctivou práci pro stranu národní zakázal. Kdo by se toho byl do něho nadál, když přišel do města a když jej 524 ^' B^neš Šumavský: vítali jako muže, jenž Brodkovice povznese ! Mudrovi hrozila sice opět dlouhá doba nedostatku, bylo mu líto ženy i dětí, ale byl dosti pevné povahy, že se tím nedal zviklati ve své povinnosti. Když odcházel z kanceláře, věděl, že kdy by Kubalu, až by jej hněv pominul, poprosil, rád by jej zase přijal, poněvadž se tak snadno bez něho neobejde. Ale všecka hrdost se v něm opřela proti takovému dožebrávání se. Bohdá se uživí i bez advokáta. Vystoupiv z kanceláře na náměstí hrdě povznesl hlavu . . . Nezmínil se ani slovem o tom, co se mezi nim a doktorem při- hodilo. Ostýchal se to pověděti, poněvadž byl až do poslední chvíle hájil vlastenectví svého pána proti všemu podezřívání. Teprve z úst písařů rozhlásilo se, že doktor propustil Mudru k váli volbám. Když se to Kauák a starosta dověděli, měli oba mužové stejnou myšlenku, že po volbách „emij^ranta" zvolí za obecního sekretáře, poněvadž se dosavadní svými neplechami s Albrechtem stal nemožným. Den před volbou oznámil to starosta Mudrovi. Tvář „emigrantova'* radostně za- zářila, když z úst Pejčochových se dověděl, že budoucnost jeho jest zabezpečena. Byla to první odměna, jež mu kynula za jeho dlouholeté horlivé a nezištné služby. Naděje tato vzbudila nyní na jeho tváři úsměv. Stane se sekre- tářem, bude míti větší plat, zlepší si poměry své, bude lépe ženu i děti odívati, a až starší hošík doroste, pošle jej na střední školy. To byl vrchol přání dobrého toho muže, jenž při všech svých vlohách uvázl v těsných poměrech. Znenáhla šířilo se světlo po ulici, přihnědlá mlha modrala a bledla. V ulici bylo již živěji, a zároveň s ruchem denním šířil se po ní a mísil se s mlhou pronikavý, dusivý kouř, jejž mlha s komínů srážela. Posnídav napsal si Mudra seznam voličů ve třetím sboru, k nimž před volbou ještě měl zajíti. Na to složil si listiny a pečlivě je ovázav zastrčil je do hluboké kapsy svého kabátu. Usmál se na děti, které ještě se neprobudily, pohladil ženu po tváři a rozmlouvaje s ní, nazval ji žertem „paní sekretářova." Na to chtěje vyjíti ze stavení posadil si klobouk na hlavu a uhlazoval si před malým zrcadlem vous. V tom vynořili se na pěšině vedoucí kolem protějšího parkanu z ranní mlhy dva četníci z nasazenými bodáky. Bylo viděti jen jich trup, hlavy a bodáky. „Podívej se, Fanny," usmál se Mudra, „ti si přispíšili; už jdou k volbě." Ale četníci překročili nyní cestu a zastavili se před vraty Mu- drova obydlí s pozdviženými hlavami, jako by pátrali po čísle domu. Mudra vystoupil ze stavení. „Bydlí zde jakýsi Mudra, vulgo emigrant?" tázal se ho jeden z nich. „To jsem já," odvětil Mudra. „Vy sám?" pravil četnfk. „Ano, já sám," opětoval Mudra klidně. Brodkovský advokát 525 „Tedy jménem zákona vás zatýkáme,^ pravil úsečně četnik za- chmuřiv tvář, aby jí dodal náležitě přísného výrazu. „Proč, pánové?" tázal se Mudra zblednuv překvapením. „To nemůžeme pověděti," zkrátka odvětil cetník. „Máme rozkaz odvésti vás bez prodlení na hejtmanství." „Ale dovolte, pánové, to není možná," namítl Mudra, jenž si nebyl nireho zlého vědom. „V tom bude nějaký omyl." „Zde jest zatykači rozkaz," pravil ěetník, podávaje mu listinu. Mudra přehlednuv ji zachvěl se. Zena jeho vidouc, jak četníci se postavili k mužovi, vyběhla ze vrat a počala křičeti všecka ustrašena: „Ježíši, Maria, co se stalo, Mudro?" Děti se zatím probudily a vyběhnuvše v košilkách daly se tolikéž do křiku. Mudra se z úžasu svého vzpamatoval. „Nelekej se, Fanny," pravil klidně a chlácholí vě, „to je k vťíli těm volbám. Pan Albrecht se mne pro dnešek chce zbaviti. Večer budu zase doma." Ale žena nedala se tak snadno uchlácholiti. „A což když nepřijdeš, když tě nepustí?" úpěla, a děti plakaly s ní, netroufajíce si přiblížiti se. „Nebud nerozumná a upokoj děti," pravil Mudra. „Sousedé již vybíhají z domu. Mohlo se to odbyti bez povyku." „Tak už pojďte," pobízeli četníci. „Prosím, ihned! Dovolte jen, abych poslal panu starostovi po ženŘ tento balík spisů," žádal Mudra, vytahuje papíry z kapsy. „To nesmíte!*' vzkřikl přísné četnik. „Ale dovolte, to jsou plné moci k volbě," namítal zatčený. „Do toho nám nic není. PojJte!" „Upozorňuji vás, pánové," naléhal Mudra s rostoucím strachem, „že můžete tím zmařit volbu." „Nemůžeme vám pomoci, nedělejte okolků, lidé se sbíhají — pojďte!** promluvil ostře první četnik. „Máme rozkaz odvésti vás a nestrpěti, abyste přišel s někým do styku," dokládal druhý. Mudra počal důtklivě prositi, aby mu jen dovolili spisy poslati starostovi, ale čím více naléhal, tím byli četníci nepřístupnější. Zástup lidí zatím vzrostl a všichni pohlíželi na výstup tento, různým spůsobem si jej vykládajíce. „Tedy mívej se s Bohem, ženo," zvolal Mudra a objímaje ji, chtěl jí spisy vstrčiti do rukou. Četnik však jej odstrčil. „A včil marš!" vzkřikl na něj. „Nebo ti dáme želízka!" Mudra sesinal. Té hanby se nenadal. „S Kohem, ženo, s Bohem, děti!" vydralo se mu z úst, ale bylo mu při tom, jako by mu někdo stahoval hrdlo. Odcházel se zoufalstvím v srdci, ne k vůli sobě, vždyť necítil na sobě žádné viny, ale proto, že odnášel listiny, které dnes měly roz- hodovati o vítězství v Brodkovicích. Až k zemi tížilo jej to hrozné vědomí, že jeho zatčením může národní strana pozbyti v městě většiny. 526 ^' Beneš Šumavský: Učinil ještě jeden pokus, když jej odvádéli, aby četníky obměkčil. „Velice vás prosím, pánové,** zvolal sepjav ruce, „odevzdejte tedy sami tyto spisy panu starostovi." „Už jsem řekl, a marš!'' vzkřikl zase četnik. Mudra zaťal rty a umlkl. Po chvíli obrátiv se slavnostně zvolal : „Činím vás zodpovědnými za vše, co se stane." Četníci jen se usmáli. Nevedli Mudrn náměstím, nýbrž zabočili z předměstí na pěšinku do polí. Jako krvavě červená koule mdlým leskem shlíželo slunce mlhou, která znenáhla se probírala, řídla a ustupovala s polí a lučin, silně zarosených. V městě zatím Mudrová rozplývajíc se v slzách a lomíc rukama přiběhla k starostovi. O něco později, když četníci s „emigrantem" byli již dosti daleko za městem, zastavil před obydlím Kubalovým kočárek, do něhož vstoupil advokát s Hildou. Nechtěje být přítomen volbám, zvolil si dnešek k tomu, aby oplatil návštěvu známému lesníku v okolí Brodkovickém. Mlha zatím úplně se rozběhla mizejíc v hnědých chumáčích na východním obzoru, kam ji západní větřík zanášel. Ale naděje advoká- tova, že po mlze bude krásný podzimní den, se nesplňovala, ježto slunce zůstávalo zakryto šedými oblaky. Zabaliv choti své nohy pečlivě jemnou pruhovanou kožešinou, posadil se advokát vedle ní, zapálil si doutník a poručil vozkovi, aby jel. Na konci města potkali Albrechta, jenž se s obecním tajemníkem ubíral k obecnímu domu. Oba byli zabráni v živou rozmluvu. Albrecht byl oblečen v černý oděv a vykračoval si hrdě a slavnostně, jako by chtěl světu i svým vzezřením a zevnějškem dokazovati, že jest si vědom, že dnešní den skončí pro nčj vítězstvím. Z daleka již smekal před kočárem, a jen lehký škodolibý úsměv přeletěl mu přes tvář, když viděl, jak odpůrce, jenž se mu jediné mohl státi nebezpečným, ujíždí z města, aby mu v něm dnes nepřekážel. Uilda poručila kočímu, aby zastavil. Albrecht znovu smekaje přiblížil se ke kočárku a přál oběma dobrého dne. „Mnoho štěstí při dnešních volbách !" zvolala Hilda. Albrecht děkuje pravil, že snad všecko se dobře skončí. „A já vám přeju zase," doložil advokát, jejž slova ženina trochu popudila, „abyste do jednoho propadli." Smál se při tom, Albrecht však cítil, že by mu zajisté přál ra- ději porážku než vítězství. „O to nemám strachu," namítl důrazně, „učinil jsem všecka opa- tření, abych já nemohl býti překvapen." Pohodil při tom trochu hlavou a oči se mu zaleskly. „Nu, uvidíme," usmál se Kubala. Albrecht podal oběma ruku a kočár se hnul zase ku předu. Hilda však pohlednuvši úkradmo a zlomyslně na svého manžela ještě nahnula se z vozu a volala za Albrechtem: „Tedy ještě jednou přeju vám skvě- lého vítězství!" Manžel zlostně sebou trhl. Brodkovský advokát. 527 „Prosím tě, Hildo/ pravil, „nač takové gratulace na ulici? Tím mě ještě více kompromittuješ. " „Hekla jsem jen to, čeho si upřímně přeju," namítla rychle paní. „Což mne chceš zase připraviti o všechen dohry rozmar r" zvolal vyčítavě doktor. „Ráda hych věděla, čím?" „Jsi nešetrná ke mně.'' „Já že jsem nešetrná? A jaký hys pak hyl ty? Urážím já lidi na potkání, jako jsi ty učinil Albrechtovi? Já jen hleděla poklesek tvůj napraviti." Kubala odhodil zlostně vyhaslý doutník z povozu a nemluvě již ani slova, počal se rozhlížeti po okolí. Hilda pohodila vzdorovitě hlavou a umlknuvši tolikéž pohlížela z vozu, on na právo, ona na levo. Po celou jízdu mlčeli. Kočár zahnul asi po hodině na cestu lesní. Nyní vyzval Kubala chot svou, aby šla s ním pěšky kratší lesní stezkou, poněvadž tu kočár musel dvakráte tak dlouho objížděti. Hilda svolila, ač se dosud na manžela kabonila. Kráčeli spolu obmezujíce rozhovor na krátká slova, ježto v nich obou dosud zlost a vzdor měly převahu. Čím hlouběji vnikali do lesa, tím tišeji bylo vůkol. Kročeje jejich šustily na mechu pokrytém opadalým listím, a každé zavanuti větru na ně s korun stromův sesypávalo sežloutlé, přihnědlé a začervenalé listí. Nikde se neozvalo ani zacvrlikání ptákův ani bzukot hmyzu. Po obloze, pokud místy nějaký cípek její se objevil, valila se šedá oblaka. Ani nahoře ani dole nebylo viděti nic potěšitelného. Podzimní les posky- toval dnes pohled pochmurný a truchlivý jako spustlý, zapomenutý hřbitov. Ticho hluboké bylo jen jednou náhle, když vystoupili na malou mýtinu, přerušeno hlukem, prudkým mávnutím křídel; několik kroků od nich vyletěl pták, nějaký dravec, luňák neb sokol, vyrazil z koruny stromů a srazil na zem chumáč listí, a plovaje ve vzduchu nad stromy vyrazil zlostný vzkřek, jako by se hněval, že byl vyplašen ze svého odpočinku. Hilda se leknutím zachvěla a vykřikla. Kubala kráčeje ně- kolik kroků před ní, pozvedl hlavu a spatřiv ptáka mimoděk si po- myslil, že Albrecht má podobný hlas jako ten dravec, podobnou tvář a podobné jednání. Blížili se k myslivně, vystavěné na spůsob švýcarských domků ; její štíhlé věžičky již zdaleka hostům vstříc kynuly. Lesníka našli doma, ale cho£ jeho v noci náhle ochuravčla a ne- směla se hnouti s lůžka. To bylo nemilé ; omlouvali se, že vyrušijgí, a chtěli se ihned vzdáliti. Rozumí se, že lesník toho nedopustil. Museli zůstati přes oběd. Ale nálada všech byla velice stísněna, rozhovor týkal se jen nemoci a chvílemi váznul úplné. K večeru měl přijeti zase z Brodkovic mladý lékař Svozil, který již časně z rána k nemocné byl povolán. Když po obědě Kubala rozhodně prohlásil, že by to po- važoval za nešetrnost, kdy by ještě déle byli na obtíž hostiteli a ubohé hostitelce, nechtěl jich lesník déle zdržovati. Poslavše kočár napřed kráčeli opět lesem nedovolivše, aby je lesník provázel. Řli zase mlčky. Kubala kouřil a odfukoval chvílemi prudce dým, jako by tím odháněl trpké myšlenky. Hilda mlčela nyní ještě zatvrzeleji. Nebe se úplně zachmuřilo tmavými mračny a počal 528 ^' Beneš Šumavský: douti ostrý vítr. Chvili pohlížel doktor na ženu, jež několik kroků před ním kráčela, a vzpomněl si na prvoi setkání se s ní v lese. Sundal pak svrchník svůj a pospíšiv si za ní položil jí ho na ramena řka, že nechce, aby se nastudila. „Děkuji," odpověděla ona suše. Počal na ni zase mluviti, ale ona odbývajíc jej jednotlivými slovy nejevila ochoty k rozhovoru. Když pak vyšedše z lesa, posadili se do kočárku, odvrátila zase od něho tvář, počala pozorovati hnědá neutěšená pole i lada a sevřela rty, jako by se bála, že by mohla přece promluviti. On jsa jejím vzdorem popuzen, se zachmuřenou tváří odvrátil se také, a zase jeli hodinu beze slova, ona hledíc na levo, on na právo. Tvrdošíjně mlčela, když Brodkovice již byly před nimi, tvrdošíjně mlčela, když vjeli do ulic. „Hildo, prosím tě," pravil nyní advokát pólo prosebným pólo zlostným hlasem, „neodvracuj se ode mne, vždyť je to skandál. Lidé se nám vysmějí." Ona však pohodila vzdorovitě krásnou hlavou a setrvala tak, až když kočárek zastavil u jich obydlí. Takových voleb Brodkovice ještě nezažily jako tentokrát ! Zatčení Mudrovo způsobilo nevídaný poplach. Uvědomělí občané viděli v tom ná- strahu německé strany, jiní pomstu Kubalovu, a zlomyslníci, jichž nikde neschází, vykládali Mudrovo zatčení tím, že prý zpronevěřil u advokáta nějaké peníze. Starosta Pejčoch se velice polekal, když se dověděl, že Mudrovi nebylo dovoleno, aby mu podepsané plné moci poslal. Této rány se nenadal. Poslal bez odkladu ke Kanákovi, a oba mužové sešedše se v obecním domě dlouho spolu rozmlouvali. Když pak vyšli z kance- láře, bylo na nich viděti neobyčejné vzrušení mysli. Pejčoch byl ubledlý a Kaňák zarudlý ve tváři. Ye dveřích setkali se s Albrechtem a obecním tajemníkem. Kaňák spatřiv je odvrátil se hněvivě, kdežto Pejčoch po- děkoval na jich pozdrav. „Slyšel jste již, pane starosto," ozval se tajemník nemoha utajiti na tváři i ve hlase svém škodolibý posměch, „slyšel jste již, že emi- granta četní ci zatkli?" „Rád bych věděl, co se stalo," ozval se také Albrecht sníživ soucitně hlas svůj. „Starosto," zvolal nyní Kaňák, jenž nemohl již hněvu svého na uzdě udržeti, „vy jste včil jako Kristus mezi dvěma — — " Při tom pozvedl těžkou hůl svou hrozivě proti obecnímu sekre- táři, jenž bázlivě ustoupil několik kroků a vklouznul do kanceláře. Albrecht trhnuv sebou hněvivě svraštil obočí, ale ihned se zase usmál, a pokynuv rukou starostovi ubíral se za tajemníkem. „Ještě by se nám ta lotrovina chtěla posmívat," zuřil Kaňák. Pejčoch svěsil smutně hlavu v neblahé předtuše věcí, které dnes následovati měl v. — — S nebývalým hlomozem počaly volby. Obě strany napjaly ještě v poslední chvíli všecky síly své. Ale již v poledne bylo jisto, že Brodkovský advokát. 529 Albrechtova strana zvítězí v prvním i druhém sboru, a před večerem nebylo více již pochybnosti, že i třetí sbor jest pro Pejčocha a Ka- ňaka nadobro ztracen. Porážka byla dovršena. Občanstvo bylo tímto převratem ohromeno. Starosta Pejčoch musel odejíti ze zasedací síně, dostav z rozechvění prudký tlukot srdce, ale Kaňák soptil a zlořečil veřejně před obecním domem zrádcům, kteří slovanské město zaprodali protivníkům. Sami voličové, kteří se dali podplatiti anebo sliby získati, aby volili dle Albrechtovy listiny, ne- chtěli nyní uvěřiti, že to jest možné a zahanbeni spěchali domů, když se dověděli, že spojená strana židovsko-německá bude míti výhradní vládu v obci a že jí k tomu sami dopomohli. Jediná skrovná naděje zbývala Drodkovským, že budou moci po- dati proti volbě v prvním a druhém sboru protest, poněvadž četuíci zatknuvše Mudru nechtěli připustiti, aby plné moci jemu svěřené sta- rostovi odevzdal. Rozčilení v městě bylo po lozhlášení výsledku volebního nesmírné. Jedni se ptali: „Kdo to zavinil?" a druzí odpovídali: „Advokát — advokát!" (Dokom-oní.) Útěk Ludvíka XVL a jeho zatčení. (V červnu r. 1791.) Pí»e prof. dr. Jan Krystúfek. ^^ (Dokončeni.) ^ivlové podvratní, kteří při státních krisích vždy tlačí se do po- -^ předí, nemohli se tentokráte zmoci, aČ se o to všemožně pokoušeli. Klub kordelierá, jenž nazýval se spolkem přátel práv lidských, prohlásil, že má ve svém středu tolik tyranovrahů kolik členfi, z nichž každý osobné se zapřísáhl, že „probodne tyrany, kteří opováží se učiniti útok na naše hranice, na naši svobodu a na naši ústavu." Krvelačnv Marat vydal k národu francouzslvému manifest, v němž pravil: „Veškera Francie připomíná si nehodnou řeč, v níž Ludvík XVI. po spůsobu školáckém si stěžoval, že lid hlavního města mu nedovolil jíti do St. Clouda, to jest do Brusela. Veškera Francie připomíná si pověstný list, zaslaný z rozkazu jeho zahraničným ministrům, aby se mohl chlu- biti předstíraným svým občanstvím (civisme). Ejhle, loyalnost, čest, zbožnost a přesvědčení králů; spoléhejte se nu jejich přísahy! . . . Náčelníci spiknutí a Rakušauka odvádějí krále do nepřátelského le- žení. V i»oslední noci Ludvík XVL v kutně utekl se svou rodinou. Tento král, křivopřísežník, bez víry, bez studu, bez svědomí, tento panovník nehodný trůnu nedal se zadržeti studem, že pokládán bude za člověka nehodného. Touha po moci neobmezené, která sžírá iluši OSVĚTA 1891. c. 3^ 530 J' Kryst&fek: jeho, učiní z něho brzy sveřepého vraha, brzy koupati se bude v krvi svých spoluobčanů, kteří nebudou chtíti podrobiti se tyranskému jeho jhu. Prozatím vysmívá se Pařížanftm, kteří bláhově důvčřovali v jeho slovo. Občané, vlastenci, pamatujte na svou spásu — jediný pro- středek vám zbývá, abyste se zachránili před záhubou, na jejíž pokraj vás dovedli nehodní vůdcové, a prostředek ten jest, abyste okamžitě jmenovali vojenského tribuna, nejvyššího diktátora, jenž by ihned ruku vložil na hlavní zrádce. Jste ztraceni, dáteli víru nynějším svým vůdcům, kteří vás budou konejšiti, až nepřítel přitrhne před město. Ještě dnes musí býti tribun zvolen; zvolte si občana, který až dosud osvědčil nejvíce důmyslu, odvahy a věrnosti. Přísahejte mu nezměni- telnou oddanost, poslouchejte ho zbožně a horlivě ve všem, co nařídí vám na záhubu vašich úhlavních nepřátel. Nyní přišla chvíle, aby padly hlavy ministrův a jejich podřízených, zlosynů z generálního štábu a nevlasteneckých velitelů praporů, i hlava Baillyova, protirevolučních úředníkův a všech zrádců ve shromáždění národním. Zmocněte se aspoň jejich osob, pokud jest čas. Užijte vhodné chvíle a zrušte národní obranu, která zahubila svobodu. K čemu jest vám potřebí těch zba- bělců, kteří v dobách nebezpečných se skrývají a jen v dobách po- kojných se ukazují, aby týrali vojíny vlastenecké a páchali zrádu na své vlasti? Požádejte departementův za pomoc a připravujte se k obrané! Jen vojenský tribun může vás spasiti, jinak jste ztraceni bez pomoci! Učinil jsem vše, co jsem mohl, abych vás zachránil; neuposlechneteli rady mé, nuže, loučím se s vámi navždy. V několika dnech přitáhne Ludvík XVI. v čele vy stěhovákův a Rakušanův před město vaše, na něž 100 děl bude chrliti záhubu, odvážíteli se jen nejmenšího odporu; horliví vlastenci uvrženi budou do žaláře a Přítel lidu, jehož poslední vzdech platiti bude vlasti a jehož věrný hlas volá vás ještě k svobodě, bude míti za hrob hořící hranici. Ještě několik dní nerozhodnosti a již nebudete míti času vystoupiti ze své ztrnulosti, smrt překvapí vás v objetí spánku!" Toto vyzvání k hromadným vraždám zůstalo tentokrát bez účinku, ale ovšem také bez potrestání. Na zprávu o útěku králově členové klubu jakobínského spěchali do spolkových místností, aby mohli vstoupiti ve spojení se čtvrtmi Pařížskými; všichni přítomní členové zavázali se přísahou, že budou národu věrni. K návrhu Barnavovu zaslal klub spolkům pobočným pro- volání, v němž oznamuje jim, že odchodem svedeného krále mysl jejich nejen neklesla, nýbrž povznesla se k výši událostí. „Chladná a roz- hodná stálost dává nám k disposici všechny naše síly, jež zvítězí, poněvadž zasvěceny jsou obraně věci spravedlivé. Národní shromáždění je naším vůdcem a ústava naším heslem." Robespierre stěžoval si, že národní shromáždění mluví o únosu, kdežto král sám praví, že dal se na útěk, i vinil sněm z úmyslů protirevolučních. Aby klub zvykl si v něm viděti svého representanta a předního bojovníka, končil svou řeč těmito slovy: „Vím, když viním celé shromáždění, že jest proti- revoluční, jedni z nevědomosti, druzí ze strachu, jiní z nenávisti, z ura- žené ctižádosti, jiní ze slejié důvěřivosti, mnozí, poněvadž jsou zka- žení, že proti sobě pobouřím uraženou samolásku, že brousím proti sobě tisíce dýk a že zasvěcuji se nenávisti všfech — vím, jaký osud útěk Ludvika XVI. a jeho zatčení. 531 mne očekává. Avšak jestliže na počátku revoluce, kde sotva jsem byl v národním shromáždění pozorován, zasvětil jsem život svůj pravdě, svobodě a vlasti, dnes, kde hlasy mých spoluobčanů, kde obecná láska a tolik důkazů shovívavosti, uznalosti a příchylnosti mě náležitě od- měnily za oběť tu, přijal bych skoro jako dobrodiní smrt, která by mne zbavila býti svědkem hrůz, jež pokládám za nezbytné. Žaluji na shromáždění národní, i vyzývám je, aby mne obžalovalo." Všichni přisahali, že chtějí ho brániti i s nasazením vlastních životův. V tom ohlášen je příchod ministrův a některých členů národ- ního shromáždění. Danton pronesl několik slov, která ohrožovala bez- pečnost poslancův: „Jestliže zrádcové objeví se v tomto shromáždění, zavazuji se určitě, že hlavu svou složím na popraviště, nebo dokážu, že jejich hlavy padnou k nohám národa, jejž zradili." Mezi tím La- fayette s několika poslanci vstoupil do síně. Danton se na něj osopil, jak se může opovážiti on, zástupce dvou komor, přijíti ku přátelům ústavy v okamžení, kdy král utíká, aby změnil tvářnost říše. „Útěk králť^r, o tom není pochybnosti, jest výsledkem dalekosáhlých piklův, a jen ve srozumění s prvými hodnostáři státními byl možný. A vy, pane Lafayette, který jste svou hlavou chtěl ručiti za poctivost královu, zdaž myslíte, když objevíte se v tomto shromáždění, že jste svůj dluh zaplatil? Bud jste zradil, svou vlast, nebo byl jste tak zpozdilý, že jste za někoho ručil, za koho jste ručiti neměl. V nejlepším případě osvědčil jste se býti neschopným, abyste nám velel. Kdy by to bylo pravda, že svoboda národa francouzského závisí na jediném muži, byl by hoden otroctví a opovržení. Ale F/ancie může býti bez vás svobodna; moc vaše jest 83 departementům břemenem. Pověst vaše rozšířila se od jednoho konce země k druhému. Chcete opravdu býti velikým? Dobře, staňte se opět prostým občanem a nerozněcujte nedůvěru veliké části národa." K vyzvání tomu liafayette odpověděl, že přišel v tato místa, poněvadž v dobách nebezpečných všichni dobří občané mají sem bráti útočiště, poněvadž více než dříve třeba bojovati za svobodu, a poněvadž známo jest jeho přesvědčení, že národ, když chce býti svobodným, také svobodným se stane. Lafayette nelekl se výpadu Dantonova, vědu, že chce tímto drzým spůsobem zastříti jen svou prodajnost. Jemu bylo známo, že Danton od ministra Montmorina dostal 100.000 livrů, ale nesměl mluviti, nechtělli kompromittovati ministra i krále. Lafayetta ujal se v klubu Barnave a způsobil to, že nevole Jakobínů ke gene- rálu-občanu proměnila se v souhlas. I zde živlové mírnější zvítězili nad živly podvratnými, kteří vidouce svou malomocnost, dávali svůj vztek na jevo, že spoustu nadávek vychrlili na krále, královnu a stoupence jejich. t- * * Královská rodina, jakmile šťastně vyvázla z obvodu města, uháněla k Bondům, těšíc se tomu, že děsný žalář má jiŽ za sebou, že proná- sledovatelé jsou ještě daleko a že snad bez úrazu dostane se v bezpečí. Byl krásný, letní čas, i>říroda skvěla se v plné kráse, vzduch naplněn byl vůní balsámovou ; to vše naplňovalo srdce prchajících blahou nadrjí. r)S2 '/. Krystůfek. Když vycházelo slunce, kázal král zastaviti, aby s iNihorku mohl ob- ílivnvati se tomuto velebnému zjevu přírodnímu. ('íni dále ujížděli, tím stávala se cesta bezpečnější. Král zapomínaje na ojjatrnost, casteji vyhlížel oknem a byl rád, když kolemjdoucí ho pozdravovali. Tím se stalo, že v ('halonech nad Marnou byl král poznán, ale obyvatelstvo královsky smýšlející přálo mu šťastné cesty. Dvě hodiny odtud u Pont de Somvillu postavena vojenská hlídka. Rychlý posel, jenž jel před králem, měl tam doraziti o druhé ho- dině odpolední, král o hodinu později, ale bylo již pět hodin a posud nikdo nepřicházel. Opoždění toto, zaviněné zacházkou královninou v Paříži, způsobilo strach vévodě Choiseulovi, veliteli této přední stráže, jenž nebyl s úlohu svou ; scházela mu chladná mysl, jež střízlivě uva- žuje události a podle okolností volí prostředky. Podle jeho výpočtu měl býti král již v Pont de Somvillu, ale že by se mohla přihoditi nehoda a zdržeti králův pochod, to (-boiseul nebral v úvahu. Pří- tomnost 40 husarů znepokojovala obyvatelstvo. K dovršení zmatku sedláci nejbližšího okolí, poněvadž nechtěli platiti státních poplatků, měli býti i)okutováni; teď myslili, že vojsko má u nich provésti exe- kuci. Proto poěali zvoniti na poplach, a ze souscílních vesnic týmž spůsobem jim odpovídali. Lid se shlukoval. Choisoul, aby vyhnul se srážce, poslal posádku k Varennům Když král přijel v ta místa, pokoj byl již zase obnoven, a on mohl bez obtíže jeti dále. Do Meuehoulda přijel o '/rjS. hodině večerní. Oddělení dragounské, které od včerejšího dne tam se zdržovalo, znepokojovalo obyvatelstvo. Setník Daudoins přiblíživ se k vozu, mluvil s králem. Ten se neprozřetelně opot a opot ukazoval u okna. Poštmistr Drouet, horlivý republikán, poznal krále, neboť obličej jeho byl nápadně podoben obrazu, vyrytému na assijí- nátech padesátifrankových. Ale nemaje plné jistoty a boje se nad to také dragounů, nechal Drouet kočár odjeti. Když posádka chtěla se bráti za vozem, lid se shlukl, obklíčil vojsko a zpřetínal koňům uzdy. Zvon bil na poplach, množství stále rostlo, městská rada kázala za- tknouti velitele a vojsko, místo aby se ho zastalo, přešlo na stranu lidu. Zatím Drouet s druljjem svým Guillaumem vsedl na kůň a si)éciial ke Clermontu, aby tam dříve dorazil než král. Dragounský strážmistr Le (xage spozorovav úmysl Drouetův, šťastně unikl ozbrojencům a rychle spěchal za ním. Drouet vida za sebou jezdce zabočil do blízkého lesa a zmizel pronásledovateli s očí. Z Menehoulda rodina královská dostala se do Glermonta, kde ji Damas s oddělením vojska očekával. Vůz jest přepřažen, a když měl odejeti, dán vozkům nahlas rozkaz: Do Varennes ! Neopatrnost tato zmařila i)0dnik. Drouet na cestě do Clermoiita potkal postiliony a dav se s nimi do řeči, tázal se, zdali neviděli takový a takový povoz. Oznámili mu, že povoz ten jede do Varennes a ne do Verduna. Bez této zprávy byl by Drouet jel do Clermonta a drahocenný pro noho čas byl by býval ztracen. Nyní Drouet spěchal postrannými cestami do Varennes. O 11. hodině v noci dorazil rychlý posel královský k městu, je/ rozdčlíMio je na část horní a dolní. Spojení mezi oběma částmi šlo po uiostč. Vvod městem mělo státi spřežení, ale nebylo ho fani. Rychlý posel odebral se do horní části města, hledaje tam koně, ale marně. útek Ludvíka XVL a jeho zatčeni. 53 :j V tom přijel povoz královský do města. Král byl velice překvapen, nenalézaje zde koní k odjezdu připravených, aniž koho, kdo by mu pověděl, co se stalo. Dům, před nímž spřežení státi mělo, byl určitě vyznačen. Koně byli v jedné hospodě v dolním městě, kamž je mladý Bouillé a Raigecourt podle rozkazů, které jim byly zaslány, postavil i a kde měli čekati, až rychlý posel dá jim zprávu. Král i královna vy- stoupili z kočáru, aby zvěděli, co se děje; na chvíli odebrali se do horního města, ale vrátili se brzo ke kočáru. V tom jeli dva muži kolem na koních; jeden z nich zvolal na postiliona: „Zakazuji vám jménem národa jeti dále; vezete krále." To byl Drouet. Po slovech těch spěchal k mostu, aby jej zatarasil. Náhodou byl tam vůz s ná- řadím, jejžto převrhl, tak že nemohlo se projeti. To vykonav spěchal probudit městských úřadův. Za malou čtvrt hodiny odjezd byl již nemožný. Mezi tím král poslal jednoho svého tělesného strážníka, aby vy- hledal velitele posádky městské ; ten vsak ho nenalezl doma. Vojsko bylo ten den od obyvatelstva vy častováno, až se opilo. Jak povstal v městě hluk, spěchal velitel posádky k Bouilléovi, aby mu oznámil, co se děje. Král doléhal na postiliony, aby jeli o stanici dále; oni se vymlouvali, že koně jsou unaveni. Konečně prosbami a hrozbami dali se přece pohnouti a hnuli se ku předu. O Si^Ti. vůz přijel ku bráně mostecké, byla však zatarasena; na stráži bylo tam několik ozbrojených lidí. „Stůjte," zavzněl hlas na cestující, „vaše průvodní listiny.** „Baronka Korťová na své cestě do Frankfurta,'* zněla odpověď. Jeden z ozbro- jených přijal listiny řka, budouli v pořádku, že v několika okamžicích přinese je zpět vidované. Již kynula rodině královské naděje, že Šťastně vyvázne z tohoto nebezpečenství, ale Drouet zmařil tu naději. Hlavní starostí jeho bylo, aby probudil obyvatelstvo a národní obranu zvo- něním na poplach. Na znamení to lid z nejbližšího okolí počal se sbíhati, aby zvěděl, co se v městě děje. Městský prokurátor Sauce, svého zaměstnání kupec, člověk slabý a bázlivý, nechtěl si to zkaziti se žádnou stranou. Provázen jsa několika úředníky městskými odebral se do brány k vozu, žádaje pocestných, poněvadž se rozhlásila po městě pověst, že jest to král a královna, aby sestoupili, až městská rada rozhodne o průvodních listinách ; zatím nabídl jim svůj dům za pří- střeší. Královna odpověděla, že jest cizí a že má na kvap. „Jak, ma- dame, můžete bjHi zde cizí," pravil Drouet, „když máte tolik moci, aby oddělení vojska za vámi se ubírala?" Po slovech těchto rychlí poslové tasili meče ; zraky jejich utkvěli na králi ; byli ochotni oběto- vati život svůj, ale jsouce zvyklí trpné poslušnosti, neodvážili se jed- nati na vlastní vrub. V životě Ludvíkově nastalo nejdůležitější okamžení. Jedině rázné slovo bylo by stačilo, aby si byl vynutil průchod. Ale král toho slova nepronesl. Nemoha po dobrém vymoci sobě svolení k odjezdu ani zůstati u brány, nařídil vozkovi, aby zajel k bytu prokurátorovu; tam první vystoupil z vozu a ubíral se do domu, veda po každé straně jedno své dítko. Královnu a paní Elišku doprovázel Sauce. Královská rodina se na tu chvíli ubytovala u prokurátora v prvém patře. Ludvík XVL, unaven jsa dlouhou jízdou, žádal si na posilněnou vína a sýra i jedl tak klidně a s takovou chutí, jako by vše bylo ')M '/. Krystúfek: v nejlepším pořádku. Královna uložila obě dítky na postel a usedla k nim, jako by jich chrániti chtěla před nebezpečím, jež od lidu jim hrozilo. Klidný a spokojený spánek jejich byl hroznou protivou k po- stavení královských jejich rodičů. Jak strašná byla noc tato, toho dů- kazem jest, že krásné rusé vlasy královniny do rána sešedivély. Král bavil se o nepatrných věcech se Šancem. Ten častěji přerušuje roz- pravu vycházel na ulici, jako by chtěl lid upokojiti, v skutku však. aby vše k zatčení krále připravil. Hluk, který se venku vzmáhal, počal krále naplňovati strachem. Kdykoliv Saiíce vyšel, prosil ho, aby se brzo zase vrátil, že s ním rád rozmlouvá. „Máteli zde most?" — r^íiOi j^s^ však vozy zatarasen.'^ — »»Tedy přebrodím se vodou." — „Dal jsem do brodu zatlouci koly, aby nikdo nemohl projíti." — TjTedy dejte vykliditi most.'* — „Chci vyhověti vašemu přání." Sauce vyšel ven napsal několik lístků na nejbližší obce, aby přišly rychle se zbraní, an prý král jest v městě. Venku byl neobyčejný ruch a hluk. Zvony bily na poplach, bubny vířily, lidé se sbíhali. V krátké době dům prokurátorův obklopen jest četnými ozbrojenými zástupy. Drzí zvědavci pronikli až do pokoje k panovníkovi a někteří z nich pravili k němu, že v něm poznávají krále. „Když poznáváte krále," vece královna uražena, „mluvte s ním uctivě, jak jste povinni." Ludvík XVI. vida, že nemožno déle zapírati, pravil : „Ano, jsem váš král, váš otec, jenž hledá útočiště v těchto krajinách. Urážky, které mně a rodině mé v Paříži bylo snášeti, a nemožnost, v kterou mne uvedli, abych nemohl konati dobrodiní, přinutily mne k útěku. Nechci opustiti království." Objav Saucea pravil: „Jsem tvým králem, ale nyní v moci tvé. Chceš zraditi svého krále, chceš vydati ho urputným jeho nepřátelům? Zachovej mou choť, mé dítky provázej, a ochraňiy mne, a za to slibuji ti odměnu, tobě i tvým, že jí není na světě rovno." Také královna zapřísahala prokurátora při všem, co mu na světě milého a svatého, aby zachránil krále a daufína. Ale ke tklivým prosbám témto Sauce neměl než vytáčky, že prý přísahal, že bude věren ná- rodu, zákonu a králi, ale že by všechny tři zradil, kdy by mu byl po vůli. Tu se královna obrátila prosebné na choť Sauceovu jako ženu a matku. Ale necitelná kramářka odsekla ji, že myslí na svého muže, jako ona na krále. Již pak železný kruh kolem krále byl tak pevně sevřen, že jen mocí bylo lze jej přetrhnouti. Městská rada sešedši se na poplašné znamení, přiměla krále, že odložil cestu až do svítáni. Bála se právě tak vojska Bouilléova jako rozkvaseného lidu a čekala, až jedna či druhá strana vytrhne ji z ne- snází. Vévoda (.'hoiseul dorazil do| Varennes z Pont de Sommvillu s oddělením vojska asi hodinu po zatčení krále. Ihned spěchal ke ka- sárnám, ale nenalezl nikoho doma, vojíni roztroušeni byli po krčmách. Ač nemel než 40 dragounů po ruce, chtěl přece s nepatrnou mocí tou vytrhnouti krále z neblahého jeho postavení. Oznámiv jim, že běží o zachování krále a rodiny jeho, tryskem přikvapil s družinou svou před dům, kde se král zdržoval. Touž dobou přidružil se k němu Damas se 6 muži, kteří s ním přibyli sem z Clermonta. Národní obrana obklopila toto malé oddělení vojska. Choiseul žádal, aby s vojskem útěk Ludvika XVL a jeho eatéeni. 585 svým mohl střici krále, dostal však za odpověď, že se o jeho bezpečnost postará národní obrana. Když dal vojínům rozkaz, aby přichystali se k boji, ta Dronet oznámil mu, že nalezne jen mrtvolu královu, užijeli násilí. Důstojníci žádali, aby směli mluviti s králem; to jim povo- leno. Co dleli na hoře, Sauce oznámil dragounům, že král na útěku jménem národa jest zatčen, a že pokládá je za příliš dobré občany, aby snad chtěli násilím krále odvésti. Goguelas radil králi, aby vsedl na koně, posadil před se daufina, královna aby si sedla na druhého, princezna na třetího a madame royale na čtvrtého koně ; aspoň 30 hu- sarů že jest ještě spolehlivých a s těmi že je chce vysekati, za hodinu že budou v bezpečí, ale že nesmějí ztratiti ani minuty. Tu král tázal se ho: „Můžeteli mi za to státi, že žádná koule nezasáhne královny, dítek nebo sestry? Přemýšlejme o té věci. Městská rada nevzpouzí se mému odchodu, jen chce, abych čekal až do rána. Za tři hodiny jest zde Bouillé, a pak pocestujeme bez nebezpečenství." Goguelas obrátil se ke královně; ta odpověděla: „Nemohu nic rozhodovati, král po- roučí, a povinností mou jest býti ho poslušná; ostatně Bouillé bude zde brzo." Bouillé byl poslední nadějí nešťastných manželů královských. Goguelas vrátiv se k dragounům pravil: „Král i královna jsou zde; vojíni, jsteli pro krále, chopte se zbraně." „Ať žije národ," zní jejich odpověď. Lid, jenž chvěl se před útokem, oddechl sobě a pro- volával slávu vojínům. Lid chtěl zatknouti Goguelasa, ten dal se na útěk; ač raněn byl kulí, přece se mu podařilo zachrániti se. Dragouni seskočivše s koní, vydali svou zbraň národní obraně. Rovněž neprospěl králi příchod rytmistra Deslona, jenž na zprávu o zatčení králově spěchal z Duna se 60 husary do Varennes, aby po- kusil se o jeho vysvobození. Přišed k městské bráně, nalezl ji zata- rasenou a četnými obránci národními obsazenou. Útokem nebylo lze vynutiti sobě průchodu, poněvadž ze všech stran národní obrany spě- chaly do města, a proti přesile ani největší udatnost nic by nezmohla. Husaři museli zůstati před městem, ale Deslonovi dovoleno, aby se směl odebrati ke králi. Přišed k němu, žádal ho za rozkazy. Král zoufaje již nad svým zachráněním odvětil: „Nemohu dávati rozkazů, jsem zajat; řekněte Bouilléovi, aby učinil, seč bude." Deslon zůstal se svými husary před branou očekávaje příchod Bouilléův, aby mohl se s ním účastniti osvobození králova. Den nastal. Před domem shromážděny byly veliké davy lidu; nepokoj stále rostl. Král objevil se u okna v oděvu lokajském s obli- čejem ospalým, ale ani slova nepronesl k lidu, aby ho upokojil. Jen málo hlasů provolalo: „Ať žije král," skoro všichni křičeli: „Do Pa- říže!" Mezi pátou a šestou hodinou dorazil do Varennes Romeuf, po- bočník Lafayettův, a Baillon, důstojník národní obrany Pařížské. Před domem prokurátorovým stál již vůz, v němž zapraženo bylo šest koní, obrácených směrem k Paříži. Královna dala si zavolati Romeufa, a když se dostavil, zasypala ho výčitkami, jak mohl přijati takové po- selství, jež přímo odporuje jeho ujišťování o věrnosti a oddanosti ke králi. Romeuť vymlouval se na povinnou poslušnost k svému generálu, jenž králi jest oddán, ale má za povinnost ústavy hájiti ; nescházelo prý mnoho a Lafayette byl by se stal obětí rozvztekleného lidu; král ne- 5:>« ^' Krystůfek: jednal by dobře, kdy by nadržoval nepřátelům Lafayettovým : „Váš La- fayette," zvolala královna, „má jen spojené obce severoamerické v hlavě, avšak uvidí, jak nebezpečnou věcí jest republika francouzská!*^ Vy- zvala Romeuřa, aby jí ukázal rozkaz, jejž má doručiti. Podal jí listinu, kterou ona ani celou nei)řečetši, rozhorleně zahodila. List ten padl na postel, na níž dauťin spal ; tu královna rychle po něm sáhajíc pra- vila: „Papír ten mohl by poskvrniti lože mého dítěte," a mrštila jím o zemi. Romeuť dojat jsa až k slzám zvedl listinu řka: „Madame, přála byste si, aby někdo jiný byl svědkem vaM zoufalosti?'* Po slovech těch královna se vzpamatovala. Prvá starost její byla o důstojníky, kteří od lidu byli zatčeni. „Nuže, pane, až odcestujeme, odporučuji péči vaší Damasa, Choisseula a Goguelasa." Všickni tři přičiněním Komeufovým zachráněni jsou při životě. Jinak nežli Romeuf vedl si Baillon ; ten snil již o odměně, kterou mu národ udělí. Když král k doléhání jeho, aby přílišným prodléváním nerozněcoval nepokoj, poukazoval k tomu, že obě dítky potřebují odpo- činku, Baillon slíbil, že přičiní se u lidu, aby král mohl se ve Varennech pozdržeti ; sotva vyšel ven, popouzel lid, aby urychlil odjezd králův, uváděje jim na mysl nebezpečenství, do něhož by upadli, kdy by po- dařilo se Bouilléovi vyrvati jim krále. Král očekával příchod Bouilléův s horečnou nedočkavostí, lid s tlukoucím srdcem. Nebo objevili se Bouillé s vojskem, pokud král v městě dlí, nezřízené zástupy lidu a národní obrany nemohou na odpor ani pomysliti : že by někdo ze zástupů vložil ruku na krále, to při sobeckosti a bázlivosti nižších tříd nebylo lze předpokládati. Prodlou- žiti pobyt ve Varennech bylo prospěchem krále, urychliti návrat do Pa- říže bylo prospěchem lidu. V městečku shromáždilo se na 10.000 mužů a žen. Čím dále tím nepokojnější byly davy, tím hlučnější výkřiky: „Zpět do Paříže." Drouet soptil, že sám krále i královnu odvleče do vozu, budouli se vzpouzeti. Konečné o osmé hodině ranní král dal svolení k odjezdu. Královna nechtíc, aby někdo nešetrně dotknul se jejího syna, sama pojala ho do náručí a odnesla do kočáru. Průvod královský vydal se na zpáteční cestu do Paříže, provázen jsa několika tisíci mužů národní obrany a ochrannými zástupy ozbrojeného lidu. Každou hodinu davy se rozmnožovaly. Z daleka široka přikvapili sem sedláci ozbrojeni jsouce cepy, podávkami a flintami. Rozčilení zástupů nabývalo nebezpečného rázu, nadávky, urážky a hrozby neměly konce. Tři tělesní strážníci sedící na kozlíku stále byli v nebezpečenství života. Před zavražděním chránila krále jeho dobromyslnost a slabost, královnu nevinné dítky, paní Alžbětu její nábožnost a skromnost. Proč nepřišel Bouillé vysvobodit krále V Proč nepokusil se, aby mocí vytrhl jej z rukou nepřátelských? Bouillé ten večer, co král byl zajat, odebral se o deváté hodině ze Stenaye do Duna, ale nevstoupil do města, nýbrž zůstal před branou pod šírým nebem, pevně maje za to, že asi mezi 2. a o. hodinou ranní tudy pojede král, anebo, kdy by so mu na cestě něco přihodilo, že přijedou rychlí poslové mu to oznámit. Čekal až do svítání, ale král nepřicházel. Boje se prozrazení vrátil se o čtvrté hodině ranní do Stenaye. Před branou městskou do- honili ho dva důstojníci hlásíce mu, že o Val 2. král ve Varennech byl útek Ludvika XVI. a jeho zatčení. .j-jT zatčen. Ibned dal pluku Hoyal-Allemandskému rozkaz k odchodu, ale pluk nebyl k odchodu připraven, poněvadž plukovník opomenul vyplniti nařízení generálovo, aby koně byli osedláni. Uplynuly tři čtvrti hodiny než pluk byl seraděn. Před městem Bouillé otevřeně oznámil vojínům, oč běží. „Král váš," pravil, „spěchal mezi vás, aby ve středu vašem nalezl útočiště, ale lid Yarenncský jej zatknul. Snad nenecháte krále svého v rukou vrahův ? Vzhůru k Varennům ! Táhnu s vámi, následujte mne!" Slova tato přijata s hlučným souhlasem. Ze Stenaye do Varennes jest pět mil cesty. Bouillé jel ostrým klusem. Ještě měl naději, že krále zachrání, poněvadž nemohl si pomysliti, že by městská rada Va- reimeská o své ujmě poslala krále zpět do Paříže, a poněvadž měl za to, že z jeho rozkazů aspoň tolik \í\iáQ vyplněno, aby po odchodu královu žádný posel nebyl propuštěn. Oeho se nejméně nadál, stalo se skutkem. Městská rada Yarenneská měla již rozkazy a jednala v sou- hlase s národním shromážděním. Když Bouillé o 9. hodině přicválal k Varennům, Deslon oznámil mu, že král o 8. hodině odcestoval, že v městě most zničen, ulice zataraseny, /ojsko že přešlo na stranu lidu a vůdcové jeho Damas, Choiseul a Goguelas že jsou zajati. Hořem se- vřelo se srdce jeho při této zprávě, ale nepozbýval ještě naděje, že oklikou podaří se mu vytrhnouti krále z moci lidu. Ihned poslal několik mužův, aby hledali brody, ale přes všechno úsilí nepodařilo se jim na- lézti místo, kudy by vojsko mohlo překročiti rozvodněnou řeku. Zatím ze všech stran spěchaly národní obrany k Varennům, vojenské po- sádky Metská a Verdunská strojily se pfispětí lidu na pomoc ; mužstvo i koňstvo dlouhou jízdou jsouce unaveni, byli k další Činnosti ne- schopni; tu Bouillé nahlédl, že vše je ztraceno, král i on, a že ne- zbývá mu než podrobiti se nutnosti. Vrátiv se s vojskem svým do Stenaye, nezdržel se tam, nýbrž s několika věrnými opustil Francii a odebral se do Lucemburska, aby ušel pronásledování. Oddanost svou ke králi dosvědčil přípisem k národnímu shromáždění, v němž veškeru vinu za útěk králův bére na sebe. Zatím se rodina královská ubírala zpět ku Paříži, provázena z Varennes Členy klubů nejbližších míst, národními strážemi a 150 dra- gouny, kteří odepřeli poslušnost svým představeným. Kolem vozů zazní- valo stálé volání: „Ať žije národ, af žije národní shromážděni!*^ Ze všech stran hrnulo se obyvatelstvo, aby spatřilo krále v moci lidu. Sotva jedny davy zmizely, byly tu již nové. Vozy ujížděly dosti rychle, poněvadž průvodci báli se Bouilléa, aby nepřikvapil a krále jim ne- vychvátil. Utrpení, jež královská rodina vystála na této cestě, nelze vylíčiti. Králi bylo slyšeti trpké výčitky o jeho útěku po každé, když místní představení podávali mu klíče na důkaz prý věrnosti a oddanosti. V Menehouldě starosta města toho vyčítal králi, že chtěl Francii vy- dati nepřátelům. Klidně odpověděl král. Že lid jest na omylu o jeho pravých úmyslech, vždy prý blaho národa bylo přední jeho péčí. Mezi (lermontera a Menehouldem šlechtic Dampierre, uslyšev o neštěstí krá- lově, 8i)ěchal k němu, aby ho ubezpečil svou soustrastí a věrností. Šlechetné jednání jeho rozpálilo lid ; udatnosti jeho však se podařilo vytrhnouti se divochům a dostati se do sirého pole. Národní stráže 538 •/. Krystůfek: pustily se za nim : byl zavražděn a hlava jeho na píku nabodnuta. Na celé cestě město jen Chalons činilo častnou výminku. S bolem a zá- rmutkem obyvatelé patřili na neblahé postavení královo a snažili se osladiti mu pobyt v městě svém. Královská rodina ubytovala se v témž domě, kde královna přijata byla s takovým nadšením, když jako dau- finka z Rakouska sem přibyla. Mnozí, kteří vzpomněli si na ten den, propukli v pláč. Královna byla dojata. Mladé dívky přinesly jí kytice a nabízely jí služby své. Městské úřady litovaly toho velice, že ne- mohou krále vysvoboditi, ale udaly mu spůsob, jak by se mohl za- chrániti. Z pokoje, ve kterém ubytován byl daufin, vedly tajné dvéře ke skryté chodbě, tudy prý může král v přestrojení uprchnouti, ale toliko on sám. Král lekaje se nebezpečenství, které hrozilo královně, sestře a dítkám jeho, nepřijal návrhu toho. Královské smýšlení Chalonských zarazilo revolucionáře. Ještě týž večer poslali do Remeše o pomoc, aby mohli zastrašiti obyvatelstvo. Z Remeše poslali do Chalonů zástup nejhorších chlapů. Ti dorazili tam o 10. hodině. Byl den Božího těla. Jakmile přišli, donutili kněze, aby u Sanctus přerušil mši, kázali zapřáhnouti koně a doléhali na krále, aby odcestoval. Král, aby ušetřil město od neštěstí, byl jim po vůli. Na cestě stěžovali si, že mají hlad. Královna majíc soustrast i s nimi, dala jim ze svých zásob. „Nedotýkejte se toho, jest to otrá- veno, jinak by vám to nedali," zvolal někdo ze zástupu. Král, popuzen jsa touto urážkou, sám jedl z toho a dal svým dítkám. To poněkud zmírnilo jejich surovost. V Epernayi obyvatelstvo veškero bylo u vysoké míře podrážděno ; tu bylo králi opět snášeti výčitky a urážky. Jeden ze zástupu pravil svému soudruhu: „Postav se přede mne, abych mohl dobře zaměřiti na královnu, aniž by se vědělo, odkud rána vyšla." V nouzi této jakýsi p. Cazotte stal se ochráncem rodiny královské. Znaje nepřátelské smýšlení lidu vyslal do města syna svého zabránit, aby lid nemohl pro- vésti nekalých svých záměrů. Skutečně podařilo se mu udržeti rozka- cené množství na uzdě. Paní Alžběta, která ho znala, vidouc ho v čele takových ztřeštěnců, nemohla se zdržeti a tajně mu řekla: „Také vy, Cazotte?" — „Jsem zde, abych vás zachránil, hlavní věcí jest, abyste se stavěla, jako byste mne neznala." Přispěním jeho královská rodina dostala se bez úrazu do svých vozů, které hnuly se ku předu. Konečně mezi Epernayem a Dormansem dostavili se poslové národního shro- máždění. Po celé cestě dostávalo se jim od lidu důkazů lásky a pří- chylnosti; mohli býti jisti, že uposlechne slov jejich. Zastavivše vůz oznámili králi příčinu svého poslání. Poděkoval se jim za starost, kterou shromáždění národní o něho má. Ve společnosti jejich byl Damas jiný pobočník Jiafayettův, který ujal se velitelství, načež se průvod dále ubíral. Král pozval Latour-Maubourga, aby si k němu do vozu sedl, ten však, stydě se za svůj úkol, nepřijal tohoto pozvání, nýbrž sedl si do vozu paní Tourzelové, po níž dal se u královny omluviti, že jen proto přijal úkol ten, aby mohl králi prospěti, ostatně aby hleděla získati Barnava, pak že věci mohou se obrátiti ještě k dobrému. útek Ludvika XVL a jeho zatÓenL íúW) Barnave úplně byl získán; citlivější povahy nemohly odolati vzne- šenosti a laskavosti královnině. Barnave, dojat jsa neštěstím královské rodiny, změnil republikánské smýšlení své ve smýšlení monarchicko- konstitační. Mladý daufín hned od prvého setkání jevil k nému velikou příchylnost. Jinak vedl si zarputilý Pétion. Ten nešetrně sedl si na prvé místo mezi krále a královnu, Barnave skromně mezi paní Alžbětu a princeznu. Pétion při každé příležitosti dával úmyslné na jevo svou republikánskou drsnost. Ye voze jedl a pil velmi nečistě, vyhazoval kosti oknem skoro královi do obličeje, mlčky utrhl sklenici, když paní Alžběta chtěla mu opět naliti. Nad takovou sprostotou byl Barnave všecek bez sebe. Když královna požádala ho, aby něco pojedl, odvětil Barnave : „V tak vážných chvílích poslové národního shromáždění musejí míti na zřeteli jen Jejich Veličenstva a své poslání, nikoliv však tělesné své potřeby." Uctivé a odměřené chování Barnavovo získalo mu důvěru obou vznešených paní. Král dal se s Pétionem do řeči o poměrech Francie, o svém útěku a o potřebě sesíliti výkonnou moc, poněvadž Francie nemůže býti republikou. „Ještě ne," odpověděl Pétion, „po- něvadž Francouzové dosud nejsou zralí pro republiku, pro kterou jsem vždy byl." Tato odpovědí tak urazila krále, že po celé cestě už s Pé- tionem nepromluvil ani slova. Avšak nejen k pokořené vznešenosti, nýbrž i k nevinnému mládí Pétion choval se neurvale. Zahrávaje si vrkoči mladého daufína, mezi řečí zatáhl ho několikráte za vlasy tak silně, že hoch bolestně vykřikl. Královna uražena jsouc touto netesa- ností, zvolala: „Dejte mi mého syna, jest uvyklý pečlivějšímu zacházení a ne takovéto důvěrnosti." — Na další cestě venkovský farář přiblížil se ke králi, aby mu projevil svou úctu a soustrast ; za to byl od luzy chycen, koňům pod nohy vržen, i měl zahynouti. Pohledu toho Barnave nesnesl; uchvácen jsa šlechetným zápalem, zvolal ze všech sil svých: „Tygři, což přestali jste býti Francouzi? Či z národa hrdin stal se národ zákeřníků?" Lid se při těch slovech vzpamatoval, a kněz za- chráněn při životě. Barnave byl by při tom málem vypadl z kočáru, ale paní Alžběta zadržela ho za kabát. Král a královna porozuměli, že opposiční řečník, který tepe nesprávnosti vlády, v dobách bouřlivých může prokázati platnější služby, nežli úslužní chvalořečníci, kteří mají na mysli jen svůj prospěch. V jednom hostinci na cestě, kde zastavili, Barnave mluvil s krá- lovnou o věcech royalistův, kteří prospěchu vlády tak špatně hájili, clitěl prý už králi svou pomoc nabídnouti. „A co jsme měli Činiti?" tázala se královna. — „Získati si přízeň lidu," odvětil Barnave. — „Ale mne o přízeň lidu připravili," pravila královna. — „Vám jest snáze si ji znova dobyti, než mně ji obdržeti," pravil Barnave. Král pozval všechny tři posly, aby s ním obědvali. Pétion při té příležitosti mluvil tak surovým spůsobem o náboženství, že paní Alžběta nemohla se zdržeti, aby rouhače nepoučila o lichosti jeho náhledův. A přece ješitný Pétion se domníval, že se princezna Alžběta smrtelně do něho zamilovala. Král hovořil s Barnavem o svém útěku a o svých čistých úmyslech, a on ve svých odpovědech okázal tolik rozvážnosti, prozí- ravosti a umírněnosti, že krále zcela sobě naklonil. V noci z 20. na 21. června král opustil Paříž a 25. června opět 040 '/. Krystůfek: tam přicliázel. V Meaux přijalo ho silné oddélení národní obrany. Od- poledne dorazily povozy k bráně Pařížské. Nepřehledné zástupy lidu rozestaveny byly po celé cesté, kudy prftvod mel se ubírati. Rozpou- tané vášně lidu pořád mocněji a mocněji doléhaly na cestující, zavřené v kočáře. Královna omdlela, brzy však přišla k sobě. Den byl parny. Slunce žhoucí, jehož paprsky odrážely se od dlažby a bodáků, div ne- spálilo vůz, v němž tolik osob bylo stěsnáno. Oblaky prachu, způsobe- ného od nohou 300. 000 diváků, byly jediným závojem, který chvílemi zahaloval ponížení královo i královnino před radostí lidu. Pot koní, horoucí dech toho stísněného a rozkvašeného množství kazily povětří, (cestujícím nedostávalo se vzduchu k dýchání. Pot lil se dítkám z cela. Královna strachujíc se o ně, odhrnula poboění záclonu a obrátivši se k lidu, aby ho pohnula k útrpnosti, pravila: „Vizte, pánové, v jakém stavu jsou mé ubohé dítky, — udusíme se." — .,Však my tě ještě jinače udusíme,'* zavznělo výhružně z davu. Kady vojska vůz střehou- cího prudkými nárazy davů ěastěji byly prolomeny: jednotlivci, použivše vhodné chvíle, vylezli na stupátko, v ponížení královské důstojnosti se kochajíce. Průvod ten, podobný cestě nenáviděného zločince ku popra- višti. jen zvolna posouval se prostředkem řinčících šavlí a bolestných výkřiků lidí koňskými kopyty pošlapaných. Z očí zástupů šlehaly blesky nenávisti, z úst zavznívaly hrozby a urážky ; žádná hlava nebyla obna- žena, ani kdo cítili s králem, neodvážili se smeknouti klobouku, strachu- jíce se o svůj život. Lafayette, obávaje se zločinného útoku a nástrah v ulicích Pařížských, vyzval Damasa, velitele průvodu, aby netáhl městem. Od brány ďEtoilc až k Tuileriím rozestavil vojsko v hustých řadách. Národní obrana také byla ve zbroji, aby udržovala pořádek ; opřena jsouc o zbraň nebo držíc ji obráceně jako na znamení smutku, stála zde vzdorovitě, nejvyššího pána svého si nevšímajíc. Četná ná- věští na rozích oznamovala lidu: „Kdo bude králi tleskati, potrestán bude holí, kdo ho urazí, potrestán bude provazem." Ale lid nevšímal si toho nařízení, vždyť nebylo nikoho, kdo by je prováděl. Cím blíže průvod blížil se Tuileriím, tím větší byl hluk, tím příkřejší byla slova, kterými lid zasypával královskou rodinu a hlavně královnu. Jen hustým řadám vojska a národní obrany bylo děkovati, že nestihla jich žádná pohroma. Konečně přiblížil se průvod k Tuileriím: v prvém kočáře seděl král, královna a Barnave, na kozlíku tři tělesní strážníci, sevřeni jsouce pěti národními branci, za nimi jela paní Alžběta s Latour-Man- bourgem; pak následoval vůz s dvěma komornými. Před nimi jeli ve zvláštním voze, ověnčeni jsouce dubovým listím, Drouet a Guillaume přijímajíce pozdravy a pocty velikých davův; byl to triumf vítězného generála, vlekoucího za sebou nešťastnou oběť. Vozy vjely do Tuilerií po padacím mostě. Lafayette v čele svého štábu jel napřed. Zástupové lidu zaplavily zahradu, terasy a bránu do zámku. Branná moc jen stěží udržovala volný průchod. Král i královna slezli před terasou. Lid přihrnul se sem, aby viděl, jak královská ro- dina z vozů vystupuje. Královna dovedla oceniti nenávist lidu, ale ne- všímala si jí, strachujíc se jen o život králův a tělesných stráží. Proto prosila liarnava, aby lulěl nad jich životem. Ten slíbil, že podstoupí raději smrt, než aby trpěl, by jim bylo ublíženo, a slibu svému dostál útěk Ludvíka X VI. a jeho zatčeni. 54 1 v plné mire. U vchodu na schody stál Lafayette ; královna spozorovavši ho zvolala: ,,Pane Lafayette, ochraňte tělesných stráží!" Barnave uchlá- choliv rozkacené množství, které dychtilo po krvi tělesných stráží, na- iMdil, ahy odvedeny byly do zámku, až sněm rozhodne o jich osudu. Hned na to Barnave a Pétion, jesté celí jsouce zaprášeni, ode- brali se do sněmovny, aby podali zprávu o své cestě. Prvý učinil to spů- sobem objektivním, nezatíijiv sněmu opatření, jež učinili proti možným výtržnostem. Královskou rodinu potkali prý mezi Epernayem a Dor- mausom, načež jeden z nich přečetl králi nález národního shromáždění, který ustanovoval jejich poselství. Král odpověděl, že nikdy neměl v úmyslu překročiti hranice říšské. Na další cestě bylo prý jejich sta- rostí, aby královská rodina byla v bezpečnosti a při horlivosti, obětov- nosti, odvaze a smyslu pro veřejný pořádek jak u lidu tak u vojska že se jim to podařilo. Ckol svůj že vykonali ke cti Francie a sněmu. Pétion neměl, co by k líčení Barnavovu připojil, ale nemohl si ode- příti, aby zalichotil obecnému lidu. Když vůz s královskou rodinou za- stavil se před Tuileriemi, tu povstalo prý pohnutí mezi lidem, jež by mohlo nesprávně býti vykládáno, ač nebylo způsobeno jen přílišnou to- liko horlivostí. Lid chtěl se zmocniti osob sedících na kozlíku, aby neutekly, ale když komisaři oznámili lidu nález sněmu, bez obtíží mohly odebrati se do zámku. Poněvadž u dveří povstala tlačenice, chtěl prý zjednati pořádek, a tu jeden národní branec chytil ho za límec, ale jakmile poznal, že jest poslancem, lid i národní obrana prokazovaly mu obvyklou úctu. Národní shromáždění se usneslo, aby tělesní strážníci odvedeni byli do vězení a podrobeni výslechu. „Tu jsme opět!" zvolal král smutně, když se vůz zastavil u dveří. On slezl prvý, za ním dítky, které od národních brancův na rukou odneseny do zámku. Po tom vystoupila královna; byla velmi slabá. Viťomte Noailles a vévoda z Aiguillona nabídli jí rámě své, aby ji doprovodili. Královna velitelsky odvrátila se od nich, nechtíc přijati ochrany osobních nepřátel, kteří byli horlivými zastanci revoluce ; v tom spozorovala poslance z pravice i požádala ho, aby ji doprovodil do její komnaty. Když už tam byla, nová starost svírala srdce její; dítky její dlouho nepřicházely — nemyslila jinak, než že bude chována jako ve vězení nebo že od své jediné naděje a útěchy, od svých dítek, bude odloučena. Ale ještě týž večer ji daulin navštívil. Král vstoupiv do své komnaty, byl na oko klidný, ale duší jeho zmítalo tisícero myšlenek. Jak děsná přítomnost a ještě děsnější bu- doucnoát otvírala se jiřed ním! V tom Lafayette, vstoupiv do komnaty, pravil: „Vaše Veličenstvo zná mou oddanost, však netajil jsem se nikdy, kdy byste odloučil věc svou od věci národa, že zůstanu při národu.*' — ^To jest pravda," odvětil král, ,. držíte se zásad svých, to jest věcí strany. Pravím vám bez obalu, že jsem až do posledních dnů domníval se, že jsem od vás obklopen vírem lidí vašeho smýšlení, abych byl držán v klamu, že to není mínění Francie. Avšak na této cestě jsem se přesvědčil, že jsem se klamal a že jest to vůle obecná." — „Máli vaše Veličenstvo nějaké rozkazy, které by mně dalo?" — „Zdá se mi," odpověděl král, „že jest mi spíše poslouchati než rozkazy dávati." Když mu Lafayette oznámil nález národního shromáždění, král nejevil 542 J. Krystúfek: žádného pohnutí, ale královna nemohla přemoci stísněného svého citu. Chtěla přinutiti Lafayetta, ahy přijal klíčky od skřínek, které zůstaly v kočárech. On odepřel býti jí v tom po vůli řka, že nikdo nepomýšlí na to, skřínky otevříti. Když nechtěl klíčů přijati, sama dala mu je do klobouku. „Vaší milosti královské nezbude nic jiného než vžiti je opět k sobě," pravil Lafayette, „nebot se jich nedotknu." — „Nuže dobře," odvěce královna mrzutě, „však najdu lidí méně úzkostlivých, nežli jste vy." — Král odebral se do své komnaty, napsal několik listin a odevzdal je sloužícímu, aby je dal Lafayettovi k přehlednutí. Gene- rála to mrzelo, že se mu připisuje dozor nad činy královými ; chtěl, aby služba zevně podržela dřívější spůsoby svobodného jednání. V zasedání večerním dne 22. Června byla sněmovnou rozšířena zpráva: „Jest zatčen!" — a zpráva ta brzo úředně byla potvrzena. Dne 24. června poštmistr Drouet představil se národnímu shromáždění a vypravoval, jak poznal krále a co učinil, aby ho zatknul. Předseda ubezpečoval ho, že Francie děkuje mu za služby, neboť prý ji za- chránil před velikým neštěstím. Ve schůzi dne 25. června k návrhu ústavního výboru usneseno, aby králi i královně, jakmile vstoupí do Tuilerií, dána byla zvláštní stráž, která by pod velením Lafayettovým ručila za jeho bezpečnost. Proti návrhu tomu opřel se Malouet řka, že je protiústavní, ježto krále zbavuje svobody a přenáší na sněm veškeru státní moc. Po živé debatě návrh ústavního výboru přijat ohromnou většinou. Ve schůzi dne 26. června sneseno, aby soud okresu Tuileri- ského vyšetřoval útěk králův a hned přikročil k výslechu zatčených osob, též aby ze sněmu vysláni byli tři komisaři, kteří by přijali a sepsali vyjádření královo a královnino. Proti návrhu tomu prudce mluvil Robespierre : „Zásadou jest, aby táž moc, které svěřeno část vy- šetřování, provedla celé vyšetřování. Ať nikdo neříká, že by důstojnost královská byla snížena. Občan, občanka, člověk kterýkoliv a jakého- koliv postavení nemůže nikdy býti zákonem ponížen. Královna jest občankou a král v tomto okamžení občanem národu zodpovědným a jakožto prvý úředník veřejný má býti podroben zákonu." Proti mínění Robespierrovu povstali Duport, Malouet a Troiíchet, dokazujíce jeho ne- podstatnost a neoprávněnost. Sněm připojil se k jejich vývodům a vyslal tři komisary, aby přijali vysvětlení královo a královnino. Ludvík XVI. v době této řídil se radou Barnavovou, jehož snahou bylo smířiti království se změnami, jež způsobila revoluce ve vŠech řádech říŠe. Odpověď, kterou král dal komisarům vyslaným k němu, aby se ho tázali na události 21. června, dýše duchem Barnavovým. Král prohlásil, že nepodrobí se výslechu, ale že vyhoví přání sněmu, aby podal vysvětlení. „Pohnutkou mého odchodu byly hrozby a urážky, které se mi staly 18. dubna, a které zůstávaly bez trestu. Domníval jsem se, že nemohu ani bezpečně ani se ctí v Paříži zůstati. Nemoha odejíti veřejně, rozhodl jsem se odejíti v noci a bez průvodu; nikdy nebylo mým úmyslem opustiti království, důkazem toho, že v Mont- medech připraven byl můj příbytek. Teprve na cestě poznal jsem, jak veřejné mínění jest zaujato pro ústavu ; poznav vůli obecenstva neváhal jsem ani chvíli obětovati blahu národa osobní své prospěchy." Odpověď královnina byla krátká, ale rázná. „Poněvadž král chtěl odcestovati útek Ludvika X VI. a jeho zatčeni. 543 s ditkami, nic na světě nebylo by mne zdrželo, abych ho nenásledo- vala. Dokázala jsem za dvě léta s důstatek v trudných okolnostech, že ho nikdy neopustím. Co mne ještě více přimělo, byla jistota, že král nikdy neopustí říše. Kdy by byl tak chtěl učiniti, byla bych užila veškerého vlivu, abych ho od toho odvrátila. Vychovatelka mého syna nevěděla nic o účelu naší cesty a rozkazy k odchodu dostala teprv několik hodin před ním. Všichni tři rychlí poslové a obě komornice nevěděli nic o příčinách a účelu cesty.'' Markýz Bouillé zaslal národnímu shromáždění připiš, v němž veškeru vinu za útěk králův bére na sebe, aby tak odvrátil od krále obecný hněv. „Král učinil právě pokus, aby roztrhal okovy; slepý osud, jemuž říše jsou podrobeny, rozhodl jinak; jest vaším vězněm. Dni jeho i dni královniny jsou v rukou národa, jenž působením vaším zdi- vočel a jenž jest v opovržení u celého světa." Pak mluví v přípise tom o stranách, které zmítají Francií, o Lafayettovi, jenž touží po republice, o klubech, které zkazily armádu, a že on v okolnostech takových radil králi, aby opustil Paříž, ale král i královna že dlouho se zdráhali mu býti v tom po vůli, až události 18. dubna další pobyt v Paříži učinily jim nemožný, a proto chtěli odebrati se do Mont- médů, ne aby dřívější poměry obnovili, nýbrž aby na sněme žádali za opravu ústavy. „Věřte mi,'^ pravil k národnímu shromáždění na konci svého listu, „všichni panovníci celého světa ohroženi jsou pří- šerou, kterou jste zplodili, a přepadnou naši nešťastnou vlast. Znám naše síly; všeliká naděje odporu jest pouhý klam, a brzo ztrestáni budete pro postrach světa. Neobviňujte nikoho, že spikl se proti vaší pekelné ústavě; král nevydal rozkazů, které podepsal: já sám všecko jsem nařídil ; proti mně samému musíte naostřiti své dýky a připraviti jedy. Za dni královy a královniny jste zodpovědní všem králům celého světa ; budeli jim zkřiven jediný vlas na hlavě, nezůstane z Paříže ani kámen na kameni. Znám všechny stezky; povedu cizí vojska." Sněm pohrdnuv tímto listem psancovým, přešel přes něj k dennímu pořádku. V prvých dnech rodina královská podrobena byla nejpřísnější dohlídce. Celé Tuilerii zataženy byly trojbarevnou stuhou, mříže zahnad a dvorů byly uzamčeny. Ani členům národního shromáždění nebylo dovoleno vstoupiti do zahrady, poněvadž by jinak přístup obecnému lidu nemohl býti zakázán. V zahradě bylo pravé ležení vojenské, na chodbách hemžilo se množství branného mužstva. Kdo nenáležel přísně k služebnictvu, nesměl do zámku vstoupiti, a i ten při příchodu a odchodu podroben byl přísné prohlídce. Stráže stály ve všech sálech a na všech chodbách, při všech východech, ve průchodech mezi lož- nicí královou a královninou, ano i na střeše. Kominíci museli pro- zkoumati komíny, zdali by jimi královská rodina nemohla uprchnouti. Gouvion nechtěl převzíti hlídání královny, nebudouli některé dvéře zazděny. Každé místo i sebe tajnější bylo hlídáno. Ani studu ženského nebylo šetřeno. Dvéře u ložnice královniny zůstávaly otevřeny; před muži národní obrany královna musila uléhati na lože, spáti a opět vstá- vati. Konečně i Lafayette nahlédl nepříslušnost toho opatření, a stráž zůstala jen tak dlouho v komnatě, pokud královna byla vzhůru ; když chtěla odebrati se na lože, stráž odešla na chodbu, ale dvéře musely zůstati 544 ^' Ri^g^r: pootevřeny, aby stráž mohla míti královnu stále na očích. U večer komorná posunula svou postel mezi postel královninu a dvéře a uchrá- nila ji tak přede zraky stráží. Jedné noci královna nemohouc spáti počala čísti, strážník, pustiv všelikou slušnosť mimo sebe, odhrnul záclonu a posadil se k ni na postel: „Vidím, že nemůžete usnouti, povídejme si něco, to jest lepší pro vás." Královna přemáhajíc ustrnutí své, dala mu jemným spůsobem na jevo, jak jeho důvěrnost jest ne- místná. Jsouc příliš hrdá, aby si Lafayettovi stěžovala, snášela všechna příkoří s myslí hrdinskou. Ale třebas ústa její mlčela, vrásky na jejím obličeji byly toho důkazem, že nitro její sžíráno jest velikým hořem. Síly a statečnosti bylo jí u vysokém stupni potřebí, neboť král, jenž byl až dosud mužně odolával všem protivenstvím, nyní náhle klesl na mysli, jako zdrcen břemenem tolikerých bolestí a příkoří. Zabrán jsa v myšlenky své nepromluvil po deset dní ani slova; i zdálo se, jako by chtěl zemříti dříve, než vyprší hodina jeho. Královna posléze vrhla se mu k nohám a ukazujíc mu na dítky, vytrhla ho ze zádumčivosti jeho: „řietřme všech sil svých, abychom tento dlouhý boj s osudem vydrželi! Jeli záhuba již nevyhnutelná, člověk může aspoň voliti si spůsob, jakým chce zahynouti. Umřeme po královsku a neočekávejme, až přijdou, aby nás v našich komnatách zardousili."^ Pohled na milova- nou manželku a nevinné dítky vzpružil znova pokleslé síly královy, avšak ne k velikým činům, nýbrž k bezpříkladnému utrpení. O samosprávě v Uhrách- Pífie dr. Bohuš Rieger. (Pokračování.) elze upříti, že reforma r. 1891 v jednom směru převrací dosa- vadní základy úřadu vrchnožupanského. Dosavad vrchní župan .představoval státního dozorce naproti orgánům municipálním ; nyní, kdy všichni správní úředníci, i sám místožupan, mají býti orříány státními, mohly by tyto orgány míti jediného chefa, budto vrch- ního župana nebo místožupana; druhý chef jeví se organicky zbytečným, jako historický přežitek poměrů již změněných. Proto v komisi, již sněm uherský zvolil ku projednání správní reformy, zdvihl se odpor proti zachování úřadu vrchnožupanského nebo do případě místožupan- ského ; jmenovitě hrabě Apponyi navrhl, aby oba tyto úřady přetvo- řeny byly v jediný pode jménem vrchního župana, — ale bez úspěchu. ') ') Zdržením tisku uabvlí jsme možnosti hleděti také k usnesením siiěmov- o santosprávé v Uhrách. 545 Jednak vytýkalo se, že by dva chefové působností namnoze rovno- běžnou rušili harmonii, odbornost a důslednost veřejné správy. Avšak jakkoliv osnova praví, že vrchní župan je v čele veškeré správy koml- tátní, v skutku je nadřízen celému správnímu organismu spíše jako vrchní dozorce, nikoli jako pravý ředitel správy, neboť vnitřní správa i nadále svěřuje se vlastně vedení místožupanovu. Takovýto dualismus lze nej- spíše snésti, když jeden chef soustředí moc dispositivní, druhému pak připadá pouze vrchní dohled. Dle toho komise sněmovní (jak později blíže uvedeme) vynasnažila se, když ne vyloučiti, aspoň znamenitě obmeziti dispositivní funkce, vrchnímu županu osnovou přikázané, ze- jména v poměru k valným hromadám komitátů, a tedy zachovati mu především ráz orgánu dohlédacího a kontrolujícího. 1 bude vrchní župan míti diapositivu celkem jen uvnitř svého práva dozorčího, nebo kdekoli mu ji zákon jinak svěřuje vlastně na místě a jménem vlády (prostředkem delegace či decentralisace z působnosti ministrův '). Jiné námitky proti úřadu vrchnožupanskému zakládají se v jeho povaze jakožto politického vládního důvěrníka. Postátění správních orgánů mělo by veřejnou správu tak říkajíc objektisovati, tak aby ne- podléhala zájmům a vlivům strannickým a neřídila se změnami panu- jící vlády a strany sněmovní. To však stává se nemožným, když vrchní župan, byť i neměl moci dispositivní, bude odvolatelným politickým dozorcem a agentem ; ano, jeho vliv na úřednictvo a správu, po případě jeho „osobní vláda'' bude i veřejným svobodám rozhodně škodlivá a nebezpečna. K námitkám těm z druhé strany odpovídáno, že soustava vlády purlamentární toho vyžaduje, aby odpovědní ministři mohli do- statečně dohlížeti k byrokracii, aby měli své důvěrníky, kteří by jejich záměry v mezích zákona a slušnosti hleděli uskutečňovati, kteří by hájili vládní politiky a podávali jim vhodné informace. Třeba toho tím více, že kongregace komitátní jsou 'nadány také znamenitými právy politickými. Mimo to i poměry národnostní prý toho vyžadují, aby vláda uherská měla v komitátech své zvláštní důvěrníky. Protož bude prý to zajisté jen ve prospěch individuální a politické svobody, i pro dobrotu a stabilitu správy, když politický ráz bude míti zvláštní vrchní dozorce, když politickým chefem bude vrchní župan, a nikoli sám vlastní ře- ditel vnitřní správy, místožupan Také jediný úředník nestačil by za- stávati velice rozsáhlý obor obou těchto úředníků, zvláště když vrchní župan po případě stojí zároveň v čele městského municipia. Sněmovní komise tedy tak jako vládní osnova ponechala obě historické hodnosti : vrchního župana i raístožupana. Nicméně byla sou- hlasně tím více uznána potřeba rádné služební progniatiky, správného zákona disciplinárního, jakož i pravidelného správního soudnictví, tak aby jak sami správní úředníci, tak i občanstvo uchráněno bylo všeliké ') Vůbec nabyl převahy náhled, že jen ten muže platné kontrolu vykoná- vati (obzvíáštr také v oboru íiiianí^niin), kdo ve skute5 54n B. Bieger: libovůle, aby ve správě veřejné vládlo právo. ') Ostatně sněmovní ko- mise na hodnosti vrcbnoiupanské učinila některé změny. Zejm. vzhledem k důležitosti tohoto úřadu každý uchazeč má býti aspoň 28 let stár, a vykázati se theoretickým vzděláním, jaké je předepsáno pro místo- župana, vrchního notáře a služného, jakož i tříletou správní praxí. *) Naproti vrchnímu županu, jakožto zástupci a dozorci státnímu, stál dle zákonů r. 1870 a 1886 vlastní municipální magistráty jejž však reforma r. 1891 postáťuje. Obsahuje v sobě především orgány ústředny zřízené v sídle komitátu. K nim počítají se: místožupan, notář, fiskál, předseda soudu sirotčího i s přísedícími (r. 1886 vrchní notář a vrchní fiskál s náměstky); dále dle zák. 1870: pokladník, vrchní fysik, vrchní inženýr, archivář, vrchní účetní, otec sirotčí, zvě- rolékař, — dle zák. 1886 pak: fysik, pokladník vrchní, pp příp. i zvláštní sirotčí nebo jiný, kontrolor, vrchní účetní po příp. s ná- městky, archivář, evidenční úředník soudu sirotčího, knihvedoucí téhož soudu a zvěrolékař. Yedlé orgánův ústředních každý komitát má ještě úředníky zevnější čili okresní, kteří sídlí v jednotlivých okresech, a sice od r. 1886 v určitých okresních sídlech. K orgánům zevnějším náleží především služný (Stuhlrichter), dle zák. 1886 vrchní služný a služný jemu přidělený ; naproti komitátu s nimi na roven jsou postaveni i purk- mistři měst s regulovaným magistrátem. V další řadě počítal sem zákon 1870 okresního lékaře, inženýra, účetního a otce sirotčího, zákon 1886 okresního lékaře, zvěrolékaře a účetního; avšak tyto orgány zřizovány jen dle místní potřeby.^) Celkem ze všech těchto orgánů jsou správními úředníky sku- tečně dispositivními (s jurisdikcí) pouze místožupan a služný. Pouze ') Ministerský předseda hr. Szapáry slíbil, že na podzim předloží osnovu zákona o správním soiidnictvi, a připustil, aby vešel v život současně s reformou komitátní správy. Některé předpisy služební pragmatiky a zákona disciplinárního lze prý po pl*ípadé pojmouti do osnovy o správní reformě. •) V pi-íčině pense zfistanou v platnosti předpisy §. 59 municip. zákona 1886 jen pro vrchní župany jmenované před zavedením správní reformy. l'ro vrchní župany napotom jmenované platiti mají předpisy všeobecného zá- kona pensijního (či. 11: 1885). Výjimku činí pouze pi-ípad, když panovník vrchního župana libovolně místa sprostí; tu pak, jestliže nesloužil celých 5 let, má nárok na odbytné, jinak dostane se mu pense, jejíž výše řídí se dle doby služební, zejména dle toho, zdali sloužil aspoň 10 let neb nikoli (g. 48 dle usnesení komise). Otázka, kterak má býti upraven disci- plinární soud a řízení proti vrchním županům, odložena do pi*íštilio discipli- nárního zákona. Přísahu svou vykonati má vrchní župan před valnou hro- madou komitátu (nikoli do rukou ministerského předsedy). Mimo to sněmovní komise připustila pouze prozatímně spojování vrchní agendy několika municipií; vypustila piedpis, že v neprázdní místožupanově za- stává vrchního župana zástupce vyslaný ministrem vnitra- zachovala předpis, že vrchní župan je povinen bydleti v úředním sidle komitátu, a jen do roka po zavedení nového zákona mňže býti od toho dispensován, pokud aspoň v komitátu má své stálé bydliště, a j. Marné někteii do- máhali se toho, aby byla stanovena inkompatibilita mezi hodností vrchno- županskou a členstvím vyšší sněmovny. *"•) Kdekoli působnost okresního lékaře, zvěrolékaře neb účetního vztahovala se na několik okresů, náleželo municipiu ustanoviti jich úíední sídlo. K odúvodněu('mu návrhu municipia mohl ministr vnitra okresním úřed- níkům povoliti lhůtu ke splněni jich sídelní povinnosti. o samosprávě v Uhrách, 547 jejich úřady, jakož i úřady notáře a fiskála, ke kterým potřebí zvlášt- ního odborného vzdělání, byly bezprostředně upraveny municipálními zákony 1870 a 1886. Stanoviti působnost ostatních úředníkův a slu- žebníků, zároveň osobní status a celé zařízení personálu výpomocného a manipulačního bylo ponecháno samému municipiu, arci se schválením ministra vnitra, a v mezích či. 15: 1883 o hospodářství koraitátů. Vlastním chefem magistrátu byl nnstožnpan Jeť to dle zák. 1870 a 1886 prvý úředník, jenž jménem municipia řídí veřejnou správu (státní i municipální). Vykonává jak usnesení valné hromady komitátní, tak i nařízení vládní; od r. 1886 vykonává také rozkazy, jež vrchní župan vydá uvnitř své působnosti dohlédající a kontrolující, llovnéž 8 výhradou právních prostředků rozhoduje ve všech správních zále- žitostech, jež nejsou přikázány valné hromadě, výboru správi^ímu nebo jednotlivým orgánům. Nařizuje také politickou exekuci (užití brachia), disponuje municipálními úředníky a personálem výpomocným a mani- pulačním, jakož i dohlíží k jich činnosti ; v mezích rozpočtu vydává poukazy na pokladnu domestikální. Vůbec jménem municipia přijímá veškery písemnosti i vládní nařízení (1886 také zásilky peněz a hod- not), podpisuje listiny, dopisy a zprávy, uschovává pečeť municipia. O svých opatřeních a celém stavu municipia pak podává zevrubné zprávy valné hromadě i vrchnímu županu. Osnova 1891 činí místožupana jmenovaným státním úředníkem a zároveň jej zastiňuje čili do pozadí zatlačuje hodností vrchního župana, jakožto vrchního chefa veškerých státních orgánů v komitátu. Zároveň připouští, aby v komitátech většího objemu byla systemisována dvě místa místožupanská ; tu sice prvnímu místoŽupanu přísluší všeobecný dohled ke správě i zastupování vrchního župana, jinak ale ministr má obor působnosti rozděliti mezi oba místožupany dle odborů (ne dle území. ') Přes to vše místožupanovi i nadále připadá říditi správu komitátní. Máť jednati ve všech záležitostech do jejího oboru nále- žejících, pokud nejsou přikázány jinému úřadu (arci obyčejně s výhra- dou stížnosti ke správnímu výboru); mimo to pokud zákon nestanoví jiného vrchního úřadu, jest druhou, odvolací instancí proti rozhodnu- tím úřadův okresních (i měst s regul. magistrátem). Zároveň vykonává zákonem vytknuté agendy ze samosprávného oboru komitátu. V oboru své působnosti obcuje přímo s příslušnými ministry, ač tak, že důle- žitější přednášky a zprávy zpravidla dává vidovati vrchnímu županovi. Je přímý představený ústřední kanceláře a chef veškerých sobě pod- řízených úřadův a orgánův ústředních, okresních a obecních. I proti úředníkům jemu na roven postaveným, podřízeným pouze vrchnímu županovi, přísluší mu jistá přednost, vliv na jejich odbory.^) A tak ) Siiémovní komise přijala toto ustanovení osnovy, ačkoli bylo namítáno, že zavedení dvou místožupanu jo proti jednotě a jeduotniimu vedení správy. — V neprázdní prvého místožupana je druhý jeho í'údnvm ná- městkem. Mimo to dle usnesení komise druhý místožupan bude cleném výboru municipálního a stálého, výboru správního, i cleném vrchnožu- panské komise kontrolní. ') Netoliko muže v príeiné jejiíh odborů žádati jieh o vysvětlení nebo mínění, upozorňovati je na vady a činiti jim návrhy, nýbrž také pečuje o vyko- nání příkazu, jež oni vydali ve svém vlastním oboru. Považujeli píikazy 35* f}i9> ^' Rieger: (le facto místožupan, jako prvý dispositivni orgán vnitřní správy, i nadále bude po svém spůsobu chefem komitátu (podle vrchního župana). Notáři, resp. vrchní notář s vicenotáři jsou tajemníky municipia, kteří koncipují veškery písemnosti jednak valné hromady, jednak místo- županovy, referují o jednotlivých záležitostech ve valné hromadě, zapisují jednání její jakož i výboru stálého a správního, komise verifikační, soudní a j., i také podpisují listiny vyhotovené jménem municipia. Vrchnímu notářovi vůbec přísluší hlas v municipálním výboru, a z úřadu svého je členem výboru správního. Mimo to zastává agendy místožu- panovy, když tento je churav, nepřítomen nebo místo jeho neobsazeno ; dle zák. 1886 také když místožupan je suspendován, dokud valná hromada nezřídila náměstka. Osnova 1891 celkem nečiní změn v tomto důležitém úřadě ; výslovné prohlašuje notáře za úředníky bez samo- statné dispositivy, kteří jsou bezprostředně podřízeni místožupanovi a vyřizují jeho agendy pod jeho individuální odpovědností. Avšak v ne- prázdní místožupana nebo když místo jeho se uprázdní, zastupuje jej vrchní notář pod vlastní odpovědností ; zároveň je vůbec členem výboru municipálního, stálého i správního.') Podle notářů také správní prakti- kanti vyřizují záležitosti místožupanem jim přidělené. Úřední či magistrátní fiskál, resp. vrchní fiskúL') je právním konsulentem municipia, jehož zdání slyšeti náleží před usnesením o zále- žitostech, v nichž rozhoduje právní stanovisko. Jest řádným členem stolice sirotčí; dále netoliko právním zástupcem komitátu v jeho záležitostech soukromých a dle zák. 188() zástupcem eráru při poji- štění a vymáhání berní, nýbrž také veřejným žalobníkem v discipli- nárních záležitostech proti municipálnímu úřednictvu a personálu, a dle zák. 18S6 i proti orgánům obecním (také žalobcem pro urážku valné hromady.^) Konečně, jak to u nás bývalo povinností prokurá- tora komorního čili iiska, tiskal jak ve valné hromado, tak vůbec ve správě komitátní je strážcem zákona, platného právního obyčeje a muni- cipálních statutů; za tímto úředním účelem zákon ISBG dal mu moc ty za protizákonné, nebo dlo místních poměrů za škodné nebo nevyko- natelné, muže vrchnímu županovi luMniti predstávkii do 4R hodin (tak usnesla se snem. komise; osnova měla 24 h.); tento pak může obrátiti se s píedstávkou ku příshiňnému ministra a na vlastní odpovř*dnost vyko- nání suspendovati. — Sněmovní komise odmítla pokusy, aby finanční ře- ditel, předseda soudu sirotčího, vrchní fiskál a školní inspektor, neb aspoň některý z nich, podřízeni byli místožupanu. ') V záležitostech, jež místožupan ve smyslu jednacího rádu má zastávati osobné, vrchní notář mrtže jej zastujmvati jen, když úřad místožupanský Jest uprázdněn nebo když ministr vnitra vrchního notáre zvláště zmocní. Tak dle usnesení sněmovního výboru; osnova uváděla tu zejm. případy, když místožupan má zastupovati vrchního župana, když vyšetřuje podří- zené úřady, nařizuje disciplinární vyšetřování nebo suspensi úředníků. — Notáři i příště mají vésti zápisy valných hromad. ') /ákon 188tí uvádí vrchního liskala, resp. vicefiskála nebo fiskála stolice sirotčí. ^) Již dle zákona 1870 k úíadu tiskala potřebí bylo diplomu advokátního; zákon 1S86 připouští soukromou praxi, s úředním povoláním nekollidu- jící, i»o předchozím povolení municipia jen potud, pokud nepřekáží ná- ležité pilnosti v pracech úředních. Dle osnovy 18511 však žádný úíedník nesmí bvti vvkonnvm advokátem neb ap:entem. o samosprávě v Uhrách, 54í) podávati prostředkem vrchního župana odvoláni proti každému usne- sení municipálnímu ku příslušnému ministru, Správní reforma r. 1891 povznáší dňležitosť úřadu tohoto ještě více; správně řečeno na místě něho systemisuje se úřad novy, jemuž vládní osnova dávala název právního konsulenta, jejž ale sněmovní komise nazvala zase vrchním fiskálem. Tento úředník má býti jmeno- ván králem k návrhu ministra vnitra (dle osnovy ministrem vnitra) a nebude podřízen místožupanovi, nýbrž přímo vrchnímu županovi ; z úřadu svého je členem výboru municipálního i správního, a mimo to výboru ústředního (pro záležitosti voleb sněmovních). Je právním pomocníkem jednak municipia samého, jednak všech správních úřadů v komitátu, a na požádání podává jim právní zdání o záležitostech, v nichž roz- hoduje právní stanovisko. V disciplinárních záležitostech úřednictva zastává úkoly, jež dosud náležejí komitátnímu íiskálovi a král. státnímu návladnímu. Rovněž jest povinen odvolati se z usnesení municipál- ních, jež nejeví se legálními nebo porušují autonomní práva měst a obcí. Vrchnímu fiskálovi podřízeni jsou právní zástupci komitátní.') Prvým správním úředníkem v okresích, na něž komitát se dělí, jest služuý, dle zákona 188ř) vrchní služný. Tento zevnější úředník komitátní je přímo podřízen místožupanovi ; od něho a prostředkem něho dostává rozkazy a instrukce, pokud zákony nečiní výjimky. Pře- devším dohlíží k obcím pod jeho právomocností stojícím, a vykonává vůbec působnost zákonem a statuty vyměřenou ; pokud jednotlivci cítí se dotčenými jeho samostatným rozhodnutím, mohou si stěžovati u místo- župana (1886 : do 8 dnův a pokud zákony jinak nestanoví). Dle zák. 1870 služný na náklad municipia svobodně disponoval písařem; dle zák. 1886 vrchní služný ve své působnosti používá služného, jenž mu byl přidělen vrchním županem, dále správního praktikanta dle potřeby vrchním žu- panem jmenovaného, okresního kancelisty, po případě písařů. Správní reforma r. 1891 obrala si za úkol organismus okresní za vedení služných znamenitě dále rozvinouti. Náklad spojený s příštím rozmnožením okresních orgánů byl páčen zprvu asi na 1 million zl. ; •) V komisi snčmovní bylo sice poukazováno k finančnímu nákladu nové systemisaoe, a zejm. hrabó Apponyi zastal se toho, aby tískál, nejsa úředníkem dispositivním, zůstal podřízen místožupanovi. Ale naproti tomu ukazovalo se k důležitosti úkolů fiskálových, jmenovité že má býti jedním 2 referentů správního výboru. Dle vládní osnovy mel býti také řlenem berní sekce správního výboru i správního soudu prvé instance; ustano- vení prvé však bylo komisí zamítnuto a druhé vypuštěno, aby se neprae- judikovalo příštímu zákonu o správním soudnictví. Octncli se vrchní fiskál v disciplin, vyšetřování, úkol obžalovací připadá král. státnímu návladnímu (dle sněm. komise). — Po boku vrchního fiskála ministr vnitra systemisuje dle potřeby jednoho nebo nčkolik právních zástupců (Komitatsanwálte) čili tískálu; nejstarší z nich je zákonném náměstkem vrchního fiskála; naopak kde je jediný vrchní fiskál, zastává též úkoly fiskálovy. Fiskrtlu náleží zastupovati jednak municipium, pokud toto jinak neurčí, jednak erár při vymáhání berní dle či. 18: 1877, resp. 44: 1883 a z ministerského příkazu také v rozepřích aktivně i passivné; při stolici sirotčí zastává úkoly právního zástupce poručnického ; pečuje dle obec- ního zákona o zachování ohroženého obecního jmění; vůbec zastává agendy vytčené řádem jeduacím. Kde je několik fiskálů, přísluší vrch- nímu županu práci mezi ne rozděliti. 550 B. Rieger: dle pozdějších zpráv bude ještě vyšší. Současně, jak teprve jinde uve- deme, fakultativně dopouští se utvoření zvláštních okresních rad, ja- kožto sborů saniosprávn3'ch, zatím sice jen poradných a kontroluj ící^^h, zejména pro obor hospodářský a kulturní. Takto okresní služný, ať již sluje vrchním služným neb nikoli (s rozdílem pouze v pořadí a platu dle vyměření ministra vnitra), stává se jedním z nejplatnějších státních orgánů, jehož moc váží tím více, že je vzdálena od středu komitátu. Služný je jednak předseda rady okresní, jednak chef okresních orgánů, kteréžto působí pod jeho dohledem; i jest odpověden za správné rozdělení agend a náležité jich úřadování. Okresní služný je sice přímo podřízen místožupanovi, jenž mu dává instrukce a „nařízení," ale zároveň podléhá „vyzváním" druhých odborných chefů, podřízených vrchnímu županu (osnova vládní udílela těmto právo requisicí). Provádí a dává prováděti nařízení a opatření místožupana nebo jiných představených úřadů ; dohlíží k nerušenému chodu veřejné správy, zvláště k zákonnému pořádku i k bezpečnosti osob a majetku (za pomoci král. četnictva). Rozhoduje ve vlastním oboru, který mu je přikázán zákonem nebo na- řízením, po případě obrací se o pomoc k úřadu příslušnému. Je vůbec správním úřadem prvé instance, kdekoli to zákon vytkl nebo kdekoli za prvou instanci jiný úřad neurčen; zpravidla potom připouští se do 8 dnův další odvolání, jež lze služnému též ústně ohlásiti. Nejdůležitější působnost připadá služnému jakožto přímému stát- nímu dozorci ke zřízení obecnímu, jež v Uhrách zřízením komitátním je dosud dosti utištěno. Vládní osnova chtěla ze služného učiniti vůbec orgán obcím představený, s právy neobyčejně rozšířenými, jež by samo- správu obecní podstatně obmezovaly. Avšak sněmovní komise, nechtějíc anticipovati ustanovení příštího obecního zákona, vypustila zatím bližší výpočet práv služného v té příčině. Nicméně přece již vysloveno, že notáři obecní a krajští (pro skupiny obcí) budou úředníky státními, nikoli samosprávnými. ') Správní reformou také znova se upravuje zřízení a působnost orgánů služnému podřízených. Ministr vnitra má potřebný personál okresní určiti ; zpravidla však náleží v každém okresu systemisovati jakožto úředníky: nejméně jednoho místoslužného či podslužného, okres- ního poručníka, lékaře a účetního; dále jakožto manipulanty: aspoň jednoho kancelistu a dle potřeby okresního exekutora. Mimo to může dle potřeby jmenovati ministr vnitra správní praktikanty, ministr orby okresního, zvěrolékaře, ministr zemské obrany (honvédů) výpomocné orgány pro záležitosti vojenské. '-*) ') O samospráva' obecní pojednáme v druhé éásti rlánkii. *} Podslužne, okresní l(»kaře a poruřníky jmenuje ministr vnitra, okresní účetní ministr iinancí. Působnost poáslužných řídí se jednací normou, resp. vyměřuje ji služný; nejstarší podslužný zastupuje shižného v ne- prázdní. Obor okresního Idkaie vymei'en je ve či. 14: 1876. Působnost okresního účetního, jenž náleží ke statusu ústřední účtiirny komitiítní, je důležitá zejména pro dozor k hospodářství obcí. Okresní poručník jest orirán nove systemisovany, jehož působnost má vyměřiti teprve příští z.íkon jioruCnický. — Služný vykonává práva cheta; muže také vyjnm lékaře a zvěrolékaře or^ániím podřízeným ukládati i jiné agendy, pokud by to nebylo na ujmu jich působnosti vytknuté jednacím řádem; naproti o aamosprávé v Uhrách. 551 Přehled úřednictva v komitátech byl by kusý, kdy bychom zá- roveň nepřehledli, kterak dle municipálních zákonů 1870 a 1886 komitáty měly moc magistrát svůj samy zřizovati a spravovati, a kterak právě správní reforma r. 1891 toto právo odstraňuje postátěním všelio úřednictva. Napotom k dolíčení správního organismu zbude nám ještě vypsati, kterak nad úředníky municipálními i státními od r. 1876 za- veden jest výbor správní. Municipální výbor scházel se nyní každých šest let (druhdy 3) k t. zv. „restaurační" valné hromadě, jíž bylo vykonati réeobecmu volbu úředníků na příští šestiletí, pokud ovšem volbě podléhali. Dalo se tak poměrnou většinou hlasů, pouze místožupan volen většinou naprostou, po případě užší volbou. Staré právo vrchního župana, úřed- níky valné hromadě navrhovati, ustoupilo návrhům zvláštní komise kandidační, jež vrchního župana má za předsedu a čítá 6 členů ze středu výboru municipálního, 3 vrchním županem jmenované, 3 však volené; pravidelně navrhují se terny, bez odůvodnění. Voliti úřed- nictvo v komitátech přísluší dle zák. 1886 členům municipálního výboru pro rok příští zvoleným, spolu s úředníky ještě působícími, pokud těmto ve valné hromadě hlasovati přísluší. Místa uprázdněná mezi šestiletím náleží obsaditi nejbližší řádné valné hromadě, a jeli věc nevyhnutelně nutnou, vrchní župan zřizuje prozatímně substituty vyjí- maje jediné úřad mistožupanský. Zásada, úředníky voliti, připouštěla také některé výjimky ve prospěch vrchního župana. Tento starobylý hodnostář podržel především právo dosazovati doživotně veškeren personál výpomocný a manipulační jakož 1 dle potřeby zřizoval úředníky honorární. Dále dle zákona r. 1870 v komitátech jmenuje doživotně archiváře, dle zák. 1886 i municipálního fysika, lékaře okresní a krajské, zvěrolékaře, účetní, evidenčního úředníka i knihvedoucího stolice sirotčí, kancelisty okresní.^) Ostatně komitát při volbě svého magistrátu zprvu nebyl obme- zován na kandidáty s jistou odbornou přípravou a služební praxí. Mimo lékaře a inženýry zákon 1870 vyžadoval pro místa vrchního notáře a předsedy soudu sirotčího průkaz, že kandidát odbyl právní učiliště nebo podstoupil dotyčnou theoretickou zkoušku nebo že podobný úřad zastával; íiskál pak musil se vykázati diplomem advokátním. Mohl tedy každý jakožto místožupan státi se hlavou správy v komi- tátu s objemem 100 až 200rj mil, jen když penězi a příbuzenskými poměry dovedl si získati „pány voliče." Ovšem bylo třeba, aby kan- didát dosáhl 22 let, byl uherským státním občanem a soudně za- chovalým. Teprve či. 1 : 1883 o kvalifikaci veřejných úředníků podjal se úkolu, obmeziti kortešování pro veřejnou správu zajisté záhubné, a úředníkům iiiťiže (ale nemusí) k jeho návrhu příslušný úiad naříditi disci- plinánu vyšetřování, kdežto proti personálu výpomocnému a manipnlač- ňímu múze to iit^initi služný sám. ') Mistožnpan dosazuje a propouští pouze sluhy se zvláštním ohledem k vy- sloužilým vojíin'im a lionvediim, resp. ku předpisům ól. 2: 1873; dříve přijímal i stráž bezpetnosti (pandury). Služný jmenuje a propouští jen svého písaře. 552 S- Rieger: tím arci též obmeziti volební svobodu municipií. Zákon tento sou- stavně ustanovil požadavky tbeoretického a praktického vzdělání pro veškery větve veřejné služby správní a soudní, tedy vztahuje se neto- liko na úředníky státní, nýbrž i na municipální, třeba byli voleni. Jednak požaduje se odbytí studií právnických a theoretická státní zkouška z věd státních, resp. diplom advokátní nebo doktorský pro úřady místožupaiiů, vrchních notářů, služných a jích adjunktů, jakož i purkmistrů mést s regulovaným magistrátem. Nad to ještě pro úřad místožupana, vrchního notáře a služného (po příp. zároveň i pro úřed- níky státní) předepsána praktická zkouška správní, a sice po dvouleté praxi (aspoň rok při úřadu správním, rok třebas u soudu.') Plného účinku však zákon posud nedosahuje, jelikož pro své vyšší požadavky velmi liberálně vyměřil jistou dobu přechodnou. Mimo to sluší vy- tknouti, že praktická zkouška správní ještě podnes není v život uve- dena ! ^) Nicméně tendence po úřednictvu odborně vzdělaném přinesla s sebou dále ten přirozený následek a pokrok, že municipální zákon z r. 1886 (§ 88) zavázal municipia, aby do roka zařídila si pensijní ústav a fond pro úřednictvo, aby tudíž s potvrzením ministra vnitra vydala k tomu cíli své statuty a sice pokud možno dle zásad či. 11: 1885 (o peusijních nárocích úředníků státních) a na základě vzájem- nosti, o niž náleželo dohodnouti se se státem a ostatními muni- cipiemi.*) Právo komitátu zřizovati vlastní magistrát obsahovalo v sobě vůbec více, než občasnou volbu úředníků. Příslušeloť valné hromadě (ovšem v mezích či. 15: 188;i o hospodářství komitátu) zařizovati úřady nové a rušiti staré, zároveň upravovati služné úředníků, perso- nálu výpomocného a manipulačního i sluhů, i rovněž poskytovati jim odbytné nebo pensi. Mimo to municipium dle zákonů 1870 a 188() vykonávalo naproti úřednictvu rozsáhlé právo kontroly; udílelo abso- lutorium, nařizovalo vyšetřování dle zákonů disciplinárních, po případě úředníky suspendovalo, rovněž vyšetřovalo správu kas, municipiem spra- vovaných nebo pod jeho dozorem stojících. ') Od předsedy a přísedících stolice sirotčí žádá se stótní zkouška z věd právních ; od fiskálň zkouška advokátní. Za konceptní praktikanty a ad- junkty služných lze přijmouti též absolvované právníky, kteří však po- vinni jsou státní zkoušku do roka s prospěchem odbyti. Rovněž bylo předepsáno potřebné vzdělání pro odbory ůíetní, pokladní, manipulační. — Xa notářích obecních, resp. krajských žádá se zkouška předepsaná či. 18: 1874, §. 74 a 75. ^) ri. 1: 1883 zachoval starší zákony a obyčeje v platnosti pro každého, kdo pravé tehda ve službě se nacházel, nebo kdo vůbec prokáže, že v úřžidech již sloužil po 1. červenci 1867 (pokud se mu jedná o sliižbu v témž oboru). Mimo to sproštén praktické zkoušky a praxe, kdokoli při zavedení zákoua již měl diplom advokátní, anebo*^ kdokoli, maje jinak potřebné vzdělání' theoretické. působil aspoň 2 léta jako volený člen vý- boru správního. Konečně zachováno králi právo, aby mužům v odborné literatuí*e nebo v praktickém oboru vynikajícím k návrhu jednotlivých mi- nistru promíjel formálnou qualifikaci. ') Statuty těmi' náleželo též upraviti poměry úředníkův i personálu výpo- mo( néiio a manipulačního pro případ neschopnosti ku ])ráci, když tato dostavila se následkem nemoci neb úbytku duševních sil a když schop- nosti té ani dovolenou až do roka sáhající nebylo znova dosaženo. o samosprávě v Uhrách. 553 Avšak úřednictvo nepodléhalo pouze valné hromadě (po případě hlavě municipálního magistrátu, místožupanovi), nýbrž v úřední kon- trole soutěžil s valnou hromadou také vrchní župan, jako státní do- zorce. Jako mu byl vyhrazen jistý vliv na ustanovování úřednictva, tak měl i moc, aby proti úředníkům nedbalým a trestu hodným nařídil disciplinární vyšetřování — dle zákona 1886 jen pokud nejsou členy správního výboru, — aby je na čas vyšetřování suspendoval a s výjimkou místožupana prozatímně substituoval. O Kontrola vrchnožupanská vyko- nává se v komitátech především prostředkem skontrálních schůzí (kon- trolních komisí), jež vrchní župan konati má před každou řádnou valnou hromadou spolu s místožupanem, vrchním notářem, vrchním fiskálem a s místopředsedy stálého výboru. Mimo to jest vrchní župan zavázán, aspoň jednou ročně osobně vyšetřiti či prohlídnouti úřadování municipálních úředníků (dle zák. 1886 i zevnějších, a sice na místě). Vůbec, kdykoli uzná, může při místožupanovi nahlížeti nejen do došlých vyšších nařízení a jiných podání, ale (1886) i do opatření ve věcech učiněných; dle zák. 1886 může tak činiti i při zevnějších úřednících, a mimo to zkoumati též úřadování v jednotlivých obcích. Místožupan povinen jest podávati mu zprávy, jež o svých opatřeních a celém stavu mnnicipia předkládá valným hromadám, a mimo to toties quoties o jednotlivých záležitostech, resp. o vykonání příkazů, jichž se mu dostalo. — MÍ8tožup.an nemá tak platné moci kontrolní, jako právě vrchní župan. Přísluší mu pouze právo, agendy úředníka nedbalého svěřiti jinému úředníku řádnému nebo honorárnímu a přikázati jemu diety na vrub onoho. Mimo to zákon 1886 propůjčil místožupanovi moc, aby ústřednímu i zevnějšímu úřednictvu a personálu, jakož i or- gánům obecním ukládal pořádkové pokuty, s výjimkou vrchního notáře, vrchního fiskála, předsedy stolice sirotčí a fysika.^) Ostatně místo- župan jest povinen, aspoň jednou měsíčně revidovati municipální kasy, a dle zák. 1886 pečuje o počasnou revisi vnitřního úřadování a pe- něžně správy obcí. Úkolem této kontroly municipální a vrchnožupanské jest přivésti ku platnosti též osobní odpovědnost úředníků za jich úřední jednání. Ovšem nemůže úředník býti potahován k odpovědnosti za činy, k nimž jej vázal zákon nebo příslušný vyšší úřad. Jinak dle zák. 1870 a 1886 úředník povinen jest státu, municipiu, obcím nebo jednotlivcům úplně nahraditi škodu, kterou v úředním jednáni způsobil proti zákonu nebo následkem své nepříslušnosti (jednáním nebo opomenutím, úmyslně nebo trestnou nedbalostí), — pokud škoda nedala se odvrátiti pravi- delnými prostředky právními. Kdo by žaloval svévolně, netoliko nese náklady sporu, ale může trestán býti pokutou do 500 zl. ku prospěchu ') Od r. 18H6 miiže také služně uvnitř koraitátu přesazovati, tak jako je vůbec přiděluje do okresn (po slyšení místožupana, resp. vrrhního služiií^ho). ^) Pořádkové pokuty ukládá místožupan pro neposlušnost ve službě nebo menší nedbalosti od případu k případu, po slyšení dotyčnou osobu, ale s vyloučením odvolám a s výhradou další odpovědnosti dle zákonů disci- plinárních. Pokuta 10 zl. (při munic, úřednících),- resp. 5 zl. připadá pensijnímu fondu komitátnímu, po příp. obecních notářft. 554 J* J' Toaivnský: dobročinného ústavu municipálního. O žalobách za náhradu škody roz- hoduje soud dle soudního řádu pi^slušný, ale od r. 188G povinen jest. učiniti oznámení představenému úřadu správnímu. Také členové výboru municipálního, kteří přistoupili k illegálnímu usnesení, jsou k náhradě škody zavázáni solidárně (mezi sebou rovným dílem). Pokud poško- zenému nedostane se náhrady následkem úředníkovy nemajetnosti, nebo když nebylo lze vyšetřiti, kdo pro závadné usnesení hlasoval, nahra- zuje škodu pokladna municipální.*) Konečně sluší vytknouti, že před- pisy právě uvedené nedotýkají se odpovědnosti úředníkův a personálu dle zákonů disciplinárních a trestních. (Pokračování.) Země koruny české dle nového sčítání. ťodárá J08. J. Touiimský. I. Počet obyvatelstva. (Pokračování.) řírůstkové procento lidnatosti v zemfch koruny české, které s 7 '9 8 let 1860—1880 kleslo v letech 1880—1890 na 5*30, nesmí po- važováno býti za známku stejnoměrného vývoje, nýbrž toliko za průměr, jemuž za základ sloužil stav věcí, na jednotlivých místech velmi od sebe se různící. Onen přírůstek 432.875 obyv. rozděluje se na jednotlivé obvody Čech, Moravy a Slezska velmi nestejnoměrně, tak že připadá jenom na některé obvody, kdežto v jiných obyvatelstva vůbec nepřibylo nebo jen nepatrně a zase v jiných dokonce lidnatosti ubylo. Dle toho jest také procento přírůstku v některých obvodech velmi značné, kdežto v jiných klesá pod průměr nebo stává se i negativním. Právě však toto nestejné rozdělení má pro nás svou velkou důležitost. Ze 127 okresních hejtmanství a 11 měst se zvláštním statutem v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, tedy celkem ze 138 politických obvodů jest přírůstek nad průměr v 56 obvodech, všechny ostatní vy- kazují přirůsteji menší aneb dokonce úbytek. Největší nepoměr jeví se v té věci v Cechách, kde z 91 politických obvodů vykazuje 61 nižší procento a z těchto 19 žádný přírůstek patrný a J.b úbytek od l7o až nad 5%. Největší přírůstky a někde velmi značné jeví města, obzvláště města průmyslová. Mimo Prahu a Plzeň jsou to většinou města německá na českém severu. Vedle měst jeví značnější přírůstky i okresy, v nichž tato města se nalézají, což jest patrně účinek ruchu průmyslo- vého. Ostatnímu venkovu ubývá lidnatosti, a to místy velmi citelně. ') Ov^em s výhradou re«?rcssu. Avšak škodu, kterou způsobil úředník ma- uipulujíci veřejnými pcnézi, v prvé řade nesou ti, kdož své zákonné i>o- vinnosti kontrolní správnC* neplnili. — Municipálním absolutoriem pře- stává odpovědnost pouze oproti municipiu sumi^nui. Zemé koruny české dle nového sHtáni, 555 Již popisem z r. 1880 zjištěn b}'! v Čechách ten nepříznivý stav, že v německých obvodech přibylo obyvatelstva téměř o 97o, kdežto v českých ani ne o celých 67. Již v letech 1869 — 1880 nemalý počet Čechů ztracen byl jihočeským okresům vystěhováním. Za posledních deset let stav ten se značně zhoršil, tak že hledati prostředků, jimiž by se dalo zabrániti zlu tomu, jest nyní už naléhavou potřebou veřejnou. Před desíti lety byly to jihočeské okresy východně od středního toku Vltavy se rozkládající, kde obyvatelstva bud! nepřibylo neb ubylo. Nepříznivý tento stav nejen že se neobyčejně rozšířil, ale také i citelně přiostřil. Jeví se nyní i na západ od středního toku Vltavy a zachvátil celý český jihozápad, vyjma Budějovicko a Krumlovsko. Od jihu po- stupige k severu a s nevelkými výminkami se šíři přes severovýchod český na Moravu, odkudž zasahuje i do Slezska, ač toto nejméně ne- poměrem tím jest stiženo. Zde jest to hlavně český venkov, jenž tím bére ujmu. Podobně nepříznivý stav jeví se i v německých politických okresích Jabloneckém, Českolipském a Dubském a zasahuje odtud až ku pravému břehu Labe; nicméně dotýká se, jak dále čísly ukážeme, mnohem menší měrou německých obvodů než českých. Vlny ty vzrostem a ubýváním v poměru lidnatosti tvořené vystu- pují zřetelněji z podrobnějšího rozboru. Počínajíce hlavním městem Prahou probereme jednotlivé země dle rozdělení, v němž určitěji i ná- rodnost vystupige. A. Praha s obvodem. Ústřední statistická komise řídíc se ve svých publikacích přílišnou šablonovitostí a nevalně rozumějíc poměrům českým, dopouští se i té chyby, že Prahu odlučuje od jejího obvodu, ač přirozený její vývoj ukazi^e, že od předměstí svých a obcí, s nimiž splývá v přirozený jeden celek, odlučovati se nesmí. Mezi vlastní Prahou a předměstími není rozdílu žádného, leda co do správy, a čísla vzrostu Prahy ukazují nám, že hlavnímu městu přibývalo obyvatelstva jen aŽ do jisté míry a pak že kolem Prahy vzrůstaly nové obvody, jež vývojem, životem i hospodářskými poměry jsou podstatnými částmi hlavního města. Zda by mohl na příklad cizinec udati, kde přestává Karlín a kde počíná Praha, a podobně i jinde? Avšak i Nusle, Vršovice, liibeň a jiná místa obvodu Pražského jsou Praze bližší než na příklad Hernals, Wahring nebo Šestidomí Vídni, ač ona místa počítají se odloučeně a tato tvoří okresy Vídeňské. Přesného obrazu hlavního města nabudeme jedině, když podstatnou jeho část, obvod jeho, počítáme k němu. K vůli větší názornosti uvedeme čísla pro porovnáni i starších popisů, pokud jsou známa. Dle toho čítala vlastní Praha obyvatelstva : roku na Starém Městě Novém Méstě Malé Strané Hradčanech Joseíovó 1818 24.r>32 31.912 14.076 3670 fi464 1837 32.939 44.297 17.125 4424 6744 1846 34-748 50.712 18.750 5274 5952 1857 43.311 64.310 21.054 5504 8409 1809 4().0r,() 73.277 22.140 5940 10.29fi 1880 44.027 74.335 20.963 5825 10.668 18!M) ') 42.332 75.734 20.447 5805 11.535 ') Opravená čísla podaná mústské radě Pražské o výsledku popisu 8, dubna t. r. Já 556 (/.«/. Touzimský: K tomu r. 1880 vojska 6505, r. 1890 pak 6779. Číselný tento výsledek byl by pro Prahu nepříznivý. Avšak jest to postup ve všech velikých městech na světě obvyklý, že starému pů- vodnímu středu obyvatelstva nepřibývá nýbrž spíše ubývá, za to však se vzrůst pozoruje na obvodu. Veřejné budovy, školy, obchodní míst- nosti a dílny, v nichž osoby zaměstnané jinde bydlívají, obyčejně i za obvodem města, nádhernější velké byty, od menšího jen počtu osob obývané, vše to má účinek, že obyvatelstva vzdor větším domům zde nepřibývá. Tak jest i v Praze, jež hlavní svůj přírůstek děkuje připo- jeným obcím Vyšehradu a Holešovicům. Mohutná pak vlna přírůstku jeví se na obvodu Pražském v předměstích. Před sto lety po předměstích Pražských nebylo ani stopy. Praha v hradebním svém sevření, v branách svých vojenskými hlídkami stře- žena, byla odkázána jedině na sebe. V nynějším Karlině rozkládaly se zelinářské zahrady a znenáhla počal se tam šířiti ruch tovární. Obec Karlínská založena teprve 1817 a až do r. ISol byla přifařena k Ol- šanům. Podobně Smíchov byl jen nepatrnou vesnicí a tvořil s vinicemi a Vinohrady obec Hor Viničných, kteráž se prostírala od Karlina a Olšan na Smíchov a na vinice nad Smíchovem. R. 1843 čítala obec ta 200 čísel. Olšany (k nimž i Vinohrady byly přifařeny) měly 43 čísla. Z vesnice stalo se r. 1838 předměstí Smíchov a posléze r. 1849 město, načež r. 1851 Vinohrady byly od Smíchova odloučeny. Posléze r. 1875 oddělily se Vinohrady od Žižkova a obě města neobyčejně rychle vzrů- stala. Vývoj hlavního města na jeho obvodu znázorňují následující čísla počtu obyvatelstva: Mastní Praha čítavši roku 1818 toliko 80.754 obyvatelův do- sáhla roku 1837 105.529 ob., tedy více o 24.775 čili 30-7 »/. 1846 115.436 „ „ „ „ 9.9()7 „ 94 '/ 1857 142.588 „ „ „ „ 27.152 „ 23-5 1869 157.713 „ „ „ „ 15.125 „ 10-6 7, 1880 162.325 „ « « » 4-612 „ 2-9 \ 1890 162.632 „ „ „ „ 307 „ 0-19%. Počítaje k tomu Vyšehrad s 4569 obyv., a Holešovice i Bubny 8 Prahou 1884 spojené s 15.352 ob., obnáší počet obyvatelstva Praž- ského 182.530 duší. Až do let sedmdesátých stopovati můžeme ustavičné stoupání obyvatelstva uvnitř Prahy, od té doby však vzrůst přestává. Starému Městu, Malé Straně a Hradčanům obyvatelstva ubývá. Na Novém Městě, hledímeli k nově zastaveným plochám po shoření hradeb na bývalých pozemcích fortifikačních a k poslednímu přírůstku domů z ob- vodu Král. Vinohradů připojených, jest přírůstek obyvatelstva poměrně nepatrný. Jedině v Josefově stále ještě vzrůstá počet obyvatelstva, jinak jeví značné přírůstky toliko obce nově připojené, Vyšehrad, jenž r. 18S0 čítal 3S74 duší, a Holešovice-Bubny, jež čítaly 10'852, kterým tudíž přibylo za posledních deset let o 17'9V'i a 4516° o. U. 1843 1851 1857 18(>9 1880 1890 Vyšehrad 1120 1064 2.(585 3.460 3.851 i spojeny Holešovice-Bubny 1221 1401 1.795 3.094 10.852 I s Prahou Karlín 2502 2927 12.048 13.3SI 19.721 21.G3H o o o o Země koruny české dle nového sčítáni. 557 R. 1843 1851 1857 1869 1880 1890 Smíchov {2453 83 2608 8.195 15.382 24.984 32.695 Vinohrady Olšany 213 1.956 5.610 14.831 34.537 Žižkov 21.212 41.180 Libou 2365 2210 3.804 5.845 9.737 12.525 Vršovico 924 1084 1.532 3.693 5.832 9.163 Nusle -Pankrár 513 562 1757 2.387 5.555 11.746 Podol-Dvorce 674 744 1.435 1.739 2.003 2.584 Michle 978 1142 1.192 1.756 2.5-50 4.118 Košíře 403 425 952 1.670 2.840 5.136 Dehnice 1056 1077 1.768 1.864 2.622 4.394 Třešovice 969 1068 1.458 1.795 2.262 2.636 Břevnov 1331 1571 2 291 2.896 3,912 5.250 Ovenec 475 524 870 1.083 2.006 3.045. 1 s Vyšehradem a Holešovicemi-Bubny čítalo r. 1843 okolí Pražské úhrnem 15.067 obyv. Okolí to bylo však od města odloučeno, byly to opravdu obce cizí, místa výletní, toliko Vyšehrad vyjímaje. Značnějšího rozdílu nevidíme ani o osm let později, r. 1851, kdy úhrn vykazuje v okolí Pražském 18.620 duší. Znenáhla však vidíme u Prahy vzrů- stati lidnaté obce, jmenovitě Karlín a Smíchov, jež za svůj vzrůst a celý ruch děkují svému sousedství s hlavním městem. Jsou to vlastně nové jen části hlavního města, oddělované od něho hradbami, příkopy a obvodem fortifikačním. R. 1857 čítaly předměstí a okolní ty obce již 43.738 obyv. Vzrůstající ty obce sbližují se pak nejen vespolek, ale blíží se a splývají tím více s Prahou, čím více padá umělých pře- kážek, jež je odlučovaly. Stavby na pozemcích fortifikačních činí po- čátek. R. 1869 obvod Prahy čítal již 65.658 duší. Pádem hradeb kolem Nového Města přestává pak vůbec rozdíl mezi Prahou, Kr. Vinohrady, Žižkovem a Karlínem. Rychlý a neobyčejný vzrůst hlavního města děje se právě v těchto Částech mimo hranice vlastní Prahy. Avšak i vzdá- lenější místa rychle vzrůstají továrním, dělnickým a průmyslovým ruchem velkoměstským a splývají s předměstími. Jako hranice Karlina s Prahou, tak hranice Libně splývají s Karlínem, Vršovic a Nuslí s Kr. Vino- hrady, Košíř se Smíchovem. Rychlý tento vzrůst obyvatelstva v před- městích a místech okolních jest skutkem hlavně posledního dvaceti- letí, v němž právě vlastní Praze obyvatelstva ubývalo. Skutečné číslo hlavního města se tudíž teprve objevuje, počítámeli celý obvod Pražský; jenž s vlastním městem jediný jest celek velkoměstský. Mělo tedy hlavní město české r. 1880 — počítajíc k němu i:-54.7oO obyvatelů jeho obvodu — 297.075 duší, a r. 1890 dostoupil počet ten (182.530 + 191.002) výše 373.532; a tak přibylo Praze s jejím obvodem za deset let 76.457 duší čili 25'7''U. Menší poměrně vzrůst obyvatelstva jevil se v obvodu na levém břehu Vltavy. Příčinou toho jmenovitě u Dehnic, které se již domá- haly spojení s Prahou, u Třešovic a Břevnova jsou hradby, které Prahu na té straně dosud svírají. První rozkvět Smíchova počíná od položení řetězového mostu a tudíž čilejšího spojení s Prahou, větší ještě měrou pak od zřízení mostu Palackého a zrušení fortifikace v těch místech. Se vzrůstem Smíchova souvisí pak úzce i vzrůst Košíř. > 558 ^' (^* Toužimský: Počet domů jeví se v Praze takto: Roku Staré Město Nové Mésto Malá Strana Hradčany Josefov 1249 516 186 265 1262 519 189 278 1269 523 188 278 1283 522 187 278 1342 532 190 280 1389 535 192 281 1508 544 198 283 1601 558 205 284 1609 540 203 356. Počet domů v Praze vzrůstal tedy znenáhla s 3155 r. 1805, na 3194—3208—3239—3333—3400—3557—3692. Posléze r. 1890 s 117 domy Vyšehradskými a 572 v Holešovicích-Bubnech dosáhl počtu 4286. Neobyčejně proti tomu vzrůstal počet domů v ostatních obcích obvodu Pražského. Vykazigíť počet domů: 1805 939 1818 946 1826 950 1837 969 1846 989 1F57 1003 1869 1024 1880 1044 1890 989 1843 1867 1869 1890 Vyšehrad 80 80 b2 Holešovice Bubny 156 155 205 — Karlín 174 218 249 — Smíchov |200 237 302 705 Vinohrady |l05 1 1 703 Olšany Žižkov 16 hu <{721 Libeň 240 259 336 532 Vršovice 125 129 135 336 Nusle Pankrác 72 93 108 283 Podol Dvorce 119 123 137 168 Michle 125 129 135 258 1 ošíře 40 42 61 157 Dehnice 116 120 125 236 Trešovicc 102 110 110 125 Břevnov 112 130 168 250 Ovenec 59 64 74 190. B. Cechy mimo Mávni město. C. k. ústřední statistická kancelář udává obyvatelstvo dle okresů politických. Ale jednotka tato je příliš značná a nepodává jasného po- hledu. V jednom a témž okr. hejtmanství nalézají se okresy soudní, jež mají značnější přírůstek obyvatelstva, a jiné, jež vykazují úbytek. Pro země koruny české a jmenovitě pro Čechy jednotka menší, kterou poskytují obvody soudních okresů, jest tím přirozenější, čím spíše sho- duje se i s národností. Proto béřeme za základ počet obyvatelstva dle okresů soudních. v (Jechách nejpříkřeji vystupuje nepoměr ve vzrůstu lidnatosti. Neznačné procento přírůstku, 57o od 1880 — 1890 (čili půl procenta ročně) rozděleno jest tak, že jen na města a průmyslové okresy při- padá přírůstek značnější, nad 5% sahající, kdežto venkovského ohyrn trlsiva ubývá. Vidíme, že výnos půdy neposkytuje dostatečné obživy a že přírůstek obyvatelstva bud se uchyluje za hranice aneb hledá obživy ve větších městech. Na Českem jihu máme jen tři okresy, v nichž obyvatelstva při- bylo nad průměr 5" o, a sice Budějovický, Příbramský a Počátecký, Vo všech jest toho příčinou hlavně vzkvétající ruch průmyslový. Budě- Zemi koruny české dle nového sčítáni. 559 jovice samy vzrostly na 28.501 duší, o 4656 čili iy*57o proti r. 18H0. 1 obcím venkovským, jež čítají 21.264 duší, přibylo o 2310 čili 12%. Méstu i okresu celkem o 16'37o. Příbrami s 13.417 obyv. přibylo o 2246 čili 20-1%, Březové Hoře s 5124 obyv. o 1414 čili 38-1%, a ostatním obcím s 27.649 obyv. o 1508 čili 5'8"/.. Počátecký okres, jehož průmysl* získal spojením transversálkou, vykazuje největší pří- růstek v soukennické Žirovnici (o 420 čili 19'27o), jež čítá nyní 2604 obyv., pak v nádražní Horní Cerekvi (o 108_čili 5-67«), jež čítá 2048, v Počátkách s 2991 obyv. o 60 čili 2/o, v ostatních obcích s 6380 obyv. o 201 čili 3-37o. Na tom však příznivý poměr českého jihu již přestává. Dvanáct okresů vykazige jenom nepatrný přírůstek a třicet tři okresy máji úbytek obyvatelstva proti popisu z r. 1880. Již ostatní okresy hejtmanství Budějovického vykazují úbytky; Lišovský o 4*87o ; Lišov, jenž čítal 2778 ob., má dnes 2543 duší, a ostatní obce s 8531 o 320 méně; Trhové Sviny klesly na 3316 (— 150), ač okresu přibylo 134 duší, tak že má 14.365 obyv.; okres Hlubocký s 14.162 (Hluboká 2793) setrval v stejné míře, příbytek rovná se 0-66 7o. Okresu Kaplickému ubylo o 457 čili 2'37o ; Vyšebrodskému o 494 čili 2-87« a Novohradskému o 76 duší čili 0-47o. Krumlov- skému přibylo 746 čili 2-67o ; Hornoplanskému o 144 čili 0-97o a Chvalšinskému ubylo 643 duší čili 4.87o. Třeboňskému ubylo 244 duší čili 1-1%; Veselskému 391 čili 2-67o a Lomnickému přibylo 181 d. čili 1-97. Vltavotýnský okres ztratil 1467 duší čili 7-7*/ . Prachati- ckému okresu ubylo 6*2 /o, zde i města klesla počtem obyvatelstva, Prachatice o 244 na 4115 a Vlachovo Březí o 299 na 2063; Netoli- ckému ubylo 2317 čili 13-37o, Vimperskému o 016 /o, ač městu Vim- perku přibylo 401 obyv., tak že čítá 4282 duší, a Volarskému přibylo o 0-l7o. Táborskému okresu přibylo celkem 144 obyv. čili 0'37o, avšak přírůstek ten plyne z rozmnožení obyvatelů města Tábora o 1038 na 8451 čili o 147 , kdežto venkovského obyvatelstva ubylo o 894; Mladn- vožickému ubylo 1460 čili 77o ; Soběslavskému 925 čili 4-87.. Jindřichohradeckému okresu ubylo 1270, z čehož připadá na město 430 (čítá nyní 8273 obyv.), celkem 3-2" o, a Novobystřickému 922 čili 5-9\. Sedlčanskému okresu ubylo 630 čili 2-37o ; Sedleckému 1042 čili 77u a Votickému 535 čili 2-77o. Milevskému okresu ubylo 436 čili l-77« a Bechyňskému 143 čili 17.. V Benešovském okresu vzrostl Benešov s 5590 o 1177 čili o 26'77o, v čemž má podíl vojenská posádka 455 hlav, v ostatních obcích zmenšH se počet obyvatelstva o 445 duší čili 27o, průměrem jeví se přírůstek 27o ; podobně ve Vla- šimském městu s 2884 přibylo 256 čili 9'77o, ostatním obcím ubylo však 958 čili 3-87o, celkem ubylo tedy 702 čili 2-57. ; v Neveklovském okresu ubylo 175 čili 27o. V Pelhřimovském okresu vzrostlo město na 4370, t. j. o 168 čili 3-9%, ostatním obcím ubylo 727 čili 2S A, celkem ubylo l-87o; v Pacovském ubylo městu i obcím 808 čili 3*5 7o a v Kamenickém Kamenici n. Lípou 144, Cernovicům 36 a ostatním 500 <^* ^' Tatizimský: Zemi koruny české dle nového ačitání, obcím 87, celkem 201 čili TI V.. Transversálka nejeví tedy v okresích tčchto ještě účinka na usnadnění výživy. Týž nepříznivý poměr jeví se i na levé straně Vltavy. Město Písek čítá 10.950, vzrostlo o 354 čili 3-37o, okresu ubylo 950 čili 4'47o ; Mirovickému okresu ubylo 1455 duší čili 6'8Vo a Vodňan- skému 704 čili 3-1%, sama města Vodňany s 4299 a Protivín s 2408 ztratila 127 a 119 duší. V Blatenském okresu Blatné s 3282 piHbylo 141 čili 4*27o, ostatním obcím ubylo 1493 čili 5*9%, celkem jeví se úbytek o 4*7 7c a v Březnickém okresu o 4'27o, Březnici s 2707 oby v. ubylo 148 čili 5*27o, Rožmitálu s 2389 oby v. 307 čili 11 '470 a ostatním obcím 554 čili 37© . Poněkud příznivější poměr, že aspoň obyvatelstva absolutně neubývá, jeví se v okresu Dobříšském, kde Dobříši přibylo 258, tak že čítá 3800 duší, a celkem okresu 570 čili 207o. Jevit se zde poněkud i účinek sousedního Příbramska. Jako na Prachaticku, Netolicku a Vimpersku tak řídne obyva- telstvo i v ostatním Pošumavsku. Strakonický okres ztratil za po- sledních deset let 1741 obyv. čili 5*0%, z čehož připadá 410 na Stra- konice s 5419 obyv.; Horaždovicům s 3332 přibylo sice 159 čili 57p, což není zajisté značné, uvážímeli, že město obdrželo druhé nádraží, ostatní obce ztratily však 1151 duší čili 07o ; jen Volyňský okres jeví nepatrné procento 1*7 vzrůstu, ježto úbytek vzešel z vyloučení území s 1931 obyv., kdežto popis vykazuje úbytek pouze 1531. Sušici s 0478 obyv. přibylo 431 čili 717«, ostatním ubylo 240 čili 1*2%, v Kašperskohorském okresu jeví se přírůstek 027 čili 3*9 7o, z čehož připadá 205 na český Stachov s 3010 obyv., v Hartmanickém okresu vzrostly královácké Stodůlky o 084 na 4211 čili o 19*47«, Eisensteiu s 2090 obyv. ostal téměř při starém počtu (2020), v ostatních obcích ubylo 018 čili 09" o. Na českém západe jest ubývání lidnatosti známkou i našeho Po- šumavská a přiléhajících k němu okresů. Y okresu Klatovském Kla- tovům s 10.811 obyv. přibylo sice 921 čili 9*37o, venkovu však ubylo 2290 čili 7-1 7o, tak že celkem obnáší úbytek 3-27o; v okresu Plá- nickém ubylo 043 čili 3*7% a v Nýrském 248 čili l-997o. Domaž- licům s 7701 obyv. přibylo 337 čili 4-07o, venkovu však ubylo 047 čili 3'07fl, celkem r27o, a Novokdýňskému okresu ubylo 2578 čili 11 '370. Přeštický okres vykazuje úbytek 334 čili 1*3' o a Nepomucký 1122 čili 0-2 /o, kdežto Přeštice s 3052 obyv. mají méně jen o 14, Nepomuky s 2213 obyv. klesly o 273 duší. Okres Horšovotýnský má přírůstek 0'57o, ostal tedy nezměněn, Hostouňský ztratil 407 čili 37o a Ronšperský 123 čili 1-1%. Tachovu s 4525 přtbylo sice 94 duší čili 2"l7o, ostatnímu okresu ubylo však 432 čili 2'37o a okres Přimdský vykazuje úbytek 350 čili 1*87«. Planskému ubylo 507 čili 2-57o a Kynžvartskému 007 čili 3-9%, i město Planá s 3311 jeví značné klesnutí o 280 čili 7*87". (Dokončení.) K. Jireéek: České pisemnieM — Ottúv Slovtiik naučný. 5fil České pisemnictvi. Ottův Slovník naučný. Obrovský rozsah věděni lidského, které neustále roste a nyní na sklonku našeho, na objevy a výzkumy tak bohatého století se pro jedno- tlivce stává již téměř nepřehledným, vedl ke spisování repertorií, kteráž obsahují přehledné sestavení materiálu ze všech oborův. Encyklopedie vědecká nebo skromnější konversační slovník, v němž heterogenní předměty jsou uspořádány prostě dle abecedy jmen a věcí, jest nyní nezbytnou knihou i pro specialistu, jenž se chce rozhlédnouti v jiných oborech, jemu méně přístupných, i pro každého vzdělance vůbec. Hlavní úkol těchto rozsáhlých sbírek jest poučiti rychle a správně o každém hledaném předmětu a odkázati i dále ku podrobnější literatuře o něm. Avšak slovníky tyto mají důležitost nejen praktickou, vědeckou a lite- rární, ale také pedagogickou, neboť pokrokům vědy otvírají cestu do nejširších vrstev čtenářstva. Z té příčiny menší národové za našich časů obracejí k podnikům toho druhu obvzláštní zřetel. U nich takový slovník bývá náhradou za rozmanitá speciální díla, nad to i doplňkem prostonárodní literatury a jmenovitě zrcadlem sama sebe, pokladnicí zpráv o národě tom, o jeho vlasti, jeho minulosti, duševní práci a vy- nikigících osobách. Snaha shrnouti vědění současné v nějaký celek je tak stará jako literární činnost vůbec. Ze starého věku připomínáme usilovnou pilnost Plinia staršího, ze středního věku pokusy Isidora biskupa Sevillského, byzantinského císaře Konstantina Porfyrorodného i jeho učeného kruhu a francouzského mnicha Vincentia z Beauvais. Slovníky encyklopedické vznikly ze starých slovníkův reálních, v nichž uváděna latinská i řecká slova a jména s podrobným výkladem a s výpisky ze spisovatelův. Pravzor našich knih toho druhu je slovník, jejž v polovici desátého století sestavil byzantinský Řek Suidas. V 16. století za rozvoje hu- manismu vyšla již i některá dokonalejší příruční díla toho spůsobu. První důkladné práce toho druhu byly obsahu historického, biografického, zeměpisného a archeologického, jako Bayleův Dictionnaire historique et crítique (1695) a JOcherův Gelehrtenlexicon (1750). Vysoko nad tyto pokusy vynikla slavná francouzská encyklopedie Diderotova, D^Alember- tova a jejich soudruhův (1751 — 1772, 28 dílů s doplňky), při veškeré frásovitosti podnes zajímavá, a nemnohem mladší anglická Encyclopaedia Britannica (1771 jen ve 3 dílech, 9. rozmnožené vydání 1875). Skvělý rozvoj přírodních věd, rychlé pokroky zeměpisu a zdokonalení celého spůsobu života a společnosti na přechodu z osmnáctého do devate- náctého století vedly ke sborníkům rozměrův až kolosálních. Fran- couzská nová encyklopedie, kterou založil knihtiskař Panckoucke (1782 až 1832), čítá 166 dílův. Německá Allgemeine Encyklopedie der Wissen- schaften und Kůnste, velikolepý sborník monografií s celým učeným apa- rátem citátů a poznámek, kterou podnikli bibliograf Ersch a literární hi- storik Gruber, začala vycházeti r. 1818, a jakkoli dlouhé řady jejích kvartantův již vyplňují celé police knihoven, podnes není ukončena; schází OSYÉTA 1891. 6. ^ C)(]2 f^'- Jireéek: ješté prostředek (L — O). Mezi nejstaršími a nejmladšími svazky je me- zera více nežli sedmdesátiletá ovšem někdy vcHce nápadná ; kolik knih zastárlo již v tomto mezidobí a kolik učených pokolení se již vystří- dalo mezi spolupracovníky! V našem století se přistoupilo vedle takovýchto obrovských ency- klopedií, které rozměry svými jsou postrachem bibliothekářův, i k vy- dávání knih příručnějšich a jednotlivci přístupnějších. Angličané^ Ame- ričané Spojených států, Francouzi, Rusové a Němci mají v tom oboru četné konkurrenční podniky. U Němcův závodí nyní mezi sebou pět „konversačních slovníkův" vedle sebe, z části v opětovaných nových edicích: Brockhausův (1796; připravuje se 14. vydání), Piererův (1S22 sld.), Meyerův (1S40 sld., nyní 4. vydání), Spamerův, k čemuž přistu- puje nová Deutsche Encyklopedie, která vědění lidské chce zahrnouti pouze do osmi kvarUntův. K tomu se druží příruční malé výtahy v jednom nebo dvou svazcích, které i chudší čtenář snadno si může zaopatřiti u které i plavec lehce sméstná mezi těsné náčiní své lodní komnatky, jakož i rady slovníkův speciálních, bioKraíických, země- pisných, současně historických, politických, právních, mechanických atd. Připomínáme jen známý M. Blockův Dictionnaire généial de la politique a nedávno dokončený biografický slovník italského učence hraběte Gu- bernatisa. Vedle velikých národův i menší mají často po několika takových podnicích : Holanďané, Italové, Španělové, Portugalci, ňvédové, Dánové a jiní. Tyto dni vyšel první díl novořeckého At^vAhv éyxvAonnidrAÚr (v Athénách 1891), redakcí N. G. Politisa. Ze Slovanův miijí vedle Rusův i Poláci již ze starší doby takové dílo. U Jihoslovanův před několika lety mnoho agitováno pro podnik takový, s účastenstvím Srhův, Charvátův, Slovincův i Bulharův, ale časové nejsou k tomu ještě pří- hodní. U nás Palacký již brzy po založení Českého musea a jeho ča- sopisu poukazoval ku potřebě takového díla v českém jazyku. Přání jeho se splnilo teprve po několika desítiletích. Knihkupec 1. L. Kober vydal redakcí dr. F. L. Riegra a Jakuba Malého známý Slovník naučný v jedenácti dílech, 1859 — 1874. ') Byl to podnik v našich tehdejších poměrech velikolepý. Literární dějepis mu v budoucnosti neupře ue- jedné skvělé zásluhy, zvláště o podrobné vylíčení Slovanstva. Poukazu- jeme zde jen k článkům : Čechy, Jihoslované, Rusko. Ale každý, kdo díla toho používá, ví dobře, že druhá polovice jeho jest nepoměrné slabší nežli první ; patrně ochablo všecko, redakce, spolupracovníci, knih- kupectví i čtenářstvo, při čemž na váhu padá jmenovité předčasné úmrtí samého Kobra. Menší příruční slovníky vydali později Jakub Malý a Jos. Rank. Pokroky literatury a vědy v naší vlasti, zřízení zvláštní české university, rostoucí počet spisovatelův i také čtenářův daly podnět k no- vému dílu, jemuž co vynikajícímu podniku současného písemnictví če- skéiio věnujeme přítomnou úvahu. Dílo toto jest S^ov.itu uauvut/^ jejž vydává podnikavý nakladatel Jan Otto. Sborník tento jest dílo docela ') Viz OsvHu 1S74 str. 2111 M. české pisemnictvi. — Otítlv Slovník naučný. 5í;:; iieodvislé od staršího slovníku Kobrova. Hlavní redaktoři jsou prof. dr. F. J. Studnička, dr. Jaromír Čelakovský, dr. E. Maixner, Jos. Šolín, dr. K. Borový a dr. Fr. Krásí; neúnavný prof. Ot. Feistmantel, síla v jistém oboru téměř nenahraditelná, byl z kruhu toho nedávno před- časnou smrtí vyrván. Redakční kancelář vede Jos. J. Kořán. Spolu- pracovníkův vyčítá seznam v čele prvního dílu do pěti set. První sešit vyšel počátkem roku 1888 a v dubnu 1891 vydán sešit 88. čili první pátého dílu s počátkem litery C. Formát je menší než u Kobrova slovnika naučného, písmo úhlednější, ale drobnější a pro oko trochu namáhavé ; celá typografická úprava je nepoměrně skvělejší, neboť první česká encyklopedie neměla ani map ani vyobrazení, a v podniku Ottově jest o obojí hojně postaráno. Důležitá otázka týká se velikosti díla. Němci při svých konver- sačních slovnících nabyli takové zručnosti ve výpočtu rozlohy materiálu, že spolupracovníkovi při objednání článku vždy udávají podrobně počet sloupcův a řádek, jehož překročiti nemá. ') Článek stručný, v němž je mnoho věcí řečeno málo slovy, dává arci mnohem více práce, nežli široké vypravování, načrtnuté calamo currente, při němž se nehledí úzkostlivě na rozsah potištěného papíru. Slovník má Čtenáře rychle a bezpečně spraviti, ale ne sloužiti k plynnému čtení pro zábavu. Octův slovník se dle našeho mínění v prvních dílech rozlil do přílišné šířky. Slyšel jsem od mnohých čtenářův následující úsudek: v Kobrově slov- níku články písmen A i B jsou obsaženy v jednom díle, v Ottově slov- níku ve čtyřech dílech; Kobrův slovník má 11 dílův, a tudíž bude Ottův čítati asi 44 dílův. Ale mínění toto nepokládáme za správné. V Kobrově slovníku právě první dvě litery jsou nesouměrně krátké. U porovnání s německým slovníkem Meyerovým jsme vypočetli, že Ottův slovník bude čítati 28*7 dílův, ač nebudeli redakce na dále -rozsah energicky obmezovati. ^) A poněvadž první 4 díly vyšly za tři léta, 24 (okrouhlým číslem) dílův může vyjíti za osmnáct let; bude tedy slovník Ottův ukončen 1. 1905. Přáli bychom si, aby to bylo dříve: jak mnozí z nás se toho roku nedožijí! Ve francouzských slovnících, speciálních i všeobecných, a také ve všech jiných velikých encyklopediích všecky články bývají pode- psány plným jménem odborníkův, kteří příspěvky tyto podali a kteří tím také ručí za obsah jejich. Německé konversační slovníky nemívají dat o původu jednotlivých kusův; také se při četných jejich vydáních původní napsání během let zvolna úplně přepracuje. Kobrův slovník měl ne jména, ani začáteční litery, ale šifry, sestrojené z jednotlivých písmen jmen spisovatelů. Znaménka tato činí na čtenáře, zvyklého na francouzské encyklopedie, dojem někdy až titěrný, neboť upomínají ') Vím to ze zkušenosti, neboť pokládám za svou povinnost přispívati k roz- šíření správnVch vědomostí o Slovantnh v cizině a zejména v Xémecku, kdekoli mohu, a neodmítám vyzvání německých časopisův, slovníkův nebo i nakladar(>luv, jakkoli mi to n( kdy bére dosti času a jakkoli se to. jak vidím, některým lidem u nás nelíbí. ') Meyeruv HMilový slovník (bez dodatkův) obsahuje A i B v 2*7 dílech, Ottuv ve 4 dilecíi. Z toho si sestavíme rovnici 2*7:]6zz4:x a obdržíme X - 23-7. 36* 564 ^' Jireéek: na signatury pracovníkův na konceptech korrespondence v úředních registraturách a zavánějí jakousi „kancelarštinou.^ Ottňv slovník se přidržel téhož spůsobu, kromě několika privilegovaných mužův, kteří byli z kondensování anebo umělého přiříznutí svých jmen vyňati buď krátkostí jména nebo úmluvou. Při velikém počtu zúčastněných spiso- vatelův nikomu není možno podržeti spoustu těch znakův v paměti a věděti hned, kdo je Pý nebo Mý, — na nebo — ík. Bylo by lépe držeti se francouzského spůsobu; krátké a nepatrné věci, které se opakují ve všech slovnících a neobsahují pranic originálního, bez toho svědectví o autorovi potřebí nemají. Jakmile článek je odbor- níkem podepsán, nesmí redakce sama do něho nic vkládati, sice se jí může bezděky přihoditi interpolace velmi nešťastná.') Co do výběru látky, trvají ve slovnících toho druhu dvě ten- dence; jedna hledá slávu v počtu hesel co možná největším, druhá odkazuje při menších věcech k větším článkům téhož odboru a věnuje těmto celkům hlavní pozornosf. První spůsob vede k nekonečné spoustě. Poukazujeme jen k zeměpisu. Abecední rejstříky, kterými se nyní k velikému pohodlí čtenářův opatřují příruční atlanty, obsahují asi sto tisíc jmen, a z podrobných map Evropy není nesnadno vypsati půl milionu jmen měst, vsí, hor, jezer, řek, potokův, mysův atd. Druhý spůsob vyžaduje velikou jednotnost a energii redakce a ztěžka se vyhne mezerám. Ottův slovník hesel nemá nedostatek, tak že jsme postřehli jen málo mezer. Za to by leccos mohlo i docela scházeti. Kdo u nás bude hledati mexikánský městys Amozoc nebo indické město Bahádurgarh? Leckde by se u jednoho hesla mohlo odkázati k druhému, jako u římské Arvernie k dnešní Auvergni, kde jsou hi- storická data o této zajímavé krajině centrální Francie zbytečně znova opakována. Veliké opatrnosti je potřebí k vyměření rozsahu jednotlivých kusův. Je to věc napolo časová, což se nejlépe vidí na článcích, jež se týkají moderní historie, lidí a událostí, pro které po letech zmizí někdy veškeren interes. Veliké cizozemské slovníky trpí stále ještě opakovaným ballastem francouzských generálův a anglických admirálův doby Napoleona I., kteří bojovali u Trafalgaru nebo u Waterloo a pro nejbližší současníky byli zajímavé osoby, ale nyní i v dějepise mají nepatrné místo. Ottův slovník by se měl v tom ohledu osvoboditi od spousty exotických, hlavně portugalských a španělských, někdy dosti obskurních veličin, admirálů, ministrů a spisovatelů, která plyne z ně- jaké cizozemské předlohy a zaujímá přec mnoho zbytečného místa; pro mnohého z nich by dvě řádky byly zrovna dosti, a pominutí lec- kterého by nikdo u nás neželel. I mnohé jiné články jsou nesouměrně ') Uvedu příklad. Napsal jsem pro Ottňv slovník článek o Bulharska a popsal v něm vérně dle konstituce znak zemský, totiž jednoduchého lva, jenž zdobí i poštovní známky, kolky atd. V korrekture nepozoroval jsem žádné změny, ale ve vytištěném sešitu vidím k velikému svému překva- pení popis nějakého báječného erbu a dokonce i jeho vyobrazení; bul- harský erb s heslem — latinským! Dovtípil jsem se po delším hledání, že je to asi osobní erb, který si kníže Alexandr jednou dal od nějakého heraldika ve Vídni sestrojiti. A pod tímto článkem s takovýmto hrubým omylem stojím znamenán co autoři Redakce si ostatně v opravách ke konci toho dílu pomohla s pochvaly hodnou obratností. Leské piaemnictvi. — Otiúv Slovník naučný. 565 veliké. A naproti tomu anglický historik Buckle, muž světového jména, a Francouz Boué, patriarcha přírodopisných hadatelů na poloostrově Balkánském, jsou odbyti krátkými poznámkami, které bijí do očí v po- rovnání 8 dlouhými články: Blacas, Blackstone, Blaikie, Bouillé, Bou- lainvilliers . . . K čemu potřebujeme my článek Cadiz o 2V«i sloupci, nemajíce sami mořského obchodu, ani vůbec styků na té straně? Ottův slovník má mezi spolupracovníky řadu výborných sil, ale obsah je dosud příliš nestejný a pestrý. Vedle dobrých monografií od mužův, kteří léta praciýí v tom oboru, jsou kusy a kousky, na nichž lpí všecky příznaky spěchu a povrchní informace o předmětu. Tato směs práce vědecké a žurnalistické, dělané na kvap, jen aby se mohly sešity rychle plniti a vydávati, místem nečiní dobrý dojem. Radíme ku přísnější redakční kritice i nejmenších článků. Co do obsahu jsou země české zastoupeny, jak sluší, v míře rozsáhlé; čekáme Článek Čechy a těšíme se i na Moravu, Slezsko a Slovensko. Velmi dobře jsou zastoupeny, na kolik mohu souditi, věci orientálské, indické, antická filosofie, otázky právnické a v celku i dějepisné, a i z článkův přírodovědeckých jsem co laik mnohé četl s potěšením; rád bych totéž řekl o slavistice, jejíž zastoupeni je přespříliš nestejné. Země- pisné články, jmenovitě veliké (Afrika atd.) trpí často jistou zmate- ností bohatého materiálu. Články o věcech nejnovějších pokulhávají leckdy za časem, jako by redakce nečetla novin. U bývalého španělského krále Amadea, jenž od vyjití sešitu ovšem zemřel, schází druhý sňatek jeho v září 1888 s princeznou Laetitií, dcerou Jeroma Napoleona. U francouzského generála Andlaua není vzpomenuto jeho účastenství při světoznámém skandálu, který vedl k pádu presidenta (xrévyho roku 1887, a tajný útěk jeho do Argentinské republiky. U generála Bourbakiho by slušelo podotknouti jeho řecký původ, již na jménu patrný; otec jeho stal se za Napoleonské okkupace Jónských ostrovů francouzským důstojníkem, odebral se co plukovník za řecké revoluce do vlasti, ale padl 1827 před Athénami. U Bjelopolje není zmínky, že tam od 1879 stojí ra- kouská posádka, podobně jako v Plevlji a Prepolji. Podobné nedo- statky jsou i v literárních věcech. U německého badatele Henry Bress- laua jsou vyčteny nepatrné spisy, ale Handbuch der Urkundenlehre fár Deutschland und Italien (I, Lipsko 1889), spis, který mezi histo- riky vzbudil sensaci, schází. Přepisování starých dat bez znalosti po- kroku literatury bývá vždy povážlivé. Dle našeho slovníka je cestopis Novgorodského arcibiskupa Antonija do Cařihradu z r. 1200 „dosud netištěn," v pravdě však jej vydal Savvaitov v Petrohradě již 1872 a také od té doby o té památce a jejích rukopisech leccos bylo psáno. Zprávy benátského vyslance Pantaleona Barba ode dvora krále Sig- munda Lucemburského chovají se dle slovníka (111, 302) ve „Vídeňském archivu ;'^ zatím všecky benátské akty po válce r. 1866 dle ustanovení míru vráceny z Vídně vládě italské a s nimi i knihy „Commemoríali,^ které již 25 let se nalézají zase v Benátkách v státním archivu. Pilné hleděti sluší na správnost údajů jazykových. Slovník je v tom ohledu celkem dosti spolehlivý. Poznamenali jsme si „ambonu'^ co fem. (řecky, lat., franc, staroslovansky jen mase), divné slovo „vlok" co „portage" II, 117 b ř. 13. (ruské volok česky může zníti 566 ^- Jireček: vlak), chybné akcenty, jako Y, 9 ital. kačátore místo cacciatóre atd. Novořecká jména, začínající s B, patří do V (jako Yalaorítis); p ve středověké a nové řečtině se vysloviye jen co v. Rovněž je (V, 19) chybné psaní Caerularias, jako by jméno to pocházelo od lat. „caera- leus;** Cařihradský ten patriarcha slul Eerularíos (KrjgovldQio^) čili dle tehdejší výslovností Kirularios, v lalinské formě tedy lze psáti jen Cemlarias. Podniknoati kritika jednotlivých článkův jest úkol, který nám i přítomnému časopisu již pro nedostatek času a místa jest daleký. Nicméně stQjtež zde aspoň některé poznámky, učiněné při prohlednutí svazkův dosud vyšlých. Veliké slovníky již co práce rozličných lidí, pro- vedená během mnohých let, všecky mívají své vady, kterých ani náš slovník nemůže býti docela prost. Avšak lépe jest, když se počet jich všemožně stenčí. — U Amadea VI., hraběte Savojského, schází slavná jeho výprava 1366 na pomoc Byzantincům proti Turkům a Bulharům. — Že by Ammianus Marcellinus (II, 172) byl „důležitým pramenem"^ pro dějiny slovanské, tím je řečeno příliš mnoho, vzhledem k jednomu malému místu (31, 2) a to ne originálnímu. Jinak jest úsudek o tomto posledním římském dějepisci starého rázu, jejž jeden Francouz právem nazval „Herodotem středověku," příliš jednostranný; i jeho latina je znalci památek té doby, děl svatých otcův a zákonů pozdních císařů římských, docela snesitelná. Ale filologové, jimž klasická latina konči Tacitem, se v tom s historiky nesnášejí, a proto jděme raději dále. — Že poslední Paleologové byli přinuceni na pomoc volati Turky proti Albáncům v Arkadii (II, 735), zakládá se na nedorozumění; nikdo nehájil věc padlého impéria Cařihradského s větší udatností než al- bánští kolonisté, od Paleologů schválně usazení v hradech Morejských. — U Arpáda sluše o připomenouti, v kterých pramenech se čte jeho jméno, aby ho čtenář neměl snad za osobu docela mythickou. — V článku Asie je věta (II, 862): „Z Kavkazanův patří k Mongolům kmenové turečtí a tatarští, Kalmykové a Estové" úplný nesmysl. Tamtéž (II, 866) Španěl Clavijo a Benátčan Josafat Barbaro, dva cestovatelé 15. století, obdrželi řecké koncovky, které jim dávají jisté švihácké vzezření: Clavigos, Barbaros! Zmínka o „zcela neodvislém" (!) kmenu Mosairův, sektářů v Libanonu (II, 870), by v Cařihradě vzbudila sen- saci. — Římské město Santiponte v Hispanii (II, 272 b), ve kterém se prý narodil buď Lucanus nebo Seneca či dokonce císař Trajan, neexi- stovalo. Santiponce (tak) slově toliko nepatrná španělská osada blízko Sevilly, u níž leží zříceniny římské kolonie Italiky, rodiště Trajanova. — U jihoamerického básníka Andrade (II, 285) není řečeno, v kterém století byl živ. — S překvapením četli jsme (II, 538) panegyrik na žvastavá díla italského piaristy Appendiniho, jehož nekritičnost na- plodila v dějinách jihoslovanských tolik zmatkův. — Kdo vypočetl v nedostupném a tak málo známém nitru Arábie povrch říše Vahhá- bovcův tak zevrubně na 523.098 čtv. kilometrův? Proč ne s několika ještě zlomky? — U Amalfi (II, 64) není zmínky o důležitém poměru k císařství Cařihradskému, z něhož vzrostla celá obchodní důležitost té obce, otázka tak přístupně vyložená v známých dějinách levautin- ského obchodu od Heyda, vydaných nyní již německy, francouzsky i italsky. V bývalém klášteře kapucínském vysoko nad městem nejsou české piaemnicM. — Ottúv Slovník naučný. 5()7 nynf ani kapucíni ani plavecká škola, ale hotel, v zimě navštěvovaný od Angliěaoů, po jehož zmodernisovaných sálech pisatele těchto řádků nedávno prováděl sklepník ve fraku. — U slovenské rodiny Amhrozi de Seděn není zmíněno hlízké příhuzenství její s P. J. Šafaříkem. — Ámerigo Vespucci (II, 105) patří ne sem, ale pod Vespucci ; Ame- rígo přece není nic jiného než Amalaricus, Aimerich, Emerich, Amalrích, franc. Amaury. — Busbeck (II, 271) nebyl člen cis. vyslanectví v Caři- hradě, ale sám vyslanec. Celý článek o středověkých toulavých studentech čili bachantech (správně bacchantech) patří pod vagantes, vagi scholares. — Staro- bulharsky se purpur nazýval ne „bagran" (III., 75), ale bagrii; ba- grěn'i> je adjectivum, purpureus. — Petrohradský sanskritista BOhtlingk je uveden třikrát. Pod Betling (III, 908) odkazuje se čtenář k Boeth- ling, tam však ničeho nenajdeme; za to se o učenci tom poučíme ve dvou životopisech nestejného obsahu a rozsahu, jednou pod Bóhtliugk (IV, 258) a podruhé zase pod Bóthling (IV, 464)! — Dle našeho slovníka rodiště Belisarovo Germaneia (El, 679) je prý snad nynější Čirmen u Adrianopole, což již proto jest nemožno, poněvadž dle zpráv spolehlivých leželo v provincii Dacia mediterranea, jejíž středisko byla Sordica (nynější Sofia), kdežto Čirmensko náleží do provincie Haemi- montu. Kde ležela Germaneia, dokázal před málo lety jeden český cestovatel, který zříceniny její s teplicemi, nápisy řeckými a římskými, starými doly a byzantinskými kostely ne bez práce vyhledal a popsal : v Banji u Dupnice, na pramenech řeky Džermenu, středověké to Ger- manštice (Cesty po Bulharsku 452). — Z Dubrovnických Bobaliéův (pravý slovanský tvar je Bobaljevič) první dva, Michail a Domanja, jsou osoby mlhavé, které v díle, stojícím na půdě kritického dějepisu, nemají místa. — Článek Bočar patří pod Botzaris, nebo nanejvýše Bocaris, jak Novořekové tuto slavnou rodinu toskických Suliotů zovou; skladatel měl se kritičtěji zachovati k patriotickým kombinacím o bul- harském původu toho rodu prý z makedonského Vodenu (ne Vodnice), které do oběhu uvedl nebožtík Rakovski. — Životopis V. Bogišiée svědči jasně, že spisovatel jeho snad žádné knihy slavného právníka nečetl. Jinak by věděl, že „Sborník" z 1877 není „výsledek hlubokého studia," ale obrovská spousta věrně otištěných materiálův o národním právě, odpovědí učitelův, popův a jiných sběratelův na otázky návodu schválně k tomu účelu vydaného, dále že ^Pisani zakoni" z 1872 (vyšla jen prvá část) obsahují ne „vypracování plánu ke sbírání právních obyčejů v lidu se zachovavších," ale analysi starých jihoslovanských psaných zákonuíkův, listin a jiných památek právních, bohužel nedo- končenou, a také že „Národně pjesme'* (1878) jsou ne snad jen „zna- menitým příspěvkem ke studiu národní poesie," ale že přinesly epochální objev národních písní, zapsaných v Adriatickém přímoří v 15. — IS. stol., kterým byla na jevo vynesena neznámá posud starší podoba epiky jiho- slovanské. Ostatně se nalézá ve Světozoru 1879 str. 466 a 477 živo- topis tohoto Dubrovčana s podobiznou, složený dle ústních i písemních poznámek samého Bogišiče. — Článek o Brankovičích (IV, 579) stojí dle nynějšího stavu srbského déjepisectví na stanovisku takořka před- potopním, tím více, poněvadž dějiny despoty Gjurgja Brankovice byly známým velikým dílem Čedoroila Mijatoviče dosti zevrubné osvětleny. 572 J^- Záhr^s: České pisemnictvi, — Výpravná prosa. do nové boty páně Jiříkovy spadlo a tím i v ruce silného, v podobných věcech žerty neznajícího Příchovského se dostalo. Náčrtek „Papšák a Mexikán" ze života dvou dobrodruhů, vzájemně se okrádajících, má na své točenici jen málo rolniček: látka jich tam mnoho nepřipustila. Obrázek z doby našeho probuzení „Poslední dnové poddanství a ro- boty^ je téhož méně humoristického rázu. ale přesvědčivě podaný. Za to vás opravdu vesele pobaví „Vzpoura na korvetě Dagmar, ** ze života loveckých začátečníků, vzpoura to honícího psa Hektora, který těmto začátečníkům nechce býti psem honícím a jim řádnou lázeň v rybníce zjedná. Pochyby vzbuzuje názor, kterého se dočteme: že v přírodě daleko není té, parádním veršem a bombastickou prosou vychvalované harmonie ; je v tom vydatný kus prosaické pravdy, však poetický názor má přece svoje poetické právo. Švingulaci „Hedvábníci a ryby" mohl napsati jen obeznalejší rybí sportsman. Kdo z nás na př. ví, že ryby, neberouli na nic, docela jistě aspoň na tučné hedvábníky jdou? Ale vypravovatel to ví, a použije toho s úspěchem, avšak rozhněvá si tím dočasně strýčka i jeho hezkou, čipernou dcerušku, kteří bource pe- člivě pěstují a žehravě milují a kterým je vypravovatel vzdor napo- mínkám svědomí vyfukuje (v diplomatické mluvě by se místo vyfuko- vati důstojně řeklo annektovati). „Kekurs obce Jarotické'' (koncept chudých duchem) chce býti naturalistickým obrázkem, avšak je to karikatura výjimečného rázu, v dřevěnkách si vykračující. Poznáváme v ní jeden z kořínků, z nichž vyrostli šťastnější Furianti. Stížnost, o kterou jde, opírá se — bezvýsledně — požadavku, by obec školné za svého, v pomčruě větším blahobytu žijíciho příslušníka, ševče Yác- sláva Voříška, do Prahy zaplatila ; o konceptu, svému kollegovi ze Žá- dosti mistra Trnky velice podobném, usnáší se obecní valná hromada, kterou rázná manželka koucipujícího starosty Petráka řídí. Kabinetním kouskem věrného líčení jest následující obrázek z Píseckého jarmarku „Martínkův nový oblek." Dočítáme se tam, kterak desítiletý hrdina humoresky dostal šestáček, aby se mohl podívati do komediantské boudy, kterak neznámému dárci onoho šestáku sví^ nový oblek svěřil, kterak na dvě hodiny do té boudy zmizel, kterak vybubnován byl, kterak se v náruč polekaných rodičů bez obleku toho vrátil, kterak si nevinně přestál trest a kterak oblek zase zpět obdržel. Kniha chýlí se ke konci, a závěrek tvoří dvojice vážnějších povídek. „Cikánské krtiny, veselá vzpomínka," vypráví nám, jak by málem byla mladá ci- kánka rozzuřeným otcem zabita byla, že hostitelovi cikánů na křestní hostině uzmula budíček, jenž její krádež tím vyzradil, že se jí ve skrý- vající kapse rozřinčel. Charakterní obrázek z venkovského života „Piják Přeslička a Vojta brabenečkář" obsahuje příhodu ještě opravdovější: opilec slibuje kde komu, a zejména i Vojtovi, že mu něco odkáže ; když pak ho žena jednou domů nepustí, zajde do lesa, oběsí se tam na řemeni, a — Vojta vezme si to něco : Přesličkovy boty, ale zvěděv, že je vyzrazen, hodí je Přesličkovým přes hradbu na dvorek. — Cennou, čtení hodnou sbírku svou věnoval Stroupežnický svému příteli Vácslavu ťervinkovi. Frant, Zákrejs. české pisemnictvi. — Ottúv Slovnik nauÓuý. 5GU • hlavně oblíbeného hromadění nesprávných genitivův. Některých kasů, ku př. z antického dějepisu, pro divnou umělcovanost nelze schvalovati za vzor dějepisného slohu. A co v naší české prose je stálejšího a vyvinutějšího, nežli od mnohých století vždy pěstovaný sloh dějepisný ? Tendence brusičů našich let vycházela z poznání, z části ne klamného, ale mohla míti úspěch jen poučením od mužův, kteří k tomu úkolu jsou náležitě připraveni a kteří důkladně znají syntaxi slovanskou, jazyk a sloh latinský i německý, jenž na češtinu oba měly takový vliv, a jmenovitě dějiny jazyka našeho. Učení lidí nepovolaných způsobilo mnoho zlého a dává leckterému novému sepsání typus pitvorné, až chorobné affektovanosti, který ukazuje, že skladatel se svému jazyku mateřskému neučil od matky a od živého hovoru lidského, ale z mrtvé knihy, která, neníli dobrá, pokazí i dobrý přirozený základ. Je to spůsob jakési „tuberkulose jazyka," vzniklý z očkování živly nezdravými. Korrektura je dobrá, ale při díle tak rozsáhlém i pod bedlivostí mnohých očí leccos proklouzne. Římské město v Arvernii (II, 822) má o slabiku víc a slulo Augusto-nemetum. Hispalis (II, 272) se ne- píše s y co Hyspalis. Arménský letopisec Asolik (II, 752) slul Asochik, jihoamerická řeka slově Pilcomayo a ne Picolmayo (II, 149 a 150), tajný americký spolek caucus a ne cancus (II, 151) atd. atd. „Eures militaires" maršálka Bugeauda, organisátora Alžírská (IV, 860) jsou Oeuvres. Výborné dějiny byzantinské literatury od Krumbachera, tyto dni vydané, jsou IV, 817 posunuty až do prvního roku našeho století, 1801 místo 1891. lUustrace pěkně jsou provedeny a také počet jejich je značný, ale pozorujeme na nich brzo jistou nahodilost výběru. U článku Bul- harsko mohlo by býti položeno něco lepšího nežli kopie dvou fanta- stických komposicí Vídeňského kreslíce a cestovatele Eanitze; vždyť máme v Bulharsku i krajany, obratné illustrátory, co učitele na státních ústavech tamních. — U článku o Arábii není žádné illustrace. kdežto u Aethiopie jest podána i celá tabulka s písmem abyssinským, a přece by arabština co kulturní jazyk, rozšířený od břehův Marokka až do Indie a do archipelagu malajského, zasluhovala mnohem většího povšim- nutí, neli co jiného, aspoň tabulku písma kufíckého a obyčejného. — Typy národův amerických (II, 124) mají ráz docela idealisovaný, evropský, jako by malíř byl sbíral modely k nim někde na Pařížských boulevardech. Tou vadou trpí ostatně i národopisné obrázky známého zeměpisného časopisu „Tour du monde.^ Technická úprava map je zdařilá, ale obsah jejich má některé vady. Na mapě zemi Balkánských (IV, sešit 19) je nákres pohoří Balkánského docela zastaralý. Zlatica tu leží na severním podnoží hor, Rakovica a Novoselci, dvě osady na dně „pole Sofíjského,'* jsou po- loženy vysoko na horách, Zabalkánská řeka Vid pramení se ještě u Ichtimanu a centrální Sredna Gora docela schází — omyly, které se vlekly od map z tureckých válek Josefa II. a Kateřiny II. až do objevův Lejeana a jeho vrstevníkův. Odstranění této chyby bylo před více než dvaceti lety rozhlašováno a slaveno co důležitý objev po četných časopisech zeměpisných a uvedeno od prof. Kieperta ihned do vědeckých map. Mapa slovníka je tím také v úplném nesouhlasu s článkem Balkán. — Na mapě Brasilie nejsou udány hranice Argentiny oproti R. 1891. Čís. 7. O S VE TA -fm^ Druhá cesta dr. Holuba po jižní Africe. ro«iávA prof. Gustav Hei. dlouhé řady neohrožených zemězvěstcův, kteří se vydali v nej- temnější pevninu, aby vědo a civilisaci odhalili s jejího nitra 'X tajemné závoje, po druhé nemnozí odvážili se v nehostinné kraje její, a ze skrovného toho počtu toliko tři podjali se v průvodu rovněž tak neohrožených žen svých obtížného úkolu badatelského: Angličané Livingston a Baker, a Čech dr. Emil Holub. Ze slovanských badatelův jest dr. Holub jediným, jenž po dva- kráte vydal se do Afriky, ježto Rusové Cienkovský a Kovalcvský i Polák Ragoziňský odvážili se výzkumné cesty té toliko jednou a pro- dlévali na půdě africké jen krátkou dobou. Na výpravě prvé strávil dr. Holub sedm let, ') na druhé pak čtyři léta v jižní Africe, úhrnem čtvrtinu svého posavadního života. Prvou podnikl v letech 186S — 1875 v mladistvém zápalu nepřemožitelné žádosti poznati krásy slapů Vikto- riiných a vrátil se s bohatými sbírkami vědeckými. Všeobecné a jedno- myslné uznáni zásluh jeho veškerým světem vzdělaným stalo se mu mocnou pružinou k výpravě druhé, k niž po léta konal pilná studia a pořádaje ve prospěch její po celé říši přednášky, zjednal si za po- moci mnohých přátel a přízně mocnářovy značných prostředkův hmotných k jejímu uskutečnění. Zvoliv sobě krátce před odjezdem družku života, povahou sobě rovnou, vydal se s ní a se šesti služebníky dne 18. listo- padu r. 1883 po druhé do jižní Afriky a tu za čtyřletého pobytu mezi domorodci africkými zakusil nevýslovných strastí a útrap, jimž tři prů- vodcové jeho podlehli. Navrátil se v měsíci září r. 1887 a byl neméně okázale uvítán od břehů anglických až do vlasti. V druhém cestopisném díle svém ^) nedávno ukončeném složil dr. Holub bohaté zkušenosti své ') Viz (ostopisné dílo dr. Em. Holuba: Sedm let v jižní Africe, vydané ná- kladem Ottovýra v Praze 1880. V Osvětě pojednáno o něm v ročn. 1881 str. ()5í)— (U;7. ') Dra Kmila Holuba Druhá cesta po jižní Africe. Z Kapského města do země Masukulurabftv. í'esty v jižní Africe vykonané vletech 18S3 — 1H87. Dva díly, nákl. Ottovým v Praze, i800, 37* 576 ^- ^«*f- o zemích, do nichž prve žádný Evropan nevkročil; vědě zemězkamné jsou to neocenitelné příspěvky k objasnění neznámých krajin vnitro- afrických. Hlavním úkolem badatelovým bylo seznati poměry severních Ma- tokův a Mašukulumbův (kteréž r. 1875 spatřil jako vyslance na dvoře Sepopově) ve vlastní domovině jejich a proniknouti územím jejich až k jezeru Bangveolu. S účelem vědeckým rozluštiti totiž záhady země- pisné krajův severně od řeky Zambezi ležících, spojoval badatel náš i vytrvalou snahu nashromážditi co nejhojněji vzácné a charakteristické předměty přírodopisné a ethnograťické a obohatiti jimi ústavy vlasti své, jakož učinil již po výpravě prvé měrou velice záslužnou. Než i pokus učiniti mínil, zdali by nebylo možno otevříti v jižní Africe nové tržiště domácímu průmyslu, kteréhož účelu dosíci hodlal mimo jiné jmenovitě výstavou v Kapském městě pořádanou. ') Spoléhaje na zkušenosti, jichž nabyl na první výpravě, znaje rozmanitá nebezpečí, vznikající z přírody a tamČjší zvyky a obyčeje domorodců, kterých v obcování s nimi šetřiti bylo, věda konečně dobře, pokud dalece čer- nochům důvěřovati, a pochopiv význam i důležitost spolehlivých prů- vodců, doufal v nejlepší úspěch nové cesty své. Po plavbě dvacetidenní dorazila výprava — náležitě opatřena jsouc vším, čeho se vůdci nutno býti vidělo — z Hamburka do Kap- ského města. Doufaje pevně v slíbenou pomoc anglické vlády, zažádal Holub za slevení cla ze 164 beden svého nákladu. Avšak k velkému žalu brzy bylo mu poznati, že ve svých výpočtech se sklamal. Poměry v Kapsku od doby dřívějšího pobytu jeho se úplně změnily. Na místo bývalého guvernéra, jenž krajanu našemu velice byl nakloněn, nastoupil Sir Herkules Robinson a vlády dosáhli mužové dřívější opposice. Nová vláda neuznávala slibů vlády předchozí a odepřela rozhodně poskyt- nouti jakékoliv podpory a ze zavazadel badatelových žádala téměř :^00() zl. cla. Již tímto prvním sklamáním nadějí svých Holub uvržen v nemalou tíseň, z níž vyproštěn jest pomocí předsedy vývozného spolku rakousko-uherského pana F. Wilhelma a šlechetných přátel svých ve vlasti. Když přikročil k uspořádání výstavy své, bylo mu množství při- rozených a nastrojených překážek překonati; až v dubnu r. 1884 došlo k důstojnému zahájení jejímu. Výstava, v níž kromě výpravy a všech předmětů, jež k ní náležely, všech vědeckých nástrojů zapůjčených ra- kouským ministerstvem války, všech věcí k výměně s domorodci určených, zastoupeny byly také četné závody české, vzbudila všeobecnou pozornost a vydařila se skvěle. Nejpřednější osobnosti Kapská braly v ní živou účast; návštěva její byla velmi četná a časopisy Kapské^) i anglické přinášely o ní pochvalné úsudky. Při dopravě svého nákladu do Colesberga zakusil Holub mnoho obtíží od správy jihoafrických drah, a hmotné prostředky jeho jízdou ') Srov. Die national-ókonomische Redeutimg der Afrikaforschimg von Dr. Em. Holub. Wien 1881. L, C. Zaiuarski, a Mittheilungen des Exportvereins. Wien 1881 s přednáškou dr. Holuba. — Die Colonisation Afrikas. Von Dr. K. Holub. Wien, 1882 bei Alfred Hóldcr. *) Viz zejména: The South Afričan illustrated news, saturday, april 1884: Dr. Holub's Exhibition, Druhá cesta dr. Holuba po jižní Africe. 577 po dráze trvající dva dni a dvě noci povážlivě se stenčily. V Coles- bergu prodlel tři neděle, aby se výprava opatřila nutnými potahy, jichž v okresech Cradockém a Colesberskéra nesnadno bylo lze sehnati, po- něvadž pro dlouhotrvající sucho skot této krajiny ve stavu bídném se nalézal. Zakoupiv potřebný počet tahounů, rozdělil je k výpravným vozům svým takto: 16 nejlepších kusů určil pro svůj nejtěžší vůz, zvaný Zambesijský, 16 slabších zapraženo k vozu osobních potřeb; vůz tento opatřen jsa v zadu střechou, poskytoval místa k odpočinku a na pochodu sloužil zhusta za pisárnu. Rovněž tolik tahounů ustano? véno bylo k vozu třetímu, na němž naloženy byly všecky nástroje k vě- deckému zkoumání, preparování a sbírání přírodnin. Konečně osmi- přežný potah malých ale silných volů zulských zapražen byl k železnému vozu pontonovému, na němž složeny byly železný trojdílný člun Kor- neuburský, pumpy, náboje a pod. Najav čtyři Kreoly za vozataje, roz- loučil se dne 23. června 1884 s přáteli Colesberskými a dal se s ka- ravanou svou směle na pochod do svobodného státu Oranžského. Cesta mezi horním tokem Oranžským a středním tokem Vaalu, kde většinou bydlí holandští boerové, neposkytovala valných obtíží. Mnozí farmáři, znajíce vůdce výpravy z doby dřívější, všude laskavě jemu přispívali, kteréžto služby lékařské umění jeho vdnčně splácelo. ^) Na farmě Meintjesově zdržela se výprava čtyři neděle za příčinou plicní nákazy mezi tahouny, jíž mnoho kusů za oběť padlo. Tam vůdce vý- pravy konal pilná pozorování geologická, botanická a ornithologická a zkoumal křovácké nákresy vyryté kamennými nástroji do tvrdého dioritu, jichž odlamování k nejobtížnějším práčem všech účastníků vý- pravy náleželo. Také těžba přírodnin za první dobu získaných byla velice značná, a osm plných beden posláno do Colesbergu. Když mynheer Meintjes poskytl výpravě jiné tahouny^ hnula se karavana dále k se- veru, provázena jsouc na dalším pochodu synem Meintjesovým Tomem a bratrancem jeho Harrym. V Boshofu rozloučila se výprava s děv- četem bečuanským, známou Bellou, již byl Holub do ř>ropy přivezl, zavázav se úřadu, že ji do desíti let opět vrátí. Shledav paní, od níž dítě přijal, v tomto místě v poměrech nuzných, tak že jí obratné služky velice potřebí bylo, splnil svůj slib, ačkoliv zejména choť jeho služeb hodné té dívky na další cestě citelně postrádala. Koncem září vstoupila karavana na půdu Zavaalskou. Potěšitelné zprávy dostalo se vůdci jejímu v Christiane: doručenať mu listina od krajského náčelníka, která všem úředníkům nařizovala, aby výpravě žádných obtíží činěno nebylo; za příčinou sproštění ode všeho cla opatřena jest každá bedna olovčnou pečetí. U missijní stanice Lino- kamy dostupuje vysočina jihoafrická 1500 metrů nad hladinou mořskou, kde na lateritových rovinách, jejichž spodní vrstvy skládají se na jihu z hornin melafyrových, na severu z pískovce a šedého křemence zlato- nosným křemencem prostoupeného, nalézají se četné prolákliny, ne- mající odtoku a dodávající jí zvláštního charakteristického rázu země- ') O lidumilném úkolu lékará v jižní Africe viz Holubův spis: Die Stellung des Arztes in den transoíteanischen Gebieten. Vora Standpunkte der Er- forschung und Civilisirung. Wien 1882. Alfred Ilóider. 578 G. Hcí: písného. ') Postup touto krajinou spojen byl se značnými obtížemi. Přestoupivši Harstrivcr, dospěla výprava k největší jihoafrické planině a k předělu mezi souříčím Orauě a Limpopa. Na farmě p. Theunisso- nově setkal se dr. Holub s bývalým průvodcem svým z r. 1877, kterýž nabyv u něho některých vědomostí farmaceutických, umění lékařské v celém okolí se zdarem provozoval. V krajském městě Zeerustu shledal se se starým přítelem knězem Jensenem, na jehož farmě zdržela se karavana po tři měsíce „ve vlastním vozovém hradě," pokud nezlepšil se bídný stav chorých tahounů. Odtud konal Holub s průvodci svými četné výlety po všem okolí a častokráte trávil mnoho neděl v občasném táboru 18 mil od Linokamy vzdáleném, choC svou samu u p. Jensena zůstaviv. Když v odloučenosti své kdysi povážlivé se roznemohl, o čemž proti jeho vůlí srdnatá paní Holubová se dozvěděla, vydala se bez průtahu v tmavé noci koňmo na cestu, provázena jsouc pouze čer- nošským chlapcem, kterýž jí naznačoval směr cesty. Za této odvážné jízdy stihla smělou jezdkyni prudká bouře, a blesk udeřil těsně vedle cesty její do skupiny suchých citlivek, jež zajiálil. Kůň splašiv se unášel ji tryskem hroznou tmou uprostřed neznámé krajiny, a toliko obratnosti a zmužilosti své, již sílila láska a obétovnost manželky, děkovala za svou záchranu. Zbloudivši s cesty, dorazila teprve před půlnocí do tábora chotě svého, jenž náhlému příchodu jejímu nemálo se podivil. Po návratu z údolí Notuanského pokračoval Holub ve svých prácech v údolí řeky Matebe; když pak se karavana hotovila k dalšímu postupu, stihla ji nová pohroma vznikem sněti slezinné mezi tahouny. Rozhodnuv se očkováním zabrániti šíření její, dodělal se znamenitých výsledkův a zachránil značnou část všeho tažného dobytka svého. Ke konci března opustila výprava Linokamu a zamořila k roklině Buis- portu po neschůdných cestách, plných děr, trhlin a nebezpečných úbočí. Zvláště nesnadný pochod nastal v pohoří Dvarském až k hranici jiho- africké republiky se táhoucím. Kolem města Čuni-Čuni spěla výprava k břehům Marika a v polovici dubna přistála u soutoku této řeky s mohutným Limpopem. Nemálo se podivil Holub změnám této krajiny, která byvší druhdy liduprázdna^^ nyní hustě zalidněna jest národem Bakhatlů, kteří bohaté lesy její takořka úplně vypálili. Seznámiv se s p. Erichsonem, nejznamenitějším obchodníkem toho území, děkoval mu za mnohé vzácné pokyny a rady. Asi dva kilometry jižně od skály zvané „Kardinálův klobouk" porouchala se kola železného vozu tou měrou, že nutno bylo postaviti v otevřeném poli celou kovárnu, a do- vednost BukaČova i Haluškova uvedla porouchaný vůz opět v pře- dešlý stav. Sestupujíce podle řeky údolím Limpopa, pilně shromažďovali pří- rodniny, obohacujíce značně vědecké své sbírky, z nichž vůdce srdečné měl potěšení, jsa přesvědčen, že pro studium zoologické a botanické získal všestranný a snad pro všecky časy budoucí „poslední materiál" •) Viz o tom LWfrique Explorěe et Civil isée. Journal raensuel. Quatrirmc anné IV. Janvier 1883. Jules Sandoz, éditeur á (jenéve. V časopise tom posudek o dr. Holubově ťcstó. Druhá cesta dr. Holuba po jižní Africe, 579 od Limpopa, ježto tam jisté za nedlouho všechna zvěř pobřežních krajin vyhubena bude. Od zištného pohlavára Khamané bylo Holubovi dost nepříjemnosti zakoušeti a proto vyhledal jej s chotí svou ve vlastním sídle v Matlabace, aby jej dary sobě naklonil. Pohlavárův „palác" sestával z kotly rákosím ohrazené, na jejímž kraji stála pro- stranná ťhýže s kuželovitou střechou a vchodem do kotly obráceným. Khamané i tělnatá jeho manželka, kteráž při příchodu hostí zabrána byla do sešívání několika kusů kartounu od Holuba jí poslaných, při- vítali příchozí slušně a vyčastovali je buěualou (pivem kaferským) a ssedlým kyselým mlékem. A že v rodině královské zuřila právě ma- laria, dostalo se našemu vůdci té cti státi se „lékařem dvorním" celé „vznešené^ rodině. Tolikéž okolní běloši obraceli se k němu o radu lékařskou, u brzy počaly zásoby chininu a jiných lékův povážlivě mizeti ! Pochod tak zvaným „žíznivým krajem" východního Bamangvatska stal se pro nedostatek pitné vody pravou mukou až do Šošonga, nej- většího města ve středu jižní Afriky, kdež sídlí král Khama, vzdělaný muž a horlivý šiřitel evropské civilisace. V budově Francisově nalezl dr. Holub vhodnou pracovnu a přiměřené skladiště svým sbírkám. Za pobytu v SošonříU podařilo se mu naplniti také dvě bedny dřevěnými výrobky černochův. Král Khama 9 manželkou svou Ma-Bessii přijali dary Holubovy laskavě a dotazovali se sdílně po osudech našeho ba- datele od r. J87(j, kdy naposledy se spatřili. Khama, divě se zmuži- losti paní Holubové, varoval oba, aby nevydávali se na severní břeh Zambezijský mezi tamější divoké kmeny. Vyměnivše si u něho potřebné zásoby, mouku, kávu, čaj, rýži a pod. za pumpu a náboje, opustili cestovatelé sídlo Khamovo, kde za sedmidenního pobytu dr. Holub neméně než šedesáti chorým poskytoval rady lékařské. Kolem roz- sáhlých močálů postupovali k řece Mamaruce, vkročili do malebné kotliny při horním toku Serue a odtud ke spruitu Šoko a Mí.sy, v němž cesta byla tou měrou obtížná, že vůdce výpravy hořce na ni touží. Kdykoliv spřežení vozem ku předu trhlo, spůsoben tím na náklad ta- kový náraz, že se lana a provazy napínaly jako struny, řemeny ze syrové kůže zhotovené, jimiž bedny k sobě byly spjaty, trhaly se jeden po druhém, nebo se tak poškodily, že více nebyly k potřebě. Na voi^e seděti bylo zhola nemožno, neboť by byl býval hned na počátku svahu každý s vozu shozen ; jíti vedle vozu bylo nebezpečno, neboC vůz byl sem tam zmítán, poskakuje s kamene na kámen, se stupně k stupni. Tahouni byli hrozně utýráni ; stany na voze se sbírkami byly potrhány a polámány; ponton naložený na malém voze železném pošinul se ku předu, tak že dosahoval až na hřbet posledního spřežení, jež se stále plašilo. Po „pekelné "" této jízdě dostala se výprava s porouchanými vozy až ku pramenům Mísy, kdež sobě k odpočinku delšímu stany rozbila. V polovici srpna dospěla šťastně do nejjižnějších končin bez- vodého území na rozsáhlou lesnatou rovinu Makveskou. ('elé východní liamangvatsko, vroubící pánev solních jezer, stává se za doby letní nepřehlednou bažinou, v níž rodí se zimnice, cestovateli nejzhoubnější. Proto volil dr. Holub projíti jí v africké zimě a raději trpěti stálý nedostatek vody a spousty prachu, které vítr zdvíhal s písčité lateri- 580 O. Heš: tové půdy a se solnatého jíla, a jež dýchací ústrojí lidí i tahounů ne- ustále dráždily. U pramenův Dinokanských ztýraná karavana poněkud okřála; odpočinku tamějšího užil Holub k pilnému měření zeměpisné šířky i délky, jehož výsledky do zvláštních denníků pečlivé zanášel. Odtud pak putovala karavana krajinou tropické vegetace k jezeru Ma-Karri- Karri, po jehož vyschlém a hladkém dnu nejrychlejší pochod urazila až k ústí řeky Čuany, u něhož tahouni dostatečné nalezli napojiště. Překročivši řeku Nati, prošla posledním žíznivým územím Bamangvatska. V jedenácti pochodech krajinou velice trnitou dostoupila ku pramenům Klamakleňanským, poznavši důkladně strasti putování trnitými křovi- nami, které šatstvo cestovatelův na hadry roztrhalo a ruce i obličeje jejich do krve poškrábalo. Spozorovavše mnohé stopy lvů i slonů, podnikali šťastné hony; ve svém vůdci měli zkušeného a obratného učitele.') Na dalším pochodu vyskytla se místy zvláštní bylinka, v níž Holub tušil zhoubnou jedovatou rostlinu, zvanou machau. A tušení jeho stalo se brzy hroznou jistotou: celé stádo roznemohlo se za patrných příznaků otrávení a ve třech dnech zdechlo 12 tahounů. Ostatní zvířata jedva dovlekla se k nejbližším pramenům, přes tu chvíli udýchána k zemi klesajíce. Všechny prostředky, jichž užil vůdce proti zhoubnému jedu, zdály se býti marnými, až posléze taninem docílil šťastného výsledku. Dospěv ku přesvědčení, že se zbývajícími tahouny nelze všechny vozy k řece Zambezi dopraviti, rozkázal, aby nejtěžší vozy zůstaly pod dozorem dvou sluhův ve zvláštní ohradě uschovány. Se dvěma lehčími nastoupena dne 7. září další cesta na sever kra- jinou místy velice písčitou a místy opět hustými křovinami červeno- tmných citlivek zarostlou, jejichž odstraňování stálo ohromnou práci. Mnohdy klesala již mysl vůdcova, ale vytrvalost a klid oddané spolu- trpitelky vzpružovala znova vždy lásku k vědeckému bádání a povzbu- zovala k dalšímu boji s nepříznivou přírodou. Konečně překonáno bylo hrozné území bezvodé a výprava ke konci září dorazila k Panda-ma- Tence, obchodní stanici, již sobě Holub již r. 1876 za východiště pro novou cestu svou do úvodí Zambezijského zvolil. Tu sídlí starý dobrý přítel Holubův p. Westbeech, který již r. 1876 konal jemu mnohé vzácné služby. Od něho zvěděl o všech neblahých proměnách, jež staly se v říši marucké*) po smrti Sepopově, a tušil dobře všecky obtíže, které mu v budoucnosti hrozí. Daroval svému příteli jeden z vozův, zůstavených u pramenů Klamakleňanských, a rozloučil se s tímto proto- typem jihoafrického trappera a s dobrým P. Boornsem, členem Zam- bezijské missie tovaryšstva Ježíšova, i vydal se k vodopádům Vikto- riiným, jedinému soupeři slapův Niagarských, aby i choť jeho poko- chala se pohledem na velebnost tohoto divu přírody. Dne 15. ř^na po prvé uslyšeli z daleka hukot ječivých vod a mocně vzrušeni spě- •) Viz Elephanten-Jagden in Sttd-Afrika von Dr. Emil Holub, Wien, 1882. Zamarski. ^) O poměrech marucké říše viz: Eine Culturskizze des Manitse-Mam- bunda-Reiches in Sttd-Central-Afrika von Dr. E. Holub. Mit 282 lllu- strationen im Texte. Ilerausgegeben von der k. k. Geographischen Ge- sollsťhaft. Wieo, 1879, Zamarski. Druhá cesta dr. líoluha po jiéni Africe, 5S1 chali k nejvznešenějšímu úkazu, jež oko postříci může v těchto krajích. ') ^I největší mistři slova/ dí Holub, „najisto by před touto velebnou a stále se měniči scenerií umlkli. Kde příroda vAči člověku vystupuje s takovou mohutností jako n vodopádů Viktoriiných, tam není tento schopen, aby ji popisoval, tam se jí koří!** Ohromná spousta vod řítí se tu přes kolmé stěny do hloubky přes sto metrů, řev, rachot a sykot ohlušující rozléhají se na několik mil, páry vodní jako oblačné sloupy vystupují k nebi, tak že viditelný jsou na padesát angl. mil, při úsvitu rozkošnou hru barev duhových provádějíce ; scenerie skalní vůkol, obrovská a tropická vegetace bujná na březích, docelují tento velikolepý obraz, jejž Livingstone ku poctě královny své jménem jejím označil. Nemohouce nasytiti se krnsami zdejšího okolí, strávili naší cesto- vatelé plné tři neděle u vodopádů Viktoriiných ; vědecké jich sbírky značně se rozmnožily, ale pojednou dostavily se neblahé příznaky zimnice. Bukač, Fekete i Haluška roznemohli se a brzy zachvácen byl i sám vůdce výpravy. Opustili krajinu kolem vodopádů a vrátili se do Panda-ma-Tenky; cestou porouchal se železný vůz, jehož správa vy- máhala čtrnácte dní, a zatím roznemohlo se deset členů výpravy. Paní Holubová dnem i nocí konala u nemocných službu nejpečlivější ošetřo- vatelky. Když počal se jeviti nedostatek potravin a nad to nemocným potřebí bylo změny vzduchu, rozdělili se soudruzi výpravy. Harry Meintjes a Osvald Sollner zůstali na hlídce v této stanici, s ostatními vydal se chorý vůdce v únoru r. 1886 do údolí Lešumského a k řece Čobě. V missijní stanicí kněze Goillarda za nepřítomnosti missionářovy upravil si Holub svt^ stánek. V něm roznemohla se v pátý den po příchodu i paní Holubová malarií, a jakkoliv záchvaty její nebyly tak prudké jako u ostatních, upoutána byla trpělivá žena po delší dobu na chatrné lůžko. Nájemce dvorce p. Blockley věnoval nemocné nej- větší péči, neboC u něho musela býti zůstavena, ježto výprava nucena byla pro nedostatek potravin jiné stanoviště na řece Čobě sobě vyhle- dati. V krajině této obohatil Holub sbírky své zvláštními bylinami, motýly a mnohými vzácnými ptáky tuzemskými, jež na prvé cestě své již poznal a do podrobná vypsal.") Těžká choroba soudruhů naplňo- vala Holuba, jenž sám v bídném stavu se cítil, největší starostí. Ve visutých rohožích stenali ubozí v hrozných záchvatech, a lékařské umění Holubovo marně snažilo se jim zjednati úlevy. Nejvíce přitěžo- valo se Špíralovi, a brzy zmizela všecka naděje v jeho uzdravení. Po hrozných záchvatech skonal dne 23. března. „Byla to nejsmutnější chvíle," praví Holub, „jakou jsme až do toho dne po celou výpravu zažili, trudná hodina, ve kteréž jeden druh ze středu našeho byl vy- rván." Nedaleko ohrady vykopali jemu hrob a uložili jeho tělo pod mohutnou citlivkou. Za nedlouho podlehli také dva tmaví sluhové zhoubné malarii a jiných pět vznášelo se mezi životem a smrtí. Po třetí navrátil se dr. Holub do Panda-ma-Tenky, kdež zdravotní stav ') The Victoria Falls of Emil Holub, M. D. Grahamstown, 1879. ^Kastern Star" oflfice. *) Viz skvostné dílo : Beitráge zuř Ornitholoífie Súdafrikas von Dr. K. Holub und Aug. v. Pelzeln. Wien, 1682. Alfred llolder. 5S2 ('- f^^'^^' (Hyr soudruhů poiiékud se zlepšil, ale u Bukace vedl k znetvoření jater a k voduatelnosti, jíž také dne 11. kvótna po záchvatech zuři- vosti podlehl. V nóni vůdce ztratil nejlepšího svého preparátora a vý- borného řemeslníka, který zejména jako umČlecký kovář a zámečník, puškař a klempíř neocenitelné služby výpravo konal. Se svolením pánč Westbeechovým byl pochován na hřbitově v Panda-ma-Tonce i»od ma- pauiovými stromy mezi j)almovým křížem. Téžce zkoušcnv vůdce odeslal z této stanice 25 beden se sbír- kami ilo iva])ského niésta, jež svěřil dozorci péci llaluškově a 11. Meint- jesově. Ostatní členové hotovili se k další cesté do neznámých krajin severo zambezijských. /právy z těchto končin zněly stále povážlivéji a potřebí bylo veškeré energie, jakáž neohroženému krajanu našemu jest vlastni, aby nedal se jimi zastrašiti a odhodlané dále se bral za smělým cílem svým. Počátkem června převezl konečně vše, co ještě svým nazýval, přes řeku Zambezi a ])h převážení konal jemu znamenité služby že- lezný, trojdílný člun Korneuburský, jejž sice p. Westbeechovi prodal, ale ku přechodu přes Zambezi od majitele si vypůjčil. Tomuto příteli svému děkoval též za to, že král I.uanika svolil, aby Holub 8 vý- pravou zemí jeho prošel. Na pochodu svém k severu postrádal badatel náš vždy bolestněji mocného ducha kiále Sej)opova, neboť od smrti Jeho zhoršily se poměry v této zemi tou měrou, že na každého bělocha od jihu přicházejícího hleděli takřka jako na vyzvědače Matabelův, kteří se v posledních letech zmocnili krajin východního Hamangvatska. Nebylo lze ani nosičův najati pro delší cestu, ježto domorodci z Ba- roce ještě z dob Livingstonových zemi Mašukulumbův za nejnebez- pečnější území pokládiijí, a pro tento strach bylo vůdci na cesté, ob- nášející asi 500' kilometrů, nejméně desetkráte najímati vždy nosiče nové. A podezřelé chování nosičů nutilo k nejbedlivější ostražitosti. Lehajíce brali účastníci evropští všecky ručnice mezi svá lože, jinak by je nosiči jistě byli ukradli, a tak neměli téměř nikrová- zeti směli, a to jen do i>ol()vice příští cesty. Bylo pravým štěstím pro výpravu, že za ní ubírala se tlupa mužův, nemajících co by doma dělali : z té vybral si Holub některé schopnější, když nosiči opětně stávkovali. Cesta vedla kolem tůně Namské, u níž vstoupila karavana z útvaru melafyrového do obvodu svoru a ruly ; nevysoká lesnatá pásma horská lemovala rozsáhlá údolí, jichž dosud nedotkla se žádná ruka rolníkova. Podle břehu řeky Inkvisi, lidmi řídce obydleného, táhla ka- ravana půvabnou krajinou, v níž palmy mapaniové a vějířové tvořily celé háje. Přečkavše šťastně hrozný požár trávy, jaký se v prériích zhusta přiházívá, postupovali poutníci statně na sever do sídel pohla- várů Řindu a Siecemtova, jejž Holub vyléčil z rány nebezpečné na noze. Dle rady tohoto pohlavára brala se karavana k Mo-Panzovi, dobrému králi, od něhož nadali se nosičův. Blíže vesnice Ki-Bondo uzřeli po prvé vzácný druh palem zvaných kahuba, kteréž mají pně lahvovitě rostoucí, pročež nazval je Holub lahvičňatky. Prošedše tro- pickým pralesem, jehož stromoví obři, ovinuti jsouce až k zemi splý- vajícími liánami, zabraňovali jim průchod, tak že jen s největšími ob- tížemi tudy se prosekali, ubírali se poutníci územím čtyř náčelníků do říše Mo-Panzovy, kteráž bezprostředně sousedí s územím Mašukulumbův. Mo-Panza, kmet devadesátiletý, za šťastného se pokládal, že za živo- bytí svého konečně přece uzřel bělochy, kteří umějí hotoviti ručnice a kartouny. U něho strávila expedice poslední klidné a veselé chvíle, odtud všecky poměry vzaly pro výpravu nepříznivý obrat. Mo-Panza snažil se odvrátiti dr. Holuba od cesty do krajů mašukulumbských, ale odvážný vůdce stál neodvratně na svém úmyslu a vstoupil dne 17. čer- vence na osudnou tuto půdu. Již v první osadě zvané IVrBeza Mašu- kulumbové, kteří nosí zvláštní vrkoče vlasů až na jeden metr dlouhé, chovali se k výpravě velice nepřátelsky, nechtíce dovoliti, aby se u ves- 584 O. Heš: nice táborem položila. Považujíce bělochy za obílené Maruce a vyzvé- dače Luanikoyy, nechtěli jim vstup do území svého povoliti. Ani uméní lékařské, jež až posud všade z největší tísně pomáhalo, nic nebylo plátno, neboť nikdo ani zdarma nechtěl piHjati lékův od vyzvědačův a úhlavních nepřátel země. Čím hlouběji do země vnikali, tím nebez- pečnějším stávalo se postavení jejich. Pouť do Kaboromandy, největší osady tamější, vedla krásnými palmovými lesy makulvanskými, jež hustě oživeny jsou stády gazel, zeber a pakoní, z nichž mnohou vzácnou do- byli si kořist. Nejhůře bylo s otázkou nosičskou v nepřátelském území. Matokové ze strachu před Mašukulumby zpěčovali se jíti dále a najati tyto za nosiče bylo téměř nemožno, jednak proto, že Mašnkulnmbcrvé jsou velice líní a ponechávají všecku práci ženám, jednak též z toho důvodu, že bylo se nadíti od nich věcí nejhorších. Konečně v knížetství Bosango-Kasenžském opustili zrádně všickni sluhové tmaví až na jed- noho a všichni nosiči matočtí výpravu, zůstavujíce ji smutnému osudu. „Cítili jsme všichni,'* dokládá Holub, „že útěkem domorodých sluhů stihla výpravu naši krutá katastrofa, neboť tím byly osudy naše na další výpravě odevzdány do rukou Mašukulumbův. Každý z nás mimo- volně chápal, že za takových poměrův nebude nám již možno pronik- nouti daleko, a přece nikdo nepomýšlel na to, abychom se vrátili se svými nosiči na území matocké. Horké slzy mojí manželky, kanoucí vždy hustěji na mou ruku, přiměly mne opět ke klidnému uvažování. Snažil jsem se potěšiti a povzbuditi evropské své průvodce i sebe sama. Ovšem, mnoho útěchy nemohl jsem poskytnouti, neboť stav náš byl v pravém smyslu slova zoufalý! Jenom zázrakem mohli jsme se ještě zachrániti, a přece mínění naše shodovalo se úplně v tom, že nelze nám ustoupiti a jediným heslem naším že jest: jen dále v před k se- veru!" Podmínky, za kterých po dlouhém domlouvání podařilo se najati nosiče mašukulumbské, byly kruté, za nejkratší cestu požadovali celou „kubu,** t. j. dvě siciby, jež u řeky Luenge mají stejnou cenu jako vzrostlý vůl. Požadavky ty stupňovaly se cestou den za dnem. Každý téměř krok ku předu bylo nutno vykupovati novými obětmi času i peněz. Na čtyřech chatrných člunech dala se přeprava osob i zboží přes řeku Luenge; zvířata přivazovali ke člunům, aby vedle nich plovala. Při tom užili domorodci hanebného úkladu; chtěliť Evropany vysaditi na bažinatý ostrov, z něhož nebylo lze vyváznouti a kde byli by se stali jistou obětí buď hladu neb krokodilů. Takto hodlali se zmocniti domo- rodci všeho majetku Holubova. V posledním okamžiku spozoroval uchy- stanou léčku a nasadiv podnáčelníkovi hlaveň ručnice na prsa, přinutil jej k další přepravě z ostrova toho na levý břeh řeky. Útrapy toho dne byly strašné. Na dalším postupu zapadali až po pás do bahna, i musili všickni za tmy nésti břemena až 70 kilogramů těžká na místa suchá a celé sítě ostnatých růžkatců zaplétaly se jim okolo nohou, způsobujíce jim muka nesnesitelná. Na smrt utrmáceni dostali se ko- nečně na pevný trávník, jejž tesáky pokosili, aby po hrozných útrapách toho dne takméř vysíleni na několik hodin spánku požili. Podél lagun této řeky ubírala se výprava několik dní kolem osad Nikoby a Di- luky, neustále jsouc od Mašukulumbův ohrožována. Na ochranu opevňo- Druhá cesta dr, Holttba po jiini Africe. 585 váli leženi své hradbou balíkův a zavazadel a trávili v něm mnohdy celé dni, neodkládajíce karabin z rukou ani při jídle, a kdykoliv tu- zemci přibližovali se nepřátelsky k nim, pozdvihli okamžitě zbraně, vyhrožujíce výstřelem; to mívalo vždy žádoucí účinek, domorodci dá- vali se na útěk. Někdy bývalo ležení od dopravy potravin úplně uza- vřeno, jindy štvali domorodci psy na kozy a ubohé osly, a nejednou zapálena byla dobou noční vysoká tráva kolem tábořiště, aby celé zkázu vzalo. Prostředky, jimiž vůdce mnohdy odvracel drzé nájezdy Mašukulumbů, bývaly někdy nejpodivnějšího druhu. Tak skrotil vzteklého obra mezi tuzemci jen tím, že nápodobil zuřivé jeho skoky a hleděl ho překonati potrhlými posuňky. Obr učiněn byl před svými soudruhy směšným a zahanben odtáhl. Jindy zaplašil zvuk trubky polní a silná fanfára zbabělé vetřelce. Ještě hůře dařilo se výpravě u sousedního kmene pod náčel- níkem Ňambou, pravou ohavou mezi pohlaváry mašukulumbskými, který se o kradené zboží Holubovo se zloději dělil. Když si Holub vedl stížnost v jeho „paláci,'^ podával ďábelský král jemu i jeho choti otrá- veného mléka. Opatrný vůdce však odmítl nápoj, jehož požil Holubův věrný pes a za krátko pošel. Vyslyšeni proseb svých Holub nedošel, anobrž na rozkaz králův učinili divoši pokus přepadnouti v noci ležení a vydrancovati je. Ostražitost cestovatelův překazila šťastně hanebný jejich uskok. V říši Ňambově uzřeli po prvé pověstný strašlivý odznak vítězný, strom totiž, na jehož větvích nasazeny byly lidské lebky, a hrozný ten úkaz věstil jim neblahý konec. Stálé rozčilení působila na nervstvo Holubovo tou měrou, že opět zachvácen byl zimnicí, brodě se právě velikou bařinou, a kdy by nebyl bděl nad ním strážný jeho anděl a dobrý genius celé výpravy, trpělivá a srdnatá chof, byl by snad zahynul. Tehdy přesvědčil se o heroismu ženy v dobách strasti, o pravdě slov básníkových: O ženo, v době blaženosti jsi plachá, plna nestálosti a ťhvťjna jako lístek osykový, kdy luny svit jim hraje démantový, však v utrpení, strasti době jen anděl spásy roven tobě! ') Když jej síly již opouštěly a mdloby obestíraly jeho duši, ona jedině jej zachránila ve chvíli kritické, an oddělen byl od svých evropských průvodců, kteříž mu nemohli ku pomoci přispéti. Nedbajíc nebezpečí, zavolala na pomoc tři Mušukulumby, kteří nad bílou ženou se slitovali a v mdlobách tonoucího chotě jejího na bezpečné místo vynesli. Byl zachráněn. Zatím přinesli ostatní soudruhové neblahou zprávu, že zrádní nosiči pokradli polovici všeho zboží. Brzy množily se známky, že mašukulumbské kmeny mají v úmyslu společně přepad- nouti Evropany a povražditi je. Holub ohlížel se po pomoci a uslyšev, že na severu od Galulongy při nedaleké hoře bydlí portugalský kupec, od něhož mohl nadíti se podpory a nosičův, ustanovil se na tom, že na rychlo k němu se vydá. Král Ňumba zavázal se, že četa vojínův ') Walter Scott, Marmion. 5SG ^'. ^^''š- jeho expedici doprovodí. Ale na cestě byla výprava znova přepadena, a provázející ji vojínové nejen jí nebránili, nýbrž i pronásledováni zlodějů překazili. V městě Galulonze položili se táborem a mile pře- kvapeni byli návratem osmi bývalých sluhů tmavých, jež jim dobrý pohlavár Mo-Panza nazpět odeslal. Dne 2. srpna vydal se Holub se svou chotí a sedmi průvodci na cestu k portugalskému kupci, zanechav Feketa a Sollnera se dvěma tmavými sluhy v táboře, aby ho střehli, a slíbil, že zajisté k večeru se vrátí. Zatím po namáhavé cestě bařinami, která poutníky téměř vysílila, ukázalo se, že pověst o portugalském kupci byla nastrojenou léčkou ke snadnějšímu přepadení a vydrancování Holubova ležení. Hroznou předtuchou jat pohrozil vůdce karabinou podnáčelníkovi a zvěděv pravdu o ďábelském úmyslu Mašukulumbů, neprodleně vracel se s lidem svým, ale nezastavil více katastrofy. Již zdálí volal na ně Fekete: ^Rychle, ku pomoci; Osvald je smrtelně raněn, všecko je ztraceno.** V největším rozčilení vypravoval poděšený Fekete, jak z rána vplížili se Mašukulumbové do okrady a počali škádliti ochočeného pa- viána Pitta. Osvald jim v tom bránil, ale náhle raněn byv assagajem, potácel se k blízkému močálu a mroucím hlasem prosil Feketa, aby jej stranou odvedl. Skryli ubohého v blízkém křoví. V tom zaburácel divoký skřek lupičův a ze dvou stran od vesnice i od jihu hnali útokem na tábor, jehož chatrná ohrada rázem jest povalena, a divoši jali se dran- covati celé ležení. Jedinou myšlenkou ohromeného vůdce bylo nyní zachrániti aspoň denníky, jež obsahovaly veškery vědecké zprávy, po léta nasbírané, a ničeho nedbaje spěchal se svými k ležení, aby se s lupiči v zoufalý pustil boj. Ubohého Osvalda našel již v posledním tažení, ranami oštěpem způsobenými draly se mu vnitřnosti z těla. Před střelnými zbra- němi ustoupili domorodci na kus cesty, a Holub se svými vrazili do tábora. Podařilo se zachrániti šest denníkův a krabičku s 50 náboji. v žena se za ustupujícími, sbíral rychle pohozené denníky, jichž našel devět; náhle však ocitl se v nebezpečném postavení ; nepozorovaU ani, kterak tlupa domorodcův po levé straně se plížila a mezi ním a mrtvolou Osvaldovou se ukryla. Jsa takto od průvodců svých oddělen, musel ustupovati na zad, a ústup jeho podněcoval domorodce k smělosti větší. Někteří Mašukulumbové vyskočili již na blízké kupy všekazův a vyzývali pokřikem otálející soudruhy k útoku. Paní Holubová pozorujíc nebezpečné postavení manželovo, vyslala mu neprodleně Leeba a Fe- keta na pomoc, i podařilo se mu dostihnouti tábora. Nepřítel dorážel stále prudčeji, a ježto další pobyt v táboře byl by všem připravil jistou zkázu, rozhodli se k rychlému ústupu na stranu jižní. Tam jedině ky- nula naděje spásy. Pohledem rozloučiv se s mrtvolou věrného druha, odevzdal Holub jednomu z tmavých sluhův nalezené denníky a roz- kázal přinésti dva balíky kartounu, jež byli vzali na cestu k domně- lému Portugalci, a položil je do středu ležení, dobře tuše, že po jejich odchodu vrhnou se domorodci na ně. Tím hodlal nabyti času k útěku. Karabinami stále útočníkům vyhrožujíce, dali se kvapně na jih. Ihned zmocnili se divoši ležení a počali prudkou rvačku o kusy kartounu. Jeden oddíl však jal se jíronásledovati ustupující, chtěje jim zabrániti Druhá cesta dr. Holuba po jizni Africe. 5S7 přechod přes bažinu. Když oštěpy divochů stále více ohrožováni byli, roz- kázal vůdce po prvé páliti z ručnic, a dva Mašukulumbové zraněni jsouce na rukou a na nohou, káceli se k zemi. Výstřely neminuly se ani na ostatní černochy s účinkem; všecek zástup se zarazil a po té zbaběle dal se na útěk. Té chvíle rjxhle užili lidé Holubovi, aby močálem se přebrodili. Paní Holubová nesouc meteorologické přístroje málem by byla v močále zahynula, kdy by ostražitý Fekete nebyl jí kvapné ku pomoci přispěl. Podle břehu bažiny ubírala se družina přes travnatou rovinu ne- schůdnými pahorkatinami k onomu místu řeky Luenpe, kde se pře- pravili na břeh severní. Přes tu chvíli usedali na zem, aby si vyta- hovali trny z masa, čistili si rány vlhkou travou a ochladili tak po- někud zanícená místa. Žízeň trápila je už nesnesitelně. Vůdce naléhal stále na rychlý pochod k jihu. Tmaví sluhové nesli pouze 14 zachrá- něných denníků, svázaných do dvou šátků, a čtyři zachráněné teplo- měry. A když jim i to za těžko přicházelo, nesl Holub denníky stří- davě se svými evropskými soudruhy. Konečně nalezli pramen a děkujíce Bohu uhasili palčivou žízeň svou. Mašukulumbové v domněnce, žo vý- prava za řeku Luenge se nedostane, nepronásledovali uprchlíků dále. Stůj co stůj musili ještě téže noci dostati se na protější břeh. Krčíce se v husté trávě bedlivě rozhlíželi se na všecky strany, nepostřchnouli na blízku člun. Šťastnou náhodou uzřeli kanoe na břehu poblíž ostrova uprostřed řeky se prostírajícího. Ale nikdo nechtěl odvážiti se pro ně, neboť v řece hemžilo se obrovských krokodilňv. I^sléze za slíbenou ručnici vrhne se jeden z tmavých sluhův do proudu a srdnatě doplave k ostrovu. „Srdce naše,'* dí Holub, „tloukla zcela slyšitelně následkem rozechvění, neboť tento hrdinský skutek rozhodoval o našem životě." T černoši modlili se k Bohu bělochů za vysvobození. Za nedlouho připlul tmavý sluha s kanoem, ale bylo tak malé, že dva sluhové, sotva do něho vsednuvše, hned do vody se ponořili. Nezbývalo než pátrati po větším. Druhou ručnici slíbil vůdce šťřistnému nálezci. A náhoda jim přála; /e vysokém sítí nalezl jiný tmavý sluha člun mnohem větší a brzy přistál s ním k družině. Jeden po druhém pře- plaveni byli na ostrov spásný ; avšak aby míra utrpení osudného toho dno dovršena byla, strhla se náhle prudká bouře, kteráž bránila dal- šímu přepravení z ostrova na břeh jižní. Uschovali se za kupou vše- kazů, rozdělali malý oheň, aby se ohřáli, neboť noc byla mrazivá. Bouře nechtěla ustati, řeka divoce šuměla, vichr zuřil — hrozná noc! A přece musila se družina dostati ještě před úsvitem na protější břeh. Nezbývalo, než svěřiti se rozčeřeným vlnám. Nejdříve šťastně přepla- vili se tmaví sluhové, po nich vstoupil ve vratkou lodici vůdce ; roz- loučil se s choti svou nevěda, zdali se s ní opět shledá; políbiv ji, uchopil se denníkův a položil se do kolísavého člunu na dno, aby jej stejnoměrně obtížil — a již jej unášely víry rozzuřených vln. Bohu- díky! přistáli šťastně a za nimi i ostatní členové kolem třetí hodiny z rána, když bouře pominula. Byli zachráněni ! Ale ještě mnoho bylo vykonati, mnoho zakusiti, nežli dostali se přes hranice. Čím dále k jihu kráčeli, tím nesnesitelnějším stával se 588 (^' Heé: pochodf tfm častěji musili odpočívati : hlad, zemdlení a bolesti zápasily 8 pudem sebezacbování. Síly všech byly vyčerpány. „Nechtě mne tu zemříti/ zalkala pojednou pani vždy tak statečná, nemohouc se dále s místa vléci. „Zachraňte sebe, zanecbte mi tu winchestrovku, vím dobře, co si počíti, když dojde k nejhoršímu.** Slova ta rozrývala všem srdce ; obvázavše ji částkami obleku obolavělé nohy, nutili ji k další chůzi, až dovlekla se s kamenité půdy horského svahu do údolí, po- rostlého ^erstvou, měkkou travou. Tam odpočinula si i pookřála. Místy po čtyřech lezouce dobelhali se napolo schromli do vsi Motokora, kdež dostalo se jim néco potravin. Na dalším postupu zželelo se třem Ma- tokům ubohé trpitelky, jíž z nohou krev se řinula, tak že nabídli se sami i bez odměny nésti ji na nosítkách. Přestoupili konečně jižní hranice neblahého území a dorazili dne 7. srpna do sídla dobrého krále Mo-Panzy, nezachránivše kromě života nic, než několik denníků a ručnic; katastrofa 2. srpna zničila všecky naděje Holubovy dosíci jezera Bangveola. Nyní odkázáni byli jen na milosrdí a útrpnost domo- rodcův, i musili se takřka dožebrávati denních potřeb až k řece Zam- bezi. Ještě mnoho zajímavých i trapných episod zakusila výprava; ale ani tehdy nezapomínala svého vědeckého účelu a podporována jsouc od p. Westbeecha vozy a tahouny s četnými sbírkami dorazila do země bečuanské v měsíci listopadu. Svízelům a útrapám cestovním nebyl ovšem ještě konec, tahouni podlehli namnoze záhubnémn žíhadlu pověstné mouchy tse-tse, a jen velice zvolna vracela se výprava do Šošonga. V rodině Jeusenově dostalo se těžce zkoušeným poutníkům skvělého pohostinství a účinné podpory k šťastnému návratu do Kap- ského města. V létě roku následujícího odjeli do Evropy a tu, jak jsme již podotkli, dostalo se manželům Holubovým, jakož i statečným jich prů- vodcům slavného uvítání. Nejživější jevě účast ve výpravě Holubově, ') jež pod vlajkou rakouskou vnikla do zcela neznámých končin aírických, přijal císař a král náš ve slyšení oba manžely, vyznamenávaje s ob- zvláštním uznáním hrdinskou paní. Značnou sumou přispěl tolikéž k tomu, aby ve Vídeňské rotundě výstava Holubova uspořádána býti mohla. Po čtyři léta neumdlévající badatel pracoval o přípravách k důstojnému provedení velikolepé výstavy své, pořádaje po všech čelných městech zajímavé přednášky o příhodách cesty své a ostatního všeho času k tomu užívaje, aby tisícové předmětův přírodních a ethnografických došli náležité úpravy k vědeckému a výstavnímu účelu svému. Tak po- řídil si potřebný náklad na podnik vymáhající nad 120.000 zl. Nový to důkaz nezlomné jeho energie. Výstava Holubova zahájena byla v touž dobu, kdy slavnostně otevřena zemská výstava národa českého v Praze, a oběma platí jeden pochvalný hlas. Jsou to času tohoto jediné výstavy mocnářství našeho, jedna uspořádána národem českým, aby před světem osvědčil obrovský pokrok všech oborů žití a bytí, druhá pořádána jediným členem tohoto •) Viz The Weekly sun, Wednesday, October 22. Apríl 1890, a L'Afrique explorée et civilisée. N. 6. Juin 1889. — Ulustrirtes Wiener Extrablatt, 25. Dezember 1887. N. 355. Druhá cesta dr, Ůolúba po jiiní Africe, 5S9 národa, kterýž na poli vědy zemězkumné skvělého si dobyl jména, vědám přírodním zjednal drahocenných pokladův, jméno vlasti své da- leko za hranicemi proslavil a v řadě afrických badatelů navždy Robě pojistil ěestné místo. Ze svéta lesních samot. YyprmToJe Karel Kl08teniiaiin. (Pokratevánf.) aty na chvilku se ztratila do komůrky, mládence ve společnosti matčině zůstavi^íc; ta o málo více' hovořila než manžel její, ač mladého pána velice přívětivě přijala, k posečkání zvala. q7^ Když se po chvíli dcera ve své domácí úpravě vrátila, matka, která se křižovala při každém zablesknutí, pravila k ní: „Zaplať Pán Bůh, že jste tu aspoň vy! Co se s tátou děje, nevím — od rána se nevrátil. Kdy by vás byla bouře v lese stihla, co byste si byli počali, má ty Sedmibolestná!^ „To by toho bylo!" odtušila Katy ; „copak neznám lesní boudu, čtvrt hodiny od Yogelsteinské nádržky vzdálenou? Tam bychom se byli uchýlili, třeba přes noc tam pobyli.'* „Na mou duši!'* vece matka, „máš pravdu, já nevzpomněla." Mladík cítil, jak mu krev do tváří skočila. Takhle mluvila matka — jaký to zde svět?! Když stará na okamžik vyšla, obrátil se ke Katy, která posta- vila před něho ohromný bochník samožitného chleba a kus vonného, žlutého másla: „Slyšíš, děvče, kdyby ta bouřka byla vypukla o hodinu dříve — " Pohledla na něj usmívajíc se; zdálo se mu, že z oka jejího vy- šlehl zvláštní plamen — ale v tom venku se zablesklo, hrom zarachotil, jako když prkna se lámou, až okna zařinčela, země zaduněla. Dívka padla na kolena před svatými obrazy v koutě, třikrát znamením kříže se poznamenala, modlitbičku k nejčistší Panně odříkávala. Venku zatím hůře a hůře živlové řádili. Mladík přistoupiv k oknu mlčky díval se na padající spousty vod; do velkých kapek míchaly se husté kroupy, které s rachotem narážely na kamení před domem i na stříšku stájů. Celá planina k jihu se otvírigící, kde ji Luzný uzavírá, zahalila se v šedé roucho, a vichr pohrával padigící srážkou, jako by šlehal do záhybů obrovského pláště. Sháněl déšť i kroupy v chumáče, které tu jako smrště vírem kroužily, tam rozprášené řidly a řidly. Blesk za bleskem prorážel světlem svým šerou tmu a rachocení hromu bez ustání mísilo se v jednotvárný tlukot padigících krup. Tma skoro noční rozložila se po velké světnici; jako duchové přecházely obě ženské, dušeným, neslyšným skoro krokem. OSV^A liifl. 7. 3^ 590 ^' Éíoatermanň: Pojednou dívka stanula vedle mládence, obličej její skoro ramene jeho se dotknul ; cítil její teplý dech na tváři, i dotknutí ruky její. Bylo mu, jako by všecka elektřina ve vzduchu nahromaděná, prošedši skrze tělo její, tímto dotknutím po všem jeho čivstvu se rozproudila. Uchopil pravicí ruky její, pevně ji stiskl, levice objala pružný život ; přivinul ji k sobě, celoval čelo, oči její. Nyní se nebránila, lehounce jen chvěla se celá postava, blaho zářilo z očí dlouhými řasami zastí- něných, pólo přivřených. „Katynko, Eatynko! jak tě miluji!" zašeptal. A ona tiše: „Jen jeli to pravda!" Vešla matka; pustil ji, ona však se s místa nehnula, pořade hla- vinku kloníc na rámě jeho, — až stará řekla: „Jdi pro vodu, Katy!" Slova ta i jeho vyrušila, zastyděl se, sklopil oči, ani nepohlížel za od- bíhající stepilou postavou. Přistoupila k němu stará; myslil, že mu něco řekne vzhledem k situaci, v níž ho s dcerou překvapila. Ani slova; pravila pouze: „Bože, to je strašná nepoboda! Kde jen vězí můj? Nu, dá Pán Bůh, že našel útulek. To je tu kříž u nás, mladý pane, notného zmoknutí člověk dbát nesmí — ba nesmí, och!" Stará ještě několikráte zavzdy- chala, pak zase po své práci se ubírala. Víc a více se přitmívalo ; noční stíny družily se ke tmě bouřkou způsobené. Mládenec tu stanul, tu sednul, myšlenkám svým se oddá- vaje . . . Zatím venku bouře ustávala ; temněji zarachotil hrom, táhle, hluboce duněl mnohonásobnou ozvěnou, jak od lesů a strání okolních zvuky se odrážely, vítr se utišil a pomalu, drobně padal déšť. Příručí vstal, že půjde domů, pravil. Dívka za ním vyšla na ši- roké náspí ; usmívala se, podávajíc mu ruku. Chtěl ji opět k sobě při- vinouti; vymkla se mu: „Ne, ne! pokoj!" pravila skoro přísně a zmi- zela v temnotách síně. Mladík pomalu se ubíral k myslivně. Hlava mu vířila, všecky žíly tepaly. „Což pak mi udělala, ta čertova holka?" mluvil sám k sobě; „co pak jsem se zbláznil? . . ." Potkal hajného; byl promoklý až na kůži, se střechy klobouku řinula se voda. „Chytilo mne to na Plattenhausenu," řekl; „zastavil jsem se u vás; stará Nany řekla, že jste se ještě nevrátil." „Právě jsme došli k vám," odtušil příručí, „když to začalo; čekal jsem u vás, až se to přežene." „To jste si pospíšili — ani jsem vás nečekal, myslil jsem, že vás to v lese chytilo. Dobrou noc! Zítra se můžete vyspat, do lesa nemůžeme; podívejte se, co je vody." Zamířil k svému domku, již se neohlédl. Mladík nyní teprve spo- zoroval prameny vod a bystřiny, které všude stékaly s návrší ; z údolí doráželo sem šumění potoka a šerem leskla se tam voda po lukách rozlitá. Na prahu ho přivítala zase obvyklým spflsobem hospodyně. Tu bylo řečí: jak se mu vedlo? jak té bouři unikl? jak se mu líbilo ve Kvildě, v rodném jejím místě? Odpovědi téměř nevyčkala, svou dále vedla. Hladila mu tváře, litovala chudinku — a pak o těch bouřkách v lese, jichž se dožila, dlouhé historie vypravovala, které konce ne- Zt svita Usnieh samot. 59 1 majíce, jedny v drahých se tratily. Ze všeho toho proudu slov, drasti- ckými posunky provázených, mladík sotva čtvrtině porozuměl, a to jen dle posunkův. Usadil se v čeledníkn, kam mu Nany přinesla večei4, tentokráte jakés kozí maso na kyselo. Ochutnal, nemohl ho jisti; nemálo se di- vila. Postavila před něho láhev piva ; nalil si do sklenice : temnohnědý, zakalený mok heze stopy pěny; chutnal spáleným sladem. „Bavorské je to," vece Nany, „dobré bavorské! To je to jediné, co ti chlapi dobrého mají. Však ho také vypijou — pro pána, ti umějí chlastat! Já bývám na sv. Michala v Šenavě, ale to člověk divy vidí!" Mladík učinil sobě o národu bavorském posudek po svém, slyše, že tento nápoj jest jediná krásná stránka při nich, tyto nasládlé pa- toky, které barvou podobaly se břečce, jež hajnému tekla zpod jeho zmoklého klobouku po obličeji a po bělavě prokvetlých vousech. Vypil však pivo přec; cítil, že ochlazuje rozbouřené jeho čivy; při tom na- slouchal povídání stařeninu, které naň účinkovalo jako šplouchání po- tůčku. Ba když dopil, ještě o jednu láhev poprosil, ačkoli louč už dávno hořela a osmá už před čtvrt hodinou odbila. Vyhověla s radostí jeho přání, jí však brzy potom vyschl proud řeči — v lenošce podle něho sedíc, spánkem překonána v sladkou dřímotu se pohroužila. Když dopil a vstal, i ona se probrala, posvítila mu loučí po schodech, přála mu dobrou noc a šla spát. On pak po zdejším spůsobu po tmě se svlekl a uložil. Málo té noci se vyspal, ač hajný nepřišel ho zbudit. Obraz té dívky neopouštěl ho ; přes tu chvíli kráčel s ní pustým, mlčícím lesem, nebo 3 ní seděl na lavici za javorovým stolem v hajnovně, nebo ho- vořili na placatých kamenech náspu. To je bouřka! smál se jakýs lesní šo.tek — hle ! bouda, bouda je tu ! Vstupte přece, ať nezmoknete ! A rarášek se smál, že nevstoupili do idylického útulku toho, patrně proto, že se ho styděli, nezvedeného posměváčka. — Teprve k ránu dostavilo se pevné, bezesné spaní, které jedině vzpruží — a když pozdě dost z něho se probral, hučelo mu v hlavě jako po masopustních šibřinkách. Venku šla přehánka za přeháňkou, bíle kouřily lesy, trhané mraky po nebi letěly ; ob Čas paprsek sluneční našel si cestu skrze šedé páry, ale brzo zase přemožen hustým šikem jejich, z&stavil jim vládu. To jsou dni, kdy lehne na lidi nuda jako můra noční. Co počíti v dobách takových? Šedé páry jako závoj vše obestřou; ničeho ne- viděti; bezkonečné mokro brání procházce, a smutno všude, smutno, až srdce se svírá. Blankytu nebes na dlouho neuzříš, mrazivý, syrový vítr do tváře ti fouká; jednotvárně šumí vody; podíváš se na ně: temné jsou a kalné, ani oblázku nespatříš, jen špinavé bubliny, za- rudlá bahnem slatin pěna víří se před zrakem tvým. I ten zelený palouk mrtvou se přioděje barvou, podobnou zamodralé černi kleče. Zasteskne se ti v duši, zatoužíš po společnosti. Kde ji najdeš, hledášli ji jinde než u dřevorubců, jimž těžko rozumíš, kteří jsou zádumčivi a nesdílní jako příšerné lesy, kolébka jejich i rakev? . . Příručí byl zatím ještě dalek těchto chmurných myšlenek; jím lomcovala nedočkavost i osnoval jen plány, pod jakou záminkou by šel 38* 592 ^. Kloštermann: do hajnovny. Kdy by byl býval syětem a lidmi zkašený, byl by tam prostě šel, byl by se tam usadil, řka, že nudou se trápí, že pohovořit si přichází; a jistotně by byli věřili. Ale jeho cos trápilo, jako zlé svědomí. „Já to děvče miluju, opravdu je milieu," mluvil sám k sobě; „jaktěživ také krásy jsem neviděl . . .^ Ale, kdy by tak spozorovali — kdy by tak hajný, jemu jakožto příručimu podřízený, přísně k němu promluvil: „Pane, co zamýšlíte s dítětem mým? Vzíti sobě dívku za manželku nemůžete; chcete si s ní jen zahrávat P*^ — co by mu na to řekl? ... A přec jej to tam mocně táhlo. Chtěl něco čísti; tázal se hospodyně, a ta mu nějaké knihy ukázala, staré kalendáře, dávno zastaralé knihy lesnické, plné prachu a pavučin, svazky starých novin. Přebíral se v tom haraburdí, tu a tam četl zvěst o nějaké vraždě, krádeži a jiné podobné události. Ale myšlenky jeho při četbě nedlely, bez ustání zabíhajíce pod onu nízkou šindelovou střechu, jejíž komín nedaleko kouřil. Vikýře střechy jako tajemné oči naň patřily, potutelně mrkaly. — S četbou to nešlo ; kdy by tak bylo piva, třeba onoho nektaru bavorského, jímž včera žár srdce svého ulíval, jak by si zavdal ! I na pálenou vzpomínal — marné sny! Hospodyni říci si netroufal; co by řekl pan revímík, jbho před- stavený? Tolik je jisto, že bez piva tu nebude; řekne drvařům, ať žena některého se vypraví do Mádru pro třicet láhví. Třicet láhví! je to hodný náklad, uvážili se, že v nůši na zádech přinésti se musí. A k tomu — hospodyně pravila, že vždycky láhvové na skladě ne- mají . . . Nebo do Bavor, do Šenavy? . . Tam je ještě dále, přijde hezky draho ta brynda. No, hajný mu poví; co naplat; bez piva tu nebude, co by si počal? Než, bude lépe, když se tam podívá odpoledne, k večeru, až se přítmí; co by dělal celý den, kdy by tam nyní zašel? — Zase se probíral ve starých knihách a novinách ; když ho to omrzelo, šel dolů do čeledníku a poslouchal hovor staré Nany; provázel ji všude, i do stájů. Líným krokem míjela hodina za hodinou; konečně přišel oběd: pražená polévka a ohromná mísa lívanců; jedl z dlouhé chvíle, až už nemohl; potom si šel lehnout a jakž takž si podřímal. Pořád před sebou viděl Katy, představoval si živě, jak nyní as po domě šuká, sledoval všecky její pohyby ; tu se sehnula, tu opět se vzpřímila ; díval se za ní, jak stoupala na půdu; očekával ji zrakem, jak po schodech se vracela, bílé nohy jedva stupňů se dotýkaly. Viděl, jak oko její plamenné na něm utkvělo, třešňová ústka na pólo se pootevřela, bílé zuby se zableskly . . . Vstal z lůžka, po sednici chodil pádným, rychlým krokem, až podlaha duněla. Přistoupil k oknu, zadíval se: pořád šedé mraky po nebi, bílé mlhy po slatinách v levo, po močálech v právo; tu a tam smrček z mlhy vystupoval s rozčechranou, na západní straně větrem otrhanou korunou. Jen kdy by už byl večer! Prožlnklý čas, jenž se plížil jako želva! Sešel zase dolů promluvit s hospodyní. Ptal se po panu revírní- kovi; ta mu ho popsala, že zrovna viděl jeho fotografii; pak mu vypra- vovala o jeho předchůdci, který nejradéji jedl kaši z prosa a ssedlým mlékem ji splakoval Také prý před dvaceti lety se tu objevila nemoc, Zt 8véta lesních samot, 593 kterou vepřový dobytek šmahem hynul ; to bylo pak zle v zimě : žád- ného uzeného vepřového masa, jen hovězí — a toho prý se člověk přeji, zvláště nemáli zubů, jako ona! Všem těm a jiným řečem a výkladům mladík naslouchal, jako by jinak nemohlo býti. Konečně se mu zdálo, že by byl čas; šel tedy. U hajného byla společnost, kterou už jsme u něho byli shledali ; že však rodina večeřela, neseděli dřevorubci u stolu, nýbrž jeden podle druhého na lavici podél stěny. Mlčeli, kouřili, a aby nosy nezahálely, vandrovaly barevné lahvičky s brisilem ') z ruky do ruky. Za stolem seděli hajný, manželka jeho, dvanáctiletý kluk a as pětileté děvčátko ; pojídali jakés koláčky z černé režné mouky, kaší z černých jahod na- plněné, jichž tu plná mísa stála, a splakovali tento suchý, tvrdý pokrm sladkým mlékem z rozložitého krajáče, do něhož všichni široké plechové lžíce stápěli. Když mládenec vstoupil, obrátily děti k němu umouněné své obličeje a přestaly jísti. Katy přisluhovala a zároveň po svém ko- nejšila malé děcko, které se povalovalo v jakémsi hamáku, sestávajícím z kusu plátna, jehožto konce, v široké tkaničky prodloužené, upevněny byly na trámech stropu; dítě to řvalo, až uši zaléhaly. „Budeš mlčet, čertův fakane!" — tať byla slova, jež mládenec zaslechl z krásných úst krásky své; pak ještě něco, co nelze dobře opakovati. Živá duše nevstala aniž pozdravila, když příchozí vstoupil ; až když on sám dal dobrý večer, pokývli hlavou, líně, táhle, jako by je to bolelo, pozdrav opakovali. Katy vyňala z hamáku křičící robě a ztratila se s nim do komůrky. Příručí, česky mluvě, vysvětlil hajnému příčinu příchodu svého; ten nedada se v jídle másti, obrátil se na jednoho z drvařů: „Fran- cale, pan adjunkt chce pivo ; ať mu tvá žena pro ně dojde zítra do Madru, třicet láhví 1^ Oslovený Francal zamručel cosi, co nijak lidskému hlasu se nepodobalo, a věc z této strany byla odbyta. „Co pak jí dám od cesty P*^ tázal se mládenec hajného zase česky. „Nic; panská práce — súčtuje se jí půl dne, třicet krejcarů. Neposadíte se?^ „Nechci vás vyrušovat, jste při večeři ..." To slovo patrně hajný jak živ neslyšel, udiven pozdvihl oči na mladíka; pak, obrátiv se k ženě, řekl: „Ženo, přines hrnek smetany — že budete, vicřte?" Mladíka nebylo třeba dvakrát pobízeti ; byl rád, že tu mohl zů- stati, pojedl s nimi. Katy se také objevila a také přisedla, ale na krátko ; po malé chvilce opět ona i matka šukaly a přecházely obvyklým spůsobem po sednici a po domě. Hovor vázl; dřevorubci slova nepro- mluvili: nudno tu bylo jako v myslivně a venku. Když večerní soumrak padl, mládenec vyčkav chvíle, když Katy sama ve příjezde byla, vstal a dav dobrou noc, odcházel. Yenku setkal se 8 dívkou. Uomála se naň, on uchopil ji za ruku: „K vůli tobě jsem přišel," řekl tiše, k sobě ji táhna. Tvář její zplanula. „Později! . . .^ šeptala, zajíkajíc se. „Po deváté hodině všecko u nás spí . . ." ') Brisil, vlastně brasil, šňupavý tabák z Bavor pasovaný. 594 -fiT. Kloatermann: Stiskl jí ruku a odkvapil, jako by za ním hořelo. Šero vůkol; z oblak nad ním drobounký padal déšť, chladě rozpálený jeho obličej — jakýsi výstražný hlas volal: „Nechod! nechoď!" — a jiný hlas, iro- nicky se chechtající, přizvukoval: „Koketa! koketa!" — Zdá se, že nezvítězily tyto hlasy káravé a výstražné, neboC po de- váté hodině ubíral se mladík mračnou, černou nocí zase k hajnovně . . . Ráno o půl páté přišel hajný ho zbudit, a s ním přišla žena dřevorubcova s velkou nůší na zádech; mladík dal jí peníze na pivo. „Hezky není, ale nic naplat," vece Vavruch, „musíme na Marberk při- hlédnout ku práci dřevorubců; dělají polena, třeba měřit. Oblecte se podle toho a nezapomeňte na měřítko." Po celou dobu, co výprava ta trvala, měl mládenec dosti času a příležitosti, aby přemítal o příčinách, které nutí obyvatelstvo nového jeho světa, aby kolem osmé chodilo lehat. Když se vrátil utrmácen, do kosti promoklý, bylo tu pivo a kroin piva lístek jeho chefa, ohlašující, že přicházeti bude rozličný nábytek, aby vše prozatím v neobývaném pokojíku se uložilo, jen postele aby se v ložnici postavily a upravily; peřiny, žíněnky, podušky atd., vše v bednách složeno, již prý jsou též na cestě. On, revírník, že s chotí svou na druhý týden přijede, že se těší na svého pomocníka, že bohdá dobře spolu vařiti budou. Druhého dne v skutku rozléhalo se práskání bičů, a stanuly před myslivnou tři povozy ; zapražení voli potem i krví byli potřísněni. IV. Pěšky přišel z Mádru pan revírník i s mladou paničkou; kde se vzali, tu se vzali, jednoho večera tu byli. Krásný zářijový den : buky se rděly, javory žloutly, taková krása barev, že ani vesna takové ne- skýtala. Panička droboučká, hezoučká — ostrou chůzí tvářičky jí plály, modrý závoj večerním větříkem vlál, pod ním zlaté kučery na bílé čilko spadaly. Lehkým, pružným krokem kráčela podle obrovitého manžela, tu na jeho rámě se věsíc, hned zas je pouštějíc, aby bílé ručky v udi- vení sepíti mohla: „To je krása, jak živa jsem té lepoty neviděla!** 1 smála se blahem, ručkama tleskala. On podle ní jako dub podle keře růžového, vážný a klidný, jak se na něj slušelo, a přece nevýslovné štěstí zářilo mu z oka, kolem usmívajících se rtů pohrávalo. „Jen když se ti zde líbí, Zdeničko, můj andílku!" — i hladil jí ručku, jak otec malé dcerušce. Zočila příchozí stará Nany, přiběhla jim vstříc na starých nohou ; jako paprsky podzimního slunečka přeletělo ji světlo přes vrásky vetchých tváří. „Vítám pana revírníka!" volala, „mého zlatého pána; vítám mladou paničku!" Hluboce se po svém klonila, ruce mladé pani ucho- pila a srdečně zlíbala. „Všecko jsem připravila, ustrojila, krajkové záclony zavěsila — hotový ráj, ta ložnice — modrá umyvadla, zlatem vroubená — to je krása ! Jen aby se tu naší milostivé paničce dobře za- Zt 8véta lesních samot 595 líbilo. Bože ty mí^! taková panička z kraje, kde všecko tuk pěkné, nebade se ji tu stýskat? . . .^ Ohromný proud řeči její jako vlny Otavy rozlil se, a revírník dobráckým svým spůsobem marně zastaviti ho se pokoušel. Konec dlouhé řeči byl, že mladý pán statně a vydatně na ruku ji byl. „Nu, což je spaném příručím?^ tázal se revírnik, dostávše ko- nečně k slovu. „Přišel nedávno domů,'* odpověděla, „zavolám ho.** Nebylo třeba, mládenec v tom se objevil, pěkně přistrojen. Re- vírnik šel mu v ústrety, obě ruce mu podávaje: „To mě teší, to jsem rád!" — a své choti pravil: „To je pan Karel Svij anský, který tu bude sdíleti naši samotu." Mladík se uklonil paničce, která mu přívětivě ruku podala. Re- vírník pak opět k němu se obrátil: „Těší mě dvojnásobně, že vás tu mám ; teprve nedávno jsem zvěděl, že jste synem mého drahého přítele z mladých let, Prokopa Svijanského z Citolib. Služba u nás je zlá, a přece blahoslavená, možnolí ji konati — nejhorší je nuda, když za- vládne. Nu, všeho do konce: i tuto zkoušku přečkáte, a my se po- staráme, abychom vám pobyt v těch lesích co možná příjemným uči- nili, — viď, Zdeničko?" Mladá paní přisvědčila, a revírník opět tiskl ruce mladému svému podřízenému. Vstoupili do průjezdu; všude zelená chvoj, různobarvé stuhy; co nejlépe mohli, vše okrášlili, aby novomanžely důstojně uvítali; re- vírník i mladá paní hluboce byli dojati tou pozorností. Když hospodyni jsouce vedeni celý dům a novou úpravu si prohlíželi, venku nastal divý hon dvou kluků drvařů za kuřaty, jichžto žalostné krákorání svědčilo, že jim jde o krky. „To bude večeře!" ujišCovala stará; „už jsem klukům nařídila: jak přijdou páni, pochytáte drůbež; mám je upeci neboli usmažit?" Nevím, jak byla vyřízena tato důležitá otázka, pouze to povím, že první večeře, která na počest mladé paničky vystrojena byla, velice byla veselá a daleko do nocí se protáhla. Mladá paní samý smích, samé štěstí ; tak krásně tu v té samotě, taková rozkošná idyla, jakou ve zlatých snech dívčí své obraznosti nejednou sobě malovávala. Kdy by jen matička mohla viděti ty zelené lesy, jež pryskyřicí voní, ty modré hory, na jichž temena pozlacené mráčky jako snubný závoj se spouštějí; ale matinka dlí daleko, tam ve zdech Budějovických, kde těžký vzduch na prsa padá; nikdy se jí tam nelíbilo, vždy dětství svého vzpomínala, které kdes prožila v Třeboňských lesích, kde otec její také revírníkem býval. Když pak zemřel tatíček, přestěhovali se do města, aby bratři mohli na studie. Jak se jí stýskávalo po lese! A nyní byla tu, tu v Pflrstlinku, a na dlouho! Krásněji je tu ještě, daleko krásněji než na Třeboňsku ! — A manžel po boku, ideál mužné krásy, třeba již měl mládí za sebou, těšil se jejímu zanícení a s klidným blahem na čele vypravoval jí o celé té krajině a sliboval jí, že všude ji provede, kdykoli pohoda dovolí, na černý Marberk, na bělošedé temeno Luzného, do hlubokých hvozdů a smutných raSelin Plattenhau- senu až tam, kde mohutný Roklan vypíná dvojitou šedou hlavu svou. r)9() ^' Klastermann: 1 mládenec se vmísil do hovoru ; vypravoval, jak s bajuým skoro celým revírem už prošel ; jak byl i ve Kvildě, kam žádná nevede cesta ani lesní pěšinka. „To vás tam hajný dovedl?" zeptal se revímík. Mladík trochu se zapýřil: „Nemohl onoho dne, šla se mnou dcera ..." „No, no!" usmál se revímík, prstem pohrozil — „toť jste byl v nebezpečné společnosti. — Ani bys neřekla," obrátil se k mladé choti své, „jaké pékné to děvče." „No, snad jsi se nezamiloval?" smála se ona dovádivě. „Kdy bych byl takový mladík, kdo ví." „Aj, a což vy tomu říkáte, pane Svijanský? Pi^dstavigi si živě takovou idylickou lásku v tomto tichém zákoutí . . . však se při- znáte, co?" Ženy jsou bystré, jim v podobných případech stačí jediný pohled. Pochybuji, že mladá paní by byla neuhodla, patříc potutelným očkem na zaraženého mládence, který plál jako růže a vzav do úst zbylou kůrku chlebovou, zajíkal se a koktal: „Ale, milostpaní, tak krátko . . . prosím ..." Smála se jako diblík, bílé zoubky ukazujíc. Milostpaní byla jistotně dobrácká, že do dalších rozpaků ho ne- hnala. Skokem převedla hovor na jiné předměty. Bývalé Budějovické bály, věnečky, šibřinky, dychánky a co všecko přišlo na tapet. S roz- košnou prostodnšností vypravovala, jak se bavívala; dojista bývaly doby, kdy tyto zábavy neméně ji vábily než nyní melancholické lesy a idy- lický klid chmurných těchto hor. Mládenec byl ve svém živlu — i on se dal do povídání o bývalých svých výpravách Lounských. Revírník usmívaje se poslouchal — snad ozvaly se i v srdci jeho dávno umlklé struny. Ale ničeho neřekl, ta harfa dávno dohrála . . . „. . . Já jsem tenkrát měla na sobě růžové tarlatánové šaty, jednoduché, prostičké," štěbetala panička — „ale to nic neškodilo. Třeba se jiné sebe více parádily, já vždycky jsem obstála. Tenkrát také. Celou noc jsem proskákala, jediného tance jsem nevynechala. Ty se nehněváš, mužíčku, viď, že ne? — vždyť jsem tě tehdáž ne- znala ..." „Jdiž, Zdeničko, kdo pak by se na tebe hněval, dušinko! Byla jsi mladá a jsi ještě. Mně je pouze líto, že takových zábav ti tu po- skytnouti nemohu — bude se ti stýskat, tot jediná věc, které se obávám. Zimy jsou tu nudné." Panička roztomile se zadurdila: „Aj, mužíčku — jsem děcko? Je mi 25 let; povídám, jak bývalo před šesti, sedmi lety." Dvacet pět let jí bylo, ač mladě, velmi mladě vypadala, sotva 18 bys jí hádal. Od desátého svého roku žila s matkou vdovou v Bu- dějovicích, trochu jmění měly, na potřeby denní stačila malá výslužba ; nikomu zle není a nebylo, kdo knížeti Schwarzenbergovi sloužil. Zdeničce klidně den za dnem, rok za rokem utíkal, až utekla léta dětství. Stala se z ní pěkná panenka, i žila životem maloměstských našich dívek; trochu čtení, trochu procházek, domácí práce, trochu šití, tu a tam zábava, tanec, divadlo, všeho mírně ale z plna srdce. Objevil se ob čas nějaký ten mladík, dvořil se, procházel se pod okny, pozdravoval, Zt svita lesnich samot. 597 zad&val se na čtverylky a besedy — smáli se spolu, rdéli se, snad někdy si ruce tiskli — flirtace, abychom to pojmenovali anglickým slovem. Nevím, pokud v tom srdečko účast mělo, ale nevinné to bylo, nanejvýše nevinné, a vážného z toho nic nevzešlo, za to fantasii se vyhovělo a vědělo se, proč se žije ; Bůh dej, aby vždy tak u nás zůstalo, takové romány mívigí veselý konec nebo žádný, ke katastrofám ne- dochází. Mají také tu dobrou stránku, že pessimistů nevábí ; kdo však pessimisticky k nim pohlíží, je od narození mrzout. Takovým tedy spůsobem plynuli Zdeničce dnové, když asi rok před dobou, do které padá děj náš, zavítal k nim do Budějovic pan revímík Kořán, vzdálený příbuzný matky její a dávný jich známý. Zdeničku znal, když bývala ještě dítkem, neboť býval u otce jejího na Třeboňsku příručím; ona stěží se naň pamatovala. Přišel a viděl, i líbila se mu Zdenička. Byl vážný, čestný muž, nezapřádal románu, nepojímal věci tak, jak ona v knihách čítala, ale řekl jí jednoho dne, že ji má od srdce rád a že by na rukou ji nosil, ač budeli jeho. Za- rděla se, zadumala se, krátkou lhůtu na rozmyšlenou sobě vyžádala. Hned na to pan Kořán záměry své i rozmluvu s dcerou oznámil matce ; ta skoro k slzám pohnuta, radostí všecka ne svá, div kolem šije mu nepadla, — a druhého dne Zdenička prvnímu svému vážnému a opravdo- vému nápadníkovi řekla ano, že jeho bude. Čtrnácte dní na to ve vší formě spolu se zaslíbili, a revírník hned na to zase se vrátil do svých hor; po celý rok nevěsty své neviděl, až na svatbu přijel. Kníže pán sám dal výbavu a tisíc zlatých věna. Tať celá historie doby předchá- zející toho manželství, a takových manželství dojista mnoho set u nás do roka se uzavírá. Byla tedy Zdenička na Pttrstlinku s manželem, a jak jsme viděli, 8 veselou zavítala myslí, za šťastnou se pokládala; vracíme se k nim. Revírník rozmlouval s příručím o záležitostech služebných, o ži- votě, který mu nastane, o útrapách a o — nudě. „U nás zlé, úžasné věci se dějí,^ pravil — „a všecky z dlouhé chvíle. Nuda lehne jako zimní mlhy, které ven nás nepouštějí, k ne- činnosti odsuzují. Společnosti není, po celé neděle neví člověk, co počíti, a tu lidé všecko možné si zmanou, aby si čas ukrátili. Poznáte revírníky, naše sousedy, seznámíte se též se svými kollegy příručími, uslyšíte divné písně ! Já to znám, proto nezazlíte, že pokud možno ku práci a činnosti vás přidržím, pro mladého člověka zahálka největším je zlem . . .^ „Já se nudit nebudu, mužíčku,^ vmísila se panička, Já jistě ne! Když bude nejhůře, zazpívám si písničku, veselou, smutnou, dle nálady, ale nudit se nebudu, jak živa jsem se nenudila.^ „Hospodyně se nenudí, ** pravil vážně revírník ; „v domě a v hospo- dářství vždy je co dělat. ^ Pomalé přestávce dodal: „Hospodyním jen naši nudu a naše mrzoutství jest snášeti; toť jejich údělem.^ „Pravila jste, že zpíváte, milostpaní,'^ vece příručí. „Tak trochu, doma mi říkali slavíček. A vy?** „Slavíčkem mne nezvali, ale trochu jsem se tomu umění také od- dával," smál se příručí. 598 K Klostermann : ^Výborně 1 výborné 1"^ zatleskala ručkama; „to budou dueta, mu- žičku! to bude veselo, žádná nuda, žádná dlouhá chvíle!'^ A zazpívala plným zvučným sopránem: „Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá!" Pří druhé sloce i mládenec spustil a doprovázel její prim mohutným barytonem. Když ukončili píseň, udiveni druh na druha pohledli. „Vy jste znamenitý zpěvák," pravila vesele; „co tomu říkáš, mužíčku? Budeš nám kázati o nudě? Nebudeliž živo, veselo?" Revírník seděl jako u vytržení. Ač sám nebyl zpěvákem, nad zpěv mu nebylo. Bůh sám ví, co dávno dřímajících citů a myšlenek v něm se probudilo. „Výborně! znamenitě!" pravil klidným, měkkým hlasem svým. A panička s mládencem zase píseň a zase jinou. Připlížila se na špičkách stará Nany, která jindy v ten čas dávno spala, a poslouchala tak zbožně, jako by byla v kostele. Zdálo se, jako by kouzelná jakás moc vrásky starého obličeje byla uhladila; ač slovům českých písní nerozuměla, slza za slzou jí po tváři kanula. Když zase píseň byla u konce, blíže přistoupila a zástěrou oči utírajíc, pravila: „/apla< Pán Bůh! to bylo krásné. Milostpaní to umí, a mladý pán také! Co živa té krásy zpěvu jsem neslyšela!" „Dobře, dobře, Nany," odvětila dobrosrdečně mladá paní, „jen poslouchejte, když se vám zpěv líbí; nebude tu smutno, vidte?" „Och, Bůh žehnej milostpaní ..." a dále Nany nemohla, tak byla unesena, že i proud řeči své ztratila. Zapěli ještě jednu, pak mladá panička, aby se šli podívat ven. „Bude chladno," pravil revírník, „dobře se opatř, dušinko." Sám jí posloužil, měkkým šálem hlavu i tělo ovinul ; pak šli všickni. Chladno bylo, citelné chladno ; ale na nebi stál plný měsíc a stří- brným světlem svým zalil celou planinu i vůkolní výšiny. Lehoučké, průhledné páry vystupovaly z luk a močálů, bělavě kmitaly se koruny stromů a za nimi černaly se purpurové stíny. Hlava Luzného^ leskla se, jako by ji pokrýval sníh. Po nebi tu a tam bílá beruška plovala, tiše, klidně, jako by boží andělíček na perutech svých se vznášel v blan- kytných výšinách. Žádný téměř zvuk nerušil velebného poklidu, leda že zvonce krav ze stájů ob čas dušeně se ozývaly a větřík donášel šumění stromů a šplouchání blízkých vod. „Můj ty Bože, jak je tu krásně, jak velebně, jako ve chrámu !"* zašeptala mladá paní. „Můj drahý mužíčku, do božího ráje jsi mne uvedl — jak tobě děkuji!" Polila luna stříbrem svým i toto milé líčko, obrážel se blankyt nebes v temně modrých očích, pak vše ukryla na mohutných jeho prsou. Vrátili se. Přiručí vystupoval zdlouhavým krokem po dunících schodech a zmizel v komůrce své; snad neviděl rychle se kmitající bílé postavy, která v stín pod hajnovnou se ponořila a tam se ztratila ; snad ji viděl, ale po prvé ho nelákala. Ba, začal on tu román svůj, jakýs divý rej, začal ho — co bude dál? . . . Usedl na pelest a pře- mítal. Bim ! bam — bam ! odpovídaly zvonce, které tichou nocí zyukem svým až k němu dorážely . . . Zt svita Umich samot 59<) Druhého dne časně z rána nastala služba. Objevil se v niyslivue hajný, přicházeje si pro rozkazy. Mladá pani zároveň s manželem vstala; přišlo ji na mysl doprovoditi ho. „Nelze, srdénko, nelze, ** odmital, „hrozné mokro; ani bys ne- pomyslila, a botičky tvoje by se rozmočily, šaty ubrouzdaly. U nás není pěšinek, a trávy po pás ; se všech keřů a s mladých smrčků voda proudem se lije. Až jednou odpoledne tě provedu; dnes se ohledni po hospodářství, Nany ti ukáže, čeho třeba; budeš míti práce dost.^ „Kdy pak přijdete k obědu?** — „To, Zdeničko, nevíme; ty pak nás nečekej a jez, kdy se ti zlíbí. Však Nany ti poví, jak se u nás kuchyň obstarává. Jen jednoho buď pamětliva: hlad bude pořádný, vybíraví nejsme, a u nás také výběru není. Budeš se musit v to vpraviti.** Políbil ženušku, vzal pušku na ramena, zavolal psa fíektora a šel ; před domem již naň čekali příruči a hajný. Šli všickni kolem haj- novny, míříce v levo. Dole při potoce u můstku potkali Katy; nesla velkou nůši trávy; postavila ji na zem a přiskočivši, revírníkovi na uvítanou ruku políbila, r Přeji štěstí milostpánovi!** šeptaly korálovč rty, ale oči k jinému zabloudily, na jiném utkvěly ; podivení i výčitku četl v pohledu tom mládenec; cítil potřebu omluviti se, nemohl však, jenom lehounce pokrčil ramenoma. Hajný brzo se od nich odloučil. Zůstali revírník s příručím sami dva; Katy za nimi pohlížela, až v hustém mlází lesa zmizely postavy jejich. Celý den oba po revíru se brodili, tu hustým lesem, onde přes slatiny a bahna. Revírník podřízeného svého prováděl, kde třeba bylo, o poměrech služebných, o nastávající mu práci s ním rozmlouvaje. Mladou paní zatím do hospodářství uváděla stará Nany; utíkaly jí hodiny dosti rychle ; tolik nových věcí tu viděla, tak nové, neobvyklé byly jí tu poměry, že opravdu se viděla v novém, netušeném světě. Po třetí hodině teprve přišel domů manžel s příručím ; oběd byl hotov ve dvě, dříve bez toho nepřijdou, ujišťovala hospodyně; celou hodinu, když už byl dovařen, ho udržeti, aby se nezkazil, zdaž není v tom umění? Jí se ovšem nezdál více dobrým, když však viděla, jak pánům chutnala naložená skopovina, tu teprve uznala, jakou výtečnou učitelkou jest jí stará Nany. Udržet! pořád jen udržeti toť tu bylo heslo v oboru kuchyňském. Den za dnem stejným spůsobem ubíhal; celé dopoledne až do tří, ba do pěti hodin bývala paní sama doma a nebylo času, by se ponudila; večery bývaly veselé; dováděla, zpívala, smála se, — jenže večery proti dlouhým dnům tak krátkými se jí zdály. Nejhůře bylo s jídlem ; sama toho naloženého masa, té slaniny a uzeného za krátko tak se přesytila, že jí bývalo až do pláče, zvláště ana soudila, že ubohý žaludek manželův stejným spůsobem bude stávkovat. V tom se ovšem mýlila: Pttrstlinský vzduch lesní tráví a i v mládenci záhy zakotvilo se přesvědčení, že není lepší lahůdky na světě nad naložené maso z po- chybně krmené krávy, třeba mělo haut goůt. Ona sama brala útočiště k mléku a k moučným jídlům; mužům se do nich méně zdálo, proto že i mládenec za své přijal heslo revírníkovo: „Dokud Bůh dá pivo, dokud si je můžeme opatřiti, pijme je ! nastanou doby, kdy ho míti ne- GOO if- Klostermann: budeme.^ K vůli pivu měli tedy raději na vlákna a kaši rozvařené maso 8 tvrdými jako křesadla knedlíky, než bílé chutné vdolky a buch- tičky potřené a nadívané povidly z černých jahfidek. Večeře bývala velmi jednoduchá : černý chléb s čerstvým máslem neb rozhudou ; tato ambrosie vfiem chutím vyhovovala a i se Štubenbaiským a Šenavským nektarem dobře se pojila. Jednoho krásného jitra revímík poslal mládence samotného od revíru, ke své mladé paničce pak děl: „Zdeničko, dnes tě povedu na návštěvu; podíváme se ke kollegovi do Podroklanské myslivny — dvě hodinky cesty ; do večera tu zas budeme. Jsou to jednoduší ale velice hodní lidé a těší se na tebe. Setkal jsem se s Malým — tak se jme- nuje — onehdy na hranicích našich revírů; skoro trpce mi vytýkal, že ani pejbližším sousedům ještě jsem tě nepředstavil. Oblec se tedy na cestu, vezmi na nožky dobré botky, které vody nepropouštějí." Mladá panička radostí tančila po prostranné síni. Konečně se přece podívá do lesů ! Co se ho už naprosila ; naprosto nechtěl, doklá- daje, že by mu nepostačila, že je mokro, že by služba nedovolovala věnovati jí náležité pozornosti atd. ; patrně samé výmluvy, pro které by se byla skoro už hněvala. Taková byla její touha vkročiti do ta- jemných, chmurných lesů, takovou kouzelnou silou vábily ji tyto, že došla si jednou pro hajných Katy a požádala ji, aby ji provedla, uká- zala les. Dívka ovšem uposlechla, a mladá paní se sama přesvědčila, že těžko možno dále od pokraje vnikati. Manžel se smál, když o ne- zdařené výpravě své mu pověděla. Přichystala se tedy, přistrojila; zachytila husté rusé kadeře dle tehdejší mody do řídké sítě, jasně modrou stuhou zdobené, přehodila přes těsně přiléhající modrou „korfú" košilku barevný pestrý plaid a — nerad povídám, protože rekyně své ani zlehčiti ani krásy jí od- nímati nechci, ale věren jsa historické pravdě, mlčením opomenouti toho nemohu — objevila se před manželem v půvabech vševládné tehdy ještě krinoliny. Hospodyně pětkrát spráskla ruce nad tou krásou a ve- lebností širokého zjevu, manžel však potutelně se usmál. „Zdeničko drahá, '^ řekl, „tohle náčiní podsukenní laskavě doma zůstavíš, ježto v objemu tom bys neprošla." Zarazila se velmi, modrá očka jí zvlhla. „Není možno. Šaty jsou na krínolinu šity, jak bych je bez ní oděla?" „Nic naplat, dušinko — houštiny nedbají mody, a po zemi vinou se málo diskrétní kořeny, kterým by se zachtělo oděvu tvého. Ty ne- dávej jim ho na pospasy a pojď v domácí úpravě své, je nová a sluší ti výborně." Studem a rozčilením všecka tvář nachem se jí polila: „Vy mužští tomu nerozumíte. Jak pak se ukázati v přiléhajících šatech? toť ne- slušné! co by tomu řekla paní Malá?" Skoro nedopo věděla, takovým prudkým, hlasitým, nezdvořilým smíchem přerušil ji manžel, jinak tak vážný. „Paní Malá? Co ta řekne? Ha! ha! Och, ty zlatá moje, paní Malá co živa toho obručí neviděla, ba snad o něm tak málo slyšela jako ty, moje kuřátko, o parádním Zt wéta lesnich samot 601 oděvu čínské císařovny. My jsme tu v jiném světě; na PUrstlink a Podroklanskon myslivnu ani Paříž se svoa módou dosud nevyzrála. Paní Malá co řekne? ne, odpust mi, ženuško, ha, ha, ha!^ Marné bylo všeliké její smlouvání ; na její námitky měl jen jednu odpověď: n Navěs na sebe korálků, zlata, všelikých stužek, jen když nelítají, cfacešli paní Malé imponovati, ale v krínolině jíti nemůžeš, rozhodně nemůžeš, protože bys tam přišla nahá.^ Zlobila se rozkošně, pleskla ho heboučkou ručkou přes široké plece, ba snad i ústa by mu byla zavřela, jen kdy by maličká na něj byla dosáhla. Konečně však se poddala a šla se převleci. Faktum toto sluší všemu světu za hlaholu trub i kotlův zvěstovati, ježto řídkým jest v dějinách lidstva úkazem, aby žena ve věcech mody muži po- volila. V Půrstlinku je jiný svět. Vyšli tedy z domova. Tenkrát nebylo ještě upravených cest, spo- jujících jednotlivé revíry; nebylo průseků ani tak zvaných „šnaiz" hospodářských; jen tu a tam vyšlapali si cestu lesníci a dřevorubci, položili klacky přes bořící se bláto, prkénko přes potůček. Klikaté vinula se stezička, uzounká, travou a trnitým býlím zarůstající ; místy, kde les pro skaliny rozvíjeti se nemohl, kam v létě slunce pražilo, v zimě spousty sněhu zalehly, úplně se ztratila, a jen dobré, vycvičené oko stopy nacházelo. Kolem les, samý les, věčně mlčící, věčně dří- mající, at byl hustý nebo řídký, vysoký či nízký. Teprve děsné vývraty z roku 1870 a povstalý v nich brouk kůrovec podaly podnět ke změnám, změnám důkladným, a dnes, milý m^j čtenáři i ty, krásná čtenářko, po pěkné silničce projíti můžeš, ovšem méně lesem nežli dalekosáhlými pustými pasekami, které v létě vypadají jako málo ladné končiny Dinar- ského Krasu a v zimě se podobají rozkošným nivám Groenlandským ; i v krínolinové úpravě projíti bys mohla, která ovšem nejkrásnější částí milého zjevu mladé paničky nebyla, kterou však nicméně tak ne- rada oné výpravě v oběC přinesla. Rozumí se, že panička pilně se přeptávala po paní Malé. I zvě- děla, že to je prostounká žena, dítko lesů. V Podroklanské myslivně spatřila světlo světa, otec její tam býval lesníkem, typ ze starých, dávno zašlých dob, kdy u věčné dřímotě plížil se čas, kdy neměřily se lesy ani hranice dříví; kdy kácelo se, čeho bylo právě potřebí, a kdy i to často shnilo, poněvadž nebylo lze odvleci drva ; kdy neproko- pávaly se strouhy na odvodnění bažin a rašelinišť ; kdy se nezakládaly inventáře, nedělaly rozpočty. Za to hubili tam medvědy, rysy a divoké kočky, až vyhubili všecku tu čeleď a jeleny s nimi, při čemž pytláci pilně pomáhali; boj za bojem s nimi podnikán, válka pohraničná, děsná, nemilosrdná v podrobnostech svých. Tam tedy narodila se paní Malá, tam štěstí lásky poznala, když nynější manžel její se tam dostal la „pomocníka," jak tehdy říkali. Tamodtud vypravila se co nevěsta v svatebním průvodě do Rehberka, kde oddána s milým svým; tam opět co paní zavládla, když on po smrti jejího otce na místo lesníka dosazen byl. Rehberk byl její Prahou a Kašperské Hory, kam snad dvakrát za svého života přišla, byly jí Paříží. Ba, mocně toto staré sídlo zlatých dolů pečeť svou vtisklo do paměti její. Krásnou a vzne- 602 ^' Klostermann: senou nade všecek pobyt lidský zdála se jí „Dlouhá ulice'' i s histo- rickým domem svým, na ně^^ž čísti lze nápis: Dieses Haus steht in Gottes Hand, Dním wirďs zum grůnen Ochsen genannt — táž „Dlouhá ulice/ která do roku 1863, kdy napolo vyhořela, dláždění tak málo poznala, jako paní iMalá krinolinu. Paní Koránové všecko to povídání zdálo se bájí z dávných časfl, jichž názorů pochopiti nemůžeme. A manžel její chválil tu paní a de- setkrát opakoval: „Je to dobrá, úcty hodná paní." „Ale, mužíčku, vždyť je předpotopní ..." „Předpotopní? Třeba, ale my jsme tu vůbec předpotopní; na nás ješté musí přijíti katastrofa." Ani nepomyslil, jakou děl pravdu. Ba, přišla katastrofa jako potopa na kraje tyto a zvrátila starodávnou, velebnou tvářnost jejich, zvrátila lid i podmínky jejich života, zdroje blahobytu jejich zasypala . . . „Je to přece podivná existence," vece mladá paní, „br! v Pod- roklanské myslivně se narodit a jiného bydla na světě nepoznati!" Vážně, skoro s výčitkou manžel na ni pohlednul: „Zdá se ti to býti krutým, viď, drahoušku? Jen ať i tobě se nezasteskne ..." Uchvátila jeho ruku: „Neboj se, vždyť je tu krásně" — ale bylo v jejím hlase cos neupřímného, co mu neušlo. Obcházeli úpatí Plattenhausenské hory; bujné, samorostlé mlází v zelený klín svůj je pojalo; revírník šel napřed a klestil jí cestu, tesákem usekávaje dotěrné větvičky, aby do tváře jí nešlehaly, nohou odkopávaje kamení i suché, mrtvé dříví, jímž půda byla postlána ; ona mlčky ho sledovala. Dobrou čtvrt hodiny beze slova tak ušli; tu pro- řidlo houští, otevřela se před nimi lysina ; ale černá byla půda, všude temné vody, tu klacek na přič, onde kámen značil cestu; bořily se nohy pod kročeji, bobtaly bubliny. I obrátil se revírník k družce* své : „Hle močál — musím tě přenésti!" řekl — a nežli se vzpamatovala, jako dítko ji pozvednul silnou rukou a mocným ramenem unášel ji, s klacku na klacek, s kamene na kámen skákaje. Přilnula k němu, zadívaly se jasné její oči v jeho osmáhlý, krásný, mužný obličej. „Tak ti urovnám cestu," šeptni, „aby nožky tvoje na kámen ne- narazily; tak tě životem ponesu, aby žádný kal, žádné bláto tě ne- poskvrnilo, ty moje světlo, které Bůh mi dal na moji pouť!" Byla hluboce dojata ; ukryla tvář svou na jeho prsou, snad aby neviděl slzičku, která jako perla se jí leskla na dlouhých řasách. Teprve když pevnou zase stala se půda, lehounce ji pustil. „Kolik je let paní Malé?" tázala se po chvilce paní Koránová. „Už přes čtyřicet, ale silně a zdravě se zachovala, ač měla dvanáct dětí . . ." „Dvanáct dětí!" zvolala panička, „a žijí všecky?" „Nežijí; bylo pláče dost po nich; žije jich jen pět, a to nej^ mladší; starší pomřely, však uslyšíš." Trochu se zase rozhovořili. Tu otevřela se před nimi holá pláň. zablyštělo se zrcadlo vodní; domek tu stál skromný, dřevěný, bez patra; v levo les, kostrbatý, z něhož tu a tam čněl nebetyčný velikán Ze svéta íesniéh samot 603 a polovyrostlé mlázi kolem ného mělo vrcholky do sebe spletené; bílé byly pně, yětve šedým mechem potaženy, celá půda mrtvolami smrčkův rfizné velikosti poseta — prales. A dále v l0vo, nad černé temné lesy se vypínajíc, dvonhlavá modrá hora, na jejími holém temeni oko ro- zeznávalo v průzračném, jasném vzduchu nakupené balvany temnoáedé barvy. Revírní k prstem ukázal: „Roklan.'* „A ta voda?** tázala se mladá paní. „Podroklanská nádržka.^ Jak šli podle hráze, vystoupil z domku muž prostřední postavy s mysliveckým kloboukem, oděn v hrubý kabátec z kosmaté, šedé vlny, zeleně vyložený, v ošumělé, černé těsné přiléhající spodky, kterým na kolenou čas barvu setřel, a v hrubé, vysoké boty. Zočil příchozí, křikl cosi do domku, pak jim v ústrety spěchal. „Vítám vás! vítám srdečně!'' volal z daleka. Když jich došel, viděli, jak se mu všechen obličej radostí rozklížil, v hluboké, radostné rýhy stáhly se osmáhlé, šedým strništěm porostlé tváře, a houštinatý, kostrbatý knír, jenž ústa kryl, směrem k tlustému, okurce podobnému nosu se vyježil. „Emile! tys to, a to jsem rád!** potřásal Koránoví ruce, dvakrát, třikrát v ústa i tvář jej políbil a nepustil ho, až se mu jal představovati mladou svoji choť. Tu se hluboko uklonil. „A, to mne těší, paní fořtko! to jsou hosté !** — a ptal se, jak se tu paničce líbí, jak zdomácněla? Tu česky, tu německy, oboje dohromady, oboje k smíchu zkomoleně. Sám to cítil, neboC mačkaje v tvrdé pravici své útlou paniččinu ručku, pravil: „Stakra! na mou duši, až člověk mluvit se odnaučí v této proklaté samotě! Člověk česky myslí a německy mluví ; při tom někdy mluví a zapomíná myslit a pak zase myslí a ne- přichází na slovo; panička nám nezazlí, my jsme tu sprostí lidé.'' „Však nezazlí," odpověděl místo Zdeny manžel; „v Podroklaní není salonů." „Cože? saletl? Kde pak by se tu vzal saletl? sníh by ho roz- mačkal." Mladá paní v udivení patřila na kollegu svého manžela, pak div se do pysku nekousla, jak se namáhala, by potlačila smích. Když trojice došla domu, objevila se na prahu žena po spůsobu selském ustrojená, vysoká, silná, ve vlněných punčochách a trepkách, a za ní tlačilo se čtvero dítek, tři holčičky a chlapec, od desíti do čtyř let, chlapec v umouněné košilce a roztrhaných spodkách, jež na jediném provázku místo kšand visely, děvčátka v prostých modrých, kartounových sukýnkách, všecky rusohlavé, opálené, bosé. „Tak vám tedy vedu ženušku, paní Malá," vece německy revírník, „a hle! Zdeničko, tu6 paní Malá, naše sousedka." Paní Malá velice rozpačitě se usmívala a vítala, jak uměla. „Jen dál, jen dál! — u nás hezky není. Bože ty děti! — už jen odpusťte, my to po pansku neumíme." Když vešli a usednout měli, utírala bílé lavice, hrubé, ale dost čisté židle. „A co dám vzácným hostům? budou mít hlad — inu, pan lesní, ten už ví, ten je náš — ale paní drahé, co dám?" „Žádných okolků, paní Malá." „Napeku koblih, mnsa nemAme, kde tu vzíti? . ." Ř04 ^* Klostermann: „Skoč pro ryby, klnkn," ymísil se pan Malý do hovora, „vyber jich z kašničky půl kopy, a ty je připrav s kyselou smetanou, ženo.*' Ta se omlouvala, že hned nevzpomněla. „Letos je tu pstruhů, '^ obrátil se Malý k svému kollegovi, „to jsem jak živ neviděl, všecko se černá, když člověk k vodě pi4stoupi. Nu, u vás jich bude též.** „Ani nevím,'' odvětil Kořán. „Kdo pak by u nás na ně chodil." „U nás Frantík, můj nejstarší; právě si zas na ně vyšel, dvě, tři kopy jich přinese." Kořán se zamyslil. „Jak pak to máš se školou?" tázal se po chvíli. „Se školou? hrom aby do toho! Y létě nemůže chodit, musí pást, vůbec ho v domě potřebujeme; v zimě chodí, to ho ubytími v Rehberku u sedláka, ten za to smí pást u nás v lese zadarmo sedm kusů skotu." Paní Koránová ani sluchu svému nevěřila : revírník, koUega jejího manžela, a posílal chlapce jen v zimě do školy ! „Co zamýšlíte s chlapcem? co z něho má býti?" otázala se nesměle. „Však on mu kníže pán dá hajnovnu z ohledu na dlouholeté mé služby v tomto ztraceném zákoutí," odpověděl Malý; „což pak mu bude chybět? Co sním jiného? Víte, paničko, to je tak: já jsem ještě z té staré doby, vyučil jsem se myslivcem a škol jsem naprosto žádných neměl. Nu, šlo to také. Váš pan manžel, ten už je z té mladší doby, ten má školy,^ a ať řekne, nejsemli já starý dobrý praktik. Tak tedy ten můj kluk bez škol lesníkem býti nemůže — a do škol jakž ho dám? Však až vy budete mít kluka, také vám bude krušno." Pak na* jednou, vida, že panička nachem se zarděla, jaksi se opravuje, dodával : „Nu, s vámi to nějaké bude; kníže pán, až k tomu dojde, pošle vás do kraje, aby se děti vaše mohly vycvičiti. Ale co se mnou, starým chlapem? Lejstra dělat neumím, tak mne tu nechají, až natáhnu bač- kory, a po mé smrti fořtovnu zde zruší a udělají z ní jednoduchou hajnovnu; ještě že ten ohled ke mně mají." Domluvil, vyňal skleněnou lahvičku na brisil, šňupl si důkladně a podal lahvičku svému kollegovi. Ten cítil, jak oči jeho ženušky téměř ustrašeně na něm tkví, a s úsměvem odmítl. „Máš pravdu, já jsem starý osel," vece Malý, „kdy bych měl ženušku jako ty" — prsty la- mlaskl, — „také bych nešňupal; ale my s mou starou už se nelíbáme.** V kuchyni vedle zatím vládla a strojila paní Malá ; syčelo máslo na plotně, pekly se placaté, po krajích tlusté, uprostřed tenounké ko- bližky, smažily se ryby v husté, kyselé smetaně. Po krátké době přišla domácí paní, bílým ubrusem prostřela. Polévka hustá jako kaše, z ky- selé smetany, dvacet v ní žloutků; pak ryby, deset osob by se bylo najedlo, pak koblihy, dvě ohromné mísy. Hostitelka pořád jen přislu- hovala, bez ustání se omlouvala, k jídlu nutila, sama však nepi4sedla, až když hosté se najedli. Řeči sem, řeči tam. Oba revírníci rozmlou- vali o věcech svých, manželky jejich o domácnosti, o dětech, jak už bývá. Rozpaky paní Malé pomalu se tratily ; přisedla k mladé paničce, hladila jí tvářinky, dívala se jí zvědavě na náušnice, na korálky kolem šíje, na jehlici, a rozhovořila se po svém. „Ach, mladá paničko, zle je u nás, velice zle; jen aby Bůh vás chránil na této samotě. Jen zdraví, jen Boží zdravíčko! . . . HlecTte, Zt svéta lesních samot, 605 do Mádru jsoa dvě dobré hodiny, a z Mádru do KaSperských Hor je jich pět, a to mastných, a na Horách teprve je lékař. Takto jsou ťu jen ty báby dřevai^, některá něco ví, některá nic ; jindy bylo jinak ! Můj nebožtík otec leccos věděl, kde kteron bylinku znal a jaké má síly. A já jsem si to nepamatovala, kde pak já pomyslila ! taková silná, zdravá vezdy jsem bývala. A ta máš! přišlo to, a jak! O malých dětech nemluvím, už brzy po narození pomřely, ale čtyři jsem ještě měla, všecky starší než tu ty, dva hochy, dvě děvčata, nejstaršímu chlapci bylo třináct, nejmladší dívce pět let ; zdrávi byli jako řípa. Tu po- jednou, bylo to v srpnu a seno v lese vonělo jako drahé kořínky v Horské lékárně, přišla úplavice, hrozný host. A všecky mi schvátila za jeden týden! Sami jsme zbyli. Zavolali jsme lékaře, starého ran- hojiče tehdy na Horách usedlého, ale teprve třetího dne přišel, a pak nám ještě vyčinil, že jsme ho tak pozdě přivolali . . . Teprve dvě léta na to narodil se nám n3'nější nejstarší. A sotva to dítě tu bylo, — a zkusila jsem s ním strašně, snad následkem skleslosti a zármutku, a v zimě to bylo, v hrůzné vánici, když lišky vyly nám pod okny, i nebýt náhodou u nás báby dřevařky, která mi pomohla, bídně bych byla zahynula, — sotva tedy to dítě tu bylo, spadl můj muž do trhliny skalní, klamným sněhem pokryté, a zlomil si nohu. Co dělat? V Rehberku je sedlák, který umí zlomeniny napravovat, ale jak ho zavolat? Do Rehberha je pět hodin cesty, a sněhu kolem nra dva sáhy ! Bylo tehdy u nás šest dřevorubců, ti vzali obruče sněhové, na cestu se vydali a celý den museli jít, než dostali se do Mádru, kde přibrali ještě šest mužů, aby cestu vyšlapali. Čtvrtého dne teprve všech dvanáct se vrátilo, a sedlák s nimi. A že lehla noc a mlha, všichni by byli zahynuli, ježto vzdáleni sotva na půl hodiny odsud tmou a mlhou za- bloudili, kdy by Bůh sám mi nebyl vnuknul myšlenku, abych zvonila. Šla jsem tedy zvonit, slabá ještě po porodu, a rvala jsem zmrzlý provaz, až zvon jasně zavzněl do černého vzduchu. Zvonila jsem hodinu, dvě hodiny; rámě moje tuhlo, bolestí jsem se svíjela, ale neustala jsem. Bim, bam! bim, bam! už samotné mi uši zaléhaly. Tu slyším hlasy, únavou, hrůzou a strachem překonána, bez sebe jsem padla, co můj muž v strašných bolestech na lůžku svém úpěl a děcko v kolébce kví- lilo. Když jsem k sobě přišla, stálo třináct mužů kolem mie a křísili mne . . . ,Jak jste nezvonila,* pravil, jeden, ,veta bylo po nás — vy jste nám všem život zachránila.* — Co m^ muž zkusil, nežli sedlák strašně zateklou nohu napravil, o tom mluviti nebudu. Tři neděle tu ten sedlák zůstati musel, než pohoda mu dovolila se navrátiti; i ti Máderští dřevorubci tu zůstat museli. Jen Bůh sám tomu člověku od- platit může, co pro Jeho milosrdenství nám učinil. Pomyslete jenom ten strach, který jeho lidé o něj doma měli!" Bohaté slzy tekly po tvrdé, osmáhlé tváři ženině, když to vy- pravovala; i mladá panička hluboce byla dojata. „Ty toho naškemráš," obrátil se Malý k své ženě, „abys té pa- ničce srdce obtěžkala." Měl pravdu, starý drsný lesník: paní Zdena seděla tu ubožáček všecka sklíčena, barva prchla jí s tváři. 08 VETA 1891. 7. on Ok' PiOfi K, Klo$termann: „Jezte přec, jezte !^ pobizela ji paní Malá: „nechutná vám? Musíte nás omluviti, jsme proti vám sprosťáci, nic dobrého poskyt- nouti nemůžeme.^ Mladá paní sotva slyšela; děsné obrazy toho, co opuštěnost, od- loučenost pfinesti mohla, v divém reji se stíhaly pi^d duševním okem jejím. Děti bez pomoci mroucí, zvon, který zní mrákotou noění, mlhou a sněhovou vánicí, — a což kdy by mamě mluvil kovový jazyk, kdy by oněch třináct mužů v bezedných, chladných hlubinách — — ani nedomyslila, hrůzou všecka se zachvěla. Oba mužové čtli její myšlenky; revírníkovi stalo se krušno, s úzkostí utkvěl pohled jeho na mladé bytosti, která k pozemské jeho dráze připoutána byla nerozlučitelnými svazky. Malý pak pěstí uhodil na stůl. „Tak vidíš, sovo noční, co jsi spískala svým skuhráním! Nač takové věci povídat.^ Co pak jinde neštěstí se nestane? Zlomil jsem si nohu — dobře; přišli a vyhojili ji, to je všechno. To je toho! Jako bychom my pozemští lidé proti osudu byli pojištěni! Jako by jiným dítky pomříti nemohly, třeba bylo deset lékařů po ruce! Nic vy si z takových řečí nedělejte, paničko! Kdo pořád na možné ne- štěstí pomýšlí a se ho bojí, ať se postaví pod skleněný příklop, a i tam se udusí. Co pak tu nejsem? Co pak tu její otec nežil sedmdesát let?** Železná logika slov těch neminula se s účinkem; paní Malá ovšem se zarazila a velmi málomluvnou se stala, ostatní však o jiných rozhovořili se předmětech. Malý postavil na stůl ohromný džbán piva, které do sklenic nalito podobalo se švestkové štávě; nicméně mužům dobře chutnalo. Mladé paní však, kterou hostitel nepřestával nutiti k tomuto záhadnému daru Gambrinovu, nijak se do něho nechtělo: „Po koblihách?" namítala. „A, čert vezmi koblihy!" odtušil Malý; „u nás se vše k sobě hodí, co máme. U nás je vzduch silný a tráví — tomu panička při- vykne, he, co, Emile ? Nu, řekni jí to, tobě uvěří. To byste měla vidět naše drvoštěpy, jak ti to umějí o pouti Kvildské a Rehberské ! Chlapi ovšem po takových žranicích leží jako zabiti, ale neškodí jim, zase se zotaví ..." „Ale pane Malý, co pak já mám žaludek jako vaši drvoštěpové ?" smála se paní. „Však ho dostanete, paničko. Bůh vás uchová," odvětil on s božskou naivností. Šly zase jiné hovory, i paní Malá opět rozvázala: „S tím do- bytkem je kříž! aby tomu člověk pořád byl v patách, na děti těžko se spoléhati. Tak před dvěma roky přišli jsme o býčka a o krávu na- jednou; spadli do tůně lesní, zapadli do bahna, zapletli se do kořenů a utonuli ; teprva čtvrtého dne jsme je našli, už byli v rozkladu — ani dřcvaři jich nechtěli jísti." „Už zas krákáš o neštěstí, černá vráno !" přerušil povídání Malý — „už zas jí chceš obtížit srdce, jako by jinde dobytče na zmar přijíti nemohlo ? ToC Bůh sám ví, co ta ženská pořade má v hlavě, jen samou zhoubu. Nic vy ji neposlouchejte, paní fortko; tu máte, pijte! vy nás tu špatně uctíváte." Zt svita lesních samot (107 • Pan revirnik Kořán začal pomýšleti na zpáteční cestu. Trvalo dosti dlouho, než se vypravili, neboť starý Malý loučil se bez konce a nepřestával domlouvati, aby přes noc tu zůstali. „V komoře budete si^áti," pobízel, „peřin máme dost, zima vám nebude. '^ V tom měl pravdu, mladá paní musila se jíti podívat na toto bohatství, největší jich blahobyt. Celé kopce byly nakupeny, tvrdé jako kámen, dvacet hostí byli by uložili. „Dobrá polovice jich pochází od babičky, '^ igišťovala paní Malá. Konečně se vybrali — pan Malý doprovodil je hodný kus cesty, stále jim domlouvaje, aby se ještě s ním vrátili. Když přemlouvání marným se ukázalo, rozloučil se s velkou srdečností a sám se vrátil. Než je les pojal ve svůj klín, stíny už padaly delší. Ticho kolem jako v hrobě, ani zvonce skotu k nim nezaznívaly svým unylým hlasem. „Tiť jsou naši sousedé,^ počal revirnik, jako by tušil, že musí je omluviti; „nevykládej, Zdeničko, prostoty jejich ve zlé. Lépe se chovati nenaučili se, ale hodní jsou, z míry dobráci. Přivykneš, až tu déle budeš; pět, šestkrát do roka se s nimi sejdeme, více sotva." „Hodní třeba jsou," odvětila panička, „ale podivní přec . . . Jak živa bych byla neřekla, co odloučenost z lidí udělá. Pomyslímli si, že to revirnik jako ty, a dětí do školy neposílá!" „To máš z těch starých ; tací dřív tu byli všickni. Nyní vymírají tyhle typy. Malý je v naší krajině poslední, a přece ho mám rád, jest mi ze všech nejmilejší. Zůstal prostým, upřímným, nezkaženým. Hodí se sem, a vzdělaní nehodí se, dokud ostatní poměry se neupraví. Zvrhnou se v té odloučenosti; přijde nuda, dlouhá chvíle, nevědí co počíti ..." Mladé paní přicházely temné myšlenky. Vzpomínala zase na po- vídání paní Malé, jež se v srdci jejím dotkla struny dosud spící. Jak dlouho jí tu bude dlíti? Vzpomněla si na matičku daleko za těmito horami — kdy ji uvidí? — Bylo jí skoro do pláče. Kráčel před ní manžel, starostlivě jí klestil cestu, aby větvička se jí nedotkla, statný muž, krásný muž, věru hrdou mohla býti. Přemohla se, vší mocí za- háněla trudné pocity. Šli směrem k východu, kde tmělo se už nebe, podobajíc se klenbě z temnomodré ocele. Duněla země pod pádným jeho krokem, šelestil měkký její šat; c! c! ci, ci, ci! jakés drobné ptáče šveholilo v ko- runách smrků. Pak on se jal povídati, jak Malý i v zimě ob čas s ne- bezpečím života k němu docházel, aby ho potěšil, s ním pohovořil v doby srdce svírající samoty; jak vším jej opatřoval, vřele se ho ujímaje, když před dvěma lety sem dosazen byl, neznaje poměrů ani života zdejšího. Naslouchala zvučnému, hlubokému jeho hlasu. Dále jí imvídal, jak nyní jedná se o systemisování těchto široširých hvozdů, o odvodnění slatin, o pravidelné hospodářství. Malý že je proti těmto novotám, zvláště to odvodnění že se mu protivuje. Bůh dal les, prý říká, a dal slatiny, aby vlhko po celý rok se udržovalo a řeky v kraji se přebytkem vlhka živily ; člověk prý se Prozřetelnosti do řemesla míchati nemá. To i řekl při konferencí losníkfi, ktorá ]tvoí\ rokom 8!)* 008 «^- Vrchlický: Dúvemé slohy. y Dlouhé Vsi se odbývala, a nemálo se zarazil, když pan lesmistr ma řekl, aby mlčel, že ničemn nerozumí. „Tenkrát mi ho bylo líto," doložil revírník, „tak líto, že ani říci nemohu; i zastal jsem se ho, řka, že Malý, třeba prostě a po svém se vyjadřuje, dobře poměrům u nás rozumí, a že pro svou osobu sdílím náhled jeho, pokud se odvodněni slatin týče; než pan lesmistr chtěl jinak, a po jeho vůli se stalo.'' Za těch a takových řečí došli domů, právě když slunce za Spitzberk se schýlilo; rudé červánky vzplály na západním nebi, modré, žluté i nachové paprsky vroubily je, a příšerně z toho pozadí vystupovaly rozčechrané hlavy černých smrků. (Pokračování.) Důvěrné sloky. nikdy neptej se, co třeba k tomu síly, by našla v dusných tmách dlaň tvoje moji ruku, zda dráhy obtížné zas lán jsme urazUi, zda v hudbě polibků a srdcí ve souzvuku jsme, jak máj sliboval, též v skutku šťastni byli? O štěstí přemýšlet, je bourat vetchou zídku, již proti přívalu jsme ze snů zbudovali, je, dřív než rozkvetla, illusi škubat kytku, je lásce strhnout pás, dřív než jsme milovali, a, než se vyzpíval, je zlomit ptáku snitku. Když močál za námi, když dostoupena hora, co po nich dále nám? Cíl novou kyne strázní. Ne snivé západy, nám kyne dělná Zora, nám v nový úpal dne vždy nový povel zazní; náš symbol, ne kdo žne, až dosud ten, kdo orá. Jen denně chutě dál bez váhání a mdloby, bez oběti co kněz, bez bouře co den letní? Ba v nový pochod jen nám kynout musí hroby. Co vzdorovat chce, zlom! Co nepodá se, přetni! Prach, mozol, slza, krev jsou nejkrasší tvé zdoby! Pak půjde s námi, věř, vždy Láska život celý, my silní budeme, mír v srdci, štěstí v líci; že byla s námi přec, kdys poví hrob nám stmělý. Tak druhdy do Emaus šli šťastní učedníci a že jest s nimi Bůh, to rovněž nevěděli. Jar, Vrchlický. v. Beneš Šumavský: Brodkovuký advokát. UU!J Brodkovský advokát. Obraz ze současného života moravského. Kapsal Vá08lav Beneš Šumavský. (Dokontení.) /y/@i a soumraku sbíhali se před obydlím Kubalovým ua náměstí lidé a chodíce kolem oken jeho spílali mu volajíce: „Zrádce, ^X Jidáši! Prodal jsi nás židům!" Pojednou valil se z předměstí dav lidu, v jehož středu byla Mu- drova žena s dětmi. „Vidíte/ vykládala ubohá, jež chtěla celému měatu rozhlásiti, že muž její nebyl zatčen pro nic nečestného. „Vyhnal mého muže a proč? Proč ho vyhnal? Že chtěl zftstat Slovanem, že nechtěl být od- rodilcem. A ještě ho udal u soudu, aby ho četníci odvedli . . . Pojďte, děti, pojďte," pokračovala berouc ubožátka za ruce, „pojďte, poděkujte se panu doktorovi, že vám dal tatíčka zavřít jako zloděje, aby mohli židé vyhrát." Kolem nešťastné ženy, jež hájila cti mužovy proti pověstem, že byl zatčen pro zpronevěření peněz, utvořil se brzo veliký zástup, z něhož se ozývala prudká nevole a výhrůžky proti advokátovi. Tak přivalil se dav ten až k obydlí Kubalovu, právě když se Hilda se zářící tváří vrátila od Albrechta, jemuž za tepla blahopřála k jeho vítězství. Křik a sykot se vzmáhal, a když Hilda ze zvědavosti přistou- pila k oknu, aby se podívala, co se venku děje, propukla bouře. Někdo uchopil kámen a řinknul jím do okna, a za ním na sta rukou chápalo se kamení a počalo bombardovati advokátovo obydlí. Sklo s ra- chotem sypalo se na dlažbu. Advokát zbledl ve tváři, když první kameny rozbivše skleněné tabule vletěly do pokoje. Hilda zděšeně vykřikla a pobíhala zmateně po pokoji, nevědouc, kam by se skryla. Kubala ji uchopil a takořka polomrtvou ji vlekl do zadního pokoje, jehož okna vedla na dvůr. Rozkacený lid nespokojil se však rozbitím oken, nýbrž chtěl vedrati se i do příbytku doktorova. Z davu ozývaly se hrozivé výkřiky : „Zabte ho! Zabte ho! Zrádce! Jidáše!" Několik mužů vrhlo se na domovní dvéře, které v čas byly zamčeny, chtějíce je vypáčiti. V tom však je kdosi silnou paží odstrčil, a před zavřené dvéře postavil se lékař Svozil a hřímal k rozbouřenému zástupu: „Ani krok dále, občané! Pamatujte si, že byste tím naší svaté věci nepomohli, nýbrž jí ještě více ublížili. Musíme nyní počíti znova pracovati, a bohdá při volbách příštích naše dobré právo nad spojenými nepřáteli slavně zvítězí!" Rozhodná slova, energicky pronesená, neminula se s účinkem. Davy se zastavily, utišovaly se, počaly klidněji rozmlouvati, tu a tam ještě ozval se prudší hlas, výhružné zvolání, ale zase zaniklo, (JI o v, Beneš Šumavský: a znenáhla se lid rozcházel k nemalé radosti židovských obchodníka, kteří při prvním zařinčení skla obchody své zavírali a ustrašeni v bytech svých se skrývali. Než přišli četníci, pro které Albrecht poslal, bylo náměstí prázdno, a sychravým, deštivým večerem blikaly jen olejové svítilny. Kabala teprve po příchodu četníků odvážil se do předních po- kojů, jichž okna i rámy kamením byly roztřískány. Choť jeho dově- děvši se, že se jim již nic státi nemůže, poněvadž jich budou četníci celou noc stříci, rychle se vzpamatovala a s jizlivým posměchem pro- hodila : „Vidíš, to ti udělali Slované, tvoji krajané, tvoje krev!" Kubala přemáhal se, aby neodpověděl, poněvadž cítil, že by jí musel vmetnouti ve tvář nějaké hrozné slovo. Vyšel raději z pokoje, poněvadž myslil, že se musí zadusiti pod tíhou trpkosti, jež mu padla na prsa. Počal se procházeti po temné komnatě nedbaje toho, že vráží do stolu a židlí a že šlape po skle na podlaze roztroušeném. Zmoc- nila se ho nevýslovná trpkost. Připadal si jako zločinec po spáchaném hříchu. Pociťoval, že jest sám vším vinen a že by se vše to nebylo stalo, kdy by nebyl se zamiloval do Hildy a kdy by před třemi lety nebyl dal Albrechtovi hlas svůj. Poznával nyní, jak se dopouštěl chyby za chybou. Byl malým ješitným egoistou tam, kde bylo třeba síly ce- lého muže. Potřeboval nejen srdce ohnivého, ale i mysli ocelové, že- lezných svalů a žulové lebky, aby bojuje proti nepříteli výboj nému a lstivému dovedl býti k němu bezohledným. Měl však jen srdce vřelé, ale hlavu povolnou, důvěřoval příliš cizím a málo sobě samému. Bál se rozhodného činu a jen jednou byl energickým, když přerušil poměr ke Karluši, ale jednal tehda ve vášni, dav se okouzliti a oslniti ko- keterií dívky cizí. Neměl pravé odvahy k ničemu, ani k dobrému ani ke zlému. Oženiv se neměl síly přesvědčiti Hildu o tom, co činiti musí jako žena jeho, neměl odvahy, aby za své ideály bojoval aneb se jich zřekl, a tak v nerozhodnosti houpal se ve vzduchu nemaje ani pod sebou ani nad sebou opory. A tato jeho nerozhodnost stala se osudnou jemu i Brod- kovicům. Bolest jeho byla veliká, nesmírná, tak že otřásla celou bytostí jeho nesnesitelnou mukou. XI. Po volbách již se Albrecht ucrozpakoval, aby prohlásil strann svou za německou. Co tu bylo jásotu v táboře nepřátel nad tímto novým vítězstvím ! Protest podaný byl odmrštěn a volby schváleny s ne- obyčejným chvatem. Městečko ryze české dostalo tak z nenadání obecní správu německou a nový jeho výbor uesestával již ze starousedlých sousedů, v poctivosti a vážnosti sešedivělých, nýbrž z Albrechta, ně- kolika úřadniků a židů, a pak ze zadlužených občanů, kteří záviseli Brodkovský cuhokát {y\\ na milosti úsporniho spolka. Za starosta zvolen Albrecht a prvním radním bývalý kantiňák na Pasece, nyní migitel hostince u růže. Albrecht dosáhl, čeho si přál. Nedovedl se ubírati k cíli svému přímo, věděl, že by se tak k němu nikdy nedostal; ale za to byl mistrem v drobných pletichách, v potměšilé lsti a v uskoku, které jej příznivou shodou okolností učinily pánem v obci. Nesmírně vzrostla tím jeho pýcha, a kde mohl, dával nepřátelům svým tvrdě pocítiti nynější svou moc. Prvním skutkem nového obecního výboru bylo, že zvolen byl za obecního lékaře jakýsi Němec, který znal sotva několik slov českých a který na dřívějším působišti svém se 3tal nemožným, poněvadž se op^el. Druhý skutek Albrechtův vzbudil bouři nevole po celé Moravě, neboť židovská soukromá škola prohlášena byla přes noc za německou obecní školu, a jakmile na jaře sníh sešel, stavěla se pro ni o překot nová nákladná budova. Pozdě pykali Brodkovští za svou lhostejnost a pozdě poznávali, kam přivedla je nesvornost a národní nestatečnost, ale vidouce, že jařma, které si sami zbůhdarma na krk uvrhli, tak brzo se nezbaví, vpravo- vali se do nových poměrů, mnozí posílali dítky do německé školy „k vůlivá té němčině" a kojili se nadějí, že v Brodkovicích se rozproudí nový ruch a že nastanou ty zlaté časy, které jim Albrecht před vol- bami sliboval. — — Zatím žena Mudrova mamě očekávala, že se muž její vrátí. Ubohá mohla si s dětmi oči vyplakati pro živitele svého, on však ne- přicházel, nevracel se, jak jí byl slíbil. Den za dnem m^el v hrozné nejistotě pro nešťastnou ženu, a marně se těšila, že se konečně otevrou dvéře a že „tatíček" zase vstoupí. Nikdo neměl tušení, co v té době zkusila, jak celé noci probděla v slzách a na modlitbách. Byla to prostá žena z lidu, nebyla již hezká, měla tváře odkvetlé a předčasným strádáním svadlé, ale milovala muže svého láskou nejčistší, a div si nezoufala, když nepřicházel. Hluboko vpadlé, zanícené její oči, její sevřené rty, její celé vzezření bylo tak nevýslovně smutné. Každý jí litoval, ale pomoci nikdo nemohl. Po dlouhém čekání došla konečně zpráva o provinění Mudrově. Na hejtmanství bylo učiněno bezejmenné udání, že se v obci zdržuje člověk bez zaměstnání, jménem Mudra vulgo emigrant, který proti ústavověrné straně agituje, a že ten člověk jest silně podezřelý, že před lety nedostavil se k odvodu. Hejtmanství bez odkladu nařídilo četníkům, aby ve vší tichosti Mudru v den voleb zatkli a přivedli. Pohříchu vyšetřováním se dokázalo, že v době, kdy se Mudra dostaviti měl k odvodu, prchl do Polska, že tam bojoval v řadách postalců, a že vrátiv se skrýval se v Brodkovicích. Poněvadž v rodišti jeho bylo několik Mudrův stejného křestního jména a téměř stejného věku, podařilo se mu i později, když se chtěl oženiti, že šťastně ušel bdělosti úřadův. 012 ^' Beneš Šumavský: Mudra byl dopraven k soudu do Brna a tam odsouzen pro sběh- lictví k žaláři na celý rok, při čemž jako přitěžcgíci okolnost bylo uváděno, že súčastnil se agitaci pro stranu národni. Byl uvězněn. — — Mijely měsice, po které zřídka kdy žena jeho obdržela od něho lístek. Y městě znenáhla se zapomínalo na ubohého emigranta. Tu náhle povolána Mudrová na žádost manžela svého do Brna. Byv stižen zlou plicní nemocí umíral tam ubohý odsouzenec ve vězeňském špitále. Dobrá, věrná žena jeho zůstala u něho, až v náručí jejím naposled vydechl, a jediná, opuštěná, se zoufalstvím v srdci kráčela pak za vozem, jenž časně z rána odvážel na hřbitov mrtvolu muže, který pro ideální nadšeni a pro šlechetnou mysl svou zasluhoval lepšího osudu. Zahynul jako oběť voleb Brodkovských ! Nešťastná vdova sama těžce ochuravělá vrátila se domů a snad by byla i ona podlehla utrpení svému, kdy by Pejčoch a Kaňák nebyli se jí a dětí jejích ujali. Y besedě pořádána pak zábava ve prospěch pozůstalých za nejživějšího účastenství lidu. A zábava tato byla zároveň prvním projevem Brodkovských proti Albrechtovi, kterého veřejné mí- nění obviňovalo z denunciace, jejíž obětí se Mudra stal. Pro Kubalu byla tragická smrt jeho bývalého solicitátora novou ranou. Cítil mrazení v těle při truchlivé zvěsti této a svědomí činilo mu zlé výčitky, že není bez viny na smrti oddaného muže tohoto. Avšak osud nechtěl advokáta ušetřiti ani dalšíni těžkým skla- máním. Za každou krůpěj rozkoše musil nyní spláceti krví srdce svého. Jednoho dne vrazila Hilda k němu do pracovny s očima pláčem zarudlýma a s tvářemi rozechvěním planoucími. „Ach, toho jsem se nenadálá, ach, to je hrozné, neuvěřitelné!'' úpěla držíc v rukou jakýsi list. Kubala tázal se jí, co ji rozčililo, ale nemohl dostati z ní slova. Pohlížela naň vytřeštěným zrakem a pohybujíc křečovitě rty svými, nemohla z nich vypraviti slova, aby manželu pověděla, co ji tak vzrušilo. Nadarmo jí doktor domlouval, pro vzlykot nemohla dlouho sou- visle promluviti Konečně spozoroval lístek, jejž držela. Yzal jej do ruky a pročetl jej. Svrchovaný úžas objevil se i na tváři jeho. Zbledl a namáhal se vydechnout, aby se zhostil krve, tísnící se k srdci jeho. Pohlížel pak chvíli na Hildu s podivným výrazem ve tváři, a dál se konečně do hněvivého smíchu. „Zde to vidíš, zde to máš!" zvolal, a oči jeho skoro zelenavým leskem svítily. Hilda padla na křeslo a zakryla si tvář rukama. Co se přihodilo? Starý, šedesátiletý strýc, ředitel Yolfgang Castello, oznamoval Uildě, že slavil minulý den sňatek se svou dosavadní hospodyní, mladou vdovou a obratnou kuchařkou, kterou před několika lety přijal, aby Hildě pomáhala spravovati jeho dům. Sňatek byl vykonán ve vší ti- chosti vzhledem k pokročilému věku strýcovu. „Budu míti nyní konečně také svůj rodinný krb," psal strýc své neteři, „a v choti své přítulnou, Brodkovský advokát 613 dobrou družku, která mi stáří zpříjemni a bude mi oddanou ošetřo- vatelkou v případě nemoci.^ „Ach, toho jsem neočekávala!" opětovala Hilda stále trhaným hlasem. „Ach, jsem "opravdu nešťastna! S takovou sprostou ženštinou, fi, fí ! S bývalou ženou obuvnického tovaryše, jenž se z opilství a bídy oběsil ! Tu si vezme strýc, on, ústřední hospodářský ředitel ! ó, to jest nesnesitelné! Ach, jak jsem nešťastna !*' Strýc neuznal ani v tomto listě za dobré, aby trapné toto pře- kvapení pro Hildu osladil nějakou sebe menší zmínkou o konečném uspořádání záležitosti jejího věna. Mlčení jeho mělo v tomto případě význam rozhodující. Hilda i její manžel to pochopili. Událostí touto byla pohroma Kubalova dovršena. Nyní bylo zjevno, že naděje v bohaté věno neb dědictví po Hildině strýci byly klamným, mámivým přeludem, jemuž obětoval všecku svou budoucnost. Věno i dě- dictví po tolikaletém čekání bylo to tam, a s ním skácela se v prach celá budova blahobytu, které doktor obětoval všecky své tužby a snahy, svou pověst i přesvědčení své. Teď viděl konečně se strašnou jasností, že se dal ošáliti, děsně ošáliti a že byl po dlouhá léta loutkou v rukou těchto nepřátel, kteří jeho síly ochromili a jeho budoucnost zničili. Hněv a opovržení sršely mu z tváře, byl by se rád vykřičel, byl by rád ženě své pověděl, jak ošemetní, licoměrní a podlí jsou ti, kteří ho tak dlouho klamali ; ale když viděl, že sama jest zdrcena pod tíhou této zvěsti, utlumil násilně v nitru svém všecka prudká slova, jež se mu drala na rty. Nepromluvil s chotí svou o této záležitosti ani jediného slova obávaje se, aby hněv v něm při tom nepřekypěl. Hilda tentokráte sama přerušila styky své se strýcem, pohně- vavši se na něho nejen proto, že si vzal svou hospodyni, ale i proto, že neteř svou neuznal za hodnu, aby ji byl dříve o svatbě uvědomil. Ale ředitel nebral si hněv její příliš k srdci a neučinil jediného kroku, aby si ji zase naklonil. Ostatně se povaha její ani touto ranou nezměnila. Nestala se o nic k manželu svému přítulnější a oddanější. Bývala nyní často nervosní, urážela ho svou svéhlavostí a svými vrtochy jako dříve, a on se jí mstil nevšímavostí a trávil častěji večery své v hostinci. Oba manželé se navzájem prohledli, stali se sobě všedními a často byly mezi nimi chvíle, kdy se nenáviděli a vyčítali si, že by byli šťastnějšími, kdy by se jich životní dráhy nebyly nikdy setkaly. Ona viděla, že Kubala již není tím hezkým mužem, jakým se jí druhdy zdál býti: stloustnul, barva tváře jeho sežloutla, měl vrásky, oči jeho byly bez lesku, vous jeho zanedbaný. Ale také ona nebyla více tou oslňující kráskou jako druhdy. Zhubeněla, krásné druhdy rysy tváře její majíce výraz omrzelosti a únavy staly se ostrými, poněvadž žádný ušlechtilý pocit jich nezjem- ňoval. Ten tam byl lesk a pel mladosti, oči měla pichlavé a uštěpačný rys kolem úst ukazoval, že jest povahy svéhlavé a zlostné. Rubala nyní v okamžicích trpkosti vzpomínal na Karluši, která se zatím stala chotí lékaře Svozila, jenž zůstal v Brodkovicích, ačkoli místo obecního lékaře neobdržel. Kubala míval ji nyní před očima G14 ^' Beneš Šumavský: v temných a chniarných dobách, v nocích bezesných, kdy život beze snah a tužeb zdál se mu býti jen těžkým břemenem. Byla nyní krá- snější než dříve, krásnější než jeho žena, a z tváře její vyzírala dosud bývalá něžnost a jemnost, jenže ještě více odaSevliěná^ Albrechtova vláda v městě trvala dále a byla pořád nezřízenější. Stavby a podniky obecní obohatily jediné kapsu jeho a několika jeho věrných nohsledů. Vystavěl si na náměstí veliký dům a domácnost jeho, druhdy skrovňoučká, odkázaná na malou pensi, skvěla se nyní pře- pychem, který každému bil do očí, ale o němž nikdo si netroufal hlesnouti, odkud pochází, poněvadž nový starosta každého, kdo proti němu se ozval, zažaloval a dal odsouditi. Neobmezeně jako pasa vládl Albrecht celému městu a bezohledností svou znenáhla popudil proti sobě všecko občanstvo. Lid počal přemítati o tom, že dřívější doby byly přece lepší a že slibované zlaté časy se nedostavily. Změna stala se jen potud, že jmění obecní bylo rozplýtváno a že obecní přirážky byly dvoj- i trojnásobně větší nežli dříve. Občanstvo uvažovalo, mohouli nynější správcové města odůvodniti něčím svou vládu nad živlem slovanským? Jsouli snad lepší, ušlechtilejší neb moudřejší? Nikoliv. Nevynikali nad ostatní ničím, leda svou výbojností, prohnaností a bezohledností, s jakou neuznávali cizího práva, s jakou pohrdali každou mravní zá- sadou. Uměli jen kořistiti ve svůj prospěch z chyb obyvatelstva a z jeho nesvornosti. Té mravní povznešenosti, která dává právo, aby někdo byl svým spoluobčanům vůdcem, měli méně než lid, jemuž se vnutili za správce a velitele. Nebyli mu vzorem, nýbrž bičem, který jej mrskal za jeho bývalou nesvornost a lhostejnost k věcem obecním i národním. Y městě připravoval se obrat. Lidu zmocnil se nový ruch. Počal se okázale hlásiti k národu svému. Spolky české, které druhdy jeden za druhým klesaly, nyní rozkvétaly. Mládež i dospělí hlásili se nadšeně k národnímu praporu. Y čele ruchu tohoto nestáli však již Kaňák a Pejčoch ; ti ustou- pili do pozadí, ponechavše vedení mladému lékaři Svozilovi, který spo- joval v sobě všecky vlastnosti, jichž bylo třeba, aby Brodkovice byly z nynější poroby vysvobozeny. Při nových volbách hnal Albrecht opět podplacené voliče houfně jako stádo k volebnímu osudí. Ale jeho rejdy a neplechy byly malo- mocný proti nadšení procitlého lidu a nezachránily ho tentokráte od porážky ve třetím sboru, kterého národní strana opět slavně dobyla. Lid zajásal. Y obecním výboru opět se ozvaly české zvuky, a česká menšina stala se mocnou oporou občanstva proti Albrechtově hrabivosti. Yypáťravše v obecních účtech přehmaty, všímali si čeští čle- nové bedlivěji hospodaření městského představenstva a požádali za revisi účtů. Jednoho dne přijel od zemského výboru z Brna úřadník, aby účty prohledl. Albrecht však ho nechtěl připustiti a poslal ho s nepořízenou zpět. Celé město žaslo nad touto opovážlivostí jeho. Na Brodkovský advokát, ()15 to iiřijol úřaduik nový, pracoval po několik dni, počítal a zkoumal s velkou důkladnosti a zase odejel. Albrecht byl pak povolán na kvap do Brna, avšak vrátil se s vítězoslavnou tváří a pokračoval ve své libovůli. Došloli nějaké vyřízení o revisi, o tom se národní strana ne- dověděla nikdy. Avšak Albrechtova hrůzovláda netrvala již dlouho. Po dalších třech letech Brodkovice byly národu zase líplně vráceny, a zlý duch, jenž město podrobil jařmu cizoty, byl navždy zažehnán. Městečko, jehož starostou se stal lékař Svozil, probudilo se k čilému životu, počalo si všímati požadavků nové doby a náleží dnes mezi nejuvědo- mělejší města na Moravě. Různé podniky, národní stranou v době zá- pasu proti Albrechtovi založené, ujaly se, rozkvetly a poskytují chud- šímu obyvatelstvu nevysychající pramen výživy. Když národní strana, zvítězivši ve všech třech sborech volebních, ujala se opět správy obecní, našla v účtech úžasné nesprávnosti, obratně zakrývané smyšlenými číslicemi. V obecní pokladně nedostávalo se peněz. Bylo vyšetřeno, že Franci i Albrecht nejen jměním obecním plýtvali na různé stavby, ale že z něho i tisíce zpronevěřili. Asi měsíc po volbách odváděli dva čotníci Albrechta a obecního tajemníka — touž silnicí, jako před šesti lety ubohého Mudru — aby je dopravili k trestnímu soudu do Brna. Kubala se již tohoto smutného pádu německého panství v Brod- kovicích nedočkal. Chtěl se sice několikráte vzchopiti, aby napravil, co pokazil ; ale poznával po každé, že bojuje proti něčemu silnějšímu, než byla jeho vůle a síla. Marně se bránil dlouho myšlence, že budoucnost jeho jest zde pohřbena a že nic ji zde více vzkřísiti nemůže. Přichá- zely naň chvíle, kde pociťoval palčivou bolest nad tím, jak byl sklamán se svou poctivou láskou, jíž všecko obětoval, a pak se ho zmocňovalo zoufalství nad ztraceným životem. „Nač tu vlastně ještě jsem?" říkal sám k sobě. „Co tu chci? liid sám, pro nějž jsem chtěl praodovati. mě odtud vyhání. Ztratil jsem půdu pod nohama. Jsem tu zbytečný i"* „Jsem tu zbytečný!" tak hučelo mu to stále v hlavě. „Jsem proklet těmi, kterým jsem druhdy chtěl práva dobývati!" A v tomto zoufalém stavu neměl nikoho kolem sebe, kdo by ho byl potěšil a kdo by mu byl řekl, že ještě není vše ztraceno a že jest ještě možno, aby napjetím všech sil u vytrvalé práci zkalenou čest svou očistil a dílo zkázy napravil. Kancelář jeho klesala a hynula, nebylať vyhledávána ani Čechy ani Němci. Staří klienti jeden za druhým se vytráceli. V nadějích svých sklamán, opuštěn, nepovšimnut, rozhodl se konečně, že opustí město, v němž již dávno se stal nemožným. Jednoho dne zmizela tabulka nápisní s jeho obydlí. A následujícího jitra ještě za šera vsedl s Hildou do kočáru a téměř nepozorován oi)ouštěl Brodkovice, aby jinde pokusil se o novou činnost, nový život. tíl6 F. Táborský: U Těšína bubny bijou . . Balada od ^ Frant Táborského. ^'1 li? "^'^^^^^ bubny bijou, \\\VJk: bubny byou, milý už se louči s milou, vojsko táhne velkou silou. Každý si tu „S Bohem!** dává, „S Bohem!** dává, s tatíčkem se rozžehnává, u vrat matka poplakává. Jenom jeden spurně hledí, spurně hledí, na vraníku nehnut sedí bez otázek, odpovědí. U Těšína bubny bijou, bubny bijou, jako vlci k němu vyjou: Kde pak ty máš svoji milou? Nad dědinkou kostel s bání, kostel s bání, hledí jako v zaddmání, a zelený hřbitov za ní. Na ten hřbitov mysl běží, mysl běží, dva hroby tam s travou svěží, tatíček v nich s matkou leží. Chaloupka jich už je pusta, už je pusta, z oken hledí tma jen hustá, na střeše mech povyrůstá. Vedle domek, sama růže, sama růže, a v něm květ byl nad ty růže kdož od lásky hojit může? Zadíval — se ze vší duše, ze vší duše U TéHna bubny bijou ... fí17 miloval ji, slepě, hluše, jak milige mladá dnše. U hřbitova žala trávu, žala trávu, uviděl on ji tak zdrávu, pomátla mu mžikem hlavu. U těch hrobů — jakby v ráji, jakbj v ráji, usedli si zrovna v máji, ručku vzal a přisahá ji. U hrobA tam otce, matky — otce, matky — libal ret jak zmije hladký, tenkrát byl on na smrt sladký . . . Za Těšínem bubnA tluky, bubnů tluky, vojska táhnou dlouhé pluky, slyšíš smích a písní zvuky. Podkovy jen pobřinkují, pobřinkigí, jak ty trouby vytrubují, vojáci jak prozpěviyí. A jak táhnou, v plné zbroji, v plné zbroji náhle při něm jezdec stojí, jemuž lásku dala svoji: „Zanechal jsem děti v dáli, děti v dáli, na postýlce ještě spaly, chudfátka víš, jsou tak malý. Padnuli já. Bože svatý, Bože svatý — urveli mě boj ten klatý, lymi se jich, bratře zlatý!" Jak to slyšel, trhl ořem, trhl ořem, kamarád ten němý hořem, jako trhá vichr mořem. V očích jemu slzy stojí, slzy stojí, (lis J. Hrubý: srdce puknout se mu strojí: „Sámli přijdu, budou moji — — " Slunce pálí, bubny bijou, bubny bijou, vojsko táhne velkou silou se šablenkou, věrnou milou. Byla bitva, — strašná byla, strašná byla, pole krví zavlažila, lidským tělem pohnojila. A tam doma dítky svěží, dítky svěží, vyhlídat už tátu běží, a on s druhem v šachtě leží. Ruská literatura r. 1889 a 1890. Ptte Jaromír Hrubý. (Dokončení.) N. Zlatovratský vydal sbírku novějších spisů pod záhlavím Razskazy i očerki, v niž se nachází deset povídek tohoto spisovatele, jenž se těší značné přízni liberálních žurnálů. V jeho povídkách jsou v skutku scény hluboce procítěné, plné opravdového citu k trpícím menším bratrům, je v nich živý protest proti utiskovatelům, ale hrdi- nové jich nevycházejí ze své passivity ; oni trpí, protestují, ale na rázný cin se jaksi nemohou zmoci. Proto hrubě ani nejednají, nýbrž stále jen rozjímají, vzpomínají, a tím činí povídky Zlatovratského zdlouha- vými a nudnými. A. Ertel vyšel z téže školy, jako Zlatovratský, ale pracuje se značnějším úspěchem. Jeho román Gardeniny^ jich dvorňuy priverzency i viagí (v Moskvě 1890) způsobil dokonce jistou sensaci. Ertel získal si jméno svými povídkami, v nichž nápodobil Turgeněva Zápisky lovcovy a jež vyšly později pode jménem Zapiski stepňaka. V obšírnějších pracích, novelách a románech (Volchonskaja baryšňa, Mineralnyja vody) byl méně šťasten. Román Gardeniny celkem také není dílo mistrovské, ale má jednotlivé kapitoly, jež vzbudily pozornost a staly se dokonce předmětem veřejné diskusse. Jsou to kapitoly o hřebčincích, dostihách, rodokmenech vynikajících ruských klusáků, o známých koňařích, jezdcích a podobných okolnostech, vztahujících se k chovu koní. Co se týče ro- mantické stránky, je to historie bohatého šlechtického rodu, a sice již za dob poemancipačních. Pílnové vystupují vlastně zřídka na scénu. Buaká literatura r. 1889 a 1890, 619 Nejvíce se po ni prohání služebnictvo a drobné úřednictvo, z něhož vyšli i hrdinové románu. Tendence spisovatelova je patrná už z toho, že se k „ pánům '^ chová hrubě a ostře, k služebným však milostivě. Hrdinou je syn kočího Jefrem, jenž studige medicínu, jako medik za- chrání život statkářově dceři Elise, ta se do něho zamiluje a prchne s ním. Za krátko se však z Jefrema vyklube nihilista, jenž přinese do vsi haldu pobuřcgících spisů, je za to zatčen a poslán na Sibiř. Celkem je romantická část spisu málo zajímavá. Nejpoutavější jsou výjevy ze života služebného lidu a zejména všechny kapitoly o koních. Uvádíme na příklad jízdu o závod v Ghrěnovském hřebčinci, vítězství hřebce Krolika a náhlou pak jeho smrt, způsobenou ze msty. Zde se dotýká Ertel málo dosud známé látky a jen jí děkige za úspěch svého románu. J. Jasinský (Maxim Bělinský) vydal v knihové příloze Trudě, kterou vydává illustr. týdenník Ysemirnaja lUjustracija, román IVagiki, v němž zpracoval život provinciálních herců, látku tedy značně již opotřebovanou. Román byl psán patrně na zakázku, což vidno z dosti nedbalého zpracování i takových scén, jež by se snad jinak neminuly účinku. Také dosti obšírný román Poběditeli, jejž otiskl v Sěverném Věst- níku Michajlov-Šeller, sotva dojde značnějšího povšimnutí, poněvadž kromě vad, společných všem pracím tohoto spisovatele, totiž ne dosti podrobné vlastní znalosti ruského života, trpí ještě nedostatkem pouta- vosti. V Poběditelích opakují se staré typy, staré scény, známé už z předešlých románů spisovatelových. Od vyjmenovaných právě spisovatelů značně se liší jeden z nej- starších ruských belletristů, Petr Boborykin, a to jak značnou výší svého nadání, tak i zvláštním směrem, jehož se přidržige. Boborykin je horlivým přívržencem francouzské školy naturalistické a všemožně se snaží její idey v Rusku propagovati. Romány Boborykina nacházejí hojných přátel mezi ruským čtenářstvem, ale zdá se, že ne tak pro své naturalistické stránky, jako spíše pro starý, v Rusku zrozený rea- lismus, jemuž se Boborykin, snad proti své vůli, naučil od velikých mistrů rnských. Boborykin píše dvojí věci : dlouhé romány a kratičké povídky. Za sv4j vlastní obor pokládá patrně romány, k nimž přistupuje vždy po důkladných předběžných studiích, a to u samého pramene moder- ního života, v Paříži. Z jeho velkých románů laskavý čtenář a spanilá čtenářka zvědí lépe než z módních žurnálů, která barva, která hed- bávná látka na šaty, který účes je nejmodernější, kolik knoílíčků mají míti dámské rukavičky, smíli se pán objeviti ve společnosti ještě v černé vestě a s jednou nebo s třemi záponkami v náprsence, vůbec zvědí o všem tom, co je za poslední saizony v Paříži „pchutť^ až do těch francouzských slovíček, jež se před několika teprv nedělemi zrodila na Pařížských bulevardech. Slovem, romány Boborykina podávají svým čte- nářům samou „haute nouveauté.^ Rozumí se, že ani fabula románu ne- zůstává pozadu za vzory francouzskými a milostným výjevům s nádechem skabréznosti vyhrazeno místo vynikající. Naproti tomu v kratičkých povídkách, jež vyplývají z jeho péra jen jako mimochodem, je Bobo- 620 J' Hrubý: rykin čistě ruským realistoa, a jimi se staví po bok nejlepším raským novelistům. Za posledních dvou let napsal veliký román Na uščerbě ve Věst- níku Evropy 1890, pak tři novely: Izměnnik (Zrádce), Tri aíiši, obě v Sěvemém Věstníku 1889 a 1890, a Poumněl v Ruské Mysli 1890. Román Na uščerhé je vysoce zajímavý, ne tak romantickou fabnlí, jako episodami, vzatými přímo z ruského života. Episody tyto tvoři pravý obsah románu, romantická jeho část je vlastně jen přílišnou dávkou koření, jež má umožniti strávení oněch episod. Bohorykin rý- sige v episodách nynější regressivní dobu, jak se vtělila v představitele mladého pokolení let osmdesátých, jaké z nich vytvořila typy. První dojem, jejž činí, jest ubývání světla, vznikání soumraku — odtud i název románu (na uščerbě = poslední čtvrt měsíce). Autor pozo- rige, jak mizí v mladém pokolení z^jmy iutellektuální, klesá mravní temperatura, nastává nuda a apathie. Staré svazky společenské se uvolňcgí, jeví se nedostatek talentů, klesá stud a svědomí. Místo aby se hlásala mravní odpovědnost před minulostí a budoucností, ozývá se konejšení a chlácholení obecenstva, aby se spokojilo nastalým sou- mrakem a hledalo útěchu a zábavu v lásce, úřední karriéře, sportu, ideální kráse atd. Bohorykin, jak obyčejně, nevniká příliš do hloubky, nezabývá se podrobnou analysou charakterů svých hrdin, nýbrž pracuje více do šířky ; kreslí množství různých výjevů a v nich předvádí před oči čte- nářovy množství osob. Jen tu a tam vynikne v tom kaleidoskopu pro- hloubenější figurka a propracovanější okolnost, charakterísující soudobé obecenstvo a nynější náladu. Takovými jsou čiperný docent a brzy na to řádný profesor Kulikov, profesor Sochin, universitní posluchač Eancev, vesměs povahy ničemné; k nim se dobře hodí i oba hrdinové románu Jermilov a Gremušin, kteří tráví život v úsluhách „svým dámám.*' Tyto dvě dámy, typu čistě francouzského, zhýralé, rozhejčkané osoby, právě dle mody tin de siěcle, nemají v sobě již pranic ruského. Za to jsou jejich scény vždy pikantní a velmi zajímavé. Z kratších povídek pojednává Izměnnik (Zrádce) o různých, málo významných milostných pletkách; Tri afiši (divadelní cedule) zasahují opět do světa divadelního a kreslí smutnou budoucnost sestárlé pro- vinciální herečky, kterouž po dlouholetých službách uměnám čeká buď hlad nebo malé úložky s několikarublovým měsíčním platem ; třetí ko- nečně, Poumněl (Zmoudřel), je jaksi doplňkem románu Na uščerbě. Hrdinou povídky není sice mladý muž, vyrostlý v ideách let osmde- sátých, nýbrž bývalý idealista let šedesátých, jenž pro své přesvědčení trpěl a byl z hlavního města vypovězen na ves. Ale dlouholetý pobyt na venkově působil na něho tak, že se ideám liberálním sice nezpro- nevěřil, ale nalezl si můstek, na němž by mohl uzavříti kompromiss s panujícím nyní směrem, a takovým spůsobem se domůže vysoké hod- nosti šlechtického předvoditele, po níž dávno už tajně bažil. Pravým opakem muže, jenž ponenáhlu „zmoudřel," jest jeho žena, která prese všechny změny politických směrů zůstává věrna těm svobodomyslným ideám, které jí vštěpoval muž za prvních dob svého vyhnanství, pro které si ho zamilovala a za něho se vdala. Ani pobyt v Petrohradě Riiská literatura r. 1SS9 a 1800. 621 nemAže zvrátiti jejího přesvědčení, a muž vymůže na ní jediné tu kon- cessi, že mlčí a uzavírá se úplně do svého nitra. S takovým stavem se smiřuje konečně i její manžel. „Jinak býti nemůže," rozumuje za jisté příležitosti; „muž je sila aktivná, žena síla vnímající, passivně plastická. Jak ji z mládí zamisí, takovou zůstane po celý život: buď svatouškem, ješitnou ženštinou, nebo hrdou šlechtičnou, nihilistkou anebo pouhou samicí." Spis VI. Michneviče Bárysni i háryni (Slečny a paní, v Petro- hradě 1889) je sbírkou náčrtků o různých Petrohradských paničkách a slečnách, jež se tak či onak odchylují od normálního typu rozumně vzdělané ženy. Líčí se tu mladá dívka, jež právě odbyla vychovávací ústav a je plna sebevědomí, že ví všechno na světě, ač nemá ponětí o tom, co je život; líčí se tu herečka, jež sice neumí nic, je však od přírody nadána statnou postavou, příjemným hlasem, půvabnou tváří, a proto zaujme na jevišti vynikající místo a dlouho bude překážeti pravému umění, — a více podobných feuilletonistických, živé vypra- vovaných skizz, jež na otázku, proč se /pánové nyní vyhýbají ženitbě, odpovídají : Proto, že se dámám nedostává pravého ženského vzdělání. Neobyčejně plodný V. I. N emirovič-Dančenko zásoboval skoro všechny týdenníky a měsíčníky literárními pracemi rázu nove- listického a cestopisného. O sobě vyšel r. 1890 jeho román Bojevaja atrada (Válečná namáhání), v němž svým spůsobem, proplétaje skutečné válečné výjevy, jichžto svědkem byl, plody své nad míru živé fantasie, líčí krátkou sice, ale útrap plnou periodu rusko-turecké války r. 1877, jež počíná obležením Plevna a končí přechodem přes í^ipku. Jako si liberální měsíčníky, zvláště Sovremennik a Otečestvennyja Zápisky odchovaly celou řadu spisovatelů, prodchnutých demokratickým duchem obou těch vynikajících kdysi žurnálů, tak i Katkov ve svém Ruském Věstníku vypěstil si kroužek novelistů, kteří tvořili básnický průvod k těm politickým ideám, jež proslulý publicista hlásával v Mo- skevských Vědomostech. Hlavou tohoto konservativně aristokratického románopiseckého kroužku byl po dlouhá léta Boleslav Markevič, jehož románová trilogie (-etverí veka nazad, Perelom a Bezdna měly svého času ohromný úspěch. Druhým vynikajícím romanopiscem Ruského Věstníku byl Avsějenko, jenž před několika lety převzal do své správy Petrohradské Vědomosti. Z nynějších spolupracovníků konservativních měsíčníků vynikají známý cestopisec Evgenij Marko v, jenž vydal ne- dávno cestopis po Egyptě a po Svaté zemi, pak novelisté Vsevolod Krestovský, Orlovský, Pozňak, kníže Golicyn-Muravlin, kn. Volkonský, Severin a Gnědič. Vsevolod Krestovský tiskl v Ruském Věstníku po několik let dlouhý román ze života ruských židů, jejž vydal r. 188!) a 1890 ve dvou knihách s dvěma tituly Tma egyptská a Tamava Bnidávid. Ne- příliš složitý děj románu líčí milostná dobrodružství jakéhosi hraběte pochybné pověsti, Carjola de Notreque, jenž si v jednom ze západo- ruských měst vybledl za kořist bohatou, krásnou dceru rabína Benda* vida, Tamaru, a dosáhl na ní toho, že se vzdala židovské vír}', pře- OSVfiTA 1891. 7. ^Q 622 J. Hrubý: stoupila ku pravoslaví, jsouc hotova provdati se za něho ; ale mezi tím se příbuzným Tamařiným podařilo hraběte z města vypuditi, a Tamara nevidouc si doma rady ani pomoci, odjíždí do Petrohradu, kde si chce vyhledati prostředků k existenci. Tu vypukne válka rusko -turecká. Ta- mara se vypraví na bojiště jako milosrdná sestra, je svědkyní válečných hrůz a zároveň se přesvědčí o nekalých záměrech hraběte Carjola. Štěstí se na ni pousmálo i tu v podobě ruského důstojníka Aturína, Tamara však odmítne jeho ruku a spokojí se po válce podřízeným za- městnáním ve venkovském ruském městě. Román, psaný šablonovitým spůsobem, v duchu reakcionářském, jenž se projevuje všude, kde se mluví o představitelích liberálního směru, nezasluhoval by hrubě pozornosti, kdy by v episodách a hlavně pod čarou nepodával množství podrobných zpráv o domácím životě ruských židů, tvořících nebezpečný stát ve státě, s jediným pro né platným zákoníkem, talmudem. Tyto pozoruhodné, pracně nashromáž- děné zprávy Krestovského jsou platným příspěvkem k poznání, v čcin spočívá největší síla židů. K. F. Orlovský vydal v Petrohradě (1890) dvousvazkový romáo Molodež, jehož děj počíná hned po válce r. 1878 a končí zavražděním cara Alexandra II. r. 1881. Mládež zde líčená patří hlavně k vyšším kruhům, ostří románu pak namířeno proti liberálním snahám za po- sledních let panování Alexandra II. V aristokratických kruzích pohybiyí se také povídky a romány D. M. Pozuaka, vydané větrech dílech Sobranija sočinenij (v Petro- hradě 1890). Nejzdařilejší z nich jsou novely „V oblakách'* a „Skvoz ogoň strasti." pak román „Dorogoj cěnoj," jež vesměs nemají jiného účelu než ukrátiti dlouhou chvíli. Všechny jednající osoby v těchto povídkách patří k intelligentním a šlechtickým kruhům ; neumytého sedláka nebo kupce v juchtových botách Pozňak do své povídky ne- vpustí. Všechny osoby mluví ovšem uhlazeným jazykem a žádných roz- čilujících otázek neřeší. Deset stránek před spaním působí chlácholivě na nervy a po obědě podporují zažívání. Kníže Dmitrij Golicyn (Muravlin) napsal r. 1889 román Hubli y v němž provádí ne právě novou myšlenku, že „ruble" jsou ohromná síla, a neraáli jich člověk dosti, že je mu na světě nevolno. Ale Golicyn je obratný stylista, umí poutavě vypravovati, a proto mu stačí na celý román i tak prostá idea. Jen to je při tom nehezké, že kníže není prost jistých pretensí, což dokázal povídkou Ne ubij! (Ne- zabiješ!), vydanou v Petrohradě 1890 proti Kreutzerově sonátě. Že v skutku bylo úmyslem kn. Golicyna zvrátiti ideu, pronesenou Tolstým v Sonátě, vysvítá jak z toho, že se spisovatel přímo přiznává k tako- vému úmyslu, tak i z obsahu a celého provedení kratičké jinak po- vídky. Ale stala se mu při tom nehoda; neporozumělť smyslu Sonáty, a proto brojí proti něčemu, čeho Tolstoj nikde netvrdí. Tolstoj ne- radí, aby zrazený muž zabíjel ženu, nýbrž brojí proti manželství, volá „Nežeň se!" — a proto, chtělli kn. Golicyn zvrátiti jeho důvody, měl napsati povídku s heslem „Žeňme se!" Místo apologie ženitby podává však dosti bledý obrázek manžela, jenž vraceje se večer za měsíčku s nabitou ručnici z honu, spatřil v zahradě svou ženu, o jejíž věrnosti Buská literatura r. 1889 a 1890. 623 byl dosud úplně přesvědčen, v objeti domácího přítele. Ač měl zbraň pohotově, nezastřelil zrádce, nýbrž sedl si na sedátko, vzpamatoval se z nenadálého překvapení, pak teprve vkročil do domu, ženina milov- níka stloukl A vyhodil, a ženu vyhnal ze svého kabinetu, doufaje, že postižená nevěrnice se pAjde utopit, anebo se otráví. Žena se však neutopila ani neotrávila, milovník do domu více nepáchl a hrdina po- vídky ženě odpustil. Od té doby minulo pět let, a on je zcela kliden a spokojen. Jeli také klidná a spokojena jeho žena, o tom autor nemluví. Nejnadanějším z této řady ruských novelistá je P. P. Gnědič, jenž vydal už několik sbírek beletristické prosy, a nyní je rozmnožil ještě o dva svazky pod společným záhlavím Novyje raeskazy (v Petro- hradě 1890). Gnědič vládne jemným uměleckým citem, píše stručně a obsažně krásným jazykem a ve svých kratičkých novelkách dokazuje, že zná důkladně předmět, jejž líčí. Ze sedmnácti čísel této sbírky vy- niká delší novela „Svobodnyja chudožestva** (Svobodná umění), jichž představitel mladý umělec Urjupjev v boji o existenci ztrácí rozum a hyne v blázinci jako smutný důkaz, že i ve svobodných uměních rozhodují peníze, a svoboda že je zde ode dávna již jen epithetoc ornans. Vůbec svět umělecký, počítaje v to i divadlo, jest pole, na němž Gnědič nejraději sbírá látku pro své kratičké, ale vždy zajímavé obrázky. Přicházíme ke spisovatelům, kteří vystoupili na veřejnost teprve za posledního desetiletí, a k nimž by náležela vlastně i některá jména z předešlé hlavy. Nejhledanějšími z mladých beletristů jsou Anton Čechov a Vlád. Korolenko. A. Čechov uveřejnil r. 1889 v Sěverném Věstníku drama Ivanov a náčrtek Skučnaja istorija; r. 1890 podnikl cestu na Sibiř. Ivanov hrál se na dvorním divadle Petrohradském a dosáhl čestného úspěchu, ba způsobil i jistou sensaci, ač je nescenický, má v sobě málo dra- matičnosti, jednotlivé osoby jsou nedosti propracované a proto mlhavé. Sensaci způsobil svou tendencí. Veškera tíha dramatu spočívá na hlavní osobě, Ivanovu, jímž znázorněn typ sklamaného, trpícího intelligent- ního člověka naší doby. Všechny ostatní osoby jsou pouhá stafáž. Ivanov je venkovský šlechtic, pracuje horlivě a s úspěchem v oboru zemské samosprávy. Je ženat s milovanou osobou, jež z lásky k němu změnila víru — bylať židovkou. Ale brzy se Ivanov strašně změnil, a tak změ- něný vystupuje na scénu. Je už úplně nečinný, mravně unavený člověk 8 rozdrceným srdcem, sesláblou vůlí, rozmrzelý na sebe i na jiné. Co toho příčinou? Žena ne. Milujeť ho stále, ač ji Ivanov přestal milovati a nyní už jí nenávidí. Také ne jiná láska. Ví sice, že je ode dávna milován od rozumné, vzdělané sousedky Sáše Lebeděvy, ale sám k ní nechová hlubšího citu. Stane se sice po smrti první ženy ženichem Sášiným, ale když se přesvědčí, že jí nemiluje, zastřelí se před ní v den svatby, aby jí neučinil nešCastnou a sebe aby zbavil tíže ne- snesitelného života. Nebylo ani jiných zjevných příčin. Sousedé se cho- vali k němu jako k jiným sousedům, působení jeho v zemstvě se po- 40* 024 /. Hrubý: tkávalo se zdarem . . . Ivanov sám vysvětluje změnu ve své povaze tím, že se přemohl příliš intensivní duševní a veřejnou činností, enthu- siasmem a zabíháním do krajností v dobách mládí. A nyní, když je mu 35 let, radí lékaři, jenž léčil jeho ženu: „Nežeňte se s židovkou, ani s psychopatkou, ani s modrou punčochou, nýbrž vyhlédněte si něco praobyčejného, nenápadného, bez křiklavých barev, bez pronikavých zvuků. Vůbec ustrojte si celý život podle šablony. ť'ím šedivější a jednotvárnější pozadí, tím lépe. Chraň vás Bůh od všemožného racio- nálního hospodářství, neobyčejných škol, vroucích řečí. Zavřete se do své skořápky a konejte své nepatrné, Bohem vám usouzené dílo. Je to vroucnější, poctivější a zdravější." Čechov vytvořil tedy typ člověka, jenž hyne pro upřílišenou činnost, jako Čacký Gribojedova trpěl pro svůj vyvinutější rozum. Sktícnuja istorija připomíná starší náčrtky Čechova. Umírající světoznámý profesor medicíny líčí své názory na svět, mladé pokolení, divadlo, literaturu atd. Děj ovšem žádný, za to množství rozkošných drobných genrových obrázků, mistrné popisy, charakteristiky provedené dvěma, třemi slovy, a podobné jemné kresby, v nichž je Čechov uznaným mistrem. Náčrtky, napsané Čechovem za poslední dvě léta, vyšly r. 18ÍU) sebrány v knize (Ihmurnyje Ijudi (Zamračení lidé). Od V. (i. Korolenka vyšly pouze Pavlovskije očerki (v Ruské Mysli 1890). Neraýlímeli se, líčí zde Korolenko život svého rodiště, známé po Rusku průmyslové osady Pavlova, jež zásobuje zámečnickým zbožím, hlavně zámky a noži nejen velikou část Ruska, nýbrž i Tu- recko, Persii, Turkestan atd. Práce Korolenkova jest více náčrtkem bytovým než beletristickým. Líčí se v ní vznik Pavlovského železář- ského kustárního průmyslu, jeho rozkvět a nynější úpadek, kdy vedle továrnické konkurrence vyssávají kustary i nesvědomití překupnicí ; líčí se zajímavý týdenní trh na zboží, jenž se koná každé pondělí z rána před svítáním, tedy ještě za nočního soumraku; a konečně ve třetí části, poměrně nejzajímavější, popisuje se život jednoho z oněch pře- kupníků, Dužkina, jenž prošel přísnou školou života, vypracoval si svou vlastní filosofii, nikoho vlastně neutiskuje, ale přece je předmětem ne- návisti kustarfi, z nichž bohatne. Tklivý je tu obraz stařičkého Mi- šenky, jenž pohořev a pozbyv všeho jmění slouží u Dužkina za hlídače a každou sobotu večer, jakmile v chrámě zazvoní k nešporům, pláče u vrat továrny, vzpomínaje se ženou, jak v tuto dobu, když byl ještě samostatným mistrem a ne podruhem hlídačem, skládal za kamna kla- divo a ostatní náčiní, na rychlo se oblékal a chvátal do chrámu. Ten pláč každou sobotu byl jediným jejich steskem na bídu, jež je stihla. D. N. Mamin (Sibiř jak), jehož speciálností jsou romány a povídky ze života urálského, vydal r. 18í)0 v Moskvě román Gornoje Knozdo a v Ruské Mysli uveřejnil náčrtek Samocvěty a román Tri koiica. (Tcrnojc gnczdo (Hornické hnízdo) je práce starší a líčí se v ní prostoi)ášný život jednoho z králů Urálských hor, jehož uvádí pode jménem Laptčva. Pcdlízavé úřednictvo a různí dobrodruhové tvoří dru- žinu Urálského Naboba, kdežto nejzajímavější část celého spisu, Urálský lil, stojí daleko v pozadí. Mnohem cennější je druhý román Tri konca^ Ruská literatura r. 1889 a 1890. (j25 kde lid již vystupuje do popředí a je vlastním hrdinou románu. Mamin je podobný beletrista ethnograf, jakým býval Melnikov, jenž zobrazil Povolží ve svých románech V lěsach i Na gorach. S Melnikovem má Mamin v románe Tri konca i to společné, že podává zajímavé zprávy o životě Urálských rozkolníků, jich skytech (klášteřích), poustevnách a svatyních, o sporech mezi přívrženci různých rozkolnických sekt a o působení rozkolníků na pravoslavné. Liší se však od něho svým roz- hodným pessimismem, kdežto Melnikov byl optimistou. Tři konce jsou vlastně tři strany veliké Urálské vsi, z nichž jedna jest obydlena ^ker- žáky" t. j. rozkolníky, druhá pravoslavnými Rusy a třetí Malorusy. Kromě styků náboženských poutají v románě i poměry hospodářské, hutnický život v ohromných železárnách, zajímavé krajinomalby z di- vokého Uralu, samé to nové látky pro ruské čtenářstvo. Tato novost předmětu je také hlavní příčinou značného úspěchu, jemuž se těší po- slední dílo Mamina; neboť ve všech obšírnějších pracích je patrným nápodobitelem známých v literatuře vzorův, a kromě toho pracuje příliš spěšně, tak že plody jeho vycházejí do světa nepropracovány, neuhlazcny a činí dojem nehotovosti. Náčrtek Samocvéty (Drahé kameny) líčí Urálská naleziště draho- kamenův a osoby, zabývající se obchodem s kameny. Zvláštní pozor- nosti zasluhuje vesnice Murzinka ve Verchoturském Újezdě, jež slově Urálskou Golkondou a proslula zejména krásnými topasy a amethysty, jež nemají na světě sobě rovných. Celkem ponurý názor na život sdílí s Maminem i K. Baran- cevič, jenž nedávno vystoupil na jeviště literární, ale získal si už jména svědomitého novelisty. Novým toho dokladem je vydaná loni sbírka třinácti novel a povídek Staroje i novoje (v Petrohradě 1S90), v nichž ve všech se líčí truchlivé události a nepříjemné stránky ži- vota. Samá chmura, nikde jasu, nikde povzbuzujícího zasmáni. Boháč hledí se tu zbaviti svého bratra chud!asa, neboť pouhá vzpomínka, že má bratra žebráka, ruší jeho blahý pokoj, zakoupený strázněmi na sta lidí, kteří svými mozoly o hladu zjednali mu blahobyt; je tu vzpomínka sytého na dobu, když ještě býval hladovým a se soudruhem také hla- dovým stál u postele umírajícího, taktéž hladového přítele, jenž je na- pomínal, aby se nesmiřovali se lží. Ale smířili se s mamonem, jsou nyní syti a spokojeni ve své sytosti, dokud jich nevyruší z blahého stavu spokojenosti vzpomínka a nezbarví jim tvář ruměncem studu, že zapřeli své zásady; a více jiných podobně neveselých theraat. Značné nadání jeví Potapenko, z jehož péra Věstník Evropy přinesl novely Na dějstvitelnoj službě a Sekntař jego preioschoditelstva, Sěvernyj Věstník pak povídku Zdravy ja ponatijn. V této práci obrací k sobě pozornost důmyslně sestavený plán jednoho z představitelů mladého pokolení, jak se dají zcela poctivým spůsobem shrábnouti cizí miliony. V první povídce líčí se život a působení na vsi ideálního, ale bohužel proto už nemožného duchovního, jenž hravým spůsobem řeší otázku, kterou si lámou hlavy tisíce šlechetných přátel ruského lidu, totiž otázku, jak pojistiti hmotný i mravný blahobyt mužíkův. V Sekre- táři podána podobizna opět jednoho představitele mladého pokolení, jenž puzen snahou po brzkém povýšeni pracuje bez únavy za svého 626 J' Hrubý: chefa a když se přiblíží k vytouženému místečku, předčasně umírá. Ve všech těchto povídkách prozrazuje Potapenko zdravý humor i bystrý pozorovatelský talent, jenž právem obrací na se pozornost. Zvláštním zjevem mezi mladými beletristy je Dědí o v, jenž se románem Na lané prirody (ve Věstníku ř>ropy 1890) hlásí k na- turalistické škole Zolově. Dědlov je rozhodným stoupencem atavismu; psychologickou analysu líčených povah má za zbytečnou, svaluje vše na dědičnost duševních i mravních nedostatků. Proto nelíčí sociálních poměrů, nelíčí duševního života svých hrdin, jich názorů, sympatií, antipatií, jich viry a nevěry. Jemu dostačuje holá jejich osobnost, jich tělesné vady a mrzkosti. Sám se v doslovu přiznává, že líčí pólo ne- duživé, pólo opilé otroky okamžiku a rozpoutaných instinktů, ale hájí se řečnickou otázkou: „Což pak není možno, není slušno, není na čase mluviti úplnou pravdu, ať je jakkoli hrubá a špinavá?" Rozumí se, že je na čase a je možno, přijde pouze na to, kde a jak? Odpověď na tyto otázky dal na př. Saltykov ve svých úvahách o realismu, jež jsme citovali. Z mladších spisovatelek zasluhují povšimnutí Olga Šapirova a pí. Merderová, jež píše pod pseudon. Severin. Merderová náleží do řady spolupracovníků Ruského Věstníku, a ve svých povídkách i ro- mánech líčí trapné postavení žen a dívek, jež se odhodlaly vyhledávati si samostatně svůj chléb pomocí vyššího vzdělání. Tendence protieman- cipační je v jejích spisech patrná. Ol^a Šapirova vydala ve Věstníku Evropy román Miraži (Přeludy), v němž se značným úspěchem nápo- dobí formu vynikajících ruských romanopisců, ale nedovedla k ní při- mysliti též význačný obsah. Z ostatních mladých beletristů uvedeme Viktora Bibikova, jenž vydal svazek povídek, obratně psaných, ač bez hlubšího významu ; kní- žete A. M. Sumbatova, jenž sepsal zdramatisovanou kroniku Car Joann 7F., historicky věrnou, ale s postavami slabě charakterisova- nými; N. Ramenského psychologickou studii o mstě ve formě po- vídky Doktor Sa/onov (v Moskvě 1889); D. Bo\k o nskéh o Raeskaztf (v Moskvě 1890), zamlouvající se prostotou, uhlazeným jazykem a po- zorovatelskými vlohami autorovými; S. Vasjukova sbírku povídek ze života vesnického Sredi žizni a L. Koltubaje UcUznodorožnyj mir (Železničný svět, Petrohr. 1889), v němž patrně zasvěcený znalec ruských železničných poměrů prozrazuje na své soudruhy mnoho ne- pěkných věcí, jež jim slouží za vedlejší, ovšem illegální zdroj příjmů. Tím končíme svůj přehled krásné literatury ruské za léta 1889 a 1890. Jsme si vědomi, že přehled tento daleko není úplný, ale ze zjevů v pravdě vynikajících sotva jsme asi který pominuli. Závěrečná rozvaha bude tedy zníti asi takto: Básnictví veršované je v úpadku a drží se nad úrovní prostřednosti jen pracemi starých básníků, v nichž žijí dosud tradice let čtyřicátých. Beletrie prosaická vykazuje sice značný počet pracovníků pozoruhodných, kteří i nyní dovedou uhájiti čest ruského románu na tržišti světovém, ale veliké talenty minulých desetiletí jako by se byly proměnily v drobnou minci, která sice není Bushá literatura r. 1889 a 1890. 627 k zahození, ale slouží jen všední potřebě. Jediný Tolstoj udržuje ruskou beletrii na staré výši. On jediný ještě udává tón, jímž se řídí i zá- padní Evropa, kdežto všichni ostatní spisovatelé nápodobí více méně staré mistry domácí, a někteří dokonce i cizí. Nastala doba literárních memoirů, literárně historických studií, literárních jubileí. A opravdu, nejlepší, co přinášejí nyní na svých stránkách četné ruské měsíčníky, jsou literární vzpomínky a kritiky, jež ob čas vystřídá nekrolog nebo jubilejní článek. Letos je na řadě padesátileté jubileum předčasné smrti Lermontova. O samosprávě v Uhrách. Ptte dr. Bohui Rieger. (Pokračování.) třes tyto a jiné ještě opatrnosti, jimiž činnost úřadů municipálních byla opatřena, veřejná správa uherská zůstávala v nedobré pověsti. Zdálo se, že starobylé vady její z dob stavovských lpí i na novo- věké podobě komitátního zřízeni. Sama uherská veřejnost nebyla jím nijak spokojena, a tím více stíženou se cítila vláda, ježto (podobně jako v demokratických republikách) byla skoro úplně odkázána na úředníky samosprávné, kdežto výbor municipální, jemuž tito především podléhali, ze své strany jako politická korporace nemeškal pojednávati o všech obecných záležitostech a remonstrovati proti nemilým vládním nařízením. ^) Podnes ani zvýšené nebo nové záruky správného úřadování — jakými bylo postátění některých větví a orgánů správních, zavedení správního výboru, rozšíření moci vrchnožupanské, — nedovedly odstra- niti vady, jež tkví hluboko v samých základech dosavadního zřízení komitátního. Proto nyní státníci a politikové uherští pokládají za nutno, od kořene vyvrátiti dosavadní moc komitátů, že zřizovaly a spravovaly syňj vlastní magistrát, a že tímto magistrátem prostředkovaly správu ') Jaký byl stav správy před r. 1876, o tom uvádíme tu slova prof. Schwi- ckera z jeho Statistik des K. Ungarn (1877, str. 765). Nazývaje vrchního župana také expeditorem pro vládu, jež skrze něho „slavnému" výboru komitátnímu svou „prosbu" dává přednášeti, praví: „lílierští ministři musejí zajisté pečlivé se toho vystříhati, aby municipiíra něco , rozkázali' ; nejmenší liliputánské muuicipium s ,indignaci' by odmítlo takové ,osobo- vání,* a podalo by ,přotesť proti tomu. Chtějí Jménem patriotismiť mi- nistrem prošeni býti. Vláda tedy nezřídka je proti těmto municipiím malo- mocná; poslouchá sejí, pokud je k tomu dobrá nálada, nebo jeli při veslu ministerstvo, jehož stranická barva také v municipiu má většinu. V opačném případě ministr zhusta káže hluchým uším, vládní akty přes §. 54 munic, zák. 1870 ,uctivě se odkládají^ a vláda může svým nařízením zjednati platnosti toliko suspensí řádných zákonův a vysláním speciálního komi- saře, tedy prostředky mimořádnými." — O remonstracích komitátův a mimořádné moci vládni bude nám níže promluviti. 628 B. Biegerr státní. Bude prý to vlastně jen důsledek nynější soustavy vlády odpo- vědné, parlamentární ; vláda taková přirozeně musí k disposici své míti oddaný a poslušný správní organismus, a nelze snad toho práva novo- věké odpovědné vlády přenášeti jistou měrou na 63 samosprávných komitátů. Nutno tedy odstraniti volbu správních úředníků a zavésti jich jmenováni státem: — jen tak bude státu, resp. vládě exekutiva dostatečně zajištěna. Při tom ovšem nemá se připustiti dualismus úřed- níků státních a zvláštních úředníků municipálních; bude pouze jediné úřednictvo. Tak jako prve úředníci municipální vykonávali zároveň správu státní i vlastní municipální, tak zase nyní úředníkům státním připadne zárovien vykonávati usnesení, jež komitáty učiní ve svém užším vlastním oboru ; všichni úředníci správní aspoň zpravidla budou jmeno- vanými orgány zeměpanskými. Toto scátátění správního úřednictva je dle prohlášení minister- ského předsedy nutným zároveň ke konsolidování státu uherského. Dobrá státní správa má uherské idei státní získati živly, které se jí dosud vzdalují; bude nejspíše je moci assimilovatí. K takovéto dobré správě třeba zejména získati dostatek odborných sil, což možno jen při soustavě jmenování; jmenované úřednictvo pak nebude podléhati vlivu voličstva, politickému strannictví. nýbrž ve správě rozhodovati budou především samy zájmy správní. Stav takový bude prý také ve hmotném prospěchu státu i poplatnictva. Proti podobným výkladům bez úspěchu zůstala snalia některých odpůrců správní reformy ve sněmovní komisi, kteří tvrdili, že i při dosavadní soustavě lze dosici dobré správy, když by se na ni věnoval podobný náklad, a kdy by se zavedly podobné opatrnosti a záruky, jaké se slibují při nové reformě. ') Marně též ukazováno k tomu, že zásada, jako by stát sám musil obstarávati výkon každého zákona, vedla by přímo k soustavě falanstér ; že nemůže býti úkolem státu po- tlačovati vlastní činnost jednotlivců a společenstva v jeho územní orga- nisaci, sic jinak že musí politický vývoj národa zakrsati. Jef svobodný, národní stát právní možným pouze na základě autonomie a samosprávy, a skutečná, živoucí autonomie není přece možná bez vlastního orga- nismu úředního (nejvýše leda samospráva). Z vládní strany odpovídáno k těmto námitkám, že jmenování úřednictva státem samo o sobě ještě neruší autonomie a samosprávy. Nejde prý tak o konečnou disposi- tivu komitátů v rozmanitých menších záležitostech, jako hlavně o to, aby se živlu neúřednickému, občanskému zabezpečil slušný vliv na dů- ležité správní záležitosti : a v tom ohledu správní reforma je prý naopak ještě pokrokem, neboť zejména prostředkem správního výboru a správ- ') Když by se zavedla řádná služební pragmatika, přísný zákon discipli- nární, pravidelné správní soudnictví, mohla by prý i při volbé úředníků správa býti dobrá ^ tak by úřednici byli dostatečně stabilisováni a neod- vislí od nezákonných vlivů. Po případě mohli by býti voleni doživotně, s výjimkou místožupana, jenž by i nadále v 6 letech volbě podléhal. Ostatně je prý závadou, že či. 15: 1883 nutí komitáty, aby i při rostoucích požadavcích správy vystačily s určitou státní dotací; tuŠíž správa státní při vetší m nákladu, s rozmnoženými silami snadně bude moci býti lepší. Ostatně vadí dobré správě také nedostatek materiálních zákonův ze všech větví správy. o samosprávě v Uhrách. 629 niho soudu propt^čuje živlu autonomnímu značný vliv na veškery větve státního života, širokou kontrolu správy i tam, kde jí posud neměl. Protož prý také národní činnost ve veřejné správě bude dostatečná. Osnova zákona ,,0 upravení správy komítátni/ tak jak byla přezvána a upravena v komisi sněmovní, systemisige jmenované státní úředníky : A) vrchního župana, jejž jmenuje král ku přednesení předsedy ministerského v dorozumění s ministrem vnitra. B) úředníky podřízené přímo vrchnímu županovi: 1. místožupana, 2. finančního ředitele, 3. před- sedu stolice sirotčí, 4. vrchního fískála, 5. školdozorce, jež jmenuje pa- novník k návrhu ministra vnitra, resp. financí (2.) a vyučování (5.). C) úředníky přímo podřízené místožupanovi : 1. vrchního notáře, vice- notáře, ústřední správní praktikanty a ústřední kancelář; 2. fysika; 3. inspektora polního hospodářství, po příp. s praktikanty ; 4. přednostu státního úřadu stavebního (vrchního inženýra) a personál; 5. komitát- ního zvěrolékaře; 6. archiváře; 7. vrchní služné, resp. služné v čele okresu stojící. Dále úředníky přímo podřízené: D) finančnímu řediteli, E) předsedovi stolice sirotčí, F) vrchnímu fiskálovi, G) školdozorci; konečně úředníky podřízené přímo vrchnímu služnému, resp. služnému okresnímu (počítcge v to i notáře krajské). Přední z úředníkův od C) počínaje jmenovati přísluší ministru vnitra, resp. ministrům financí, vyučování a orby; ostatní úředníky jakož i personál manipulační jme- niU6 vrchní župan, jenž spolu jest oprávněn jmenovati honorární právní zástupce, vicenotáře a lékaře. Osobní status dle komitátův a okresův stanoví ministři dle platných norem v rámci státního rozpočtu a zákona o správní reformě. ') Náklad na takto postátněnou správu komitátní stoupne dle proza- tímných výpočtův asi na 6,198.052 zl., kdežto dosavadní správa stála r. 1890 celkem 5,036.101 zl. Mimo to postátěním finanční správy ko- mitátů vzrostou výdaje asi o 480.700 zl. Proto správní reforma celkem bude vyžadovati nákladu vyššího asi o 1,642.651 zl. ^) ') Dle vládní osnovy vrchní fískál mél býti jmenován pouze ministrem vnitra. Komise vypustila ad C) 3. lesního inspektora, jemuž dle osnovy po pří- padě mohly se svěřiti agendy inspektora hospodářského; v jeho příčině platí zatím předpisy či. 31: 1879. Komise také zcela správně z vv- počtu správních úředníkň (státních), okresnímu služnému podřízených, vvpustila obecní představené. Sluhy ustanovili a propouštějí jednotliví chefové úřadů s ohledem na předpisy či. 2: 1873; dle osnovy melo se tak díti s výhradou schválení vrchnožupauskáho. ') Příští rozpočet správy komitátní bude asi tento : vrchní župane 283.400 zl., personál ústřední 1,592.795 zl., okresní 2,396.638 zl., výpomocný 1,015.901, služební 410.54H, potřeby věcné 498.770. Naproti tomu stála správa dle rozpočtů komitátních na r. 1890: 4,715.901 (k čemuž přispíval stát 4,515.000, a 200.901 krylo se berní přirážkou); a mimo to platil erár (ministerstvo vnitra) na vrchní župany 283.400 zl. a jejich sekretáře 36.800 zl. - Služné vrchních županů bude obnášeti 5000 a 4000 zl. mimo příbytečné 600 zl. bez rozdílu. Při místožupanech, vrchních no- tárech, předsedách a přísedících stolic sirotčích, vrchních fiskálech, vice- notárech, právních zástupcích, vrchních lékařích a hospodářských inspek- torech zamýšlí se zavésti po ď katefroriich se služným o 200, resp. 100 zl. stoupajícím. Také při okresním úřednictvu budou zavedeny dvé, resp. tři kategorie služného. 630 B. Bieger: Vypisovati blíže působnost všech státních úřednikft, kromě těch, jež jsme výše uvedli, zavádělo by nás dále, než třeba k dolíěení samosprávy. Finanční ředitelstva mají býti systemisována pravidelně v sídle každého komitátn, sic jinak náleží tam zříditi aspoň exposi- turu. Finanční ředitel je chefem finanční správy dle či. 28: 1889, ale správní refoi*ma rozšiřuje její obor i na vypisování a manipulaci všech přirážek komitátních. Řediteli podřízeny jsou jednak král. berní úřady (ústřední i okresní), jednak ústřední účtárna, jejímž úkolem jest netoliko kontrola účtů státních, komitátních, okresních a obecních ze zřetele účetního i správního, nýbrž i jiná výpomocná služba správní. Úřady tyto převezmou působnost dosavadních pokladen a účtáren komitátních, jež se zruší. Působnost předsedy stolice sirotčí, jenž je spolu členem výboru komitátního a správního, řídí se dle zákona o pomčnictví a opatrovnictví (či. 20: 1877). Školdoeorce řídí obecní školství dle či. 28: 1876 a 18: 1879, a je členem výboru municipálního a správního, i členem výboru pro národní vzdělání. Fysik (ve větších komitátech dva) je řádný referent o veřejných zdravotních záležitostech, odborný orgán místožnpana, výboru správního i municipálního (ač nebude členem výboru správního). Působnost jeho i lékařův okresních vyměřena je článkem 14: 1876; zejména dohlíží na okresní lékaře a může také obce ve zdravotním ohledu vyšetřovati. ') Inspektor polního hospodářství bude systemisován obyčejně v každém komitátu, jakožto odborný orgán a referent jednak místožupana a správního výboru (i člen tohoto) v otázkách polního hospodářství, jednak také výboru municipálního a stálého v autonomním oboru místních hospodářských zájmů, pokud komitát nezařídí jinak. Působnost jeho říditi se bude zákonem o polní policii a zvláštní instrukcí, jež teprve budou vydány.*) Státní úřad stavební zřizuje se obyčejně v každém komitátu (výjimkou pro dva menší společně) a podléhá ministerstvu vnitra ; chef jeho (vrchní inženýr) je členem výboru komitátního, ale nikoli také správního. Působnost úřadu vztahige se hlavně dle či. 1: 1890 na správu záležitostí silnic státních a municipálních, i na jiné technické záležitosti (zejm. cest obecních a kommunikačních) ; pak na záležitosti parních kotlův a na jiné práce, třeba z oboru jiných ministrů přikázané. ČI. 1 : 1890 upravil zároveň poměr stavebního úřadu k orgánům municipálním a obecním. Y sídle komitátu zařizuje se ústřední kancelář pro agendy místo- župana, vrchního tiskala, školdozorce, fysika, hospodářského inspektora a státního stavebního úřadu; kancelář (pod zvláštním správcem) pod- *) Zvěrolékař jest odborný orgán místožupanův (nikoli hospodářského in- spektora); působnost jeho řídí se článkem 7: 1888. ') Inspektora tohoto dobře sluši lišiti od dosavadních „hospodářských refe- rentil.^ Dle osnovy měl slouti ekonomickým, hospodářským, ale když komise výslovně vyloučila z jeho oboru záležitostí lesní a vodní, přezván polněhospodářským (landwirthschaftlich). K novému tomuto úřadu vyža- duje se vyšší hospodářské vzdělání ^diplom z akademie ve Starých Hradech aneb i jiného hospodářského učiliště, pokud pršeti stalo se na základě maturitního vysvědčení), jakož i následtgící dvouletá praxe. Pouze pro místa praktikanti! stačiti může státní zkouška státovědecká a jednoroční pávětěva akademie Starohradské. o samosprávě v Uhrách, 631 řízena jest mistožupanovi. V každém komitátu náleží také zavésti úřední komitátní věstník (vármegyei hivatalos kózlčny), jímž úřední sdělení rázu či z^jmu veřejného oznamovati se budou úřadům okresním a obecním. ') Jmenování úřednictva je zcela volné, nevázané kandidaturou, ani informačním hlasem nějaké komitátní komise. ^) Úředník definitivně jmenovaný může místa svého zbaven býti pouze na základě soudního rozsudku nebo cestou disciplinární; v tomto druhém případě však vy- žaduje se zvláštní usneseni rady ministerské. Ten, komu přísluší úřed- níka jmenovati, má zároveň míti moc, v zájmu veřejném přesaditi jej kdykoli jinam v témže postavení a pořadí; mimo to ještě také vrch- nímu županu propůjčeno právo, uvnitř municipia přesazovati podslužné jmenované ministrem (nikoli též okresní lékaře, jak mínila vládní osnova. ') Pokud správní reforma nečiní změny ve právních poměrech úřed- nictva, zůstávají na ten čas v platnosti normy dosavadní. Tak o pen- s^'ních nárocích úředníků státních platiti má nadále či. 11: 1885. Yláda slibige sice nové předpisy disciplinární, novou úpravu discipli- nárního řízeni, ale prozatím zachovává platnost či. 23: 1886 o disci- plinárním řízení proti správním úředníkům i personálu výpomocnému a manipulačnímu, resp. ve příčině orgánů finančních předpisy 4. kapi- toly ČI. 28: 1889 o změně organisace správy finanční. Také předpisy o povinnosti úředníků k náhradě škody úředně způsobené celkem se nemění. Jediné je tato povinnost obmezena podmínkou, že činy neb opomenutí náhrady vyžadující byly cestou disciplinární právoplatně zji- štěny; ostatně nahraditi škodu při nemajetnosti úředníka náleží nyní státu, nikoli municipiu. ^) ') Archiváře může místožupan užívati jako síly výpomocné i k jiným agendám. ') Sněmovní komise zamítla návrh, aby zvláštní komise z vrchního župana, roístožupana, vrchního fískála a 2 volených členů správního výboru po- dávala nezávazné votum o obsazení míst, s nimiž obecenstvo přímo se stýká. Čelilo prý by to proti plné vlastní odpovědnosti ministrův a proti konkretálnímu statusu úřednictva, jenž vztahuje se na celou zemi, nebera ohledu na komitáty; rovněž vadilo by to právu přesazovacímu a posky- tovalo příležitost k nesprávnému vlivu místních zájmů komitátních na úřednictvo. ') Ostatně vrchní župan má příslušným ministrem slyšán býti při povýšení a jmenování úředníků resp. uchazečů v komitátu působících, pokud jde o místo aspoň 7. třídy pořadí (podobně stanovil již zákon 1886 ve pří- čině orgánů zeměpanských). Dodati sluší, že jmenování, které učiní vrchní župan, náleží do 15 dnů předložiti dotyčnému ministru, jenž je annuluje, jeli protizákonné (zvi. ve příč. qualifíkace); pakliže ministr do 40 dnů se nevysloví, nelze více jmenování bráti v pochybnost. *) O finančních úřednících platí nadále §. 85 ěl. 44: 1883. Úředník nemůže disciplinárně ani proccssuálně k odpovědnosti býti poháněn za čin, jejž mu za povinnost uložil zákon nebo příslušný vyšší úřad ; tu za Čia proti- zákonný odpovídá úředník, jenž jej nařídil; předpisy ty však nedotýkají se trestní odpovědnosti úřeaníka podřízeného. „Tvrdošíjné" vedení rozepře může i těžšímu trestu podléhati. — Osnova neměla předpisu o odpověd- nosti členů výboru municipálního; ale komise sněmovní vzhledem k zá- konu 1886 usnesla se, že výbor komitátní a členové komisí jím volených, kteří přispěli k usnesení protizákonnému, odpovídají poškozenému solir dárně, mezi sebou pak nahrazuji škodu rovným dílem. 632 J5. Bieger: Postáténi úřednictva vftbec stanoví zásadu, že každý správní úředník obor působnosti sobe vytknutý zastává pod svou osobní od- povědností. Avšak utužujíc odpovědnost individuální, reforma z druhé strany stanoví zároveň naprostou subordinaci úředníkův uvnitř přísluš- nosti orgánů vyšších; míní najíti pravou míru mezi oběma požadavky, jimž dosavadní organismus dostatečně nevyhovoval. Každý úředník platí za chefa orgánů jemu podřízených (dle nového zákona nebo služebních norem), tak že mu přísluší k nim dohled i právo a povinnost kontroly. Může v mezích svého oboru a své příslušnosti podřízeným dávati pří- kazy, poukazovati je k plnění úředních agend, žádati od nich zprávy, i vyšetřovati jich působnost a jednání. Podřízený orgán je povinen beze vší stížnosti vykonávati rozkazy vydané chefem v kruhu jeho příslušnosti, avšak ve případech jednacím řádem vytknutých může po- žadovati písemného udělení rozkazu ústního. V případech kvapných může chef tato práva vykonávati také proti úředníkům nepřímo pod- řízeným, ale současně musí uvědomiti přednostu bezprostředného. Je- dinou výjimku z hierarchické poslušnosti tvoří případ, že by se jed- dalo o vymáhání berní a rekrutů sněmem nepovolených. ') Ostatně vrchní župan, místožupan a služný vykonávají svou úřední kontrolu podobným spůsobem jako dříve, totiž přehledem a zkoumáním úřadování orgánů podřízených, po případě občasným vyšetřováním úřadů. ^) Rovněž vrchní župan s pěti úředníky jemu přímo podřízenými koná čtvrtletní kontrolní schůze, v nichž spolu projednávají svá pozo- ') Někteří členové sněmovní komise ukazovali k rozdílu mezi úředním chefem, jemuž přísluší pouze právo dohledu a kontroly, a jenž pouze v tomto oboru může instrukce dávati, a mezi vlastním představeném úřadem, jenž má právo rozhodovati a vydávati všeobecné instrukce. Avšak komise, hledíc k tomu, že působnost úředníků není dosud upravena slu- žební pragmatikou, zamítla obmeziti práva chefova na obor dohledu a kontroly ; ostatně moc vrchního župana, jenž celkem není orgánem dispo- sitívním, jest upravena zvláště. ') Vrchní župan jako přednosta může dle osnovy nahlížeti do podacího protokolu a naříditi předložení jednotlivých kusft před vyřízením; všecky důležitéjší přednášky a zprávy odbomýcn přednostů vládě viduje a může připojiti své poznámky, resp. předkládá je sám se zvláštním votem; o ví^cech kvapných, za jeho nepřítomnosti vyřízených má zvědéti doda- tečně. Místožupan je povinen vrchního župana bez odkladu zpraviti o všech důležitějších momentech. Dále je vrchní župan povinen každo- ročně aspoň jednou osobně zkoumati činnost orgánů přímo podřízených, zároveň ústředního berního úřadu, účtárny a stolice sirotčí (vyšetřovací protokoly předkládá dotyčnému ministru) ; může pak také konati inspekci úřadův okresních a obecních, jakož i obecných skol a jiných ústavů kul- turních. O každé důležité záležitosti má bez prodlení podati zprávu dotyčnému ministru, a může mu činiti návrhy; zprávy jeho mohou se vztahovati i na jednání státních orgánů jemu podřízených, s výjimkou soudcovských. — Místožupan jest oprávněn úřady podřízené kdykoli visitovati, a neméně může vyšetřovati neb okresním přednostou dáti vy- šetřovati města s regul. magistrátem i jiné obce. Povinen pak jest aspoň jednou ročně vyšetřovati úřední činnost okresních služných a měst s regul. magistrátem; rovněž jednou za půl léta skontrovati ústřední berní kasu a osobně prozkoumati Činnost ústřední účtárny co do hodnot, jež jsou ve vlastnictví nebo pod dohledem komitátu, i co do hospodářské správy a ma- jetkových otázek obcí. Obce a obecní orgány budou zase podlénati každo- roční obligátní visitaci okresního služného. o samosprávě v Uhrách, 633 rovánf o chodu správy a činnosti úředních orgánů, jakož i otázky roz- voje správy a místních požadavků komitátních neh okresních. Zápisy těchto vrchnožupanských kontrolních komisí předkládají se předsedovi ministerstva, a rovněž tak se děje s výroční zprávou výboru správního. Současně správní reforma znova upravila moc vrchního župana i místo- župana, naříditi vyšetřováni disciplinární proti nedbalým a vinným úředníkům, i také je suspendovati, kteréžto moci místožupan dosavad neměl; místožupan může podřízené úředníky také pokutovati. Tatáž práva časem svým připadnou místožupanovi proti úředníkům, jež usta- noví města s regulovaným magistrátem a obce vůbec. M Ministerstvo vydá všeobecný jednací řád, jímž se ruší podobné předpisy munici- pálních statutů. Reforma správní také přímo jistými předpisy zákonnými hledí toho dosíci, aby úředníci nemísili se do politického života, vystříhali se vlivu zájmů místních i svazků příbuzenských, a vůbec věnovali se pilně a nestranně pouze svému povolání, k němuž i nadále vyžaduje se theoretická a praktická qualifikace dle či. 1: 1883.") Za důležitou záruku svobod veřejných považuje se předpis, že státní úředník nemůže zároveň býti poslancem říšského sněmu, a že také na území, na něž působnost jeho se vztahuje, vůbec za poslance volen býti nemůže. Ano za příčinou plné svobody volební úředník správní (vyjímaje úředníky honorami) na příště nesmí se účastniti shromáždění politických stran, ani přistoupiti k jich usnesením nebo žá- dostem ; nesmí účastniti se volebních průvodův a nositi odznaků stran- nických. Nad to také nemůže býti členem výboru ústředního (pro zá- ležitosti voleb poslaneckých) a komise pro konskripci voličů, aniž smí býti předsedou komise vedoucí volby do sněmu a do výboru komitát- ního. ^) Dále úředník nesmí býti majitelem, vydavatelem nebo redaktorem politického listu nebo nějakého časopisu; nesmí vykonávati advokacii neb agenturu, zastávati jiný úřad, provozovati obchod, živnost nebo ') Vrchní župan může naříditi disciplinární vyšetřování proti všem úředníkům, pokud který není (lenem správního výboru, nebo podřízeným takového člena, jakož i proti personálu výpomocnénui a manipulačnímu. Zároveň může 8 úřadu suspendovati; při suspensi, prozatímném uprázdnční nebo jiné překážce ustanovuje tťfž náméstka. Proti výměru vrchnožupanskému, nařizujícímu discipl. vyšetřování nebo suspensi, lze do 8 dnů rekurrovati k dotyčnému ministru. — Také místožupan může proti podřízeným úřed- níkům naříditi disciplin, vyšetřování a suspendovati je, s výjimkou členu správního výboru. Místožupan může podřízeným úředníkům pro služební neposlušnost nebo menší nedbalost po jich vyslyšení, ale s vyloučením rekursu třikráte uložiti pokutu do 10 zl. ; při čtvrtém piípadu povinen je zakročiti cestou disciplinární. — O právech služného v té příčině viz JIŽ výse. *) Úředníci přísahají věrnost králi uherskému i zemské ústave, atd. (ne- včrci toliko slibuji). Vrchní župan přísahá před kongregaci komitátu, ostatní úředníci před vrchním županem. ^) Obvyklé korteěování úředníků velice škodilo autoritě veřejné správy; hrubé zneužívání úřední moci při volbách mělo sice býti zamezeno drako- nickými předpisy trestního zákona, avšak ve skutečnosti to málo pomá- halo. Proto nčkteří členové komise zasazovali se dokonce o podstatná obmezení politických práv úřednictva, ale konečnč zůstalo při předpisech, jež navrhl sám předseda ministerský, hrabe Szapáry. 634 ^. Bieger: jiné zaměstnáni, jež by se nesrovnávalo s postavením úřednika nebo překáželo jemn v plnění úřednícb povinností. V pochybnosti rozhoduje o inkompatibilitě zaměstnání vyšší úřad úředníkův, v poslední instanci ministr. Konečně z jiné strany zapovídá se úředníku úřad svůj vyko- návati v záležitostech, ve kterých má osobní z^jem on sám nebo jeho blízcí příbuzní; kdež pak příslušný ministr, resp. ve příčině úředníků vrchnímu županu přímo nepodřízených vrchní župan opatřiti má ná- městka. ') Sněmovní výbor dodal, že vftbec chefové s těmi, kdož jsou pravidelnými jich zástupci, místožupan se služnými, služný s podsluž- nýmí, místožupan a finanční ředitel s přednosty účetními, pokladník s kontrolorem — nesmi býti příbuzní v pokolení sestupujícím nebo postupujícím, ani v pobočném příbuzenství prvého stupně nebo svak- rovství, ani v poměru adoptivních rodičův a dětí. A^yskytneli se po- dobná překážka, a nikdo nežádá za prosazení, náleží přesaditi úřed- níka nižšího pořadí. Nové řády úřednické ovšem nebudou zavedeny ihned a jedním rázem. Ponechává se ministerstvu určiti, kdy nový zákon má vstoupiti v život. Nicméně již od začátku r. 1892, kdykoli se uprázdní ně- které místo správního úředníka, náleží je obsaditi jmenováním dle no- vlho zákona. Až zákon vstoupí v život, municipální úředníci budou považováni za dočasně sloužící státní úředníky. Pokud jsou volení, podrží místa svá nejdéle do konce svého mandátu, načež ovšem mohou býti jmenováni definitivně, anebo dostati odbytné dle municipálního statutu. Municipální úředníci doživotně jmenovaní a obecní krajští notáři pokládají se až do konce 1895 za prozatímně ustanovené úředníky státní, jež nejdéle do 1. ledna 1896 náleží buď ustanoviti definitivně nebo dle nabytých nároků dáti na odpočinek. Služného a jiných platů nelze ni- komu snížiti.^) Jmenování úřednictva není v Uhrách úplnou novotou a převratem všeobecným. Nový stát uherský hned záhy hleděl vyprostiti se ze starých poměrů, dle nichž by vláda neměla ke své ruce míti jiných místních úřadů než toliko úřady samosprávné. Odpovědná národní vláda jala se vytvářeti pro jednotlivá správní odvětví své vlastní, zeměpanské orgány, po příp. tato odvětví byla komitátům vůbec odňata a postátěna. Jako vybírání státních berní příslušelo státním berním úřadům, a jako byla postátěna justice, tak stát převzal zejména dohled ke školství, rovněž jal se jmenovati orgány technické či inženýrské (zřídil státní úřady ') Nicméně jest úředník zavázán, za všech okolnosti nečiniti opatřeni nutná v obecném prospěchu, a jednati všnde, kde by opomenutím vzešla straně škoda nenapravitehiá. Inkompatibilitu zájmftv a uěiněné nutné opatření náleží ihned oznámiti bezprostřednímu představenému. Z předpisů téch v§ak vyňat příf ad, když úředník násl. vyššího rozkazu je poukázán ně- jaké nařízení neb opatření vykonati. — Za překážku platí zájem pří- buzných v pokolení přímém, pobočných do 3. stupně, seákvakřených ve 2. stupni, adoptivních rodicft nebo dětí. ') Úředníci volení mohou býti přesazeni jen dle předpisů platných v době jich volby, pensionováni před uplynutím mandátu jen dle pensijnfho sta- tutu, a míst svých dříve zbaveni pouze cestou disciplinární. Ustanovení uvedené o úřednících doživotních netýče se personálu výpomocného a manipulačního. Sluhové schopní a stále ustanovení budou státem převzati. o samosprávi v Uhrách. 635 staTební), potom zařídil si své vlastní orgány bezpečnosti, konečně osobil si jmenováni veškerých orgándv zdravotních a z části postátil též úřady pomocné. Tím spůsobem veliká část agend vymykala se z rukou komitátu, a rozvíjel se v komitátech dualismus orgánů municipálních a země- panských; část jmenovaných král. úředníků pak stála stranou správy municipální. Bylo nutno pomýšleti na zachování potřebné jednoty ve veřejné správě komitátu; a v skutku již před 15 lety podařilo se ve- doucím státníkům „uherský selfgovernemenť' uvésti ve spojení se státní správou, resp. správu státní jistou měrou soustřediti se správou mu- nicipální. Článek 6: 1876 totiž v každé jurisdikci zavedl správní výbor, smíšený ze členů zeměpanských a municipálních, s převahou těchto. Z jedné strany prostředkem tohoto výboru živly samosprávné ncvě na- byly vrchního vlivu na záležitosti, jež jinak zastávají úředníci země- panští. Z druhé strany však tento stálý, smíšený výbor, jakožto vlastní orgán správní, ujal se řízení a vrchního dohledu správního, na místě pouze občasného, stohlavého výboru municipálního (byC i tento, jak později uvidíme, nebyl tím ještě zbaven své správní moci usnášecí a dohledací. *) Dle ČI. 6: 1876 správní výbor čitá 21 členů, totiž 6 jmenovaných úředníků státních, 5 volených úředníků municipálních, a 10 členů, které valná hromada municipia volí ze svého středu většinou relativní na dobu dvou let, s každoroční obnovou jedné polovice. Naproti živlu zeměpanskému jsou tedy municipalisté v rozhodné většině (15: 6), byť jinak počet členův úřednických dohromady se vyrovnal počtu členů prostě volených, ano spíše jej převyšoval (11: 10). Ostatně zákon nedovoluje, aby mezi volené členy správního výboru byli pojímáni úředníci státní, municipální a členové obecních představenstev.^) Z úředníků eemč- ') Uherský správní výbor jest ideelně příbuzný s pruskými výbory správ- nimi, ale v podrobnostech se liší. V Prusku zastupitelstvo „krajské" samo nemá přímo co činiti se samosprávou politickou; avšak krajsky výbor, ze zastupitelstva vyšlý, je předné kollcgiálním úřadem správy státní, i připravigicim a výkonným orgánem kommunálnim, tudíž zastává správu politickou i hospodářskou; živel zemépanský je zastoupen pouze jmeno- vaným předsedou, „radou zemským." Ve vyšších instancích samospráva politická diíferencujc se docela od kommunální, i zastává ji orgán zvláštní, z kommuny nepřímo vzešlý. Tak v „okresní radé," nyní „výboru," živel zemépanský zastoupen je vládním předsedou a 2 členy, a živel samo- správný čtyřmi členy, volenými výborem provinciálním; tu z působnosti jsou vyloučeny záležitosti kommunální, a tato obmezena pouze na zále- žitosti správy státní. Rovněž rada provinciální (nikoli však výbor) jest pouze státním úřadem, bvť převahou samosprávným, z provinciální obce vycházejícím (členové volení jsou ve vétšiné). — Podobně sice uherský správní výbor je kollegium smíšené, převahou samosprávné, z obce muni- cipální nepřímo vycházející, — ale nelze říci, že by byl obmezen na zá- ležitosti správy státní. Ovšem působnost jeho nedotýká se majetkové správy municipální, jež zůstala valné hromadě (ve městských municipiích nedotýká se záležitostí kommunálnich). V tom smyslu sluší přesné vy- ložiti slova naše, uvedená na str. 379, ř. 26, že totiž správní výbor ne- zabývá se samosprávou hospodářskou. Ostatně viz níže o působnosti. ^) Nemohou býti voleni, ani když jsou členy výboru municipálního. Kdo přestane býti členem výboru municipálního, vystuptge zároveň ze správ- ního výboru. Jednotlivé volby doplňovací (do konce období) konají se 636 B. Bieger: panských jsou členy : vrcbní župan jakožto předseda výbora správního : král. berní inspektor, školdozorce, správce rcsp. prvý úředník král. úřadu stavebního, státní návladní a konečně ředitel distriktu poštov- ního a telegrafního (po přip. zvláštní jeho zástupce, ministrem určený). ČI. 20: 1882 však úředníka posledně jmenovaného zbavil členství (tak že zastupování záležitostí pošt. a telegr. ve výboru svěřeno prvému úřed- níku král úřadu stavebního), a za to stal se řádným členem správního výboru zvláštní „referent národohospodářský, ** jmenovaný ministrem orby, obchodu a průmyslu.') Z úředníků municipálních isou členy: místožupan, jenž v neprázdní vrchního župana výboru předsedá, vrchní notář, jenž je spolu notářem správního výboru (po případě vicenotář, ale bez práva hlasovacího), dále vrchní fískál, předseda stolice sirotčí a vrchní fysik, jenž však od r. 1886 jest úředníkem jmenovaným. ('lenové úředničtí jsou ve výboru zároveň referenty svých oborů, y administrativních záležitostech komitátu referige zpravidla místožupan, po případě vrchní notář; jestliže místožupan povolá jiného úředníka za referenta (někde správní záležitosti bývají mezi notáře rozděleny dle předmětů), nenabývá tento práva hlasovacího. Za své jednání ve výboru členové úředničtí odpovídají tolikéž, jako v jiných úředních funkcích. Z druhé strany také členové volení povinni jsou zastávati své agendy, především účastniti se schůzí. I přísluší rprávnímu výboru a v další řadě valné hromadě municipia posouditi, zdali člen volený svou nepřítomnost ospravedlnil nemocí, nutnou záležitostí rodinnou, vzdáleností ve veřejné nebo neodkladné soukromé záležitosti. Všelikou nepřítomnost neomluvenou náleží udávati valné hromadě; jestliže pak někdo bez ospravedlnění po půl roku do schůzí se nedostavil, nebo jestli kdo vůbec po 2 léta schůzí se neúčastnil, přestává býti členem správního výboru a ztrácí volitelnost pro příští volbu. Působnost svou zastává správní výbor spůsobem koUegiálním, při čem rozhoduje naprostá většina přítomných (jichž jména v každém protokolu se poznamenávají.') Řádné schůze výboru konají se v prvé polovici každého měsíce. Dle potřeby předseda, totiž vrchní župan, po přip. místožupan, svolává schůze mimořádné, a je povinen svolati je k žádosti dotyčného referenta v záležitostech berních, nebo bezpeč- nosti osob a majetku, nebo za příčinou epidemií. V záležitostech ne- odkladných však zásada kollegiálního vyřizování ve schůzích je vůbec obmezena ; tui předseda výboru po dorozumění s příslušnými referenty může na vlastní odpovědnost činiti nutná opatření, ale zavázán jest, pi*i nejbližší příležitosti. Volba vůbec musí na programu valn<^ hromady zvlá^té býti uvedena, a vykonává se tajným hlasováním, bez kandidáte. Orgány státní jmenovitá urřují, resp. označují odborní ministři. — Osnova 1891 nemírní predpisův o spňsobu volby správního výboru; volba má se konati ve valné hromadě podzimní. ') Kde vrchnímu županovi podřízeno několik jurisdikcí, tam tytéž vládní orgány mohou zasedati ve správním výboru všech. Avšak schftze konati se mají vždy v sídle té jurisdikce, jejíž záležitosti se projednávají. ') Pri usnášeních, jež se dotýkají eráru, musí přítomen býti berní inspektor nebo v jeho neprázdni zástupce jím urěený, jenž pak mluví a hlasi^je v tomto pi'ípadě a v takové záležitosti. o samosprávě v Uhrách. G37 zpraviti výbor dodatečně o záležitosti a její neodiiladnosti. ') Mimo to z druhé strany zástupcům jednotlivých odvétvi dáiui jistá moc opiiti se usnesením celého kollegia. Jestliže totiž pokládají usnesení za ne- zákonná nebo na ujmu a škodu svých odvětví, mohou ihned ohlásiti svou stížnost, a do 24 hodin má se předložiti dotyčnému ministru; avšak, jestliže tento ve 14 dnech usnesení schválí nebo se nevysloví, rekurrované usnesení má naprosto býti vykonáno, aniž by se nová schůze odbývala. Totéž právo stížnosti proti usnesením správního vý- boru dáno také vrchnímu županovi ; rovněž může tento ministrovi k re- visi předkládati záležitosti, jež správní výbor rozhodl jakožto úřad druhé instance. Konečně sluší dodati, že při podávání řádných polo- letních i jiných zpráv vládě dopouští se, aby menšina výboru podávala zvláštní votum ; nad to vrchní župan má vždy zvláště uváděti, zdali se zprávami správního výboru je srozuměn a v čem i proč nikoli. Působnost správního výboru dle či. 6 : 1876 je celkem trojí : 1. činí opatření v těch správních záležitostech, státních i municipálnícli, které mu přikázal buď tento zákon nebo jiné speciální zákony, — avšak výslovně ponechán mimo kompetenci správního výboru obor ma- jetkové správy municipální (ve městech záležitosti kommunální) ; 2. ve případech zákony přikázaných rozhoduje ve druhé (po příp. třetí) stolici speciální záležitosti jednotlivých stran, jmenovitě záležitosti roz- hodnuté obcemi nebo místožupanem ; 3. vykonává dle zákonů discipli- nární moc nad úředníky a zřízenci, v první nebo druhé instanci, vy- jímaje vždy vrchního župana.'') V prvém ohledu především pečuje o jednostejnost správy v celém území, i o harmonii a vzájemnou pod- poru úředníků jmenovaných i volených. Ve svém oboru dává vykoná- vati nařízení ministerská i usnesení municipální, a zároveň dohlíží k jich vykonání. Správní výbor je sice též oprávněn činiti předstávky ministrům i municipiu, ale v takovém případě sluší hlasovati dle jmen, a ti, kdož hlasovali pro předstávku, jsou právně odpovědni za škodu z průtahu věci. Každého půl léta správní výbor podati má předsedovi ministerstva a zároveň municipální valné hromadě zevrubnou zprávu o stavu všech správních odvětví, o všelikých závadách a svých krocích proti nim; i připojuje své návrhy o potřebných opatřeních zákono- dárných, vládních nebo municipálních. Vůbec dle potřeby podává mi- nistrům i municipiu zprávy a návrhy; ministři mohou jej k tomu vy- ') Také výnosy vyšší, jež sice spadají do působnosti výboru, ale projednání nepotřebují, jakož nařízení nutuá ku provedení usnesení výborových, jsouli speciální nebo dotýkají se jednotlivých případů, předkládají se předsedovi referentem, resp. přednostou dotyčného odvétvi, a expedují se s podpisem pí-edsedy. Výjimkou berní inspektor jest oprávněn vydávati podobná naří- zení v berních záležitostech přímo a s vlastním podpisem. Orijány státní i ju- risdikční jsou povinny spolupůsobiti pri provádění nařízení takto vydaných. ') ČI. 6: 1876 toliko stručné uvádí jakožto správní agendy výboru nékteré úkoly z bernictví, ze staveb veřejných (silničných, vodních i železničný( h), z obecného školství, z oboru pošt a telegrafu, ze zřízení branného, z vě- zeňství; odkazuje též na zákony sirotčí a zdravotní. V podrobnosti platí jednotlivé správní zákony. — ('o do řízení disciplinárního jsou ro/liod- nými jednak municipální zákony či. 42: 1870 a .'1. 22: LsH6, spolu se zákonem o správním výboru či. 6: 187fi, jednak zvláštní zákonv či. 'óir. 1872, či. 7: 1876 a či. 23: 1886. OSVÉTA I8»l. 7. ^2 038 -B- Bieger: O samosprávě v Uhrách. zváti, a výbor je povinen také municipiu na požádáni podati potřebná vysvětlení jednotlivých záležitostí. Řádné měsíčné schůze správního vý- boru slouží právě jednak tomu, aby chefové správních odvětví (resp. náměstkové jejich) podávali zevrubnou zprávu o stavu svých oborů, o závadách a nesnázích, jež se v nich vyskytly, jednak aby ve schůzi přiměřeně byly rozděleny správní záležitosti, k jichž vyřízení třeba spolupůsobení orgánů několika správních odvětví. Dle toho také (Mní se potřebné další kroky a opatření. V obvodu jurisdikce všecky orgány státní, municipální i obecní, jimž připadají správní záležitosti, musejí poslechnouti usnesení správního výboru. ') Dosavadní působení správního výboru nebylo prosto vad. ^) Nic- méně tato instituce přece prý osvědčila se života schopnou. Dnes pak již není dobře možno, aby při změně správní soustavy celá instituce správního výboru byla rázem snad zase odstraněna, jelikož celá řada novějších správních zákonů založila nebo rozvinula obor její působnosti ; učinily tak zejména zákony o záležitostech sirotčích, zdravotních, berních, o veřejných stavbách, zákon živnostenský, vodní, lesní, zákon o službě policejní a j. Proto vládni osnova 1891 zachovala sjírávní výbor; jen jako důsledek toho, že úředníci druhdy municipální budou jmenováni státem, měla se obmeziti dosavadní rozhodná převaha munici- palistův a zavésti spíše jistá rovnováha obou živlů, municipálníbo i státního. Dle toho správní výbor místo 21 měl míti 23 — 24 členův, a sice 11 až 12 jmenovaných úředníkův a 12 členů volených (o 2 více než dosud). Dosavadní spůsoh volby do výboru ponechán, a také nečiní se valné změny ve výpočtu členů úředníků, kteřížto pořadím jdou takto za sebou: vrchní župan, místožupan, finanční ředitel (místo dřívějšího berního inspektora), předseda stolice sirotčí, právní konsulent resp. vrchní tiskal, školdozorce, vrchní notář, vrchní lékař, hospodářský inspektor (místo národohospodářského referenta), vrchní inženýr či správce úřadu stavebního, státní návladní; konečně kdekoli jest sídlo inženýrství pořičného, také chef tohoto úřadu. Členové úředničtí jsou referenty svých odborů ; v neprázdní zastupují je obyč^*ní náměstkové a požívají pak týchž práv. ^) (Pokračování.) ') Správní výbor vyřizuje otázky sporné mezi rozličnými výkonnými orgány, ('mi opatření proti závadám a nesnázím při veřejné správě vyskytlým, (lává potřebné instrukce a příkazy jednotlivým orgánům (i v jednotlivých záležitostech). Ye schůzích mimořádných, jež náleží i s pořadem jednání čtyři dni napřed ohlásiti, vyřizují se záležitosti všeho druhu, i mimo zá- ležitosti uložené schňzím řádným. 'j /ejnicna se podotýká, že v činnosti správníiio výboru jeví se převaha iimuiíipalistú (namnoze nemajících odbornélio vzdělání". Jednotlivé místo liarnionie povstávají spory a sočení obou živluv. a pak směs jejich je na- mnoze na útraty státu (prakticky rozhoduje větlina, by£ i menšina mohla rekurrovati k ministrům). Ostatně soustava kollegiální jistou měrou zi)nz(riije vyřizování záležitostí, a zároveň znunšujc osobní odpovědnost jcíhiotlivýí li úi-edníkň. ') V/talm.jeli se působnost vrchního župana, lin. ředitele, školJozorce, hospo- da i-.skélio inspektora a vnhniho inženýra na několik municipiu jsou. tito oriíánové v ni( li ve všeíh členy správních výboru. Inženýr pořičný mflžc \v >\i'm obvodu účastniti se i těch správních výborů, v nichž nesídlí, pokud Jde o záležitost jeho oboru. — ítádnýni referentem v oboru luísto- žujiaiiovc je vrchní notář, ale místožupan mu/e referát svěřiti také jinému orgjínu, ovsem bez práva hlasovacího. J. Fanta: Naše jithilejni výstava. {\)\^ Naše jutilejní výstava. II. stavby a architektura. ISrvními pracemi při podniku naší jubilejní zemské výstavy byly Ar práce architekta, jež dovedly tentokráte vzbuditi zájem neol)yécjiiý ^ v kruzích nejširších i tčch, jimž nejasnou a těžce srozumitelnou bývá mluva, kterouž promlouvají díla architektonická. Od samého počátku sledovány byly práce ty se zájmem ncumen- šeným, jejž vysvětliti lze pouze jejich důležitostí a pochopením volikóho podniku výstavního. Volný přístup na výstaviště před otevřením učinil možným sledovati postup práce, vykonané celou armádou rázných pra- covníků za vedení architektů, inženýrů a stavitelů. Přihlíženo bylo k urovnání půdy, k prvním vykopávkám, ke kladení základů staveb^ *^ k montování konstrukcí železných a k vázání dřevěných, až po práce zevní, kterýmiž byl dán zamýšlený vzhled kostrám, jež jevily pouze v hlavních rysech tvar staveb, až po okrasné práce, kterými dodáno jim bylo lesku a barvy. Každým týdnem, později i každým dnem měnila se tvářnost vý- stavy, postupováno bylo i přes různé překážky s rychlostí, která vzbuzo- vala důvěru, že přece jen vyplní se, co předem mnohým nemožným se býti vidělo, a že otevrou se v době ustanovené brány podniku pro tu chvíli nad jiné u nás důležitého. Přiblížili se poslední dnové před otevřením, s horečnou činností pracováno bylo na všech stranách, nestačily ku práci dni, nastaveny byly i noci, a aby práci překáženo nebylo, zakázán byl nezaměstnaným vstup do výstavy. Do staveb nezcela dokončených sváženy byly ne- přetržitým proudem předměty výstavní a j ozestavovány byly na místa určená. Na stavbách učiněny poslední práce dokončující. Ve chvílích posledních zatknuty byly na většině budov vesele vlající pra])ory. A když patnáctého května z rána otevřena byla hlavní brána výstavy, tu zářila výstava slavnostním leskem neméně než pozvaná společnost, která přišla, aby obcovala slavnému aktu otevření výstavy. Sešli se v den ten na výstavišti přední pracovjííci národa našeho na různých polích činnosti, přišli sem i hodnostáři státní a zemští, sešla se zde i šlechta, aby účast brali všichni na radostném dni při slavnosti práce české. Výstava zahájena byla jménem a v zastoupení Jeho Veličenstva krále českého, jakožto protektora výstavy zemské v Praze, bratrem jeho a následníkem arcilínížctem Karleui Ludvíkem. Při zahájení pronesena byla zemským maršálkem knížetem Jiřím z Lobkovic mezi jinými slova: ,,Nový podnik tento určen jest k tomu, aby podal věrný obraz, co možno nejskvčlojsí o vysokém stupni, kte- rého dosáhlo království české ve všech oborech vývoje hosi)0(lářského a pokroku duševního, by tím proveden byl důkaz, že v moderním boji soutěžném zaujímáme místo vždy čestné a mnohdy skutečně vynikající.'' 41* 640 J' Fanta: Ve slovech těch stručně zobrazen jest zevní účel výstavy naší. Lze ovšem zamýšlený obraz ten o činnosti v různých směrech práce celého národa předvésti na výstavě jen částečně. A zvláště těžké je to u nás. Z ohledu ke druhému kmeni v Čechách žijícímu omezila se výstava na hranice zemské, vyloučivši z výstaviště práci českou z korunních zemí našich. Vděk krajanů našich národnosti německé jevil se tím, že kladli všemožné překážky podniku výstavnímu a odepřeli k vystavení mnozí z nich i práci českou, jež v majetku jejich byla. Však i v mezích vytčených těžko bylo snésti vše to, co by bývalo přispělo k věrnému a skvělému obrazu, v němž zračiti se měl jasně náš pokrok hospo- dářský a duševní. Nemá, bohužel, práce česká v některých odvětvích odbytu doma, svěřuje díla pracovníků svých trhu cizímu, a jak těžko tu bylo sháněti se za prací tou ! Mnoho vynikajících děl umění našeho chová cizina, těžko bylo díla ta nalézti, neb chybujeme stále tím, že nesnažíme se míti přehled vší cenné práce národní, a děkujeme jen vzácné ochotě, s jakou se šlo po většině vstříc podniku našemu, že některá z prací těch vrátila se k nám na dobu výstavy z rukou cizích vlastníkův, jimž Stala se milým a drahocenným majetkem. Však i jinak bylo těžko práce některých odvětví u nás před- staviti věrně a důstojně. Nedovolily poměry naše mnohým schopným pracovníkům súčastniti se výstavy pro nedostatek prostředkův, které nutí je podnikati jen práce objednané, nedovolujíce jim, aby podnikli práci pouze k účelu výstavnímu. Jiným zase bránilo stálé zaměstnání před otevřením výstavy súčastniti se prací svou. Mezer povstalých různými příčinami vědomi jsou si všichni, jimž spolupůsobiti bylo při seřadování prací na výstavišti v některém z četných oddílů výstavy. Ač nejsou namnoze mezery ty patrný při prvním po- hledu, a rádi zapomínáme jich z radosti nad dílem dokonaným, které jeví všude pokrok a divuplný rozvoj za posledního století, přece říci jest nám: Toť malá jen část činnosti naší, toC přece skrovná pouze ukázka naší práce, jak ji umožnila doba, jak ji dovolily prostředky, tof v hlavních rysech jen naznačení činnosti naší a směrů, kterými se béřeme ! Však i tato ukázka jest radostná a pevně věříme, že nám bude blahodárnou. Ona upevní v nás k práci další nevyhnutelnou sebedů- věru;, ona ukáže přibližně onen stupeň, jehož jsme při vývoji svém do- stoupili ; ona zjeví, co působilo na vývoj ten platně, ukáže nám vlivy, které byly dobré a blahé, které přispěly k rozvinutí a vtělení rázo- vitosti národní v dílech rukou a ducha českého ; ona přivésti nás může k poznání sebe a k přemýšlení o organisaci práce; ona ukazujíc nám i slabiny při jednotlivých oborech činnosti naší, naučí vyhledati cesty k nápravo, abychom dostoupiti mohli oné výše toužené, kde k plnému rozkvetu přivedeny budou mohutnosti duševní, jež dříniou v národě našem, aby jimi vtisknuta byla pečeť všem dílům našim. A véru že jest mnoho radostného i v tom doznání, že zemská jubilejní výstava při skvělosti své nevyčerpala všechny zásoby práce naší, a ačkoliv schází v ní mnohý důležitý článek práce a mnohý v řadách pracovníků mezi těmi, kteří se sem dostavili s prací svou, že přece jest projevem velikolepyra dělnosti naší. V poznání tom, Naše jubil^ni výstava, 641 že větší jsou síly naše, než jak je zde zříme, jest také naděje mož- ného stupňování, jímž práce naše ještě skvéleji projevena bude, než se stalo zde, kde po probuzení svém po prvé sobě i cizině souhrnně práci svou vystavujeme. Sotva však bude kdy radostnějším srovnávání s dobou minulou, k němuž nás výstava již názvem svým co výstava jubilejní vyzývá. Co značí pro nás uplynulých sto let? Z temna vešli jsme v zář národního uvědomění, která věstí den, v němž jediné vzkvésti mohou kulturní květy i ovoce, jež nezůstávají jen potěšením a občerstvením tam, kde vzkvetou a vzrostou, kteréž stávají se majetkem všech tou- žících po světle! Výstava naše byla nám už nevyhnutelně potřebná. Byli jsme si na všech stranách vědomi postupu a pokroku, však v práci denní, v horečné činnosti přehlednouti jsme nemohli celek. Co den setkali jsme se s nějakým zjevem dříve nám ušlým, ba i v cizině nacházeli jsme Často k překvapení svému práci vlastní země neznajíce ji doma. Proto potřeba bylo již zastaviti se, seřaditi práci co možná veškeru, rozhlédnouti se, pozorovati, srovnávati, abychom pak tím ji- stěji a spíše kráčeli v před. Žili jsme nyní dni radostné, dni plné opojení, však již počíná na všech stranách ona činnost, která využitkovati má podnik vykonaný k poučení a posile na další cestě za cíly vytknutými. Jako byla práce architektova první na místě, kde skvěje se obraz činnosti naší, tak i při vstupu do výstavy jest ona první, která nás vítá, hlásajíc již z dálí důležitost výstavy naší. Není ona jen zástřeším chránícím předměty výstavní, ona sama zobrazuje nejen cenu obsahu, ale i vzlet i nadšení, v kterém pokročeno bylo k dílu důležitému, ona hlásá plné pochopení, plný význam jeho svou mluvou a hned při vstupu jeví, že působiti nechce jen rozměry a množstvím, nýbrž mluvou, která působí jednotným dojmem jak cítěným, tak umělecky rozváženým. Již svou branou vstupní jeví, že nechce též promlouvati slovem cizím, nýbrž slovem a rčením domácím, čímž ukazuje, že vědoma jest si úkolů svých, a že dovedla nalézti formy, jaké příslušejí zemské výstavě české. A když spatříme, výstavou procházejíce, to množství budov celé město tvořících, různých formou, hmotou a rozsahem, od prosté chýše až po paláce, zdá se nám, jak by snem přikouzleno sem bylo městj jiného světa, kterýž budí v nás naději a důvěru pro doby příští. Očekávali jsme na výstavišti budovy vesměs rázu provisorního, avšak vidíme, že mnohé z budov, vystavěných jak podnikem výstavním tak i jednotlivými vystavovateli dovedou vzdorovati dlouhou řadu let všem vlivům povétrnosti. Uvážímeli, že celé to množství staveb povotalo během necelého roku a že přece jen malému hloučku architektů a in- ženýrů našich přáno bylo účastniti se práce společné, tu teprve nabý- váme pojmu o té dělné síle naší, která by byla s úlohy největší, jaké techniku bylo kdy konati. A chcemeli míti Částečný jen přehlod o vývoji technických prací vůbec, jak se na výstavě jeví, tu jest nám projíti množství budov, v nichž přehled činnosti té představen jest vý- kresy a plány. Přehled v oboru architektury vyžaduje prohlednouti oddíl umělecké výstavy pro architekturu, pavillon zemského výboru a G42 «^- Fanta: města Prahy, a v oddělení školském výstavu pořádanou péčí spolku architektů a inženýrů. A všemi těmi zvláštními výstavami plánů a ná- vrhů není ani zdaleka vyčerpáno vše, co v oboru architektury bylo u nás za doby poslední vykonáno. Jaký rozdíl oliromný jeví se v tom bohatství prací proti výstavám dřívějším, na nichž nalezla práce technikova pouze malého místa a práce architektova scházela zúplna. Tentokráte uoženo bylo po prvé architektům a inženýrům našim postarati se o přístřeší pro výstavu zemskou ; všecliny dřívější zemské průmyslové výstavy, předchůdkyně výstavy jubilejní, pořádané od roku 1791 až po výstavu nynČjší, spo- kojovaly se místnostmi propůjčenými. Výstavě pořádané r. 1791 stačil letní refektář v Klementině, výstavě z roku 1828 redutní sál býva- lého domu Vusínovského (dům nynější obchodní akademie na masném trhu). Výstavy r. 1829 a 1831 konány byly v sále a místnostech pa- láce hraběte Ledebura na Malé Straně; výstavy r. 1833 a 1836 ve špa- nělském a německém sále hradu královského, a výstava poslední roku 1872 v restauračních sálech ostrova Střeleckého a v některých míst- nostech staroměstské radnice. Při rozsáhlosti výstavy nynější nesnadná byla volba místa. Jelikož v městě samém nebylo vhodného prostranství, zvolena byla k výstave část Obory královské, a volbu tu lze zváti šťastnou. Místo zvolené jak vhodným spojením, tak příjemným okolím svým, jemuž zelené stráně Vltavské skvostným jsou pozadím, vyhovuje i přes některé nedostatky přece většině požadavků výstavních. Místo to značnou měrou podpo- rovalo malebné rozložení jednotlivých staveb výstavy, k čemuž valně přispěly skupiny statných stromů a vzrostlá stromořadí cest. Terasovité zvýšení přivodilo rozdělení výstaviště na dvě části. V zadní části převládá volný systém pavillonový. V přední části se- skupeny jsou budovy hlavní ve skvělý prospekt. Dříve než blíže promluvíme o jednotlivých vynikajících stavbách výstaviště, přehledneme na rychlo umístění pavillonů a paláců vý- stavních. Ve středu zadní části dominuje strojovna mezi ostatními budo- vami a pavillony. Na širokých, směrem kratšího průčelí strojovny jdoucích cestácli nalézají se pavillony hutí Komárovských knížete Ha- navského, Pražské železářské společnosti, hraběte Františka Thuna, jiavillony knížete Jana Adolfa Schwarzenberga, knížete Morice z Lob- kovic, hraběte Karla Bouquoye, bratří Egerů z Litomyšle, Jana Pro- kopce z Vinohrad a Hynka Fuchsa z Prahy, Arnošta hraběte Sylva- Torouccy, Salamona Bondyho, Antonína Wendlera, c. kr. báňských závodů v ('echách, hraběte Jaromíra Černína z Chudenic, hraběte Šlika, okresního výboru liakovnického, Kratochvíla a Smoly v Libni, Karla Frajinera, lluttcrera k Schranzc. K nim nejzápadněji připojují se pa- villony lesnický a rybářský, budovy pro výstavu dobytka, severně pak budova pro hospodářské stroje, polní hospodářství a hospodářský průmysl. /a strojovnou severně leží kotelna, za níž je ohrada a přístřeší vyhrazené vzducli()i)lavbě a balonu, dále pavillon vystavěný spolkem pe- karu Pražských, k němuž směřuje cesta jdoucí podél kratšího východ- ního průčelí strojovny. NaSe jubil^ni výstava. 643 Východně od srojovny a kotelny zříme pavillon cukrovarnický, pavillony O. J. van Houtena, H. Patakya, Bolzana i Tedesca v Slaném, Pražské mostárny a M. Ehrenreichera z Vysočan, pece Večerníka a Vyrazila a některé pavillony restaurační. V přední části výstavy, která výše leží než část zadní, nacházejí se hlavní a největší hudovy výstavní. Proti hlavnímu vchodu za velikým vhloubeným trávníkem vypíná se rozměrný palác průmyslový, vévodící celé výstavě, před ním okolo dvou záhonů jsou: velký pavillon restau- rační městského pivovaru v Plzni, pavillon zemského výboru, pavillon města Prahy, pavillony restaurační akciového pivovaru na Smíchově, ka- várna Hlavová a pavillon Živnostenské banky pro Čechy a Moravu a jednoty založen. Při vchodu hlavním leží po obou stranách proti sobě budovy pošt, telegrafu a telefonu, palác výstavy umělecké a palác sbírky kul- turně historické (retrospektivní) s budovou administrační. Mezi pavil- lonem města Prahy a palácem retrospektivním jest pavillon plynárny Pražské. Ve východním oddílu přední části výstavy dominuje mezi záhony pavillon zahradnický, jemuž po boku stojí pavillon G. Dittricha a H. Gottwalda. Kolem a poblíže záhonů výstavy zahradnické jest celá řada menších pavillonů, tak pavillon Ludm. Hospodářové, vápenic Berounských, Tep- lické a Vokovické továrny na chamottové zboží, E. Jaroměřského z Prahy, B. Bóhma z Nového Města nad Metují, R. Rebentische, B. Melzra, K. Vrbíka, M. Fórstra, Bárty a Tichého, společnosti pro vyrábění staviva v Podole, pavillon panství Konopištského arciknížete Františka ďEste. Východně od hlavního vchodu podél ohrazení sluší vytknouti pavillon dr. Fr. Zátky. Nedaleko odtud, něco severněji stojí česká chalupa. Východně od průmyslového paláce jest vinárna J. Viktorina z Měl- níka, pavillon papírnický, ozdobný pavillon Hynka Vondráčka z Rakov- níka, pavillon optika J. Vejtruby, polokrytá budova průmyslová, nedaleko ní budova vykázaná výstřivě hasičstva a Sokolstva; více severně pak veliká dřevěná budova pro školství, inženýrství a polygrafii. Severně za průmyslovým palácem z obou stran rozloženy jsou lóže ochutnáváren. Na svahu části zadní, v ose paláce prům3's]ového jest veliká fontána světelná, od ní západně Třeboňská pivnice, pavillon hr. Jana Harracha, J. F. Krásy, C. Kulmitze, K. Malocha, L. Littkea, východně pak pavillon restaurační podniku Bohemian Breweries Limited, pavillon fonografu Edisouova, Krondorfské kyselky, fotografický atelier Helios a pavillon turistického spolku. Ač vyjmenováním tím nevyčerpali jsme všech staveb zemské ju- bilejní výstavy, přece z uvedeného seznamu již vysvítá, že jest nemožno i jen stručně promlouvati o každé budově zvlášť ; není toho také třeba, stačí zajisté, zastavímeli se u budov hlavních a všimneme si pouze vy- nikajících zjevů, abychom seznali, jak zastoupena jest architektura na výstavě jubilejní. 644 4 čili 26*5''/n. Odečtemeli přírůstek území s 719 obyv. od okresu Rokycauského, vzrostla Plzeň s okresem svým od r. 1880 o 26*84".!. Zemi koruny české dle nového sčítáni. 651 Že vzrostu toho jedinou příčinou jest průmysl a nikoliv polní hospodářství, dokazují okresy hned s Plzní sousedící, jež s Plzeňským tvoří okres politický. V Blovickém okresu ubylo obyvatelstva 1349 čili 61 7« a v Rokycanském 227 čili 0-62Vo. Při tom padá na váhu okolnosC, že i okres Rokycanský jest průmyslový a slynul svými uhel- nými doly i železárnami, které pohříchu poslední léta stále více upa- dají. Rokycany samy čítají 5010 obyv. a přibylo zde jen 83 duší čili r7o/\ po případě (vezmemeli v rozpočet vojsko 273 hlav, o 60 méně proti 1880) 152 čili 3-37«. Mirešovům s 2322 ob. přibylo pouze 75 čili 3-37o, Stupnu s 2753 pouze 58 čili 22%, Radnicím s 2739 ubylo 282 čili 9'37o a ostatním obcím s 23.650 (nepočítaje 719 vyloučením území ubylých), ubylo 161. Druhý, neobyčejným přírůstkem lidnatosti vynikající okres zá- padních Čech je Stodský, na západě s Plzeňským sousedící. 1 zde jest to průmysl, hlavně uhelný a železářský, jenž velký počet pracovnóho lidu a tím i jiných živnostníků zde soustřeďuje. Stody s 2400 obyv. vzrostly o 332 duší čili 16l7o, Dobřany s 4919 o 1965. čili 66-5Vo, Nýřany s 5159 o 901 čili 21-27o, ostatní obce s 15.778 o 1657 čili ll'77o. Celkem přibylo okresu 4855 duší čili 20*770. V tom zahrnuty jsou i stálé nyní posádky vojenské v Stodech 150 a v Dobřanech 440 mužů. Okres ten, převahou německý, tčšil se co nejvydatnější podpoře vlády Auerspergovy, jež snažila se z něho učiniti bod opory v boji proti české Plzni. Z toho důvodu položen i rozsáhlý ústav pro choro- myslné do Dobřan, ač pro nevýhodnou polohu jest značně passivní; z téhož důvodu usilováno také zříditi zde velká kasárna jízdecká. V sousedních okresích Touškovském a Sříbrském, jež se Stodským tvoří politický okres Stříbrský, ostal celkem počet obyvatelstva ne- změněn. Touškovskému přibylo 66 duší čili 0*67.., v Stříbrském ubylo Stříbru 200 a Vlkýšům 400, tak že nyní mají 3978 a 2283 duší, za to ostatním obcím přibylo 415 čili 2'37o. Stoupání to a klesání souvisí tolikéž s vlnami ruchu průmyslového. K severozápadu od Plzně vykazuje okres Teplský úbytek 180 čili l'77o, Bezdružický vzrůst o 195 čili 1*4" o a okres Marjanských lázní vzrůst o 1028 čili 9-87o. Okresy Královický a Manetínský vykazují úbytky, tento o 47 čili 0-37o, onen o 256 čili l-37c, jakkoliv městu Kožlanům s 2029 přibylo 202 duší čili iri7o. V Rakovnickém okresu vidíme podobný zjev jako namnoze jinde, že městu sice přibývá lidnatosti, za to však venkovu jí ubývá, Rakovník s 5626 obyv. vzrostl o 381 čili 7*3Vo, venkovu ubylo však 863 čili 3*7 7o, celkem v okresu ubylo 482 čili l-77o; v Křivoklátsku klesl počet obyvatelstva o 344 čili l-87o. Okresu Zbirovskému ubylo 1294 ob. čili 4*7 '/o ; na Hořovicku jeví se mírný přírůstek v Hořovicích (s 3570 ob.) o 152 čili 4'47o, úbytek v Hosto- micích (s 2237 ob.) o 252 čili 10-l7o, a nepatrný přírůstek (227 čili 0'87o) na venkově. Nejpříznivější poměr jeví se v okresu Berounském, jenž na celém českém západě jest druhý okres český, kde přibylo nad 5" o průměr obyvatelstva; Beroun s 7265 ob. vzrostl o 1546 duší čili 27 7o a ostatní obce o 758 čili 4 1"., I zde valně přispěl k tomu prů- myslový ruch, v okolí se vzmáhající. 052 J' J- Touiimský: Nepoměrně příznivější jsou přírůstky obyvatelstva v německých okresích českého severozápadu, ač ani tam zemědělství nejeví přitažli- vosti a okresy i obce na ně odkázané nevykazují vzrostu. Městu Aši 3 15.557 ob. přibylo 2348 čili 17*87o, ostatní města jeví stagnaci neb úbytek, venkov stagnaci, celkem jeví se přírůstek o G'37o. Chebu s 18-483 ob. přibylo o 1335 čili 7*8%, zato venkovu ubylo 1198 čili 8-1%, celkem jeví se v Chebsku přírůstek o 0-47o ; Vildštejnu s 2148 ob. nepatrně ubylo (102 čili 4*5%), Schonbachu s 3639 přibylo (672 čili 22-67o) ostatním obcím ubylo 300 čili 2-1%. Falknovský okres jeví přírůstek o 2120 čili 5-87o, z čehož Falknovu s 5461 připadá 1317 čili 31-87o a venkovu jen 341 čili l-47o. V Loketsku obnáší přírůstek 227o a mají v něm podíl města Loket s 3744 obyv. 13-57o, Chodov .8 3855 ob. 66-4%, Nové Sedlo s 3170 ob. 120'67.. a venkov 17*8% přírostu. Karlovarský okres jeví přírůstek 19*47o, z čehož připadá na Karlovy Vary s 12.000 obyv. 134% a na obce 14-37'., Bečovský okres jeví úbytek 5'1%. Kraslický přírůstek 13*27o, a sice v Kra- slicích s 9929 obyv. 26-57o, v Grůnbergu s 5436 ob. 9-47p, v obcích 3'87o. Velmi citelně jeví se za to nedostatek průmyslu v okresích Nevděckém (přírůst. 07o), Žlutickém (— 7-97o), Buchovském (— 0-47o), Jesenickém (— 2-9%) a Podbořanském (+0"17«). Celkem jeví se na západě Čech značnější přírůstek v 9 okresích, z nichž jsou 2 české a 7 německých, v 7 přírůstek pod průměr, a to v 1 českém a 6 německých, a v 27 absolutní úbytek obyvatelstva, z nichž jest 14 českých, 13 německých neb smíšených. Na českem východě shledáváme přírůstek nad 5Vfl pouze v sedmi soudních okresích, za to úbytek obyvatelstva proti poslednímu popisu ve 22 okresích, kdežto v 23 okresích obyvatelstva sice neubylo, avšak jen nepatrně přibylo, tak že číselný poměr téměř se rovná. Z českých obvodů jsou to jmenovitě Kolín, kde vzrostlo obyvatelstvo o 1931 čili 16-67« na 13.567, a obce okresu o 1126 čili 4-97o, jedině Týnu nad Labem s 2782 obyv. ubylo 106 duší čili 3"77e, celkem vzrostl tu počet obyvatelstva o 8-47o. Dále Nymburk s 6659 o 1205 čili 22-17. a obce o 801 čili 3*9 7o ; Poděbrady s 4819 o 271 čili 5-97o, v témže okresu Peckám s 2684 přibylo o 801 čili 42 V,7o, kdežto Sadské s 3125 ubylo 119 čili 3-77o, venkovu pak přibylo 718 čili 4-77o, celkem Po- děbradsku 6-77o; Pardubice s 12.367 vzrostly o 2075 čili 20-27o, Se- zemice s 2329 o 247 čili ir97o, avšak již obcím okresu přibylo pouze 540 čili r97o, celkem přibylo okresu o 7*27o ; nejvíce vzrostl okres Ná- chodský, kde Náchodu s 6371 přibylo 2375 čili 59-4%, Hronovu s 2287 přibylo 605 čili 35-97o, Červenému Kostelci s 3204 přibylo 509 čili 18-197o a obcím 2017 čili 12-47o, celkem 22'47o. Z německých okresů přibylo Úpickému 10-97o, hlavně však vzrůstem Úpice o 983 na 3323 čili 427o, kdežto obcím přibylo pouze 1*4%; Trutnovskému 7-37o, hlavně Trutnovu s 13-287 ob. 2034 čili 18-1 7o, také městům ostatním přibylo, kdežto venkovu ubylo 1188 duší čili 5-57o. I zde jmenovitě průmysl způsobil značnější přírůstek obyvatelstva. Na tom však příznivý poměr již přestává. Jen ve třech okresích východočeských dosahuje přírůstek 4 — 57p, v Královédvorském, Žam- berském a Broumovském. Králové Dvoru s 8635 ob. přibylo 1822 čili Zemé koruny České dle^ nového sčítání. 653 26'77o, obcím okresa toho ubylo však 542 čili 2'77o, tak že celkem jeví se přírůstek 4'8*/o. V Žaraberku přibylo venkovu 1100, což činí pro okres 4 17c. Broumov s 7056 vzrostl o 1226 čili 2l7o, kdežto obcím něco ubylo, úhrnem okresu přibylo 4*7%. Dále obnáší vzrůst v okresích Štočkem 1*5" o, Humpoleckém r47o, avšak tak, že městu s 5891 ob. přibylo 479 čili 89 7o, kdežto v obcích se jeví úbytek; v Přeloučském l-37o ; v Králově Městečkem 0-37o ; Holickém 0*87; v Hořickém 1-3%, v Královéhradeckém 2-77o (Hradec 7816, Kukleny 4379 čili 15-47o, Třebechovice 3230, Nový Kr. Hradec 2416, venkov pouze 1-97.); v Jaroměřském Jaroměř s 6923 ob. o 368 čili 5-67., Smiřice s 2247 ob. o 169 čili 8-1 7o, Josefov s 6097 o 2-27o, kdežto venkovu ub}!© 3'l7o ; v Poličském 0*1 7o; Vysokomýtském r47o, a sice Vys. Mýtu s 7751 ob. o 732 čili 10-47o a Chocni s 3852 o 140 čili 3-8 /o, kdežto venkovu ubylo 0-97o; v Orlicko-Kosteleckém 2-27d, Ko- stelci 8 4426 o 607 čili 15*97o a venkovu pouze 01 7o; v Lan- škrounském 0'67«, a sice Lanškrounu s 5S35 o 551 čili 10"47o, kdežto venkovu ubylo l-6/o, v Orlicko-Ústeckém 307o, Ústí s 4519 o 392 čili 9-57, České Třebové s 4989 o 410 čili 8-9";o a venkovu jen o 0-97o a v Novoměstském 23%, a sice Nov. Městu s 2629 o 418 čili 18*9%, kdežto venkovu nepatrně ubylo. K jihočeským okresům s ubývajícím obyvatelstvem druží se pak tyto okresy na východě: Polcnský s úbytkem 5*7 7o, Némeckobrodský, kdo městu s 5741 přibylo sice 305 čili 5*67c, avšak obcím ubylo 310, tak že jeví se nepatrné klesnutí, Chotěbořský s úbytkem 4*7 ' , Při- byslavský 4*3^, Ledečský 3*7%, Dolnokrálovický 3-27.,, Nasavršský 2-í7a, Golčovojeníkovský 8.2%, Haberský 6*5" o, Uhlířskojanovický 3-57o, Chlumecký l-57o, Nechanický ()'87o, Litorayšlský 0-67., Lito- myšli s 8016 ob. přibylo sice 478 čili ()*3%, za to však ubylo ven- kovu, Skutečský l-5"o, Skutči s 3344 přibylo sice 259 čili 8*47, za to venkovu ubylo 32%, Opočenský r27o, Českoskalický 2'27„, Roky tnický 0-7%, Králický G-5%, Rychnovský 02%, Marešovský 43%, Žacléřský 24% a Poličský 2-5%, Poličce s 2595 přibylo sice 159 čili 6'57o, za to venkovu ubylo 3 '470. Zde zřejmě také se jeví, kterak městům odkázaným hlavně na výrobu zemědělskou, v nichžto průmysl dosud se nezahostil, obyva- telstva ubývá jako venkovu. Tak Polná s 4928 čítá o 381 čili 7-27o méně proti popisu z 1880, Chotěboř s 3621 o 302 čili 7-7% méně, Přibyslav s 2588 o 86 čili 3-2%, Ledeč s 2209 o 140 čili 6%, Golčův Jeníkov s 2247 o 260 čili 1%, Uhlířské Janovice s 2036 o 421 čili 17-1%, Chlumec s 9816 o 108 čili 2*8%, Rychnov s 4645 o 57 čili 1-27, Žacléř s 2666 o 244 čili 97%, tolikéž Dolní Krá- lovice, Nasavrchy, Habry, Dolní Újezd i Sloupnicc u Litomyšle. Na českém severu jeví se poměr co nejpříznivější. Zde přibylo obyvatelstva nejvíce, a přírůstek ten obnáší v některých okresích až přes 437o. Zde spočívá i onen nepoměr lidnatosti, neboť co jinde ubylo, zde mnohonásobně přibylo, čímž jedině vysvětluje se, že prů- měrné procento přírůstkové dosáhlo v Čechách 5%. 1 zde sice jeví se ubývání v okresích na zemědělství odkázaných, avšak okresů těch jest mezi 62 pouze 17, naproti tomu v 23 okresích jeví se mocný vzrůst, OSVftTA 1891. 7. 42 054 J. •/. TouHmský: « kdežto ve 22 je vzrůst pod 5" o. Hledímeli k národnosti z 28 okresů, kde nejvíce lidnatost se rozmnožila, náleží 18 Němcům a toliko 5 Čechům, v českých pak obnáší procento přírůstku 6*5 — 13Vo, v ně- meckých do 43'6%. Z 22 okresů s přírostem pod průměr jest 14 ně- meckých a 8 českých a úbytek jeví se v 11 německých a 6 českých. Z českých okresů jeví Mělnický přírůst 3*7%, Mělník sám s 4414 ob. ir^Vo a venkov 3'37o ; Roudnický 7"l7o, z toho Roudnice s (íG 14 ob. ir37o a venkov 5*87, Libochovický však již jen l'í)7o; Lounský (ír)7o, z toho Louny ()34G ob. 14-l7o a venkov 4-97,. Nejznačnější vzrůst jeví okres Mladoboleslavský, a sice Mladá Boleslav s 12*143 ob. o 2462 čili 25-4\, pak Dobrovice s 2500 o l(i7o a venkov 12(i4 duší čili ()7o. Již však Novobenátský okres má přírůst pouze r57o, při čemž Novým Benátkám s 2223 ubylo (»*2°o, Lysé s 4264 nepřibylo a pouze venkovu přibylo 601. Dále vykazují okresy Mnichovohradištský úbytek 0r>7., pouze Bakov s 2374 vzrostl o 10'77o, venkovu ubylo r77a a v Hradišti s 3(>00 ostal poměr téměř nezměněn, Bělský přírůstek 2*37o a sice v Bělé s 3416 přírůstek ÍJ-67o a na venkově malý úbytek; Tur- novský značný přírůstek v městě s r)959 oby v. o 20*8 7o a na venkově o {\-')\, Českodubský však již úbytek 0'l7o; Jičínský v městě s 84r)7 obyv. přírůstek 4-8''/o, na venkově úbytek, Sobotecký úbytek 4*87o kles- nutím obyvatelstva v městě i na venkově, Libáňský přírůstek l-37«; Novopacký přírůst 10% a sice hlavně v Nové Páce s 478M o r)*8"o; Semilský značnější přírůstek 7*9 7» a to nejen v městě s 3056 o 13*77o. ale i na venkově o (»-87n. Železnobrodský přírůst o 3*1 7o, hlavně v Že- lezném Brodě s 3028 o 12'27a, Lomnický však již klesnutí o 0'5.%; tolikéž Jilemnický klesnutí o 1*3 "o jak v městě s 3345 ob. tak na ven- kově, a Vysocký ani přírůstek ani úbytek. Na severozápadu, v okresích německých neb převahou německých vykazují největší přírůstky Zatec s 13.243 obyv. o 26975, avšak venkov vzdor úrodné chmelodárné krajině pouze o 0'87o, Přísečnický okres 20% hlavně vzrůstem Výprt s S3.51 o 29"S% a Schmiedeberga s 4096 o 13o7o, Borecký 8-67o, Chomutovský o 16% hlavně vzrůstem Chomutova s 10,111 obyv. o 28-9% a Horní vsi s 2230 o 39-77«, Mostský 41 870, hlavně rychlým mohutněním Mostu s 15000 obyv. o 47-4%, Dolního (ieorgenthalu s 2840 o 196-57o, Havranu s 2359 o 231%, Čouše s 3.580 o 14S7o, Kopie s 2650 o 74 17. i venkovu o 35-27e. Že zde, jmenovitě v krajině Mostské, i na tisíce Čechů hledá výživy, toho výmluvným dokladem jsou veřejné i matičně školy české a zápasy o české školy, kde jich dosud není. Menší přírůstky vykazují okresy Blatenský 4'97o, Jáchymovský 4*37., Katharinaberský 2-9%, Kadaňský 2-77o, kde Kadani s 6700 přibylo S-87c, venkovu však jen 0-6°.., Postoloprtský 2-2%, Šebestovský 2-2%, a jediný ne- patrný okres Doupovský úbytek 4'2"o. Ale i v severních okresích po obou březích Labe, které tak ne- obyčejnému těší se zmohutnění, opětuje se týž úkaz, jejž vidíme i jinde v řecliách. Rychle vzrůstají jen místa průraysloAá, okresy uhelných pánví a hornické výroby, přeplňované živlem dělnickým, kdežto země- dělství pozbývá přitažlivosti a stává se opuštěným. Největší přírůstky Zemé koruny české dle nového sčítáni. (i 55 vykazují okresy Ústecký 39%, Ústí samo s 23.723 vzrostlo o 43()%, Cliabařovický r>r>7o (Chabařovice s 4652 o 157o), Duclicovsky o 42-47o, Duchcovu s 10.105 přibylo 37-27o, Novém Oseku s 8553 ob. 54-7%, Ladovicům s 3639 o 77-2%, Hrobům s 2251 o 358%, venkovu 27-57o, Teplický 28-67o, Teplicím přibylo 17-27., jiným větším obcím okresu až na 97-5% a venkovu 6'87., Bílinskému 9-47o, Bíliné s 6493 o 15-97o, Světci 8 3759 o 36-57o, venkovu o l-77o. Děčínskému 15-37o, Děčínu s 7357 obyv. 3M%, Podmoklům s 7574 oby v. 29-27o, venkovu 5-47., Warnsdorfskému 9'67. ale tak, že vzrostly pouze Warnsdorf s 18.473 o 21*87a a Chřibsko s 2462 o 51 '570, kdežto v ostatních obcích jeví se klesnutí až o 16''o. Litoměřickému okresu přibylo 10'87o, začež však děkuje hlavně vzrůstu Terezína na 11.482 ob. o 6377o, Lito- měřice samy s 11.563 ob. vzrostly o 6'57o. Značně menší přírůstky vykazigí pak okresy Hanšpašský 3*47«, Benešovský 3'2%, kde Benešovu s 2950 ob. přibylo 45'27o, avšak venkovu ubylo r67o, Českokamenický 2*3%, kde však venkovu ubylo 2*97o, Šluknovský 1'3% a Rumburský 0*67., ve kterých rovněž ubylo obyvatelstva zemědělského. Absolutní úbytek obyvatelstva vykazují tyto okresy: Jablonský 8-8% (venkov 9*2), Dubský 7-47o (venkov 8*2), Štětský 4*4%, Ústecký 3-87. (Úštěku s 2618 přibylo 8-47o, venkovu ubylo 5-37„), Mimoňský 3-47. (venkov 8*3), Českolipský 25%, Cvikovský 19% (Cvikovu s Ó55S přibylo o 8-57o, venkovu ubylo 4 1 7o), Lovosický l-77o a Borský 15%. Jak patrno, jsou tyto okresy souvislé, sahajíce od Štětí a Litoměřic na Labi k Liberci a Rumburku. Na severovýchodě největší vzrůst jeví okresy Jablonecký 27*47o, Jablonec sám s 14*657 ob. vzrostl o 62'37o, značně vzrůstají i menší místa průmyslová, venkov o 95%, Tannwaldský 1467, Tannwald sám s 3139 o 15-1%, Smržovka s 6200 o 15-5%,' Polány 8 4906 o 7-67o, Šumburk s 3034 o 38-8"o, Liberecký 10*7% hlavně ve větších obcích, kdežto vlastní venkov jen nepatrně vzrostl, a Chrastavský 6"57o. Stře- diskem průmyslového ruchu jest zde město Liberce, jež za poslední desetiletí vzrostlo z 28.090 na 30.890 ob. čili o 10%. Menší vzrůst, ba i úbytek obyvatelstva zemědělského jeví se v okresích Friedlandském 3% (Friedland s 5289 ob. 9*8%, Haindorf s 2919 obyv. 117. a Nové Městečko s 2500 ob. 16*8%), Hostinský l-87u (Hostinné s 4124 ob. 12-2%) a Vrchlabský 1% (Vrchlabí s 5622 ob. 5-7%), Uokytnický okres jeví absolutní úbytek 5'57o. V středu Čech počet obyvatelstva značně stoupl v obvodu hlav- ního města, jak jsme byli ukázali, by( i ve vlastní Praze tak nebylo, a v celém okolí Pražském, jež s hlavním městem souvisí, mimo to v celém hornickém obvodu severovýchodně od Prahy, jmenovité na Kladensku, Slansku a Unhoštsku. Okres Karlínský měl při posledním popisu 63.105 duší, 12. pros. 1884 byly však z něho vyloučeny Ho- lešovice a Bubny s 10.802 ob. a sloučeny s Prahou, zbylo tedy oby- vatelů 52.253. Poslední sčítání vykazuje 59.615 duší, tedy přírůstek 7362 čili 14()ř<7o. Mimo města v obvodu Pražském vzrostly Vysočany 8 3330 obyv. o 996 duší čili 427%, Velké Čakovice s 2094 ob. o 420 056 J^ ^' Toužiniský: čili 25*1 '/o, v šesti obcích obyvatelstva ubylo o 1G3 *) a v ostatních při- bylo 940, tak že přírůstek činí 78fí čili HHS"/.,. V okresu Vinohradském mimo značně rostoucí města a obce obvodu Pražského v menších obcích jeví se úbytek. V Smíchovském okresu jeví se přírůstek 29.()%. Mimo Smíchov, Košíře, Dehnice a Třešovice k obvodu Pražskému počítané, vzrostly i blízké Hlubočepy o 843 obyv. na 3142 čili o 3(>-77c, ostatní obce o 4998 na 31.054 čili o 19-27o. I Zbraslavský okres má pří- růstek 8"57o. Kladenský okres má přírůstek 28%, a sice Kladno 8 17-215 obyv. vzrostlo o 3130 čili 222%, Kročehlavy s 5425 o 2007 čili 58-77o, Duby 8 2900 o 1155 čili 39S"'o, Buštěhrad s 3267 o 308 čili 10-47", ostatní obce o 26*2%. Slánský okres vzrostl o 17-4*o, a sice Slané s 9086 o 1016 čili 12-67.,, Brandýsek s 2971 o 167%, Libušin 8 2340 o 99%, Motyčín s 2249 o 56-67o a ostatní obce o 13-2%. Unhoštský okres má 13-87o přírůstku, Unhošř s 2802 ob. 18 1%, a ostatní obce 13'2%. Okresy k oběma tcmto střediskům přiléhající jeví již přírůstky nepatrné; okres Brandýský n. L. 4'27„, v Brandýse s 4000 duší vůbec nepřibylo obyvatelstva, v Labském Kostelci s 2458 ob. 9*3%, Čela- kovicům s 2041 ob. 4-1%, Staré Boleslavi s 3702 ob. 4*8%, ostatně 4-7%; okres Velvarský 3-6%, Velvarům s 2300 ob. 1*9%, Kralupům 8 3231 ob. 8*9%, ostatně 1*9%; okres Černokostelecký 1%, v Černém Kostelci s 3220 ob. nepřibylo, jinde 1*4%; okres Českobrodský 3*57., Českému Brodu s 4000 obyv. 3-9''o, ostatně 3*4%; okres ílíčansky 3*4%, Jílovský r3"o a Novostrašecký jeví úbytek 1*5%, a sice jak v městě 8 2953 obyv. tak v ostatních obcích. C. Morava. Průměrný přírůstek obyvatelstva na Moravě za posledních deset let obnáší sice 5*5%, avšak jako v Čechách jest i tam velmi nesou- měrně rozdělen. Percenta toho dosahuje aneb jo převyšuje mimo Olo- mouc ostatních pět měst s vlastním statutem, z nichž pouze Kroměříž jest značnou převahou česká, dále 22 soudních okresů, z nichž toliko 4 jsou německé a ostatní české neb velkou většinou české. Procento přírůstku jest tedy na Moravě příznivěji rozděleno pro českou národnost než v Čechách. V 31) okresích přibylo méně než 5-57o a v 1!* jeví se úbytek. Z oněch jest 9 německých nebo převahou německých a 27 českých nebo převahou českých, z těchto 6 německých a 13 českých. V městech se zvláštním statutem jeví se tento poměr: Brno vzrostlo z 82.660 na 94.753, tedy o 12.092 čili 14%. Jihlava z 22.878 na 23.716, tedy o 1338 čili 6%, v tom však zahrnut jest i počet vojska, jež s 770 rozmnoženo na 1180. Kroměříž z 11.816 na 12.516 tedy o 700 čili 5*9%. Olomouc klesla s 20.176 na 19.840, avšak jest to následkem zmenšení posádky o 951 (s 4íí56 na 3705), civilního obyvatelstva přibylo tedy o 615 čili 8*9(i"o. Uherské Hradiště, v němž \ .Isou to Kojeti(e, Líbeznico, Másloviro, Boranovice, Svépravice a Vo- dníka; příčiny nczna(-n(*ho úbytku jsou v Kojeticíoh slučování statků s velkostatkem, v l.íbeznirlch a Hořanoviríoli zrušení cukrovaru, v Máslo- vicí( h a Svepravicíťh nedostatek výdělku pro délnirký lid a na Vodolte obraezoní výroby v cukrovaru a změna vc» správě velkost.atku. Zemé koruny České dle nového sóitáni. G57 česká národnost jest na rovni s německou, vzrostlo z 3659 na 3939 tedy o 280 čili 7-77o. Znojmo z 12.254 na 14.515, tedy o 2201 čili IS'5%, v čemž však jest i rozmnožení počtu vojska s 367 na 523 mužů. Největší přírůstky vykazují okresy: Brněnský 25*9%, hlavně pů- sobením hlavního města, nejvíce vzrostly Modříce s 6948 ob. o 9()'2%, Královo pole s 0688 o 5M7o; Ivančický 8-07o, Ivančice s 4446 ob. 0-8%, venkov ale ll-67o; Olomoucký 13-37o, venkov lOVo; Vyškovský 9-77„, Vyškov s 5558 ob. 0-57o, venkov 11%; Přerovský 16-87o, Přerov s 12.940 ob. 15-67o, venkov 17-57o; Prostějovský 9-37o, Pro- stějov s 19.520 ob. 5-47o, venkov 12-l7o; Hodonínský ll-87o, Hodonín s 8390 ob. 28'87o, venkov 4-5"o; Břeclavský 10-37o, Břeclava sama s 0425 ob. 13'l7o, venkovské obce 14'1%; Litovelský 0"57o ; Moravsko- Ostravský ()7-37o, M. Ostrava s 19.230 ob. 437,,, Přívoz s 5239 ob. 4r77«, Vítkovice s 10.709 ob. 313-37„, Zábřeh s 3209 ob. 123%, venkov 3()-07o ; Třebíčský 0-57o, Třebíč s 9370 nevzrostla, za to venkov o 8-8%; Náměšťský 5*57o ; Uherskobrodský 0-2%, Uh. Brod s 4000 ob. 5-2%, venkov 0-97o; Uherskohradištský 7 '3%; Uherskoostrožský ll-37o; Vsetínský 8'5"'o, Vsetín s 0000 ob. 32-l7o ; Židlochovický 0%; By- střičky pod Hostýnem 6%; dále pak okresy Šumperský 97o, Šumperk s 10.500 ob. 22-67o; Svitavský 10*3%; Novojičínský 80%, N. Jičín s 11.550 ob. 12'47o a Příborský 5-87o. •i Menší přírůstky, nedosahující průměru, vykazují okresy : Jihlavský 3-1%; Kunštátský 34%; Boskovický 45%; Blanský 5'/.; Telčský 07o; Konický 0-9 /o ; Zdounecký 24% ; Kroměřížský 36% ; Slavkovský 5-4% ; Bučovický 4" o ; Plumlovský 3*5% ; Kojetínský 5% ; Místecký 4-8%; Hranický 25%, Hranice s 7795 ob. 5*6% a venkov 2*1%; Lipnický 27o, Lipníku s 53!)0 ubylo 978 ob. čili 154%, za to ven kovské obce vzrostly o !)% ; Budějovický 2"47o; Ždáuický 0*3%; Ky- jovský 4-8'/ ; Krumlovský 3*8%; Hrotovický 3-8%; Klobúcký 1*2%; Hustopečský 2*3%, Hustopeč s 3640 ob. 10*2%, obce 4*7%; Stráž- nický 1-7%; Valašskomeziříčský 3*3%; Holešovský 5*4%; Valašsko- klobúcký 1-5% ; dále pak okresy Mikulovský 28%, Mikulov s 8230 ob. 7 7%, obce 2%,; Znojemský 4'37o ; Jaroslavický 37o ; Vranovský TI "o; Třebovský 5*1%, Mor. Třebová s 7420 ob. 22'0''o, obce 0-7%; Li- bavský 2*5%; Šternberský 34%, Šternberk s 15*330 ob. 7-07«, obce 0-4% *; Zábřežský 3*8%; Staroměstský 04%. Úbytek proti popisu poslednímu vykazují okresy: Dačický rO^o; Jemnický 0-9 7o; Žcrárskv 3-47o ; Novoměstský 3*2%; Bystřičky 23%; Velkomeziříčský 5*8%; Tišovický 3-27u; Vyzovický 09% ; Mohelnický 3-97.; Frenštátský l-87o; Kožnovský l-67o; Litovelský 0*7 V«; Napa- jedlský 0-57.; dále Jevíčkovský 0*6%; Wiesenberský 2-87a ; Šilperský 31%; Rymařovský 5-47o ; Dvorecký 2*9% a Fulnecký 2 To. Toliko v poslednějších okresích a dvou předcházejícího odstavce, celkem tedy v 21 jeví se úbytek venkovského obyvatelstva, jinde vi- díme spíše ten úkaz, že ubývá obyvatelstva v menších městech, za to venkovu značně přibývá, jako v okresích Kunštátském, Blanském, Telčském, Slavkovském, Lipnickém, Ždánickém, Klobúckém a j. 658 J' J- Toužimshý: D. Slezsko. Také ve Slezsku průměrný přírůstek obyvatelstva, 6*57o obná- šející, jest nestejně rozdělen. Ze tří měst se zvláštním statutem nej- více vzrostl český Frýdek: s 5912 na 7370, tedy o 1458 duší čili 2i'lX. Opava čítavši 20. 5 (> 2 vykazuje nyní 21.67(), tedy přírůst 1 1 1 4 čili 5-4"/- Bílsko 8 13.000 stouplo na 14.500, vzrostlo tedy o UX. Největší přírůstky vykazují okresy polské: Fryštátský 26'7V», Fryštát sám s 3150 ob. vzrostl pouze o 6'4'yo, za to mnohem značněji všechny obce pánve kamenouhelné, jmenovitě Staré Miasto s 2384 o 1234 duší čili 107-37a, Karwin s 7748 o 2260 čili 41 7o, venkovské obce o 17'67o; Bohumínský 22-67o, zde hlavně Polská Ostrava s 13.180 o 4130 čili 45-67o; Bílský 9-9V« ; Těšínský ř)-77o, Těšín s 15.110 ob. o 2105 čili 16-27o, Trzyniec s 2290 o 500 čili 28%, venkov o 2-27o ; český Klimkovický 101, jmenovitě venkov vzrostl o ir3% a německý Krnovský 16%. Přírůstek pod průměr 6'57o vykazují smíšené ale většinou české okresy Opavský 57o, Oderský 4*3% a Vítkovský 2%; dále polské okresy Frýdecký 3-27i, Jablunkovský 52%, Bílský 3*1% a Strumienský 5*6%; pak německé Frývaldovský 5-47u, Vrbnenský 3*1% a Bene- šovský 1-3%. Úbytek obyvatelstva proti poslednímu popisu vykaziyí tyto ně- mecké okresy: Jindřichovský 8*8%, Osoblažský 7*67o, Albrechtický 4-87o, Javornický G-2%, Vídenský 0-1%, Cukmantlský 2*7% a Brun- tálský 0*2%. K nim druží se smíšený český a německý Bílovecký s úbytkem 0'27o. Celkem vidíme ve Slezsku neobyčejné mohutnění okresů polských a polskočeských, které vyvažují celý téměř přírůstek obyvatelstva slez- ského, prostřední pokrok okresů českých a ubývání lidnatosti v okresích německých. Důsledky čísel zde uvedených znamenají pro nás významnou otázku nejen hospodářskou ale i národní. Vidíme, že půda naše za poměrů, jaké jsou, nedostačuje k obživě rolnictva a že živelní silou od- vracejí se od ní tisíce pilných rukou a obracejí buď do továren a dílen městských nebo za hranice. Na Moravě a ve Slezsku klepe teprve tato otázka na dvéře. Až na nevelký počet okresů půda tam poutá dosud venkovské obyvatelstvo aneb ho aspoň rychle neodpuzuje, jako vidíme u nás. Což také při tom důležito jest, že nehrozí tu stavem tím národnosti naší pohroma. V Čechách však pohroma zemědělská již nastala. Ta třída obyvatelstva, jež byla nejpevnějším základem naší národnosti a uchovala jazyk náš a vědomí národní neporušené, když města se poněmčovala, ta třída hyne. Za to hromadí se obyvatelstvo v střediscích průmyslových, a jenom tato jeví značné přírůstky. Jest svrchovaný čas, aby se myslilo na prostředky k nápravě a odpomoci. Kdy by se tak mělo pokračovati, řídnouti budou naše vesnice a ná- rodnost česká bude ustupovati, kdežto německá kráčeti bude ku předu. Není to snad zasycenost, která jevívá se všude tam, kde vývoj oby- vatelstva dosáhl jisté výše, naČež vývoj ten přirozeně se uvolňuje a zastavuje, neboť to nejpovážlivější jest právě, ne že obyvatelstva zvolna Zemi koruny české dle nového séitáni, G59 přibývá, ale že ho ubývá, že tam, kde druhdy uživovalo se obyva- telstva mnohem více, dnes již obživy nenalézá. Do očí bijí čísla, porovnámeli vzrůst obyvatelstva v okresích ryze českých a učmeckých, obývaných téměř výhradně od příslušníků jedné národnosti (92—100%). Nepočítaje v to obvod Pražský vyka- zují okresy hejtmanství Benešovského, Blatenského, Čáslavského, Hořo- vického, Chotěbořského, Chrudimského, Jičínského, Kolínského, Králové- hradeckého, Kutnohorského, Ledečského, Lounského, Mělnického, Met. Novoměstského, Milevského, Mladoboleslavského, Německobrodského, Novobydžovského, Pardubického, Pelhřimovského, Píseckého, Plzeň- ského, Poděbradského, Přeštického, Příbramského, Rakovnického, Roud- nického, Rychnovského, Selčanského, Semilského, Slánského, Strakoni- ckého, Táborského, Třeboňského a Vltavotýnského na 2,289.805 podle popisu z r. 1880 přírůstek 39.28;{ (v 19 hejtmanstvích přírůstek 61.914, v 16 úbytek 22.631) podle popisu r. 1890; vzrostlo zde tedy obyvatelstvo o 1'71Vq. Naproti tomu v německých okresích hejtmanství Ašského, Českolipského, Děčínského, Dubského, Falknovského, Fried- landskéko. Chebského, Chomutovského, Jabloneckého, Jablonského, Já- chymovského, Kadaňského, Karlovarského, Kraslického, Libereckého, Libereckého městského. Mosteckého, Plánského, Podbořanského, Rum- burského. Šluknovského, Tachovského, Tepelského, Teplického, Úste- ckého, Žateckého, Žlutického a Vrchlabského na 1,364.551 vzrostlo o 107.180 dusí (v 21 hejtmanstvích přírůstek 116.760, v 7 úbytek 9580), což se rovná procentu 7'8Í). Na deset tisíc obyvatelů v nej- Češlějších obvodech, hlavní mčsto nepočilaje, přibylo 171, v nejněme- čtějších 785. Čísla ta mluví! Proud vystěhovalecký stále u nás se vzmáhá, aniž máme o něm určité vědomosti neb aspoň údaje. Ze soukromých zkušeností víme, kdo se stěhují, že nebývají lidé nejchudší, nýbrž rodiny i jednotlivci, jižto vládnou ještě nějakým jměním. Jeden dva stěhují se z dědiny za moře, prodej chalupy neb usedlosti zjedná jim prostředky na cestu. Když se usadili a zachytili v nové vlasti, následují za nimi nejbližší příbuzní. Vyličují pak v listech, v jakých poměrech tam žijí, a každý nahlíží, že mnohem snazší a výhodnější jsou pro dělníka a farmáře poměry v Americe než pro rolníka zde. Po listech těch chystíyí se obyčejně jiní na cestu, a někdy vystěhuje se polovina, ano i přes polovinu celé vesnice. Hledati vhodné prostředky, aby obyvatelstvo neprchalo z vlasti, jest ovšem věcí nesnadnou, ale velmi naléhavou. Nejméně vhodné byly by prostředky obmezovací, neboť by nezpomohly, poněvadž by se vy- hýbaly vlastnímu jádru věci. Nejprve náprava, a obmezování se pak samo dostaví. Zajisté však mezi prostředky těmi bude usnadňování průmyslu v krajinách českých a provedení železničně sítě tak, aby nejen umož- ňovala odbyt hospodářských výrobků do velkých měst, ale i vedla ku zregulování výroby samé. Především ale jest potřebí obraceti co nej- bedlivější pozornost k neblahému tomu stavu, aby v celém svém roz- sahu byl poznán. Ocifujeme se před osudnou otázkou naši země, která, nemámeli těžkou škodu vzíti, nám ukládá, abychom starali se o pomoc. ' v v*- N.' »_- 660 B- Tyršova: Výstava krasoumné jednoty v Rudolfině. Píie Renáta Tyršova. <^''U'l etošní výstava krasoumné jednoty v Rudolfině připomíná starší naše Salony, které na Zofíně přístřeší nalézaly, tou okolností, že produkce domácí tu velice skrovně je zastoupena. Nebylo ostatně lze nic jiného očekávati při veliké a významné soutěži českého umění výtvarného, k níž zemská jubilejní výstava letos tak vzácnou příležitost poskytla. Přes to a také přes tu okolnost, že mezi- národní výstava Berlínská hojnou řadu prací novějších v sobě shro- máždila, podařilo se pořadatelstvu sestaviti výstavu zajímavou, jež co do ceny některých prací předchozím ničeho nezadá. Každoroční hosté našeho Salonu, naši dobří staří známí, tento- kráte ničím novým nás překvapiti nedovedli. Tak soustřeďuje se zájem především na prácech takových umělců, kteří letos po prvé v Rudolliné se objevují. Jsou mezi nimi jména zvučná, často slýchaná. Nevíme, mámeli k takovým dnes ještě Hanuše Mak ar ta po- čítati. Není snad slavozáře, jež by tak rychle byla vybledla jako ta, kterouž hlučná reklama v Rakousku i za hranicemi jeho byla opřádala díla Vídeňského mistra. Když se dnes díváme na př. na tuto rodinu Bachantavu, jejíž žárný ohňostroj barevný během let již tak povážlivě na harmonické souhře ujmu vzal, když dnes se díváme na ty podivně stočené údy, na těla, jichž karnace je stejně libovolná jako jejich mo- delace, na tváře, v jichž výrazu je o tolik více utkvělé manýry než skutečného, kypícího života — musíme si říci, že Makart zemřel právě v čas, aby nebyl svědkem klesání své slávy. Sláva ta spočívala — vedle neobyčejných schopností a veliké technické zručnosti umělcovy — především na té okolnosti, že v povaze díla jeho jisté vrstvy společ- nosti Vídeňské ve veřejnosti rozhodující spatřovaly výraz svého bytí a cítění. Zavanuti ostřejšího chladného, zdravého proudu očistilo vzduch od opojných parfumň, a paprsky denního světla, vnikajíce do dusné atmosféry uměle osvětlených síní, uzdravily vkus obecenstva, naučily je rozeznávati skutečný život od pouhé masky jeho, v přehnané rozbuj- nělosti své jen zdánlivě životné. Nemůže být silnějšího kontrastu než mezi Bachanty Makartovými a obrazem šl. Uhdea, jejž pinakothéka Mnichovská k výstavě zapůj- čila. Kontrast je v paletě, je v individualitě, z níž vyšel, i v tanutí duševním, k němuž se obrací. Kdo by podceňoval zisk prohloubení a zopravdovění, jejž — ovšem že vedle četných výstředních výstřelků a krajností — moderní proud z Francie vyšlý v umění malířské vnesl, nechť nechá bez předsudku na sebe působiti tento obraz Uhdeův. Muž a žena — symbolika, jež v tomto tesaři a mladé ženě jeho se tají, nic nemění na všelidském významu obrazu, — berou se blátivou, pustou silnicí, na niž se klade těžký, deštěm prosycený studený soumrak. V dáli prokmitají mdle světla prvních domů v dědině. Žena klesá únavou a úzkostí, muž ji pozbuzuje k poslednímu sebrání sil. „Tam Výstava krasoumné jednoty v Rudolfiné, 661 kyne nám přístřeší." Oba pozdní, v chudé šaty odění poutníci jsou k nám zády obráceni, nevidíme jim do tváří, a přece zdařilo se umělci pohybem jejich a více ještě barevnou náladou obrazu, mistrné malo- vaným ovzduším a úpravou celkovou vzbuditi dojem, nejlepší stránky srdce lidského vzrušující. Také obraz Edvarda Dantana V hrnčířské dílně (majetek Mni- chovské pinakothéky) vyšel z vážného, opravdového názoru uměle- ckého. Ocitujeme se s ním v ovzduší práce. Jasné, klidné světlo padá velkými okny do dílny. Starší z dvou pracovníků modeluje velikou ná- dobu, pomocník jeho hněte hlínu na stole. Veliké, zpola hotové nádoby stojí po zemi; jsou tu holé zdi, sem tam rozvěšené a rozhozené ná- stroje — nic než tony šedé a bledě hnědé jako v klidném bezbarvém světle se jeví; oba dělnicí jsou v práci svou vážné pohrouženi. Ale jak je to malováno ! Jak je každý posuněk věrně zachycen ! Milý jasný klid je rozložen po znamenitém obraze tomto, který je nám zde ví- tanou ukázkou četných podobných děl francouzských, jež „glorifikaci hmotné práce" za podnět si obírají. Ochotou ředitelstva pinakothéky dostalo se výstavě ještě jiných děl pozoruhodných neb aspoň zajímavých novějšího data. Mezi nimi Mnichovského malíře Ludvíka Lofft ze Pieta, kteráž k vážnějším mo- derním dílům toho druhu náleží a opravdovosti dojmu s úspěchem se do- máhá. Pak Adolfa E ch 1 1 e r a živý obraz ze života — Poraněná, — dále moderně elegantní Vzkříšení dcery Jairovy od Kellera a Mariánský měsíc ve Valencii, jímž našemu obecenstvu po prvé je předveden B e n- liure y Gyl, španělský malíř zvučného jména a nevšedního talentu. Benliure y Gyl se zálibou si volívá motivy, jež diváka uvádějí do míst- ností chrámových lidem oživených. Motivy takové řeší s vervou v pravdě jižní, uváděje v obrazy své všechen ten živý ruch, skvělost barev, slavnostně pohnutý šum a zevní okázalost, které se shledávají pod pro- strannými, bohatě vyšňořenými vysokými gothickými klenbami kathedrál španělských. Jsou umělci, jež při volbě předmětů vede především hledání ma- lebných eífektů, jiné zas pudí poetický vzlet individuality, aby v ma- lebné formě myšlenkám neb vidinám svým výraz dali ; jedni se spo- kojují tlumočením skutečnosti jim nejblíže ležící, jiní hledají motivy k svému pozorování a tvoření ve vzdálenosti. Tito turisté mezi umělci odkryli během tohoto století malířskému umění nové světy. Jdouce po stopách vojsk Napoleonových, objevili krajinářské krásy a malebné zjevy obyvatelstva v P^gyptč a na severním pobřeží Afriky; obdiv klasického světa uvedl malíře na pobřeží řecké, Vereščagin naučil nás obdivovati se motivům indickým, Ajvazovský a jiní seznámili nás 8 Černým mořem, Julius šl. Payer osvojil si v mužném již věku techniku malířskou, aby mohl štětcem zachytiti scény z památné vý- pravy k severní točně. Děj znázorněný na obraze v Rudoltině vysta- veném není nám podrobně znám. Co na plátně vidíme, jest mužstvo opouštějící lod v sněhu a ledu uvázlou. Co tušíme z výrazu tváří a vyciťujeme z nálady celkové, jest tíseň neblahého stavu a přece zase mužné odhodlání, kterýmž všichni ti členové výpravy jsou proniknuti. Pro energii přednesu a pevnou kresbu — tak souhlasnou s povahou 6ř)2 i2. Tyršova: předmětu — přehlížíme leckterou tvrdost modelace a kožitost karnace, ostatně snad též podmíněnou bílým, mrtvým světlem nad krajinou se rozestírajícím. — Také milovníkům podrobné manýry drobnomalebné letošní výstava poskytne pochoutky, v akvarelu i v barvě olejové, především mezi Vlachy. Jsou to Sylvio Ilotta se svými dvěma studiemi a s půvabným motivem Olej do lampičky pro Matku boží, (J. B. Qu ad roně se Siestou, genrovým motivkera výtečně malovaným a zcela nevšední po- zorovací nadání pro detail prozrazující, Gilardi z Turína s Milov- níkem mědirytin, obrázkem, kdež kolorit, pojetí, jakož i práce štětce jsou charakteristickou ukázkou jedné skupiny nejnovější malby italské. Také Luigi Monteverde sem náleží se svým „Rozkmotřili se." Hrozny, kteréž nám zároveň s tou prací z Lugana zaslal, jsou neméně šfavnaty, neméně přirozeně omženy a v neméně pěkně barevný celek spolu s ovadlým listovím upraveny, nežli vloni a předloním. Je v sálech výstavních jcsté dosti obrazů a obrázků, jež zájem vzbuditi dovedou. Je zde především Opuštěná od Héberta, tak mistrná v karnaci s tím tajemným „sfumato" práce malířské, která Hébertovým malbám zvláštního půvabu dodává. Známe ovšem lepší práce od tohoto mistra francouzského, nicméně i tato ukázka jeho vzácného štětce je nám nevšedně vítána. Je zde malé plátno od Canona-Straširy pky, Danae, nevalně sympatický to oplesk palety a formové mluvy Ruben- sovy. Jsou zde některé pěkné krajinomalby od Baische, Ludwiga, Gudea, Meckela, Schonlebera, Lamoriniěra a j. v. Z nich Karel Ludwig náleží mezi necetné krajináře německé, kteří motivy Alpské dovedou nám učiniti sympatickými. Nemaluje neobyčejné effekty světelné na ledovcích, jichž štětcem rcelně ani nelze vystihnouti, ale spokojuje se zachycením tónů šťavnaté zeleně na úbočí, a hbitě proudících bystřin tlumočením vzduchové nálady, jak za té které doby roční Alpské kra- jině je zvláštní. Adolf šl. Meckel nám podal partii od jezera Mareo- tinského — kus Egypta, v němž není ani žlutého písku ani tvrdě modrého nebe, od něhož bílé skvrny rouch a stěn ostře se odrážeji; kus Egypta se šedou náladou, s mlhou, z níž palmy povzdálí sotva že prozírají — který snad pro tento kontrast s obvyklou barvoskálou orientálních krajin působí na nás s pravdou přesvědčující. Též v přízemních místnostech, kdež ponejvíce akvarely, malby pastelové a kresby umístěny bývají, nalezneme nejednoho vzácného a vítaného hosta. Čítáme k nim J. H. Zuberovy poněkud bizzarní, však zajímavé akvarely krajin z Paříže zaslané, kromě zmíněných již prací Ilottových především dva obrazy od Hanuše Bartelsa, s jehož jadrnou manýrou, světelnou náladu tak znamenitě vystihující, jsme se již na loňské výstave seznámili. Kartony pro okna kaple císařské ve votivníra kostele Vídeňském, jež J. M. Trenkwald, bývalý ředitel Pražské akademie, sem zaslal, naleznou svoji malou obec, která solidní kvality provedeni jejich ocení. Gehrtsovy četné dekorativní malby a skizzy přes intressantní řešení daných motivů zůstaví as širší obe- censtvo lhostejným, ačkoli se v nich — jakož i v skizzách v prvním patře umístěných — jeví silná individualita a nevšední míra vážného chtění uměleckého. Samým předmětem nás blíže zajímá cyklus 34 akva- Výstava krasoumné jednoty v Budolfiné, 6G3 relň — Pohledy z Rožmberka, — kteréž provedl zDámý akvarelista Vídeňský Rudolf Alt, vynikající svědomitým spůsobem práce, každou podrobnost vystihující. Slovanů mimočeských jest v letošním Salonu našem poskrovnu. Slečna Kobilcevá z Lublaně dostavila se s Madonnou, sleěna Doz- nán ská z Krakova s postavou ženskou ve velkých rozměrech v mo- derní světlé manýře provedenou. A. Kozakiewicz zaslal motiv z Tater, dvě drobné, charakteristické figurky — hocha, který děvčeti zabraňuje přechod přes lávku, hubičku mostného při tom žádaje — předmět ne nový, ale s podrobnou pravdou a s temperamentem ryze polským po- daný. Od obou Ajdukiewicžů máme zde motivy jezdecké, z nichž Tadeášova Podobizna arcivévody Albrechta se znamenitě malovanými řadami vojáků v pozadí k nejlepším pracím svého druhu náleží. S přehlídkou domácí produkce jsme brzy u konce. Ani naše ma- lířská omladina, která již po několik let svěžím ovzduším svých zda- řilých pokusů naplňovala první síň výstavní, letos se nedostavila. Od- byla si svoji specielní výstavu na jaře, kde jsme mohli sledovat i stupeň, jehož jednotliví odchovanci akademie dospěli, i cestu, kterou byli ve- deni. Nejstarší generace našich malířů je zastoupena Madonnou na trůně od Antonína Lhoty, dvěma historickými obrazy od Karla Javůrka, krajinomalbami od Kroupy a Waldliausera a akvarelem Bedřicha Havránka, jehož zrak a ruka neochabují v podrobném, ba drobounkém zobrazování skutečnosti : hnědých vláken dřevěného roubení chalup i drs- ného povrchu bílých, olíčených pruhů mezi trámci, žilování tykvových listů v zahrádce a úzkých řásek na sukni statné ženské před stave- níčkem sedící, žlutých lístků slunečnice za plotem i proutí starého koše na zemi s^^ povalujícího. Daleko na jih ku pobřeží Opatije vede nás obrázek Karla Lieb- 8 ch e r a. Nenáleží k nejlepším z těch, v nichž Liebscher zužitkoval své studie, opětovně na březích dalmatských a istrijských konané. Přece však i zde skutečnosti bedlivě jsou odpozorovány tóny měnivého po- vrchu hladiny mořské a skal, jichž příkré, zvětralé útesy jsou barevně tak vděčným motivem. V egyptské krajině Mich. Ilaubtmanna ša- blona effekty barvotiskové připomínající zastírá již téměř nadobro stopy studia skutečnosti. Vzpomínáme na pěkné řecké krajiny, jež umělec před 8 — 10 roky na Žofín posílal, a bezděky porovnáváme. Rádi shledáváme se s krajinkami Půh on něh o, Pražana v Baden-6a- denu usedlého, ač loňská práce jeho byla v motivu zajímavější a v ba- revném držení celkovém individuálnější. Po prvé vítáme v Rudolíině Kugena J e 1 1 c I a, rodáka moravského, / Paříži pracujícího. Vítáme ho ne proto, že krajinka jeho Pařižskou etiketou je označena, že Jettel (či snad Jetel?) při poslední světové výstavě pěkného vyznamenání se dodělal, ale proto, že práce jeho svědčí o solidním studiu nej- lepších vzorů, jsouc při tom ne pouhým opleskem cizí manýry, ale výsledkem vlastního nazírání na přírodu. S Jettelem dostavil se k nám z Paříže jiný ještě krajan, dosud v Praze málo známý Camilo Mel nik, z Mladé Boleslave rodilý. Ener- gické vedení štětce, silně plastická modelace a těžké poněkud tóny, v nichž mladý umělec si libuje, připomínají mistra jeho Bonnata. Při 6(54 -R. Tyršova: modelu, jako jest ten, s jehož podobiznou v Rudolfinu se shledáváme, jest tento Mělni kův spůsob zobrazováni skutečnosti na miste a přivádí plné ku platnosti řízné vystiženi charakteristických rysů tváře. U Le rohových a Jakeschových portrétů a studijních hlav, tím méně pak u Seifertovy obvyklé hlavy dívčí tentokráte čtenáře Osvěty nezdržíme. Museli bychom jim opakovat, co jindy o obou umělcích jsme pověděli. Pokud se týče Protiv od Jaroslava V é šina — dvou to spřežení na cestě se potkávajících, z nichž jedno ladná děv- čice slovácká, druhé dáma v elegantní toaletě městské řídi, — připo- mínají nám trochu hledanou pointou Počátek románu. V celkovém ba- revném držení a provedení jednotlivostí předčí ovšem nad onu práci, jež byla jedna z prvních, kterou Yěšín co malíř slováckých motivů veřejnosti se uvedl. Jeli toho litovati, že Věšín — soudě z nejnovějších prací jeho — poslední dobou často se odchyluje od rázovitého podnětu, s nímž úspěchů tak vzácných se dodělal, tož z druhé strany snad bude toto vyhledávaní jiných látek míti ten účinek, že umělec zas na oblí- benou svoji Slovač se vrátě, s prohloubeným porozuměním znova tam bude střádati studie, jichž čerstvá zásoba před upadáním v manýru ho uchrání. Z řídnoucí české malířské kolonie Mnichovské kromě Seiferta a Věšína jen Ferdinand Vele se do Rudolfina dostavil. Tentokráte s malým obrázkem stařenky, za nedělního odpůldne v tichém rozjímání u okna sedící. Vele je nadaný umělec vážné snahy, jak vloni svým Sv. Vácslavem dokázal, a také tato babička — ač trochu těžká a temná v tónu — je na základě solidního studia malována. Odvykli jsme nyní již tou měrou temným interieurům, že při každém hlubším stínu, při každé tmavé barvě bezděky se namane slůvko konvence. Však ani jasná ma- nýra není vždycky výsledkem studia světelných zjevů skutečnosti, a každý bleděřialově držený neb šedé nadechnutý obraz není ještě pravý plein air. Tak nemůžeme se před Smíchovskou poutí Vítězslava Maska zhostiti jakés pochybnosti, zdali nad povědomým terrainem v skutku toho dne se vznášelo takové poeticky modravé ovzduší. Lehký, pěkně odstupňovaný ten opar viděli bychom raději oživený štíhlými nějakými postavami allegorickými, než prosaickým a velmi reálným ruchem před- městské pouti. Druhý obraz Maškův, slovácký motiv — „Od obecního úřadu tímto vědomost se dává", — je v barevném dojmu prosté sku- tečnosti bližší, ač i tu vzpomínáme na předloňská dekorativní panneaux umělcova s přáním, by opět se vrátil k látce nad jiné přiměřené jeho nevšednímu nadání a jemnému citu pro elegantní tvar a tlumenou har- monii barevnou. Výsledkem potulek za motivy, podle moderního stanoviska malíř- ského malebnými, jsou obrázky, kteréž Trsek a Vojtěch Bartoněk do výstavy poslali. Na Trskovu obrázku S lovem je kamenitý terrain v plném jasném světle dosti zdařile podán. Bartoněk, nezanedbávaje krajinářské části celku, provedl v postavičce pasačky, se založenýma rukama na svahu stojící, vzácně pěkný kousek malby svědomitě pro- pracované a zároveň v tónu měkké a jemně odstupňované. S příjemným dojmem, vzbuzeným obrázkem českého umělce oprav- dově pracujícího a vážně skutečnost studujícího, opouštíme sině Ru- Výstava krasoumné jednoty v Rudolfiné. f)(»5 dolfina. Nezdrželi jsme se tu letos dlouho. Přes vzácnou cenu nejedné práce sem zadané láká nás i poutá mocným zájmem velká a úhrnná přehlídka Českého snažení výtvarného, kteráž na zemské výstave je uspořádána. Příště tam čtenáře Osvěty doprovodíme. České pisenmictvi. Básně. Zapadlé hvczdy, básně Karla Kučery, roztříděny jsou do pěti oddílův : Antické motivy věnovány jsou Jaroslavu Vrchlickému, Legendy Otak. Mokrému, Zpěvy historické Svatopluku Čechovi a Tři štědré ve- čery (vánoční idyla) Františku Heritesovi; pátý oddíl, Epilogem, ob- sahuje dvě básně : znělku Zapadlé hvězdy a hymnu (rčniům. V oné znělce dí náš pěvec: Ve víru světů nadzemských a dálných prý krouží hvězdy věky vychladlé; kdys lily zár, ted ve tmu zapadhs jak slepci žijí ve snách, tužbách žalných. Přeje si snad básník, bychom na jeho sbírku — Zapadlé hvězdy — s tohoto stanoviska hleděli? To bychom neradi; neboť si ho příliš vážíme. Jeho poesie věru nejsou světla vyhaslá! Zakroutíme tedy úsměvně hlavou a podrobíme jiný úryvek z téže básně malé úvaze „Kdo hvězdný třpyt je slávy tvé, má vlasti?" Kde? V našich srdcích a v srdci každého spravedlivého. Světlo nehasne, když kolem něho dělají tmu. A vždyť nad námi, kolem níls i v nás žije duch, jejž hymna „Géniům'* oslovuje: Ty jako Noc zbuduješ nám lodi, že k žití opět v ráj nás doprovodí — snu, ideálu kotva, palubíi. Antické motivy uvedeny jsou prologem. V něm vyslovuje básník ústy Thorwaldsenovými kus poetického vyznání : „Ó Hellado, tys hvězdice má jitřní! již cestu znám v te okeánské pláni, jež umění se zve, ty nesmrtelným klasem vše dosud živíí, třeba sterým věkem nás vzdálena jsi, jako prostor livězdný, tvůj pai)rsk i)iec i cas proběhne bezdný. 'iys l)íečtan živý lidstva nad propastí, neb jeli umění, ty kojilas je mlékem, a krása jeli, ty jsi její ěástí! . . .** Zajisté, převeliké bylo hellenské výtvarnictví. Vzdělalo se orientem a pracovalo po svém, po hellcnsku. Co činil Michel Anjíelo? Vzdělal se Helladou i římskou antikou, ale po svém, v duchu své doby, v duchu vlaské renaissance. Thorwaldsenovi druhové nemají tedy, hledímoli k volbě látky ^ tak zhola nepravdu, když jej upozorňují: Svět antický jen stupeň ku oltiíri, na cesté k božství, jehož v budoucnosti duch lidský stihne . . . OfiO F. Zákrejs: A dále: jsme v příboji, nuž nakloňme se uchem k dnům přítomným, v nichž cválá naše žití a obraznosti naší vlnobití .... Thorwaldsen zbledne příšerně a rozbije Jasona. Ale za nedlouho shledá významnou pro sebe příhodu: Z Jasona hlavy pohozené v prachu jak z úlu hlubin roj vceliček vzlétá. V prach klesá mistr: „Zapadlého svéta to pozdrav nesou s Hymettu mi včely.** Myslím však, že by jej byly stejným spůsobem přinesly, kdy by tam místo hlavy Jasonovy byly hlavu dánského bohatýra našly. „Léto" po- ukazuje k tomu, že poesie — právě jak ApoUinova matka — nejjistější útulek nalézá v chýších. „Sapfó" licí nám v antických metrech staro- řeckou básnířku, jak ve spěchu ryčném chvátá za Orfeovou zlatou lyrou, by se jí zmocnila, až i „s Leukadské skály do tůně vln mořských" upadá. „Nioba" má býti dotvrzením názoru, že bohové s Diem v čele umělcovi třebas i hrdopýchu promíjejí, ale že umělec (Skopas) nad slavný zvuk svého jména zdar uměny své (krásu Niobiny sochy) staví, „Zeus" provádí Xeronovi důkaz, že umělecké dílo (Feidiův Olympský otec bohů) nad bohy jest nesmrtelnější. „Pindar" seznává, že smrt bez žalu je dle míněni bohů nejvyšší dar božský, že však větším darem jest věhlas básnický, základ nesmrtnosti. Delší básní jest „Héra a Pan." Pan obejme a zlíbá Héru, a rozhněvaná bohyně potrestá jej za to tím, žeť ústům jeho hlahol slov i písně odejme. Pan němý jest, bůh a srdce přírody. Ale ne na dlouho — uzří Héru Polykletovu, a její krása vrátí mu hlas i píseň. Krása uměny je mocnější než bohů hněv. „Antická vása" probudila v básníkovi přání, by dávný vítězný duch český povstal a jako Herkul obří rukou zničil Pygmíeův nynějších rod chabý, trpa- sličí. „Poslední symposion" je symposion Olympský ch bohů, hody před jejich zánikem. Zánikem jich všech? Nikoli: Afrodita (Láska) je si svou věčností jista. Tím uspokojen v úsměvu zemře Sofokles ; nebof jeli láska nesmrtnou, je nesmrtnou také poesie. „Epilog" („Konstantin") vyslovuje myšlenku, že náboženské názory se mění, ale uměna zůstává : že podoba Kristova povstala tím, že z Konstantinova nařízení ve skráň Trojského Apollina vetknuty byly Golgatské hřeby Ježíšovy. — „An- tické motivy" pohybují se sice v méně rozsáhlém kruhu, ale kolem jasného středu ve formě svítivé, ladné, vyspělé. Kdo volbu odlehlých, akademických látek plné neschvaluje, kdo bližším, národnějším látkám přednost dává, není proto ještě oprávněn, odmítati umělecké dílo aka- demičtějšího původu, jeli skutečně umělecké, byť bylo o jeden půvab chudší. V :é(o příčině byli tedy Thorwaldsenovi přátelé v chybě. Druhý oddíl knihy začíná „Vánoční legendou." Dle básníkovy supposice složil a podává nám ji Sinajský mnich Basil jak obraz i doklad k Vergiliovým slovům : omnia vincit amor. Ano, láska bez boje překonává vše, i dábla, jehož by sám archanděl Michael jen bojem utkati mohl ; láska zosobněna jest Mojžíšovou vdovou Seforou, a předmětem boje má býti Mojžíšova mrtvola. „Pomník sv. líedy" je rovněž úlomek ze zašlé doby. Pomníkem tím stane se mladý mnich, rouhající se víře starého, slepého, marně smrt na sebe volajícího v české pisemnictvi, — Bánne. fiO? mnicba IJedy, že teprv tehdy umře, až skály promluví ; víru Bedova se splní, a mladý mnich zkamení. ,,Fra Giovanni da Fiesole" jest umě- leckou legendou. Proč obdržel zbožný mnich Giovanni příjmí Fra Ange- lico? Měl na svůj obraz vymalovati Kristův božský obličej a v něm vysloviti žal, slávu i lásku: tu dle zvyku svého zamyslil se, a si)írí duši mnichově zdálo se, že sami andělé Kristovu tvář v obraz vdechli. Mnich procitne . . . O boží zázrak! snění vyplněno! tvář Krista chví se žárnrm na obraze. Nejsvůdněji vábí nás k sobě oddíl Zpěvy historické. Vždyť vidíme na první pohled, že je z domácích motivů vytvořen. Verše „Na Zbra- slavi" freskovým slohem vypravují nám o mladistvém klášterníkovi, jak se dozvěděl, že matka jeho, dívka Korandou svedená, v šílenství „se v i)ropast vrhla se skal" a že otec jeho v řadu husovských proroků šel ; i slibuje si mladý šlechetný Zbraslavský mnich v modlitbě ke Kristu : syn otce najde, otec svého syna a s milostí tvou velká jeho vina jak černé mračno vejde do červánků. A skutečně, syn setká se s otcem, ale s otcem, který uprostřed Husitů, Zbraslavský klášter vybíjejících, ke zhanobení královy mrtvoly vyzývá : tu mnich opře se mu, a Koranda odkáže jej, nepoznaného syna svého, na hranici. To nebyl Tervánek, jenž svitnul k ránu, — to Korandovi klášter na Zbraslavi na cestu svítil jak sloup velký, žhavý. „Svatovácslavská koruna" obrazí nám předrahého našeho Karla IV., kterak se o to rmoutí, že jeho choť Blanka na dohotovení nové krá- lovské koruny zlatý vínek sv. Vácslava vydala: ule světec upokojí markraběte ; vždyť jemu — ochránci vlasti — kolem hlavy zářivější koruna, ncsmrtně skvělá svatozáře vzplála : vroucí láska českého lidu. „Kříž Božetěchův" jest básníkovi symbolem kříže potupného, jejž po dlouhý věk český lid ponese, až jej slovanská mluva osvobodí. Po- dobně časovou pointu má také „Sedlecká Iciíeuda." By nabyl zraku, rovná ve známé nám všem kostnici starý slepý Sedlecký mnich ka- cířské kosti v oltář, v lustr, v erby; chce jo v poslušenství Páně uhnísti, avšak marno všechno úsilí: praotců kosti z hrohů země živé spějí zase s palcáty, vozy jejich pfida hučí temné — to den pomsty, to den odplaty. A mnich mrtev klesá pod hromadou lebek a hnátů. Čteme dál, a co slyšíme, jsou příbuzné zvuky. „Strážný duch" vede nás ochotné čtenáře do Slezska, do Přerova, do Brandýsa nad Orlicí : na známé ctěné místo v Loukoti, na bývalý bratrský hřbitov, kde se nalézala i hrobka Že- rotínů s pohřbeným tělem slovutného Karla. Uod rodu svěřuje stráž nad touto posvátnou tvrzí mrtvých blahoalavenců ; jednou v ni však vniknou lupiči, a strážce, zbožný stařce, odžene je voláním, že v po- pelnicích těch dlíme duch praotců, který stěny svého žaláře zvrtne, láj vymrská a znova vztýčí slávy oltáře. 6()8 F, Zákrejs: Nové písemnictví. — Básně. „Tři štědré večery" jsou tři farářovy upomínky: na dobu žá- kovskou, na dobu rajské lásky a na den matčiny smrti. Matka přiměla ho, že místo lásky k ženě zvolil jinou, vyšší, povšechnější lásku — lásku k otčině, k ohroženému českému lidu, jeho lásku láskou i vděkem od- měňujícímu. I modlí se básník: „Betlémská noci! posle lásky boží! — v zem otců mých déšť lásky nasyp květá!" Kde mešká tento déšť? . . . Kučera básní mluvou na výši protříbeného vzdělání držené. My- šlenky a pocity řinou mu ze srdce, mají bohaté vzezření. VJude pěje vám osvícený, vymýšlející poeta svým osobním spůsobem. Také za jiné osoby se jím pronáší, tak že neindividualisuje. A jako v ho- vorech, tak i v celé sbírce jako by zněla táž dominanta. Ale je to celkem znění zvučné, střídáním všech samohlásek docilované. Jenom někde zaráží nás tlum souhlásek neb i zbytečná licence. Přál bych si, abych se mohl co nejdříve v nové básníkově knize dočísti, jaký by to mělo výsledek, kdy by Kučera svoji obratnou a pilnou ruku realističtějšímu, méně upjatému, méně stejnozvukému, látkám i postavám přispůsobenějšímu směru podal. A směl, ano měl by to, aniž by s idealistického stanoviska sestupovati musel. Pisne Závisovy od Jana Červenky, ve skvostném illustrovaném vydání vyšlé, jsou spisovatelem Eugenu Kaldararovi, jeho druhu, věno- vány. Proč ten název*? „Píseň úvodní" rmutně odpovídá: „Dnes všemi za- pomenut čekám," dí blaženější kdys, ale nyní na zříceniny svých velikých snův a smělých tuh patřící básník, „kdy čas mou slzu zarovná, jdu na smrt. Závis malomocný." Kniha je ze tří skupin složena: prvá slově Ktis života. Pěvec miluje paní krásnou, svoji „královnu," ale doba roz- loučení hlásí se, a srdce pěvcovo zmírá, i píše jí básník ze Sychrova o své lásce, a píše jí opět, až i odpověd obdrží o třech útěšných, slitovných, beznadějných slovech : „Zanechte vše budoucnosti!" Konec, konec všemu ! — Druhá skupina, Trilky, hobluje víře v „pessimismus duší." Več máme věřit? Več doufat? V nic! Umíráme samou nadějí. Život žádá od nás chabost ! a zase chabost ! Všude zeje prázdno, mdloba, temno, bídná hmota, bídný klam : a Kristus nepřichází. A přec ! — zas a zase loudí se v srdce naděje s touhou po troše lásky, se sny o krásné paní. Dvou očí soucit k útčíie nám staří, ať slzy bolesti se v řasy tlačí . . . A človčk umírá a — usmívá so. Kdežto první skupina čtyřřádkovými trochaickými slokami a druhá sku- pina pozměněnou jambickou znělkou složena jest, nalézáme ve třetí, názvem Físnč nadepsané skupině sloky rázné, ale ponejvíce též jam- bicky míněné. Básník v nich poznává, kterak „padá rozum, promluvili srdce, a kterak srdce velkým činí žena." A přec nebyla jeho láska nežli svit luny na listy strhané a na květy citu v prachu zašlapané. — Červenka projevuje cit upřímný, vřelý a hluboký, jeho myšlenky jsou nehledané, jeho sloh plný, nestrojený, ohebný, a tvrdší jen tam, kde větu z řádky do řádky přesmykuje. r V ^ « ft. I8di. čís. 8. O S VE TA Jan Svatopluk Fresl. K stolfitó painátco narození jeho podává Alex. Jo8. Bernard. I. Rod. Studia. Počátkor^ činnosti (1791—1818). ř hodné propovodél Pelzel, že snáze jest psáti životopisjy mužů, kteří ve stoletích dávnějších působili, nežli oněch, kdo před sto lety zemřeli. To možno říci i o Preslovi : velebíme jej, cítíme, "že . budujeme na základech od něho položených, ale dosud nikdo nepokusil se, aby zevrubněji vypsal život a zásluhy jeho. Tím stalo se, že nyní mnohé stránky života jeho zahaleny jsou mlhou, již roz- ptýliti sotva komu již se podaří. Bádal jsem po šest let, pilně prozkoumávaje všeliké zprávy, jež k životu a působení Preslovu se vztahovaly. Ale některé prameny (a to nejvydatnější: korrespondence Preslova, jednání jeho v Matici a j.) dosud pro okolnosti nepříznivé mnou vyčerpány nebyly. Pakli přece přes tuto neúplnost odhodlal jsem se práci svou veřejnosti podati, činím tak jednak proto, aby osvěžena byla památka muže, jenž věrně sloužil národu svému srdcem i rozumem, jednak nutká mne k tomu letošní ročnice stoletých narozenin Preslových. — Rod, z něhož Jan Presl vzešel, přistěhoval se do Čech z Elsaska. Tradice o tom zachovala se sice v rodině, nemožno však přesně usta- noviti, v kterém roce staly se rodu tomu Čechy novou vlastí a Praha novým domovem. Nemůžeme ani bezpečně pověděti, zda děd našeho Jana (naroz. 1705, zem. 1751) vyhledal nové vlasti, či zdali již ně- který z předků jeho zvolil Prahu za své bydliště. Otci Janovu Jaku- bovi (nar. 17H0) byl dvacet a jeden rok, když osiřel; vyučen byl řemeslu špendlíkářskému. Stav se Pražským měšťanem oženil se v po- kročilém věku (maje let 40) — ačli snad nebyl v těch letech bezdětným OSVĚTA 1891. 8. 43 070 ^- «7. Éernará: vdovcem — s Terezií Strakovou. Z manželstvi toho vzešlo šest dítek : Anna Markéta (nar. 1780, ovdověvši po Brunnovi po druhé provdána za Petra), Josefa Magdalena (nar. 1782, provdána za Schneidra), Fi- lipina Terezie (nar. 1784), Johanna Antonie (nar. 1788), Jan Evang. Leopold (nar. 4. září 1701 »), Karel Vácslav Josef (nar. 17. ún. 1794.^) Prvé dvě dcery narodily se v domě, jenž tehdy označen byl íííslem 215 — I., ostatní dítky všecky narodily se v domě č. 214 — I., jenž později (as r. 1813) označen byl číslem 470. Nyní jest to dům č. í) v Sirkové ulici. Zajímavo jest, že v onom domě, v němž zrodily se prvé dvě dcery („u červeného srdce," č. 471, nyní č. 8) v IG. sto- letí byla Veleslavínova knihtiskárna, v níž kromě jiných znamenitých knih českých tiskl se i český překlad Matthiolova proslulého herbáře. V samém sousedství domu toho po dvou staletích sepisován rovněž proslulý herbář prací Jana Svat. Presla a hrab. Berchtolda! Rodič&m Preslovým patřily nejen ony dva domy, nýbrž oni při- činlivostí a moudrou hospodárností nashromáždili obsáhlé jmění, tak že nejen mohli oba dva synové oddati se na studia, nýbrž ze slušnélio odkazu po rodičích mohly žíti i dvě dcery, Terezie a Klára, kteréž se neprovdaly. Kterak zvláště syn Jan jinění po rodičích zděděného užil téměř naskrze ku podpoře vlasteneckých podnikův a k vydávání spisů svých, na místech příslušných se zmíníme. Jan Presl narodil se v měsíci září onoho památného roku 1791, kdy v Praze Leopold II., císař rakouský, korunován byl za krále če- ského; tehdy byla „vrácena Čechům koruna,^ jež od dob Marie Terezie císařovny (174H) ve Vídni uložena byla. Na osiřelý stolec královský zasedal znova český král. Temná noc zmalátnělosti, jakáž zahalovala národ český po vládních nařízeních z posledních let císaře Josefa 11., rozednívala se znenáhla v jitřní Červánky naděje, když k žádosti stavů českých zřízena byla r. 1792 stolice jazyka českého na univer- sitě Pražské, a když rok po té (13. března 1793) jal se o jazyku Svatovácslavském vykládati na téže Škole vysoké Martin Pelzel, cti- hodný již kmet. Avšak vřavy a bouře válek francouzských, jež po dvacet let zmítaly říší rakouskou, byvše několikráte jen nedlouhým v pokojem přerušeny, zapuzovaly znova z Cech spásný onen den nového života národního. V tato nadějná a zase bouřná léta připadá mládí Preslovo. Z oněch dob, kdy Presl chodil do obecné školy, nedostalo se nám nijakých zpráv. Dr. Vil. Weitenweber '*) vypravuje sice, že otec ustanovil Jana, jako staršího syna, aby po něm ujal a spravoval špendlíkářskou dílnu, ') Pokřtěn byl 5. září od V. Jana Straky, matčina bratra, jenž byl kaplanem u sv. Haštala. Pii křtu mu kmotry byli: Vátsl. Kulhánek, mčšťan, a Anna Fischerova, měsťaiika. ') Za výpis z matriky díky uctivé vyslovuji panu dr. Ed. Knoblochovi, hlav. farái-i Týnskému v Praze. \) Dr. Vil. \Vcitenwel)er napsal dva životopisy Preslovy, podle nichž se- psány jsou všecky ostatní, které dosud vydány byly: v Živé r. 1853, pak v pamétn. siůsecíi král. české sijolečnosti nauk r. 1854. I nám bylv zá- kladem, (ož tuto upřímné vyznáváme. Ač v nich tu i tam jsou mylná datíi, přece chovají v sobe mnohou díiležitou poznániku a zajímavou zmínku. Jan Svatopluk Presl. 071 a Jan že tomuto osudu ušel jenom malou lstí matčinou, že by byl k řemeslu přiliš slab; a ježto matka chtěla z něho míti knoze, dán byl prý k její přímluvě na studia. Ale zprávě této nepříliš věříme. Spise zdá se býti pravdě podobnější, že rozhodoval tehdy ujec Janův, P. J. Straka, jenž v té době přidělen byl k arcibiskupské konsistoři. Když 12letý Jan Presl počínal studia na pymnasiu piaristskcm, učeno bylo na ústavě tom dle nařízení vládního ze dne 10. srpna r. 1775, vedle něhož studia pymnasijní na místě někdejších šesti tříd rozdělena byla na tříd pět. První tři ročníky sluly grammatikální, posledním dvěma ročníkům říkalo se „cursus humaniorum. '^ ') Vyučo- váno jednak předmětům hlavním : náboženství, latině a literaturo, jednak i předmětům vedlejším : řečtině, mathematice, počátkům fysiky i přírodopisu, dějepisu, zeměpisu i statistice. Dne 1(). v měsíci říjnu r. 1802 stal se tedy náš Presl princi- pistou. Třídním učitelem prvního ročníku („iníimae classis gramma- ticae") byl P. Leonard Skurský. Bystré mysli, výborné paměti a usi- lovné líilnosti Preslově podařilo se přemoci mnohé překážky, a to si)ůsobem tak skvělým, že již v prvém pololetí i z prospědiu i z pil- nosti i z mravů dostalo se mu známky nejlepší. Není sice jméno jeho zaznamenáno mezi žáky, kteří byli „praemío donati," avšak počten byl k oněm. kteří taktéž odměny si zasloužili („praemio donari me- ruerunt"). Ani v druhém ročníce nezdařilo se mu, aby dostal se mezi „scholae principes," ač i tehdy měl nejlepší známky. Radost ze šCast- ného výsledku studií zkalena byla záhy hlubokým zármutkem : 10. února r. ISO i skonal Preslovi otec ve věku 74 let vysílením. Smrt otcova zajisté byla příčinou, že Jan osvobozen byl od platu školního (12 zl. stříbra), a to od třetí třídy až do konce studií ř^ymnasijních, jež skvěle dokonal r. 1S07.-) Češtině na říyninasiu Novoměstském nevyučoval nikdo až do roku 1H17, kdy se jí tam teprve vyučovati jali z nařízení gubemiálního (21. dub.); na gymnasiu Staroměstském vyučoval češtině již od r. 1S02 Kar. Ign. Tham. Z gymnasijních profesorů, jichž Presl žákem byl, žádný nezůstavil po sobě čestné jíamátky v dějinách znovuzrození ná- rodu našeho; žádný z nich nevznítil asi v Preslovi nadšení a uvědo- mění vlasteneckého. Vychován jsa v dílně řemeslnické již od útlého mládí všímal si Presl nejen řemesla otcova, než rád pobýval i v dílnách otcových přátel ; bedlivě na vše se vyptával a z drobných výzkumů svých na- střádal si nemalých zkušeností. K této zábavě dětských let přidružila se záliba v přírodopise, a obě tyto náklonnosti utvářely znenáhla v mysli jinochově životní dráhu. ') Juiiginannova Historie liter. Česko, 2. vyd. str. 348 a násl. — Programm des k. k. (Icut. Neiistadter Staat.s-(ryiniiasiiims zii Prag, 187H. Článek prof. Jos. Dejla o dějinách toho ústavu. ^) Profesory jeho byli: ve 2. roč. OsvaM Schneider, ve 3. ror. Florian ('hytil, ve \. roť. K^rid. iMiiller, v 5. ror. Marianus Fnink. V katalozích psán jest „Presl" i „Přesel" (tak i otec jeho se psával). My zachováváme první spiisob i)saní, ježto v ninžnéni věku tak s(» vždy podpisovával. 43* 072 -4. J. Bernard: Častý pobyt Preslňv v rozličných dílnách řemeslnických byl však pro vnímavou mysl jinochova i jinak důležit : stýkaje se s řemeslníky, nemohl cizotou nasáknouti tak, jak zvykem bývalo v rodinách méně sousedských. Právě takto poznal mohutnost živlu českého, a proto asi nikdy nevstoupilo mu na mysl, aby jinak vzdělával rozličné praktické nauky nežli po česku. Poznání to utvrzeno bylo v něm, když do rukou se mu dostaly první plody probouzející se literatury české, z nichž za* jisté vlastenecké i důtklivé rozpravy v prvním svazku Hlasatele (Úvod a o lásce k vlasti od Jana Nejedlého, o jazyku českém od Jungmanna) vzbudily v něm vlastenecké city neméně vroucí nežli v Řafaříkovi a Palackém. Spisy a překlady Vojtěcha i Jana Nejedlého, Puchmayerovy, Hněv- kovského, vlastenecké noviny Krameriovy posilovaly mladistvé nadšení, budily v Preslovi lásku k mateřštině tak mocnou, že již tehdy odhodlal se, že posvětí rozkvětu jejímu všechen život svůj. — Na universitě Pražské utichl jarý ruch, jenž vznícen byl krátce po zrušení řádu jezuitského, kdy lahodnou íečí mysl mladistvou roz- něcovali a povzbuzovali zástupcové filosotie anglické, francouzské i ně- mecké, Aug. Mcissner a Karel Seibt. Učení tilosotické r. 1805 znovu bylo upraveno a rozděleno do tří ročníkův ; ustanoveny byly předměty všechněm posluchačům společné a zvláštní předměty pro příští poslu- chače práv, lékařství i theologie. Příštím lékařům poslouchati bylo výklady o všeobecném přírodopise a řecké filologii. Mezi vedlejšími předměty (esthetika, dějiny filosofie, umění i věd, nauka o antikvitách. numismatika atd.) byl také jazyk český, jemuž v letech, kdy Presl studia filosoHcká nastoupil, učil proť. Jan Nejedlý, té doby spisovatel nejplodnější a vlastenec nejhorlivější, jenž tehdy právě jal se vydávati svého Hlasatele (r. 1806), provázeje ho slovy tak vroucími, že i nyní, po SO letech, nelze jich čísti bez pohnutí.') Prospěšně působily v ušlechtční povahy tehdejších filosofů nábo- žensko-filosofické výklady Bernarda Bolzana, ideálního lidumila, vele- bystrého filosofa i mathematika. Povaha Preslova, od mladosti naklo- něna jsouc ke všemu vznešenému, výklady zbožňovaného profesora ještě se tříbila a ušlcchťovala. Kromě profesora mathematiky Jos. Lad. Jandery (jenž od roku 1805 byl nástupcem vlasteneckého Stan. Vydry), nižádný z ostatních profesorů Preslových na filosofii neproslul v dějinách probouzejícího se národa českého. Naopak profesor logiky, metafysiky, psychologie i při- rozené theologie Frant. Němeček neblahou zůstavil po sobě památku jako neúprosně přísný censor českých knih. I dva kollegové a přátelé Jungmannovi z Litoměřic stali se učiteli Přešla na filosofii: Alois Klár, šlechetností i lidumilností pro- slavený, vykládal řečtinu, a Karel Titze, o němž dí Jungmann, že byl rozumem výtečný, učil všeobecnému dějepisu. Konečně byl Preslovi profesorem fysiky dr. J. Schmidt. Pokud výklady profesorů tuto uvedený^^h poutaly k sobě mysl mladistvého filosofa našeho, pověděti nám nelze, aniž dopátrati se nám ') V. Zol(>ný: Život Jos. Juiijimaniia, li. vyd., str. 56. 'htn Svatopluk PresL 673 podařilo, jak ve vědách tčch prospěl. Tužby jeho nejvíce as ukájeny byly přednáškami prof. Jana Ghrist. Mikana ze všeobecného přírodo- pisu. Učený Mikan proslul zvláště v botanice a entomologii, a kterak pásobil příklad učitele v horlivého žáka, nejlépe z toho vysvítá, že Presl za dob studií filosoíických oblíbil si právě tyto dva obory. Filo- soíicko-botanické přednášky prof. Jana Novodvorského, jež v letních semestrech konal v zahradě hraběte Kanála, rozšiřovaly vědomosti Preslovy zvláště po stránce praktické : určovány rostliny domácí i cizo- krajné, jakýchž hojně skýtala účastníkům přednášek zahrada hraběte botaniky milovného. Horlivostí a vědychtivostí vlastní jsa veden, podnikal sám i se svým bratrem Karlem, o tři léta mladším, vycházky nejprve do okolí Pražského, pak i do vzdálenějších krajin českých, pilně sbíraje rost- liny i hmyz. Šťastnou náhodou seznámil se s Yácslavem Seidlem, úředníkem státní účtárny, jenž vedle prací úřadu svého již drahnou řadu let — působilť kdysi i v Sušici — horlivě zkoumal květenu českou a v těch dobách zvláště dal se na výzkum květeny okolí Pražského. Se sběra- telem tímto, o vlasteneckou květenu velezasloužilým, jenž tehdejším mladistvým botanikům českým rádcem býval i vůdcem, jako jím byl později Filip Maxm. Opic, oba bratři záhy vešli v přátelské 8tyk> : docházívali k němu za poučením, podávali mu k revisi rostliny, jež na vycházkách nasbírali a sami určili, v jeho průvodu konávali i bota- nické vycházky. Zvláště šťastnou byla pro bratry naše vycházka do okolí Štiřímského (v Plzeňsku), kde nejen přehojně rostlin nasbírali, nýbrž i nalezli travičku, jíž sami určiti nedovedli. I donesli ji k rádci svému Seidlovi, jenž ji však také marně určoval, až konečně shledal, že to docela nový rod trav, do té chvíle ještě žádným botanikem ne- popsaný. I pojmenoval ji „Coleanthus subtilis". Nález traviny této byl prvním botanickým objevem bratři Preslův. Čím hlouběji se pouštěl Presl do studia, tím jasněji poznával, že nestačí mu jediné znalost latiny a němčiny, nýbrž máli studia oblí- bené vědy přírodopisné nejzdárněji pěstovati, že mu třeba cvičiti se i v jiných jazycích. I chopil se s důrazem a vytrvalostí sobě vlastními studia francouzského, anglického i vlaského jazyka, a to jednak účastně se výkladů na filosofii konaných, jednak i soukromou pílí a četbou hledě nabyti žádoucí obratnosti. Avšak mysl vlastenecká za příkladem spolužáků nespokojila se pouze jazyky cizími, neslovanskými : Presl snažil se poznati i jazyky své mateřštině příbuzné, a to především polštinu; k té přidružila se později ruština a jazyky jihoslovanské. Jazyky ueslovanské měly mu býti zdrojem pokroku ve vědách, jazyky slovanské měly mu býti pramenem vody živé, jíž svlažovati hodlal úhor, jakému do té doby podobala se literatura jeho mateřštiny. — Tak urovnával si IDletý Presl dráhu životní. Odhodlav se vstoupiti na studia lékařská neměl Presl v úmyslu státi se lékařem praktickým, nýbrž zvolil studia ta pouze z té příčiny, že jedině skrze ně mohl tehdy dosíci cíle, jejž v mysli dávno si osnoval : státi se někdy profesorem věd přírodních buď na ústavu filosofickém nebo na universitě. (i 7 4 A. J. Bernard: Lékařská fakulta roz(J(^Iena byla již od r. 17S4 v pět ročníkův. Preíjinéty rozděleny byly ve dvó skupiny: pro l('^kaře a pro ranbojiče. Postup, jakým sobě poslucbaci jiřednioty niéli voliti, byl přesné přede- psán a určeny byly i kniby, jež mely býti základem přednášek. Jen některé předměty vykládány byly v latině, většina po němečku, ja- zykem českým vyučováno pouze nauce o porodnictví. Koku LSOS nově byla zřízena stolice právního lékařství a r. 1811 oddělena byla chemie od botaniky, kteréž obě discipliny po tu dobu vykládával jediný i»ro- fesor. *) Koku 17ÍH) založená všeobecná nemocnice a s ní spojené jiné ústavy lékařské výborné poskytovaly poaluchacám příležitosti, aby řádně cvičiti se mohli i v lékařství praktickém. I pěstovány vědy lé- kařské na univers! pražské tak zdárně, že za císaře Františka I. i Ferdinanda Dobrotivého fakulta Pražská proslula i za hranicemi říše rakouské. Profesory Preslovými byli vesměs mužové v oboru svém zname- nití a téměř všichni vedle prací povolání svého pilně se zabývali i vé- dami přírodními. V prvním ročníce za rektorátu dr. Jos. Kottenbergra vykládal o všeobecné pitvě dr. Jan Jiří lig, jenž právě tehdy (r. 1808) povolán byl na universitu Pražskou z Vídeňské c. k. akademie Josefovy, kdež býval protektorem.'^) Učenec tento byl nejen věhlasným učitelem, nýbrž i výborným entomologem. O zoologii a mineralogii přednášel dr. Josef Mayer, jenž menšími články přírodopisnými přispíval do spisňv učené společnosti Pražské. Dr Christ. Mikan, jehož výklady poslouchal Presl již jako filosof, byl mu i nyní profesorem botaniky, zastávaje onemoc- nělého a stářím již sklíčeného otce svého. V drahém ročníce byli Prosloví profesory dva vědci znamenití: dr. Jos. Kottenberger a dr. Jos. Christ. Freissmuth; onen zvelebil „anatomický theater", jsa profesorem vyšší anatomie a fysiologie, jež latině vykládal ; tento byv profesorem chemie zjednal si platné zásluhy o zřízení chemických laboratoří a sbírek příslušných. V třetím ročníce poslouchal u prof. Vavrucha všeob. pathologii, semiotiku, materiam medicam latině ^), u dr. Kottenbergra nauku o ne- duzích očních, u dr. J. Oechiho chirurgii a u dr. Ant. Jungmanna porodnictví (česky). Ve čtvrtém a pátém ročníce účastnil se Presl výkladů dr. J. llogra o speciálně therapii vnitřních nemocí a o nauce praktické (v latinské řeči), dále výkladů dra Tógla o nauce zvěrolékařské a konečně vý- kladů mladistvého dr. Ignáce Nádherného o státních vědách lékařských.*) Dokonav studia, ihned podrobil se (r. 1810) předepsaným dvěma zkouškám přísným a ačkoli po všechnu dobu studií universitních za- ') Před r. 1775. obě discipliny (chemie i botanika) spojeny byly se stolicí medicínsko instituce. ') Zůstavil v kaliinetě pitevním zdai'ilc praeparáty, vymohl, že vystavena l)rostranná posluchárna i zvláštní síň pitevní. Zemřel v Praze 24. února lt^'ái}. Jeho n;ístui)ccm byl proslulý prof. V. Holidálek. *) Nauka o prostředcích lečivýcli. *) Data tato, od dat Weitenwebrových poněkud odchylná, sestavili jsmt* dlo výpisku z matriky doktorů; výpisek laskavě sprostiedkován byl od prof. dr. F. Studničky. Jan Svatopluk PresL (575 býval se téměř výhradně védami přírodními, přece skvělým výsledkem ukončil i medicínská studia. Téhož roka dne 24. srpna obhajoval učenou svoji disertaci obsahu botanicko-farmakologického : ,,De generís Lauri speciebus in oificinis medicis usitatis,'' ') načež dne 27. povýšen veřejně ve veliké síni Karolina za doktora lékařství.*) Tehdy již připojoval k jraenu svému — jakož i jiní vlastencové učinili ku pobídce Jos. Libosl. Zlej^lera — vlastenecké jméno Svato- pluk. Od té doby psával se pak stále: Jan Svatopluk Presl.*) Dokonav studia přípravná, oddal se vší myslí i nezlomnou vy- trvalostí na studia věd přírodopisných i technologických. Záliba jeho přešla i na mladšího bratra Karla, jenž nadán jsa neobyčejnou bystrostí ducha kromě oborů vědeckých pro gymnasia a filosofii předepsaných znamenitě prospíval i ve vědách přírodních a tu zvláště v botanice. Jak horlivě oba bratří botanikou se zabývali a jak ve vědě této valně pokročili, zřejmo jest z podniku jejich obapolného. Již roku 1812, kdy Svatopluk ve druhém roce lékařství studoval, jali se 21 lety Sva- topluk a 1 Slety Bořivoj vydávati herbář sušených a na papír přilepo- vaných rostlin tajnosnubných : „Vegetabilia cryptogamia Bohemiae ex- siccata." Vydávali jej po svazcích o 25 exemplářích (za 2 zl. v. č.); v březnu 1812 vydali první svazek, a ježto dostalo se jim pochvaly a uznání, pokračovali horlivě v díle začatém a vydali O svazků ve lhůtách šestinedělních. Podnik mladistvých botaniků měl v onu dobu tím větší váhu, že tehdejší botanikové čeští všímali si pramálo rostlin tajnosnubných, a snad jedině Sýkora a Opic studiemi jejich zevrubněji se zabývali. Jaký byl rozsah herbáře toho, které třídy, řády atd. obsa- hoval, zda obsaženy v něm veškery řády českých rostlin tajnosnubných, a zdali snad vydávání jeho přerušeno — pověděti nám bohužel nelze, ježto nikde ani herbáře toho ani výpisu nějakého o něm dopátrati jsme se nemohli. Velice vhod přišlo Svatoplukovi vypsání konkursu na stolici pří- rodopisu a technologie při filosofické fakultě ve Lvově. Bylť tehdy (r. 1815) v posledním ročníce studií universitních. Touhou po místě podobném pohádán, podrobil se zkoušce z přírodopisu i technologie. Ačkoliv výsledek zkoušky byl skvělý, přece nedostalo se mu onoho místa ; práce však jeho na zmar nepřišla : po dvaceti letech mohl ulo- žiti tyto výzkumy a zkušenosti své, valně ještě rozhojněné, ve svém l)rostonárodním učení o řemeslech a umělostech. — Jakmile nabyl Presl hodnosti doktorské, zvolil jej sobě tehdejší profesor zoologie a mineralogie na Pražské universitě Frant. Xav. Berger svým asistentem. V úřadČ tom potvrzen byl i gubern. dekretem (7. října IšKI) a vykázán mu roční plat 400 zl., poněvadž nebylo pro ') Dosud marně jsme pátrali po tomto spisku. Dle Weiteuwebru vydán byl v Praze r. 1816 (46 stránek v malé osmerce). ^) Za univer. kancléře a Pražského arcibiskupa Vácsl. Leop. ryt. Ghluni- (^anského z Přestavlk, za rektora proť. AI. Mart. Davida, za direktora fakulty dr. Ign. Matušky, za děkana dr. Jana Vácsl. Ilavrlíka. Promo- torem byl prof. dr. Ondřej Vavruch. *) Jméno to zvolil si snad již za dob studií íilosofickýcli. Bratr jeho Karel psával se Bořivoj. Viz Rybičkovy Přední křisitole^ str. 172. 676 A, J, Bernard: něho bytu v budově universitní. Úřad ten mu poskytoval dost příleži- tosti, aby mohl zdokonalovati se i theoreticky i prakticky v naukách přírodních. Prof. Bergrovi dostalo se v něm asistenta nejen přičinli- vého, nadaného a pro védu nadšeného, nýbrž spolu muže, jenž mnohé odvětví přírodních véd již probádal a hlubokými vědomostmi již tehdy se vyznamenával. Po dvou letech byl Presl v tomto úřadě znova po- tvrzen. Vedle prací nového úřadu a kromě studií svých rozvyel Presl utěšenou činnost ve prospěch národu svého i své řeči mateřské. Ku ])Osile těchto ušlechtilých snah dostalo se mladistvému vlastenci přá- telství nad jiné vzácného a významného, přátelství Josefa Jnngmanna. Bylo totiž roku 1815 uděleno Jungmannovi místo profesora humanit- ního při gymnasiu Staroměstském. V té době proslaven byl již mezi vlastenci českými, ano tehdy byl již pokládán za vůdce družstva mladších spisovatelů českých. Kdy a jak se Presl v Praze s Jungmannem osobně seznámil, nemůžeme určitě pověděti, snad se to stalo skrze dr. Ant. Jnngmanna, jehož žákem byl Presl na universitě. Cesty obou ctihodných vlastenců za týmž braly se cílem : „uzná- vali oba světle potřebu, aby literatura naše povznesla se i ku pěsto- vání všech nauk;" Jungmann spokojiti se chtěl, že by vědy vzdělávány byly prostonárodné, Preslův úmysl nesl se výše: „zamýšlel od prvo- počátku díla v rouchu vědeckém" vydávati. ') Jungmann již v Litomě- řicích myšlenkou tou rád se obíral, tuše, „že literatura česká nebudeli dosti činiti všem, i nejvyšším potřebám národu vzdělaného, zůstane hříčkou, ježto by mohla nějaký čas baviti lidi povrchní, ale nemohla jíti v zápas s ohromnou literaturou té doby u nás výhradně panující." ^) Zamýšlel tedy počátek učiniti jakousi encyklopedií, v jejímž rozvržení dal účast svým přátelům : Ant. Markovi, Kramářovi, Jodlovi, Koublovi, sám pak chtěl vše „srovnati a pod jednu měru a jeden spůsob uvésti.** Mile tedy byl as překvapen, když i mladistvý přítel jeho Svatopluk Presl ochotně se přihlásil za pracovníka v díle zamýšleném. Zpraco- vávali Presl jazykem českým již od nějaké doby vědu, jíž Jungmann ani nepojal do svého programu — chemii^ ba měl již práce té valný díl hotov. Sotva zhruba dokončiv namáhavou práci, jíž žádalo skládání chemie, a nedav odstrašiti se nesnázemi a překážkami, jaké v cestu se mu stavěly při prvním díle vědeckém, ihned pustil se náš Svatopluk do nové práce, do Jíylináře, jejž vítá Jungmann rovněž radostně jako počátek encyklopedie české. V této práci spoludělníkem Preslovým byl vlastenecký hrabě dr. Bedřich Všemír Berchtold. Učený přírodopisec ten byl tehdy mezi vlastenci Pražskými osobou velice důležitou, ochotně propůjčuje k pod- nikům vlasteneckým radu svou, skutkem a druhdy i hmotnou podporou přispívaje tam, kde šlo o věc českou. Býval i prostředníkem, kdy vla- stenci skrze šlechtu domoci se chtěli s míst nejvyšších svolení nebo podpory pro záměry své. ') Zelený, Životopis Jungm. II. vyd. str. 204. ') Zelený 1. c. 200. Jan Svatopluk Prest. 07 7 Také ku Preslovi jevil povždy mysl i náklonnost přátelskou; konal s nim i vědecké cesty a byl vůbec důležitým činitelem při četných jeho podnicích. Ale jméno jeho namnoze zůstávalo utajeno a pomoc jeho do veřejnosti málokdy pronikla. Tolik však tvrditi můžeme, že bez prostřednictví tohoto vlasteneckého hraběte mnohá snaha Preslova skutkem by se nebyla stala a mnohá tužba že by nebyla vešla v život. ') Obě díla Preslova — Chemie i Bylinář — v jedné době počatá, nestejného dočekala se osudu. Bylinář, ač později začatý, přece dříve vydán byl (r. 1820) nežli Chemie, jež teprve r. 1828 vyšla jakožto část Sedláčkovy Fysiky. Vlastenecké usilování Preslovo nepřestávalo na činnosti literární. V těchto dobách, kdy s vroucí nadšeností uvítány byly „vzácné zbytky básnictví starého, nalezené šťastnou rukou Hankovou v kostelní věži Kralodvorské," ^) smlouvali se vlastenci a z nich zvláště horlivě Jungmann, hrabě Berchtold a Svatopluk Presl, kterak by založen býti mohl český spolek, jehož hlavním účelem by bylo podporovati řeč i literaturu českou. Především měl spolek ten vydávati poučné spisy české, jakousi encyklopedii, jíž Jungmann nikdy s mysli nepouštěl a jež na tu dobu zdála se mu býti podnikem nezbytným. Hrabě Berchtold vypracoval plán spolku toho, jemuž dáno jméno „Národní museum." Leč nepřízeň rozhodujících v té věci úřadův a liknavost mužů, do nichž největší kla- deny naděje, zmařily zatím vlastenecký úmysl. Dobrovský prostě odepřel účinkování své a Nejedlý, k němuž odebrali se Jungmann a Presl žá- dajíce, aby vlivem svým hleděl dosíci povolení u nejvyššího purkrabí, nechal plán prý tři neděle u sebe ležeti, nijak nestaraje se, aby žádost naň vznesená ve skutek uvedena byla. Okřála však srdce oněch neúnavných buditelů, když nedlouho po té hrabě Antonín Kolovrat, nejvyšší purkrabí, učinil provolání „k vla- stencům umění milovným," aby založili Museum české, t. j. ústav, „v němž by všeliké přírodní a historické znamenitosti země české byly uloženy." V provolání tom neučiněno ani zmínky o pěstování jazyka českého ; vlastenci naši odhodlali se dožádati se dobromyslného správce zemského, aby vlivem svým o to se zasadil, by účel ústavu národního v oné příčině byl rozšířen. Ochotně jim přispěl i Frant. Maxm. Mil- lauer, prof. bohosloví v Praze, jenž rodem sice byl Němec, ale jazyka českého byl znalý a i českým snahám příznivý. I odebrali se Jungmann, Presl, Millauer k hraběti Kolovratovi, „prosíce ho, aby při ústavě, jenž pod jeho ochranou právě povstává, i řeč a literatura česká docházela přízně a pomoci " ') Nad míru potěšeni byli zápalem, s jakým správce zemský o jejich žádosti promlouval a zvláště výrokem: „Vždyť jsme jeŠtě národem" utvrzeni byli nadobro v domnění, „že dávná žádost jejich, zaraziti společnost pro zachování a zvelebení jazyka českého jest vyplněna." *) Hrabě Berchtold přežil všecky vrstevníky své. Zemřel 3. dubna 1876 u věku 95 let. Vlastenecké snahy jeho dosud nepatrně jen jsou oceněny ; v životopisech čteme namnoze jen o jeho cestát^h. ') Zelený, 1. c. str. 234. ^) Zelený, 1. c. str. 210. a násl. 678 -4. J. Bernard: I uveřejnil Juiigniaiin v novinách Krameriových ') nadšené vyzvání, vlastenci po vlastech českých horlivé shírali pro nový ústav. Avšak po první nádše nusti záhy přišlo zase trpké sklamání : zakladatelé Musea pomýšleli sice na pěstování dějin českých, ale jazykem německým ; hodlali psáti o jazyku českém a jeho literatuře, ale německy, nedů- věřujíce, že by kdy národ český mohl tak se zmoci, aby měl vlastní literaturu. Tak soudil i president Musea hrabě Kašpar ze Šternberka i Dobrovský. Jen prosté češtiny pro lid venkovský určené mělo dbáno býti a tou vydávati se měly povídky, báchorky a po případě i kroniky. Jungmann i Presl, kteří v čele stáli ruchu musejního, uchýlili se zase do tichých pracoven svých. Nevzdali se ovšem docela svých na- dějí, ale teprve r. 1831 pozdravili v Matici bezpečný útulek literatury a řeči České. II. Profesura na lyceu ▼ Olomouci a na uniTeraiiA v Prase. Kvdtena 6esk&. Profesor Ber j?er zemřel v mužném věku dne 13. listopadu 1818. Asistent jeho Presl jmenován zatímným učitelem přírodopisu při me- dicínské fakultě ; i počal 1 . prosince výklady své a pokračoval v nich až do konce července. Tu před sklonkem roku školního uprázdnila se na lyceu v Olomouci profesura všeobecného přírodopisu a technologie ; PresV o ní zažádal a také ji obdržel počátkem měsíce srpna*) i vy- kázán mu plat 800 zl. Těžko loučili se přátelé se Svatoplukem. Nejvíce starostí v té chvíli působilo jim vydávání všenaučného časopisu, pro nějž sháněny již příspěvky i literární i peněžně. A skutečně zdálo se, že s Preslem odešel řídící duch: pokud dlel Presl v Olomouci, časopis onen „z va- ječka vyklubati se" nemohl. Nové působisko Freslovo, Olomouc, vězelo tehdy „docela v za- peklenění německém," jakož stěžuje si v listu k Jungmannovi (1. pros. 1819). Nemohl tam nijak zvyknouti okolnostem docela jinakým, nežli byly ony, v nichž dosud žil. Na štěstí nebylo mu souzeno dlouho tam pobyti. Již dne 1. listop. r. 1819 byl „primo loco" navržen pro stolici po Bergrovi a k veliké radosti vlastenců dne 19. května r. l.S2() nejvyšším rozhodnutím místo toto mu uděleno. Tím vyplněna jeho nejvroucnější tužba; ocitl se ve středu přátel svých, ve vlasti, v úřadě vysokém, na nějž naději si činil teprve v daleké budoucnosti. Teprve v zimním běhu r. 1820 byl installován (11 list.), při kteréž slavnosti řečnil o příbuzenství mezi živočišstvem. ^) Od té doby ') Tamže str. 214. *) Vyliéujcme dle výpisků z arcliivu uiiivorsitiiílio. Dr. Weitenweber však kfadc úmrtí prof. Bcrjrra na r. 181ÍJ. Vedle tolio dostal se Presl do Olomouce r. 1818, nařež bratr jeho Karel stal jírý kc asistentem ii ]»rof. Ber|[;ra. Ježto nepodařilo se nám zjistiti rok, kdy Berjícr zemřel, jíH- drželi jsme se dat archivuíih; s nimi sliodnjc se i zmínka v dopisech Jungmannových k Markovi (1. pros. 181Í), Miisejník 1882). *) Dopisy Junjřm. k Markovi 11. listop. 182Ó. Jan Svatopluk Před. 079 lířcdiiášel na universitě s pílí neochabující po 28 let; v zinimVh bozích vykláciával nauky mineraloř^ncké, v letních břzích nauky zocilogické. S iiřailem jeho spojen byl i úřad roditele c. k. kabinetu přírodnickóho, jehož sbírky tehdy takořka v zárodku byly a jež teprve on povznesl na stupeň, že měřeny mohly býti se 8bírk;inii jiných podobných ústavů. O činnosti Preslove jako profesora universitního vflbec a jako ředitele príroJovny zvláště, zevrubněji promluvíme na místě jiném. Vracíme ae zatím k činnosti jeho vědecké i vlastenecké před odchodem do Olomouce i po návratu do Prahy. — V prosinci ISLS promován za doktora lékařství bratr Svatopluka Prošla, Karel Bořivoj, jenž jako bratr jeho vyvolil si dissertacní práci z botaniky. *) A již rok po té vydali oba bratří výsledek svých vý- zkumů botanických, pokud Tech se týkaly, ve sjuse: Flora Cechica — Kvétnia česká j^) a věnovali jej dr. Ondř. baronovi ze Stiftu, řediteli studií lékařských. Měli sice předchůdce ve směru tomto, ale spis jejich po mnohé stránce liší se od českých Květen, sepsaných od Fr. Vilib. Schmidta (r. 179S) a od Jana Em. Pohla (r. 1S()9)'. Přední zásluhou Květeny bratří Preslů jest, že sestavena jest na základě bezpečných a zaru- čených dat, že jest tedy spisem kritickým. V předmluvě své (psané nejprve latině a pak česky) praví, že nepřijali ve spis svůj nižádné rostliny, kteréž sami nenalezli neb o kteréž mužové hodnověrní jim nedí/svědčili, že v Čechách roste. Aby dotvrdili důvěry té, založili herbář květeny české a rostliny v něm uspořádali dlo svého spisu. 1 vybízeli, ať každý nahlédne v herbář ten, kdokoli by pochyboval o datech ve spise uvedených. ^) Květena Schmidtova ani Pohlova nebyly dokončeny; proto jen částečné sloužily Preslům za prameny. Že však prvý pokus úplné kvě- teny české nad očekávání se zdařil, stalo se vydatnou pomocí bota- niků českých i několika cizích. Přispívalif Teši : hrabě IJerchtold, hrabě Kaš. ze Šternberka, prof. Jos. Steinmann, Fil. Max. Opic, prof. lř?n. Tausch, Lhotský, Nenning, Neumann, Jos. Sýkora, Karel Merk ; z cizích : baron z Jacquinu, dr. Host, prof. Schott, Grabowski ve Vratislavi. Popsáno celkem 1498 druhův. Vědeckých pramenův užili spisovatelé přes šedesát. Založili dílo sice na soustavě Linnéově, ale v mnohých částech od ní se uchýlili, uživše jednak výzkumů novějších, jednak uvozujíce výsledky vlastního bádání. Flora Schmidtova psána jest latinsky a uvádí jména rostlin latinsky; flora Pohlova sepsána jest německy a uvádí jmcna rostlin latinsky, německy, jen tu i tam česká jména připojena, jak je spisovatel ' nalezl ve starých českých herbářích, Preslove však nad to názvosloví Linnéovo provedli jazykem mateřským. Za tou příčinou rodová jména česká vybrali jednak „ze spisovatelů otcovských hojných," jednak „podle ') Graminoae Siculae. Praírao 1818 8", str. 40. ') Iiidicatis nicdiciiialibus, oeconomicis, technicisque plantis. S poznamo- náníin IťOíařskýdi, hospodáískvch a rcincslniťkých roh^tlin Auctoribus J. S. et C. B. Presl. Prařrae, 1819 XVII. a 224. ') Kam se herbáí* ten podčl, vyzkoumati so uám nepodařilo. G80 ^' *f' Bernard: pravidel genyusa jazyka našeho stvořili" a konečně — ač velmi málo — „vypůjčili z polštiny nebo z ruštiny." Ježto však mnohá stará jména česká nehodila se délkou i pro jiné příčiny do nové systematiky, bylo i tu tvořiti jména nová neb alespoň starší jména upravovati. Z četných dokladův podáváme jen ukázku: Phalaris sluje starším spisovatelům českým kanárové semínko, Anchusa — volovej jazyk, .Cyclamen — vořech svinský, Anemone — mák polský, Adonis — polní růžička, atd. Bylo třeba buď nahraditi tato jména novými nebo přibrati z jazyků slo- vanských pro ně příhodná slovce. Ale Preslové nezavedli pouze nová jména rodová, nýbrž i jména tříd po česku označili, přeloživše jména Linnéova. Ba i nadpis „Květena" jest nové slovo, od Preslů zavedené a dosud užívané. *) Tento první pokus Květeny české, právě pokud se týče českých jmen, nedošel uznání od některých starších vlastenců. Vydaliť bratří Preslové Květenu „novým" pravopisem a tím popudili proti sobě tábor „staromilcův." Nelibost nad novotami v Preslové Floře provedenými dal na jevo zvláště Puchmayer v dopise k Dobrovskému. Puchmayer, pilný vzdělavatel jazyka mateřského a vřelý ctitel Jana Nejedlého, obíral se bylinářstvím a štěpařstvím, převedl dílo hr. Šternberka „o by- linářství v Čechách" na jazyk český a pilně sbíral názvy rostlin. Hodlal také „spis z příběhů přirození vydati," poříditi překlad Funkeova díla o ptácích a studoval v roce 181 G terminologii Veleslavínova herbáře. Seznavše tuto ušlechtilou snahu Puchmayerovu podivem naplníme se uslyšíce posudek toho ctihodného vlastence, který vyslovil o Květeně bratři Preslův. Stýská si v dopise k Dobrovskému (7. června 1820^), že Preslové „z obyčejných, každé kořínkové bábě známých jmen speci- fických nadělali jmen generických. ,Bromus* na př. jest jim ,sveřep.' .... Bůh zachovej každého lexikografa od tohoto díla ... Ti mladí lidé všecko ničí, na místě aby stavěli. Se živou řečí nelze přece toho učiniti, co Linné provedl v řeči mrtvé! A pak ta nové ukovaná, pře- strašná jména! Navěky věků neprojdou uchem kořínkové báby, aby v její paměti se uchovala!" Vytýká Preslům, že „spisem tím barbarství učiněn byl počátek, kteréž vtírá se do jazyka našeho." Kdy by však Preslové byli zůstali na tom stupni, jako Ilájek, Černý atd. a po nich Pohl rostliny po česku jmenovali a jak i Puchmayer si myslil a předsta- voval botanickou nomenklaturu českou, pak zajisté by nebyl býval učiněn krok ku předu, a česká nomenklatura nijak by nebyla mohla rovnati se latinské: byla by uvízla v týchž místech, kde byla ve sto- letí šestnáctém. Puchmayer zajisté představoval si nomenklaturu českou takto: „Bromus asper" sluje lidu „žitnice," „Bromus secalinus" sluje „stoklasa," „Bromus tectorum" sluje lidu „sveřep." Těmito českými názvy byl by Puchmayer označil druhy ^ avšak rodového jména „Bromus" byl by neoznačil českým jménem. Preslové však učinili jméno „sveřep" jménem rodovým a k němu připojili teprve jméno druhové. Uvažme ') TÍKtóna jest Kvetena literumi latinskými (i česká k ní předmluva). Obsa- huje kroiiié dcdikace předmluvu (,, napomenutí^) latinskou i českou, citáty, index ř?enerum a ukazatel rodův. ') Zelený, Život Jos. Jun^nnanna, 2. vyd. str. 208, Jan Svatopluk Pre.4. 081 jen, jaký zmatek by nastal, kdy by drubové téhož rodu nazývali se dvěma, třemi různými jmény rodovými! Směr od Preslů zahájený překonal všecka protivenství, a směrem tím pracují i nynější čeští pěstitelé botaniky, vděčně v Přeslech uzná- vajíce zakladatele nové české terminologie. ') (Pokrajování.) V České chalupě. Od Adolfa Heyduka. . ak jatec skleněného bradu ve zlatých lidu pohádkách, ^j^' po čarovném jsem kráčel sadu ^ a často k srdci jsem si sáh a často na čelo, jež plálo: zda bdím, či vše se mí jen zdálo? Roj myšlenek mi hlavou táh, zrak žasnul, v nejpestřejší vnadě hned zlatých vod jej poutal práh, jenž v kamenné se snášel zevy, hned soch a staveb luzné zjevy, hned plátovaných příšer ruch, a co všecko, ví jenom Bfih. Ký vábný svět? Snad Merlín nový do kvítím vyzdobených niv ten přenádherný vkouzlil div, kde Práce s Uměním si hoví, jak večer o letnicích lid, když umyv zmozolené dlaně, jde pomodlit se „Anděl Páně." A jaké zázraky jsem zhlíd! Kdo všecky vypsati je může, kdo vtěsnat v srdce, v leh a zor? Toť ducha jsou i hmoty růže a divy vod a niv a hor, jež Hojnost nakupila štědrá na ladný vlasti klín i bedra, a vůkol samé jasné tváře, a plno radosti a záře. ') Zpvnibnrji vyhVili jsmo význam „Květeny" jakož i prodchudro jojí v Prii- síkovř Kroku, ror. V., str. 58 a násl. G82 -^- Heyduk: Zda je to skutečnost či snění V já v údivu jsem srdce tisk, chtě krotit jeho tetelení, a pramen slz mi v oči trysk; vše rázem v milý kraj se mění, jejž dávno znám — já blahem výsk a prchnuv z přátel čilé tlupy v ráz stál jsem české u chalupy. Zrak hořel, v leb se hnala krev, v níž jako živý pramen vřela, ach, jaký dojemný to zjev má udivená duše zřela; je přízrak to, či pravda snad? V>]\\[\ zašlých noc se v duši šeří, a vzpomínky, ti pestří ptáci, v hrud! letí mi, jak když se vrací zpět Vesna ve kvetoucí sad; ti hrdlem hlásné písně zvoní, ti mile žvatlají, ti tlukou, až hlava na ňadra se kloní, a ruka zbožně spíná s rukou. Tak zas tě zřím jak spadlou a vyse, v lip rozložitých haluzích ty drahých srdcí prostá skrýše, ty zlatá kniho zkazek mých; zas vidím sloupky tvé a loubí a dvířka vedle zdobných vrat, jež útulně se v celek snoubí, zas došky zřím, jež vrabci rují a kalenec i s hřebenem, kde dužný netřesk mocně bují, a všecko přichází mi snem. Ach tys to, ty, náš český hrad. kam, aťsi hrbila své plece, a£ plazila se jako had, sběř zrádná nevnikla nám přece, — zde posud vládne otcův řád a bude vládnout z vůle boží, ať zášť a hněv se jak chce množí. Tile, štíhlá smrčka černohlavá, již před okna hoch milé dává, zde jeví se mi zrovna tak, jak panenka, jež z lože vstává a bystří důvtip, bystří zrak, by na tu plenu oblak šerou svých větvic jehlou tisícerou květ vzácný vyšila si v čas v české chalupé. 683 všem družkám ve vsi na úžas. A tam ta sličná lomenicc a statná kukle s nápisem! Mne neztrácí se údiv s líco, zrak přechází mně, kde to jsem? Ty listeny a zdobné laté a římsy okrouhlený pás, vse tone v slunce rudém zlaté; či oheň skráp mi náhle s řas? či stala se má duše plenem zdob paprskových pod hřebenem, jež pojednou mi padly v tvář, jak raní zory smavá zář? lile, makovičku vyfintěnou i vrzátko a jeho vzdych, a v oknech za roubenou stěnou dvó záslonek jak padlý sníh, leč před záslonkou v květináči trs rozmariny, tomu vděk, kdo na svatbu i k hrobu kráčí, a rudé květy bazalek. Nuž dovnitř! Juž jsem na zápraží, však rychle dále, rychle dál ! Jak prosto vše, ó jak to blaží ! Zde zase hrdým jsem jak král, když zírá s trůnu zlaté výšo na pestré poklady své říše. A a nahou hlavou, vlhkým okem do nízké světnice jsem šel, jíž na dvéře psal každým rokem tři krále starý učitel; ó jak mně všecko v srdci jalo, když kolem jsem se rozhlíd zas, a co v mé duši dávno spalo vše budilo se na úžas. Stůl v rohu zřel jsem javorový a lavice kol bílých stěn, kde druhdy hospodář si hoví, když nelze s chasou jíti ven; ach, při takém dlel drahné divilo můj ondy děd svůj krotě žal, když choř a blízek žití cíle svým dětem v městě listy psal. Jak dojemně to písmo znělo : „Vy prchly jste, a ted jsem sám, gH4 '^' Heyduk: leč snesu, co by přijít mělo, at hyne vetché moje tělo, vždyť ve vás útěcha svon mám! Jen hodný baďte, milé děti, a vše, co žalem na vás sletí, to neste mnžně v každý čas; pych panský se svých beder shodte, a chalapám se neodroďte ..." Já slyším posavad ten vzkaz, a vším, co vidím sebe kolem, zas mocně zachvívá se hruď, jak sám bych seděl za tím stolem; ó, chato česká, zdráva buď. Bůh dej ti všecko plnou dlaní, a vždy až světa do skonání, a nedej těm, kdo budou živi z těch darů polí, lesA nivy, by na hruď sklánějíce leb vlast jinou vyhledali k žití; jeť hrozno do ciziny jíti a vyžebraný jísti chléb. Jak teskno je tu. Bože věčný, a přec by navždy rád zde dlel, ty prostý domku, syn tvůj vděčný a věčně by tě líbat chtěl; vždyť mimo Krkonošské stráně a plece vrchů Šumavských, že žijeme, je z vůle Páně, jen dílem strážných duchů tvých. Tys na vzdor lotříků a katů své vlasti těžký nesla kříž, když vedli ji tam na Golgatu, již v dálce mezi stromy zříš, a tebou v pravý čas a dobu zas k nové slávě vstala z hrobu. Tys vykonala vše ty divy, jež postřehl jsem ven a ven na ňadrech panenské té nivy, tvůj, chato, je ten velký den, jejž po stu letech národ světí, v němž bratr bratru v náruč letí, v němž výská cit a mysl jásá, a ret „my zvítězili," hlásá, „i přes nepřátel mračný děs!" lile, vše co v šíř i dál se jasní, tvou v úžas vznešenou je básní a vrcholem tvé slávy dnes! os VETA 1891 . 8. V České chalupě, (^35 Ó chato, plná skvoucí záře, co slunných z tehe vyšlo hlav, co slunných duši zlosti k zmáře, jež potiraly příšer dav, — co vyšlo z tebe bohatýrfl, když loupežný ji týral vrah, již vycedili srdcí nach za odkaz otcův z dávných let: za právo, svobodu a víru, za rozkvět srdce, ducha vzlet a za půdu, v níž kosti reků tlí zahrabány drahný čas, než jasným světcem nových věků z nich mstitel křivdy vstane zas! Nuž zdráva buď, má chato milá, v níž oné ruce žehnal Bůh, jež první kleče vyrobila, a první otku, první pluh, by rolník otužilých údů svou podéděnou brázdil půdu, a z chleba klíčícího zpod měl pro sebe a celý rod, v němž zlobě k hněvu, záští k smíchu vlast jenom sílu má a pýchu. Ó zdráva budiž, prostá zdoby, kde jako ondy v dobách zlých, lid ze železa kosy zrobí a cepy z kmenů habrových, tu na bohatý, žitný klas, tu na nepřátel hlavy zas, jež prázdny do výše se vznesly a pod různými času hesly vždy hubily a rvaly nás! V tvém útulku nám matky švarné, vždy čacky odkájely rod, a jemná srdce, duše zdárné, a reky na krvavý hod, již, vztek a zúšC když počly růsti, tak zkrotili je blíže Ústí, a potrestali zpupný hřích, že krví nájezdníků zlých ne jenom nivy byly plny, leč Labské též i mořské vlny. () zdráva bucF v svém prostém zjevu, všem srdcím k radosti a v dék, ty klenotnice našich zpěvů a pověstí a pohádek, 44 OHí; a, Hnjdúk: jež v trpk3'ch chvílích sladkým lékem svých rodných matek ssaje s mlékem tlum dětí krásných jako květ, juž na sta v temno zašlých let; «') zdráva bud, ty studno čistá, kde mluva tryská zas a zas, jež jako růže plnolistá rtem krásu dýchá všemu v žas; jež po všech vlastech mile voní, až srdce vzrfistá, vzlétá duch : v níž síla zvučí, něha zvoní, a moc a velebnost se sloní, a všemohoucnost skrývá Bůh. Bud požehnán tvůj krov, tvé stěny, a každý ozdftbek tvých rys: a ol)rázky kol rozvěšeny a pruty kočiček a bříz. jež ozdobí je v každém roce, když zavítá k nám jara zvěst» a boží přijdou velkonoce, a ptactvo nazj>ot letí z cest, by potěšilo lidskou duši a hnízda vilo na pospěch, tam za humnv v té staré hrusi a na podkrovních povalech. Bud žehnána ta tvoje studna i s okovem a hřídelem, z níž ze skály se prýští u dna zdroj, jarost dávající všem, kdo spějí sem, by v práce chvíli ret svadiv sladce osvěžili a za dob léta úmorných zas upružili svalťi svých : bud požehnána na stokrát, ty naše pýcho v boji, v míru, ty jediná, jež s to jsi dát nám řady juných bohatýrů, již život, duši, statků směs svou za vlast složili by s chutí. kdy pomsty by ji trýznil běs a satan dračí na peruti ji do proi)asti zhouby nes: — již nechaf v prostém robů kroji u velkolepém s křivdou boji, jak Záboj vrahy pádným mlatem vše v hněvu potřeli by svatém. ;iž zdiven svět by stajil deeli, co umí konat síla rneh, v české chalupc, 0.S7 a zápal vznešený a svatý těch rekův pohrdnuté chaty! Bud požehnána na věčnost, ty české síly svatá stráži ; ó kéž by syn tvůj rošt a rošt a pdž měl za sta jiných paží a srdce za sta jiných srdcí a hlavu za sta jiných hlav, by zpupnost do prachu moh vrci a rozmést pluky lží jak brav; v kruh národů by vešel chvatem a zvolal odhazuje zbraň: „lile, lid můj chce vám býti bratem, kdo kámen vrhnout chcete nan? kdo kálet jej, kdo znesvétiti? Zrak náš i pod slzou se nití, a jako nebes jarní blesk je našich skrání svit a lesk!" Nuž šťasten v činech buď i snách, ty trpitelů chrámku chudý, tvých nízkých dveří líbám práh u každý kout a všecko všudy ; hruď chví se mi a hoří krev a srdce láskou k tobě práhne, vsak v duchu zřím, jak mimo táhne tvých hrdin oblakový zjev a za ním jako úsvit zory vždy nových bohatýrů sbory, jichž přitlumený slyším zpěv a hlahol, jenž mi klesá v dusí, a nadšen zírám do ovzduší na velebný ten slávy zjev, jenž nad tebou, má chato sirá, a nad mou vlastí v šíř a dál svá zlatá křídla rozestírá. — Viz, klekám, hříšník, kde jsem stál, v tvář slza blahá tryská tiše, ó Hůh to chraň, má česká chyse ! — Ven ze síně jsem vyšel v sad, juž soumrak venku byl a chlad, a na západ mé zřely zraky ; tam tenuuí kupily só mraky. .Já teskliv za ruku chyt druha, on výčitkou však v hrud mě bod : „Proč děsíš se? Hled na východ, jak velebná tam vzchází duha!" — ' 44* 088 ■S'- Klostermann: Ze světa lesnich samot. YypraTqje Karel Klostermann. (PnkraeoTánf.) V. olovice října minula. Lítaly mraky přes hory a lesy, mraky šedé, nízko se plazící; tu spustily drobný, pronikavý déšť, tu opět husté vločky sněhu, který se ke všem předmětům lípnul. Bouře větrové šly, steré budíce zvuky ve spících lesích ; odehnaly mraky, při- hnaly mlhy — zahnaly mlhy, přihnaly mraky. Špinavé pološero zastřelo všechen kraj, mrtvé šero, které jako příšerná můra na mysl lehá. Zrak líně bloudí po všem míru, prsa těžce dýšou. Když pak čirá noc rozestře peruti své, tu oživne bahno v právo v levo pod myslivnuu: skučí vítr, vrzají kmeny, šumí větve píseň svou a drobné, husté kleěí šelestí skoro kovovými zvuky. A z i)ůdy vyráží plamen za plamenem, bludičky modravé, žlutavé, utkávají se v noční svůj ples, vysoko vzplanou, zaniknou vírem, zase pohasinaji a zase vzplanou. Kam oko patří, všude, bez konce, bez začátku, míhají se tyto příšerné ohně, a vichr k tanci hudbu jim skládá. Paní Zdena stála na vysokém náspu a zadívala se v noční ten rej, jejž po prvé viděla. Hrůza ji mladou obcházela, a přece od toho divadla rozloučiti se nemohla. Stará hospodyně již jí o něm povídala: samé dušičky bludné, které v onom světě klidu nenašly. Och, ten les jo veliký hrob od ncpaměti ! — tak as stará mluvila, — co tu lidí pohynulo, co se ví a co se neví ! Každý rok deset, dvacet obětí. Ten zmrzne, onen zbloudí, a hlad i únava uspí ho ve věčný sen, zase ji- ného zachvátí padající dřevo ; čtvrtého omáraí, obloudí příšery hvozdu, tak že padá za oběf. číhajícím i)otniěšilým vodám a bahnům lesním. A co je těch, kteří vespolek se potírají, lesníci a pytláci, podloudníci a íinanční strážníci ... A všecky ty duše, jako by slovo k sněmu si daly, ob čas se scházejí na jednom místě a tam zavedou si rej. Těch řečí všech pamětliva, mladá paní tu stála a v tanec zá- hadných ohňů pohlížela. Ohladno bylo, sychravý vítr hustými kučerami pohrával ; přejel ji mráz, těsněji se zahalila v teplý vlněný šál. O čem přemítala, jaké představy nevídané divadlo v duši její budilo, kdož by nám pověděl ? Manžel nebyl doma, v záležitostech služby bylo mu jíti do Štubenbachu a posud se nevrátil, ač už dávno ho čekala. Pojal ji strach; snad se mu něco přihodilo, ale co? O pytlácícli dávno už slyšet nebylo, hajný Vavrucl^ podle všeho z kořene tu čeládku vyvrátil ; tak aspoň hospodyně jí řekla; manžel ovšem, když se ho tázala, odpově- děti se vyhýbal. „Toť jsou věci pohřbené,'' řekl jí, „lépe o nich ne- mluviti." Ale hospodyně také povídala o lstivých obludách lesních. Mladá paní pověrčivou nebyla, nikdy strašidla a příšery neplnily obraznost její, ale dnes — což to nejsou hotové příšery tam dole? Ze svita lesních samot. G89 Kdož ví, zda na tom přec něco není — proč by lidé tak na tom stáli, kdy by ledaco nebyli viděli? Zašustil za ní krok, lekla se, div nevykřikla. Stál za ní mládenec. „To vy, pane Svijansky?" „Odpusťte, milostpaní, ale je zde syrovo a chladno; bylo by snad lépe, kdy byste se vrátila do domu." „Hleďte, hleďte," pravila, nedbajíc na řeč jeho a prstem uka- zujíc dolů k močálu. „Světélka bludná," odvětil, „už třikrát jsem je viděl." Nicméně i on se zadíval. Stáli podle sebe dobrých pět minut, slova nedíce. Mládenec konečně mlčení přerušil řka: „Vavruch jich nemůže viděti, bojí se jich více nežli smrti; ani mluvit se před ním o nich nesmí, jinak zbledne a třese se jako osyka." „Tomu věřím." „A proč, milostpaní?" „Pytláci, víte ..." „Vy jste také zvěděla, milostpaní?" Neodpověděla; až po chvíli řekla: „Je chladno, pojďme dovnitř." Povečeřeli spolu, poseděli chvilku, pak že půjdou spát. Ona ulehla, spaní nepřišlo; vstala zase, lehce se přioděla, prostrannou ložnicí se procházela. V tom slyší kroky po schodech, po průjezde. Nemýlí se, v skutku někdo jde. Hrůzou se zachvěla. Kdo tu chodí noční dobou? Chtěla zavolati, hlas jí selhal. Kroky pořád, ač dušené. Vzmužila se, chopila svíčku, otevřela dvéře, do průjezdu vedoucí. Jakás postava stála u dveří z domu vedoucích, právě otvírala; zavál vítr, svíčka shasla. „Panenko na nebi!" leknutím vykřikla, nohy jako by jí kosa podťala; musíla se zachytit, aby k zemi nesklesla. „Nelekejte se, milostpaní!" ozval se známý hlas mládencův — „já toliko chtěl z domu ven, vyrušit jsem vás nemínil." „Bože, pane Svijanský, jak jsem se lekla!" Ani nevzpomněla, že polou je svlečena. „Kam jste chtěl?" „A tak, — nemohu usnout." V tom krok a krok, polootevřenými dveřmi do průjezdu vstoupil manžel. Paní pochopujíc náhle choulostivou situaci, uskočila do své lož- nice. Uevírník měl lucerničku, jejíž světlo právě padlo na mládence, který jako přikovaný stál u dveří, za nimiž ona, polou otevřené je zůstavivŠi, zmizela. Dlouhý, hrozivý pohled utkvěl na mladíku. Beze slova re- vírník ukázal na schody proti dveřím. — „Pro Boha všemohoucího, ne- račte se domnívati — nemyslete, — že — " Kevírník zase prstem ukázal, a mladík třesa se uposlechl ener- gického pokynu a šel ke schodům. Uevírník vstoupil do ložnice; po- zdvihl lucernu, zář její padla na manželku schoulenou v lenoŠce ; velký šátek s ní byl spadl, pólo nahá, bosá tu seděla, oči k němu obracejíc. On se dlouho mlčky na ni díval. „Zdeničko, jett to sen?" „Sen je to, hrozný, klamný sen, můj drahý," zaúpěla, zaplakala. Pověděla mu pravdu, holou nelíčenou pravdu. Uvěřil snadno. Padl před ní na kolena, objímal její bílé nohy: „Odpusť mi, zlaté dítě, mé hloupé podezření. Jaký jsem zpozdilecl na duchu scházím v těch prokletých 690 J^' Klostermann: lesích!" Oiia usedavé plakala, rozčilením se třásla. 1 vzal ji do náruťí, jako dítko na lože ji odnesl. Druhého dne ráno doŠel si revírník nahoru k Svijanskému do po- koje, llhohý mladík stál před ním jako hromada strachu; ani očím ani uším nevěřil, když mu představený jeho podával ruku a tónem skoro prosehným pravil: „Odpusíte mi mé přenáhlení, pane Svijanský, ne- budiž o véci té více řeči, — žadateli zadostiučinění, ke každému jsem hotov. " Mladík sám se omlouval. „Avšak, pane Svijanský, abych vám dokázal, že jsem vám otcovským přítelem, dovolte, abych vážné o jedné věci s vámi promluvil. Vy jste mladý muž, dovedný a spolehlivý, svým věcem dobře rozumíte, výborný z vás bude lesník. A přece, pane Svijanský, jste na nejlepší cestě vy- dati v šanc celou svou budoucnost, všecko štétí své. Zamiloval jste si hajných Katy, a já se vám nedivím, Katy je po čertech hezké děvče." „Ale, pane revírníku — jak ráčíte věděti — r" koktal v rozpacích mladík. „Příteli, u nás je sice jiný svět, ale i u nás mají zdi uši a stromy oči. U nás má každé dospělé děvče milence, to se tu samo sebou rozumí. Že vy tam v noci docházíte, nepříčí se rovněž zdejšímu mravu; tohoC vám zazlí tak málo jako paní správcová v Lounsku toho, že jste o besedách s její dcerou tančíval, jak sám jste nám vypravoval onehdy. O to se tu nejedná, a Vavruch s puškou na vás nepůjde, jako před lety chodil na ničitele srnců. Ale tu běží o něco jiného. Takový ])oměr může jeu dvojím spůsobem končiti: buď si tu dívku za man- želku vezmete, nebo se jí zřeknete, jinými slovy, opustíte ji. V prvém případě především hezky si počkáte, a do té doby stokrát vás omrzí, neboť vy jste vzdělaný člověk a ona je ženština nevědomá, sprostá, k vám nijak se nehodí, a vy byste si ji vzal pouze z povinnosti. Ta- kových případů tu máme dost, a domácnosti ty nejsou nejšCastnčjší, ježto ženy mužům nejsou družkami. — Zvolíteli druhou cestu, pak se vás táži, zda se ve vás neozývá hlas svědomí? zda si nepravíte, že jste snížil dobrého, ubohého, vás milujícího tvora? Jest to vážná věc, pane Svijanský ; před svědomím svým každý chce obstáti, a omluvami svě- domí neuspíte. Každý takový rozchod, každé násilné přetnutí obvyklých svazků, na němž, uposlechnuvše hlasu rozumu svého, jsme se ustano- vili, bolí a pálí, rány a jizvy zůstavuje." Pan revírník se zamlčel ; mladík klesl na stoličku, hlavu sklonil, tváře i oči v dlaních ukryl. „Děkuji vám, pane revírníku," zašeptal, „vše nahlížím, ale co mám činiti? jak vybřednouti? Věřte, jen ta nuda — !" „Ba, uhodl jsem," smutně odtušil revírník; „nuda to byla! Nuda je naše kletba, kteráž každého z nás už stihla a stíhá všecky, jimž osud pobyt v těch končinách vykázal; i na vás už ta kletba dopadla, sotva jste sem vkročil. V mých očích jste omluven, i v očích všech, kdož poměry u nás znají ; ale omluva ta vaší budoucnosti nei)ro8pěje. O radu v té příčině je zle. Kdy bych vám řekl, abyste se hleděl odtud dostati, kdy bych i sám, seč jsem, vám k tomu byl nápomocen, už byste tím druhou cestu nastoupil, děvče opouštěl. Jednou jen radou Ze svéta lesních samot. GDI uioLu vám býti, ač obtíží jejích sobe netajím. Nicméně zuáni řídko případy, že věc se vydařila: hledte sám to děvce povznésti, snažte se ho trochu vzdělati. Možná, Že je bystrá, že se dovtípí, a pak je dobře. Niceholi nesvedete, rady vám nevím; nijak mi nepřísluší do vašeho svědomí se míchati.'' — Téhož dno ještě po povinné obchůzce, která za nepohody dlouho netrvala, zašel si přírucí k hajnému ; za bílého dne, bez ostýchání tam zašel. Vavruch nebyl doma; Katy za domácími pracemi chodila. Jak vstoupil, zarazila se, tázavě naň pohledla. „Pojď sem, Katy!" Přistoupila, ohnivý svíij jřohled na něj upřela. „Proč jsi nepřišel včera?" zašeptala. „Nemohl jsem; pán nebyl doma." „Předevčírem také nebyl doma, a přece jsi přišel ..." „Nemohl jsem, povídám ti. Musil jsem ho očekávati, v noci se vrátil." Spokojila se, tlále se neptala. „Katy," tázal se on po chvíli, „umíš čísti?" Té otázky patrně neočekávala; s udivením se naň podívala; pak odsekla krátce: „Ne! a co z toho?" „Katy," řekl měkce, uchopiv její ruku, „máš mne ráda, vid?" „Mám!" i pohladila ho, položila ruku na rámě jeho. Zraky jejich se setkaly, z očí dívky sálal onen žár, který už dříve rozum mu byl pomátl. Přivinul ji k sobě, celou ji zlíbal. „Katy — já si tě chci vzíti ; mojí ženou budeš, ale paní z tebe musí býti, jako paní revírníková, slyšíš — ale čísti musíš umět, já tě budu učiti." . Vyskočila, vymkla stí mu: „Tys blázen! ze mne paní, jako paní revírníková! ha, ha, ha!" „Opravdu, Katy, paní z tebe má býti; vždyť já také myslím, že ze mne bude revírník, neli zde v Purstlinku, tož jinde." „Paní Malá v Podroklaní je také revírníkovou, a neumí čísti," odtušila ona. „Tací už ted revírníci ntgsou, já nejsem Malý ; já chci, aby moje manželka uměla čísti, aby byla paní, aby se chovala jako paní, abych se za ní nemusel stydět." Postavila se před něj, levou ruku o kyprou kyčli podepřela, pravou do vzduchu zamávala : černý šátek jí na týl sjel, tmavě kadeře si>adly na skráně, na rozpáleně líce i na bílou košilku, pokrývající ňadra i rámě: „Nechcešli mne takovou, jakou jsem, najdi si jinou: ženou ti budu, paní jakživa ze mne se. nestane." Obrátila se k němu zády, uchopila kadečku s prádlem, vyzdvihla si ji na hlavu a opustila jizbu, hrdá jako královna. Mladík seděl všecek zaražen; toho neočekával. Vešla stará, pozdravila, pousmála se, položila před něj bochník chleba i nůž, postavila slánku a také odešla. f'ekal ještě chvilku, zda Katy se vrátí ; když nepřicházela, sebral se i on a volným krokem ubíral se do myslivny. — ()92 K, Klostertnann: Čtyři neděle uběbly, zima nastoupila vládu; po celé dni stála myslivna uprostřed bílého víru vloček sněhových, tak hustě padajicicb, že na dvacet kroků nebylo lze ji viděti. Někdy tiše trousil se sníh, někdy zadul do něho vítr, ve sloupy těkavé, do opravdových smršti ho sehnal, tak mohutných, že, když se rozpadly, mžikem vše kyprým, lesklým hávem zvýší několika střevíců pokryly. V takový čas s nebez- pečím jest, na sto kroků od obydlí svého se vzdáliti. Žádné oko ne- pronikne padající spousty, ba jak je otevřeš, bodá do něho na sta křišťálových jehliček, palčivou bolest působíce; vše kolem tebe vře, není vzduchu, není světla, neslyšíš, nevidíš; vous ti mžikem pokryjí bílé spousty, spekou se, zacpou ti ústa i nozdry, celého tě zavějou. A když ustane na krátko nepohoda, jeví se ti rovná, jednotvárná pláň ; o modrošedé kleči ani památky, mlází do tří, čtyř metrů výše zasy- páno, že jediné větvičky neuzříš, koruny vysokých stromů, kde hustě stojí, jsou spojeny jako pod jedinou vrškovitou střechu, kterou kmeny drží jako sloupy chrámové strop. Procházeti bys se mohl v šeru kleneb sněhových, kdy bys k nim dojíti mohl. Ale sníh jest ještě kyprý, řídký, vrstvy k sobě nelnou a do bezedná by se probořil, kdo by svěřiti se chtěl ošemetné té půdě. Teprve když slunko zas zasvitne, když jižní vítr přinese oblevu, zhoustnou vrstvy; nové pak mrazy ledovou korou potáhnou povrch, tak že možno se odvážiti, aspoň když připnou se na nohy sněhové obruče. Avšak brzy nový sníh přinesou oblaka, nové vá- nice nastávají, a na staré vrstvy nové lehnou. Někdy napadnou takové hromady sněhu, že lámou se pod tíhou větve starých stromů a jich praskot i rupání za tichých nocí ze značných dálek k uchu doznívá, záhadné zvuky těm, jimž zjev ten povědom není. Mezi myslivnou a obydlím hajného přerušeno všecko spojení; ohromné závěje položily se mezi obě budovy v nepřekročitelných, de- sateronásobných hradbách. Kdy by kde byl oheň vypukl, kdy by nemoc byla přišla, neštěstí jakékoli bylo přikvačilo, nebyli by si lidé mohli navzájem pomoci. I dřevaři, uvězněni v chatách svých, zasypaných sněhem, že jedva komín vyčníval, trávili čas jako syslové v zimním pelechu. Líně čas se plížil ; od rána do večera hořely bukové louče ; noci černé jako stíny podsvětí, bez svitu luny, bez třepetavého kmitu hvězdiček. Dřevíiři přivykli ; tráví takové číisy mezi snem a polosuěním : jejich duch nepracuje, jim nuda neškodí a přetopený, parami přesycený prostor malých světniček příjemným jest jim pobytem. Válejí se na ložích, ve sladké zahálce odpočívají po námahách svých a sbírají síly k novým, jež nastanou, až utuhne, usadí se bílá pokrývka matky země. U hajného o málo jinak bylo. Vavruch seděl od rána do večera na obvyklém místě svém, do výhně kamen, do světla louče pozíraje, v oblaky dýmu tabákového se hale. Děti spaly jako jezevci, matka a dcera, domácí práce obstarávajíce, obvyklým spůsobem němě sem tam přecházely. Svět vně jako by pro ně nebyl, leda že Katy ob čas vy- běhla na násep, kolkolem se ohledla, pak zase se vracela. Snad přec čekala někoho, ale tam, odkud přijíti měl předmět její touhy, dohled - nouti nemohla : myslivna ležela k severu, a na severní stěnu hajnovny, do níž okno komůrky upraveno bylo, tolik přilehlo sněhu, že sahal až po střechu. Zt svéta lesních samot. 098 U rcvirniků jedno mčli slunce, které zlatým svitem svým nudu jim plašilo: mladou paničku. Smála se, zpívala kde kterou písničku, a když všecky vyzpívala, počínala znovu. Nékdy zasedli všickni do kruhu, i stará Nany, a povídali si, při čemž Nany nejvíce měla sólo. Co před padesáti roky, nebo vloni se udalo, stejné přicházelo na přetřes, všecky klepy až daleko do Kvildy, do Bučin, do Uehberka i do Bavor; Nany o všem věděla, a paméC její byla ku podivu věrná. Někdy však i přes jejich slunce přecházely mraky, v černé chmury se nakupily: bývaly hodiny, kdy zastesklo se mladé paničce, tak zle se jí zastesklo, že se dala do pláče. Konejšil ji manžel, často však na sebe samého toužil, že ji mladou do své odloučenosti zavlekl, ve vězení svém těžkými pouty přikoval. Těšíval jí řka: „Dušinko, strp jen, poshov málo ; věčně tu nebudeme, kníže pán se slituje, až zevrubně mu povím, jak hrozně je tu v zimě. Ach, odpusť mně sobci, že v tu bídu jsem té uvrhl; bylo mi, že bez tebe mi žíti nelze." A když ho viděla tak sklíčeného, když slyšela ze slov jeho tu velkou lásku jeho, tu i)rchaly chmury, tu vzplál zpod řas zarosenych jasný, teplý paprsek a rty zašeptaly: „Ach, odpusC ty mně nerozumné, že tak spatně tvou lásku i dobrotu splácím!"^ I ovilo stihlé rámě mohutnou jeho šíji, po- nořily se bílé ruce ve tmavý, hustý jeho vlas, a stříbrný smích, a ples, a píseň slavičí. Venku šero a chmury, venku chumel a noc, ale poblíž jeho vesna a kvítí, zlatého slunce svit. 0 Nejhůře bylo mládenci ; ten sice též účastnil se večerních besed, ale ty poměrně přec jen krátký čas vyplňovaly. Co jinak činiti? Ovšem, tu a tam hovory s revírníkem o věcech služby i o jiných, to však stačiti nemohlo. Kdy by jen knih bylo ! . . Ale co naplat, kdy by jich i bylo ! Světla nebylo ani v poledne, a se svítivem zacházelo se skoupě nad míru, jako s potravinami v obleženém městě; mohla by se vy- čerpati zásoba, a kde potom vzíti? Při pouhém pomyšlení by se člověk zbláznil. V takých chvílích nudy s urputnou tvrdošíjností předstupoval před něho obraz Katin. „Hloupá děvka !^ říkal si z počátku, rval se s obrazem tím, odpuzoval ho, k čertu posílal. Ale obraz se nedal ; vždy a vždy zas předstupoval, upíral naň svůj zrak vzňatý ohněm něhy, až i v něm roznítila se vášnivá touha. Sladkým lichocením vkrádalo se v duši pokušení : Kdy bys k ní mohl, k té dívce nevzdělané, která čísti neumí! — I vyjednával, smlouval: „Nu, na chvíli, na čtvrt ho- dinky," pravilo pokušení — a když svolil: ^Na hodinu viď?** lichotilo opět. A konec? třeba na vždy, jen kdy by ji tu měl! ,,Katy! Katy!" znčly všecky struny srdce jeho. Bez Katy není života, třeba čísti ne- uměla. SKaty je ráj, bez Katy peklo. Že ji jen tak spurné opustil! Na místě se ožení, jakmile bude moci ! Neumí čísti, dobře ! Což pak s ní bude Čísti, snad metafysiku študovati? Čísti bude sám, četl by i dne^, kdy by bylo oleje do lampy. Ale oleje není, a denního světla rovněž tak málo, nemůže čísti, právě tak jako ona. Jak by mu čas ušel, kdy by ji tu měl! Šel na náspí — chumelilo se. Skrze šero padajících, vířících se vloček uzřel jakýs pahrbek neurčitých obrysů . . . tam byla ona, toť (>94 ^- Klostermann : byla ona, tot byla hajniee. Kdy by tam tak mobl doskořit, doletět! Vše marno — nemůže . . . Vrátil se; vstoupil do čeledníku, kde Nany vládla. Vařila právě otruby pro telata a oblažila ho podrobným vypsáním všech duševních vlastností strakatého býčka a lysé jalovičky, která prý jeví rozum opravdově lidský. Hektor povaloval se po zemi, třel si záda o pod- lahu a vedl boj s cizopásníky, začež se mu dostalo kopnutí volaté dě- večky, která tvrdila, že jí to dělá naschvál, aby jí nadělil, čeho si ona nepřeje. „Vystavím si drobnou chaloupku ..." zpívala v jídelně naproti přes chodbu mladá panička. Zvuky prosté písničky až sem k němu docházely, bezděky zpíval také. „Pro Katy!" dodávala kontrabasem jakási struna v nitru jeho. Byl konec boje ; pokušení zvítězilo úplně, pomyšlení na dívku a touha po ní vyplnily celou duši jeho; jméno její maje na rtech usínal i probouzel se . . . Rozumí se, že nejednou upřímně rozhovořil se s laskavým před- staveným, že pověděl mu o výsledku domluv, které dívce učinil, aby čísti se naučila. Toužil na ni i na sebe, vralouval se do trpkého hněvu proti ní, děkoval revírníkovi za to, že oči mu otevřel, ujišťoval ho, že ílo smrti nezapomene, před jakým nebezpečím radou svou ho zachránil. „Poctivý byl můj úmysl," dokládal se; „když nechce, jakáž pomoc! Aspoň niJie viniti nikdo nemůže, ať sama sobě následky přičte." „Jen zůstaňte pevným a trvejte na svém," radíval revírník; „bucf vás upřímně miluje, pak po čase nahlédne, že se vůli vaší podříditi musí; aneb láska její není opravdová, a pak — nu, pak není škoda." „To je to, to je to . . . hloupá je, tvrdohlavá ... to bych po- chodil! Konec je, nechci ji — že jsem jen byl tak zaslepen!" Ale sotva že mladík byl sám, prchalo roztrpčení jeho a hněv jeho tál jako sníh pod paprsky letního slunce. Přicházelo zase poku- šení, lichotilo, omlouvalo a vítězilo, jako právě jsme viděli. V takových bojích tedy utekly čtyři neděle tuhého vězení. Ale všecko do času. Ledový vítr roztrhl chmury na nebi i na zemi, za- plašil mlhu i mraky, a zimní slunce polilo leskem svým Široširé sně- žiny. Po několik hodin denních trochu tál povrch sněhu, k večeru, v noci i z rána zase přituhlo. Ihned použili dřevorubci pohody, vyšli z chat s rýčemi a lopatami, spojili se mezi sebou, proklestili si cestu k hajnému a společně s tímto upravili stezku do myslivny; za málo hodin vše bylo v pořádku. Každé hrudi lidské se uvolnilo, všem bylo, jako by dlouhou vazbu měli za sebou a zlatá volnost opět jim kynula. Sníh vůkol, samý sníh; kam jen oko padlo, oslňoval je bílý, lesklý l)říkrov : žádný luh, žádný močál, žádná kleč, žádný les, vše jednotvárná pláň, lesklá běl, z níž nesčetné miliony třpytných diamantů odrážely paprsky sluneční. Černé kruhy se dělaly před očima, jež brzy |)álily, až slzy vytryskly — ale Bůh dal světlo ! Jen co se našli, bez průtahu se mužové v poradu sestoupili. Po- hody třeba užiti dle možnosti ; na svahu malého Spicberka bylo naru- báno několik set sáhů dříví, pokáceno tolikéž set kmenů : to vše musí se dopraviti dolů k potoku, odtud k nádržkám. Perná, strašná práce, Zt 8věta lesních samot 695 avšak, BůIi dal světlo ! Klády i polena hluboko leží pod snčhcii), dlužno je vyhrabati, vykopati do sněhu cestu, upraviti sanici se svahů dolů, nnložiti dříví na sBně, saně pustit i s člověkem, který krkolomný let jejich řídí a mírní. Vše, co má nohy a ruce, musí do díla, i ženy a děti od desíti do čtrnácti let. Mužové jdou napřed, by první cestu vy- šlapali ; mají sněhové obruče na nohou, aby tělo stálo na širokém pod- kladu, chůze však v nich jest těžká, úmorná, nezvyklým téměř ne- možná. Příručí viděl po prvé všecky tyto práce a přípravy, o nichž v českém kraji tušení nemají ; připjali i jemu obruče, aby chůzi v nich se naučil; za půl hodinky tak byl utrmácen, div k zemi neklesal. Odepjal si těžkou tu obuv na vyšlapané již cestě a zašel do hajnicc, aby si poodpočinul. S tíží se tam domotal, skoro bez sebe únavou klesl na lavici. Seděl tu sám, jen nejmenší děcko spalo ve visací síti. Ná- ramné horko sálalo z kamen a dusné páry naplňovaly jizbu, pot mu z čela vyrazil, ani ho nepostačoval utírati. V kamnech praskal oheň, voda vřela v mohutném hrnci na plotně, hodiny cvakaly jednotvárně — jinak ticho, nic myšlenek jeho nerušilo. Tu seděl zase. Jak mílo tu bývalo koncem léta — tehda, když se s Katy vrátil z Kvildy. Viděl ji dnes, ryje cestu s ostatními. Krásná je, zbláznit by se člověk mohl ; trochu bledší, oči trochu zapadlejší — ale sluší jí ten ráz melancho- lický. Jak divně naň pohledla dnes ráno . . . cítil ten pohled až do hloubí duše. Trápí se, chudinka, toť očividno. On pak je blázen ; čeho žádá na ní? Kvítka z Pflrstlinských hvozdů nelze porovnati s růží žírných zahrad. Smrček lesní je krásný a palma je krásná též, ač krása obou rozdílný má ráz. Máli smrček nás potěšit, smrčkem musí zůstati ; kdo jej chce v palmu přetvořiti, třeští. Venku klap! klap! po kamenném náspu. „Katy! Katy!" zaplesal v duši jeho hlas ; poví jí vše . . . Ale vešla matka, pozdravila ho svým dobrým skromným úsměvem: „Pan adjunkt je unaven," pravila, „není divu; v obručích se těžko chodí; ale všemu se pan adjunkt na- učí; pan revírník také v tom chodit neuměl, ale ted umí, a jak!" „Všecko mne bolí, hnáty mám jako zpřeráženy." „Zítra bude ještě hůře, ale když pán neustane jich nosit, za krátko přivykne. — Ale hlad budou míti mužští, pán uvidí, jakou mísu nudlí jim uvařím." Položila vedle něho známý bochník chleba, nabila do peci, co se jen vešlo, a více si ho nevšímajíc šla po své práci. Mladík, sám sobě zůstaven, zase se oddával svým myšlenkám. Pan revírník je hodný, moudrý, rozvážný, dobře s ním smýšlí ; co však plátno . . . Žádný člověk osudu svému neujde, ať i co jemu souzeno, se naplní . . . Dvanáctá odbila; na myslivně sezváněli k obědu. Jako stříbro zněl zvonek jasným, zimním vzduchem. Mládenec vstal a vyšel na násep. V černém chumáči hemžil se na bílém sněhu hlouček vracejících se z práce lidí; již rozeznával jednotlivé postavy, kráčející podle sebe i za sebou po vyhrabané cestě, třeba obličeje viděti nemohl. Blíž a blíže docházely postavy v řadě jedny za druhými, po jedné, po dvou i po třech; tu všecky, tam některé v hlubokých tratily se ouvozech, Gijíi K, Klostertnann : načež za krátko opČt oku se objevovaly, iiiužští v čepicích s kraji přes uši staženými, ženy majíce hlavy velikými šátky tuze obvázané; všichni nesli pod paždím lopaty i rýče. Jasné slunko zimní metalo na ne paprsky své a černé, pohyblivé stíny padaly na lesklou, bílou hla- dinu sněhovou. Svijanský šel jim vstříc, zvolna, o sukovitou hůl se opíraje. V Čele tlupy kráčel hajný, zamračený, nemluvný jako vždy. „Bolí nohy! bolí?" štěbetaly ženské a smály se; jen jedna se nesmála, mladá, krásná; obrátila k němu velké, temné oko zpod řas jíním pokrytých. On četl výčitku v její tváři a bezděky sklopil zraky ; obrátil se s tlupou, kráčel stejně s ubírajícími se k obědu. Promluviti s Katy nemohl, ani chvilku sama nešla, vždy někoho po boku měla; k tomu padesát kroků za tlupou kráčel revírník; jiříručí pociCoval cosi jako stud. Toliko u samé hajnice na okamžik s ní byl sám. pKatynko," zašeptal, „odpusť! očekávej mne, přijdu po deváté." Slovem neodpověděla, nepřikývla aniž znáti dala, že porozuměla; mlčky vstoupila na násep, zaklapaly hrubé dřeváky na kamenech, za- duněly na prkenné podlaze v průjezdu — cvakla klika, bouchly dvéře. Mladík tu stál jako přímrazen a díval se za zmizelou, až po- ložila se na rameno jeho těžká ruka a vlídný hlas revírníkův podle něiio se ozval: „No, no, mládeneček nemůže zapomenouti . . ." Začervenal se jak pivoňka. „Co má člověk dělat ..." zakoktal. „Pojdte k obědu, odpoledne půjdete s námi na Špicberk ke dříví, dokopáme se tam ; uvidíte, jak se dělá smyk, to vás z myšlenek vytrhne." Vida, že mladík jaksi nesměle pohlíží na utrmácené nohy, dodal : „Nebojte se, nechtě jich bolet, však přestanou ; obručí brát už netřeba, cesta je proražena." Tuhá práce odpoledne ; po kleči u zakrsalých smrčcích, které kryjí jihovýchodní svah Spicberka, nebylo stopy, neobjevily se, ani když na čtyři střevíce hluboko sníh odhrabali ; ležely tu sněliu strašné spousty; tu a tam z něho čněl černající se vrchol vyššího stromu; zkoušeli mužové hutnost sněhu, vydavše se na obručích na hladinu bílou ; pak hrabali, na obě strany vyhazovali a dráhu ušlapovali ; vzhůru dolů po stráni dupali, sjížděli, urovnávali, až se jim pot s čela lil ; nedbali dlouhých stínů, které brzy vrhaly postavy jejich i velký les, v nedaleké vzdálenosti stojící. Jako veliká rudá koule zapadalo slunce na bavorské straně, nachovou září zahořely drobné mráčky, jež ho věnčily; nad bílá temena hor na východě vzneslo se čiré šero, jímž záhy prokmitly modravé hvězdičky; ale dřevaři i ženy jejich v práci neustali. Zapadlo slunce zúplna, lehla noc plná svitu hvězdného: na jihu zaleskl se, právě nad Luzným, zlatem opásaný Orion, i Procyon i Sirius; na severu jako by nad myslivnou nebeský Vůz a Polárnice. Ticho vůkol, žádný šum, žádný větřík, za to mráz, že kroky po sněhu hvízdaly. A bez ustání lidé v práci pokračovali, tlumeně zaznívala slova povelná, mocně dýchala každá hrud. Příručí sám, aby se zahřál, brzo lopatu vzal do ruky a sníh odhazoval, brzo s druhými se bral vzhůru po svahu i s nimi dupaje sbíhal; často stál i šel Katy po boku, ale dívka slovem k němu nepromluvila, jedva tu a tam krátkým, nesmělým pohledem druh na druha popatřili, Ze svéta lesních samot. 697 Prese všecku neúnavnou píli nedostali se pracovníci až k naku- peným na podzim zásobám klád a dříví, jež hluboko pod bílým ležely příkrovem. „Kolik že je klád?" tázal se revírník hajného. „Dvě stě a tři sta sáhů dříví polenového," odvětil tento; pak, obrátiv se k lidem, kteří za odpočinkem poustali: „Co stojíte? co lelkujete? Vzhůru! do práce!" „Dost!" vece revírník, „minulo sedm hodin." Právě vycházel skoro úplný měsíc mezi Marberkem a Moor- kopfem, když, těžce oddychujíce, lidé zpáteční pochod nastoupili ; hajný opět v čele zástupu, revírník řadu uzavíral, zavolav k sobě příruěího, únavou jedva se plížícího, jehož jako naschvál, aby zabránil sblížení se 8 Katy, po celou cestu od sebe nepustil. Krátce, než došli hajnice, Katy, ubírajíc se bezprostředně před nimi, mohla slyšeti snad úmyslně po němečku pronesená slova: „Zítra, mladíčku, nadějete zase obruče, abyste přivykl ; bez toch to u nás nejde. Budete dnes dobře spáti, zítra časné přivstanemo.'^ Všichni dřevorubci i s ženami vešli do hajnice, aby tam spo- lečně jedli, ježto doma krom liajné nezbylo, kdo by o uvaření večeře se staral; co dítek se týkalo, ty měly mléko a chléb, a starším péče o mladší připadla; v té příčině rodiny navzájem si vypomáhaly. V myslivně mladá paní man/ela i příručího přivítala ; byla veselá a dobré mysli, patrně i na ni boží světlo blaze působilo. „I vy tuláci," smála se, „před západem slunce šla jsem vám vstříc; kdo by si po- myslil, že tak dlouho budete otáleti ; podívejte se na hodiny, skoro osm!" Trvalo to hezkou dobu, než rampouchy, které slepily hustý vous revírníkův, tak rozmrzly, že políbiti mohl ženušku v bílé čílko. „A vy?" obrátila se mladá paní dovádivě k Svijanskému. „(vO pak vám chybí? vypadáte. Bůh mi odpusí, jako zmoklá slepice." Mladík se poněkud nejapně pousmál ; manžel zaň odpověděl : „Bolí ho nohy, Zdeničkó; zvyká si na obruče a hlad asi má také." Uzené maso vepřové s knedlíky a se zelím stálo na stole ; tak rád ho mladík jídával, dnes sotva se ho dotkl. „Vy nejíte!" zvolala panička, „pro pána krále, snad se vám nechce stonat?" Opravdové leknutí jí zíralo z dobrých, modrých očí. Nemoc v té samotě, jaké strašné pomyšlení ! „Nestarej se," smál se manžel, „je utrmácen, toť vše. Člověk po- dobá se honícímu psu; tomu též se do jídla nechce, když celý den za srnkou se honil." „Pěkné porovnání," zadurdila se, „už pomalu z tebe bude Malý." „Pan revírník má pravdu," vece usmívaje se příručí, „únava chuti k jídlu ujímá; za to se chce píti. Směl bych vás prosit o druhou sklenici piva?" Nalila mu, sama mu podala; podívala se naň, vyhlížel jako rů- žička. To ji upokojilo. Po krátké době tou měrou se rozveselila, že ))nručí se obával, aby se jí nechtělo do zpěvu, do něhož jemu nijak nebylo. Vstal tedy a předstíraje velkou ospalost, přál dobrou noc a í)dobral se do svého pokojíku. Vrhl se všecek oděn na lůžko a čekal ; kVM^ K. Klosiermahn: překonán denním namáháním, usnul několikráte, vždy však se po krátké době zase probral. Měsíc posílal mu světlo svoje skrze ojíněná okna ; podíval se na hodinky: deset minulo; ticho v celém domě, dojista vše spalo. Vstal polehoučku, zul vysoké své štulpy, obul letní perka a přes ně dva páry vlněných punčoch, pak tiše, tiše, pomalounku z pokoje, po schodech dolů, tmavou chodbou ke dveřím domu, jež tichounce otevřel — měl v tom konání patrně praxi, — a ven do mrazné zimní noci. Zadem do hajnice nemohl : leželo tam sněhu až po střechu. Co na tom V půjde z předu. A šel. Kolem chat dřevařů vedla ho noční pouť; nikde světla, vše spalo. Doplížil se na násep u hajnice ; i tam hrobové ticho. V dáli štěkala liška, jiná skučivě odpovídala . . . VI. Nastal na známém nám svahu ^picenberka čilý život, který trval od ranní tmy do večerní. Dřevaři vyhrabali nakupené zásoby polen zpod hlubokých závějů sněhových, smetli vrstvy sněhu s nahromaděných klád, upravili ke všemu cestu, dotáhli sami těžké sáně s vykřivenými, zobákovitč končícími sanicemi, železem okovanými ; zvířata stěží by ob- stála pří této strašné, úmorné práci, kterou tu konali synové lidští. Mráz ráno i večer žíhal krutý, že sníh pod nohama hvízdal a sypěl zvukem kovovým, že vous horkým dechem ovanuty v tlusté rampouchy mrzl i řeči bránil, svrchní šat bílým jíním se pokryl a krůpěje potu po tváři se řinoucí a na oblek dopadající ve stříbrné perly se měnil ; nebylo stání ni ustání, zima nedala, ku práci a pohybu nutíc. Když pak slunce k poledni silněji zasvítilo, překročivši temeno Luzného, jehožto lesklou běl fialové, modré i nachové páry a stíny nevídanou krásou polijí, již popsati nelze ; když paprsky přímo dopadaly na sníh : tu tál bílý povrch, v drobné kapky se slévaje ; ale studený dech spodních vrstev okamžité milliardami tuhých sponek kapky spoutal a hladká le- dová kůra se utvořila. Ušlapaná cesta proměnila se v lesklou klouzačku, o niž noha bez podpatku obrněného zubatou podkovkon marně by so byla opírala. „Sanice je hotova!" hlásil hajný revírníkovi. Počali nakládati dříví na sáně, dva i půl třetího sáhu na jedny, ženy při té práci pomáhaly. Polena často ledem byla oblita, spečena, násilně bylo je od sebe trhati. Naloženy první sáně ; odtáhli je ke svahu. Usadil se na předku silný muž, podepřel nohy na příčku mezi obě sanice vpravenou, objal zobákovitě zahnuté konce sanic oběma ramenoma, vzal do pravice těžké, železem okované bidlo, jímž běh i směr saní brzdil a řídil. Opřelo se jich několik do saní, ty pohnuly se na svislém svahu, šouply se níže, pomalu, rychleji, vždy rychleji, až s větrem o závod, vlastní puzeny tíží, uháněly. Syčely, hvízdaly táhlým, vysokým tónem, až dolů doběhly, kde vůdce jejicii je zastavil; za dvě minuty vykonaly cestu přes dvě stě metrů dlouhou. Dole je očekávali lidé, kteří ihned stranou jo za- táhli a dříví skládati se jali. /a pět minut přiběhly druhé sáně, pak Ze světa lesních samot f)99 třetí, pak čtvrté. Když ty doběhly, celý zástup, který nahoře byl na- kládal, hnul se dolů, aby nápomocen byl pří skládání a pak sáně zase nahoru vytáhl. Svážení dříví po saních jest práce nad míru obtížná a nebezpečná, která vyžadiye neobyčejné síly, velkého cviku a nemalé obratnosti a chladnokrevnosti ; kdy by člověk běh jejich řídící dost málo při brž- dění se opozdil, sáně by se v letu překotily, z dráhy vyšinuly, střemhlav Bůh ví kam zaletěly. Není roku, aby doprava dříví tou cestou obětí nevyžadovala. Kdo je sečte, ty oběti neznané, které rodí se a mrou v zapomenutém světě? Pláčou vdovy a siroty, to je všechno; pláčou v chudých chatách, v očazených dýmem jizbách, na malých hřbitůvcích, kde sotva tu a tam stojí černý kříž s nápisem záhy vybledlým — ale přes hradby hor pláč a kvílení nezavzní, ohlasu nebudí. Železná nutnost vládne tvrdou i)ěstí a nemilosrdná pata její zdrcujícím krokem přechází přes všecko, co by zprotiviti se zamýšlelo. Když dřevorubci sváželi po tři dni dříví polenové a dráha v sněhu hodně ssedla a jako zrcadlo hladkou se stala, přišly na řadu klády. Nakládají se tím spůsobera, že připoutají se k saním v polovici délky své ; jeli kláda velmi silná, jako tehdy sta a sta jich bývalo, naloží se jen jedna; jsouli slabší, připoutají se dvě, tři i čtyři. Muž, který směr saní i běh jejich řídí, usedne před kládou, natáhne nohy a bidlem řídí i brzdí. Jest zajisté jízda s kládami ještě mnohem nebezpečnější a vy- žaduje ještě vetší síly a dovednosti, ježto hřmotná, dlouhá hmota se tetelí jako obrovská struna, a běda nešťastníkovi, který by se neudržel : vymrštilo by ho do vzduchu letem divým i)rchající drvo, jako tětiva mrskne šípem ... „Skoro týden už trvá ta pohoda," radoval se revírník, vida, že už přes sto klád dole nakupeno, mezi nimi četní velikáni, skoro sáh v průměru mající, mrtvoly pralesa, které snad už padesát let ve vlhkém mechu ležely, větrem a vlastní tíhou, nikoli rukou lidskou sklány byvše ; pouze setlelý povrch odstranila sekera dřevorubců, vnitřek byl zdráv a huten, kyselinon rašelinató i)ftdy uchován, nejlepší materiál na reso- nanční prkénka. „Ještě tři takové dni kdy by se vydařily, všecko je dole — ale zítra je štědrý večer, v poledne přestane se dělat." Ležela jakási výčitka v tónu slov, reptání proti svatému obyčeji. Mluvčí sám ihned to spozoroval, zarazil se a chtě tvrdá slova ojíraviti dodal : „Ale dobře je, af si chudáci odpočinou: snad i po svátcích bude pěkně." Po celý ten čas, co dříví se vozilo, vařili si dřevorubci oběd svůj pod šírým nebem ; ani revírník s příručím svým domů jíst ne- chodili. Doma mladá paní ve společnosti staré Nany trávila čas, jak mohla ; ta stará celý den povídala, a panička naposlouchala se stokrát slyšených věcí a příhod; neveselé asi byly, neboť v den, jenž předcházel štědrý večer, zavzdychla si ubohá a zvolala: „Nany, Nany! smutno je tu, smutno k smrti; mně se stýská." Když manžel za pozdního ve- čera domů se vrátil, viděl stopy slz na řasách a vlhké oči. „Smutnoli ti, Zdeničko?" Nemohla se udržeti, dala se do usedaváho pláče: .,Jak pak by mi smutno nebylo V" vzlykala, „není co dělat, a pak, zítra štědrý den, přicházejí myšlenky na matičku, na malé bratry ..." 700 ^« Ktostermanní Projel mu stesk její srdcem jako ostrý nůž. „OdpusC, Zdeničko — já starý, zkušený, měl jsem s to míti rozum. Vinu těžkou jsem na sebe uvalil, že jsem tebe mladou do té pouště zavlekl. Jaký jsem já sobec!" „Nejsi sobec, jsi šlechetný člověk," v slzách se usmívala — „ale pořád mi přichází na mysl matička . . . Odpusť, snad přivyknu, ale jsou to první vánoce, jež daleko od ní trávím." Zas se dala do pláče tak žalostného, hořkého, že bolno bylo na ni patřiti. On mlčky usedl, dlaněmi tváře si zakryl. Hořké myšlenky se v něm rodily. Utrmácený, promrzlý domů přišel z tvrdé služby své ; pěkného přivítání se mu dostalo! Tak se na ni těšil, a nyní? Nebylo mu lépe, když sám tu býval? . . Ve dne se lopotil, v noci spal. Žádná radost, ale žádný též zármutek ; žádné světlo, ale žádný též stín. Příručí věci jinak bral. Mladé, pružné jeho tělo na zdejší ná- mahy brzy přivyklo, i na obručích chodit se naučil. Každé noci opa- kovaly se výpravy, jež z myslivny do hajnice podnikal; revírník snad o nich zvěděl, snad jenom je tušil, ale té chvíle, když viděl smutek v domě svém, řekl si, že ten nerozvážný mladík věci lépe rozumí než on: sem patří takové ženy, jakou jest hajného dcera; té se tu stýskat nebude : každá rostlina ve svém ponebí, každý člověk ve svém světě . . . Druhého dne časně ráno už všecko téměř obyvatelstvo Pílrstlinské zase se octlo na Spicberku ; spouštěly se sáně s kládami. Krásný zimní den, jako všecky předchozí; slunce už minulo Luzný a plným světlem svým ozařovalo plán podle potoka. Revírník stál nahoře, právě kde svah se klonil, příručí dole blíž potoka, kde nakupeny svezené dolft klády. Právě zas vytaženy nahoru čtvrté sáně. „Jedenáct hodin," vece revírník, „ještě jednou dolů s nákladem, potom domů! ani minuty více se nezdržíme, svatý je čas ..." a po chvíli, usmívaje se: „Švestk(ívá omáčka čeká." „Ba, čeká," odvěce obstárlý jeden drvař, „a děti se na ni těší . . ." „Složit se ještě dole musejí klády," vmísil se hajný do řeči; „saní tu nechati nelze, kdo ručí za to, že pohoda potrvá." Naložili kládu na první sáně, kládu jedinou, tři sáhy dlouhou, dva muži by ji nebyli objali; strašná tíha, hrozná práce; deset li činným býti, a to pod pi*esnoa individuálnoii odpovčdností, a ne- sluší se, aby po ochotnická mluvil do jiných ohorftv, a vlastního odbor- níka snad pomáhal přehlasovati. Ani v pruských správních výborech není podobného míšení odborných chefil v jedno kuUegium spolu se řleny samosprávnými. Uovnéž sméi*uje to proti zásadě hierarchické, aby úředník podřízený v odvolací stolici hlasoval o opatřeních svého chefa, nebo do- konce navrhoval proti němu disciplinární vy etrování, jak dle osnovy či- nili by vňči mistožupanovi vrchní notář, fysik, hospodářský inspektor a vrchní inženýr. (Sám referent komise Dárdai připustil, že uherský správní výbor je ve svétě vůbec unicum, ač myslil při tom hlavně na 714 B. Bieger: Z opačné strany však hájeno správního výboru, jakožto života schopného pojítka autonomie a státní správy ; spojení živlu samospráv- ného a úřednického ve správním výboru je prý zajisté ve vzájemném prospěchu obou, a odpomáhá jednostrannosti byrokracie; kdy by od- padlo odvolání od místožupana ke správnímu výboru, byl by to krok nazpět. Současně však většina výboru i sama vláda přece připouštěly, že by živel úřednický mohl býti redukován, že by někteří nižší úřed- níci ve správním výboru práva hlasovacího požívati nemusiti, tak že by tím živel samosprávný dosáhl větší platnosti a že by národu po- jištěno bylo dostatečné účastenství ve státní správě. Na základě těchto ústupků snémovni komise vypustila ze členů správního výboru 3, resp. 4 úředníky, totiž vrchního fysika, vrchního inženýra, král. návladního a inženýra pořičného; naproti tomu přijala do výboru druhého místožupana, kdekoli tento systemisován. Bude tedy živel úřednický zastoupen 8 — 9 členy, z nichž předseda obyčejné ne- hlasuje; 12 členům voleným přidáni 4 náhradníci.') Takto celé to smíšené kollegium zůstane zase převahou municipální. Tudíž také vy- datně obmezuje se skutečné provedení zásady sestáťovací, dle níž správu v komitátech zastávati mají jmenované orgány státní. Instituce správ- ního výboru (a podobně i správního soudu) znamenitou měrou zachová spolupůsobení živlu samosprávného v širokém oboru správy státní! Původní úkol správního výboru, aby byl úvazkem mezi organisací samo- správnou a zeměpanskou, zůstává celkem sice nezměněn; avšak r. 1876 hlavním následkem této instituce bylo obmezení samé kongregace mu- nicipální, kdežto r. 1891 stojí v popředí nepřímé, prostředečné obme- zení organismu zeměpanského municipiem. Reforma r. 1891 přisuzuje správnímu výboru vůbec čtverou pů- sobnost: 1. v oboru správy přísluší mu úřední dohled a kontrola; 2. disponuje v záležitostech správních i autonomních, zákony jemu přikázaných; 3. rozhoduje záležitosti zákonem vyznačené jako odvo- lací úřad 2. nebo 3. stolice ; 4. koná moc disciplinární ve smyslu zá- konů. Působnost tato vykonává se buď v plné schůzi výboru nebo ve zvláštních odborech či sekcích jeho, jež tak jako plný výbor bezpro- veliký vliv, jehož se tím na administraci dostává administrovaným). -— Hrabě Apponyi ukazoval původně k tomu, že záležitosti sporné a aisci- plinárni mají příslušeti správnímu soudu, čímž by se působnost správního výboru asi o Va zmenšila; mimo to by nékteré záležitosti měly přejíti do rukou municipální hromady nebo do individuálného oboru vrchního župana nebo místožupana. Co by zbylo, co tedy dle povahy věci lépe se hodí k vyHy.ování kollegiálnému, mohl by prý vyřizovati výbor výhradně volený pod řízením vrchního župana nebo místožupana (tak jako v Prusku krajský výbor). Výbor takový arci nemohl by býti odvolací stolicí proti íhefovi komitátu; odvolání od úředníkův okresních, resp. od obcí ve věcech správních šla by dle povahy včci bud k volenému výboru nebo k chefovi správy. ') Jiné změny se nečiní. Komise pouze vynechala ustanovení osnovy, že v neprázdní vrchního župana a místožupana je předsedou ten člen vý- boru, jejž ministr k tomu určí. Úředníci, kteří nejsou členy výboru, mohou býti zváni do schůzí, aby podávali potřebná vysvčtleni. Notářem správního výboru je notář vrchním županem vyslaný, a nemá práva hla- sovacího. o samosprávě v Uhrách. 715 středně obcují s ministry a úřady. Toto tříděni na sekce je novotou, vyvinutou z jistého staršího zárodku, ze subkomisi výboru dosavadního. Dikasteriální organisace zdá se potřebnou a správnou vzhledem k ve- lice rozsáhlé a rozvětvené působnosti správního výboru, jež vyžaduje odborné znalosti a zkušenosti v jednotlivých větvích správy, a nedá prý se více soustřediti v jediném kollegiu. Nutné jednotnosti veškeré správy má se vyhověti tím, že jisté záležitosti zůstanou vyhrazeny schůzi plenární, a Že předsedou odborů je vesměs vrchní župan a v ne- prázdní jeho místožupan ; mimo to komise sněmovní hleděla mistožu- panovi, jakožto vlastnímu chefovi vnitřní správy, ve všech sekcích po- jistiti činnou účasf. V lednu každého roku (ve shodě s každoroční volbou jedné polo- vice volených členů) správní výbor ze svého středu tvoří: 1. odbor spráoníy 2. finanční, 3. hospodářský a lesnický, 4. komisi discipUnániL / působnosti správního výboru (ve kterékoli instanci) připadají tudíž — pokud něco nevyhrazcno schůzi plenární — odboru správnímu záleži- tosti počítané k oboru ministerstev vnitra, vyučováni, spravedlnosti, obchodu a zemské obrany ; odboru finančnímu záležitosti patřící k porte- feuillu ministra financí a vůbec k finanční správě státní, municipální a obecní ; odboru hospodářskému záležitosti portefeuillu ministra orby. ') Prvé tři odbory čítají po 2 členech úřednických (mimo předsedu obyčejně nehlasujícího); a ze 12 volených členů přikazuje se do nich po 4 členech, jakož i po 1 náhradníku. Živel volený má tedy také v odborech převahu; jen v disciplinární komisi předepsána rovnost obou živlů, po 2 členech a 1 náhradníku, jež obojí volí plná schůze správního výboru. Z úředníků jsou členy odboru správního : místožupan a vrchní notář,' finančního: místožupan a finanční ředitel, hospodář- ského : místožupan (pakli je zaneprázdněn nebo předsedá, vrchní notář, resp. druhý místožupan) a hospodářský inspektor. Úředníkům zároveň připadá býti referenty svých oborů. ^) Plenární schůze správního výboru konají se čtvrtletně v prvé polovici ledna, dubna, července a října; odbory scházejí se každý měsíc. Mimořádné schůze výboru neb odborů svolávají se z rozhodnutí ') Vládní osnova nazývala druhou sekci: berní, třetí pak: národohospo- dářskou. Mimo to počítala za sekt i správního výboru správní soud. AvAak sněmovní komise to vypustila, nechtrjír nijak praejudikovati véci tak důležité, jež bude upravena zvláštním zákonem. ') Místo místožupaua počítala osnova k sekci finanční vrchního íi skála a vrchního notáre, k sekci hospodářské pak notáře vrchním županem dele- govaného. Místa uprázdncná v komisi disciplinární obsazují se v nejbližší schůzi plenární. Místa uprázdnčna v ostatních sekcích zaujmou ti, kdo zatím byli zvoleni do správního výboru (pro zbývající období). — V od- boru berním referuje fin. ředitel nebo náměstek; v odboru hospodářském hosp. inspektor nebo zástupce, jen o záležitostech lesnických referuje lesní inspektor, nemající práva hlasovacího. V sekci správní referuje o oboru místožiipanovc vrchn« notář nebo náměstek, o ostatních oborech dotyční odborní ( hefové nebo jich zástupci ; předseda stolice sirotčí, škol- dozor e, vrchní lékař a vrchní inženýr bývají předsedou povoláni, aby podávali potřebná vysvětlení, ale nemají práva hlasovacího. Notářské aitrendy sekcí zastávají notáři nebo správní praktikanti, vyslaní vrchním županem. 710 B. Rieger: vrchního župana nebo na žádost mistožupana, finančního ředitele neb jednotlivé sekce. Výjimku z koUegiálního vyřizování v plenu i v sekcích činí záležitosti neodkladné nebo rokování nepotřebující, jež vyřizuje předseda s referentem, proti dodatečnému oznámení věci a její neod- kladnosti. Z druhé strany, pokud není appellace vůbec vyloučena, do- pouští se, aby z usnesení výborového do 8 dnův odvolati se mohl vrchní župan nebo jeho náměstek z důvodů legality a státního zájmu, jakož i odborní chefové a jich náměstkové vzhledem na zájmy odvětví jimi zastupovaného; prozatím zůstalo nerozhodnuto, pokud tato appellace příště má jíti ke správnímu soudu, a nikoli k ministrům, jak tomu bylo dosud. Usnášení děje se absolutní většinou přítomných, a sice z pravidla ve schůzích veřejných, leč by veřejné zájmy nebo morálka kázaly opak (zvláště také při usnášení se výboru disciplinárního). Hlasování dle jmen je předepsáno, kdekoli rekurs nemá moci odklá- dací nebo kde usnesení spojeno je s odpovědností majetkovou, kdežto při předstávce proti vládnímu nařízení nebude toho potřebí. Ku plat- nému usnášení odborů vyžaduje se přítomnost předsedy a nejméně dvou členů, z nichž aspoň jeden musí býti člen volený. Výbor disciplinární má však po každé býti tak ustaven (po příp. vylosováním), aby živel úřednický i volený byli rovným počtem zastoupeni. Při tom zachovány a upraveny též dosavadní předpisy, že členové nemají spolurozhodo- vati záležitosti, v nichž jsou zvláště účastnými, že odpovídají za škodu úředně způsobenou ; a že členové volení jsou zavázáni schůzí plenárních a odborových řádně se účastniti. Jednací řád výboru i sekcí vydá ministerstvo. ^) Všichni odborní přednostové povinni jsou správnímu výboru po- dávati zprávy čtvrtletní a výroční ; mimo to všecky sekce podávají mu vždy v lednu své výroční zprávy s daty o své činnosti, poznámkami a návrhy. Plenární schůze tudíž zprávy ty projednává, činí potřebné kroky a opatření, sestavuje svou výroční zprávu pro předsedu mini- sterstva i zároveň pro výbor municipální. Vůbec dle potřeby podává návrhy a předlohy ministrům a autonomním korporacím v jednotlivých případech i v otázkách všeobecných; naproti tomu také odborní mi- nistři jsou oprávněni, dle potřeby vysílati do plena i do odborů orgány odborné (ovšem bez práva hlasovacího). Menšina výboru jest oprávněna podávati svá zvláštní zdání ; také vrchní župan jestliže se zprávou se neshoduje, může zvláště mínění své vyložiti. Plenární schůzi přísluší vůbec úřední dohled a kontrola ve všech odvětvích a proti každému správnímu orgánu : rozhoduje spory odborův o příslušnost, jakož i úřední spory mezi orgány rozličných odvětví ; napravuje, co ve výkonné správě zanedbáno; proti všem orgánům úředním vyjma vrchního župana na- ') Již zákon 1876 zapovídal rlenňm správoího výboru účastniti se jednání, kdekoli ělo o jich osobní z.ijoin jako soukromníků, nebo kde jinak již spolupůsobili jako soudcové, advokáti, plnomocníci a p. ; reforma 1891 vztahuje tento předpis i na zájmy nejbližšího příbuzenstva. Kdo i)ez omluvy nedostaví se do dvou po sobe jdoucích schůzí výboru nebo do tří schůzi odborovýth, i ten, kdo vůbec celý rok schůzí se neúčastní, po- važuje se za vystouplého, a po dvč léta není znova volitelným. O důvod- nosti omluvy rozhoduje správní výbor anebo jeho odbor, resp. výbor disciplinární. o samosprávé v Uhrách. 717 řizuje předběžné vyšetření nebo disciplinární řízení, jakož také je suspenduje; vysílá 1 nebo 2 členy k disciplinárnímu vyšetřování proti svým úřednickým členům, a podobně delegiye ze svého středu dva členy volené k visitacím těch úřadíi, jež místožupan dle zákona po- vinen je každoročně vyšetřovati. *) Správnímu výboru konečně pone- cháno také důležité právo činiti repraesentace proti ministerským na- řízením, jež považuje za protizákonné, škodlivé nebo nevykonatelné ; jestliže však ministr zachová své nařízení v platnosti (nestačí neod- povědění ve 14 dnech), náleží provésti je, aniž by se nová schůze svolala. Se správním výborem dolíčili jsme již celé ústrojí komitátní — ponechámeli si rady okresní, instituci to r. 1891 nově tvořenou až na konec. Musíme však ještě dodati, že toto ústrojí očekává jistého do- vršení zavedením správního soudnictví. Dle prohlášení předsedy mini- sterského hr. Szapáryho, jež bylo pojato do zprávy sněmovní komise, v každém municipiu zřízen bude správní soud první stolice, jenž má sestávati z vrchního župana jakožto předsedy, z místožiípana a vrchního fískála jakožto referenta, dále ze 2 členů volených ze středu správního výboru, a 1 náhradníka. V Budapešti zřídí se vrchní správní soud o 2 sekcích tak, že dosavadní správní soud íinanční k němu se při- pojí jako jedna z obou sekcí. *) Byť pak i zamýšlené složení správního soudu 1. stolice nevyhovovalo všem příslušným požadavkům, přece bude tvořiti jistou kontrolu právní, i bude zajisté podporou zákonitosti ve- řejné správy. ^) Úkolem jeho bude ochrana práv jednotlivcův i korpo- ') Plenům rozhoduje pH žalobách na úřední orgány, též o appellacích v zá- ležitostech disciplinárních a ve příčině suspensí dle či. 22 a 23: 1886. Ostatně sluší vytknouti, že sněmovní komise nepustila se do rozboru zásad nové očekávan(fho zákona disciplinárního, ačkoli hr. Apponyi podal jistý návrh v té příčině; tak že ovšem správní reforma na ustanoveních či. 23: 188G mnoho zatím nezměnila. — Také odborům přísluší úřední dohled a kontrola vyžadováním zpráv, přihlížením k činnosti úřednictva, spolu 8 potřebnými opatřeními nebo návrhy. ') Pro další dobu slibuje se ustavení zvláštního soudu, složeného ze členů král. kurie a vrchního správního soudu, jenž by rozhodoval veškery spory 0 příslušnostj tedy i spory mezi správními úřady a některým správním soudem. Dokud tento soud nebude zřízen, bude právo to dle dosavad- ního zákona náležeti radě ministerské. — Vrchní správní soud má míti 1 předsedu a 1 nebo 2 místopředsedy. Složení sekce finanční bude se nadále říditi článkem 43 : 1883 o správním soudu finančním. Senát správní má sestaviti se z polovice ze členů se spůsobilostí soudcovskou (s po- řadím soudců kuriálních), z polovice s vyšší spůsobilostí správní; tito však musí zároveň vykázati se aspoň lOletou správní službou, a sice nejméně pětiletím stráveným ve vyšším postavení (jako místožupan, sekění rada). Těžisko správního soudnictví pí-irozeně spočívá ve vyšší instanci, jejíž členové mají požívati soudcovské neodvislosti. *) Hrabě Apponyi, jenž velikou váhu klade na rádné správní soudnictví, zejména vytýkal, že členy správního soudu 1. stolice mají býti tři úřad- níci skutečně působící, k úřadu soudcovskému nespůsobiíí. V ^'čmecku ovšem správní soudnictví 1. stolice spojeno je s prostřední, kollegiální instancí správy samé ; ale v uherském správním výboru není prý k tomu sil 8 dostatek spňsobilých. Především vrchní župan jako politický dů- věrník vlády je přímo disqualifíkován za předsedu soudu. Proto hrabě Apponyi byl by si přál raději samostatného správního soudu, snad ze 3 soudců jmenovaných a 3 členů volených, ač by to vyžadovalo asi 4(X) OSVÉTA 18»1. 8. 4g 718 *. Aieget: raci (i obci a municipii) na právním základě zákonů, ministerských nařízeni a platných statatů. Všecka jeho působnost ve sporných Těceh správních vyměřena bude taxativně, tak že ostatek záležitosti ponechán bude řízeni administrativnímu. Za hlavní všeobecná pravidla působnosti soudů správních má platiti, že záležitosti přikázané správnímu soudu vyňaty jsou z působnosti ministrů, že naopak správní opatření ministrů nelze předkládati soudu; že správní soud nemůže rozhodovati o plat- nosti nebo neplatnosti všeobecných ministerských nařízení, nýbrž toliko in concreto odepříti jich použití, jak to stanovil či. 4: 1869 ve pří- čině soudů soukromoprávných. llízení před správními soudy bude se vyznačovati všemi zárukami řízení soudního. ') — Pokusme se nyní vypsati ještě zvláště působnost municipii. ^) Eomitáty byly a jsou zároveň korporace politické^ se znameni- tými právy, kterážto jsou zárukami zemské ústavy a svobod veřejných. Za starého zřízení stavovského komitáty svými poslanci ve „stavovské tabuli^ účastnili se zákonodárství, a zároveň byli dosti neodvislými prostředkovateli státní exekutivy, jak toho jinde nesnadno bylo pohle- až 5(K) tisíc zl. nákladu. Hylo mu však iiauiítáno, že zvhíštiií správní soud 1. stolice nutno by ochromil činnost si)rávní, a pokud by se- snad zvýšil poiet ťlenu volenýcli, žt» by zástupci zájmu voiejného musilo vždy příslušeti odvolání k vyšší stolici. — I^le původní vládní osnovy správní soud mčl tvořiti jednu z každoročně tvoiTných sekcí správního výboru. 'j Působnost finančního správního soudu v záležitostech berních a po- platkových dle rl. 43: 1883 a či. 18: 1889 má zůstati netknuta. Správníni soudům zamýšlí se pi-ikázati ze záležitostí o6ř'ť/ííc^: nepříslušné zasahání raunicipia do obecních záležitostí, stížnosti na konskripci voličů, otázky obecních příspěvků na okresní notáre, fysika a p., jakož i obtížení ber- ními přirážkami; ze záležitostí municipálních: případy, kdy komi tát do- volati se může soudní ochrany svého autonomního práva, otázky dotý- kající se volby do výboru a sestavení listiny virilistňv, i také svolení k vypsání berní přirážky. Dále připadne správním soudům rozhodovati celou řadu sporných záležitostí z rozličných oborů veřejné správy. V disci- plinárních záležitostech úřednictva míní vláda připustiti rozhodování správních soudů zatím jen při obvinění z účastenství ve schůzích poli- tických stran a ve hnutí volebním, dokud prý vůbec nebude zřízen zvláštní vrchní soud disciplinární. O Jelikož jsme lisř/o/í municipálního výhoni (str. 38<) si.) líčili v době, kdy o vládní osnově r. 1801 sněmovní výbor ještě nejednal, zbývá nám dodati, jaká usnesení tento učinil. Počet členů mezi 120— 6(X) měniti se nezamvšlí, ačkoli bylo poukazováno, že ve Francii dotyčné zastupitelstvo (conseíl řéuéral) čítá nejvýše 02 členu, v Itálii GO, v Pruských provinciích po 2 členech z každého kraje. Hádné schůze mají se konati zase „nej- méně" dvakráte za rok dle* osnovy: dvakráte); také desetiné členů dáno právo navrhnouti svolání mimořádmi valné schůze tak, že vrchní župan je k tomu povinen. Jednací pořjídek valných schůzí stanoví vrchní župan v dorozumění se stíílým výborem. — Jakmile plná listina členů virilních a volených je konečně ustanovena, uveřejní se v úředním věstníku ko- mitátním. Nárok na dvojnásobné počítání daně netřeba činiti a prokazo- vati každoročně; stačí další evidence komisi veritikační. Mimo to škrtnut předpis o ztrátě členství, když kdo neohlásí, ve kterém z několika muni- cipii přijínijí volbu nebo členství virilní (tu rozhodují komise verifikační a revisní). Kdo ztratí potiebné vlastnosti, nejen přestane býti členem, ale ztratí také mandáty, jež jako člen obdržel, (len komise revisní není oprávněn žádati annullováni jejího rozhodnutí, nýbrž pouze vrchní župan a jedna ze súčastněných stran. Členové komise veriňkační volí se ne na jeden rok, ale na 3 iéta. o samosprávé v Uhrách, 719 dáti. Rozumí se, že státoprávui postavení nynějšího komitátu již není na této výši; za nové ústavnosti a zejména vzhledem k národní od- povědné vládě úkol komitátního zřízení klesl tou měrou, jakou se vy- skytly jiné přiměřené ústavní záruky. Mimo to nesluší zapomenouti, že právě politický ráz tohoto zřízení neprospíval vývoji vlastní samo- správy, ježto uváděl do ní boj politických stran i nejednu vadu a ne- plechu, a odvracel ji od vlastních úkolů správních. Přes to vše až dosud komitátní zřízení je důležitým článkem uherské ústavnosti. Pří- slušiť komitátům jednak jistá působnost ve příčině voleb poslaneckých, jednak právo remonstrací proti vládním nařízením, i vůbec rokovací a petiční právo v obecných zemských záležitostech. Dle článku 5: 184H o volbách sněmovních poslanců na základě národního zastoupení náleželo komitátu. aby dle počtu poslanců zákonem jemu vyhrazeného dělil své území na volební okresy, v nichž každém po jednom poslanci se volilo. Toto právo dnes již odpadá, ježto sta- noviti okresy pro sněmovní volby vyhrazuje se zákonu; valné schůzi komitátu zbývá pouze stanoviti volební okresy pro volby členů výboru municipálního. Naproti tomu dle či. 5: 1848 a dle zákona jej dopl- ňujícího či. 33: 1874 podnes tvoří se v každém municipiu zvláštní ústřední výbor pod předsedáním místožupana (ve městských municípiích purkmistra), jehož úkolem je sestavovati a opravovati voličské seznamy, i říditi volby poslanců do říšského sněmu. *) Správní reforma 1891 také ničeho nemění na právu valné schůze komitátní, voliti výbor ústřední. Naopak, jelikož místožupan bude jmenovaným státním úřed- níkem, vláda připustila, aby ústřední výbor napříště ze svého středu před- sedu si volil. Nejdeť tu vlastně o nijaké aprendy správní, nýbrž o práva politická; protož volba předsedy ústředního výboru zdá se býti novou zárukou ústavnosti a politické svobody.*) Současně, jak jsme viděli, i to se chválí, že vůbec obmezuje se vliv úřednictva na volby, a že vylu- čuje se jeho volitelnost na území úřední působnosti, ačkoli z jiné strany naopak si bylo stýskáno, že již obmezení stanovená zákonem o inkom- patibilitě (či. 1 : 1875) nebyla prospěšná, zbavujíce sněmovnu sil zku- šených ve veřejné správě. Politicky důležito je také starobylé rokovací právo komitátu, z něhož druhdy dokonce vyplývaly instrukce poslanců. Dle municipálních ') (.'strodní výbor, složený se zřetelem na všecky volební okresy, každoroční volí ze sebe stálé konskripční komise k sestavení voličských listin. / roz- hodnutí ústředního výboru o reklamacích lze odvolati se ke zvláštnímu s(>nátu královské kurie. Volby konají se vo volebních okresech pod zvlášt- ními skrutinujícími komisemi, tí-eba pod nckolika zároveň, s ustanove- nými předsedy. O platnosti voleb rozhoduje sama sněmovna, av^ak byla v tom píislíbena jurisdikce zvláštního senátu král. kurie. — V méstech, jimž zákon bez ohledu na komitáty zvláště přidělil jednoho nebo více poslanců, tvoří se však vlastní ústřední výbory. ^) Výhor má svého předsedu voliti na 3 léta, resp. na dobu svého mandátu. Jelikož se jeví potřeha nějaké síly úřední, přikazují se zapisovatelské a jiné ajíendy výboru vrchnímu notářovi, jenž za řá(íné jich plnění bude osohuě odpovědným. Také volený předseda je povinen náležitě plniti své povinnosti dle §. í)2. ěl. 83: 1874. Dle pilvodní vládní osnovy měl místo- župan i nadále býti předsedou ústředního výboru. — Ostatně znova sli- buje se spolehlivá kuriální judikatura o volbách poslaneckých. 4G* 720 ^. Bieger: zákonů r. 1870 a 188G, i dle reformy r. 1891 municipia jsou opráv- něna zabývati se záležitostmi veřejnými i zemskými; mohou o nich ro- kovati, vyjadřovati náhledy, na nichž se usnesou, sdíleti si je navzájem, oznamovati či představovati je vládě, jakož také bezprostředně zasílati petice poslanecké sněmovně, od r. 1886 oběma sněmovnám. ') Mají tedy Uhry k vyjadřování veřejného mínění svůj stálý příhodný a mocný orga- nismus, kdežto jinde dochází se toho teprve meetingy nebo veřejnými shromážděními lidu. Ještě platnějším bylo dosud právo municipií, opříti se všem ne- ústavnýra a protizákonným krokům vlády, kterážto moc však reformou r. 1H91 platně bude obmezena. Souviselaf netoliko s obecným právem rokovacím a petičním, nýbrž také s dosavadní zásadou, že municipia svými vlastními orgány prostředkují státní správu. Dle toho municipia proti nařízením vládním, jež považovala za protizákonná nebo vzhledem k místním poměrům za nevhodná, mohla v mezích municipálních zákonů z r. 1870 a iSSíj vládě podávati písemné předstávky, repracsentace^ a sice před vykonáním takovýchto nařízení (tedy zároveň vykonání jejich bývalo zadržáno). Ano, vzhledem k tomu, že municipální výbory scházejí se pouze občasně, byl i sám přední úředník municipia (místo- župan resp. purkmistr) oprávněn jistou měrou odporovati vládním na- řízením před jich vykonáním, když je považoval za protizákonné, místně škodlivé nebo přímo nevykonatelné. ^) V jednom případě právo repraesentační přecházelo dokonce v ústavní odepření vší poslušnosti resp. exekutivy. Za příkladem či. 19: 1790, totiž municipium vůbec nikdy nebylo povinno vykonávati nařízení, jež se týkala skutečného vybrání berní nebo skutečného odvodu rekrutů, pokud jedno neb druhé nebylo povoleno říšským sněmem; jen práce přípravné náleželo ihned konati. ^) Ve všech jiných případech právo repraesentační mělo své přirozené meze^ svůj nutný korrektiv, sic by jinak ve státním životě šířila se místní anarchie. Jestliže ministr přes předstávku municipální kongregace žádal výkon svého nařízení, nebo jestliže po druhé zapověděl výkon municipálního usnesení, místožupan (resp. purkmistr) musil vládní nařízení ihned a naprosto provésti ; načež ') Avšak stálý výbor, dle zák. 1870 a 18H6, nebyl povolán konati přípravy pio valnou schůzi munic, výboru v těchto příčinách. *) Tu do 24 hodin měl podati zprávu vrchnímu županovi, aby tento před- ložil ji vládě a připojil i svou motivovanou zprávu; v nepřítomnosti vrch- ního župana sám místožupan podával svoji předstávku dotyčnému mi- nistru Jestliže ministr, nedbaje teto předstávky, své nai*ízení zachoval, ale místožupan pí-ece nepovažoval se za povinna je vykonati, mohl ještě k nařízení vrchního župana, a v jeho nepřítomnosti sám jeho jménem svolati mimoř.-dnou valnou schňzi k neodkladnému projednání včci (1870: ncjdélo do 10 dnů, ISHf): na 8. den). Ostatně místožupanovi náleželo pe- čovati, aby předíítávky municipálního výboru do 3 dníi ministru se před- ložily. -— ' 'J'ak(i správní výbor, kdykoli myslil, že nčktcré nařízení ve svém obořu působnosti vyříditi nemůže, měl dle zák. z r. 1876 dotyč- ného ministra na to upozorniti; ale současně byl povinen opatřiti neod- kladné provedení, kdy by ministr své nařízení zachoval výslovně, nebo mlčky nevyjíídřením se ve 14 dnech. — Stálý výbor nebyl povolán při- pravovati repraesentace munic palní. ') Kovnčž správní výbor nebyl oprávněn vykonati takováto nařízení, nýbrž měl je k dalšímu oi)atrení odstoupiti valné schůzi. o samosprávé v Uhrách. 721 příští valné schůzi podal o tom zprávu. Některá nařízení mohla vůbec býti předmětem rokování a usnášení valnó schůze municipálního výboru pouze po vykonáni a jen potud, pokud municipium chtělo hledati po- moci při říšském sněmu; a sice byla to všecka nařízeni, jež ministr proti municipální předstávce zachoval, dále neodkladná opatření (po- licejní) za příčinou ohrožení státních zájmů — dle zák. 1886 slušelo to výslovně v nich podotknouti — konečně nařízení svolávající dovo- lence a záložníky. Mimo to stát musil ve svém oboru pojistiti se po případě mimo- řádnými prostředky proti snadně možné neposlušnosti a nedbalosti správy municipální. Dle zákonů r. 1870 a I88(i, kdykoli municipium anebo místožupan resp. purkmistr porušili nebo náležité nesplnili svou povinnost v příčině některého nařízení, ministerstvo mohlo zmocniti vrchního župana, aby bezprostředně disponoval všemi úředníky a orgány municipia, jichž by potřeboval ku provedení nařízení nevykonaného. Tito pak byli povinni bez prodlení a naprosto poslechnouti, a muni- cipium nemohlo v té příčině k odpovědnosti je poháněti. Proti úřed- níkům a orgánům neposlušným resp. vzpurným vrchní župan mohl za- vésti disciplinární vyšetřování, suspendovati je z úřadu, anebo docela propustiti a jiné definitivně substituovati. ') Vykonáním vládního naří- zení však ihned zase přestávala výminečná moc vrchního župana. Mu- nicipiu samému nezbývalo, než hledati pomoci u poslanecké sněmovny, pokud shledávalo jednání vlády gravaminálním. Novou správní soustavou z r. 1891 z velké části mění se tyto poměry souvislé dosud s repraesentačním právem municipií. Zejména proti svým vlastním orgánům vláda nepotřebuje moci výminečné. Zcela správně následkem toho, že municipiím příště státní správu prostřed- kovati nepřísluší, municipální repraesentace zbavují se moci suspensivní, tak že vlastně neliší se hrubě od peticí, jež municipia mohou proti vládním nařízením podávati říšskému sněmu. ^) Předstávky před vyko- náním připouštějí se pouze proti nařízením, jež plynou z vládního do- hledu k záležitostem vlastního autonomního oboru komitátů ; a jestliže v těchto případech ministr na provedení přece setrvá, nebo když po druhé zapoví výkon municipálního usnesení, náleží ovšem vládní na- řízení ihned a naprosto vykonati. Repraesentační právo místožupana, jakožto úředníka nyní zeměpanského, úplně se odstraňuje. Naproti tomu ') Takovíto substituti zůstávali na místech osob docela propuštčných až do nejbližší všeobecné restaurace; a v právedi i povinnostech úplné rovnali se úředníkům ostatním. S úředníkem od vrchního župana takto pro- pušténým jednalo se ve příčině nároků pensijnich jako s úředníkem propuštěným disciplinárné. Vyjímaje případy této výminečné moci vrchno- županské náleželo ovšem valne scliúzi municipální, aby rozliodla o sub- stitucích, jež vrchní župan učinil mezi časem. ') Každý člen municipálnílio výboru jest oprávněn v řádné kongregaci na- vrhnouti, aby vládní nařízení mezi časem vydané bylo čteno, a aby se o ném rokovalo v téže nebo v příští koncrrcgaci. Návrh takový musí vrchnímu županovi podán býti 8 dní před kongregací. V rádných kon- gregacích lze projednávati také nařízení, přípisy a zprávy došlé po se- stavení denního pořádku, když návrhy v té příčině ohlásí se praesidiu 24 hodin před kongregací, a když předepsaným spúsobeni vyloží se k ve- řejnému nahlédnutí. 722 ^- Jiieger: však správnímu výboru v plné scLQ/j' bude příslušeti, aby v oboru své působnosti podával předstávku proti nařízení ministerskému, jež pova- žuje za protizákonné nebo nevykonatelné ; když je ministr zachová, náleží je hned bez další schůze vykonati. ^) Dodati lze, že podobným spůsobem připouštějí se předstávky k ministrům také proti nařízením orgánů podřízených, totiž vrchního župana, resp. místožupana a jiných odborných přednostů.*) Ačkoli tímto spůsobem repraesentační právo municipií pozbude své staré váhy, vládní osnova přece uznala za vhodné, „až na další nařízení*^ ponechati komitátům výslovně právo ohraditi se proti výkonu nařízení o skutečném vybrání berní a postavení rekrutů sněmem ne- povolených, a tedy netoliko podati předstávku říšskému sněmu, ale i přímo uvědomiti vládu a výkonné orgány. Ve sněmovní komisi ně- kteří Členové dokonce toho se domáhali, aby úředníci pro tento případ byli zákonem výslovně sproštěni poslušnosti k vládě. Naproti tomu na- mítalo se, že podobné ustanovení a vůbec všeliký protest komitátů nejsou na místě při odpovědném a parlamentárním régimu, a že vlastně přísluší samému sněmu, aby po případě teprve dodatečně usnášel se o samostatném jednání vlády ; toto právo sněmovní nelze prý snad ještě přenášeti na 63 komitáty. Nicméně následkem rozhodné přímluvy hra- běte Apponyiho komise sněmovní zachovala protestovací právo muni- cipií, a zároveň usneseno k návrhu ministerského předsedy, že úředník, jenž by jednal proti zapovědí zákona z r. 1790, ani tehdy nebude prost odpovědnosti, když jednal k nařízení vyššího úřadu. Přípravné práce však náleží vždy prováděti. Naproti tomu král na odpovědnost veškerého ministerstva přece výjimečně bude oprávněn lAříditi vybírání berní zákonem určených, ale dosud nepovolených, jakož i skutečné po- stavení zákonitého, ještě nepovoleného kontinfrentu branců, — a sice ve případe naléhavé nutnosti (ne pouze války), když snem není shro- mážděn a do jeho svolání mohlo by vzejíti zemi nebezpečí z průtahu. Pak náleží sněm, jak brzo možná, bez odkladu svolati; a vláda musí nejdéle do 8 dnů po jeho sestoupení předložiti zprávu o mimořádných opatřeních a jich příčinách, aby dosáhla absolutoria. Pokládali sněm ') Dle vládní osnovy mělo postačiti také, když by ministr do 14 dnů ne- odpověděl. ') Dle zók. 1886 místožupan měl právo předstávky k ministru vnitra proti nařízením, jež vydal vrchní župan v mezích svc působnosti dohledati a kontrolní; předstávku podával do 24 hodin vrchnímu županovi, jenž zase ve 24 hod. předkládal ji dále s motivovanou zprávou. Jestliže vsak ohrožené státní zájmy žádaly neodkladná opatření, vrchní žui>an mohl výkon žádati, a když místožupan nebyl přítomen aneb odepřel po- třebné nařízení vydati, také přímo dáti nařízení orř^ániira municipálním a obecním. — R. 1891 naopak dává se moc vrchnímu županovi, aby proti opatřením místožupana a odborných přednostů, jež pokládá za protizá- konná, škodlivá nebo nevykonatelná, do 48 hodin od jich seznání dotyč- nému ministru podával předstávku, a aby na vlastní odpovědnost vyko- nání suspendoval; — sněmovní komise ovšem obmezila tuto moc vrchního župana pouze na opatření zájmu všeobecného, o nichž on myslí, že celí proti zákonu nebo státnímu veřejnému zájmu. Místožupan může toliko proti příkazftm odborných diefů podati předstávku vrchnímu županovi, jenž pak sám může učiniti předstávku ministrovi, jakož i suspendovati vykonání příkazů. o samosprávé v Uhrách, 723 jednání vlády za ospravedlněné, rozhodne o absolutoriu ve spůsobě zákona. Z výkladů našich o státoprávních úkolech zřízení komitátního, zejména o moci repraesentační, zároveň nejlépe již vysvitlo, jaké vůbec bylo a jest jeho postavení ke státní správě. Municipia jsou podřízena pouze samé vládě a dle zák. 1870 a 1880 náleželo jim zprostředko- vati veřejnou státní správu." Platilo všeobecné pravidlo, že na území municipia vykonávání zákonův a vládních nařízení k municipiu vydaných náleží municipiu samému prostředkem jeho vlastních orgánů; — vý- jimky musily býti zákonem stanoveny, jakož také v skutku jednotlivé zákony do některých odvětví uvedly or^^ány zeměpanské. Avšak již ono všeobecné pravidlo dostatečně ukazuje, kterak vláda na municipiích závisela, a kteraký vliv mělo municipium na správu státní, hlavně tím, že (jak jsme viděli) zřizovalo, spravovalo a kontrolovalo svůj magistrát, a že také (jak uvidíme) v souhlasu s tím určovalo náklady veřejné správy ve svém rozpočtu a pečovalo o jejich úhradu, byť i tato ne- byla poskytována pouze z vlastní jejich kapsy. Též orgány, jež na prvém místě vykonávaly jistou právomocnost či dispositivu ve státní správě, totiž místožupan se služnými, resp. vrch- ními služnými, byly orgány municipálními tou měrou, že vedly správu jménem municipia i pod jeho pečetí a znakem. Nicméně neplynulo z toho, že by municipium bylo snad více. nežli prostředkovatelem státní správy. Vliv státu na vedení správy byl přece potud zachován, že stíž- nosti z opatření těchto správních orgánů — a to bez rozdílu oboru stát- ního nebo municipálního — nešly k municipiu, nýbrž k ministrům^ jimž připadalo poslední rozhodnutí. A tento poměr ani tím ve svých základech se nezměnil, že r. 187() vrchní řízení správy a některé rozhodování ve vyšší instanci připadlo správnímu výboru, kollegiu to většinou mu- nicipálnímu; neboť i napotom bylo lze každou záležitost přivésti ko- nečně k rozhodnutí ministerskému. Mimo to stát pojistil svůj vliv tím, že vrchnímu županu r. 188(1 dostalo se nařizovací moci v oboru jeho práva dohledacího a kontrolního. Tímto spůsobem r. 1870 a 1886 byl ovšem obmezen vliv komitátu na vedení správy a kontrolu úřednictva, jmenovitě vliv přímý, ale nikterak nebyl vyloučen. Venkoncem však konečné rozhodování jak o opatřeních správních orgánů municipálních, tak o usneseních a repraesentacích samého municipia připadalo odpo- vědným ministrům. ') •) O moci ministrň rušiti usnesení komitátní jednáme níže. — Proti samo- statným rozhodnutím služného, resp. vrchního služne'ho jednotlivci mohli si stóžovati k místožupanovi a dále k ministru vnitra (dle z. 1870); dle zákona 1886 byla stížnost dovolena do 8 dnů, a sice, pokud některý zákon jinak nekázal, k místožupanovi. Proti rozhodnutím mUtozupanským ěly stížnosti k ministru vnitra (1870); dle zák. 1886 bylo odvolání k vyššímu úiadu dovoleno do 8 dnův od doručení. — Vrchní župan dle zák. 1876 mohl každé rozhodnutí správního výboru ve vyšší (2. nebo 3.) instanci předložiti ministru vnitra k revisi. Také při reklamacích stran proti in- dividuálnímu předepsání municipální a obecní berně (přirážky) bylo vždy dovoleno odvolati se až k ministru vnitra. V jiných záležitostech nepři- pouštělo se odvolám stran proti rozhodnutím správního výboru ve 3. sto- lici, a také ne ve 2. stolici, pokud souhlasilo s rozhodnutím 1. stolice. 724 ^. Rieger: Postátěuim úřednictva r. 1891 valně se mění působeni komitátd ve státní správě. Vládni osnova v § 1. pravi: „Správa v komitátech tvoří úkol státní. Stát plni úkol ten státními, v rámci tohoto zákona jmenovanými orgány." Jasnosti a určitosti této větě ovšem neschází; nicméně musíme přece dobře střežiti se náhledu, jako by ze všeobec- ného rčení plynuly hned také všecky jeho důsledky. Ve skutečnosti není pochyby, že komitátům i na příště zůstane značný vliv na vedeni státní správy, a sice jednak přímo ve valných schůzích, jednak pro- středkem orgánův a členů z obce komitátni vycházejících. Proto také sněmovní komise větu hořejší, že stát zastává správu orgány státními, zcela správné opravila dodatkem, že stát činí tak „z části samostatně, z části za spolupůsobení živlův autonomních v mezích tohoto zákona.^ Vždyť zákon na jiném místě prohlašuje toto spolupůsobeni přímo za autonomní právo komitátů (§ 135, 138 osnovy). Celkem, jak praveno, jeví se to dvojím spůsobem. Jednak totiž komitát na svém vlastním území i na příště je vůbec oprávněn prostě kontrolovati chod správy a činnost úředních orgánů. Jednak prostředkem orgánů zákonem určených poradně i dispositivné má podil v zastávání státní správy. Podíl takový připadá komitátů především prostředkem správního výboru a jeho od- borů (třeba s přimísením státních úředníků) ; dále volbou některých ko- misí, neb aspoň vysíláním do nich několika členů — zvláště bude tak při správním soudu prvé stolice. ^) Zasluhuje obzvláštní pozornosti, že k zákonité působnosti komi- tátů počítá se právo kontrolovati státní správu. Uherská správní reforma nedrží se náhledu dosti běžného, že autonomie a samospráva záleží právě jen v samostatné dispositivě v užším oboru správy místní, že úřední dohled a kontrola nejsou jejím úkolem, nýbrž výhradně věcí státu. V Uhrách svazkům a živlům samosprávným přisuzuje se také široký podíl ve veřejné správě, kontrola administrativní i právní. Jako stát podnes naproti organismu municipálnímu vykonával kontrolu v záležitostech municipálních i státních, rovněž tak příště munícipia naproti orgánům státním vykonávati budou kontrolu netoliko ve svých vlastních záležitostech, ale i v širokém oboru státní správy vůbec. Rozumí se, že nebylo lze komitátům přiznati tutéž moc kontrolní a disciplinární proti úředníkům postátěným, jakou mívali proti svým Ostatně o správním výboru srov. i str. 637. — Obrátiti se ke správnímu výboru vždycky bylo dovoleno při rozhodnutích obcí ve zvláštních zále- žitostech jednotlivých stran a při rozhodnutích verifikačních komisí obecních (pokud dle obec. zákona 1871 municipium ve 2. stolici rozho- dovalo); naproti tomu stěžovati si ke správnímu výboru proti rozhod- nutím místožupanským v záležitostech stran, a všude tam, kde to zákony dále dopustily, možno bylo jen tehdy, když místožupan rozhodl v 1. stolici aneb odchýlil se od rozhodnutí 1. stolice. ') Uvádíme tu všecky komise, jež dle osnovy 1891 komitát volí, byť netý- kaly se pouze oboru státní správy. Valná schůze volí komisi zdravotní, stálou komisi pro vzdělání lidu, komisi pro odvod koní, 2 důvěrníky do komise odvodní, 2 členy a 2 náhradníky do komise pro reklamace státních berní, i vůbec všecky deputace nebo komise, jež sestaviti naHdí zákon nebo sama valná schůze komitátů, nebo k jichž vyslání ministr vyzve. Správnímu vvhoru připadá voliti dva členy do rady živnostenské ve bmyslu §. 175, či. 17: 1884, a do komise dozorčí dle §. 43, či. 5: 1878. o samosprávě v Uhrách. 725 vlastním. Protož arci kontrola komitátních kongregaci klesá po případě na pouhé právo stížnosti ; nicméně aspoň ku platnější realisaci přichází rokovací a repraesentační právo municipií, když souvisí s jistou stálou kontrolou. Zákon ukládá stálému výboru, aby pozorným zrakem provázel chod správy a činnost správních úředníkfiv, a dle potřeby podával zprávy výboru správnímu nebo výboru municipálnímu (může také usnésti se o svolání mimořádné valné schůze. ') Valná schůze sama vysílá dva členy ke kontrole úřadování a pokladní správy, kterou k$iždoročně vy- konává vrchní župan. Rovněž dostává se jí ku projednání výroční zpráva o stavu všech správních odvětví, kterou správní výbor předkládá před- sedovi ministerstva. Dále mistožupan každé řádné valné schůzi podává ku projednání své zprávy, jež mají vztahovati se také na důležitější vládní nařízení, na chod správy a činnost správních úřadů, na všecky důležitější události. Kongregaci pak přísluší vůbec kontrolovati chod veřejné správy a žádati potřebných vysvětlení od úředníků; tito jsou k tomu povinni, ale nejsou oprávněni účastniti se usnášení v tom ohledu.*) Dle předložených zpráv nebo dle zkušenosti svých členů kongregace činí svá připomenutí o vedení správy a sdílí je dotyčnému ministrovi, rovněž vrchnímu županovi nebo správnímu výboru. Když vysvětlení úředníků nejsou dostatečnými, nebo jsouli proti některému úředníkovi stížnosti, valná schůze může imperativně poukázati správní výbor, aby záležitosti zkoumal, a dle vyšetření učinil opatření ve svém oboru, po případě aby věc předložil úřadu příslušnému; i jest povinen valné schůzi podati zprávu o výsledku řízení. Skutečná dispositiva komitátům arci nepřísluší. Na prvém místě vykonávají právomocnost v oboru vnitřní správy mistožupan a okresní služný, tedy orgány napříště zeměpanské, jež v úřední působnosti budou užívati pečeti se znakem státním. Ovšem je jim tak jako druhým úřed- níkům správním působiti pod vedením a kontrolou správního výboru. Vrchní župan sám nemá nařizovací moci leč uvnitř svého práva dohle- dacího a kontrolního, a vedle toho pouze v jednotlivých případech dle zákona činí opatření s konečnou platností „jménem vlády." *) S výjimkou ') Jestliže stálý výbor k vyzvání vlády vysloví své zdání o jednotlivých záležitostech, musí je zároveň sděliti kongregaci. ') Zvláště úředníci, kteří jsou členy municipálnílio výboru ex offo, povinni jsou osobné do kongregací prirházeti, v neprázdní se dát| zastupovati, a po případě podávati potřebná vysvětlení. Jejich substituti a vicenotán mají jen tehdy právo hlasovací, když jsou zvláště členy výboru. Úředníci, kteří jsou členy ex offo, nemohou hlasovati, jdeli o jich vlastní působnost; rovněž nemohou (ani krajští a obecní notáři) účastniti se usnášení, jdeli o kontrolu chodu správy, o vysvětlení vyžádaná od úřednictva a o při- pomenutí o vedení správy. — Osnova chtěla všecky členy obecních před- stavenstev vyloučiti z jednání i usnášení o kontrole úřednictva neb o ná- vrhu na disciplinární vyšetřování. ^) Případy takovéto dispošitivy vrchního župana jsou dle usnesení komise hlavně dvojí: 1. opatřuje moc brachiální (exekuční) vyjímajíc případy neodkladné, kdy také podřízené veřejné orgány dlo stávajícícli předpisů přímo jí mohou užiti ; 2. co do školství jmenuje po slyšení školdozorce předsedu i členy kuratoria obecných škol státních, jakož i konečně roz- hoduje o osvobození žáků těchto škol od školného. Mimo to rozhoduje o přeložení lékáren v obvodu téže obce. Vládní osnova uváděla toho více, dodávajíc, že vrchní župan Činí opatření ve všech záležitostech, jež 726 B. Itieger: těchto jednotlivých případů konečné rozhodování soustředí se v rukou ministrů, pokud ovšem nenastoupí příslušnost správních soudů. *) Ostatně nebylo by tu na místě, abychom podrobněji vypisovali působnost všech těchto orgánů v jednotlivých odvětvích správy. Pouze připomínáme, že správnímu výboru (resp. jeho finančnímu odboru) bude i nadále připadati značné spolupůsobení a kontrola ve státní berní správě. Rovněž je mu popřána také jistá působnost v obora správy vojenské, ano i justice. Naproti tomu reforma r. 181)1 kongregacím odnímá dosavadní právo voliti občanského předsedu a občanské lékaře komisí odvodních, přenášejíc právo to na vrchní župany ; komitáty budou moci voliti do každé odvodní komise pouze po 2 důvěrnících z oby- vatelstva dotyčného odvodního obvodu. ^) naň přenesou speciální zákony anebo z oboru některe'ho ministra mini- sterská rada; dle sněmovní komise bude tak jen na základě zvláštních zákonů. V těchto případech nepřipouští se appellace ; avšak ministr nulže opatření vrchnožupanské anuullovat, jestliže (^.elí proti zákonu nebo na- řízení. Ostatně dovolena je stížnost proti jednání vrchního župana „ze služebního stanoviska" k ministru vnitra, pokud zákony jinak nestanoví (ku př. ke správ, soudu). ') Froti rozhodnutím okresního služného stranám súčastnčným lze odvolati se do 8 dnů ku příslušnému vyššímu úřadu. Troti výměrům místožu- panským lze si do 8 dnů stěžovati ko správnímu výboru, jestliže zákon nestanoví něco jiného; také z výměru potvrzujícího rozhodnutí 1. stolice lze zpravidla dále se odvolati, lei* by to zákon vyloučil (tak dle usnesení komise). Mimo to vládní osnova chtěla vrchnímu županovi dáti právo, aby mohl věci mistožupanem rozhodnuté předkládati k vrchní revisi, když to sám požaduje do 8 dnň, nebo když je za to propen stranami do 8 dniiv od doručení výměrů; avšak snf*movní komise předpis ten škrtla. — O stížnostech vrchního župana a odborných chefft proti snesením správ- ního výboru a jeho sekcí viz výše str. 7Í6; mimo to i strany súčastněné mohou v 8 dnech od doručení odvolati se (s účinkem pravidelně odklá- dacím), ale jen tak, že odvolání nepíipouští se, jdeli o snesení učiněné ve 3. stolici, aneb o snesení ve 2. stolici, když souhlasí s rozhodnutím 1. stolice (leč by který zákon i tu ještě odvolání připouštěl). ^) Co do správy herní či. 6.: 1876 podiídil správnímu výboru vyměřování, vybírání, správu a vymáhání přímých berní, jakož i vymáhání daní ne- přímých, poplatků a jiných požadavku, ovšem jen v mezích zákona o správě veřejných daní; zákon dotyčný byl nejednou měněn, viz či. 15: 1879, či. 44: 1883 a' či. 28: 1880 ;'k tomu 'či. 43: 1883 o správním soudu linančním. — Co do správy vojenské správní výbor v mezích stávajících předpisů vyřizuje žádosti za výjimečné povolení sňatku, za odpuštění na dovolenou a dle §. 40 c) branného zákona i za propuštění z vojska a zemské obrany (osnova 1891 zmiňuje se jen o licencích k manželství vo- jínů). Co se týče vojenského ubytování, náleželo toto vždy k působnosti místožupanské ; kouiitátíim samým připadá péče o stavbu kasáren. — Co do justice správní výbor j(»st oprávnčn podati ministru spravedlnosti zprávy či př. dlohy o opatřeních, jež by se mela zavésti zákonem nebo nařízením v oboru práva občanského nebo trestního (tak i 1891 ; dle zák. 1876 i v soudnictví). Zvláštní svojí komisí má aspoň čtyřikráte za rok visitovati vězení, a opatiovati potřebnou nápravu v jejich stavu i ve stravování a zdravotních a disciplinárních poměrech vězeňských, resp. obraceti sc v tom k ministru spravedlnosti. Konečně s hlediska admini- strativního kontroluje jednání úí*adťi poručnických a opatrovnických. — , Sj)rávní výbor opatřuje také nápravu vad v oboru poštovním, telegrafním, teleťonovém a železničném, po případě obrací se svými zprávami k mi- nistrovi obchodu. Kovněž náleží mu jistá působnost ve příčině veřejných staveb, zvláště silnic a mostů, jež nyní upravena článkem 1 : 1800, Ve o samosprávě v Uhrách, 727 Jak jsme ukázali, správní reforma počítá k t. zv. autonomním l>rávfim komitátů netoliko obecné právo rokovací, korrespondenční a petiční, a jistou působnost při volbách poslanců, nýbrž také jistou kon- trolu státní správy a prostredečné spolupůsobení v této správě. Mimo to do oboru „autonomie" připadají také „rlastni rnitřní záležitosti^ komitátů (jak praví zákony 1870, 1886 a vládní osnova 18í)l) čili „záležitosti mistniho zájmu^ (jak přezvala je sněmovní komise). Právč v těchto záležitostech přísluší municipiím uvnitř zákonů samostatná, svéprávná dispositiva. Obor ten prý nelze více rozšířiti, než dosavad; ale aspoň je nyní něco blíže určen. Správní reforma vůbec stanoví všeobecné pravidlo, že obor autonomní působnosti vztahuje se pouze na ty záležitosti, jež do něho odkazuje zákon o správní reformě nebo některý zákon pozdější; co jinak ještě příslušelo municipiím, připadá působnosti místožupanově (leč by zákon stanovil jinak). Za to zásluhou sněmovní komise v oboru takto vymezeném celkem zmenší se dosavadní značná ingerence vrchního župana a ministrův, a tím dojde se opravdo- vější samostatnosti oproti vládě, jak toho právě žádá povaha samo- správy. *) Municipia jednak jakožto právnické osoby vládnou svým majetkem a jeho výnosem, ovšem tak, že vládě přísluší jistý dohled dle zákona. Komitáty mají nemovité i movité kmenové jmění, nabývají a užívají jeho, zcizují je ; uzavírají půjčky a smlouvy. Rovněž dle úmyslu zakla- datelů spravují fondy jim samým náležející nebo dohledu jejich svěřené. Jednak jakožto svazky samosprávné municipia činí opatření, usná- šejí se a vydávají statuty ve vlastních vnitřních záležitostech, resp. v záležitostech zájmu místního. Jde při tom jednak o blaho osobní a duševní, jednak o blahobyt hmotný. Komitáty zejmeba mohou (jak uvádí se r. 18í)l) v život uváděti a udržovati veřejné ústavy dobročinné a osvětové (vyučovací), jakož i na vlastním území pečovati o zájmif ná- rodoUospodátské^ hlavně zájmy polního hospodářství. Ve příčině blaho- bytu hmotného vytknouti sluší zvláště působnost valných schůzí komi- tátních dle či. 1: 18í)0 o veřejných silnicích a mýtech ; rovněž mohou komitáty účastniti se zřízení drah podružných a podporovati je ve smyslu ČI. 31: 1880, ČI. 4: 1888 §. 7, resp. či. 1: 1890. K péčím prvého druhu zase připojují se některá opatření kongregací z veřej- ného zdravotnictví ve smyslu či. 14: 1876 §. 142, 144, 147. Vůbec není tento obor působnosti vypsán taxativně, nýbrž obsahuje v sobě vše, cokoliv se nahodí ve vlastních vnitřních, resp. místních záleži- piíťint; školství přikázal rl. 6: 1876 řípnívníími výboru zvláště k tomu dohlížeti, aby so užívalo poiiz«í dovolených školních knih, aby déti školou povinné tuto navšti-vovaly, aby učitelstvu služné bylo řádnc vypláceno a budovy v dobrém stavu udržovány. Ostatnc srov. str. 715 o působnosti jcdnotlivýdi odboru správního výboru. — Co do výkonné služby policejní dodáváme, že král. četnictvo zařízeno je dle či. 2: ISHl, a osnova IHÍU z důvodu statné poli-tře(lní stolice sirotčí jmenovaly a kontrolovaly poničníky sirotků, zkoumaly jich účty, bděly nad jměním a vychováním sirotkův, opatřovaly všecky sirotčí záležitosti, pokud nebyl příslušným rádný soud; rekurs šel k ministru vnitra; ostatně sluší srovnati zákony či. 20: 1877, či. (>: 1SS5 a či. 7: 1SS(». — Dle prohlášení hr. Szapáryho vláda za- mýšlí nyní zrušiti zvláštní sirotčí úřady obcí a měst s regul. magistrátem, a zaříditi v každém municipiu státní pořučni<-ký úřad 1. stolice. Správní dohled bude piíslu&eti správnímu výboru, resp. mařristrátu; rekursy půjdou ke správnímu soudu; sirotčí liodnoty spravovati bude berní pokladna. V každém okresu bude systém i sován j)0řučník okresní. ') Správní výbor dle zák. 187(i rozhodoval ve 2. stolici pouze o zvláštních záležitostech jednotlivých stran a o nálezech verifikačních komisí obecních. Dle osnovy r. 1891 náleží mu jínsobnost dle zákona obecního (či. 22: IhHi) ve srn. §§. 108, 148, 14Í), 155, 157. o samosprávě t> Uhrách. 729 Dispositiva v oboru vlastních záležitostí komitátpích soustředí se vůbec ve výboru municipálním, a to zpravidla v řádných valných schůzích. ') Dle osnovy r. 1891 však připadne stálému výboru rozhodovati v uve- dených právě otázkách obecního hospodářství, jakož také činiti po- třebná opatření v záležitostech, jež mu přikáže komitátní statut nebo valná hromada ; může to býti s prospěchem i proto, že místožupan bude úředníkem zeměpanským. Prováděti usnesení z oboru t. zv. autonomní působnosti však připadne v mezích zákona a statutů úředníkům státním, především místožupanovi. Místožupan zejm. také dává shotovovati roz- počet a účty závěrečné ; dohlíží k ústavům komitátem zřízeným nebo jeho dohledu podřízeným, i k činnosti zvláštních municipálních orgánů ; podává kongregacím zprávu o veškeré činnosti autonomní (též o radách okresních), a je zavázán v rámci místní autonomie činiti jim vhodné návrhy v ohledu osvětovém, zdravotním a humanitním. '-*) Samostatná dispositiva (t. zv. místní autonomie) komitátů nesahá tak daleko, že by vylučovala dohkdaci moc vlády dle zákonů. I v oboru jich vlastních vnitřních záležitostí stát hledí jednak zabezpečiti panství zákonův a zákonných nařízení, jednak zabrániti porušení všeobecných státních zájmů. Mimo to stát pečuje o trvalý vlastní prospěch komi- tátů, tak aby i na budoucnost zachovávaly schopnost plniti své úkoly ; a konečně chrání také jednotlivce a obce proti zkracování jejich práv komitátem, ba někdy chrání je i proti hrubému poškození jejich zájmů. K uskutečnění vládního dohledu slouží zejména úřad vrchního žu- pana, jenž je předsedou výboru municipálního a od r. 18(S(i také stá- lého. ^) Mimo to ministr vnitra od r. 18S6 jest oprávněn také vlastním, vyslaným orgánem kdykoli dáti zkoumati jednání municipií v oboru samosprávy, jich vnitřní úřadování a peněžní správu. Ba již ani vlastní obor municipální nespravuje se výhradně statuty, nýbrž znenáhla i naň začala vztahovati se normativní moc ministrů. Tak dle či. 15: 1S88 ministr vnitra za příčinou řádné kontroly a zákonité odpovědnosti vy- dati měl všeobecné normále o peněžní správě a účtování komitátů (i okresních úřadů); dle zák. 1886 nařízení ministerská subsidiárně vstupují na místo statutů, když municipium je zákonem zavázáno vy- dati jistý statut, ale povinnosti té náležitě nedostojí. Dle reformy r. 1891 má býti vládním nařízením upraveno sestavování účtův, povinného in- ventáře všeho jmění a roční bilance, rovněž i spůsob vypsání a vy- ') MiiQotádné schuzo mohou dle osnovy 181)1 jednati o záležitostech rádným schůzím patřícícli, když dotyčný luivrh a zdaní stálého výboru uveřejní se v celém olisalui iispoú If) dní napřed v úředním věstníku komitátním. ') Orgány veřejných nemocnic a j. ústaví\ komitátiuch, i orgány při správní retormě státem nepřevzaté zůstanou nadále zvláštními municipálními orjíány; poměr jejich k místožupanovi (jako dozorci a chefovi) náleží uju-aviti statutem. Místožupan také přijímá a propouští oddělený služebný personál komitátů. — I'Uvoíiní znění §. 3 osnovy, že zpravidla státní uřední<'i obstarávají agendy plynoucí z autonouiního oboru komitátů, bylo ve sněmovní komisi správně znirněno ve smysle výše uvedeném, ježto tito úředníci nejeví se tu než podřízenými vykonavateli. Zároveň opraven §. 2 v ten smvsl, že činnost autonomní není upravena pouze ve H. dílu osnovy („o autcmomii"), nýbrž osnovou vůbec ; jevíC se také v činnosti úřednictva a hlavně sjírávníbo výboru. ') O dohledu vrchnožu panském k činnosti úřednictva byla řeč výše. 730 J' V' Prásek: biráni přirážek; nařízením ministra vnitra předpisuje se také forma rozpočtů všech komitátních fondů. Konečně, co ješté důležitějšího jest, mimo tuto normativní moc přísluší ministrům také jistá moc rozhodo- vací naproti municipálním statutům a usnesením, a sice pravidelné moc schvalovací a kasační. Přihledněmež tedy, jaká míra samostatnosti zů- stává komitátům oiiroti moci ministerské jednak ve příčině statutů, jednak v ostatním usnášení se. (Pokračování.) Palestina našich dnů. ťod&vá dr. J. V. Prásek. ') ápadní Evropa a vzdělané obyvatelstvo její, zaujaté pro každou krásnou a vznešenou ideu, slaví letošního roku šestistoletou památku události, kteráž hodná jest nejvážnější vzpomínky. R. 1201 podlehl útokům mameluckého sultána egyptského Me- lika el-Ašrafii pevný Akkon, drahně silná ohrada křesťanství a zá- padoevropské civilisace na březích Levantsk3^ch, a pádem Akkona do- vršen i pád království Jorusalemského. Ovoce nadšení neobyčejného, ve svých podnětech obdivuhodného, které po dvě stě let jímalo mysli největších národuv a duchů západní Evropy, ovoce válek křížových tím ztraceno neli na vždy alespoň na dlouhá století. Utěšoný život, jenž vštípen byl Bohumírem Bouillonským a jeho epigony na Líbánu a na březích Jordánských, byl podťat a téměř vyvrácen, díla západo- evropské osvěty, posvěcená krví nesčíslných nadšenců křesťanských, zničena a zkažena, rytířští řádové, kteří nejvytrvaleji a nejobětavěji hájili odkaz Petra Amienského proti hordám tureckým, rozplašeni po ostrovích Středomořských, kdež za nedlouho bylo jim hájiti odvěkých sídel křesťansko-evropské vzdělanosti proti zhoubnému přívalu ture- ckému. Ba po dlouhou dobu zdálo se, že smělý rozmach západních národů, který odvážil se vztýčiti kříž na Omarovu skalném dóme Jeru- salemském, vzbudil pomstychtivost moslimského Orientu, zkázou hrozící celé Evropě. Nebo líi2 léta po pádu Akkona vyvrátil Mahommed II. císařství Konstantina Velikého v Cařihradě, a ještě po dvě stě let třásly se Vídeň, Krakov i Hím před hroznými kroěeji fanatických j ani čárů v. Palestina sama po vypuzení křižáků upadla v moc surových egyptských Mameluků, kteří jen ohledem na republiku benátskou a na ') V zjíjmu i)al('stinských studií, které v jiných zemích evropských ntčšonč zkv('tají, podáváme zpnlvii tuto čtrnáíi čoskomu, podotýkajíce \m tom, že údaje v ní obsažení^ zakljídají -e po výtce na zprávách, které anirlický spolek palestinský uložil v souborné sv(» publikaci: Tbe survey of Western ]*alestine íMenmirs of the Talaestina Kxploration Kund), na zprávách ně- me(k('»lio pjib'stinsk('ho spolku, obsažených v časopise spolkovém (Zeit- scbriťt des deutscben Palaestina-Vereins) a na zprávách ruského státního rady I litrová. Palestina našich dnú. 731 bojovné Kyprské krále z rodu Lusignanů dali se zdržeti, že s kře- sťanským panstvím nevyhubili v zemi křesťanství vůbec. Tyto dvě kře- sťanské moci snažily se dle sil svých zmírniti osud nečetného křesťan- ského lidu, jemuž úpéti bylo pod vládou Mameluků, avšak mezi křesťany palestinskými vznikly touž dobou rovněž neshody následkem odtržení se církve řecké od Říma. Řecký patriarcha usadil se znova v Jeru- salemě, odkudž byl Franky vypuzen, kdežto latinský patriarcha, na ostrově Kypru prodlévaje, časem ani na palestinskou půdu nesměl vstoupiti. Panovníci mamelučtí, vidouce politickou slabost pravoslav- ného živlu, podporovali jej zjevně proti Latiníkům, o západní státy se opírajícím, a než uplynulo jediné století, byla pyšná díla zbožné mysli franckých křižáků bud sřícena, bud rozdělena mezi Moslimy a stou- pence církve pravoslavné. Toliko řád františkánů, r. 1219 po prvé do Akkona zavedený a papežem Řehořem IX. r. 1230 kustodií svatých míst palestinských obmyšlený, vytrval neoblomně na nebezpečném půso- bišti 9vém. Roku 1333 prostřednictvím neapolského krále Roberta 1. potvrzeny sultánem výsady františkánův a práva jejich na svatá místa, od kteréž doby jsou františkáni strážci posledních zbytků civilisace v Palestině uchovaných. Evropští poutníci, kteří v XV. a XVI. stol. do Palestiny puto- vali, zastali zemi převahou lidem mohamedánským obývanou, který ne- činné snášel hroznou porobu a nehrubě osudem svým se lišil od zbytků křesťanských. Jediné privilegium poskytoval lidu tomu islám, avšak vý- sady islámem propůjčované nemohly zadržeti hrozný hospodářský úpadek země, zvláště když byly objeveny nové cesty mořské a světový obchod z rukou republik vlaských přešel do rukou západních národů. Poutníci evropští, kteří ob čas zavítali k místům svatým, podávají posloupné zprávy o osvětném i hospodářském úpadku, rozmáhajícím se v Palestině. Roku 1517 míra dovršena, když sultán Selim I., zvaný Katan, Palestinu spolu s Egyptem opanoval a konec učinil vládě mameluckých sultánů. Tím nastaly v Palestině poměry zcela nové, neboť sultánové, nazývajíce se chalify, jali se utužovati politické i náboženské výsady islámu, zejména proti křesťanům západním. Za Mameluků bylo ku př. dovoleno poutníkům vstoupiti do džami Kubbet es-Sachra, zdvíhající se na místě někdejšího Salomonova chrámu, a ještě r. 1507 navštívil ji vévoda lehnický s veškerou svou družinou. Za tureckého panství byl však přístup bezvýminečně všem Nemoslimům zamezen. S tureckým panstvím přišli do země turečtí úředníci a důstojníci, jimiž trpělo oby- vatelstvo křesťanské jako obyvatelstvo arabské. Když pak moc půl- měsíce počala klesati, Turci naplněni jsouce nedůvěrou ke křesťanům, začasté způsobovali krvavé řeže mezi nimi. Až do našeho století osud lidu palestinského načitě se nezměnil. Kořistiví a vyderaví pašové dělili se s podřízenými svými kaimakamy o výtěžek pilnosti lidu obecného, při čemž Časté změny osobní vydírání lidu činily téměř již soustavným. Známá apathičnost správních or^^ánů tureckých dala vznik beduinskému loupežení, které podobá se známým z biblických vypravování vpádům Ammonských a Midjanských kočovníků. Nevázaní Beduínové ze Zajor- dání a s výšin Hauránských přepadali pravidelně téměř sady a nivy na nížině Jizreelské anebo v údolích Samařských, mnohdy pak z ne- 782 •/. y- FÝdšek: patrného podnětu opovídali zhoubný boj i moci pašově. Utýraný lid neuměl se brániti, ba neměl ani smyslu pro obranu, což nejlépe osvědčilo se za smělého pokusu Druského náčelníka Fachreddina, který v prvé polovici XVII. stol. učinil Libanon středem mocného a téměř nezá- vislého panství, prostírajícího se po střední Sýrii, Foiníkii a severní Palestině. Jakkoli nadán byl Fachreddin dary ducha neobyčejnými a značné podpory užíval i od moci evropských, zejména z Toskány, podlehl přece turecké přemoci a pykal hrdlem za pokus svůj, poněvadž neuměl záměrfim svým získati domorodého lidu obecného. Velikou podporou turecké vydéračnosti byla i nesvornost mezi církvemi křesťanskými, vznícená hlavně stoupenci orthodoxní církve řecké, kteří různými cestami, úplatky úředníkům, udavačstvím a ne- důstojným podlízáním snažili se turecké úřady popuditi proti stou- pencům církve latinské. Hlavně pak domáhali se výlučného držení po- svátných míst v Jerusalemě, Bethlehemě a Nazarethu, odkudž chtěli vypuditi horlivé františkány. Tehda objevila se veliká váha politické ochrany, jíž poskytovaly katolíkům palestinským Francie a od r. 1G99 i dynastie Habsburská. Bez mocné této ochrany bylo by zajisté fana- riotské snažení ovládlo plnou měrou i v Palestině. Teprve na konci XVIII. stol. zasvitl prvý paprslek lepších časů zubožené zemi. Revoluční Francie vytrhla Egypt z rukou turecko-ma- meluckých, a proslulý generál Bonaparte, pozbyv naděje v brzký návrat do vlasti, jal se dobývati Sýrie. Biblická hora Tábor a přímořská města Jaffa i Akkon viděla revoluční vojska, avšak pevný Akkon, hájen jsa anglickým kommodorem Smithem, činil odpor tak hrdinný, že Bonaparte musil obléhání zanechati. Mezi obléháním Akkona vznikl v Bonapartovi úmysl, že opanuje i Jerusalem ; patrně ctižádostivému generálu, který s okázalou zálibou připoutával činy své k nejslavnějším dějištím staro- věkým, i v příčině Jerusalema tanul na mysli cíl určitý. Avšak hrdinná obrana Akkona a události egyptské přiměly jej k rychlému návratu, a tak muž, který jméno své zapsal na Kapitoliu, pyramidách i Kremlu, zdržán byl od úmyslu, aby činy své spojil s osudy posvátných míst Jerusalemských. Ovšem ale výpravou jeho vzbuzen na západě nový zájem pro sídla dávné starověké kultury, a tak přece náleží Napoleonu zásluha, že obrátil zření vzdělané Evropy ke kolébce civilisace, na křesťanském základě zbudované. Francouzská výprava měla však i značné účinky v myslech lidu palestinského. Neobyčejná vítězství, v nichž hrstka Francouzů porážela veliká vojska turecká, ukázala v pravém světle slabost říše sultánovy, a spořádaná vláda, již Napoleon v Egyptě ač jen na krátko zavedl, vzbudila i u palestinského obyvatelstva touhu po lepší správě a ne- spokojenost s dosavadním hospodářstvím tureckým. Když r. 1825 pasa Jerusalemský jal se lid městský vyssávati novými obtížnými dávkami, vznikla vzpoura, a pasa z města vypuzen. Jakkoli pak pokoušel se město s výšin okolních bombardovati, neprovedl záměru svého, ano byl přinucen zjednati odpuštění těm, kteří se proti němu zbraně cho- pili. Za takových poměrů není se diviti, že se r. 1831 egyptský místokrál Mehraed Ali zmocnil Palestiny i Jerusalema téměř bez boje. Desítileté egyptské panství bylo krátkou sice avšak velevýznamnou periodou uté- Palestina naSich dnú. 733 šenějšího života pro lid palestinský. Mahommedánům dostalo se správy lepši, 8 niž tureckoa nebylo lze ani z daleka přirovnávati, a mnohých popudů jak pro pokročilejší život hospodářský tak i pro formy civili- sační, křesCané pak po prvé od dob křižáckých nabyli slušnějšího po- staveni ve státě. Avšak mocnosti evropské nedopřály Mehmedu Aliovi syrské kořisti, nabyté mírem r. 1838 v Kjutáhiji ujednaným. Tak zvaná „převrácená výprava křížová" r. 1840, jíž se súčastnilo i loďstvo rakouské, bombardovala Bejrut a donutila konečně egyptského civili- sátora, že zemo asijské sultánovi navrátil. Tak ocitly se Jerusalem a Palestina opět v moci turecké, ovšem za poměrů změněných. Sýrie byvši za krátkého egyptského panství Evropanům otevřena, počala se za turecké restaurace plniti západními civilisátory, konsuly, misionáři, lékaři, staviteli, velkoobchodníky a agenty jejich, za těmi pak počal se do země, zejména do západní Palestiny, hrnouti evropský lid nej- různějších národností i vyznání, veden jsa jednak snahou existenční, jednak i horlivostí náboženskou. Tím nabývaly Palestina i Sýrie rychle velikého významu. Povahou svou nepatrná zpupnost, jíž se Turci roku 1852 při chrámě božího hrobu dopustili, dala podnět k veliké válce Krymské, načež všechny evropské státy jaly se s účinností dříve ne- známou podporovati duševní i hospodářský rozvoj svaté země. Od míru Pařížského uplynulo teprve 35 let — ale jaký to obrat ve všech stránkách palestinského života! Bylli nejhorlivější Palestinolog naší doby, Titus Tobler, při čtvrté cestě své velice překvapen změnami, které staly se v Palestině a v Jerusalemě za deset let, od třetí jeho cesty uplynulých, tím více překvapen býti musí každý, kdož uvykl líčeni bídných poměrů tureckých a srovná je s nynějším stavem Pa- lestiny, jemuž věnována jest stať tato. Chceme čtenáře vésti po stopách mírumilovné křížové výpravy našich dnů, která vznešeným slovem, bez- ohlednou lidumilností a povzbuzujícím příkladem snaží se dobyti vzdě- lanému světu krajin r. 1291 na dlouhá století ztracených. Území, které od assyrských a Herodotových dob sluje Palestinou, má dnes význam toliko historický. Tvořiloť do nedávná část tureckého vilajetu syrského, jehož váli má sídlo v Damašku. V Jerusalemě a v Nabulusu sídlí muttesariffové, do nedávná podřízení valimu DamaŠ- skému; od několika let jest však muttesariff Jerusalemský přímo pod- řízen dívánu Cařihradskému, a tak Palestina administrativně rozdělena ve dvě části, z nichž jedna má střed v Jerusalemě a druhá v Da- mašku. Vedle toho však zachovalo se v obecném užívání vymezení historické, které veškeru krajinu jižné od hory Hermona a průlomu řeky Litany rozloženou zahrnuje jménem Palestiny. Reka Jordán roz- děluje Palestinu hlubokým svým výmolem v části Předjordánskou a Zajordánskou, v Předjordání pak v platnosti zůstalo rozdělení ve tři historické krajiny, Galileu na severu, Samarii ve středu a Judeu v jihu. Celkem pokrývá Palestina plochu 275 ^*, na nichž obývá celkem asi 500.000 obyv. Přirovnámeli číslo nynější ke zprávám Josefa Flavia, tož jako by rázem rozhrnul se před zrakem naším obraz dvoutisíceletého utrpení země této. Z jediné Galiley sebral Josefos 120.000 mužů OBVÉTA 1891. 8. 47 734 •^. V. PnUkk: zbrojných, čítalo se tudíž jen v této čtvrtině palestinské ke dvěma milionům obyvatelův a v celé Palestině 5 — 6,000.000. V samém Jeru- salemě bylo před vzetím jeho skrze Tita asi 250.000 obyvatelů, jakož vyšetřil Schick pilným srovnáním zachovaných zpráv psaných a vodítek monumeutálných. V nynějším skrovném počtu obyvatelstva palestinského zastoupeni jsou Moslimové asi čtyřmi pětinami, ostatek skládá se z příslušníků různých křesťanských vyznání a ze stoupenců některých sekt židovských. Moslimové skládají se velikou většinou z obyvatelstva fellašského, hovořícího nářečím anabským, od Arabů však typicky se lišícího. Vyšší společnost moslimská záleží z Turků, kteří skoro výhradně spravují vojenské i občanské úřady v zemi. Jádrem obyvatelstva palestinského jsou tudíž tito Fellachové, jichž původ dal podnět k hojným výpravám učeným. Mnoho obliby došel náhled Francouze de Saulcy, který tvrdil, že Fellachové jsou přímí po- tomci někdejších starověkých Kanaanitů. Spůsoby a život těchto Fel- lachů, prosté a ve mnohých stránkách jevící stopy tisíceletého útisku, jsou se stanoviska ethnografickéko velice za^jímavy. lellachoré sami zvou se „dětmi Arabů" (aulád el-'arab) a dělí se společensky v měšťáky, vesničany neboli pravé Fellachy a v oby- vetele pouště nebo Beduíny. Tyto tři oddíly domorodého obyvatelstva liší se i jazykem i krojem, a zejména spůsobem, jehož užívají při stavbách příbytků svých. Dle náboženství jsou většinou Mohammedány ; menšina přiznává se k církvi pravoslavné, malá pak část za novějších dob přiznává se k lutheránství. Křesťanští Fellachové spravují se po výtce kláštery a církevními představenými svými. Celkem pozorují evropští cestovatelé, že křesťanští Fellachové jsou mnohem chudší než moslimští jich krajané, také nedostává se jim ani ctižádosti, ani touhy po nezávislosti ani energie ku provádění prací vážnějších. Zajordánšti Beduínové žijí patriarchálně v četných kmenech, zhusta mezi sebou rozvaděných a navzájem sebou opovrhujících. Nejpyšněji vedou si praví synové pouště, živící se podnes loupežemi a vpády do krajin vzdělanjfch ; tito opovrhují zejména těmi Beduíny, kteří dílem i orby si hledí. Německý spolek pro výzkum Palestiny přihlíží bedlivě k soustav- nému prozkoumání poměrů Fellachů domorodých, zvláště pokud se týče života, mravů, zvyků, řeči a názorů jejich. Jen touto cestou bude lze jednou pronésti konečný úsudek o původu jejich, zvláště pak rozhod- nouti otázku, jsouli totiž Fellachové potomky původních obyvatelů pa- lestinských a tudíž i dědici životních spůsobů jejich. Největší část Fellachů přidržuje se doposud islámu, jakkoli jen povrchné. Zejména mezi Beduíny jest znalost koránu nepatrná. Někteří cestovatelé shledávají mezi Beduíny zachované ještě stopy kultův a zvykův antických, ba v běžných úslovích slýchati podnes v Zajordání a zvláště v Hauránu jméno Baal, na dávné božství kanaanské upomina- jící. Také zvyky beduinské ve mnohých kuších příčí se předpisům, které islám stanoví. Jádro Moslimů palestinských činí spíŠe přistěho- valci původu tureckého nebo arabského, kteří jsou spolu jakousi mo- slimskou aristokracií v zemi a svá sídla mají hlavně v městech. Evro- pané v Palestině osedlí pozorují na těchto vzdělanějších moslimech Páleatina fuiSich dnů. 735 dvojí změnil : především ubývání náboženského fanatismu, které děje se stejnon měron b šířením se zvykův evropských. Nyní už neuráží pravověmého Moslima palestinského ani stříbrný hlas zvonu, ani Pa- řížský kroj, ani evropský kočár, ani Vídeňský nábytek. Za to však jeví se u Moslimů palestinských větší horlivost náboženská, která dbá toho, aby vnější stránka islámu nenstupovala druhým konfessím. Veliká péče jeví se ku př. ze strany moslimské dobou nejnovější ve příčině opravy džamií, zejména obou velikolepých džamií v Jerusalemském Ha- ramu. Také přihlíží se bedlivě k povznesení vzdělanosti moslimských vrstev a k šíření tureckého a arabského písemnictví. Ovšem dosud vý- sledek nesplnil vzbuzených nadějí. i^kolství mahomedánské teprve za nejnovějších let počíná se upra- vovati dle vzorů západoevropských. Obecných škol, kdež vyučuje se ko- ránu, arabštině, čtení, psaní a počítání, velice přibývá, jakkoli nejsou s to, aby soutěžily se školami od Evropanů zakládanými. Vyšší školy, kdež vyučuje se i frančtině, jsou v Jerusalemě a v Nabuluse. Učiliště Nabulusské umístěno jest v nákladné budově a opatřeno všeho druhu učebnými pomůckami. Také lidumilné snahy potkávají se u Moslimů palestinských se značným účastenstvím. Moslimský ústav pro malomocné, před branami Jerusalemskými zařízený, hostiti může v sobě 40 nešťastníků hroznou nemocí stížených. Ústav tento znamená veliký pokrok proti osudu malomocných, jakož jej shledal gen. Palma di Cesnola na ostrově Kypru ještě r. 1875. Jak ubylo fanatismu náboženského, vidí se nejlépe v předpisu, jehož bylo dříve šetřiti ve příčině návštěvy Harama eš-Šerif. Arabové za doby chalifův uzavřeli Haram naprosto jinověrcům. Za Mameluků byly poměry snesitelnější. Již výše praveno, Že ještě r. 1507 mohli členové výpravy poutnické, jejímž vůdcem byl Fridrich vévoda Lehnickobřezský, navštíviti skalní velechrám, Kubet es-Sachra zvaný, který pokládá se za nejsvětější místo Moslimů Jerusa- lemských. avšak když Turci zmocnili se Palestiny, byl veškeren chrá- mový okres Haram eš-Šerif naprosto jinověrcům uzavřen. Prvý Ne- moslim, který opět po více než třech stoletích stanul na posvátné půdě Salomonova chrámu, byl Bonomi r. 1838. Po Krymské válce nastala však obecná úleva, pokud se týče přístupu na místa Moslimům svatá, a tak i Haram nyní pravidelně bývá křesťanskými cestovateli navštěvován. Vedle Fellachů jsou nejčetnějším nyní národním živlem v Palestině Židé. Židé za našich dnů v Palestině osedlí jsou až na malé výjimky přistěhovalci z krajin evropských. Toliko menši část tvoří potomci oněch židovských rodin, které kol r. 1260 po Kr. znova do Palestiny se vy- stěhovaly a tam základ ke druhé periodě židovské položily. Židé dělí se dle zemí, z nichžto přišli, na dvě hlavni sekty, nářečím i spůsobem od sebe se lišící. Sefardim jsou potomci Židů v XVI. stol. ze Španěl a z Portugalska vy puzených, kteří hovoří nářečím španělským. Příchozí z Rusi, Polska, Uher, ze zemí českých, z Německa a z Nizozemí slovoa Aškenazim a mluví pokaženým nářečím německým. Po výtce žijí tito Židé z dobrovolných darů (chaluka), které zasílsgí souvěrci evropští, a to v částkách velmi značných ; pokud však známo jest z dlouholetých 47* 736 «^- ^- Prdšek: zkušenosti, nemají sbírky tyto žádoucích účinků, ježto chudší Židé přestávají pečovati energicky o výživu rodin svých, na chaluku se od- kazujíce, podílení pak, zejména mezi Aškenazy, neděje se bez strani- vosti a nutné z ní pocházejícího pohoršení. Aškenazi na mnohých místech tvoií většinu. V Safeté ku př. r. 1881 žilo 40(50 Aškenazňv a toliko 500 Sefardův. O hmotné i duševní povznesení Židů palestinských zjednali si ve- liké zásluhy známí židovští milionáři Rothschildové a Montetiori, kteří vystavěli hospitály v Jerusalemě a též příbytky pro chudé. Jich podnětu sluší i přičísti, že Židé západoevropští počali pečovati o někdejší vlast svou i po stránce vědecké časopisy, sborníky i spisy samostatnými. Židé palestinští s neobyčejnou vytrvalostí hájí svého domorodého rázu, při čemž ovšem okázale přispůsobují se veřejným řádům tureckým. Anglický konsul Finn, jenž zastupoval Londýnskou vládu v Jerusalemě právě za Krymské války r. 1S5/J — 18r)í), vypravuje v denníku svém, r. 1878 vydaném s tendencí zjevné turkofilskou, že Jerusalemští Židé razí doposud jakýsi zvláštní druh mince, která obíhá veřejně v bazaru, že po smrti každého sultána obdržují klíče města, které požehnávají a znova vracejí a p. Za nejnovějších dob vyskytly se v západní Evropě návrhy, aby v Palestině zřízeny byly rolnické osady židovské. Myšlenky ty to, které v zásadě vší chvály hodný jsou, jako každý pokus, kterým by klasická půda Palestiny vedle netečného lidu fellašského, arabského a tureckého dostala stálé jádro obyvatelstva přičinlivého a hospodářsky pokročilého, dlužno děliti v názory prostě fantasické a v názory možné. Do prvé kategorie dlužno řaditi návrh, aby v Zajordání byla zařízena veliká osada židovská na půdě někdy Moabské, anebo myšlenku Conderovu, aby na nížině Jizreelské zakoupeny byly pozemky pro chudé Židy evropské. Naděje na slušnou podporu vylákala skutečně na počátku let osmde- sátých množství evropských Židů (od května do listopadu 1882 se z Evropy do Palestiny odstěhovalo 480 rodin se 3000 příslušníků) do země zaslíbené, avšak další pokusy zastaveny pro odpor turecké vlády. Nepoměrně důležitější jsou ovšem osadní snahy židovské společ- nosti mezinárodní (Alliance israélite), která na mnohých místech pale- stinských již židovské osady hospodářské založila. Z těch nejpřednější jest osada Mikve Israel východně od Jaffy, založená členem alliance, bohatým peněžníkem Nettrem v Paříži. Skládá pak se z rozsáhlých budov, které mimo jiné hostí v sobe i rolnickou školu pro odchovávání příštích israelských rolníkův, a z hojných pozemků, na nichž s úspěchem i oranže se pěstují. Také osada Audžeh, severně od Jaffy, utěšeně vzkvétá, (-elkem bylo r. 1887 v Palestině 7 rolnických osad židovských. K palestinským židům dlužno připočísti i zbytek Samaritů, který spůsobem takořka zázračným přetrval ústrky a bouře dvou tisíce- letí. Neboť Samarité nesúčastnili se vzpour židovských za Vespasiana a Hadriana a tudíž za starších císařů římských značnější požívali šetrnosti. Teprve když křesťanství nabývalo vrchu, zdědilo i nenávist Židů ke zbytkům samařského kultu a donutilo Samarity r. 529 za cí- saře Justiniana 1. ke krvavému odboji, načež synagogy jejich pobořeny a privilegia zrušena. Za mahomedánských dob opět nabyli Samarité Palestina naíich dnú. 737 větší volnosti, avšak za křižáků a později za rJamelukfiv dostavily se znova útisky, tak že se již za dob známého španělského rabína Ben- jamina Tudelského ve XII. století čítalo sotva 1000 Samaritň v Na- bulusu, Caesarei, Askalonu a Damašku. Nyní jest jich maličko více než 100 duší v Nabulusu, které spravují se dědičným veleknězem a největší úctu vzdávají městišti někdejšího svého chrámu na hoře Garizím, Judou Makkabejským spáleného. S neobyčejnou horlivostí snaží se všechny křesťanské církve na- bývati v Palestině pevné půdy, pečujíce tu o řádnou duchovní správu, misie, školy, tu o blahobyt svých souvěrců a o pohodlí i tělesnou bezpečnost poutníků. Při tom ovšem začasté jednotlivá vyznání srážejí se na hranici svých prospěchův, avšak konečně i takové spory rozvahou předních činitelů v čas bývají urovnány. Misie křesťanské, zvláště západokřesťanské, potkávají se podnes s velikými obtížemi. Fanatism MoslimŮ", kteří vášnivě brání souvěrcům svým, chtějíli k učení křesťanskému přistupovati, jest nemenší než za dřívějších dob, říšské pak zákony, které bezvýminečně změnu vyznání jakoukoliv dovolují, nejsou fanatickým úřednictvem zachovávány. Také Židé chovají se nepřátelsky ke křesťanským misiím, jakkoli již neopa- kují se hrozné scény dřívějších dob, kde pod trestem exkommunikace zakázáno vstupovati do škol a hospitálů křesťanských. Církev pravoslavná pokládá se za domorodou církev palestinskou a byla až do dob tureckých spravována nezávislým patriarchou Jcru- salemským, jenž po starocírkevním zvyku volbou duchovenstva a lidu ustanovován byl. Když Selim I. Palestinu připojil k říší turecké, pod- řízen patriarchát Jerusalemský ekumenickému patriarchovi Cařihradskému a stal se bezvýznamnou hodností, z níž dle ustanovení patriarchy Ger- mana domácí křesťané pro nespůsobilost byli vyloučeni. Odtud sídlívali až do nynějšího století patriarchové Jenisalemští namnoze ve svém paláci v Cařihradském Fanaru a časem jen do sídla svého zavítávali, ba mnozí z nich po celý svůj život Jerusalema ani nespatřili. Každý patriarcha ustanovuje nástupce ještě za života svého, čímž tato pre- benda stala se výhradným majetkem Cařihradských fanariotů. Důchody patriarchovy plynou nejvíce z příspěvků poutníků, nad to však i z ve- likých latifundií, z části až v Bessarabii položených, začež přejímá povinnost v dobrém stavu udržovati chrám božího hrobu a některé jiné svatyně. Až do r. 184.5 palestinská církev pravoslavná přestávala na zděděných zvycích. Teprve patriarcha Kyrillos, roku onoho nastoupiv, jal se úsilně povznášeti vzdělanost duchovenstva i souvěrců svých. V Jerusalemském klášteře sv. Kříže založeno semeniště kněžské, spo- jené s vyšším ústavem vyučovacím, v kraji otevřeny znenáhla 24 školy, v Jerusalemě zřízena i knihtiskárna, mnohé nové chrámy zařízeny a konečně sídlo patriarchovo trvale do Jerusalema přeneseno. Když r. 1847 založena v Jerusalemě církevní osada ruská, snažil se patri- archa Kyrillos pravoslavnou církev obroditi ruskou pomocí, byl však r. 1872 obžalován z tajných styků s Ruskem a úřadu zbaven. Odtud vykonávají volbu patriarchy správcové božího hrobu, avšak tím opět do kořán otevřena brána pletkám, ježto správcové božího hrobu učinili patriarchu na sobě úplně závislým. Ruský arcibiskup Jerusalemský 738 «'• ^- PráSek: jest úředním zástupcem ruské pravoslavné církve při patriarchátu. Ne- obyčejné četná jest pravoslavná hierarchie v Palestině, skládajíc se vedle patriarchy ze 6 metropolitů (v Caesarei, Skythopoli, Petře, Pto- leniaidé, Bethlehemé a Nazarete), ze 6 arcibiskupů (v Lyddě, Gáze, Jaffé, Nabulnse, Sebasté a Táboru) a z Filadelfského biskupa v es- Salté. Všech pravoslavných čítalo se r. 1887 25,5G() duší. Nejnovější dobou i církev pravoslavná horlivě stará se o své konfessionálni školy. Kdekolivék jest církevní osada a( řecká ať arménská ba i koptská, tam také zařízena jest řádná škola. VždyC i v Moabském Keraku, osadě to již na popraží syrské a Sinajské pouště položené, vydržuje si 270 pravoslavných rodin vedle chrámu a dvou knéží i školu a učitele. Y Bet Džála jest dívčí škola, založená štědrostí zemřelé ruské carevny Marie. Po pravoslavných prvé místo mezi křesfauy palestinskými zaují- mají katolíci. Po ztroskotání * panství křižáckého jedinými ochránci katolických zájmů v Palestině byli knéží řádu sv. Františka, jakkoli bylo jim snášeti nejkrutší pronásledování od mameluckých sultánů, kteří v horlivých mniších spatřovali vyzvédače západoevropských moc- ností. R. 1342 papež Klemens VI. znova vložil na františkány opa- trování svatých míst v Palestině, odkudž kvardián kláštera na hoře Siónu (t. j. na západním pahorku dle zvyku středověkého Siónem zvaného) počal zváti se „kustodem svaté země''. Z počátku požívali ochrany republiky benátské, ne vždy stejně úspěšné; postavení jejich zlepšilo se v XVI. stol., když král František I. francouzský od ture- ckého sultána Solímana 11. dal si potvrditi právo ochrany svatých míst. Od té doby vykonává Francie protektorát nad katolickou církví v Palestině; následkem toho v prudkých sporech, v XVII. a XVIII. století o svatá místa vedených, nepodlehli katolíci zúplna pravoslavným a církvím monofysitským. Když r. 1808 chrám božího hrobu shořel a majitelské právo jednotlivých církví na místa svatá definitivně bylo vyřizováno, zachovali si katolíci práva svá i připočteni jsou ke třem církvím „ přivil eř^'0 váným.** Mírem Karloveckým r. 1699 přiřčeno právo spoluochrany svatých míst palestinských a všech nemoslimských vyznání císaři Leopoldu I., odkudž přešlo později na císaře rakouské. Na počátku nynějšího století bylo vyznání katolické zastoupeno toliko třemi obcemi, od františkánů spravovanými, v Jerusalemě, Bethle- hemé a Nazaretu, k nimž družily se filiálky Jaifa, Kamle, Akkon a Sv. Jan. K. 1847 obnoven však katolický patriarchát Jerusalemský, kterýž odtud jest středem horlivé katolické propagandy. Veškera péče věnována vzniku nových obcí a stavbě chrámů, kterých mimo klášterní kaple před tím nebylo. Nyní honosí se Jerusalem dvěma katolickými chrámy, krásnou kathedrálou a chrámem sv. Anny, rovněž i Bethlehem a Na- zaret. Patriarchát, jehož prvým správcem byl italský kněz Monsignore Valerga, od r. pak 1873 monsignore Bracco, vytkl si veliký úkol na podporu katolického živlu, i vykonává úkol svůj zejména podporou a ochranou katolických poutníkův a katolické chudiny, jakož i všestranným vysíláním misií raezi domorodce. Snaha tato potkává se s úspěchem, neboť r. 1883 žilo v Palestině již 12.000 katolíkův obřadu latinského Palestina tMHóh dnú. 739 a 6000 katolíkův obřadu řeckého. Katolické osady rozšířily se po celé zemi, i čítá se nyní 17 duchovních stanic s 20 farami misionářskými, se 14 chlapeckými a 11 dívčími bkolami! R. 1881 vznikla katolická osada i v Zojordánské Madebě, kamž odstěhovali se křesťané z Moab- ského Keraka, v Jaifě pak zřízen francouzský hospitál. Správu diecése vede patriarcha s 8 kanovníky, kteří vesměs žijí z milodarů. Patriarcha sídlí v Jerusalemě při koukathedrálním chrámu nejsvětějšího jména Ježíšova. O výchovu kněžstva, které se již doplňuje i z domorodců, pečuje patriarcháluý seminář, pro 24 alumny zařízený. V Bethlehemě r. 1864 založen i katolický sirotčinec, patrné z té pří- činy, že tamní katolická obec, čítajíc ' 3400 příslušníků, jest z obcí katolických největší. Ústav sv. Petra v Jerusalemě poskytuje řemeslného vzdělání dospívajícím hochům, v Bel-el-džimálu zdárně působí katolická škola rolnická. R. 1881 obsahovala latinská kustodie svaté země 40 residencí, v nichž žilo asi 300 mnichů františkánů; chlapecké školy katolické navštěvovalo 1444, dívčí 1122 dítek. Kustodii vykonávají nyní franti- škáni částečně při chrámu božího hrobu, a samostatně pak při pěti kaplích s chrámem božího hrobu spojených a katolíkům příslušných, v kapli Gethsemanské, v kapli Spasitelova bičování, v kapli Spasitelova narození v Bethlehemě a v některých jiných svatyních venkovských, v Nazaretu ve chrámě zvěstování a ve čtyřech menších kaplích. Vedle františkánů nejvíce vynikají karmelítáni, jichž nejslavnější klášter ovládá nížinu kolem Haify rozloženou. Z ženských řádů na prvém místě budiž uvedena francouzská Congregation des Soeurs de Notre Dáme de Sión, v prvé polovici nynějšího století bratry Ratisbonny založená a výchovou dívek se zabývající. Nyní čítá se 14 domů řádových, jichž největší Jerusalemský s krásným chrámem, zbudovaným kolem oblouku Kcce-homo zvaného. Vedle těchto řádů působí ještě úspěšně „bratři křesťanských škoP, vyučujíce mládež mužského pohlaví bez rozdílu vyznání na školách svých v Jerusaleme, Jaffě, Haifě a v Na- zaretu, francouzské sestry zjevení sv. Josefa, Paní Nazaretské, sestry růžencové, karmelitky a nejnověji i dominikáni, kteří zakoupili v Je- rusalemě a nákladným spůsobem obnovili pobořený chrám sv. Štěpána. Vedle školství a misií projevují katolíci palestinští činnost ne- obyčejně záslužnou, poskytujíce léků a léčení nemocným a přístřeší i potřeb životních evropským poutníkům. Ovšem dostává se jim v té příčině značných podpor, zvláště od katolických státův evropských. Tak vydržuje Francie nemocnici sv. Ludvíka v Jerusalemě a řád Svato- janský založil velikou nemocnici v Tanturu, která je především usta- novena pro lid fellaěský. Hospitál v Jaffě založen jakýmsi kupcem Lyonským, rakouský dům poutničky v Jerusalemě vznikl ze sbírek, k nimž podnět dali Vídeňští arcibiskupové Milde a liauscher. Léčení nemocných hledí si i františkáni, přijímajíce mezi sebe lékaře, vedle nich sestry Siónské a milosrdní bratří. S katolíky obřadu latinského úzce jsou spojeni i katolíci arménští a řečtí neboli melkitšti. Arménů jest nemnoho a to jen v Jerusalemě, kdež mají kapli při čtvrté stanici křížové cesty. Katolických neboli melkitských, t j. císařských Řeků (přidrželi se r. 451 ediktu, jejž císař 740 F Bayer: Markian na prospěch Ghalkedonského koncilia vydal) čitá se asi 4000. Spravuji se biskupem Akkonským, který podřízen jest Antiochijskému patriarchovi, v Damašku sídlicimu. Celkem míyí čtyři fary, jednu v Je- rusalemě a tři v různých končinách Galilejských. Na krizové cestě Jerusalemské náleží jim při šesté stanici kaple sv. Veroniky. Boho- službu konají z části jazykem řeckým, z části arabským. Za nejnovějších dob veřejné mínění francouzské všímá si horlivě Palestiny, a jeho popudům přičísti jest velikolepé hnutí poutnické v této zemi. Veliká procesí (pélerinages de pénitence), čítající mnohdy až 1000 účastníkův, vypravuj^ se z Francie do Palestiny, a veliký apoštol afrických černochů, šlechetný arcibiskup alžírský kardinál de Lavigerie založil při Jerusalemském chrámu sv. Anny r. 1878 koUej africké kongregace kněžské, kdež vychovávají se řecko-katoličtí mi- sionáři pro končiny asijské a africké, znalí jazyka arabského i jiných jazyků východních. (Dokončení.) O rybách jedovatých. Od dr. Františka Bayera. [e jest maso rybí „těžké," že ho totiž člověk nestráví tak snadno jako maso jiných obratlovců pro kuchyni chovaných a krmených, lapaných a ubíjených, to domněnka u nás jako u všech téměř oby- vatelů zemí od moře vzdálených obecně rozšířená, ač nikoliv absolutně pravdivá. Jsoutě lidé, kteří se bojí požiti ryb na př. na noc, ano ledakdo jich ze příčiny právě uvedené vůbec ani do úst nevezme; a přece tvrdí znalci, že většina i našich ryb má maso, z něhož náležitým ovšem spůsobem lze upraviti krmi opravdu zdravou i záživnou, a dobře dí také Šusta ve svém důležitém spise o výživě kapra, kterak prý si lidé sami dělají maso rybí těžkým, kazíce je bud omáčkou přesycenou všemi možnými přísadami a rozmanitým kořením, bucř omastkem často prašpatným. Přátelům však všelikých těch ryb smažených, „černých* a jakýchkoli jiných, i nepřátelům těchto pokrmův, u nás po většině jen postních, skrovnější asi měrou známo jest, že jsou dokonce i ryby je- dovaté, po jichž mase, jikrách atd. člověk v těžkou chorobu upadnouti, ano i zemříti může ; zejména učiněny v letech právě minulých v tomto oboru některé objevy i našich ryb se týkající a tak zajímavé, že ne- bude od místa, aby i pro širší obecenstvo několik slov o věci té (ovšem spíše jen se stanoviska přírodopisného) bylo promluveno. Budiž tedy ve přítomné stati stručně vylíčeno, co po tu chvíli o jedovatosti (toxi- citě) těla rybího a jednotlivých jeho ústrojů známo. Jindy se lidé i přírodozpytci domnívali, že nanejvýš jen žluč, játra nebo jikry některých nečetných ryb (na př. naší parmy) mohou člověku na zdraví uškoditi, požijeli jich. Teď vsak známe velmi mnoho ryb, ba celé soustavné skupiny, jichžto všickni druhové buď mají maso jedovaté o rybách jedovatých. 741 buď alespoň jsou podezřeli toho, že si člověk, požijelí masa jejich, ublížiti může. Kromě toho mají někteří druhové i v krvi prudký jed a jiuí zase ozbrojeni jsou v ploutvích neb i jinde na těle nebezpečnými ostny, jež nezřídka i se zvláštními žlázami jedovými jsou spojeny. Promluvíme tedy nejprve o rybách, jež mají maso a jikry jedovaté, pak si povšimneme těch druhfl, jež mají jed v krvi, a konečně i o rybách řečenými ostny opatřených zmínku učiníme. Maso některých ryb může býti škodlivo buď vždy a za všech okolností, buď jen některou, určitou dobu roční nebo konečně, o čemž snad ani zvláštní zmínky činiti netřeba, neníli docela svěží, ač nemusí právě ještě zahnívati. Největší počet rodův a druhův s masem povždy škodlivým náleží do řádu ryb srostločelistných (Plectognathi), pitvomých obyvatelů teplejších moří, jež z té příčiny na trzích leckde (na př. na Jávě. v Žaponsku a j.) ani prodávány býti nesmějí. Nejpověstnější z nich jest rod čtverozubců (Tetrodon), zejména pak druh jeho čtvero- zubec bezbranný (T. inermis) v žaponských mořích žijící, jehož maso se vždycky účinkem na organismus lidský vyrovná jedu dosti prudkému. Také příbuzní, hojnými ostny pokrytí ježici (Diodon; D. hystrix, ti- grinus a j.), již ve všech mořích tropických obývají, mají maso takové, že se ho neodváží požiti ani rybář nejchudší; na Antillách sice tyto ryby zvláště pro cizince chytají, ale nikdo tam masa jejich do úst ne- vezme. I maso některých druhů tropických havýšů (Ostracion), jichž tělo hranatým, druhdy velmi úhledným krunýřem z kostěných desek jest pokryto, právem pokládáno jest za jedovaté; jiní zase druhové téhož rodu mají však maso jedlé a zejména tučná játra jsou tu a tam na pobřežích jmína vzácnou pochoutkou. Také v čeleď ryb sleďovitých (Clupeidae), jichžto někteří druhové i u nás, u obyvatelů krajin moře dosti vzdálených, nemalé se těší oblibě — připomeňme si jen slanečky, sardinky a sardele — náležejí některé ryby jedovaté. Jsou to zejména nečetní druhové sleďů (Clupea venenosa, thrissa), kteří na štěstí v mořích evropských nežijí. Dávnotě známo, že z posádky francouzského korábu se kdysi otrávilo třicet mužů, kteří požili masa prvého z uvedených tu druhů. K rybám, jež mají lidé v podezření, že by si masem jejich mohli ublížiti, náleží bršík (Lucioperca volgensis), ryba tvrdoploutvá, pří- buzná s naším candátem, pro výborné maso proslulým; nežije však v našich vodách, nýbrž na Rusi v řekách Volze, Dněstru a j., a rybáři ji tam jen proto lapají, aby tuk z ní vyvářeli, ba v okolí Astrachanu mají maso její za krmi rozhodně nezdravou. V některých knihách bý- vali do nedávná mezi rybami jedovatými uváděni také někteří druhové rodu ploskozubců (Scarus cretensis a j., z čeledi pyskounů, Labridae), kteří obývají v moři Středozemním, v oceánu Atlantském, a tím jsou památní, že jsou asi jediným plemenem ryb přeživavých; vedle zpráv novějších možno však požiti masa jejich beze škody. Islanďané zase nejedí chutného masa nahobřichova (Trachypterus arcticus), podivné ryby tvrdoploutvé těla páskovitého, s ploutví ocasní vzhůru namířenou, a to z té příčiny, že prý se do leklé nebo zabité ryby této ani krkavci nedávají, byť i v krutých mrazech měli citelnou o potravu nouzi. Také našich mihulí neboli okatic (Petromyzon fluviatilis) není prý radno 742 F. Bayer: požiti svěžích, bez náležité úpravy, což ovšem neplatí o miholích ma- rinovaných („prikách"^); na Rusi tu a tam alespoň mihulí polapenou a třeba ještě živou hodí do soli, jíž pořádně zamíchají, po té rybu vytáhnou, všecek sliz a pěnu s k&že její setřou a teprve pak ji pekou nebo vaří. Podobných domněnek o škodlivém, nezdravém mase různých ryb zejména mořských přemnoho slýchati u rybákův a obyvatelův krajin přímořských; že nejsou všecky pravdivý, majíce často za původ po- divný tvar těla rybího, barvu či vůni masa atd., netřeba zajisté při- pomínati. — Jakož shora již řečeno, mají někteří druhové ryb, ovsem na štěstí jen mořských, maso jedovaté toliko v určitou dobu roční, kromě níž ho beze škody požívati možno. Podivný ten úkaz vysvětlují přírodo- zpytci i rybáři tím, že prý se takové ryby nějaký čas živí medusami a drobnými polypy, kteří budicí bílé korále ; v ten čas, ale nikdy jindy prý účiuki^e maso jejich v těle lidském jako jed nějaký. A příčina toho? Tu a tam uvádí se, že jsou medusy i polypi — jakož známo — ozbrojeni ústroji žahavými; dotkneli se jich člověk rukou, kůže ho svědí a pálí, i musí prý býti účinek na choulostivější sliznicl dutiny zažívací mnohem prudší, pužijeli člověk masa ryby, jež byla v polypech notnou porci takových ústroji^ žahavých pozřela. To však ve mnohé pří- čině nikoli pravdě podobno; dokud nebude věc zevrubným zkoum^ím na jisto vyšetřena, zůstane záhadou. K takovým rybám náleží z uvedené již skupiny ryb srostloče- listných rod ostenců (Halistes), jehož jeden druh, pěkně zbarvený ostenec modravý (B. capriscus), žije také v moři Středozemním a v oceánu Atlantském. Četní jiní druhové jsou domovem v mořích tropických, na př. pověstný masem svým jedovatým Balistes conspicillum u mysu Dobré Naděje. Po všechen ten čas, co se mořskými řasami živí, mají maso jedlé ; jakmile však počnou vykusovati po trsech bílých korálů drobná zvířátka, keře ty budující, bývá maso jejich jedovato. Člověk prý dostane po něm křeče atd., a bez pomoci lékařské zemře ; uzdravili se, přece dlouho mívá bolesti tu a tam, zejména v kloubech (dr. Muníer) Podivno, že ho na př. psi a kočky mohou požiti beze všech zlých ná- sledků. Také kalin hranorepý (Tetragonnrus Cuvieri), tvrdoploutvá ryba moře Středozemního, k takovým některou dobu nebezpečným rybám náleží; Risso, jenž jej prvý zevrubně popsal, sám prý po mase jeho byl churav. Obrovská barrakuda neboli soltín (Sphyraena Picuda, zdélí až 3 metrův), tvrdoploutvá ryba z moří kolem Antill, trochu naší štice podobná, má tou dobou, kdy prý plodů manzanillových do vody spadlých požívá, maso nad míru jedovaté. Člověk po něm z pravidla umříti musí; zůstaneli živ, kolik let prý cítí bolesti, zvláště v kloubech na rukou a na nohou. Jeli však maso dravé té ryby nasoleno, možná ho poží- vati beze škody. Zda vůbec jedlé, pozná se prý po tom, máli soltín zuby bílé ; jsouli jinak zabarveny, není radno masa jeho jísti. A Cuvier dokládá, že jest jen pak jedovato, vytékali z naříznutého těla polapené ryby sCáva bělavá. — Některé ryby jihoamerické zase prý po plodech keře Hermesia castanifolia mají maso jedovaté. Že nemůže býti maso rybí zdravé, neníli docela svěží, rozumí se vlastně samo sebou ; ale jak již řečeno, nemusí zrovna ještě zahnivati, o rybách jedovatých. 743 ba maso mnohých ryb mořských jest na zdání čerstvé, nepáchne ani a přece po něm člověka bývá zle zejména v tom případě, nenili zvyklým požívati ho. Příčinou toho jsou bez pochyby jedy hnilobné, o nichž ještě promluvíme. Zejména jsou v té příčině pověstný některé makrely (Scomber, na př. makrela obecná, S. scombrus), ryby tvrdoploutvé již ve starověku dobře známé, jichž maso svěží jest chuti výborné, ale kazí se tak rychle, že makrelu zabitou nutno ihned v kuchyni upraviti neb alespoň nasoliti, aby člověk po ní neochuravěl. Také příbuzní 8 ní tunáci (Thynnus vulgaris) v moři Středozemním obývající, obrovské to makrely zdélí i tří metrův a tedy největší z ryb, jež člověk loví pro maso (zajímavý spásob lovu vylíčen v Brehmově Životě zvířat, českého vydání III. díl, svazek 2. a H., str. 107 a násl.), i v tom se s makrelami srovnávají, že maso jejich svěží nebo nasolené dává krmi zdravou, ale nenili čerstvé, hned má chuC štiplavou, kosti v něm trocha zčervenají a pak ovšem jest velice nebezpečno požiti ho, ano jsou známy případy, že lidé po něm i zemřeli. Vždyť rybák často ještě ze člunu, ve kterém kořist ze sítí ku břehu přiváží, na rozkaz zvláštních dozorců (tak děje se v některých pobřežních městech italských) často jednu nebo několik těchto ryb do moře vyhoditi musí, zdáli se jen trochu podezřelou. — Kromě masa známe ještě jiné ústroje těla rybího, které člověk z pravidla jí, ale jichž u některých ryb bez trestu požiti nesmí. Již nejstarší spisovatelé populárních spisA přírodovědeckých jednomyslně tvrdí, jak nebezpečná jest žluč rybí. Napadne sotva asi někomu, aby jí okusil anebo si k jídlu připravil játra, neodstraniv prve z nich měchýřku žlučového nebo „žluči **, jak v kuchyních říkají. Známe však ryby mořské, jichž játra i beze žluči nejsou jedlá; mimo jiné náleží k nim bručivec indický (Batrachus grunniens), podivná ryba tvrdoploutvá z oceánu Indického, jež má jméno po tom, že polapena otírá kosti víčka žeberního jednu o druhou a tak podivno zavrčeti umí. Také jiker některých ryb požiti není radno. A mezi těmi jest pohříchu i naše parma obecná (Barbus Huvíatilis), po mihuli druhá ryba našich vod, o níž tu zmínku učiniti musíme. Již ode dávna známo — vy- pravuješ o tom Gessner a j. staří spisovatelé, — že jikry tohoto druhu ryb kaprovitých, i kdy by maso bylo jinak úplně svěží a zdravé, jsou zrovna jedovatý. Brehm sám prý se o tom nemilým spňsobem přesvědčil, poživ jich. Proto v Itálii nesměji na trzích prodávati těchto ryb od měsíce března do května, kdy se tam totiž parmy trou. V Egyptě zase za jedovaté mají jikry čtverozubce pruhovaného (Tetrodon Fahaka), jenž původně žije v moři Středozemním a odtud proti vodě do Nilu plove ; také maso jeho jest jen pokrmem chudiny. Ostatně jsme o rodu čtverozubcfl již shora promluvili. A jaké jsou asi příčiny toho, že msgí někteří druhové ryb maso bud vždy a bez výjimky, bu(f alespoň po některou dobu roční tak škodlivé? Jak jsme již řekli, bylo často již uvedeno, že prý jest u ryb jen v určitý čas nebezpečných maso jedovatým po potravě, jíž se právě tou dobou ryby živí. Zda tomu opravdu tak, není po tu chvíli ze- vrubně vyšetřeno, ačkoli jest u některých druhů řečené domnění ku pravdě podobno, poněvadž doba, kdy ryby požírají živočichy mořské 744 F. Bayer: se žahavými ústroji nebo plody jedovaté, spadá v jedno s časem, kdy masa jejich naprosto požiti nelze. Ublížili si jím človřk, jenž se ne- dávno do krajin přímořských dostal anebo na cestách, bylo by asi možná míti za příčinu toho i disposici jeho, chorobný stav zažívacích ústrojů, nebývalou stravou podrážděných, a snad i změnu podnebí, v němž se pojednou ocitl. To vše jsou arciť jen domněnky. Známe však alespoň v některých případech skutečný, nikoli hypothetícký kořen toho zla. Jsou to v mase, jež 'není docela svěžím, ptomainy a v mase čerstvém leukomainy. Ptomainy neboli jedy hnilobnými zoveme jedovaté, zásadité slou- čeniny rostlinným alkaloidům ne nepodobné, jež se tvoří v těle mrtvých ryb a některých mlžů mořských ; vyskytujíli se v těle takových tvorů živých, nazývají je někteří leukomainy. A tyto jedy jsou příčinou toho, proč maso jmenovaných prve ryb na organismus člověka tak neblahý má účinek. Virchov nalezl ptomainy v živých i mrtvých rybách, v ústři- cích (Ostrea edulis) a Slávkách (Mytilus edulis; tu má jed jméno „mytilotoxin"), po nichž také lidé často valem do nemoci upadají nebo dokonce mrou. A co více. známe teď i příčinu té příčiny zhoubných účinků takového masa. Jsou to „hnilobné'' bakterie, jež bílkoviny a jich deriváty v těle živočišném rozkládají, při čemž se nejen vyvíjejí plyny odporně páchnoucí, ale i ptomainy vytvořují; některé z těchto sloučenin jsou indifferentní, jiné jsou prudké jedy. Leukomainy pak týmže spůsobem vznikají v živých tělech, na př. rybích působením některých bacillů pathogenních. Jsou tedy původem všeho zase bakterie, o nichž arci ve starších zprávách týkajících se toxicity masa rybího není ještě ani zmínky; proto také asi za dřívějších dob kladli celou tu věc jenom na vrub potravy ryb a jiných podobných příčin hypo- thetických. — K nejoblíbenějším, nejchutnějším rybám našim náležejí zajisté úhoři (Anguilla fluviatilis). Ale sotva asi obecně známo, že mají v krvi jed dosti nebezpečný, pro který je tu jako třetí druh našich ryb jedo- vatých uvésti dlužno. Asi před třemi roky (1888) odkryl totiž Turinský profesor Mosso v syrovatčině krevní (sérum) u našeho úhoře, pak u příbuzných ryb mořských (Conger, Muraena) jed tak prudký, že prý se účinkem vyrovná i jedu zmijí, jemuž i jinými vlastnostmi svými není nepodoben.') Několik kapek jehp, jež vstřikneme do krve morčeti, holubu nebo jinému menšímu zvířeti, postačí již, aby je usmrtilo. V žaludku prý jed ten neškodí, ale bylo by asi s nebezpečím zabiti, kuchati úhoře — a to dá z pravidla notnou práci našim kuchařkám — a míti na prstu, na ruce ránu nebo se dokonce právě při tom poraniti. A tímto jedem krevním (ichthyotoxicum, Blutgift) mohou ještě některé jiné ryby mořské, jež v čeleď úhořů nenáležejí, člověku ne- dosti opatrnému prazvláštním ublížiti spůsobem. Známo, že ryby v kůži pravých žláz nemají. Výjimek známe po tu chvíli snad jen dvé. Žraloci mají zvláštní žlázy u plemenidel, a u ně- kolika tvrdoploutvých ryb mořských zjištěno, že mají pod ostny v plout- vích anebo jinde na těle, na př. na víčku žaberním žlázy, v nichž se ') Úhoři italští mají ovsom jed prudší než na př. naši. — Nyní známo jest, že i sérum krve některých ptákův jest jedovato. o rybách jedovatých, 745 jed právě ze syrovatčiny krevní vyloučený shromažďi^e. Vývody své mají žlázy přímo u kořene takových ostnů, jeŽ jsou druhdy opatřeny dokonce i rýhou, aby se jed snáze a bezpečněji dostal do rány, již si člověk snadno utrží, škrábneli se o takový trn. A jako se doprava jedu po ostnu do rány týmže spůsobem děje, jako po rýhovaném zubu některých hadfl jedovatých, jest i účinek jeho na organismus člověka poraněného rovněž tak prudký jako u zlopověstných těch zeměplazů. Z ryb moří evropských náležejí k takovým zákeřníkům ostnatci, ryby tvrdoploutvé, zejména pak ostnatec dračí (Trachinus draco) a ostnatec menší (T. vipera), jichž se rybáři a to nikoli bez příčiny ode dávna obávají. Ryby tyto mají totiž dvě hřbetních ploutví, z nichž prvá jest krátká a jen asi ze šesti tuhých ostnů složena; také na víčku žaberním jest tvrdý osten. Z pravidla číhávají na kořist na dně mořském, až po oči v písku jsouce ukryty; šlápneli člověk na ně, nebo vezmeli některou z nich neopatrně do ruky, vztyčí rázem nejen ostny prvé hřbetní ploutve, ale i trn na víčku, i podaří se téměř vždy, že jím člověka do nohy, do ruky bodnou. Poraněný úd oteče a člověk v něm mívá prudké bolesti, ač neztratili jej nutnou amputací; menší živočichové po takové ráně z pravidla hynou. Proto směli na př. ve Francii rybáci jindy přinášeti ostnatce na trh jen s uříznutou ploutví hřbetní, v níž hledána příčina všeho toho zla, a v Holandsku házejí po- lapené ty ryby hned ze sítě do moře zpět, ač mají maso dosti chutné, a to jen proto, aby nikoho neporanily. Jindy nebylo známo, co jest vlastně příčinou takového nebezpečí, v němž se ocitne Člověk ostnatcem poraněný, ba i v některých novějších spisech přírodopisných čteme, kterak prý se nepodařilo najíti u ostnů nižádné žlázy jedové. A přece se povedlo. R. 1884 nalezl Gressin a současně s nim i Bottard (viz jeho spis Les poissons vénimeux) u kořene ostnu na víčku žaberním žlázu jedovou, totiž váček s jedem, jenž se do rány vylévá v témž okamžiku, kdy počne osten do rány vnikající širokou spodinou svou na žlázu tlačiti. A podobným apparátem vyzbrojen vedle Gttnthera i jeden druh ropušek (Thalassophryne reticulata), v mořích u břehů střední Ameriky obývající. Arabští rybáři se zase jako nějakého hada jedovatého obávají drakouna drsného (Synanceja verrucosa), ryby tvrdoploutvé z čeledi štítohlavců (Cataphracti), tedy s naší vrankou příbuzné, jež obývá v Rudém moři, v oceánu Indickém a v moři Tichém ; jiný druh pří- buzný (Synanceja horrida) žije v mořích kolem Východní Indie a Austrálie. Oba skrývají se na dně mezi kameny a v trsech řas mořských, po kořisti slídíce; šlápneli na ně člověk, poraní jej tak ne- bezpečně, že může i zemříti, zvláště bylali rána špatně hojena. Klun- zinger byv sám poraněn tvrdí, že měl kolik hodin bolesti horší, než kdy by jej byl uštkl štír. Jak Juge a později Mobius zjistili, mají drakouni pod tlustou kozí, v níž vězí dolejší konce předních ostnů ploutve hřbetní, u takovém ostnu po dvou žlázách jedových ; jeli ryba po- drážděna, vztyčí ostny, a vniknouli náhodou člověku do kůže, počne tlačiti kůže u spodiny ostnu na žlázy, jichž obsah se pak po dvou rýhách na obou stranách ostnu do rány vylévá. Sám jsem ve vzorných zoolo- gických sbírkách university Kielské viděl instruktivný lihový praeparát 746 F, Bayer: žlázy i s ostnem od prvého z avedenýcb tu drabň. Také Klanzinger vypravuje (ač prý toho přímo nepozoroval), že vztyčili drakoun osten takový, hned se po ném vyřine z kfiže něco mléčné tekutiny vodu kalicí. U některých jiných nebezpečných ryb zase není po tu chvíli zjištěno, jeli bodná zbraň jejich spojena s nějakou žlázou jedovou; vděčný sujet pro přírodozdytce, již s oblibou vyhledávají exotických zvláštností. Jsou to někteří rýnoci. Tak trnuchu (Tryřjon), rod rýnokíi z čeledi téhož jména, uŽ ctihodný (lessner zove nejjedovatějším tvorem mořským. Všickni druhové tohoto rodu, obývající nejen v mořích po přednosti teplejších, ale i v sladkých vodách východních končin tropické Ameriky, mají na dlouhém, štíhlém ocase hrot dosti dlouhý, sploštělý a na obou stranách ostře zoubkovaný, jímž nebezpečné rány dávati umějí. Rybáři se domnívají, že po ostnu do rány teče prudký jed a živé trnuchy za žádnou cenu do ruky vzíti nechtějí. V Atlantském oceánu, Severním německém a v Baltickém moři žije trnucha neboli zutuga hrotnatá (Trygon pastinaca), jež prý kořisti, nepříteli nebo člověku, chceli jej bodnouti, nejprve kolem údu některého nebo kol těla mrštný ocas ovine a pak hrot do něho vrazí. Bývá to rána velmi bolestná. O amerických trnuchách vypravuje Schomburgk, že dovedou člověka poraniti právě tak nebezpečně jako nějaký had jedovatý, ba že člověk nezřídka Jedem ** jejich umříti musí; šlápneli na takovou rybu ve vodě, mrskne trnucha po něm ocasem a hrot mu do nohy vrazí. Jmenovaný tu cestovatel se domnívá, že příčinou takových ne- bezpečných ran jest buď nějaký jed, bud! — a to ku pravdě mnohem jest podobnější — úprava ozubeného ostnu ke všemu ještě bahnem znečištěného. Ještě nebezpečnější jsou marani (Myliobatis), obývající v mořích mírného i horkého pásma, největší to rýnoci, jichž přeširoké tělo ukončeno v zadu dlouhým a štíhlým ocasem, na kterém se za ne- patrnou ploutví hřbetní také břitký osten nalézá. A tímto ostnem umějí marani dávati rány ještě bolestnější, než trnuchy. V zemích kolem moře Středozemního mají rybáci z té příčiny nemalý strach před ma- ranera deskozubým neboli sibou (Myliobatis aquila) ; v Itálii také ne- smějí se tyto ryby objeviti na trhu jinak, leč s uříznutým již hrotem. I špička ocasu u jednoho druhu těchto rýnoků, jenžto žije kolem Sa- mojských ostrovů, jest prý nad míru křehká, a vrazili ji maran nena- dálým pohybem mrštného ocasu člověku někam do těla, ulomí se, uvázne v ráně, a nevyřízneli ji někdo hned, mflže býti raněný postižen strnutim (tetanus) i smrtí. Ježto jest pochybno, že by po ostnech u ryb právě uvedených do rány člověku vtékal jed ve zvláštních žlázách vyrobený, nutno ohled- nouti se po příčině prudkých bolestí a smrti jinde. A jdouce po stopě, zase se octneme v rozsáhlé říši všudybylá bacillfl. JestiC zkouškami dokázáno, že vzniká nebezpečné takové strnuti působením bacilla ve vlhké zemi a v bahně žijícího ; u řečených rýnokův ukryt bacillus ten jako zákeřnik v bahně mezi vroubky zubatého ostnu ocasního, a vniknelí tento člověku do těla, dostane se tam také bacillus, a hned na to počne v ráně vznikati rozkladem bílkovin jedovatý ptomain (tetanin) Při po- kusech příslušných byla tímto tetaninem očkována také zvířata, jež po většině strnutim zahynula. — o rybádí jedovaiýdk. 747 A nejiná jest asi příčina toho, proč jsou tak bolestný rány způ- sobené tvrdými paprsky ploutví některých jiných ryb, u nichž není žádné pochybnosti, že ostny ty nejsou naprosto spojeny s nějakou žlázou jedovou. Jsou to ovšem ryby vesměs tvrdoploutvé. K těm ná- leží i náš pulec (Cottus gobio), také vrankou řečený, rybka jinak i tím známá, že sameček vytrvale hlídá potěr, jejž byla samice v našich po- tocích do jamky mezi kameny snesla. Šírohlavá vranka má dvé hřbetních ploutví, a právě kratší, přední ploutev to jest, o niž prý není dobře zavaditi ; bodneli se Člověk o její ostny, nebývá rána veliká, ale bo- lestná a zvolna jen se hojí. A podobně se rybáři obávají příbuzných stírek, ryb mořských, jež do téže čeledi štítohlavců (Cataphracti), ba druhdy i v jeden rod (Cottus) s naší vrankou jsou kladeny. Stírka ostnitá (Acanthocottus scorpius), zvláště v Severním německém a v Bal- tickém moři hojná, má na temeni široké hlavy čtvero ostrých hrotfiv a před nimi u nozder ještě dvé trnů menších ; kromě toho jest i víčko žaberní po každé straně ozbrojeno třemi ostny. A v těchto všech hrotech i ve tvrdých paprscích přední ploutve hřbetní má stírka zbraně, jichž není raduo dotknouti se, nemáli si člověk utržiti ránu bolestnou. Rondelet mluví dokonce o otrávení krve, proti němuž s úspěchem užil jater ze stírky (!), jež prý vůbec mají moc léčivou. Jiná ryba tvrdo- ploutvá, ropuška skvrnitá (Scorpaena porcus), v moři Středozemním a v oceánu Atlantském obývající, má na hlavě mezi pitvornými výrostky kožnatými a na víčku žaberním ostré trny, a pro ně i pro tuhé pa- prsky v přední části ploutve hřbetní počítali ji už starší přírodozpytci (Gessner a j.) k rybám jedovatým ; Plinius vypravuje, že prý dobře jest, přikládali si člověk na bolestnou, ale nikoli nebezpečnou ránu řeče- nými trny a ostny způsobenou játra této ryby. V tutéž čeled ro pušek (Scorpaenidae), o jejíž jednom druhu jedovatými žlázami ozbrojeném jsme již shora zmínku učinili, náleží i podivný, ale nádherně zbarvený perutýn ohnivý (Pterois volitans), ryba zejména v Indickém oceánu ži- jící ; má také na hlavě mezi kožnatými výrostky i na víčku ostré trny, ale těch se rybáři neobávají ani tou měrou, jako ostnů ploutve hřbetní. Majíf tvrdé ty paprsky špíčky ostré a teninké, tak že se snadno ulomí, a bodneli se o ně člověk, uváznou v ráně, čímž se tato stává ovšem ještě bolestnější. Zde posléze budiž připojena zmínka o bodlocích (Acanthurus), rybách tvrdoploutvých z moří tropických, jichž tělo jest na ocase před ploutví po každé straně ozbrojeno pohyblivým, zakřiveným a břitkým ostnem, jejž ryba o své vůli vztyčiti a zase do předu ve zvláštní jamku ukryti může. V Atlantském oceánu při pobřeží tropické Ameriky i západní Afriky, zejména však kolem Antill žije bodlok antillský (Acanthurus chirurgus), pro ostrou zbraň i lazebníkem řečený (viz i druhové jméno latinské), jehož se obávají rovnou měrou i lidé i ryby, ježto umí ostnem svým zasaditi rány bolestné a had to jen zvolna se hojící, ač není u ostnu ani stopy po nějaké žláze jedové. 748 V. Pakosta.- Stará id^la. ^^^ Stará idyla. vář vždycky hladkou měl a vlasy bílé, vždy okoláry stejné, kostěné. Když odpolední pokročila chvíle, a děti — proudy vody spuštěné — zanikly v kapkách po vůkolí blízkém, byl všecek blažen, že zas jednou svým, a v jizbě prosté při okénku nízkém, psal shrben noty pérem brkovým. Pak černý stín se mihl při okénku, postava vážná s vlasy jako sníh — „Což, Karle, pfljdem?" ozvala se venku. „Hned, Důstojnosti!" — Starcům na očích vzplál úsměv štěstí, vzali po šňupečkn. „Nuž pojďme!" — Vyšli. A po zvyku svém je provázela zraky ke kopečku stařenka v bílém čepci krajkovém. Hned hovor proudem rozvlnil se čilý. Tu o počasí, zdraví, úrodě — tu časy dávné jak jen lepší byly a teď jak všecko vrakem na vodě. 1 polemiky v hovoru se dbalo, však nevzplanula při ní hněvem líc; děl jeden: „To se před půl věkem stalo!" ■ a druhý: „Tomu jistě o rok víc! \U Pak na návrší na lavičku sedli, druh ptal se druha: „Nu jakž — unaven?" a čekali, až starou poštu shlédli, jež drkotala tudy den co den. Ta archa! Někdy pobouřila oba. Bylí to jich k světu můstek jediný! Kdy spozdila se — jaká dlouhá doba, vzruch — o čtvrt dřív kdy přišla hodiny. Tak bez odchylky ve přátelské shodě stařečkům v horách plynul po dni den — řeč o počasí, zdraví, o úrodě, spor, pošta, dotaz, jak kdo unaven — — Jim na rtech stejný sídlel úsměv vždycky, jich mysl — jak ten horských květů pel, jak ten náš dávný život idylický, jenž Bůh ví kam teď od nás odletěl! Vojtěch Pakosta. R. Jesenská: Chcem svobodu. 749 Chcem svobodu. y nechcem bořit štěstí cizí a nechcem vládnout nad nikým, ať každý svoje pro své sklízí a v domovu je pánem svým, — však chceme celou silou duší své místo vedle národů, jež ničí právo neporuší — — chcem svobodu! My máme domov — náš byl celý potem a krví posvěcen, — ten jiným bychom nechat měli a věřit sami v jejich sen? Ach ne, my v naší zemi chceme mít svoji žeň a úrodu, své místo, jehož nezapřeme — — chcem svobodu! My chceme právem svého citu zde volně dýchat, volně žít, růst od té hrudy ku blankytu, své nadšení mít a svůj klid, my chceme zříti nad domovem slunečnou záři východu, pod naším nebem, naším krovem chcem svobodu! liůzena Jesenská. Naše jubilejní výstava. II. stavby a architektura. (Dokončeni. *) ^iv^j rubou budovou výstavy co do rozsáhlosti po paláci průmyslovém jest fí^ strojovna. Vystavěna jsouc v zadní, níže položené části výstaviště, ^ tvoří zde střed, kolem něhož kupí se více menších pavillonů, které s kotelnou zakrývají pozorovateli až do nejbližší blízkosti stěny její. Vzhledem k účelu a poloze zvolena jest pro půdorys strojovny •) V první Části článku tohoto na sir. 640, rád. 1. shora místo zobrazen čti: obsažen', na str. 646, ř. 15. shora místo sestavených čti: vestnvených', na str. 647, r. 12. zdola má býti vynecháno slovo s motivem; na str. 648, i*. 7. zdola místo Kouby čti: Koaly. Menší chyby opraví laskavý cteuár sám. OS VETA 1891. 8. 48 750 J^ Fanta: forma síně třílodni značných rozměrů. Šířka lodi střední měří 30 metrA a postranních po 10 metrech, délka jest 185 metrů. Konstruována jsouc ze železa, vykazuje při rozměrných stavbách takových obvyklou konstrukci o nosičích, jež sledují zevně přesně směr stěny a sedlové střechy a uvnitř přecházejí ze směru stěny kruhovým obloukem pone- náhlu do směru střechy. Návrh na strojovnu podala Kustonka v plánech inž. Vojtěcha Velflíka. Zevní úprava strojovny pochází od architekta B. Munzber^a. Ohromná konstrukce strojovny provedena byla za dobu sedmi měsíců ode dne objednání. Krátká doba tato, spůsob konstrukce a provedení, při němž v pečlivou úvahu vzaty byly všechny vnější účinky, jimž je konstrukce vysazena, svědčí o nemalém rozvoji práce technické u nás a o délnosti továrny, jež práci převzala. Předem zamýšleno bylo vystaviti strojovnu ze dřeva, však záhy se poznalo, jak nesrovnalým by bylo, kdy by strojnictví naše spokojiti se mělo dřevěnou stavbou, i navržena byla proto stavba železná, jež stala se důstojnou schránkou rázu zcela moderního pro pokročilé stroj- nictví naše. Se jménem architekta B Mtinzbergra, jehož práce při strojovně omezila se na pouhou zevní úpravu, setkáváme se ještě na několika místech výstavy; však jen při ústředním paláci přáno mu bylo konci- povati volněji a uvnitř i zevně projeviti při bohatší úpravě svoje umění. Při všech ostatních stavbách, jež pro výstavu navrhnul, neb kteréž upravoval, jednalo se jen o zaopatření co možná levného dočasného přístřeší; tak při veliké dřevěné budově, kdež vedle průmyslu a školství, dáno bylo místo odboru inženýrskému, tak i při ochutnavárnách. Pro budovy ty zvolena byla konstrukce dřevěná co nejvhodnější a nejlevnější. Vhodná volba půdorysu, umožňující řádné a působivé rozestavení vý- stavních předmětův a dostatečné osvětlení místností svědčí při všech budovách těchto při důkladné konstruktivní znalosti o staviteli dovedném a rozvážném, který projevil zde vynikající dělnou sílu, jež zmohla množství práce v době velmi krátké. Podrobněji zmínili jsme se o pracích architektů, kteří povoláni byli výstavním komitétem k hlavním pracím při jubilejní výstavě zemské. Úkol jejich nebyl snadný; neboť nejednalo se zde pouze o účelné roze- stavení a rozřešení budov, nýbrž i o to, aby jim byl dán co možná svérázný vzhled zevní, který by jevil důležitost a význam výstavy zemské království českého. Z našeho vylíčení snad dostatečně vysvitlo, jak úloze svojí dostáli. Společnou jejich prací bylo seskupení hlavních budov na výstavišti. Seskupení to bylo v hlavních rysech podkladem pro komposici jednotlivých budov, o jichž návrhy rozdělili se architekti mezi sebou dle různosti uměleckých povah svých velmi šťastně, tak že nevzešla z toho nikde rušivá neshoda a nemístné závodění, které by dojem jednotlivých staveb navzájem seslabovalo; práce obou vzájemně se doplňují, přispívajíce k rozmanitosti celého zjevu výstavy. Ač bychom se byli předem přimlouvali, aby při podniku pro celý národ náš tak důležitém bylo získalo se plánů ne volbou volnou, nýbrž závoděním nejlepších odborníků našich, přece nyní musíme říci, že volba výstavního výboru byla šťastna, a že třeba snad výstava ve Naše jubilejní výstava. 751 hlavních budovách svých nepodávala vše, co té doby u nás jest dosa- žitelno, přece podává práce nad jiné vynikající, které vyhovují přísným požadavkům, jevíce v hlavních rysech svých vážné pojímání úkolů svěřených. Vedle budov podnikem výstavním vystavěných náležejí pavUlony zemského výboru a wésta Prahy jak polohou tak rozměrností k vyni- kajícím zjevům výstavy. Jak předem již uvedeno bylo, jsou pavillony tyto naproti oběma křídlům industriálního paláce a vykazují oba ]>odobné rozdělení v půdo- ryse ; k místnosti střední, která jest u obou pavillonů místností hlavní a největší, připojují se symmetricky po obou stranách síně ostatní. Pavillon města Prahy jest stavba dřevěná, jejíž vnitřní zařízení jak co do osvětlení tak co do vyzdobení lze jen chváliti. Místnosti vyni- kají dobrými poměry i dostatkem světla a při jednoduché výzdobě ěiní milý dojem. Méně štastným je vnějšek, vadí při něm vedle nevhodného y nátěru nedostatek slohovosti. Části samy o sobě působivé, které však nevyplývají z podstaty díla, nesouhlasný jsouce mezi sebou, nepřicházejí zde k náležité platnosti. A že bylo možno i zde menšími prostředky docíliti harmonického zjevu, ukazují mnohé stavby vystavěné za vlivu studia dřevěných staveb starých, které vynikají vzornou slohovosti. Bohatším zevním dojmem působí pavillon zemského výboru království českého. Při vhodném rozdělení hmot vyznačuje se případně užitými motivy v risalitech, z nichž střední nad ostatní vyniká, od- povídaje zjevem svým bohatě vyzdobené místnosti hlavní s vrchním světlem, k níž s obou stran připojeny jsou jednoduše upravené výstavní síně vedlejší. Při velikém množství pavillonů po výstavišti roztroušených není možno důkladněji promluviti ani o všech vynikajících, i třeba při po- jednání tomto přestati pouze na zjevech zvláště zajímavých, abychom při nich sledovati mohli vlivy, jež působí tou dobou u nás na práci architektovu. Poznáme zde vedle vlivů těch ovšem i jiné výminečné, jež vzbu- zeny byly dočasností staveb výstavních aneb snahou po neobyčejné a nápadné působivosti. Tak je u pavillonů papirnického, jenž navržen byl architektem Koulou a jenž hledí formovou mluvou svou i pestrou výzdobou barevnou zevně i uvnitř připomínati vlast papyru, tajemný Egypt. Vedle výminečného zjevu tohoto sledovati a poznati lze na stavbách výstavy hlavně vlivy studia památek renaissance italské, vlivy památek stavebních renaissance v Čechách a vlivy moderní, zvláště francouzské. Na některých stavbách zříti jest přímo vzory, dle nichž vznikly, jinde spatřujeme nesamostatné kolísání bez osobité rázovitosti, však při ně- kterých stavbách znamenati lze, že původcové jejich jsouce sobě vě- domi plně cílů zamýšlených, úplně ovládají formy užité, jež ve všech částech svých ze sebe vyplývajíce, tvoří nedílný, důsledný a harmo- nický celek díla uměleckého. Architektura vázána jsouc na zákony statické a na steré pod- mínky kotvicí ve spůsobu žití, v různosti látek k stavbě užitých, spo- čívá nerozlučně, více než ostatní umění, na tradicích ; pomalu jen vyvíjí 4S* 752 J' Fanta: se a vždy teprve za celou svéráznou kulturou, za duševním světem mocných národních kmenů objevuje se v novém rouše. Jen tisíceletí se svým vývojem zavádí nový neb pozměněný systém, podmíněný všemi potřebami žití, hmotami užitými a spfisobem jich konstrukcí. Archi- tektura jsouc posledním dovršujícím článkem v řadě umění, korunuje duševní a hmotné úspěchy národfl, však jen ruku v ruce s malířstvím a sochařstvím dostoupiti může výše pro dlouhé věky směrodatné. Smělým požadavkem jest žádati za věk lidský nový sloh; slohu nového nevy- tvořují lidé, on vzrůstá ponenáhlu jen z kultury ve všem své, která vždy nalezla formy a systém konstruktivní, jí a hmotám památek jejích odpovídající. Však i při tomto malém vývoji panuje v jejích dílech největší roz- manitost, neboť umělecké dílo architektovo jest, nebo lépe řečeno, má býti vždy dílem osobitým, ovládaným do posledních částí povahou pů- vodce. Zdánlivá libovůle, s jakou se nezasvěcencům zdají při dílech archi- tektonických sestaveny býti části Jednotlivé, mizí bližším poznáním po- hnutek při práci rozhodujících, které podmiňují jak formu povšechnou, tak i výzdobu až do nepatrných podrobností. Účel budovy, plocha určená pro stavbu, okolí stavby, materiál užitý, dovednost pracovníků, velikost nákladu věnovaného na stavbu, vŠe to působí již při prvním počátku na práci architektovu. Zevní ráz stavby podmíněn jest vhodným roz- dělením místností, jich účelným spojením, jich osvětlením a mnohými jinými okolnostmi i vlivy. Z rozměiů celkových vyplývá velikost jedno- tlivých částí, jež podmíněny jsou buď podstatou stavby aneb nezbyt- ností k docílení žádoucího dojmu estetického. A tak od hlavních hmot až po poslední článek stavby jest při díle uměleckém úzká spojitost, steré vztahy, které i v posledních Částech jeví celek. A přece spojitost tato při nutném a logickém vývoji svém jeví ve všem osobitost umělcovu, který volí spůsob nejvhodnější dle citu a rozumu svého k dosažení žádoucího účinku a náležité shody mezi částmi a celkem. Povrchnímu pozorovateli ujdou ovšem na různých dílech archi- tektonických jemné rozdíly, jež při stejných podmínkách jinak a jinak utváří různé povahy umělecké, vše přichází mu šablonovité, římsa jako římsa, článek jako článek. A tu často pozorovatel takový při vrozené snaze po rozmanitosti žádá formy nové, a pro zdánlivou novost raději postrádá nezbytné uměleckému dílu logičnosti a opravdovosti. Jiný opět, nemaje smyslu pro formovou mluvu architektury, spokojuje se opravdu šablonou, která mu dostačuje stejně jak oživený organismus umělecký. Jak škodlivé bývá zasahání takových povrchních pozorovatelů, když jsou sami objednávateli nebo zasedajíli v korporaci objednávající umělecké dílo, o tom denní zkušenost u nás dostatek příkladů podává. Širším kruhům vadí k řádnému ocenění díla architektova nejvíce snad neznalost a nevšímání si podmínek jeho povstání a vývoje, a přece jest velice záhodno, ano pro zdravý rozvoj a pokrok architektury u nás nezbytno, aby širŠí kruhy, zvláště pak vzdělancové naši, i v tomto nesnadno pochopitelném odvětví lidské práce snažili se dojíti světla; možno je to, budouli přihlížeti k dílu architektova co k organickému, souvislému celku, vyplývajícímu z podmínek, o nichž předem zmíněno Naíe jubUeýni výstava. 755 bylo, a když všímati si bndon spůsobu, jakým umělec podmínkám těm dostojí a jakých k tomu užívá prostředkův. Vždyť z nedostatku úsudku a z pochybených názorů plyne zde více než jinde škoda, která na- mnoze na dlouhé doby oddaluje nejen nápravu, nýbrž bývá i pramenem nových pochybení. Jest přirozeno, že na rozvoj architektury zvláštní působivost mají tradice domácí, kteréž stavební památky přenášejí přes věky dlouhé, zvláště bývali jich všímáno s pravým porozuměním. Nejen že v nich můžeme pro mnohý druh staveb nalézti přímé vzory, nýbrž poznáváme na nich Často různé techniky, jež během doby v zapomenutí přišly. Však ne pouze památky stavební sumy, nýbrž i výtvory umělecko- průmyslové, nábytek, látky, oděv a j, přispívají při řádném studiu ke všestrannému rozvoji v architektuře. Ovšem sluší tu bedlivě přihlí- žeti k tomu, jaký vliv na vývoj forem měla hmota a různé spůsoby práce, jichž použito bylo. Všechny památky tyto, jak stavební tak umělecko-průmyslové mají velikou důležitost též proto, že v nich obsaženy bývají známky rázo- vitosti národní, které jeví nám společné znaky povah národních umělců. Též potřebám života- národního lze nejlépe dostáti i při nových úkolech, když si všímáme památek domácích, třeba za poměrů jiných povstalých, které při stejných hmotách stavebních ukazují vhodný spůsob článkování i zdobení. Dlouho trvající vlivy cizí i při formálním zdokonalování přivádějí do umění unavující stejnost a bezbarevnost, nepronikali je vlastní silná osobitost umělecká, která pojetím a plným vědomým ovládáním mění je v majetek svůj. A jak bývá u jednotlivce znakem zdraví, síly a ky- pícího života, když k plné platnosti přivádí vrozené a vypěstované stránky své povahy, stejně je tomu u lidu, který chce nabyti práv v rodině vzdělaných národů : nesmí přijímati jen od ostatních, musí též dáti část vlastní bytosti vtělené v díla rukou svých a ducha svého, aby přispěla k postupu celku na dráze pokroku. Jedině taková díla jej opravňují k důvěře ve vlastní bytost, jen jimi dostáti může úloze, k níž určen jest Prozřetelností. Zmínili jsme se již dříve, že patrný jest na mnohých stavbách výstavy vliv památek našich, a netřeba podotýkati, že jest to při vý- stavě naší zjevem zvláště radostným ; ještě o jedné stavbě takové jest se nám zmíniti. Jest to malý jmrillon vystavěný dle plánů architekta J. Vejrycha pro výrobky továrny dlaždičkové p. Vondráčka z Rakov- níka. Pavillon trn jest roztomilou drobnůstkou výstavy, ozdobenou skvělým barevným rouchem, která poutá zjevem a výzdobou svou zevně i uvnitř. Nelze uvésti podrobně ani všech důležitějších zjevů výstavy, nelze též zmíniti se zde o zajímavých skupinách v industriálním paláci, z nichž vyniká nádherný barokní pavillon královský od architekta B. Ohmanna a sochaře Kloučka, však přece upozorňujeme ještě na ně- které vynikající stavby výstavní. K těm náleží zajímavý pavillon Pražské plynárny, vystavěný dle plánů architekta Jiřího Stibrala. Jest to stavba účelně a účinně konci- povaná, ze zdiva cihelního, s kopulovitou skleněnou střechou nad střední vynikající částí a s mansardovými střechami nad postranními křídly. 754 «^. Fanta: Dále uvésti sluší společný parillon Pražské železářské spólehiosti (huti Rudolfové v Teplicích, huti na Kladné, továrny na cement ve Dvoře Králové a továrny lopat v Teplicích), kterýž působí příznivé hlavně zajímavým rozřešením půdorysu, členěním hlavních hmot a příznivým položením na ose strojovny. Pominouti nemůžeme pavillonu Žernosecké vinárny, navrženého s pravým porozuměním uměleckým, který zevně i uvnitř s malými prostředky formovými jeví se co harmonický celek, odpovídající zcela účelu svému. Se svou koketní vížkou a stinným přístřeším vábí z dáli již do pohostinné dřevěné síňky svojí. Proti vinárně Žernosecké jest bohatě železem litým vyzdobený pavillon knížecí Ilanavské železárny v Komárové, jenž kopulovitou místností svou a vkusným svým upravením náleží k zajímavým zjevům výstavním. Z mnohých pečlivě a malebně vystavěných pavillonu hospodářských zamlouvá se zjevem svým zvláště pavillon velkostatků hraběte Jana JJarracha ; jest dovedné a působivě ze dřeva vyzdvižen a při malebném seskupení a zajímavé vnitřní úpravě neuchází právem pozornosti navště- vovatelů výstavy. Přehlídka prací architektonických výstavy jubilejní jest z mnohých příčin zajímavá, ona [)Oskytuje ve stavbáoh výstavních a návrzích architek- tonických, jež v různých oddílech jejích nalézáme, nejen pestrý obraz o stavu architektury v Čechách za poslední doby, nýbrž také ukazuje, jaké vlivy a jakým spůsobem na ni působily. Mezi množstvím staveb a návrhů vidíme sice mnohé, jež jsou pouhým ohlasem prací cizích, avšak nalézáme tu i takové, které mluví k nám vlastní mluvou, které prostředky k vyjádření neberou frásovitě odjinud, nýbrž z podstaty vlastní. A jeli při jubilejní výstavě zjevem radostným, že na více místech znáti jest vedle vlivů cizích i vlivy památek našich, jest neméně potěšitelno, že se tu setkáváme po většině, a to při budovách rychle a na čas vystavěných, s vážnými a opravdovými snahami architektů našich. Předem již učiněna byla zmínka o jiných odvětvích práce, že nejsou na výstavě jubilejní cele zastoupeny; ani při architektuře není to úplný obraz, jejž výstava o činnosti architektů za poslední století u nás poskytuje. Výrainečné poměry naše nejen že nemožným učinily sebrati návrhy umělců zvěčnělých, které skoro úplně na výstavišti scházejí, ony zabránily i mnohým umělcům žijícím súčastniti se výstavy. Návrhy neprovedené zřídka jen zabloudí u nás do síní výstavních, a návrhů provedených pro porušenost jejich následkem častého užívání nelze dobře vystaviti. Z těch a jiných příčin pohřešujeme na výstavišti mnohá vynikající díla architektonická a jména mnohých architektů tou dobou činných. Návrhy architektonické vystaveny jsou, jak předem již uvedeno bylo, na různých místech výstavy. Nejzajímavějším jest oddělení pro architekturu v paláci pro umění, kam čelnější architekti naši zaslali některé svoje návrhy. Práce ty doplňují v mnohém ohledu znalost naši o stavu architektury i)Osledního času, v nich poznáváme též umělecká díla, jež vytvořena byla prací architektů našich v cizině. Naše jubíi^ni výstava. 755 Chtělliby někdo psáti historii architektury v Čechách za po- sledních dob, byl by nucen zde studovati, aby poznal nejen práce, nýbrž i školu a východiště umělců českých. I my, mámeli úkolu předse- vzatému dostáti, musíme se zastaviti u některých zjevfi, ovšem i tu jen zběžně, ježto by jinak pojednání naše důkladnějším probíráním o architektuře na výstavišti vzrostlo v objemnou knihu. V paláci pro umění v oddělení vyhlazeném pro architekturu jest nejzsgimavějším oddílem onen, kde jsou práce mistra Jos. Zítka. Známé jsou práce jeho, jimiž se skvěle zapsal na stránky dějin umění českého ; vedle prací těchto vidíme zde návrh k Prellerově galerii, která dala podnět k návrhu musea, jež provedeno jest ve Výmaru. Jsou zde dále návrhy na velkolepý palác pro vévodu Beaufort-Spoutinea v Bečové i pro lovecký zámek jeho a jedna z prvních prací mistrových, pečlivě provedený návrh na veliký gotický chrám. V těchto pracích vysoké umělecké ceny představena jest nám bohatá žen ducha neobyčejného. Prohlížejíce je nezdržíme se politování, že poměry naše nepřipustily, aby vedle Národního divadla a Rudolfina, jež jest společnou prací s architektem Jos. Schulzem, povstala jiná díla Zítkova, která by stejné blahým vlivem jako tato na rozvoj architektury naší působila ; učitelská činnost mistra takového, by;ť byla i značného významu, nahraditi ne- může vydatnou činnost uměleckou. Vystavené práce architekta Jos. Mockra převážnou většinou se vztahují ke dvěma nejvzácnějším památkám stavebním v Čechách, ke chrámu Svatovítskému a ke Karlovu Týnu. K jeho pracím druží se zajímavé návrhy Františka Schmoranzc, Jos. Hlávky a zemřelého J. Machytky. Většina návrhů těchto povstala v cizině, kdež bylo zmíněným umělcům dlouho dlíti, a mnohé z nich provedeny jsou mimo půdu domácí, hlásíce se k ní zde alespoň v ná- vrzích svých. Architekt Ant. Barvitius vystavil vedle návrhů a fotografií basiliky sv. Vácslava na Smíchově i konkurrenčního návrhu Rudolfina, jejž pracoval společně s J. Ullmanem, některé návrhy umělecko-průmyslové pro liturgické předměty. K starším mistrům těmto připojují se mnozí umělci mladší. Zříme zde zajímavé práce architekta J. Kouly, J. Vejrycha, O. Polívky, J. Stibrala, B. Ohmana, V. Roštlapila, sochaře Č. Kloučka a j. v. Stručně jen uvádíme jména, ač bychom se rádi o jednotlivostech zmí- nili, však jistě mnohé provedené umělecké dílo jména ta trvaleji v paměf vtiskne než je nám to možno. Komu nejsou známy poměry naše, soudil by ze skrovného počtu návrhů vystavených na menší činnost jak ve velké tak malé architek- tuře, než jaká u nás tou dobou v skutku jest. Doufejme, že příští výstava zemská bude za příznivějších dob pořádána, a že pak zmnoho- násobněný počet vystavených návrhů architektonických podá úplnější obraz o činnosti architektů našich než výstava nynější. Ale i při své neúplnosti ukazuje tato část výstavy Činnost architektů našich ve snaze vážné, která jsouc prosta po většině prázdného diletantismu, usiluje do- sáhnouti možné svéráznosti, jíž bohdá dostoupí v míře větši za po- moci důkladného a všestranného vzdělání a za podpory rozkvétajících řemesel i umění stavebních. 756 ^' Tyršova: Není u nás včra příznivá doba pro umělecká díla v oboru archi- tektur3^ Přirovnámeli poměr}' naše k poměrům jiných Šťastnějších zemí, shledáme, že schází nám hlavně, aby umělci a řemeslníci naši zaměst- náváni byli hojněji a stáleji než dosud při stavbách monumentálních. Není ještě u nás doceněn význam, jaký mohou míti stavby monu- mentální pro zkvétáni výtvarných umění, uměleckého pr&myslu a sta- vebních řemesel. Však nestačí ojedinělé stavby takové; k stálému rozvoji jest potřeba, aby dobří pracovníci, umělci dovední stále s dů- statek při stavbách takových zaměstnáni byli, a to za vedení architekta cílů svých si vědomého. Blahodárný vliv monumentálních staveb spočívá asi v tom, že umělecký průmysl a umění výtvarná učí se počítati při nich s okolím, a podřizujíce se dojmu celkovému nuceny jsou přihlížeti ku pravé pod- statě působivosti umělecké, jíž dosáhnouti jim bývá za pomoci nej- menších prostředků. Však af tomu jakkoli, jisto jest, že stavby monu- mentální osvědčily se býti nejlepší školou výtvarníků. A budouli poměry naše přáti vzrůstu monumentálních staveb, důvěřujeme, že ze slibných pracovníků v architektuře velké i malé vzroste řada umělcův, kteří prací svou hojně nahradí náklady na díla ona vynaložené. V důvěře té potvrzuje nás i stav, v jakém se nám jeví architek- tura naší doby při stavbách a návrzích na jubilejní výstavě zemské. Poznáváme zde, že architektura ze strnulosti bezživotné, jaká v ní vládla u nás jako jinde od počátku tohoto století až do let šedesátých, probrala se k novému životu stavbou Národního divadla, které v každém směru jest u nás důležitým kulturním mezníkem. V něm ožila znova, v něm našla sílu svou a za podpory sochařství a malířství nastoupila další pout; v něm byla po dlouhé době opět učitelkou mnohých od- větví umělecko-průmyslových, v něm spatřili mladší umělci cestu, jakou jest se jim bráti. A jak v něm přišla k součinnosti všechna umění vý- tvarná, tak i mezi umělci výtvarnými přišlo k užšímu společenství, které v prospěch oboustranný odstranilo hráze dělící. Pakli stavby vý- stavy jubilejní jeví společenství to méně, než je žádoucno, jsou toho jistě příčiny vnější, jichž odstranění bychom si přáli ve prospěch roz- květu výtvarného umění našeho. Jako výstava jubilejní splnila mnohá přání, tak vzbudila opět touhu po dalším postupu; v oboru architektury zajištěn bude postup ten vedle zevních okolností, které nejsou v moci umělců, hlavně spo- lečným postupováním ; proto v myšlenkách o příští výstavě zříme archi- tekturu postupovati ruku v ruce s malířstvím a sochařstvím, jak vědoma si nejvyšších cílů svých, s pravým porozuměním všech našich kulturních potřeb a zájmů, dovede vlastní formou dáti výraz všem potřebám ná- rodního žití v pomnících, jež by vzdělanost národa našeho hlásaly věkům příštím. Jos, Fanta, III. Malířství a sochařství. Prostranný, účelně vyzdobený, moderním požadavkům vyhovující palác hostí na výstavě přes 1300 výtvorů uměleckých. Však nejen zde jest umělecké snažení české representováno. Byť i nebylo lze říci o výstavě naší to, co platilo plnou měrou o předloňské výstavě NcíŠe jubil^ni výstava, 757 Pařížské: že umění se jeví všude, kam zrak obrátíme — přece i na výstavišti v královské Oboře setkáváme se častěji, než kdo z nás oče- kával, s důkazy uměleckého nadání a s projevy výtvarného tvoření českého. Při veliké té přehlídce české síly výrobní a českých schopností měříme též výšku hladiny obecného vkusu. Kdo ví, jak málo dosud u nás praktickým směrem se pracovalo k tomu, by vzdělání formální a krasocit vniknul v širší vrstvy národa, kdo ví, jak mladé a v orga- nisaci své dosud nehotové jest naše umělecké školství odborné, kdo ví, s jakými překážkami se u nás napořád setkává snaha po svérázném tvoření v oboru uměleckého průmyslu, kdo s tímto — jedině sprave- dlivým a správným — měřítkem poměrů našich projde průmyslovým palácem, obejde pavillony, věnuje pozornost celkové úpravě i výrobkům jednotlivým, odnese si dojem příznivý a pro budoucnost mnohoslibný. Také pro zdar a prospěch velikého umění není lhostejno, jaká jest půda, v niž má kořeny kmen, jehož koruny ono jest nejlepším plodem. Chudá talenty výtvarnými nebyla půda česká nikdy. Vyrostli z ní i po dnech nejhroznějšího úpadku ducha národního, naplňujíce leskem své činnosti lidu českému odcizenou Prahu na konci sedmnáctého a v první polovici osmnáctého věku. Vyrostli z ní co uvědomělí umělci čeští hned při prvních zábřescích politického znovuzrození národního. V paláci umění jest stoletá výtvarná produkce domácí bez mála 300 malířů a sochařů representována. Nalezneme tu představitele všech směrů, všech fásí, jimiž novodobé umění v Evropě prošlo, od starých pánů, kteří přísahali ve víru Winckelmannovu, až po smělé vyznavače nejmodernějšího naturalismu. Nalezneme representanty dnešní naší pro- dukce na výši svého umění a nadání stojící, nalezneme také omladinu směle do budoucnosti pohlížející. Nalezneme ty, kteří v cizině dobý- vali úctu jménu českému, i ty, kteří na domácí půdě v dobách trudných setrvávajíce, uprostřed tísně hmotné, nepřízně jedněch a tupé lhostej- nosti druhých, s neochablým vzletem tvořili geniální díla, nad něž nyní původnějŠími, více českými vykázati se nemůžeme. Výstava naplňuje sedm velkých a menších síní, hořením světlem opatřených, tři místnosti podélné, v řadu kabinetů rozdělené, se světlem postranním, kdež kresby, náčrtky, akvarely a pastely jsou rozvěšeny, pak prostranný dvůr s ochozem, v němž umístěna jsou díla sochařská. Celním vchodem přicházíme skrze síň vstupní do hlavního sálu, kdež obratnou a zkušenou rukou pořadatelů srovnána k harmonickému účinku celkovému bohatá řada obrazů, jež ponejvíce náležejí k nejlepším, které štětec český v posledních dvou desítiletích provedl. Vedle Čermáků, Brožíků, Ženíšků, Hynaisů a četných jiných mladších i nejmladších nalezl zde místa orloj Mánesův, aby též toto jméno nám snad ze všech nej- dražší, na tomto čestném místě nescházelo. Vstoupímeli do paláce vchodem postranním, od budovy poštovní, jsme mezi umělci, kteří stáli při počátcích našeho novodobého umění. Dnes jejich díla zajímají ovšem jen úzký kroužek těch diváků, kteří na ně pohlížejí jako na doklady určité fáse ve vývoji umění, kterouž jsme my v Cechách právě tak jako jiní projíti musili. Dnes bude obe- censtvo na potemnělých, neladnými barvami pokrytých plátnech viděti Sablonovité postavy, jež nic neříkají ani jeho srdci ani jeho rozumu, 758 ^' Tyršova: a jež jsou ideálního vzletu právě tak daleky jako životné pravdy. A přece tento Josef Bergler — kterýž r. 1800 za ředitele nově za- ložené akademie naší byl povolán — stál kdysi na výši své doby a byl považován za umělce vynikajícího. Studoval v Římě svědomitě antiku, nadchnul se pro Rafaela a jeho nástupce, uměl své postavy dle všech pravidel komposice po ploše obrazové rozkládati, vyznal se dobře v ana- tomii a klasičtí spisovatelé nebyli mu nepovědomi. Celá řada z těch, jichž práce v sále IX. vedle Berglerových komposicí jsou umístěny — Josef Helii ch, Tkadlík, Frant. Waldherr a j. — byli jeho žáky. Prohlídněme si ty obrazy, na nichž tu výjevy posvátné, tu zas scény z klasické historie jsou vylíčeny, vždy s tímtéž vynaložením reminis- cencí na všeobecně uznaná řešení týchže motivů. Jaká to suma práce, kolik energie a talentu muselo být vynaloženo, aby umění z této slepé uličky, ve které vždy znova a znova se vracelo tam, kde již bylo, dostalo se na volnou, nezahrazenou dráhu vedoucí ku prazdroji všeho umění — k studiu přírody. Za vševlády směru, který si učinil pravidlem umělce všemožně od přítomného života oddáliti a mezi něho a skutečnost postavil pře- hradu theorii, jediné bylo pojítko mezi malířem a živoucí přírodou: portrét. Všude mělo se to podobně jako u nás, ač ve Francii vlastní umění malířské nikdy nebylo tak pokleslo jako v Německu a zemích sousedních. Měli jsme v letech třicátých a čtyřicátých v Praze ne- jednoho dobrého malíře podobizen, na výstavě řada zajímavých maleb nám ta polozapomenutá jména zas na paměť přivádí. Přikrývají celou stěnu ty portréty našich dědů a babiček — od napudrované áčesky obou dám Jana Quirina Jahna (nar. 1739), kterýž ještě cele 18. sto- letí náleží, až po hustě a vysoce načesané temné kadeře Pražské krásky z let dvacátých, od tuhé uniformy, v níž Chmelenský od Machka se portrétovati dal, až po malebně ležérní Byronovský úbor, v němž Fran- tišek Wiehl (r. 1815) sama sebe nám představil. Střídaly se mody, střídala se s nimi nálada myslí. Německy mluvící Praha začala se pro- bírati k vědomí národnímu — setkáváme se zde s předními buditeli, kteří k zázraku tomu přispěli. S pohnutou myslí patříme na ty hlavy, v nichž svítalo, když ještě kolem vládla tíseň temnoty — na výraznou, bystrou, trochu ironickou tvář Dobrovského od Machka, na jeho malou podobiznu Jungmannovu s tím pravidelným ryze českým typem, teplem měkké duše obestřeným, s očima, v nichž tolik duševní energie se jiskří. Zastavujeme se zamyšleni u podobizny Palackého, Tkadlíkem pevnou rukou na plátno zachycené hlavy, z níž nadšení mladé duše a zralá síla ušlechtilé pevné vůle vyzírá, a porovnáváme ho s podobiznou váž- nější, tvrdší, kterou Josef Heliích o několik let později (asi 1888) maloval. Nesmíme ovšem tvrditi, že tito umělci, kteří „dokumenty" osob- ností z naší staré Prahy nám zobrazili, jsou zvláštními mistry svého druhu. Srovnejme nejlepší jejich práce s portréty Ženíškovými, které zjev skutečnosti tlumočí, s niterně prohloubenou a stejně formálně protříbenou pravou, jsouce zároveň dokonale objektivní i zajímavě in- dividuální. Však jedno uměli tito malíři jako Machek, Clarot, Gowitsch, Heliích, Vácslav Mánes, Wiehl: s hbitou obrat- ností věrně zachycovati rysy svého modelu. Tam, kde rysy ty byly N(iše jubU^ni výstava. 759 samy v sobě propracovány, samy v sobě charakteristické, samy v sobě zjevným obrazem určité individuality, dovedou jejich portréty nevšední měrou zájem náš upoutati. K nejmladším mezi nimi náleží Fr. Wiehl, jehož práce svojí širokou měkhpu, trochu rozplynulou manýrou pod- statně od podobizen starších, tvrdě a určitě plasticky vymodelovaných, se liší. Oba portrétky Liederovy pečlivě propracované, v karnaci svěží a nevšedné individuální připomínají nám, že též několik miniatur ve výstavě nalezneme. Jsou srovnány v podélné síni X. Některé z nich, tak práce Ambroziho — rodáka Kutnohorského, jehož působení však cele 18. věku náleží — Horčičkovy (nar. okolo r. 1776) a zejména výtečné drobounké hlavičky Karla Funka (r. 177ÍJ) patří ke vzácnějším ukázkám umění Petitotů a Largilliérů, půvabného umění, kteréž fotografie za našich dnů již nadobro z mody přivedla a v jehož zvláštní požadavky do šířky rozpracované, netrpělivé štětce našich malířů již se vpraviti nedovedou. Josef Bergler zemřel roku 1829, o šest let později povolán na jeho místo Frant. T k a d 1 í k. Také Tkadlík přišel do Prahy po delším pobytu v ňímě, jen že umělecké ovzduší, v kterémž on tam se vy- víjel, bylo již prosyceno jinými názory, než na rozhraní obou věků v kapitále světa katolického byly platily. Pohledněme na obrazy, jimiž Tkadlík ve výstavě je zastoupen, a nebude nám nesnadno poznati, že to byla skupina německých Nazarenů, kolem Overbecka v fiímě se řadící, k níž umělec český tam se přidružil. Též toto umění jest otiskem vzorů, pokud formálně stránky se dotýče — vizmež jen sv. ro- dinu, jež typy, pósou, komposicí více než pouhé studium Michela Angela prozrazuje — přece však cítíme, že umělec hlouběji proniká v pod- statu svého podnětu, že v citu, s nímž své více méně vypůjčené po- stavy proniknouti se snaží, prsní tón vnitřního života umělcova se ozývati počíná. Působení Tkadlíkovo na akademii bylo krátké, na škodu přesného školování mladých umělců, neboC Tkadlík byl výtečný kreslič. Tím se též vysvětluje, že směr jeho — jejž ostatně svým pobožnůstkářstvím a slídivým pokrytectvím osobně žákům svým znechutiti dovedl — v Praze hlubších kořenů nezapustil. Význačnějším representantem německého nazarenismu jest Josef FUhrich, jehož některé kartony a kresby na výstavě naší, spolu s obrazy Gabriela Maza německou tvorbu malířskou v Cechách zastu- pují. Tam, kde se měli sejíti všichni pracovníci dláta a štětce, na půdě českého království se zrodivší, nesměl ovšem scházeti umělec, který se dovedl dodělati výsledků vysoce uměleckých, třeba jednostranných, po- stupuje s houževnatou důsledností za heslem : Hledejte nejprve království nebeského, vše ostatní se vám pak samoděk dostane. Na vlastni českou tvorbu uměleckou neměl FUhrich přímo vliv patrný. Specifičně německý ráz jeho umění nemohl nalézti ohlasu v době, ve které jižjiž se kva- sily nové impulsy, impulsy moderní, jež tvorbě domácí měly — aspoň v čelných představitelích jejích — dodati rázu česky národního. Umělecká družina, jež v organisaci a uspořádání výstavy se uvá- zala, považovala za Čin povinné piety zasaditi se o nejčestnější repre- sentaci obou umělců, kteří první mezi námi dali malíi^ský výraz duchu 760 ^- Tyríová: slovanskému. Nalezneme ve výstavě pohromadě skoro celé životni dílo Josefa Mánesa ; z výtvorů Jaroslava Čermáka sešlo se z Paříže, Bnisr selu, Vidně, Záhřeba a Mnichova tolik, že každá stanice na dráze vývoje umělcova několikonásobně je zastoupena. Životni dílo Mánesovo, pravíme; více než dříve jsme si toho nyní vědomi, že životní dílo toto je pouhým fragmentem toho, čím se mohlo státi v poměrech příznivějších a za okolností šťastnějších. Zase vidíme na výstavě, jak ten mistr, k němuž nyní s úctou jakožto ku přednímu mezi předními pohlížíme, musel svAj talent rozměňovati na drobnou minci obrázků, kresbiček, příležitostných návrhů, chtělli exi- stence své uhájiti. Zase vidíme, že i do každé té vnucené práce, do těch terčů, pozvánek, humoristických kreseb, praporů, vkládal kousek své veliké bytosti umělecké a učinil nám tak z nich drahé památky umělecké. Máme tu příležitost stopovati, na jakých studiích typových Mánes tvorbu svoji založil, zase přehlížíme ty poklady, jež na svých cestách nastřádal, svým — smlmeli tak říci — pudem slovanským vždy vyciťuje rázovitost a neporušený charakter národní v postavě, tváři i kroji lidu. Zas jednou vidíme zde pohromadě ony kartony a kresby, jež souvisejí s chrámem Karlínským, jakkoli znamenité, přece jen skrovné ukázky toho, co jsme mohli míti, kdy by neblahý pro- tekční nešvar nebyl překazil, aby vnitřní výzdoba chrámu aspoň z části byla svěřena Mánesovi, jakož mu zpola již bylo zajištěno. Zase vidíme tu originál orloje, pěti sty zlatých umělci honorovaný, dílo, k němuž se nám zachovalo tolik studií, velké prokreslené listy a plné skizzovní knížečky, s nimiž Mánes v polích bloudil a v nichž pósa sekáče, hrabačky neb sadaře třeba dvacetkrát s různými variacemi několika črty tužkou vždy se živou svěžesti je zachycena. Který z našich mladých naturalistů dovede zobraziti sekáče kosou se ohánějícího, holčinu hrstě sbírající neb na louce pohrabující v okamžitém po- hybu s takovou dokonalou názornou pravdou? A kolik je těch, kteří by dovedli vymodelovati takové měkounké, v kontuře i ploše živé tílko, jako vidíme zde v Idyle, jejímž šťastným majitelem jest p. dr. Maixner? A zase jsme zde utvrzeni v tom, že náš idealista Mánes, kreslič par excellence, nebyl z těch, kteří jako Cornelius a němečtí Nazareni nedbal koloritu, protože neměl pro něj citu, a opovrhoval technickými vy- moženostmi, protože jimi nevládl. Ten, který tak delikátně namaloval ty drobné ženské hlavičky, jež na výstavě vidíme, který s tak svěžím citem barevným zobrazil českou krajinku v Idyle, který s takovou šíří vymodeloval tvář a tělo tajemné zlatovlasé krásky a s řízem starého Holanďana sestavil tu kytici růží, byl malířem i v užším smyslu slova, jsa při tom samoukem, neboť v Praze a v Mnichově za let čtyřicátých nikdo se nenaučil malovati. Pro velké jméno tvůrce slovansky rázovitého umění zapomínáme pravidlem na jeho bratra, na onoho Quidona Mánesa, který s ním a spolu s nadanou krajinářkou Amalií tvořili trojlístek umělecký, ra- dosti i strádání zpola bohémského života společně snášející. Výstava nám ho zas připomíná. Velké části našeho obecenstva je to, co zde od něho poznává, učiněným objevem. Quido arciť nerovnal se nadáním svému bratrovi, neměl ani jeho tvůrčí síly. ani jeho jemného citu formového, ani jeho kreslířské vlohy ani jeho fantasie. Zobrazoval Naše jubií^ni výstava. 761 skutečnost — a výhradně skutečnost, — ponejvíce klidné situace bez příchuti literární pikantnosti. Jeho větší obrazy, tak KřesCanské cvi- čení v Domažlicku — jinak velmi bohaté na rozkošné detaily — bý- vají tvrdé a pestré v barvě, menší nezřídka jednotou barevné nálady až překvapují. Máme tu na mysli ono dčvčátko u okna čepeček si vázající, s delikátně modelovanou tvářinkou, oba Šumavské typy české i Kuchtíka, jemuž mezi tím, co okouuěl, máslo na pánvi se spálilo. Jak Quido Mánes koně živě zobrazovati uměl, ukazuje Oráč s koněma a Ubytováni kyrysníků. Mluvilo se, že Josefovi Mánesovi bude ve výstavě vyhrazena zvláštní místnost. Věc tu nebylo lze provésti, čímž újmu vzal přehled jeho prací, které nyní na třech. Čtyřech místech musíme hledati, však také ne bez jistých výhod jinakých. Hlavní jej representující práce nalezneme pohromadě v síni osmé s čelnými obrazy jeho současníků — můžeme srovnávati a porovnávati, tvorba Česká od roku osmačtyřicá- tého do let šedesátých je tu z valné části pohromadě. Tak Karla Svobody Svržení místodržících, v němž vzbouřená nálada myslí své doby výrazu došla, jeho Smrt Vácslava IV. — dva obrazy, jež dobře charakterisují umělce, kterýž s energickým spůsobem vypravování a s živon, třeba falešného pathosu nikoli prostou mimikou spojoval tech- niku, pro svoji dobu dosti značnou. Svoboda unikl stísněnému ovzduší Pražských poměrů aspoň do Vidně. Jeho tužce děkovaly naše listy ilustrované za tak mnohou pružným vlasteneckým duchem se nesoucí kresbu, kterouž se zapsal do paměti vývoje českého národního umění trvaleji než obrazy, jako jest rozměrné Pokoření Milánských, thematcm i formovou mluvou stejně duchu českému cizí. Jsou tu Javůrkovy obrazy z domácích dějin, nejstarší z nich zjevně na sobě nesoucí stopy školy francouzských koloristů, jež Javůrek kolem roku padesátého na místě studoval. Frant. Čermák, Dvořák, Gustav P o p p e, Jan B r a n d e i s jsou tu zastoupeni, jména nyní za- pomenutá, která před dvaceti lety ještě patřila zde v Praze k často jmenovaným. Neupřeme jim zásluh, když porovnáme jejich práce s obrazy Kristiána Rubena, kdysi ředitele Pražské akademie, neblahé paměti. Neschází ve výstave také onen Kolumbus, s kterým obratný Trierčan tak dlouho dovedl napínati očekávání Pražských kruhů ama- teurských. Je nám arcič nyní těžko pochopiti, jak mohl tento méně než prostředně nadaný umělec i za tehdejších poměrů Pražských tak imponovati kruhům při akademii rozhodujícím, že dekrety netalentova- nosti, jež rozdával mladým umělcům — také Mánes a Čermák byli mezi nimi — stačily, aby hmotně a morálně jim doma byla odňata půda pod nohama. Že Jaroslava Čermáka svojí nadutou neomylností z akademie Pražské vypudil a tak mu okázal cestu do ciziny, arciť nyní pokládáme za nejlepší službu, kteiou Ruben českému umění bez- děky prokázal. Tehda, když mladistvý Čermák opouštěl vlast se srdcem vzru- šeným bouřlivými událostmi revolučního roku. aby obrátil své kroky k Belgii ještě plné dozvuků mohutného hnutí národního, když Josef Mánes z cesty ke sněmu Kroměřížskému se vrátil uchvácen slovanským vědomím, jímž duši svoji při čistém zdroji svérázného lidového bytu byl napojil, tehda, když každý z těch mladých umělců v Praze puso- 762 ^- Tyršova: bicích pod dojmem svěže rašícího uvědomění národního hleděl svým spůsobem dáti výraz svému vlasteneckému citu, snaže se aspoň ob- sahem z dávné české minulosti čerpaným své práci dodati charakteru českého, byť i formou, kterouž se vyjadřoval, prozatím vězel ještě hlu- boko v duchu cizím, — tehda položeny základy k umění českému v národním smyslu slova. Tehda také domácí krajináři valnou většinou na líčení České přírody se obmezovali. Nebylo jich po skrovnu, ba z krajinářů ve vý- stavě representovaných patří jich mnohem více vrcholem své činnosti do let 1840- -1870 než do doby nejnovější. Jejich prací jest hojné umístěno v síni deváté a osmé, v oné spolu s architektonickými po- hledy a vedutami od K o h I a, Procházky, T e j č k a a j. předešlému století náležejícími, nebo na rozhraní obou věků vzniklými. Nesmíme je jen tak minouti, ta tmavá plátna, na nichž partie ze staré Prahy, různé vnitřky chrámové, motivy italské i domácí jsou zachyceny. Vět- šina z nich — k těm také Puchernovy a Šemberovy rytiny a akvarely musíme počítati — arciť jen předmětem nás upoutati dovede. Nezapírají toho šablonovitým provedením a konvencionelním koloritem, že vznikly v době naprostého úpadku malířské techniky. Jen nejstarší z oněch malířů Kohl, r. 1746 nar. — kdysi značné pověsti v celém Rakousku požívající — jako by ještě do jisté skrovné míry byl pokra- čovatelem dobrých tradicí holandských malířů architektur, Em. de Witte k vrcholu přivedených. Mladší generace krajinářů domácích nabyla svého základního vzdě- lání z části ve škole Antonínem Mánesem řízené. Naučili se tam svě- domitě studovati přírodu tím spůsobem, jako mistr jejich sám tomu rozuměl, osvojili si zásobu pravidel komposičních, dle nichž obraz jim skutečností poskytnutý „malebně upravovali" hledíc k seskupení partií, k rozčlenění polí, k rozvržení světla a stínu atd. Snahy francouzských tvůrců intimní krajiny, kteří v letech čtyřicátých a padesátých přivodili dokonalý převrat v umělecké interpretaci neoživené přírody, nenalezly ohlasu u krajinářů, kteří byli vrstevníky Josefa Mánesa a Jar. Čermáka. Některý z nich přece spíše pudem talentu svého nežli cizím pří- kladem veden hleděl při zobrazování krajiny věrně vystihnouti barevnou náladu celkovou, jak v charakteristické chvíli se jeví. Nejhlouběji pronikl tím směrem povahu krajiny Adolf K o s á r e k. Může se proti kra- jinám Kosárkovým namítati, že jsou kožité v tónu, že oblaka postrá- dají vzdušné průzračnosti, že vztahy mezi barvou vegetace, vody, půdy a povahou vzduchu nejsou dle přírody vypozorovány. Ale Kosárek, jehož krátká činnost umělecká padá do let padesátých, neměl školy, která by mu byla zbystřila zrak pro jemné odstíny vzduchové nálady, ani vedení odborného, které by jeho vlohy tím směrem bylo vytříbilo. Při tom však měl podivuhodně živý cit pro povšechný charakter krajiny, spočívající v rozloze, skupení a povaze půdy, a tento charakter dovedl vyjádřiti energickou manýrou, dalekou tvrdé piplavosti, s níž jeho vrstevníci Bubák, Stefan, Chalupa, Kroupa a j. pracovali. Také starší olejové obrazy Bedřicha Havránka svojí podrobnou technikou patří k oné skupině krajinomaleb, jež účinek celkový mimo zřetel pouštějíce, ani za volné ztlumočení přírodního obrazu, ani za dokonale pravdivý portrét jeho považovány býti nemohou. V akvarelu ■ r NaSe jubU^ni výstava. 763 je kmetný Havránek nepoměrně zajímavější. Tu jsou jeho obrazy uči- něnými dokumenty. Selský dvár ve Vidimi jest jedním z nich, tím za- jímavějším, že do detailu drobounké propracování se zde týká před- mětu národopisně zajímavého. Tato okolnost též Selskému dvoru v Sudetách (v oleji provedenému) interesu dodává. Specialistou svého druhu vynikajícím byl Josef Navrátil. Stu- doval mnoho a podrobně Alpy a nalezl si v guaši spůsob práce, jímž vzduchovou náladu, různé zjevy barevné, horské přírodě zvláštní, se vzácnou reálností tlumočiti dovedl. V drobných těch krajinkách, jež se na výstavě sešly, nejeví se Alpy arci ze stránky imposantní a veliko- lepé, malířské interpretaci bez toho tak zřídka přístupné, — jsou to půvabné obrázky, jež samými kvalitami techniky, umělcem s dokonalou jistotou ovládané, amatérské zálibě se zamlouvají. Panu Sommerschuhovi, majiteli té pěkné kollekce, a ostatním, kteří své „Navrátily" sem za- půjčili, bude asi mnohý záviděti. Krajiny Bedřicha Wachsmanna, jež na výstavě poznáváme, svědčí, že umělci šlo vždy především o zachycení zvláštních barevných efifektů, a to o zachycení co uejetfektnéjší, třeba ne vždycky pravdě blízké. Wacbsmann vývojem svým náleží do doby, kdy vládl romantism, i zůstal romantikem, jehož příroda zajímá jen ve chvílích zvláštní vzru- šené nálady. Koloristou nevšední energie přednesu, umělcem, který krajinu zdravým smyslem pojímal a bystrým zrakem celkový zjev barevný po- střehoval, byl Vil. liiedel. Širokou svojí manýrou nezapírají jeho malby žáka Osw. Achenbacha. Motivy severní zamlouvají se nám při tom více než jeho krajiny italské. Jednota držení barevného, procí- těnost nálady celkové při nich prozrazují, že Riedel též v Paříži nej- lepší vzory veliké krajinářské školy francouzské studoval. — Jeli rok čtyřicátý osmý rozhraním, od něhož činnost starší ge- nerace moderních našich malířů datovati musíme, tož pro družinu těch, kteří dnes mezi námi především representují výši, k níž souvěké umění České se povzneslo, jest to počátek let sedmdesátých. Když Josef Mánes zemřel, stálo tu mladé pokolení začátečníků velikého nadání, jež k smělým nadějím do budoucnosti opravňovalo ; když na sklonku desíti- letí došla z Paříže zvěst o smrti Jaroslava Čermáka, tito nadějní za- čátečníci — malíři i sochaři — byli již vyspěli v umělce svých cílů dobře si vědomé. Poměry veřejné, nálada doby, vliv velkých vzorů slovanských, působení uměleckých proudů ve velkých střediscích ciziny, kam pro odborné vzdělání si docházeli, v různých individualitách růz- ného individuálného výrazu nalézaly. Pokusíme se v příštím čísle Osvěty stručnými rysy načrtnouti obraz výtvarné produkce obou posledních desítiletí, pokud k němu vý- stava materiálu poskytuje. Dnes ještě zavedeme čtenáře na chvíli do „uměleckého dvora," abychom si tam v paměC uvedli jména těch ně- kolika starších sochařů — většinou vrstevníků Mánesových a Čermá- kových, — jichž činnost nedávné minulosti náleží. Dvěma díly jest nejstarší z nich Emanuel Max, rodák Pirkšteinský, tu zastoupen. Byl svým časem nejvíce zaměstnávaným z domácích so- chařů, a četné pomníky Pražské jsou jeho dílem. Byl také pojat mezi umělce, jimž svěřena výzdoba Vídeňského arsenálu ; z těchto jeho prací 766 J' Outh: „Dear doctor," odpovídal tedy mftj přítel po několika dnech, „souhlasím úplné, ale pončvadž mohu odtud teprve později odjeti, při- hudu za Vámi. Y Londýne však mnoho bych Vás neužil. Jeli Vám libo, zajeďte do Irska, kde Vás bude jisté zajímati kraj i lid. Zarnete s Belfastem a sestoupe tam v Royal Avenue Hotelu napište stručný lístek na adresu mého švakra, že jste i)řijel ; Mr. Malcolm a jeho paní, moje sestra, j)Ostarají se o vše ostatní . . . Na shledanou tedy v mé domovině!" Tak dostal jsem se do Irska. + P»ylo ješté rasu dost, když na Londýnské Euston Station cekal jsem na odpolední rychlovlak do Fleetwoodu. Porter ood sklenénýra jiříklopem model první Stephensouovy lokomotivy. Vhodíšli do otvoru k tomu určeného penny, mechanismus začne pracovati a ukazuje pékné rozdíl mezi neumélými, ale přece LícniíHními i)ocátky prvních parních strojfiv a elegantními lokomotivami novéjších dob, jež za hodinu urazí až 110 kilometrů jako onen železný velikán, který paradoval v železniéném oddélení poslední Pařížské vý- stavy. Malý model pohltil mi skoro celý šilinjí, tak mé zajímala ta liraéka. Na Londýnských nádražích nepokládají to za žádné vyznamenání, snuli clovék ])rocbá/«'ti se po perroné, a také za to nic neplatíš; pro- cházíš se tam volné a niužeš sobe pohodlné prohlednouti celý dlouhý vlak, který /a chvíli odtud tě odveze, a také poliodlné vyhledáš si vuz, j(;hož nápis „Fleet\vood-i»(^lfast" dá ti ujištěni, že jemu svěřiti se niú/<'š na celou cestu, nrci jen pozemní. Poněvadž na svoje zavazadla nedostaneš žádného lístUu, jen se j)oohledneš, aby porter cedulku, „label," dobře j)řilej)il a tvůj ,,lu,ir.iíage'* do téhož wajíonu, kde se usa- zuješ, uložil. Každý wařron osobní má totiž uprostřed zvláštní kupé j)ro zavazadla svých c(»stujíi'ích, tak že jakmile zavazadla v ném jsou uložena, cestující nemusí se obávati, že nékde cestou jeho košile a piinrocby dají mu s IJohem a jinam zabloudí. Obecenstvo cestující tečí rychle se shromažíFuje, každý vyhledává si j»říslnšný vůz a rychle v ném se uvelebuje. Ješté na cestu zásobí se celvm skladem novin, illustrovanvch i neillustrovanvch, denníků a brošur, jež co chvíli ru/ní kluci nabízejí nie na rozpacích, kterou máme voliti třídu, ale když prohlíže- jíce vlak vidéli jsme čistý vnitřek třídy třetí, široká její sedadla 8 pol- štáři a i»olio(llné vycjianá oj)rradla, pak i slušné obecenstvo v ní se usazující, nerozmýšleli jsme se, zvlášté když cesta nebude trvati dlouho, do l-lcetwoodii jenom ])ét hodin. Lístek i třetí třídy dostaneme přímo a/ do IJcliastu, na jiarník ovšem jen j)ro i>alubu, což když je pékná, 7á irské pouti, 767 měsíčná noc, letní vzduch a klidné moře, nebylo by nepříjerano; dnes však podle všeho rádi si připlatíme na kajutu první třídy. Vlak rychle ujíždí bludištěm kolejí, nádraží je náramně dlouhé a Londýn témčř bez konce. Teprve za hodnou chvíli oci£ujeme se ve volném vzduchu; zas vidíme louky a háje, i zdá se nám zde všecko zelenější a čerstvější než na pevnině. Ale obrazy anglických krajin mírně půvabných míhají se kolem v rychlém letu, — vlak třeba ho- dinu jede bez zastávky. Na vedlejších kolejích — až do Ruiíby táhne se jich čtvero podle sebe, — viděti, kterak lokomotiva, aby na sta- nicích nemusila se zdržovati, nabírá vody : mezi kolejemi je totiž úzký, hluboký žlab, zdélí jistě jednoho, dvou kilometrů, a z toho stroj vo svém letu se napájí, tak jako vlaštovka, která letmo pije. Co chvíli potkáváme na první, druhé nebo třetí koleji vlak jiný, omrzelo mě brzy je počítati. Kdežto u nás jsme zvyklí při jízdě na železnici sná- šeti harašení a drkotání všelijaké, zde všecko jde tak zticha a klidně, vlaky jezdí kolem oken, jako by asi země se nedotýkaly, a kdy by obrazy krajin nemíhaly se kolem, myslil bys, že vlak se zastavil. Z obrazů těch nejživěji žírné louky Ilarrow-coUege, kde lord IJyron učil se řešit rovnice a kde Peci a Palmerston dělávali prae- parace latinské a řecké, utkvěly mně v mysli, a vysoká, štíhlá věž IIarro\v-on-the-Hill mezi nimi, daleko viditelná. Potom projížděli jsme nesčetně mnoho nádraží, krajem nejvíc lučnatým, kolem měst bohatých a živých, mnoho a mnoho kathedrál a věží gotických kynulo nám z dálky i z blízka, odevšad zíral neskonalý ruch obchodu a průmyslu, a všecko žití kolem připadalo mi jako veliký, obrovský stroj, který je v práci, jehož každé kolečko, každá páka vykonává mechanicky ale přesně svou úlohu, stroj, který pracuje a robí, — ale na druhé straně také drtí všecko, co nepovoláno a z nenadání dostane se do jeho nitra. S blížícím se večerem zatáhla se obloha, a když jsme se blížili k Fleetwoodu, lil se z ní hustý déšť. Kraj čím blíže k moři, stával se tím i)lošsí, a obzor končil se neurčitou mlhovou třásní, za kterou skrývaly se smutné vody Svatojirského kanálu. Co určitého zbývalo, zabarvoval a v sebe halil zahnědly kouř z nesčetných komínů továrnítli. K tomu soumrak nad očekávání brzo se snášel. V sedm hodin večer vlak zastavil v i)řízenií přístaviště Flcetwood- ského, těsně u velikého parníku, který stál již pohotově a z jeliož dvou velikých koniínů silně se kouřilo. Pravíme ,,v přízemí," nebof byl odliv a parník kotvil hluboko, /a přílivu veškera tato část pří- staviště je ]>od vodou a vlak zajíždí ,,k prvnímu poschodí." Arci, i^o schodech tam neleze. Z dřevěného trámoví a stropu ještě crčela voda opadávajícího moře, a všecko páchlo příjenniou, slanou vůní. Až k lodi i)řístup byl sice krytý, ale na lodi déšť nepříjemně na sebe jiozornost obracel, lieze všeho rozmýšlení ubíral jsem se k lodní kanceláři a žádal za kabinu, neboC zůstati na palubě po celou noc nebylo možno a sejíti do podpalubí mezi lodníky, překupníky a tkabe Iielfastské také ne. Kouřem bv se tam bvl člověk udusil a ná- sledky lodního kymácení, u slabších jejich i)olovic brzo se dostavující, byly by žádaly nervu silných jako ocelí)vé dráty. Před kabinou kasí- rovou tísnilo se již několik pánů, a kasír mechanicky každému kladl 49* 768 ^' Cfui^-' otázku: „Your name?" a udané jméno hbitě zapisoval určuje zároveň číslo kabiny. Všecko šlo rychle. Stewart zavedl každého k udanému loži, a nežli jsme se upravili trochu a zasedli k souper v lodním sa- lone, loď zvolna vyjížděla z přístavu. Lukou díval jsem se na černavou mlhu, z níž mdle a neurčitě přezírala žlutavá a červená světla v pří- stavišti a na lodích, na nejasný les stožárft a rahen a jiné předměty, které víc a více se ztrácely. Šumot narážejících vln, ta líbezná hudba sladká, potom jemné kolébání vodního našeho domu nasvědčovaly, že jsme z přístavu a že začínáme býti na moři šírém. ('ajus Julius Solinus již ve třetím věku po Kr. vypozoroval, že „maře, quod Iliberuiam et Britanniam interluit, undosum inquietumque, toto in anuo non nisi paucis diebus est navigabile." Ale jako my teď z něho, tak on zase z Plinia opisoval. Není divu, že moře tam je ne- pokojno : vody srážené sem z obou stran Atlantického oceánu, ze severu a z jihu, křižují se zde při každém přílivu s odlivy a nežli se uklidní zase vlny severovýchodního proudu golfického, s nimi se střetnou, jen dost malý větřík rozbouří je pak vysoko. Dokud tedy to kymácení nebude tak silné, povečeříme. Déšť pořád pleskal na palubu a do stožárů, tak že z polovice schodů vrá- tili jsme se dolů; jen pólo svlečen uložil jsem se na postel. „Come in my garden ..." zpíval vedle soused, svou nejmilejší asi na mysli maje a tak sebe i nás uspával. Uspával nás i kanál sv. Jiří, neboť Ke pořád více dmul a kolébal; u mne dařilo se mu lépe než u roztouženého Angličana vedle : v polosnění dlouho ještě jsem slyšel, kterak svoje bledovlasé děvče do zahrádky zval. Zlaté jitro nahradilo škaredý veČer, a zároveň s vycházejícím sluncem ])ozdravili jsme smaragdový ostrov, kynoucí z dáli zamženými obrysy, /a chvíli lod vjížděla do širokého Belfast-Loughu. Mraky byly rozptýleny, a nad zelenými vrcholky Antrimských hor, zahalenými v jemnou ranní páru, vznášelo se nám po pravici veliké slunce letní a opíralo se do vlhkých stožárů, rahen a malých plachet svinutých, z nichž ještě kapala voda na mokrou podlahu paluby. Z té také sotva znatelně se kouřilo. Na lodní přídě bylo živěji; na zádi byl jsem zi)rvu sám, dívaje se na široký kýlový pruh rozčeřené vody a na temné mlžné břehy skotské a na veškeren ten tmavomodiý obzor kanálových vod, utichajících pod rozlévajícím se teplem a světlem. Záliv Belfastský, úžící se jen znenáhla, byl klidný, a hladina jeho jako olej obrážela zlaté mráčky, které začaly se srážeti a jako kusy roz- trhaného bílého mullu pluly teď tiše po nebi, jež blankytem svým šíř a šíře z nich proráželo. Bůh sám ví, kam se děly ty bezměrné plachty plné desto z minulého večera! ,.Come in my garden ..." bručelo to zase z útrob salonu první třídy . . . Ještě se chudák děvčete svého nedovolal, ten synek Albionu, který teď vynořil se na palubu. Ve svém roztoužení chtěl i hovor začíti, — jinak by se sotva k tomu byl odhodlal; anebo to byl sdílnější Irčan. Angličan nezačne tak hned důvěrnější rozprávku při i)rvním setkání ; ovšem vidíli tě po druhé, po třetí, roztaje snadno. Jinak jen na otázku tvou odpoví, zdvořile sice, ale co možno krátce. „A vory nice morning!" začal. z irské pouti. 769 „Yes, very nice." — A pří tom zůstalo. Leda že ještě svým popěvkem bez konce a bez začátku sobě odlehcoval. Nebylo mi do ho- voru, když jsem tak seděl na houpacím křesle, zahalen jsa do pláště a plaidu proti ranní bíze ; sluníčko hřálo do zad, lod! plula teď klidně, tak že v němém tom obdivu jsem ještě dodělával nedospaný verš. Až parní rob, dávající signál, že přistaneme, vrátil mě ve sku- tečnost. Na lodi byl už čilý ruch, dámy chvěly se v ranním vzduchu, pánové vyměňovali cestovní čepice za městské klobouky a cliystali svoje vaky a jízdní lístky. Prohlídky zavazadel nebo nějaké potravní daně nebylo. Kolkolem obraz velikého, přístavního města: lodi nákladní, komíny parníků transatlantických, dlouhých a nízkých, bárky rybářské, tu a tam elegantní yachta nějakého bohatého soukromníka a při ná- břežích rozsáhlá skladiště. V přístavišti samém ruch ještě nebyl valný. ByloC šest hodin z rána, a město Belfast ještě spalo. Podél rampy stála řada dvoukolých vozíků, několik porterů a něco obecenstva, očekávajícího své známé, — to bylo všecko. Vystoupíme rychle ohlížejíce se po nějakém fiakru, dvojce, cabu, na které v Londýně jsme uvykli, — takového tu nic, leda ty vozíky zmíněného tvaru. Ovšem! irský to outside-car nebo jaunting-car, na který Mr. Montgomery už dávno nás upozorňoval. Je to první irská zvláštnost, která ti je nápadná, a s níž pak setkáváš se v Irsku co krok. Outside-car zastupuje v Irsku fíakra, drožku, landaura, phaeton, všecko, — ano i těžké breaky nevypadají jinak nežli outside- car. Car po irsku značí drožku, íiakr či kočár, lépe kočárek, anglické jaunting lehký, a druhé epitheton outside oboustranný. Je to tedy lehký vozík dvoukolý, tažený jedním čiperným koněm, otevřený na všecky strany, s místem pro čtyři osoby, ale tak, že sedí „po obou stranách" nad koly zády proti sobě obráceny a nikoli po koni ani proti koni, nýbrž podél koně, jako asi dosud vídáme u starých, pra- starých vozů vrchnostenských, v nichž jezdíval ještě pan justiciár nebo pan obroční dohlížet na robotníky ; jen že outside-car je svižný, o kolech vysokých a letí jako vítr. Nohy sedícího spočívají bud na pevném stupátku nebo v jednoduchém pevném třmeni, a uprostřed mezi le- nochy sedadel je jakýsi truhlík pro zavazadla, ovšem jen drobná. Odtud obecný drožkářský vtip irských kočí, nabízejících svůj jaunting: ('tyři pěkná místa, Vašnosti, a ještě dvě v truhlíku. Ostatně by člověk ne- věřil, co takový car všecko snese. Sedadlo kočího je v předu uprostřed, vznášejíc se lehce a vzdušně nad celým tím vehikulem. Podle pravidel ekvilibristických kočí, máli pasažéra jednoho, opustí svůj trůn a sedne sám na druhou stranu, jinak při zatáčce sebe slabší bylo by po rovno- váze a pasažér, kočí i zavazadla i outside-car, snad i kůň ocítili by se na jedné hromadě. Z počátku zdá se ti jízda na outsid-caru nebezpečna a každou chvíli očekáváš, že spadneš dolů, nebo že se překotíš; ale když pak vidíš, jak bezstarostně všickni lidé na tom sedí, upokojíš se, seznávaje, že není zde nebezpečí většího, než na příklad v Pražských drožkách. Mimo to jízda na jaunting-caru je tak půvabná a pčkna, ze- jména když pak někdy jezdíš po břehu tváří k moři jsa obrácen: všude volný rozhled, nemusíš se nahýbati z oken a zpod střechy a vidíš tuk skoro, jako bys na koni seděl. Ale za to když prší! Divno dost, že 770 *^' Guth: právě v zemi tak častých dešfů a mlh ujal se vozík nekrytý, jehož kožená pokrývka sotva nohy před mokrem dovede uchrániti. ,,Xač těžkou sti"echu nad hlavou?" říkávají však Irčané, ^pršíli, máme dešt- níky, jeli třeba, i líumove jdášte a při tom zachováme si přec vyhlídka na všecky strany. Neníli deštníku ani pláště, eh, však trochu vody ne- uškodí." — Pro dámy jak vystupování na outside-car, tak i seděni na něm není asi příjemno, zvláště když je vítr; ale zdá se, že jsou tomu již zvyklé. Cestovatel jeden irský jaunting-car dobře přirovnal k clo- \oku plnému chyb a zvláštností, jehož však přece každý má rád. Jsem také opravdu na rozpacích, Čemu spíše dáti přednost, zda skandinávským stolkjaenám nebo karriolům, hansom cabu nebo outside-caru, a při tom r<»zmýŠlení také uprášené diligence francouzské a hrbaté koráby pouště z(í starých vzpomínek vytahuji porovnávaje. Na konec nevím, zdali by palmu vítězství neodnesl osel nebo mezek, který na svém trpělivém hřbetě nese třeba celou arabskou rodinu. Outside-car má ovšem svoje odstíny, od nejelegantnějšího, leh- kého jako péro a lesklého, s kočím galonovaným, až do sprostého, dřevěného, nejvýš natřeného červeně nebo zelené. Ano jaunting-car patří trochu také k irskému vlastenčení, a když minulého léta lord Dufferin vdával svou dceru, na venkově mezi svými pachtýři v Clan- deboye v Ulsteru, místní časopisy s uspokojením konstatovaly, že vjezd novomanželů a ostatních svatebčanů dél se na jaunting-carech. — „Well . . . Koyal Avenue Hotel, please ..." A už jsme uháněli tichými ještě ulicemi neznámého města. Y Royal hotelu rozespalý podomek právě otevíral a také všecko ostatní ještě spalo. V Belfastu nevstávají časně, a na snídaní musil jsem chtě nechtě čekati až do půl deváté. — Když jsem se zai)sal do knihy cizinců, sklepník odevzdal mi dopis, ležící zde již od včerejška. Psala paní Malcolmová, sestra profesora Montgomeryho : „Dear sir, bratr mi telegrafuje, že zítra přijedete do Belfastu. Těším se na Vás velice. V jednu hodinu přijede pro Vás můj muž a odveze Vás pak sem, do našeho letního bytu, Greenisland, Roseville-cottage." Neměj za zlé, čtenáři rozmilý, že obtěžuji tebe těmito drob- nostmi, o kterých asi myslíš, že nic ti do nich není, a které mají význam jen pro neskromného pisatele. Ale přece je to charakteristické pro pohostinnost irského lidu, kteráž převyšuje hostinnost všech ná- rodů jiných, jež jsem poznal. Byl jsem kolkolem vzato pro všechno přátelstvo pana Montgomeryho člověkem pracizím, který jednou do těch krajů přišel a podle vší pravděpodobnosti nepřijde vícekrát, a přece přijali mne všude tak jako starého dobrého známého, zahrnovali laskavostmi ze všech stran. Kdo jest zvyklý na naše obřadnosti a poklonkování, byl by se podivil vida, kterak jsme se s panem Malcolmem seznamovali. Seděl jsem ve writing-roomu sám, když rázem jedné hodiny otevřely se dvéře, a do nich vstoupil vysoký pán přesného zevnějšku a hlubokého, dobrá- ckého oka, s obligátním anglickým knírem, poněkud scuchaným a sČc- saným na pysky, a s kotelety. Temná pleť a černé oko svědčily více pro Irsko než pro Anglii. z irské pouti. 771 „IIow aro you?" zaeal beze všeho, voda již od sklepníka, kdo jsem. Než jsem se trochu vzpamatoval a kompliment odbyl, už Mr. Malcolm struině naznačoval dnešní proi^ram : „Posuídáme, pak na dvě hodiny musím odejíti a v půl páté i)ťijdu znova, odjedeme k mé ženě na Greenislaud.'* „Dekuji a rád podvolím se vaší laskavé vůli, jsa zde na- prosto cizí.^ „Ah, ;jrood morninjj; . . /' kynul Mr. Malcolm dvěma pánům jírávě vstupujícím. „Mr. Kirshopp z (rlasjíowa, Mr. Mejíříct z Manchestru, oba však Irčané . . . Zde přítel mého švakra Johna ... z Prahy. ** Tím byl jsem dostatečně uveden, a Mr. Kirshopp prosil hned mého hostitele, aby směl pozvati celou společnost na snídani. „Prosím," odpověděl Mr. Malcolm, „ale dovolte mi alespoň na- bídnouti něco před snídaní. Co si přejete, doktore, cognac, grog, rum, whisky?" „Když už nutno, prosím o whisky." Sklepník přinesl sklenice a láhev zlatohnědé tekutiny, která vy- dávala silnou vůni. ÍJyl jsem tomu po vděčen, že Mr. Kirshopp z těch dob, které strávil v jakémsi pensionáte, pamatoval si ještě trochu franČtiny ; jinak rozmluva byla by vázla povážlivě. Ale potom víno uvolňovalo před- stavy anglické řeči a výslovnosti dávno ztlumené. „Dovolíte, pánové," pobízel na konec Mr. Kirshopp, „abychom příchod svého hostě slavili šampaňským. Jste asi zvyklý píti sladké — " „Och, ne moc," podotýkám v duchu. „ — zde a v Anglii pijeme jenom sec, které se vám snad bude zdáti trpkým. Tož ještě jednou bucTte nám vítán ; až pak se vrátíte do své vlasti, povězte svým krajanům, že nejsme takoví medvědi, jakými lící nás Angličané. Neutěšené sociální, politické nebo náboženské poměry v Irsku panující, cestovatele po Irsku nikterak se netknou. Ktly bys prochá- zeje krajem i městy neviděl těch domů a chatrčí, opuštěných a schá- tralých, ani by se ti nezdálo, že jsi v zemi, kde není všecko tak, jak by býti mělo. Jako o nás Němci věci neuvěřitelné rozšiřují, tak i když anglické noviny čteš, domníváš se, že v Irsku chodí ještě po čtyřech. í'řijdešli tam jako člověk docela cizí, sklepníci, portýrové, maitre-ďhotel obletují tě stejně ochotně jako kdekoliv jinde; a mašli tam známé, číhají ovšem na tvůj příchod a zmocní se tebe hned, ale jen aby ti pobyt zpříjemnili. U. Oclje/.d ílo (rre 011 islandu. — Dr.ihy a rostauraco irnké. - Uřehy nťlfant-Loughu. - Život v (rreenÍ8landC-. — Vyiet do PurtriiKlie: Antriin. IíOukIi NiaKh. Stan'' zkascky. — Na břohu Atlantického oceánu. — Portrush. Nurtliuru Cuuutied Hoihvay Hotol. — Zpót do (TrcenÍHliiudu. Pan Malcolm je inženýr en chef a inspektor dráhy Northern Counties Railway a jedním z nejvíce vynikajících strojníkův irských, velmi ochotně a se zálibou vysvětloval mi různé vynálezy a opravy, jež zavedl na lokomotivách své dráhy, — ale byl jsem trochu ne- 772 J' Guth: vděčným a roztržitým posluchačem, tak že všecky ty jeho páky, ko- lečka a šroubky vypadly mi z paměti. — Jak slíbil, o půl pátó přišel opot, usedli jsme na outside-car a jeli k nádraží jeho dráhy, na niž leží Greenisland a Koseville cottage, ani pčt krátkých stanic od Bel- fastu a asi dvacet minut jízdy rychlovlakem. „Zavazadla vezměte, prosím, s sebou; bude nám s potěšením, strávíteli první dni svého pobytu v Irsku u nás. Neodmlouvejte, včc jest již ujednána. Mnoho pohodlí na svém venkově vám arci nemůžeme poskytnouti, ale myslíme přece, že vám to bude milejší než v hotelu. Také budete moci lépe poznati náš život i naše snahy, než kdy byste se na hotely omezil. Jenom mě musíte laskavě omluviti : ráno v devět hodin jsem nucen vždy odjížděti do kanceláře sem na nádraží a vracím se až k obědu, o půl sedmé večer. Zatím však už najdete snadno ně- jaké zaměstnání." „Jsem vám nad míru vděčen — " rozbíhám se znova na litaníi díků, které v Irsku vždy nějak špatně mi šly na odbyt. „Díků nepřijímám, — nevím, zač." Průvodčí vlaku, guard, jakmile nás uviděl, otevíral hned kupé první třídy. Tam se mi přece nechtělo a zase začnu se ošívati, ohlí- žeje se, kde je booking-office, abych koupil lístek. „AU right, doctor — jen vstupte . . . Moji přátelé jsou vítanými hostmi i naší dráze. O zavazadla postará se guard Ale tady jde právě generální ředitel naší railway, dovolte, abych vás seznámil." Seznámení mělo svůj následek: ředitel s patrným potěšením ví- taje cizího hosta pozval nás bez okolků do buífetu — zas na whisky. „Zmeškáme vlak," upozorňuji skromně. ^Neračte míti starosti. — Guard!" volal pan ředitel na prů- vodčího, „neodjíždějte dříve, dokud tito pánové nevstoupí." Irské dráhy nejsou tak příliš rigorosní jako anglické, a na ně- jaké vteřině tak tuze nezáleží. Restaurace na všech irských stanicích, i sebe větších, není než americký bar, v němž u několika malých stolků sotva kdo zdrží se déle, než co vypije podanou sklenku; oby- čejně vypiješ nápoj jen stoje, tím raději, že můžeš pohovořiti nenu- ceným spůsobem s černovlasým irským děvčetem, které je zde kasírkou a sklepnicí zároveň. Sklepnicí ne docela v našem smyslu, neboť stojí jen za svým pultem, na němž plno různých lahví vína a nápojů lihových, a odměřený, slušný její spůsob již předem chrání ji od všelikých po- hledů šilhavých. Jen jsili známý, smíš trochu zažertovati. Také zá- kusky nějaké dostaneš v takovém „refreshmentu," ale jen studené a sladké pečivo ctihodného stáří. Vlak jel teď po levém břehu Belfast Loughu krajem, kterým potom projížděl jsem skoro denně. Kraj smavý, pěkný a bohatý, z něhož ani písmene nevyčteš o té bídě v jižních a západních končinách Zeleného ostrova. Mořský příliv téměř omývá koleje dráhy, která přes bahnitý okraj tohoto cípu zálivového kolem rozvalin White-Abbey se vine. Po levici a zpět vidíme mohutné terassy Belfastských kopců, a na jejich vrcholcích čedičové útesy, jimiž zde skoro protkán celý kraj a jež na severu nahromadily se ve tvary tak podivuhodné. Od Diviše, nejvyššího z kopců těch (15()7'), táhne se Wolf Ilill, pak Squire Hill (1230'); z irské pouti, 773 docela blízko u Belfastu Cave Hill (1180'), Colliiiward Ilill (1UÍ(>') a posléze nud Greenlslaudem Knockagh, nižší než všecky ostatní. Mezi Belfastem a Carrickfergus-Jonction čili zkráceně Carrick-Jonction („Jonction" slově každý uzel dvou nebo více drah a mívá svoje jméno dle některého blíže ležícího města, zde podle města Carrickfergus, třeba že je od něho vzdálen ještě asi dvě stanice), stanicí to pro Grcenisland, jezdí vlaky každou půl hodiny, a chcešli si koupiti sirky, které v Green- islandu, prosté to skupině několika cottagí, sotva bys dostal, sedneš a jedeš do Belfastu pro ně. Po celém břehu rozsety jsou domy a domky letní Belfastského panstva, každý se zahradou, a mnohé z nich s moř- skými lázněmi. Cottage jsou jednoduché, zevně i neúhledné, ale uvnitř nad míru úpravné a útulné. Patří většinou starým, dávnousedlým ro- dinám Belfastským. Na druhé straně zálivu bělaly se skvostnější a nád- hernější villy moderní, zbudované teprve v posledních letech od kupců a rejdařů, zbohatlých teprve nedávno, a palác biskupa of Down and Connor daleko z nich vyniká. V dáli viděti také Holywood a Bangor, odkud břeh zahýbá pak k jihu. Těžko říci, kde je rozhraní mezi všemi těmi stanicemi, Green- castle, Whitehouse, White Abbey, Jordanstown, a kde počíná Green- island : letní sídla táhnou se bez přetržení až po Carrickfergus, oddě- lena jsouce od sebe jen většími nebo menšími zahradami. Ale už se vlak zastavil. Vystupujeme, scházíme rovnou silnicí na silnici hlavní, těsně při mořském břehu také z Belfastu vedoucí, po jejíchž stranách jsou právě ty villy a zahrady, zahýbáme v levo a blí- žíme se k malému domku uprostřed zelených stromů na veliké louce, jejíž kraj omývají mořské vlny. Před vrátky ležel ohromný novo- foudlandský pes Bruan. Mrs. Malcolmová čekala na nás v malém saloně se svojí dcerou Mary, s níž zapředl jsem pak milostný román, protože měla tak veliké, modré oči, malinké jemné ručky a protože ještě nic nemluvila. Irčanova domácnost stejně jako Angličanova je skoro tak málo cizinci přístupna jako turecký harém, ale když jednou cizinec do kruhu rodinného, či lépe domácího je přijat, je tam věru jako doma; tím více vážil jsem si příznivých okolností, které zavedly mne tam, kam jako turista nebyl bych jakživ pronikl. A tak všude, kam potom byl jsem uveden, chovali se ke mně jako k starému známému, který z daleka přišel a musí přijíti co nejdříve zas. „Žijeme zde jako na venku, tedy jednoduše," omlouvala se Mrs. Malcolmová. „Káno snídáme k vůli Bowmanovi, mému muži, již v 8 hodin, a při lunchi musíte se spokojit mou společností. Ostatně jste zcela volný a můžete odtud podnikati jakékoliv výlety. Půjčím vám k tomu svůj tricykl, chceteli. Než Bowman zavede vás do vašeho pokoje, a až přijdete dolů, budeme obědvati." Angličanovi jest nezdolným pravidlem, že host musí míti pokoj, třeba sebe menší, kam by se uchýlil, kdykoli mu libo a kdykoli po- třebuje samoty a když nechce rodině překážeti, že musí míti svoje at home. Nemůželi poskytnouti hosti toho pohodlí, ani ho k sobě nezve. Proto i na venkově najímá celý dům, aby mohl hosti přijímati, a na jich příchod — v Irsku alespoň — připraveni jsou každé doby. Na- 774 J' Guťh: jímají celý dům také proto, poněvadž neradi vzdávají se svého měst- ského i>ohodlí, a zařízení takové campagné také celkem odpovídá za- řízení (lomu mostského, o němž později. Ano i na cestách Angličan, aspoň trochu zámožnější a z pravidla, když cestuje s dámou, vedle pokoje spacího musí míti svůj salon, drawing roora, a proto hoteliéři na kontinentě věnují Anglicaniim tak velikou lásku a pozornost. ,,Naše obědy budou se vám zdáti podivné proti obědům konti- nentálním," rozprávěl pan Malcolm, když zasedli jsme v malé jídelně proti salonu v přízemí ke stolu ěistě vyšperkovanému. „Předně polévku nepokládáme za nezbytný vstup, jak ostatně vidíte i dnes, kdy zaha- jujeme oběd skopovou kýtou. Potom také jídel není tak veliké množství, jak předpisuje francouzská kuchyně ; za to milujeme z toho mála větší porce. Zde na venkově nedbáme arci těch obřadností, jako v městě — ostatně budete míti v Belfastu příležitosti dost poznati takové dinner, které však od anglického nijak se neliší.** Oběd opravdu byl prostý : sestávalť jenom ze zmíněné kýty, ze- leniny a brambor, pak z dessertu, t. j. cukroví, ovoce, a sice ananasu a velkozrných, sladkých hroznů. Veselou mysl udržovati pomáhal předně porter, potom sherry, claret, lehké to ěervené víno, a whisky, která oběd zahajovala i končila. Po černé kávě vyšli jsme před cottage na čerstvě zelený pažit, který celý domek obklopoval, a usadili jsme se na lávce při mořském břehu. Těch překrásných večerů na Iklfast-Loughu ! Avšak převracím rychle několik stránek svého denníku, z něhož vypisuji: jsou tam jen intimní poznámky a rozpravy z toho malého kroužku, které by čtenáře nezajímaly. — „Není sice dnes počasí lákavé," pravil po několika dnech Mr. IMalcolm, „prší co chvíli a sotva se již docela vyjasní, ale liboli vám zajeti se mnou do Portrushe, pojeďte. ** Jel jsem arci rád, dych ti v jsa už přece poznati mimo okolí Jlel- fustské také jiný kus Zeleného ostrova, a jel jsem tím raději, poněvadž v panu Malcolmovi měl jsem průvodce, že lepšího nemohl jsem chtíti. Projedeme dnes nejsevernější a nejžírnější část irských severních hrabství, County Antrim. Ze stanice Carrickfergus-Jonctiou dráha vede uejprv na západ k městečku Antrim na jezeře Neagh, potom na severozápad přímo ke stanici Coleraine, odkudž odbočuje do Portrushe. Co chvíli projíždíme nějakou stanicí počínající slůvkem Bally, — což nám dává příležitost k filologické exkursi a k poznámce, že slovo „bally" vyskytující se v přemnohých jménech irských měst, znamená po irsku „město;'' tak Ballynure jest město moruší, Ballymena město prostřední, Ballymoney město trnového keře atd. — Kraj kolem do kola je mírně pahrbko- vitý, údolí to Six-Mile-Watern, se širokými pastvinami, lány lnu a brambořišť; sem tam háje košatých stromků a keřů, — a všude ze- leno, l)lízko, široko i daleko. V Antrimu jsme sestoupili, zůstavše do nejbližšího vlaku; dvě hodiny stačily, abychom ohledli se kolem, zejména na šerý Lough >eagh, největší to jezero irské, a podívali se na Antrim, hlavní město z irské pouti. 775 toho hrabství. Ale je to smutné hlavní město, — pouze jediná ulice zakončená zdmi starého zámku, kdysi sídla markýzft Antrimských, ted vlastnictví viscounta Massareene. Se sten zámeckvcli sáhl udivené shlíží dlouhá řada hrabécích předků, vynikajících stejnou škrobeností, jako líředkové všech panských rodin. V parku zámeckém, který podivným vkusem některého z dávných majitelů zařízen je podle francouzského vzoru zahrad Versaillských, ale nehezky, jest umélý vršek, s něhož pře- hledneš širou hladinu jezerní, vzdálenou odtud ještě asi i)ůl míle. Lout;h Neagh nepatří k nejkrásnějším jezerům irským, ale veliká hladina vodní už sama o sobě má tolik krásy a poesie, že nesnadno oči od ní od- vrátíš. Lough Neagh (lough, vyslov loch, tolik co jezero, záliv) svými břehy patří i>ěti hrabstvíra : County Antrim, Co Tyrone, Co Armagh, Co Londonderry a Co Down a je 15 mil dlouhý, 12 široký, obvod jeho měří S() mil a povrch asi 98.000 akrů (anglická míle jest l.dl km. a jeden acre rovná se •104() m^), asi sedm řek vlévá se do koryta Neaghu, a jen River Bann vytéká z něho do Atlantického oceánu, nad jehož povrchem hladina jeho jest ještě 4S stop, asi 14G m. Břehy jeho jsou nízké, plodné, hory kolem kol ztrácejí se v dálce a jenom na severu vypínají se poněkud příkřeji čedičové svahy; na jihu zase jsou rozsáhlá rašeliniště, o něž v Co Antrimu není zle. Plavby na jezeře Neagh není ; mělká jeho pobřeží táhnou se da- leko, tak že přistáti nelze. Proto Neagh spíše dělí než by spojoval různé kraje, a v okolí jeho je života jen málo, a bylo by ještě smutněji na té široké prostoře dalekých vod, kdy by nevystupovaly z nich dva rozkošné zelené ostrovy Bird a llam Island, nedaleko břehů východních. Xa Uam Islandu dříme uprostřed zelených, košatých stromů stará irská věž, liound Tower, jakých na svých potulkách viděli jsme několik. Kam Island a malá osada na protějším břehu jsou poslední zbytky velikého panství, které dříve rozkládalo se po celé provincii Ulsterské ; nále- žejí ještě potomkům staré rodiny 0'Neillů. z níž kdysi pocházeli krá- lové 1'lsterští. A nejen králové zanikli na březích Lough Neaghu: staré zkazky mnoho vypravují o zašlých městech, zámcích a hradech, jež všecky spí teif ve studené vodě ; tuze hluboko však ne, neboť hloubka jezera nej- větší jest jen 4') stop. Tím spíše snad rybáři, když tak nečinně sedíce na lodičce své ryby a lelky chytají, spatřují, co tam ponořily dávné, dávné časy . . . On Louííh Neagh banks as tho tishermau strays, When tho clcar cold evo's declining, lle soes tho Koimd Tower of othor days, In tlie v ave beneath him shiniiig . . . Táž legenda tvrdí, že to bylo roku ()5. po Kristu, kdy celé to jedno město propadlo se do hlubin, za panování krále Lugaida Rhiad- berga. Také potápěči, kteří v písku jezerního dna hledají drahokameny, vyprávějí báječné věci o věžích, kostelích a palácích, jež viděli v ze- leném prostředí. Z těch hradů starých zbyl zde jenom Shane-Castle a jeho roz- valiny — vetchý to svědek slávy 0'Neillů, největší asi za časů krú' 776 «^- Cfu^' lovný Alžběty. Tehda Shaue 0'Neill, příjmím Pyšný, nejdříve zbavil se nevlastního bratra svého, posílaje ho na věčnost a pak rozšířil moc svého rodu tak, že čítal se k nejmocnějším rodům staroirským a z rodin Mac Gennis, Mac Guire, 0'Reilly, 0'Hanlon, 0'Cahan, Mac lirien, 0'Hagan, 0'Quin, Mac Kenna, Mac Artane a Mac Donell vy- bíral svoje gallow-glasses, t. j. bojovníky čili lancknechty. Maje jakési neshody se svým synovcem odebral se do Londýna, aby královna ten spor rozsoudila. Bylo to zbytečno, neboť synovce později zbavil se jako svrchu nevlastního bratra. Nicméně návštěva Shanonova měla v Londýně veliký úspěch, a zlí jíizykové vypravují, že královna uvítala a hostila statného krále velmi vlídně a její dvorní dámy a komorné že zase staraly se o komonstvo Shanonovo, které ve svých zlatožlutých kabátcích ze lněné příze domácí práce, tehda v Irsku velmi obvyklých, na sebe obracelo obecnou pozornost. Život svůj plný nehezkých intrik Shanon skončil v jakési šarvátce s rodinou Mac-Donellů . . . Poslední ze slavných 0'Neillů hrabě z Tyrone zemřel nepovšimnut kdesi ve Španělsku. Ale vedlejší větve kvetou dosud, a znak starého rodu — červená, uťatá ruka — dosud připomíná bývalou vrchnost skoro všude, kde je něco starého v Ulsterské provincii. Pohádka, která pojí se k té ruce červené, uťaté, až starořímské hrdiny připomíná. V dobách, kdy ještě od břehů skotských výpravy se konaly k dobytí smaragdového ostrova, vůdce jedné takové výpravy slíbil panství nad pobřežím a veškeru dobytou zemi tomu, kdo nejprve ruku svoji položí na cizí půdu. Jeden z průvodu, jménem 0'Neill, když znamenal, že druhá loďka jižjiž ho předchází a dříve k břehu přistává, uťal sobě levici sekerou a mohutným rozmachem hodil uťatou ruku na pevnou zemi. Tak na ni ruku svou nejdříve položil. A dále všude a všude vidíš zeleň . . . Bylo už v druhé polovici července, ale všecka obilní pole ještě se zelenala. Len, kterého je zde nejvíce, svážejí skoro všecken do města Ballymena, jednoho z těch mnohých linen-towns, které v severním Irsku kvetou a v jichž čele stojí Belfast. V nedalekých Sliemish-Mountain prý svatý Patrick, patron irské země, dětský svůj věk ztrávil pásaje stáda. Grace-Hill, také ne- daleko odtud na severovýchod, je sídlem bratří moravských, Moravian brothers. Čedičové skály, opět a hustěji z vůkolní zeleně vystupující, ozna- movaly, že blížíme se již k severním břehům. Údolím River Bannu si>ěchali jsme k Antlanticu, a když přejeli jsme Coleraine a malé lázně mořské Portstewart, vlak málem by se byl skácel do rozčeřených vln, kdy by trať ještě v čas nebyla zahnula v právo, vinouc se ted při břehu až do Pontrushe, stanice to konečné. „Musím chvíli pozdržeti se zde na nádraží, doktore," pravil Mr. Malcolm, „zatím prohledněte si naše nejčelnější mořské lázně a ve dvě liodiny sejdeme se v Northern Counties Hotel, který náleží naší želez- ničně společnosti a kde se vám dostane jistě nejlepšího přijetí, jakmile se zmíníte, že čekáte na mne. Já zatím tam pošlu nějakého sluhu objednat snídani." Počasí od rána nezměnilo se valně nejsouc příznivo ku procházce ; ve vagóně a uvnitř ostrova ani toho nebylo tak znamenati jako tecf z irské poutu 777 venku a při mořském břeha. Yitr lomcoval, čím jen mohl, a ob čas studená sprcha schlazovala vášně pozemšťanů : oceán se bouřil, i spěchal jsem k němu a stanul jttm na posledním výběžku úzkého poloostrova, po jehož obou stranách rozkládá se městečko Portrush, vysoko nad rozvlněným mořem. Skoro jsem se musil přidržeti kamenného hrotu, abych nebyl větrem smeten dolů a nesešel smrtí neslavnou. Stál jsem zase vůči té nesmírnosti nekonečné, která jen o málo velebnější je než vesmír hvězdnatého nebe, aspoň na pohled, a když na skutečné rozměry nepomýšlíme. Vítr dul do vod Atlantického oceánu, jež dmuly se více a více, vlny jako celá horstva honily se jedna za druhou, i měl jsem radost, že teď po nich nemusím plouti. Rozbouřená pláfi pode mnou ztrácela se na obzoru do šedivých mraků, které v dálce zdály se nehybnými, ale nahoře, nade mnou honily se také uchváceny byvše vichřicí, a z toho pohybu všude vůkol šla i hlava kolem. Barva vod byla šedivě zelená a nelišila se mnoho od špinavých oblaků, které cáro- vitě rozkouskovány hned rozptylovaly se ukazujíce ve svých trhlinách šediviny jasnější, odkudsi shůry sluncem ozářené, hned zase kupily se v balvany závratné velikosti. A v dáli, na severu, zápasila jakási loď s rozburáceným živlem, trojstěžník s plachtami svinutými a jistě všecken promočený a utrmácený. Co chvíli zmizel v hlubokém dolu a za malý okamžik zase vynořil se celý na vysokém hřbetě neurvalé vlny, kymáceje se pořád ze strany na stranu. Po každé když zmizel, srdce se mi stáhlo úzkostí; myslil jsem, že zmizí navždy. Ale ne, vy- nořil se zas a zas, po každé o něco dál, až pak již pro vzdálenost nemohl jsem ho rozeznati. Nejen oko tonulo v bouři, i sluch zaléhal neskonalým šumotem a jekotem vln a svištěním větru, lámajícího se o pobřežní skaliska. Vzpomínal jsem, kterak asi před čtrnácti dněmi jsem tiché trávil ve- čery ve Fécampu, na severním břehu Francie, proslulém více bene- diktinským likérem než svými mořskými lázněmi. Tehda ani větřík nehnul ničím a moře dýchalo zvolna, tiše a klidně, dmulo se jen sla- bounce a sotva znatelně, jako ňadra děvčete, které začíná býti pannou. Šumělo jako sladkou ukolébavkou. Moře, které tehda, v La Manchi, bylo panenkou nesmělou, bylo nyní jako rozkohoutěná zelenářka. Každým okamžikem černé skály čedičové právě tam, kde moře je omývá, za- leskly se dlouhým bílým pruhem, jako stříbrným, který vyvalil se vy- soko nahoru a pak zase ve vlnách zmizel. Byl to příboj velikých těch vln, které tříštily se o tvrdý kámen: s úžasnou rychlostí přikvačily a narazivše na překážku staletou, vztekle přemetly se vzhůru a mo- hutné massy vod rozpleskly se v hadry, které prosvítaly zelenavě a zčeřily se v bílou pěnu, jež šumíc a funíc chladila si žábu na stu- dených skalách ; pak malomocně svalila se zase zpět a bublinky její ztrácely se v nekonečnu, aby vrátily se a hloubaly ten kámen zas a zas. Nehloubají darmo, na pobřeží jsou mnohé stopy práce jejich tisíce a tisíceleté : hluboké jeskyně, daleko do skal se táhnoucí. Na východe bylo ještě viděti černavé útvary Giants Causeway a ostrůvky The Skerries, na západ Loujíh Foyle a mys Inishowen llead ; nejsevernější výběžek Irska Malin Head mizel v neurčitých mlžinách. Jen pomocí dalekohledu bylo také lze rozeznati pusté rozvaliny Dunluce-Castle. 778 J' Guth: Portrush je teď přední místo hrabství Antrimského a geologicky nejpřednější z celého Irska, pravé pro podivné útvary čedičové v blízkém Giants Causeway. Portrush^ po irsku Port-ruis, tolik co „přístav polo- ostrovní," je malý přístav ale vetší místo lázeňské, rozložené po obou stranách úzkého, divoce skalnatého poloostrova. Jako přístav má význam jen pro vývoz železné rudy, vyvážené z Antrimu do í^kotska. Jako místo lázeňské vyniká širokou, pěkné písčitou pláží, skoro 2 mílo dlouhou, mnohem pěknější než lázně Wicklowské, a chráněnou proti bouřným přívalům předně vhodným zálivem a pak řadou zmíněnýcli ostrůvků Skerries. Hostí bývá zde dost, ano i kapelu zde mají, ale 8 velkými přímořskými lázněmi na kontinentě nelze Portrush ani z da- leka porovnati, ač high-life z Belfastu rád se sem uchyluje. Je zde přece jen mrtvo a živořivo, jako v celém Irsku. Northern Counties Ilotel jest Railway Hotel, jakých teď po Anglii je mnoho. Railway-hotel jest hotel železniČný, obyčejně v konečné sta- nici nějaké tratě, t. zv. terminus hotel, nebo na jiných místech zvláště vynikajících jakožto středisko turistů, postavený od společnosti želez- ničně a pro cestovatele a turistu nad míru pohodlný. Sic bývá vždy první třídy, ale kdo jenom trochu vyzná se v tom cikánění hotelovém, ten do drahoty stěžovati si nebude, neboť veliké pohodlí a různé vý- hody, jež Kailway-hotel poskytuje, vyváží s důstatek nějaký shilling, 8 nímž loučíš se platě účet. Obyčejně bývají takové domy buď na ná- draží, nebo jsou s nádražím přímo spojeny, tak že z hotelu až na perron „suchou nohou" přejdeš, anebo posléze omnibusy hotelové zdarma do- vážejí své hosti z nádraží a na nádraží; hotel postará se ti o lístek, o zavazadla, a sluha, jeden a týž pečuje o tebe, dokud nesedíš v ná- ležitém kupé. Již toho zpropitného co tady člověk ušetří ! Snídaně byla již i)řipravena, když vrátil jsem se z pobřežní pro- menády. Ze zvláštností lunche přij)omínám, že zelený hrášek, který provázel leg of mutton, národní pečeni anglickou s mint sauce, byl přednesen nejen se zemčaty, ale také ještě se sladkými konfiturami. Výlet na (liants Causeway, ony nejpodivnější útvary čedičového pobřeží a největší to znamenitost nejen severního Irska, než i Irska vůbec, tehda jsme odložili na dobu příhodnější : moře bylo příliš roz- bouřeno, a chtělili jsme viděti skaliska ta z blízka, musili bychom přec jHxlniknouti malou jízdu v rybářském člunu, a to nebylo dnes radno. ,.Můžete jindy," radil pan Malcolm „z (Jreenislandu jeti do Larno a pak zajímavou cestou po východním pobřeží Antrimském dostanete se k (iiants Causeway a do Portrushe z protivné strany. Mimo to bu- dete míti jíěknou příčinu navštíviti distillerii old Bushraills whiskey, která se vám zde tak zamlouvá svou libou vůní a příjemnou chutí. Prostřednictvím mého švakra, který je spolumajitelem továrny, dostane se vám tam laskavého přijetí.'* Tej)rve když jsme byli na cestě zpáteční, vítr se tišil, a když z nádraží Carrickferříus-Joní^tion šli jsme mezi košaté zahrady vili Green- islandskvch, bvl zase klidnv, vlažnv večer a ze šedivin uklidněnvcli mraků i)ro(lírala so červená záře skloněného slunce. Hylo teplo. Mrs. Malcolmová seděla však v saloně u krbu. Tam praskala a hořela silná polena, a okna salonu byla otevřena. Též takový po- z irské pouti, 779 divný anglický zvyk, uprostřed léta chtít mermomocí představiti si útulné zimní zákoutí rodinné, jež 'Angličan má tak rád; jako život jižních lidí ohrácen je na venek a odbývá se, ať tak dínie, na ulici, tak zase zde na severu nejtklivější jeho scény odehrávají se domu. Portrush je sice hodné od IJelfastu vzdálen — asi tři hodiny jízdy po dráze, — ale přec počítám ho k Belfiistskému okolí. Podni- kají se tam skoro co den výlety všelijaké, a chceli která rodina Hel- fastská příjemně ztráviti den, jede do Portrushe : spojení je tam po- hodlnější než mezi Prahou a Chuchlí. IJezprostřední okolí Belfastu sotva co jiného poskytuje než pří- jemnou procházku, ale proti ostatním irským krajům břehy zálivu toho, v jehož koute Belfast leží, jsou zahradou, při éemž arci nemyslíme na Lough Killarney na jihozái)adé smaragdového ostrova, který jest rájem. (Tokracování.) O významu přijmeni Žižkova. Ze širsícli studií o Janu Zižkovi podává ^ dr. Hugo Toman. J jv^říjmení velikého válečníka našeho Zižky dosud uspokojivé vysvětleno */ ínení. Nechci nikterak o nějaké nové vysvětlení se pokusiti, míním ^ pouze náldedy v té příčině projevené kriticky uvážiti, abych alespoň správného základu nebo východiště poskytl těm, kdož by se budoucno o rozluštění pokusiti chtěli. Patnácté století o výklad příjmení tohoto se nestaralo, poněvadž bádání takovéiio druhu nebylo v duchu ěasu toho aneb snad význam příjmení toho vůbec známý výkladu nepotřeboval. V Kí., 17. a IS. sto- letí byl bez odi)oru všeobecně rozšířen náhled, že slovo Žižka znamená jednooký. Přive!)!)) ve svém Nonienclator (|uadrilinguis, vydaném r. ir)í)S, píše takto: „cocles — (jni unum tantum iial)et oculum ab anti nově tvořenými. Jsa si vědom, že snáze bude po- suzovati práci tuto lopotnou nežli bylo ve skutek ji uváděti, a sám dobře tuše, že nevždy „uhodil na pravou žílu" volá: „Kdo víš lépe, bez prodlení oznamiž!"^) Řady rostlin sestaveny jsou „podle největší příbuznosti a podob- nosti;" začínají rostliny omějovité (Ranunculaceae) a konči řád 174, rostliny žabincovité (Callitricheae) ; ostatní řády (175 — 189) vyplňují rostliny tajnosnubné. Aby rostliny určeny býti mohly, podán ještě „přehled řádů rostlinných rozborový."^) Díl druhý — který dle plánu měl obsahovati zákony živobytí živočišného a základy o mocech a oučincích rostlin, slovník chemicko- umělecký, — tiskem vydán nebyl, nýbrž spisovatelé jali se již r. 1821, tedy rok po vydání oddílu prvého, vydávati oddíl třetí, zavírající v sobě popis a obrazy rostlin. ^) Z počátku účastnil se hrabě Berchtold také tohoto díla, vytrval však pouze do vydání sešitu 38., odkudž celé dílo spisoval Presl sám. Které příčiny odvrátily hraběte od další účasti, pověděti nám nelze. ') Z řeči prof. dr. Vojt. Šafaríka pri prvním sjezdu lékařův a přírodozpytců v Praze r. 1880 (Chemické Listy, IV. roč.). ^) Aby zrejmo bylo, který jest původ jména českého, přidal Pr.^sl ke každ(^mu jménu značku: ruská slova označena R, polská P, illyrská 11, cizí C, a jež svým „trudem" vytvořil, označil M; stará česká jména označena nejsou. ^) Na základě prací Humboldtových, Bonplandových, Soulavilových, Tre- viranovvch a Wahlenbeckových sepsán oddíl devátý o rozšíření rostlin po zemi. Ostatek vyplňuje oddíl desátý. ') Titul spisu ponékud pozměněn: O přirozenosti Kostlfn aneb Rostlinář; obsahující popsáni a vyobrazení rostlin podle řádil přirozených spořá- dané, s zevrubným vyznamenáním vlastností, užitečnosti a škodlivosti, obzvláště vyvodin a zplodin, spňsobu vydobývání, posledních dobroty a porušenosti nejjistéjšího poznáni a zkoušení, též spůsobu užitečných sá- zení, chování a rozmnožování. Ustanovený pro lékaře, hojiče, hospodáře, umělce, řemeslníky a vychovatele. Jan Svatopluk Fresh 791 Tento oddíl vydáván byl v sešitech, a to ve velikém čtvercovóm formáte ; sešity vycházely nejprve měsíčně, pak ve volných lhůtách. Každý sešit choval 6'/,^ archu textu na psacím papíře a čtyři obrazy na pa- píře velinovém. Obrazy, jez sám Presl do médi ryl, byly dvojako vy- dávány : pouze černé a malované ; malbu prováděly sestry Preslovy Klára a Terezie. Na sešit o černých obrazech předplácelo se 1 zl. 45 kr., na exemplář o malovaných obrazech 3 zl. 15 kr. ; mimo před- placení stál výtisk prvního druhu 2 zl. v. č., druhého druhu 3 zl. 45 kr.') Kdežto prvý oddíl tištěn byl švabachem, bylo třetí oddělení tištěno úhlednou latinkou, tak že úpravou znamenitě vyniká nad oddělení první. Díl rozdělen byl na 20 sešitů. I byl vydán r. 1821 sešit první, násle- dujícího roku vydáno 11 sešitů, ale roku 1823 již jen devět sešitů; 1)0 roce pouze pět, r. 1825 zase šest, ale roku 1826 toliko tři, načež do roku 1834 vydáváno pouze po dvou sešitech (jedině r. 1831 vy- dány tři sešity); roku 1834 učiněna přestávka a roku 1835 vydán poslední sešit 49. Byly tedy vydány celkem dva díly a 9 sešitů z dílu druhého. Již z počátku mnohé odběratele lekala obava, že dílo to rozsáhlé a tuze zevrubné jest, kteráž obava Presla tajná nezůstala, jakož viděti lze ze „zprávy" na obálce sešitu 20. Ujišťuje tam spiso- vatel, že po tomto 20. vydáno bude ještě asi 40 sešitů, tak že po třech a půl létě „popřejeli milostivý Bůh zdraví a příležitosti,** dílo by bylo dokonáno. Leč dává se na soud předplatitelův, žádaje, „by svá mínění oznámili, zdaž tímto spisem dále pokračovati má.** Hlavní překážkou u vydávání byl skrovný počet předplatitelů, z nichž mnozí předplatného dlouho nezasílali ; jednak vadily Prosloví i hojné práce úřadnf, jichž tím více mu přibývalo, čím více vzrůstaly sbírky kabinetu přírodnického, jím zakládaného a rozšiřovaného. Kromě Pražských vlastenců sice přemnozí na venkově dlící vlastencové roz- šiřovali úsilně tento nákladný spis (čestné zmínky zasluhují: Kareš, Ziepler, Kamaryt, Šír, Marek, Vetešník), nicméně přece zmařeno bylo vzácné dílo k nemalé škodě literatury naší, o němž nic nenadsazujíce říci můžeme, že by k okrase bylo každé literatuře, neboť bylo dů- kladné nejen po vědecké stránce, než i po stránce umělecké a tech- nické. Jméno spisovatelovo jím proslaveno daleko za hranicemi českými, zvláště v zemích slovanských. Že hmotné oběti Preslovy byly při něm nad míru veliké, o tom není pochybnosti, ač se nám nedostává pra- menův, abychom to mohli Číslem doložiti. Jak obrovský to byi podnik, seznati lze z několika ukázek, Z rodu lilků popsáno 138 druhů, pryskyřníků 104 druhy, řešetláků 56, kru- činky 39, zimokřů (celastrus) 62, meruzalek 31, svlačců 79 druhův atd. O máku pojednáno na 7 listech, o tabáku na 6, o bramboru na 12, o citroníku na 27V«i listě. Luštinaté zabírají ve třetím oddě- lení stránku 1 — 216; rozděleny jsou na 11 čeledí, ale probrány pouze dvé, a to ještě druhá není dokončena. Výpis jednotlivých rostlin a všecka úprava jest zřejmě dle her- báře Hájkova pořízena, což svědectvím jest, jak velice Presl vážil si díla tohoto a jakou důležitost mu přisuzoval. Vedle přehojných pra- ') První oddíl prodáván za 2 zl. v. č. 792 ^- ^' Bernard: menfi literatury cizí v tomto druhém oddělení byla z domácích spiso- vatelů Preslovi základem obě česká vydání Mathiolova herbáře, „Kvě- tena česká," Duškovo Umění polesné (1800) a překlad Hartigova Umění lesního (1823 '). Puchmayer v listech soukromých několikráte Preslovi vytýkal, že by neznal se v bylinářství prostonárodním ; a přece Presl při každé rost- lině v Čechách rostoucí a sic jinak známé připoji^ue přehojná jména česká, a to nejen vybrav je ze starých českých bylinářův, nýbrž i do- pídiv se jich od sběratelův a kořenářův. Pokud však týče se jazyka, zvláště v prvním oddělení, dlužno vyznati, že ne vždy dbáno jeho přesnosti ; spisovateli bylo však zápasiti s nesnázemi převelikými, jichž my vystihnouti ani již nedovedeme. Yzdělav se spisy německými, fran- couzskými a anglickými, uvykl i slohu oněch jazykův a v mezích slohu toho psal i po česku. Proto mnohá věta v mlze a nejasnosti zmizela. K tomu druží se i přečetné chyby tiskové. Avšak ani v této příčině neslušné Presla odsuzovati; chtěl vyhověti potřebám novověké osvěty a těm podřídil přesnost jazykovou. Té snahy doklady jsou Krok i tento Rostlinář. Bohužel, že mu porozuměla jen hrstka učenců stejně smý- šlejících — jiní nevystihli směru jeho. Ty okolnosti pohřbily Kroka i Rostlinář. GcBta do Krkonoi (1821). Deliciae Fragensea (1882). Palacky. Maseam. PHapěTky Prealorj do Moiejníka. Po příkladě Jana Nejedlého, B. J. Dlabače a Palkoviče, Boh. Tablice a Frant. AI. Vacka vydal i Presl roku 1821 malou knížečku: „Důležité slovo rodičům, duchovním a vrchnostem o blahočinnosti očko- vání chraničkami a odpověď na námitky proti němu dělané*' v osmerce o 54 stranách. Bohužel, že nepodařilo se nám dopíditi se spisku toho : o výbornosti jeho svědčí to, že byl přeložen do němčiny a že v obojím jazyce rozdáván byl chudšímu lidu. Prázdnin r. 1821 užil Presl k vědecké cestě do Krkonoš, kterou ve společnosti bratra a přátel svých podnikl, a na které navštívil přítele i druha stejně nadšeného P. Ant. Marka; do jeho Logiky s Jungmannem a Purkyní pomáhal tvořiti nová slova. Kdežto Svatopluk Presl cílem života si učinil položiti základy k pěstování věd přírodních jazykem českým, bratr jeho Bořivoj pod- nikal samostatné výzkumy a uveřejňoval je latině a německy. Směry obou bratří čím dále tím více se rozcházely, tak že kromě Květeny spojili snahy a síly své již jenom v jediné práci, kterou vydali roku 1822 jazykem latinským. Je6 to knížka v malé osmerce tištěná, 244 strany zavírající: Deliciae Pragenses^ historiam iiaiuralcin spectanics, Deliciae měly býti jakýsi sborník prací českých přírodopisců, v němž hodlali Preslové uveřejňovati své i cizí výzkumy. Za tou pří- činou vybízeli druhy své, aby tu neb onu krajinu prozkoumali. Sami učinili počátek a uveřejnili výsledky bádání svých „pilností největší ') Dle vlastní zkušeností srovnané a vlastním nákladem vydané od Vil. V. Havelky. O jazyk má hlavní zásluhu P. Jos. Liboslav Ziegler. Jan Svatopluk Presh 793 a přesností'* provedených. Avšak ani tento podnik nedošel podpory, a vydavatelé přestali na jediném dílku, v němž obsaženy jsou pouze jejich výzkumy. Svatopluk popsal zde některé členovce zalité v jantaru ; Bo- řivoj vzácnější rostliny sicilské, nové rostliny brasilské a dvě nové české rostliny tajnosnnbné popsal. Přídavek ke květeně české obsahuje příspěvky obou bratří ; podána v něm jednak naleziska vzácných rostlin českých, jednak i nové druhy stanoveny. Zatím mysl Preslova osvěžena byla založením Musea. Byť i ústav ten založen byl v tom smysle, jak si jej představoval nejvyšší správce zemský, byf i z počátku „nově vzkvétající role literární téměř ani si nevšímal,'' ^) přece neustávali vlastenci tušiti v něm Jakousi dennici vycházející ubohé literatuře české." Po příchodu mladistvého Frant. Palackého do Prahy (v dubnu 1823) okolnosti utvářely se příznivěji. Záhy získal si nevšedně bystrý i hluboce vzdělaný Moravan důvěru hraběte Frant. ze Šternberka, jakož i příbuzného jeho hrab. Kašpara ze Šternberka, tehdy presidenta musejního, jejž dovedl při vhodné příle- žitosti nakloniti k tomu, aby Museum vydávalo dvojí vědecký časopis : český a německý. Z usnesení sboru Musejního (®/i 1826) svěřeno ří- zení obojího časopisu Frant. Palackému. Vlastenci mladší pohlíželi z počátku dosti nedůvěřivě na nový časopis, ježto se snažil státi uprostřed mezi staromilci a novotáři. Redaktorova všechna péče k tomu se nesla, aby v časopise ,. spojena byla starojazyková čistota a novo- vědecká důkladnost." Presl uveřejnil v Musejníku pouze dva články : „Popis vody Ky- sibelské" (r. 1831) a „O povětroních" (1833). Poměr jeho k Palackému byl zcela přátelský; také Palacký navzájem přispíval do Kroka i po- suzoval jej příznivě ve svém časopise. Musejník pěstoval hlavně roz- ličná odvětví historická, v Kroku čím dále tím více nabývaly převahy články přírodovědecké. Chemie (1828). Počet encyklopedistů českých rozhojněn byl dvěma silami nad jiné vydatnými a horlivými ; dr. Svat. Preslera a prof. Vojt. Sedláčkem. Plzeňský profesor již r. 1818 slíbil, že do encyklopedie napíše geo- metrii a fysiku. Danému slovu věrně dostál, maje za pomocníky své Jungmanna, prof. Kouble, kanovníka Králohradeckého Teuchla a dr. Svat. Presla, kteří ochotně a nezištně pomáhali překonávati nesnáze a obtíže, jaké mu terminologie česká působila. 1 vydána Geometrie roku 1822, Základové přírodnictví aneb Fysiky roku 1825. Ale ná- maha spisovatele a pomocníků jeho špatně byla odměněna; sotva 100 exemplářů rozprodáno. Zajisté bylo by dílo zůstalo nedokončeno, kdy by se ho nebyl ujal nejvyšší purkrabí hrabě Chotek. Jen tím stalo se, že roku 1828 vydati mohl Sedláček druhý díl, jenž obsahuje část che- mickou. Ku prosbě spisovatelově a „z přirozené sobě úslužnosti a ochot- nosti" sepsal díl tento Jan Svat. Presl, jenž vedle výroku spisovatele fysiky „v této části větší zběhlost a zkušenost má." •) Zelený, 1. <*. str. 262 a násl. 794 A, J, Bernard: Pověděli jsme, že Presl již r. 1817 spisoval chemii českou. Práci svou mnoholetou a zevrubnou hodlal zkrátiti a snad v Kroku ji jen ve výtahu uveřejniti, když naskytla se mu tato vítaná příležitost, že mohl „chymii" vydati v tom rozsahu, jak ji původně zpracoval. I vyšla tedy roku 1828 „Lučba čili Chemie zkusná."* ') Skromný spisovatel obával se, by mu mnozí nezazlili, že pustil se do předmětu, jenž takořka „nenáleží k jeho živnosti;" i vyznává se upřímně, že nehodlal něco nového a dosud neznámého vystaviti, nýbrž pokládá sám sebe pouze za sběratele, jenž z nejlepších a na slovo vzatých spisovatelů vybral a mateřským jazykem vydal, co paměti hod- ného a užitečného jest." Základem vědeckým byly mu spisy Henryho a Wurzera. Ježto však sám zabýval se chemií a pilně zkoumal v labo- ratoři prof. Freissmutlia, podařilo se mu mnohé zkoušky zjednodušiti neb alespoň provésti je na strojích zcela jednoduchých bez mnohých a nákladných příprav. Z vlastní zkušenosti znaje, jakého významu jest chemie pro mnohá řemesla, vzal do spisu svého i takové zkoušky, „kterých řemeslník a umělec ku připravení shotovin potřebných užiti může." Nejhůře bylo tu o českou terminologii. Chemie byla v literatuře české ono pole, „jehož dosud nebylo se dotklo rádlo." I při této práci dostalo se Preslovi vydatné pomoci od Jungmanna. Zevrubná chemie polská dr. Ondř. Sniadeckého (vydaná nejprve r. 1800 a ve třetím vy- dání r. 1817) tolikéž „svítila" Preslovi při lopotném vytváření české terminologie chemické. Rázně praví: „Slovanský jazyk sám sobě dosta- tečný, že pomoci cizí nepotřebuje." Dle těchto zásad podařilo se mu vytvořiti názvosloví národní, o němž pověděti mohl, že takového žádny národ dosavade nemá. ^) Proti výčitkám, že zase „novot nadělal," napřed se bránil: „Dě- jinopravec, řečník, básník sotva bude takovými věcmi stíhán ; jazyk k jejich koncům jest dost zdokonalen, ježto od drahných časů v těchto haluzích jest pracováno. Medle ! Co nám staří zůstavili o přírodnictví, lučbě a jiných vědách přírodních? Hrubé základy, zlomky nás došly! Poněvadž jiní národové ponenáhlu pokračovali s vyvinováním věd těchto, v té míře nalézali výrazů pro novonalezené věci. My ale Cechové osudem uchváceni, náhle snažíme se na stupeň postaviti, pro který jiní za dva celé věky dospívali. Není tedy divu, že méně zběhlý ve spisech takového předmětu návalem nových výrazův a podložením smyslu slovům známým omezenějšího a spůsobem vyjádření obzvláštním se ohluší, a že takovýto nemaje povolání nebo chuť, zhnusí sobě spisů, ve kterých na stránce každé toliko některých slov známých nalézá, ani však smysl pochopiti nemůže, a že konečně omrzelý proklínaje spisovatele a naříkaje na zkázu literatury takovými novotáři, knihou ') Z nejlepších spisovatelů vybral a prostonárodně přednesl Jan Svat. Presl, dr. v lékařství a v. k. prof. na vys. skol. Praž. ') „Nevyjímaje ani Frančany, kterých názvosloví skoro cele řecké jest, ani nevzpomínaje Němců, kteří pro neohebnost jazyka svého buď názvosloví cizího, biuí svého velmi špatného, bud zpotvořenélio z názvft francouzských a svých vlastních složeného užívají." — Citáty vesměs vyňaty jsou z Pírd- mluvy. Jan Svatopluk Presl. 795 pod stfll praštiv umíní si na snažení literátorů opovržlivé pohlížeti . . . Ať takový novotohance přiloživ pravici na srdce řekne, že neutvořil sobě nových výrazův! Směle pravím, že není ani jediného spisovatele českého z nového a starého věku, jednajícího o jakémkoli předmětu, který by to opovážil se o sobě tvrditi." Jakož tuto ráznost Preslova vyniká, tak mile dotýká se i skromnost jeho, an ochotně podrobuje se návrhům těch, jimž spis jeho líbiti se nebude, jenli bez předsudku návrhy ty učiněny budou. Presl dal chemii tisknouti pravopisem strany sobě nepříznivé, totiž pravopisem ypsilonistáv ; hlavní pohnutkou ovšem bylo, že prof. Sedláček první díl své Fysiky tím pravopisem vydal a Presl tedy stej- nosti v obou dílech nechtěl rušiti; ovšem tento ústupek jeho jakožto jotisty byl veliký. I při tomto spise přestaneme na výpisu nejdůležitějších statí. Y prvním díle obsažena jest lučba „kopanin neboli prejštěnin,'* druhý díl jedná o lučbě rostlin a živočichův. Ukázkou z části všeobecné prv- ního dílu uvádíme nová slova: polučcniny (sloučeniny), roztok, pohlcení, dmuchavka, rozpustidla, zkoumadla, sytitelnost, stejnomocenstva, uda- vatel (exponent), nerost atd. Nejdůležitější jsou články 17 — 25 o živlo- měrství jednající. Tu zdařilo se Preslovi vytvořiti názvosloví mnohem pohodlnější a kratší, než jest latinské. Latinské má pouze dvě kon- covek: -osHni a 'icurn a stupně mezi nimi znamenány jsou předpo- nami : hypo-, sitb-, hyper-. Presl vyvolil však patero koncovek, jež znamenají „stupeň hojnosti kyseliny" : -naiý^ -itý^ -nj/, -ový^ -élý. Soli označil koncovkou -an (na př. siřičitan, sírkan, siřičňan atd.). Méně zdařil se pokus počeštiti jména všech prvků. *) S nezdarem setkala se i česká označovací soustava (32 — 34), v níž uvedl Presl značky českých jmen prvkových; na př. KOI — kjsličník olova, KVp — kysličník vápenatý, a p. Ohlížímeli se po pramenech, z nichž P. čerpal svou terminologii, dojdeme as těchto výsledků : Některé terminy přeloženy jsou z latiny, na př. příbuznost (affinitas), stejnomocenství (aequivalentia), rozloučení (analysis), dvojuhlan (bicarbonas), těla složená (corpora coroposita) atd. Některé terminy tvořil Presl samostatně nebo kladl známá jména česká, kde Suiadecký položil slovo cizí, na př. plyn, kov, přitažlivost atd., kdežto Sniadecký zůstal při jménech : ř?az, metali, atrakcya a p. Ně- která slova ovšem Presl přímo z polštiny převedl: výbor, rozklad, zá- sada, těla létavá nebo prchavá, teplo utajené, nasycenost, zobojetncní, podvojný, potrojný atd. Koncovky -aw a -ik vydluženy jsou také z polštiny, jakož i koncovky -ičný a -isfi/. Některé významy vyňaty jsou sice z polštiny, ale jsou pro český jazyk upraveny : solík (soliród), vodiče (przewodniky), sloučeniny (pol^czaniny), lučba (liczba). ') Z jeho nových slov zachovala se posud tato: Dusík, draslík, hliník, hořčík, křemík, kyslík, solík, uhlík, vápník, vodík. Neujala se: Karvík (chróm), bořík (boronium^ chaluzík I jód), chazoník (titanium), ďasík (kobalt), duzík (iridium), jermík (mangan^, ladík (cadmium), luník (se- lenium), merotík (baryum), nebesník (uranium), platík (platina), pochvistík (nicolum), ruméník (rhodium), sitaník (arsen), sladík (glycium), solík (chlorium), surmík (stibium), téžík (volfram), voník (osmium), vralík (lithium), vtožík (brom), žestík (molybden), živéník (cerium). 796 A, J, Bernard: Kterak Sedláčkova Fysika a tento první díl Chemie Preslovy při- jaty byly od vlastenců českých, vysvitá nejlépe z posudku Frant. Pa- lackého v Musejníku (1828, díl 2 str. 137): „Zásluhy (spisovatelů) znamenitě ^ se množí povážením, že to první pokus, optiku a chemii v čistém rouše českém přednášeti. Terminologie nová ... ač tu i tam od potomků našich poopravena býti může, vesměs vsak opatrně zvolená^ důsledná i zřetelná jest." Staromilci však Preslovu Chemii nadobro za- vrhovali. To se ho bolestně dotýkalo. „Nemyslete si," píše 10. ledna 1829 Purkyňovi do Vratislavě „že mé živobytí tak klidné, že mé kroky tak jisté. Zoufalost, reptání, rouhání působí tisícero bouří, kterými duch můj zmítán . . . Nicméně jako slunečnice po světlu blahodárném se točíme, živobytí, jmění, čest nasazujeme; a jaký to ples, jaká to rozkoš, když cetku nějakou na jevo jsme vypravili. Ani nejstatnější rek římský tak nevítězoslavil. My jako lidé v bajce zestromělí, plní citů, dobrovolí a horlivosti čekáme, kdo by ovoce snah našich česal a požíval ; však i ten nemá odměnu očekávanou, protože nejlepší květ se vyřezává a tak celý vzrůst se hubí Zmužilost, jednota a ctnota toliko nám by mohla pomoci. Však nevšímavost a rozmazanost, roztržky a rozbroj, temnost a zištnost nás psují." ') Pranepatrný odbyt zavinil, že Sedláček ustal od dalšího vydávání své Fysiky a dílu třetího ani čtvrtého již nevypravil. Nebyli tedy ani Sedláček ani Presl tak šťastni jako polský jejich druh Sniadecký, jemuž ze všech stran dostalo se za spisy jeho uznání a vyznamenání, — kdežto namáhavější práce českých spisovatelů nebyly oceněny ani od vlastních rodákův. Teprve po sedmi letech (r. 1835) Preslovi dopřáno, že mohl druhý díl své Lučby vydati nákladem Vácslava Špinky, jenž řídil tehdy arcibiskupskou knihtiskárnu. Úprava tohoto druhého dílu (obsahujícího 318 stránek) valně liší se od úpravy dílu prvního: v sedmi letech oněch zvítězil již nový směr v české literatuře, a většina spisů tiskla se již latinkou, jíž vyšlo i dílo Preslovo. Druhé toto oddělení není tak významné pro rozvoj literatury české a pro českou terminologii jako díl první. Preslovi bylo tvořiti namnoze jen přídavná jména ze jmen již obvyklých a známých. Vedle úsudku prof. dr. Vojt. Šafaříka*) jest tento druhý díl Preslovy Chemie spis „na tu dobu dosti nedoko- nalý," neboť tehdy „již od několika let Liebig a Wóhler účinkovali, jmenovitě už byli uveřejnili klasickou práci svou o silici hořkoman- dlové" — avšak, dokládá týž soudce „in magnis voluisse sat est." Sluší ovšem v paměti podržeti Preslovu předmluvu při prvním díle, že nejsa odborníkem, práci takovou jen z ochoty na svá bedra vzal, jakož i to, že odřeknuv se všeliké odměny, sám při ní ještě oběti hmotné přinášel na oltář vlasti. Významně napsal Sedláček v úvodu k své Fy- sice: „('ím více překážek a těžkostí se namítá, tím více zmužilost (vlastence) roste, a byť i klesl a v naději jsa oklamán žádoucího dobra nenalezl, těší se tím vědomím, že potomstvo alespoň celého národu ') Viz Světozor 1887, str. 643, sloupec 3. ') Chemickť! Listy, 4. ročník, 188(). Jan Svatopluk Presl, 797 jako již pokaženého a odrodilého nezatratí, néhrž mnoho hodných synů vlasti počítati a oslavovati bude." Preslovo dílo stalo se úhelným kamenem všech dalších chemických spisů českých ; v jeho šlépějích brali se Amerling, Kodym, Lambl, Ša- fařík a chemikové čeští doby naší, kteří spisy svými proklestili si dráhu i za hranice. VyznáváC dr. V. Šafařík: „Čtení Preslovy Chemie vzbudilo ve mně první poloděťský interes v nauce chemické a touhu po zabývání se jí, jež oživována byla spisy a osobním vlivem Amor- lingovým." Keliqaiae Haenkeaaao (1826). HospodáHká ipolefinost (1829—1830). Rodák Chřípský dr. Tadeáš Haenke, ') žák proslaveného Mikana a nadaný i pilný spisovatel botanický, provázel roku 1789 výpravu vědeckou, již vláda španělská pod správou Malaspinovou do Ameriky vyslala. V Americe pilně botanisoval, pozorování astronomická i fysická prováděl a vedle toho velmi pilně sbíral všeliké přírodniny i předměty ethnologické. Roku 17ÍJ6 zvolil si za byt Cochobambu v Bolivii, kdež i r. 1S17 život dokonal. V červnu r. 1819 dostalo se výboru Musea Českého zprávy, že z dvanácti beden s rostlinami, lasturami a ethno- graťickými předměty, jež Haenke již r. 1795 do Evropy poslal, ještč sedm složeno jest v Hamburce. Prostřednictvím nejvyššího purkrabí koupeny předměty ty od obchodního domu v Hajdě za 655 zl. c. m., a bedny r. 1821 šťastně dopraveny do Prahy. Avšak předměty byly již z valné části porušeny. S prof. Steinmannem, prof. Tauschera a prof. Zippem prohledl hrabě Kašpar Šternberk rostliny, a ježto mnohé z nich do té doby ještě po- psány nebyly, učinili v sezení prozatímného ředitelství musejního návrh, aby vzácné a dosud nepopsané rostliny Haenkovy zobrazeny i popsány byly v díle, jež by Museum nákladem svým vydalo, říávrh ten přijat a redakce svěřena Karlu Boř. Preslovi. R. 1825 vydány Reliqiiiac Ilaenkaanac^) ozdobené rytinami velmi úhlednými a pečlivé provedenými ; výtečnou předmluvu k dílu tomu napsal sám hrabě Kašpar ze Šternberka a připojil i životopis Haenkův. Leč odběratelů bylo poskrovnu a náklad veliký; tím stalo se. ^e vydán pouze první svazek a ze druhého svazku pouze dva sešity. AČ dokon- čeno nebylo, jest dílo toto trvalým a vzácným památníkem vědecké činnosti našeho Musea. Jednotlivé řády zpracovali botanikové té doby nejproslulejší a tím dodali trvalé hodnoty dílu tomu. Z českých botanikův účastnili se : F. M. Opic, dr. Karel Presl, jenž valnou částku celého díla zpracoval, a dr. Jan Presl, jenž zpracoval řád rostlin Tacaceae a řád trav; spolu s bratrem obádali rostliny šáchorovité. Vedle Musea utěšenou rozvíjela činnost i vlastenecká hospodářská společnost již r. 1770 založená. K poučení rolníků vydávala sice již ') Životopis Haenkův podán v Lotosu II. roČ., v Živě I. roč., oba od dr. Weitenwebra, v Kobrově Nauč. slovníku, III. díl str. 57L ') Seu descriptiones et icones plantarum, quas in America meridionali et bo- reali, in insulis Philippinis et Marianis coUegit Tad. Haenke. OSVÉTA 1891. 9. 51 798 J P^lcl: od počátku kalendáře a časopisy české, ale poněvadž to byly namnoze překlady z němčiny a druhdy dosti chatrné a nezáživné, nedocházely nijakého ohlasu u rolnictva českého, pro něž byly psány. 11. 1823 stal se i náš Presl skutečným údem této společnosti a členem komise rozsuzující o spisech, jež cenou hospodářské společnosti měly býti po- ctěny. V tomto úřadě svém vybízel Presl Marka, aby „vyhotovil" ná- rodní knihu hospodářskou neb alespoň „předělal*' Beckerovou známou knihu ^) „na českou zemi;" nabízel se, že mu rád opatří i všecky po- můcky,^) jichž by se mu nedostávalo; ale Marek se do práce té ne- pustil. Zdali vůbec cena některému spisovateli byla přiřčena, vyzkou- mati nám se nepodařilo, jakož ani vypátrati jsme nemohli, jaká byla další činnost Preslova v hospodářské společnosti. (Pokračování.) Jeseň. Od Josefa Pelcla. ýden pobytu v rodné dědině rychle minul. Zítra jest mi odejeti. Stanul jsem na hřbitově podívat se ještě jednou na otcův rov. Povadlá tráva chvěla se větrem, spadlé, svraštělé listi se v ní převalovalo. Mrazivý vítr bouřil v haluzích břízek a lip u hřbi- tovní zdi a divoce, mocně se hnal kamsi v šerou, mlhavou dálku. Úzkostlivě třepetalo se listí na haluzích zbylé. Modravý dým, jenž na poli kdesi ze zámezí nesměle vystoupil, mžikem byl napaden; křivil se, uhýbal se, zápasil; ale krátkou dobu, a podlehl, v chumáčích po polích se převalil, mžikem byl rozsápán a rozvát. Beze sledu zmizel. Stádo krav nahoře, na nezoraném strništi, sestrkovalo hlavy a nepáslo se. Slunce rozlévalo se po zdech, planulo v oknech, bloudilo po křížích, ale neusmívalo se a nehřálo. Stíny honily se po polích. „Že jsi se toho všeho nedočkal, jakou byl bys měl radost," loučil jsem se se zemřelým. „Zvolna mi plynuli dnové v stálých zá- pasech. Poklesávala již hlava, kalíval se zrak. Tys strasti se mnou sdílel, o mne jsi se bál. Ale nedočkal jsi se mého vítězství nade všemi překážkami. Jak bys se byl se mnou nyní radoval ! Všecko, co mému štěstí v cestu se stavělo, jsem překonal — — Šťastná approbace, doktorský diplom, hezké místo, úspěch hned na počátku : slovem, štěstí se na mne rozesmálo. A na konec i tam v bohatém domě, jenž bílým průčelím z prořídlého, žloutnoucího sadu vystupuje, i tam mne za syna přijali, pocelovali. Kouzelný sen mých mladých let se vyplnil, milo- vaná, spanilá Klára bude mou ženou." Blahem i hrdostí vlnila se mi prsa. Se hřbitova rozloženého kolem kostelíku, jenž nade vsí na vršku stál, rozhlédl jsem se po známém. ') Jungra. ílistorie str. 457, i\ 1178. *Ó Dopis Jungmanna k Markovi, 17. února 1829 (Musejník 1883). Jeseň. 799 rodném kraji. Tam v právo, na šerém obzoru v mlhách a oblacích mohutný Praděd. Pak v šírý kruh rozstoupen, s čelem do nebes hrdé vzpjatým, trojí zamodralý horský val, s dědinami a městy po svahu jak bílými, drobnými skvrnami. A odtamtud až sem kolemkol rozlehlé, tiché lesy, nad nimiž krabuj lehce krouží anebo vrána, těžce s větrem zápolíc přeletuje. Tu i tam nad vrcholy lesů vypíná se štíhlá kostelní věž, tam v předu Jedle, tamo červené báně Zábřežské — — Vše, vše tak známo a milo! Jak těžko se nyní rozloučiti! Jak ujdou mi dni, jež mi bude prožiti bez Kláry ! — Jaké štěstí však, jaké blaho čeká mne pak, po nedlouhém rozloučení ! Cítím, že jsem nejšťastnějším Člověkem, a vesele sestupuji se hřbitova aleji do vsi prožit blažený večer na rozloučenou u Kláry a jejích rodičů. Dole úzkým úvalem táhne se dědina, do dálky, až k lesu. Na- žloutlými zahradami prošedávají nízké chalupy, bělají se dlouhé zdi statků, kejno holubů snáší se nad nimi, posedá po střechách a zase poletuje. A tam za dědinou veliký čtverhran budov, tam ona! Procházím dědinou. Yšickni se ke mně mile a uctivě chovají. Jak živě si představuji Kláru! Její ladnou hlavinku panensky něžných lící a milých, dobrých očí. Život leží přede mnou jak nepře- hledný oceán, na jehož modrých, klidných vlnách v nedohlednou dáli tisíceronásobně se obráží jasné slunce. „Pavle — Pavle — och, och!" Ohlednu se. Na malé zahrádce u krajní chalupy stojí stará teta Halová, o hůlku opřena. Levicí slabě mi kývá. Černá sukně jí větrem kol nohou divoce poletuje. „Pro Pána svatého — Bože, Bože!" zabědovala cípem tmavého šátku oči si utírajíc. „Neměj mi za zlé, již jsem tě ani nepoznala Ach, tak jsem již opuštěna, sotva na práh dolezu." Zavadil jsem okem o její modré, svraštělé rty a pohaslé oči. ^A jíst nesmím nic. Kdy bych lžíci něčeho snědla, nemohu dýchat." Záducha, as t hni a nervosum, myslil jsem, nese se k čivu bloud i - vému, z toho křeč vláken průdušinkových, výměna vzduchu v plících stížená, léku není. Již vyslechl jsem tento týden její nářky, trpělivě vyslechl, jí politoval, soustrast jí projevil i radu dal. „Och, nic se mi nepolepšilo," zavrtěla nyní hlavou, „jaké pak léky — tratím se vůčihledě." Není pomoci, myslím. Byla jste mlada a zdráva, užila jste přece života. Přišel čas zemřít. I já jsem mlád, žiji, žiji — také dožiji, ale do té chvíle ještě dlouho, dlouho! . . . „Když přede žněmi v Jedli svatá misie byla, tak bych byla ráda šla, inu tak,^ spínala uvadlé ruce, „až srdce se mi třáslo; nebylo, nebylo možno. — Až potom jeden misionář přišel sem a vyzpovídal ty nemožné." „Jaké nemožné?" „Bylo nás kolik. Boček na stránce má také záduch, zdola asi tři ženské — však dvě jsou již nebožky — a Fabin, a stará Češka, 51* 800 J' Pelcl: a kolik nás bylo — — A mne letos Pán Bůh navštívil, nž ti myslím, milý brachu, jakživa — jakživa nebudu na jahody chodit." Znovu se rozplakala. Pamatuji se na doby, kdy řasto bývala u nás, řasto přinášela mi z lesa jahody ve velikém, počernalém plecháčku, červené, šCavnaté, vonné jahody. Ah rozkoš! Z plné hrsti jsem je jídal, sedě na pro- hřátém kameni před domem a oka nespouštěje s velikého, hrdého ko- houta, jenž hrozivě lalokem házel a široce rozevřeným okem mne strašil. Zlaté paprsky sluneční tiše planou hustou zelení mohutné lípy u domu. Neviditelné včelky a mušky kdesi nad hlavou ospale bzučí, moucha s duhovými křídly míhá se vzduchem. Hlasy cvrčků zmírají kdesi na mezích, stopených v zářící jasno, mez-i vlnícími se zlatými klasy. Yétřík lehký odkudsi zavane, počechrá teplou perutí mé vlasy, bílé jako len. Na střeše prohnuté vrkají a zobkují se holubi, vlaštovky s hlasným štěbotem vesele poletují. Všude zpěv, vůně. Teta stojí přede mnou, usmívá se a střídavě hned na mne, hned kamsi do cesty, do dédiny se zadívá. Tehdy, za svobody, vesnickou kráskou byla. Jak rád jsem ji dětskýma ručkama brával kolem krku a líbával na plné, krásně zardélé líce. Když mi později po letech zralá broskev na oči přišla, upamatovala mě na líce její sytou rudostí, planoucí na prožloutle bílé slupce. Hle, i její líce bylo tak jemně přidrsnčlé, jako slupka broskví. Usmívala se a mezi plnýma rtoma blýskala se jí řada zdravých, bělounkých zubů. Její černé oči pozvednou se, popatří, a cos v těch černých panenkách hoří, plane, i v srdci hřeje. Hledí hned na mne, hned do vsi. A najednou zardí se, i čelo se jí krví zalévá. Poskočí, laškuje se mnou, v náruč mne bére. Zdvíhá mě plnýma rukama v kra- tičkých, bílých rukávech, zdvíhá mě do výše, nahýbá plnolící hlavu; i květovaný šátek jí s vlasů do zadu spadne. A náhle po špičkách Frantík Hálů přichází do dvora, mladý, statný jonák, přichází až těsné za ni, své dlaně jí na oči klade a její hlavu k sobČ tiskne. Proč se ona jen tak vzpírá? Proč se tak vesele směje? Proč nevolá o pomoc? Hádá toho, onoho, jen na jeho jméno nepřipadne. A jak dlouho pak spolu pod starou naší lipou stojí, za ruce se drží, usmívají se . . . „Pán Bůh a všichni andělé," zahovoří nyní zase teta ze snění mě vytrhujíc, „mají radost nad takovým hezkým párem. Jak vám to 8 Klárinkou sluší ! Kdykolivěk ji vídám v kostele, modlívám se za vás obu. Tomu bude teď, troufám — kolik pak, dvacet a pět, asi dvacet a sedm let, neumím to již ani spočíst, — dvacet a sedm let, kdy my jsme 8 mým nebožtíkem tak byli, jako ted vy. A jednou v neděli po požehnání, když jsme byli již svoji a já chovala prvního chlapce, tak sedíme s nebožtíkem na zahradě. A tehdy i vždycky, však víš, my tuze se měli rádi. Jak sedíme a na pole hledíme, a na lesy, on po- vídá : Madlenko, tak je mi těžko u srdce, když pomyslím, že jeden z nás dříve umře. Který tu zůstane, jak mu bude teskno — — Tak povídal, a vidíš, kdo tu zůstal." Och, myslím, tolik let! Za ta léta mé mládí zašlo, zašlo jako krátký sen. Půl mého života uplynulo . . . „Brzy on chudák odtud se odebral. Sama jsem byla se třemi malými dětmi, sama na všecko. Dlouho mi Pán Bůh zdraví popřával. Jeseň. 801 Byla jsem mlada, tělo zdravé a silné, den ke dni zdravější, silnější. Myslívala jsem : buď Pán Bůh pochválen, alespoň ve zdraví života užiju. A stále práce plné ruce, v hlavě plno starostí. Tu třeba na louce strouhu vykopati, tu střechu šindelem pospraviti; bylo setí, byly žně, mlátili jsme. Bylo na to všecko mysliti a starati se, nebylo času, než jen chvilku v nedělí, k němu chudákovi na hřbitov zajíti, a u něho se pomodliti. Byly starosti a soužení. A najednou jaksi sila mě opouští, život se ode mne stěhuje. Potajmu, nic neviděti, ale on sbírá se, tratí se, všady, ve dne v noci. Rád bys ho držel a nemůžeš. V noci ležíš, nespíš, vichora venku naříká, haluze bijou do střechy. Otevřeš oČi — svatá Panno, on, můj nebožtík, tam ve dveřích stojí a ze tmy hledí mrtvýma očima — — " Ne, u mne není ještě tak, myslil jsem. Ale přijde čas, přijde . . . Ne bez pohnutí zahleděl jsem se na tetu, jež znovu se rozplakala. JJto mi jí, opravdu líto. Jaký jsem to necita, ani nepomyslil jsem, jak se ona trápí. To zajisté hrozno, státi nad hrobem ! „Za dne se mi ulevuje, není ještě tak zle — ale jak slunéčko zajde, — och, otče nebeský — !" Nebylo do té chvíle daleko. Rozhlédnuv se úvalem, po jehož obou stráních se dědina táhla, před vichry a vánicemi v závětří schou- lena, viděl jsem kotlinou na západ otevřenou, jak lesy hučící a vichrem zmítané kladou dlouhé stíny na pole zasmušilá a opuštěná. „Tak bych ti ráda hoře svoje vypověděla, jak mi je u srdce těžko. Nic mi to nevymlouvej, nic — nic," potřásala hlavou. „To již já také všecko rozmyslila. Jak pak neumřu? Už mne zaopatřili, už přišli sousedé a známí se mnou naposledy se rozloučit — už nebudu živa na světě." Nový příval větru ji vyrušil. Žluté listí válelo se po cestě. Pták jakýsi zpozdiv se, bystře letí, větrem se strany napadán, za ostatní družinou, jež za lesy na zasmušilém obzoru jak drobná zrnka maková v nakupených mracích tone. Odkudsi zanesl sem vítr zvuk vrzajících pluhových koleček, jež vracela se z denní práce domů. „Nebudu již na světě, nastal můj čas ... A co zde já, již tu nejsem nic platná, nepatřím než do hrobu. Starý člověk jest jen za obtíž. On má svůj rozum, a mladí mají svůj rozum. Onehdy jsem ne- věstě přála, jak by co měla jako dobrá hospodyně začíti. Troufášli, co jsem se pak naplakala? Oni si na ležení hodnou dobu šuškali, a já jen tam na lůžku ruce spínám. Povídala jsem synovi — kdy pak to bylo, někdy z jara, — povídám Vendelínovi : ,Vendelíne, kdy bys do Protinova len nesel, nikdy se tam nedařil.* Inu, bylo po jeho. Co bývalo, po tom nic. Všude nové pořádky. Já si to tuze často rozmýšlím, jak ten svět chodí. A nic neváží si starých časův, a tenkrát bylo přece jen jinak. To už není, co bývalo. Byla jsem malé děvčátko, jen tak od země, šla jsem po prvé s tatíčkem přes pole do Jedle na pouť. Jdeme, jdeme, oni mne vedou za ručičku. A když tamhle na Hejnici přijdeme, tak mě již nožky bolí, a tak se mi zdá cesta hrozně dlouhá. A tam s vrchu viděti nejen naši dědinu, ale i ještě jakési jiné za lesy. A hned se mi tak zastesklo po matičce a hlasitě jsem se rozjdukala. A tatírck povídají: ,Nožky bolí, Madlenko, nožky? Tatíček tě v náručí ponesou.* 802 J' P^^cl: Měli, dobře si pamatuju, na sobě soukenný kabát, jak tehdy nosili. .Ten jsem měl na svatbu/ říkávali, ,ten bude trvat až do hrobu/ — Již všecko pominulo, všecko. Třeba odevzdati se do vůle Boží, sečetl dni života. Ale jak tam předstoupíme před jasnou tvář Jeho? Jak tam s námi bude? Jak tam bude? Odpustili nám On všecka naše provi- něni? Krev za nás prolil, smrť podstoupil, a my z hříchu do hříchu jdeme ..." Tázavě na mne pohlížela těžko pozvedajíc levici. Čím pak ji potěšiti? Stydím se nějakou hloupost říci — — A já, což, budu chytřejší, dobře budu žíti, dle zásad ... A hle, již dlouho stojím, třeba jíti, čekají mě. I krásný život mě čeká. Svatba z jara, a život s Klárou v tichém pohorském městečku. To vše přijde teď a pak te- prve — — Nač o tom rozvažovati ? Nač kaliti sobě jistou naději ve- likého štěstí, radost ze života? — Ale v nitru mém přece stín se roz- ložil, jako by tam tmavá, nedohledná propast se otvírala. Nový, posud nepoznaný cit hrozné prázdnoty, temný, skličující dojem něčeho ne- odvratného stiskl mi srdce. Mimovolně ohlížím se zpět na hřbitov. Vítr hučí, po nebi ženou se rozervané mraky. Dlouhá kostelní okna žhavě planou rudými červánky, i báň na věži plane a křížek na ní vysoko pod tmavým nebem svítí. „Jak tam s námi bude?" běduje teta dále. „Tu člověk pracoval, od rána do noci, sháněl na daně, na sůl. a aby zbylo alespoň na pohřeb. A náhle dokonal věk života. Přijmeli nás On milostivě? ..." Ne, nemožno mi déle zůstati. Rozloučím se s ní. Listí valem se stromů padalo. I okna chalup zlatorudou záři se vzňala, jak by tam žár ohně byl utajen. Černými bezlistými haluzemi rozlévá se nachová záře, že nezdály se ani o poslední listí oloupeny, ale zality mladými, nadějnými pupeny. Rozloučili jsme se. „Ty zítra již odjedeš?" „Zítra." „Dalekoli?" Jmenoval jsem okresní městečko pod Hostýnem, kde jsem se mi- nulou zimu usadil a praxi zahájil. „Tak dej ti Bůh štěstí — a spolu, s Klárinkou, abyste dlouho živi byli v radostech. Já již na vaši svatbu nepůjdu." „Proč byste nešla — z jara bude jistě." „Do jara — "a teta zamávala rukou. A zvolna své zakalené zraky od země pozvednuvši, dlouho mi patřila do očí. „Tak již — tak naposledy — — "a stiskla mi ruce. Jak zahradou do chalupy se vracela, listí hustým, pestrým li- javcem neslo se po větru, že ztrácela se skoro mým očím. Vítr její sukni rval a nadouval jako plachtu lodi, jež z přístavu vyjíždí na šíré, neznámé moře. Postál jsem ještě v zamýšlení. Slyším tlukot svého srdce, zdá se mi, že v něm něco se vzpříČilo a nechce se poddati. A najednou vlna od srdce se zdvíhající stoupá výš a výše, až do hrdla, jež jako by někdo stahoval. JeseU, 803 Vyjdu na cestu. Hle, z daleka již vidím svoji Kláru. I ona mě poznává, nahoře se zastavuje a kyne mi rukou. Jako v mlze ji vidím tak šťastnou, tak rozkošnou. Lehce chvěje se jí péro na klobouce, vftr opírá se jí do šatů, je viděti těsné při- léhající botky na bystrých nožkách. Tělo její zdraví, mladost, lepý soulad. Z jasných ocí září vědomi vlastní krásy a srdečná láska. Zaradoval jsem se a pospíšil nahoru. Ze znělek Aug. E. ICužika. Epištola. Ě O nevím, nevím, kterak v duši tvoji bych nalil dosti oleje, by vzplála v ní láska jako lampa věčně stálá k těm ideálům, jež tě s nebem pojí. Nic sily nedá v života ti boji, než ona láska. Kdy by duše bála se jíti v před, kde plamen pouště sálá, tvůj ideál jak ledovec tam stojí. A pozvedá své chladné, klidné témě, jež ohněm nebes bez konce se svítí výš, stále výše nade všední žití. Nechť slepci nezři ho, nechť mraky temně jej zakryjí, Bůh za mrakem jej hlídá, a lepším budoucím jej v dostup vydá. Večer. r O soumračná ty chvíle bezehlesá, kdy vzpomínka jak tichá lampa budí se náhle v lidské, dumou stmělé hrudi a s mrtvými tam hrobnim svitem plesá! Klid sešel na zem, vstoupil na nebesa, klid tam, kde srdce nelásky led studí, a rosa v poušť, jež v samotě se trudí, a útěcha, kde živý k hrobům klesá. Pod večer mocnou žertvou k Pánu světů se vznítí naše touhy, odříkání, modlitba lidí — ušlapaných květů. 80 i^ ^^ enéleJc Aug. E. Muiika. A 8 háry jako odpovědi Boha a slova tcchy, smíru, slitování se ozve zvonů nekonečná sloha. Matčin nebeklič. Jak od prabáby své jej podédila — té praděd zas jej koupil dárkem lásky - má matka, v cele bezpočetné vrásky, a hlava již tak schýlená a bílá se modlila v něm, v ony listy vpila se mnohá slza, světlé dětské vlásky tam rosíc, jako v poli mladé klásky by hojná sprcha z jara porosila. Jsou žluté, zvetŠelé ty křehké blány, a mrtvy oěi, které četly na nich, a modlitby jsou nivcč rozevlány. Leč jako hvězda hyne v svitech ranních, s mým životem tak modlitba mé matky se stále mísí v míru úsměv sladký. V tom starém chrámě . . . ^dy zái^adu zář na pruh úzký slitá plá za Hradčany nad večera tůně, to jak by krev tam plála ve koruně, již návrší kol Praze v skráně vplítá. Tam majestátem kamenných rouch krytá spí mrtvá sláva na svaleném trůně, a s prachem rozpadá se v hrobu lůně v tom starém chrámě u svatého Víta. Tam stíny světců, králů šerem chodí tam erby pukají tak smutně, zvolna, a dumy táhnou oiíuštěnou lodí. í\ad mrtvých králů nové neuvítá, modlitba mrtvých za mrtvé zní bolná v tom starém chrámě u svatého Víta. K, Klosternumn: Ze svéta lesních samot 805 Ze světa lesních samot. VypraTiije Karel Klostermann. (PokraCorAnf.) otva Bůh den dal, přišla zas. Nemocný trpěl strašněf při úplném (íí^^«)^védomí ; nic bolestem v zlomených údech úlevy nedalo. Jizba ^^^^ pořád byla plna, všichni soudruzi i ženy jejich navštívit ho přišli. — „Umřít musím/ bědoval na lůžku svém, „umírám, smrt cítím ... a kněz nejde." V poledne kněz přišel i s třemi muži, kteří pron se vydali. Pozdě v noci do Rehberka doŠli, časně ráno s ním společně vypravili se. Nebyli by došli, kdy by na štěstí Máderští už půl cesty do Ptirst- linka nebyli prorazili, protože v pile bylo potřebí klad, jichž po svátcích dovážeti hodlali. Z Mádru do Rehberka cesta přec už byla schůdnější, ač místy hlubokými závějemi zanesena. Když ráno vyšli, pohoda se změnila; vlažný vítr od jihu jim do obličejů vál, na jižním nebi kupily se mraky. Mlčky, s tělem Páně pod pláštěm bral se s nimi kněz, mlaďoučký, krátce před tím časem vy- svěcený, vysoký, štíhlý, jiného světa dítě. Bylo jim ho líto, báli se, že té cesty nesnese; hledali proň povoz, ale nenašli. „Bude táti," tvrdili sedláci, „dobytek i sáně v závějích uvíznou." Musili se vydati pěšky. Cesta bez konce, a vrchu dolů, zase do vrchu; sníh pod no- hama povoloval, v hrudách na podešvy se lepil. „Je mu zle, pane pá- tere," pobízeli, „tuze je mu zle, sotva na živu ho zastanem." Rychleji, rychleji ucházeli, co síly stačily; ubohému mladému knězi studený pot strachem vyvstával, když pom)'3lil, že by pozdě s útěchou přijíti mohl. Bylo vidět, že k Všemohoucímu se modlil, aby mu dal sílu, aby měl slitování 8 nešťastným trpitelem, který tak toužebně ho očekával. Už byli za Mádrem uprostřed černého lesa, který obzor jim uza- víral ; zde byla chůze lepší, protože stromy před větrem chránily. Po- slední hodina však byla nejhorší ; cesta neprorazena, kněz na obručích choditi neuměl, pod ním sníh se bořil, že přes pás zapadal. Museli ho vzíti mezi sebe, téměř ho unášeti. Konečně přišli. „Je živ?" volali na jakousi ženu, která, spatřivši je z daleka, vstříc se jim brala. „Živ! živ!" odpověděla, „ale sotva hodinu vydrží; chrlí krev." Vstoupili do ubohého příbytku. Matýsek skoro umíraje obrátil ke knězi oČi ; takové nebeské štěstí v tom pohledu, že kdo viděl, do smrti nezapomene. Takový ubožák, jeho celý život jedno strádání, bez konce lopota, dření a práce, ale šťastné umírá. Raněný vyzpovídal se, přijal tělo Páně, a klid duši se vrátil ; za dvě hodiny skonal. Venku se rozprostřelo šero. Luzný i Marberk zmizely v černých oblacích, o stráně Plattenhausenu odrazil se příboj mraků, na planinu Pttrstlinskou se převalil. Zaskučel vítr jako teplý fóhn Alpský, setřásl 806 A'. Klostermann: se stromů hustý sníh, který větve kryl i rozčechrauou chvoj. Vlažné kapky deště padaly na snih s účinkem kapek roztavšiho olova. Revírník, který k sobe pozval mladého kněze, když povinnosti úřadu svého zadost byl učinil, obrátil se k hosti svému: „Nelze vám odejíti, pane pátere, ani do Mádru byste nedošel ; za dvě hodiny snih tak bude rozmočen, že v té ledové kaši byste utonul." „Mne jen o jedno běží," odvěce kněz, — „náš pan farář je sta- řičký, kdy by jinde něco se udalo — ** „Nic naplat, kdy by mor v široširé vaší osadě vypukl, nemůžete odsud ; buďte rád, že jste se sem dostal. Zdá se, že Bůh sám chtěl, aby nezemřel onen chudák bez vaší útěchy." Rozhovořili se pak o slastech duchovní správy v těchto nelítostných horách ; Rehberský pan kaplan ovšem mnoho zkušeností neměl, avšak i ta trocha postačila, by mladou paní poděsil. Lid je v celku hodný a dobrácký, při tom však surový, nevzdělaný, plný nesmyslných pověr a divných názorů mravních. „Tací jsou lidé," pokračoval kaplan, „ale horší je příroda, ta tu slitování nezná. V opuštěnosti žijeme na faře, bez společnosti du- ševně a vzděláním nám rovné ; to ducha moří. Pak ven v zimě v létě, za vedra slunečního, za deště a mrazu do špinavých děr plných ne- čistoty a nákazy. Nevím, jakým divem náš pan farář tu žije plných čtyřicet let, ale u něho už přes dvacet kaplanů se vystřídalo, z nichž tři v mladém věku umřeli ; ostatní žádali pryč, ježto buď námaha jim zdraví podvrátila, buď odloučenost, samota duši zkázou hrozila. Kněz je člověk jako jiný, na to se tak rádo zapomíná. Pak často tvrdý, nemilosrdný ortel se pronáší, a nikdo neví, jaké bouře, jaké boje" ubohé srdce přestálo." Samota duši zkázou hrozila! Příručímu nebylo jaksi volno při slovech těch, hlava na prsa se sklonila, oči na podlahu se zahleděly. Mladá panička se zachvěla, ta slova divně se jí dotkla, ani nevě- děla, proč. „Zkázu na duši?" tiše se ptala — „a vy?" Pohledl na ni přísným a přec laskavým okem: „U nás je zří- kání," odtušil klidně, pln pokory. — Nebyl radostný onen boží hod vánoční ; v srdcích bylo smutno, pochmurno jako v přírodě. Jinde lidé se veselí u teplého krbu, na- rození Páně v milionech srdcí dochází ohlasu; zde příroda v zimě radovati se nedá, buď upne člověka do čtyř stěn příbytku, k úplné nečinnosti ho odsuzujíc, buď, aby co zmeškal dohonil, do úmorné lo- poty ho žene, všeliká osidla životu i zdraví kladouc. Veselost jest dcera práce s oddechem se střídající; aby se jí dařilo, třeba pospo- litosti a sdružení. Ráje o idylické samotě zrodila se v mozku básníků, lidí rozkošemi přesycených nebo namáháním unavených. V noci obrátil se vítr, od západu vál ; déšC proměnil se v drobný sníh; šero zas jako počátkem zimy. Dobře bylo, že utuhlý mokrem sníh pevně ležel, jinak by metelice všecky cesty byla zasypala, všecku práci lidskou byla zničila. „Není možná, pane pátere, nelze vám se vydati," pravil revírník, když kněz k odchodu se chystal. Padající sníh nedá prozříti, stopy Zt světa lesních samot. 807 zavívá; neomylně byste zbloudil, tím spíše, ježto sotva kdo z tlrevo- rubců by s vámi šel. Budeli zítra jen trochu pohoda, odvezou zvéčnelého bez toho k vám a pak půjdou všichni ho doprovodit; vyšlapou cestu, lehko se vám půjde. Nezbývá nic jiného, už námi musíte vzíti zavděk.'* Kaplan nahlédl, že nezbývá než oddati se do vyšší vůle. Druhého dne bylo jakž takž. Burácel sice vítr vlhký, mrazivý, nesněžilo však, jen chvílemi padaly drobné krupky. „Je to štěstí,'' povídali dřevorubci sborem, i plačící ženy se dosvědčovaly. Ráno, jen svítati počalo, tři z mužů došli si k revírníkovi, žádajíce za dovolení, by směli nebožtíka odvézti k věcnému odpočinku do Kehberka. „Půjdem s ním všichni," pravili, „byl druh náš po mnohá léta; snad dnes ještě, snad zítra se vrátíme, jak Bůh cas dá." A jeden dodal: „Pohody třeba užiti; kdo stojí za zítřek? Jsou případy, že tři, čtyři neděle nebožtík v domě leží, než na hřbitov odvézti ho lze." Revírník ovšem zhola ničeho nenamítal, dosti slyšel o takých případech ; ani slovem se nezmínil o nutné práci, ba přislíbil, že sám pohřbu se súóastní, jak ostatní. Stloukli rakev ze čtyř hrubých prken a dvou prkének ; nemajíce černé barvy, nenatřeli jí, toliko režnou plachtou přikryli a na sáně naložili. Zapřáhli do saní čtyři kravičky, i hnul se průvod, sotva slu- níčko rudou září olemovalo trhané mraky a šedé mlhy k východu spějící. Že však bylo sněhu mnoho a krávy po břicho zapadaly, třeba bylo prorážeti jim cestu lopatami a rýčerai. Vše, co na PQrstlinku žilo, provázelo zvěčnělého na poslední jeho cestě. Některé ženy ovšem, mozi nimi i mladá paní revírníková, jakož i děti, došedše ke kříži asi tisíc kroků za myslivnou směrem k Mádru stojícímu, opět se vrátily, ostatní pojal les, kterým cesta vedla. Tuhá práce i tato poslední pocta, kterou druhu prokazovali. Prorazili kus cesty, odmetli sníh, udupali dráhu, opět za rakev se vrátili ; společně, jednotvárným tónem pronesli modlitbu, sto, dvé stě kroků za rakví kráčeli. Nové závěje. Znova jim bylo ku předu se dáti, znova dráhu raziti. Kdo ví, zda by dopoledne byli přibyli do Mádru, kdy by tamní lidé, zpraveni byvše, že budeli pohoda, pohřební průvod na cestu se vydá, nebyli vstříc jim přišli a cestu upravili. Od té chvíle přišel pořádek do průvodu; po dvou za rakví kráčet nepřestávali. Zeny majíce hlavy zahalené v černé šátky, bradu a ústa pak v bílé, tiše plakaly ; tváře mužů byly nehybné, jak z bronzu vy- řezané. „Chudák JMatýs,'* pravil jakýsi stařec z Madru došlý, „brzy odešel! Ale slávy se mu dostalo, rád ho Pánbůh má ! Pan páter ho doprovází až z Píirstlinku; třeba nebyl v ornáte, ale přec ho provází. Komu z nás se té cti dostane?** Posvědčil druhý, hlavou přikývl: ,,Nu, zasloužil si slávy,'* vece; „mnoho ubožák zkusil, těžké bylo navštívení. Cím se provinil, těžce toho odpykal.** V Mádru průvod ani se nezastavil, teprve v Chynicích trochu si oddechli, něco pojedli; pak dál, dál, s vrchu dolů, zas do vrchu, zas dolů až k průplavu, zas nahoru přes Schátzenwald a Schlosselwald, podle staletého bukového lesa, po němž dnes jen nepatrná zbyla pa- 808 ^- Kloatermann: matka. Ve tří hodiny odpoledne stanuli před Rehberskou farou; starý pan farář, byv jakýmsi hošíkem ze Schlósselwaldu o blížícím se prů- vodu zpraven, v ornáte vstříc jim vycházel. „Pane pátere, pro Ježíšovy rány!^ křičel jakýsi pronikavý ženský hlas, „hned, bez meškání na GrOnberskou huť! Od včerejška tam umírá babička. Velebný pan farář nemohl, musel dnes ráno k starému Wast- lovi na Sekerskou stráň; před hodinkou se vrátil, všecek utrmácen." „Již jdu, již jdu!** vece mladý kněz, vyměniv málo slov s fa- rářem. Průvod z Purstlinka přibylý odebral se do kostela, kde rakev vykropili, co hrobař na rychlo zavolaný vykopal hrob; několik mužů mu pomohlo, aby práce rychleji se vykonala. Již se silně přítmívalo, když žluté hroudy se sypaly s třeskotem na prostou rakev, poslední lůžko ubohého Matýska. Poplakala žena, pokvílely siroty, poznamenal kde kdo křížem čerstvý rov, a ticho za- vládlo na malém hřbitově. Venku, u dveří hřbitovních na kolena do sněhu padla usouzená žena, rukama zalomila. „Co bude ze mne? co z dětí? Můj Bože, proč jsi nás opustil !** Přistoupil k ní revírník. „Upokojte se, matko! Dopíšu knížeti pánu, že manžel váš v jeho službě zahynul; kníže pán vás neopustí!" Ba neopustí! Jdi do širých hvozdů Pošumavských, milý čtenáři; projdi je na všecky strany a ptej se. Krutá je práce, nemilosrdná je příroda, ale není člověka poctivého, jehož by kníže Schwarzenberg v hladu a bídě byl zůstavil, když člověk ten v jeho službách pracoval. Nenamítej, že prostá je povinnost, postarati se o ty, z jicLŽ kdo mo- zolů tyje — ba, poptej se, zda zbohatl kníže z nevlídných hvozdů těch, zda výnosné v nich hospodářství. Pttrstlinští po pohřbu sešli se v hospodě, pohodovali, popili na čest a slávu zvěčnělého Matýska, a ráno, ještě než slunce vyšlo, opět na cestu k domovu všichni pospolu se vydali. Revírník s příručím strá- vili noc na faře; když pan páter se vrátil z Grtinberské huti, oba už spali. Jak byli přišli, tak i s dřevaři svými společně se vrátili. VII. V Ptirstlinku všecko se vrátilo do starých, obvyklých kolejí. íSe Špicberského smyku sjížděly jako dřív, jako by se nic nebylo stalo. Bylo tam živo i hlučno, až poslední kláda, poslední poleno dole se octly. Pak nastalo vláčení trámů do Mádru a k nádržkám, práce k nevypsání těžká, namáhavá. Snad bylo dobře, že pohoda nepotrvala; přišly nové sněhy, nové chumelice, nové tmy a mlhy, které všecku práci přetrhly, k dlouhé nečinnosti odsuzovaly; tak střídaly se doby svízelův i nudy. A jako venku mlha i sluneční svit, déšť i mráz, mrtvé ticho i burácení větru se střídaly, tak i v srdcích těch, jež osud postavil v odlehlé tyto končiny, jinému urvav je světu, bouře touhy s mrtvou střídaly se skleslostí. Zt světa lesních samot, S09 Příručí zase se vrátil k úmyslu svému povznésti, poněkud vzdě- lati prosté děvče, dítko lesů těch. Pohněvali se zase, opět se smířili. Na mladou paní v myslivně opět a opět přicházely černé myšlenky, touha po domově a jiném životě. Masopust! Bože, jak hývalo v Budě- jovicích ! Maminka olskakovala, stužku, květinku připínala, aby Zde- nička byla hezká. Parketovaný sál, samé světlo. — nAž já budu za- hradnicí, salátu ti dám — " jak jí zněl v uších, ten třasák. Hlouposti! vždyť už není tak mladá. — Ale maminku kdy by tu měla, aby jí povídala, jen den kdy by ji tu měla, jen hodinku! Pořád ta stará Nany, která, když nemluví o krávách a vepřích, naplňuje fantasii její nesmyslným povídáním o strašidlech lesních, vzpomínáním na všecky nehody a neštěstí, které po čas jejího života a sto let před jejím na- narozením se udaly v široširých lesích, jak českých tak bavorských. Nemohla si pomoci, hrozná tesknota na ni chodila, tak že plakala, až ji oči pálily. Když pak viděl manžel její uplakané oči, zarosené řasy, neušlo jí, jak velice se rmoutí. Tak dobrý, srdečný, šlechetný byl, a tak krásný v mužné své síle ! Měla ho ráda, ó, velmi ráda, o tom v pochybnostech nebyla. Vzpomněla si na své družky, které před ní se provdaly. Tu byla Stáza Kovárovic — vzala si aktuára. Fuj ! Tenký jako provázek, suchý jako šindel, na lících několik chloupků, které bez ustání přiče- sával. Pak tu byla Márinka Kostečka. Ta udělala štěstí! Dostala troj- násobného domácího pána, tlustého jako sud, ač mu bylo teprve třicet let. Ten člověk patrně odříkával denně od rána do večera litanii : Vepřovou pečeni! Skopovou kýtu! Martinskou husu! Paštiku z husích jater ! vyslyš nás ! Od prázdného žaludku ! — od sklenice čerstvé vody, vysvoboď nás Pane! atd. A což teprve Amálka doktorovic, tak hezké děvče, a takového komedianta si vzala, toho Bečváříka kupce, který myslel, že má ukrutného ducha a samé hlouposti mluvil, jako tlampač o selských veselkách. Jak by jí všecky ty záviděly, kdy by ji viděly po boku jejího manžela, takhle na náměstí pod loubím nebo v městském sadu. To by přec nebyla hříšná pýcha, kdy by se jim pochlubila. To je to! Neníli to k zoufání, že žádná, žádná neví, jak je krásný a statný? Ale ještě něco tou hlavičkou se vrtělo. Příroda nadarmo ncvští- pila v srdce ženám touhu po nunninkování ; nemajíli vlastních dítek, přenášejí mateřskou něžnost na jiné lidi, třebas i na němou tvář. A Zdenička mateřskou starostlivost přenesla na — příručího. Chudák, tak mladý, o celá dvě léta mladší než ona, a tak sám tu, bez matky, která by ho varovala. A měl by toho potřebí! Xeníliž to hrůza, tak nadějný mladík, a spouští se s takovým nevzdělaným děvčetem. Ve dne v noci ji ta myšlenka hnětla; tak ráda by pozdvihla výstražného svého hlasu, jen kdy by se to slušelo. Byla přesvědčena, že by mladík na její slovo dal, tak něžně, tak v pravdě mateřsky by mu domluvila, ftekla to muži svému, ten ale prostě jí odpověděl : „Je to marné, Zde- ničko ; kdy by chtíM poslechnouti, byl by dal na má slova." — Však ona by to jinak s ním uměla, v takových věcech mužští nemají taktu. — Ošklivá holka, ta Katy; nemohla se na ni bez hořkosti podívat. Jak se může ()])ovážiti, taková - ? Řekla jednou svému manželu, že nej- lépe by bylo oženiti Svijanského, aby z těch pout se dostal. Smál se PÍ o -K"- KloHtermann : jí; nač prý by se přírucí ženil, jak by ženu uživil? Ona, že ví o bo- haté nevěstě, tuze bohaté. Na to mnnžel, že příručf vůbec se ženiti nesmí, ženatého líříničího že by žádné panstvo do služby nepřijalo. Hylo jí to s velikým podivením ; prohhisila také, že to jest bezcitnost a ukrutenství; nebylo lze jí to vymluviti. Leden, únor, březen — připlížily se jeden po druhém, stejným líným krokem přešly a zapadly v klín věcnosti. Sněhu pořád více, v březnu ho bylo nejvíce, protože nové spousty napadly a staré se ne- pohnuly; ale ke konci posledního toho měsíce i>řiletěly di\é vichřice. Táhlým zvukem, bez ustání kvílela Meluzina, hučel vítr, praskaly větve setřásajíce husté přikrývky, jimiž oděla je zima. Neslýchané, strašné zvuky vydával les, jichž původ marně bys vyložiti sobě hleděl. Třeskot i praskot i šum, štěkot i vytí, chechtot i nezemských obrovských bytostí láni, ston a pláč. Oteplil se vzduch dlouhým dnem, nastalo dusno. Rozplakala se nebesa a déšC, časem hustý a drobný, pak zase přívalem padající, jal se splakovati s povrchu zemskélio sníh. Tisíce praménků se utvořilo pod ním, hluboké bystřiny, v nichž voda šumně se sbírala, proryly za krátko bílou hladinu. í^.lutým, ječícím proudem uháněla zmohutnělá mladá Otava, břehy s sebou unášejíc; sto kalných potoků do objetí jejího spělo. Kdy by nebylo ranních mrazů, vody ty postačovaly by, aby všecka města podél zlatonosné řeky dočista byla zatopena; ale ranní přítuha spoutává zběsilost jejich a nepřipouští, aby rázem spousty sněhu roztály. Duben je nejhorší měsíc; více ještě než prosinec všecky lidské tvory v domech vězní. Ráno kluzké náledí, odpoledne a večer nesmírná bělavá břečka, voda, kam jen noha stoupá. Na severních polohách tytéž závěje na mnoho metrů hluboké. Kam slunce nevniká, sníh houževnatě se drží, vodu s nebo padající napřed do sebe vssává jako houba, později tvrdne a tuhne tak, že voda po něm stéká jako po kamenných deskách ; v květnu pořád ještě ty závěje ve stínu lesním, ba i v červnu ještě na některých místech se s nimi shledáš. Ale duben minul jako celá zima ; přišel květen a s ním jaro. Vyrážela hustá tráva na výsluní, vyskákaly pupence na všelikém křoví. Teplé vláhy dostavily se a v průvodu jejich rachotil hrom, jehož rány stráně a losy bez konce odrážely. Živo bylo v mysl i vně. Mladý kníže přijel s několika kavalíry na tetřevy a tetřívky. Hajnému nastaly nemalé trampoty; jemu bylo upra- vovati cesty do bezedných močálů, vypátrati stanoviště tokajících ko- houtů, přiváděti pány k ráně. 1 na revírníka a na příručího došlo; ve dne v noci nebylo klidu. Ale, zaplať Pánbůh! duben minul, zima se i)oroučela. Panstvo bylo vo výtečné náladě; za jediný týden po- stříleli pět kohoutů, hajnému diškrece jen pršely. Mladá paní jen zá- řila; práce bylo dost, páni v rayslivně nocovali, v myslivně se pro ně strojilo. Za to, jak dvorní byli ti páni ! Věru, nebyla koketka, ale, kdež narodila se a vyrostla ženská bytost, jíž by srdečko nezabušilo, slyšili: „Tof roztomilá panička, hezoučká, jako růže . . . Škoda jí, že tu v samoto kvete, její místo jinde by bylo." A mladý kníže do- konce dol, manželu jejímu jx) i)atriarchálním spůsobu Schwarzenberském tykaje: ,, Slyšíš, Kořáne, tys poťouchlý ferina — kde pak jsi tu hezkoa Zt světa lesnídi samot 811 ženušku ulovil? Dej si na ni pozor! Ujišťuji tě, že co je lesních v Šu- mavskýcli iivozfiech, žádný takové krásky nemá." Mezi těmi pány šlechtici byl jeden mladý hrabě a ten, ďas ví kterak, vypátral Katy. Neušlo žádnému, Svijanskému ovsem nejméně, že panáček tento, kde jen mohl, otáčel se blíž hajnice, hledě všelikým spůsobem dívku uviděti a s ní promluviti. Všickni démonové žárlivosti probudili se v srdci přírucího, a přec mu nezbývalo než mlčeti, ba kníže ke všemu ještě přidělil jej onomu Šlechtici. Pomysleme si, jak mu bylo, když hrabě následujícím as tenorem k němu mluvil: „Vy, eh, tento, čert holka, samý oheň, eh, eh — z těch očí něco kouká, he . . . Však vy budete vědět, co? Patrně z kamene není, eh, eh . . ." Jednoho rána dokonce hrabě zůstavil tetřevy ostatním a pro- hlásil, že zůstane doma, že ho bolí nohy ; druzí se potutelně smáli, věděliť, jaké ty bolesti byly. Príručí byl přidělen jinému kavalírovi. S jakými city šel na hon, netěžko sobě pomysliti. Pan baron R . . ., jemuž měl býti k ruce, pán už poněkud obstárlý, nemluvil mu sice o Katy, měl však onoho dne čemu říkáme smolu; přišel dvakráte k ráně a po každé se chybil. Osopil se na Svijanského: „Vy jste trulant! tím vy jste vinen! Spíte snad?" — A kníže pán, jemuž baron si stěžoval, že Svijanský mu pušku v čas nepodal, dobral si ho: „Svi- janský, ani bych si byl nepomyslil, žes takový nešika! Jdi střílet babky ! " V mladíkovi všecko vřelo; divé myšlenky v jeho duši se rodily. Připadal si jako bídný otrok, jemuž bezohlední velitelé i srdce z těla vyrvati směli, aniž mohl slova říci. Kdo měl právo ke Katy? Což jí nemiloval, ač ještě předevčírem opak si tvrdil? Zlořečená Katy! Což pohledem svým, řečí očí svých, ono hrabátko přímo k podnikavosti nevyzývala? Ale hrabě mohl věděti, že jest jeho — čí by byla, když krom něho nikoho tu nebylo? Takovým spůsobem po sobě šlapati nedá, aniž dovolí, aby ncjsvětčjsí city jeho byly uráženy. Nejsvčtější city! Tou dobou byl skutečně přesvědčen, že l)yly svaté — ale nebylo tomu dávno, co svědomí jeho jinak je zvalo ; ale to nic nedělá, nyní byly svaté, byly nejsvětější! Pan hrabě je kavalír. Dobře ; ale kavalír je člověk zrovna tak jako on, a nemá práva, rváti mu srdce z těla. Nemá, hrom aby do něho! Však se přesvědčí ještě dnes, a jestli — běda oběma! Skolí ho zítra v lese, kde tak mnohý již s duší se rozloučil — skolí ho jako dravé zvíře, aC cokoli z toho pojde. A ji uškrtí, slotu nehodnou . . . Takové byly jeho myšlenky, když onoho jitra z honby se vracel. Vrátili se; stolovali, hodovali páni, on jim přisluhoval s druhými mysliveckýini, i onomu mladému hraběti, kterého patrně nohy už ne- bolely ; naléval mu sklínku za sklínkou, celé peklo maje v srdci. Slyšel, jak někteří si mladého kavalíra „nevinnými" žerty dobírali. Ten se zubil, tu a tam slůvko prohodil, patrně aby jim pořádné laskominy udělal — jeho tak málo při tom dbali, jako honících psů pod stolem. Ukáže jim, ukáže, i kdy by to pravda nebylo, i kdy by panáček jen tak se chlubil ! Což pak jest se ctí takové věci ve společnosti pře- třásati, jimi se pochlubovati ? 812 ^' Klostermann: K večera došel si na Katy. Vyhýbala se mu, vymykala jako hladká 7mije ; přec na konec v průjezde ji zastavil, za ruku uchopil: „Osobo mizerná, co to s tím hrabátkem děláš?** — „Pusť mne, budu křičet!" — „Nepustím, křič, jak chceš." — „Pust! . .'' — „Jak se ozveš, zabiju tebe i jeho!" — Z jeho očí plál děsivý, hrozivý žár, lekla se ho, po prvé tak ho vidčla. „Zbláznil jsi se?** ptala se tiše, „což pak jsi mi, tři dni jsou tomu, uevypovédél lásky ? Což pak jsi mi neřekl, abych si našla, koho chci?^ — ^Tedy přece?" — Stisknul jí rámě, až bolestí zaúpěla. V tom vycházela z jizby její matka. Odstrčil ji od sebe tak prudce, že bez mála by k zemi byla upadla ; matka vidčla ji vrávorati. „Co se tu dčje, Katy?" — »Nic; to jen tak; myslím že je opilý." Mladík uháněl z hajnice, jako by pekelná smečka v patách ho pronásledovala .... Syrč, pošmurné jitro. Trhané mraky uháněly po nebeské báni ; tma vůkol, na východě sotva lehounce se šeřilo. Chladný větřík šuměl v rozČechraných větvích smrčí. „Tak tedy na Vogelsteinskou nádržku?" tázal se mladý hrabě příručího, který opět přidělen mu byv, do lesa s ním právě vstupoval. „Ano, hraběcí milosti." — „Nu, a co myslíte, bude tam kohout?" — „Sám jsem se nepřesvědčil, ale hajný mne ujistil, viděl ho tam třikrát." — „Eh, eh . . . proč mi tedy nedali hajného s sebou, když ten ho viděl, proč vás, příteli, eh, eh, jak že se jmenujete, tento?" — „Svijanský." — „Ano, ano, Svijanský, eh ... to by mne mrzelo, kdy bychom se vrá- tili s prázdnem. Včerejšek jsem promeškal, k vůli . . eh — " Kdy by byl mladý hrabě viděl pohled, jenž na něm utkvěl, do- jista by mu volno nebylo bývalo v této samotě; ale neviděl ho. „Po- slechněte, tento, eh — hloupé jméno, jak že vám říkají? eh?" — „Svijanský, hraběcí milosti." — „Dobře; poslechněte tedy, eh, Janský, jestli toho kohouta srazím, dostanete desítku. Tak teď víte, dejte si pozor ..." Na opačné od nich straně padla rána ; temně zaduněla, desetkrát ozvěna ji opětovala. „Ti mají štěstí," pravil hrabě; „máme my ještě daleko?" — „Půl hodiny, hraběcí milosti." Šli pořád; trochu poprchávalo. Jehličí smrčků vodou nabobtalé celými proudy je zalilo, kdykoli houštinou se derouce o větev zavadili. Pokud pěšina mlázíni je vodla, hrabě slova nepromluvil ; kryl si obličej rukama, aby ostré jehličí ho nepošlehalo; časem mládenec klestil mu cestu tesákem ; když pak došli jakés mýtiny, kde sníh ještě ležel, za- krý\aje z póla četné vývraty a pahejly, rozvázal zase hrabě: „Eh, vy, kamaráde, čertovo jméno, eh, nemohu si vzpomenouti — " „Však si vzpomeneš, hňupe!" bručel do sebe příručí; chrupání sněhu ovšem zvuk slov přehlušilo — pak nahlas: „Svijanský, hraběcí milosti." — ,,Eh, ano, Sipanský — vy, ferino, tu holku jistě znáte, eh, el), co? — „Kterou holku, hraběcí milosti?" tázal se příručí, tváře se, jako by nevěděl. — „Ale, ale, abyste nevěděl! tu černookou, tuším, hajného že je, eh, však vy ji znáte lépe než já, eh, . . . vy jste tu 8 ní celý rok, a tento, upejpavá není, ani tvrdého srdce . . . Poví- dejte mi o ní, jak pak vy . . ." — Příručí, který tajeným vztekeu) se chvěl, jemuž nejednou se už zachtělo ponořiti tesák ve hrudi sou- í^e svita lesních samot 313 pere svého, přerašil tomuto další výlevy a otázky, řka, že jsou na blízku, že bude tedy záhodno, aby zachovala jeho hraběcí milost ob- vyklé při tomto honu mlčení. Les řídl ; močál rozestíral se před nimi klikatě ohraničený, plný kleče ; vedla jím stezička na přič položených klacků. „Tu jsme,'' zašeptal příručí. Stanuli, naslouchali. Netrvalo dlouho, i rozléhalo se tišinou lesní známé frkání, dusání, krochtání volajícího své slepice tetřeva. „Tam! tam!*' šeptal Svijanský; ukazuje prstem na skupinu dosti vysokých smrčí na protějším kraji močálu, asi 800 kroků vzdáleném. P . . . pek pekpek ! volal tetřev ; ba slyšeli dobře šerým, tichým jitrem, jak křídloma bije. Plížili se blíže, houštinou kleče kryti, téměř po čtyřech. Kdykoli pták přestal volati, zastavili se jako přimrazeni, a teprve když znova volati se jal, zase ku předu se dávali. Dopližili se na sto kroků ; v tom mládenec prvý ho spatřil. Seděl na tlusté větvi, as deset loket od země — kroutil sebou, divně po- skakoval, křídloma mával. „Hle! hle!" šeptal tichounce. Hrabě ho tolikéž zpozoroval ; přiložil pažbu na tvář a mířil. Za ním, sotva na pět kroků přiložil i příručí na tvář svou zbraň a mířil . . . dlouhé vteřiny . . . Tetřev zase zatokal . . . Zarachotila rána, hned za ní druhá . . . „Co pak děláte, eh, tento ?'^ sípěl hrabě. „Jak pak se můžete opovážit střílet, eh? . . ted nevím, zda já ho střelil, zda vy, osle hloupý!" Mládenec tu stál na smrt bledý ; příšerným ohněm planoucí zraky zabodly se do soka jeho. Puška mu vypadla z ruky. „Nu, běžte," křičel hrabě, „co pak jste neviděl? Tetřev spadl, slyšel jsem bouchnout těžké tělo." Mládenec pořád stál jako přimrazen, nehýbaje sebou. Konečně, jako by se vzpamatoval, zavrávoral směrem ke stromům ; hrabě za ním. Tetřev tu ležel na hromádce sněhu, jeho krví zbarveného ; byl mrtev. „K čertu s vámi, trouj)e!" křičel mladý kavalír. „Stovku bych za to dal, kdy bych věděl, že já jsem ho skolil a ne vy. Však počkejte! Sto chutí bych měl, vyrvati vám dlouhé vaše uši, eh . . . Kdo to jak živ slyšel! Taková drzost! nu. počkejte, kníže vám dá." Svijanský těžce oddychoval ; dlouho neodpovídal, nechávaje hra* běte spílati a nadávati. Konečně se vzmužil; hlas jeho byl pevný, klidný, an děl : „Vaše milost hraběcí tetřeva sama střelila. RaČtež po- děkovati Hohu na nebi. že velké neštěstí odvrátil. Já jsem na tetřeva nemířil, aniž po něm vystřeliti jsem chtěl; rána vyšla, nevím jak. Tu jsem, čiňtež se mnou, co se vaší milosti líbí." Hrabě vyvalil oči: „()o tedy nemluvíte, nešiko? Na mou věru, cent se mne spadl, eh! Tedy přece jsem ho střelil já! Já také byl pře- svědčen, vžd}£ nejsem po prvé na lovu a mám oko jisté. Nu, jak že se jmenujete, eh, tento . . . dobře, už vím, Štěpánský, to není ne- štěstí. To už se mi také stalo ; spustila puška, eh, a honec měl náboj v zádech. Teda se upokojte, vždyť se mi nic nestalo. Hlavní věc je, že jsem kohouta střelil, eh. Podívejte se, kapitální chlapík, co? eh . . ." OSVfiTA 1 89 1. 9. 52 814 ^' J^íostetmanh: Hrabě byl patrně od kosti dobrák. Vida bledou tvář a potrhaný zrak příručiho, celou cestu domlouval mu, aby si z té své nebody nic nedělal. „Koukáte na svět/ pravil, „jako by vám pivo v ústech kyslo, eh — a nic se nestalo! Což, vy šibale, nejste vy šťastný člověk? Celý rok tu s tou holkou jste sám! Není, kdo by vám ji odebral — takovou kůstku. Závidím vám, a vy broukáte, škaredíte se, jako byste chtěl les vypálit. Věřte mi, eh . . . jak že vám říkají? . . . tento, Svi- čanský, eh? — kdy bych jen trochu mohl, já bych ji vzal s sebou . . . ta žába mi učarovala — eh." Druhého dne kavalíři odjeli, a Pttrstlink zase zapadl v obvyklý sv(U klid; tetřevi, jichž počet zřídl o osm kusft, zase měli pokoj, a s nimi revírník, příručí i hajný. Mladá paní v myslivně dobrou ná- ladou všecka se rozplývala ; tolik poklon, tolik lichotného uznání z tak vznešených úst, co živa byla, se jí nedostalo. Po dlouhou řadu neděl den jako den všecky řeči knížete pána a hostí jeho znova se pře- třásaly, samý smích, zpěv, tanec. Revírník byl šfasten, vida ji tak blaženou. Všecko bylo veselo, všecko se smálo v myslivně, i stará Nany, které kníže pán dal desítku a jeden z kavalírů pětku, za to, že mu ukázala, jak dříve na Kvildě se tančívalo, jeden jen byl smuten, zá- dumčiv: mladý příručí. Nemohli toho nespozorovati. „Což pak vám padlo na srdce, pane Svijanský?*^ tázal se ho revírník. „Vy jste se celý změnil, příteli, od té doby, co páni odjeli. Já nechápu, snad ona malá mrzutost s baronem? ... Z toho si nedělejte myšlenky: kníže pán vás chválil; o té nehodě pak s hrabětem kníže ani neví; hrabě mu ničeho neřekl, jen mně o tom v samém smíchu vypravoval. ** Mladík cítil, jak velice by srdci ulevil, kdy by se svěřil; ale jak to říci? Nechoval se jako třtina větrem se klátící? Uposlechl dobré rady svého chefa? Revírník jako by četl v jeho myšlenkách. „Vsadil bych se, že v tom vězí Katy,'' pravil vážně, a na čele se mu stáhly vrásky: „roz- hněvali jste se?" „Osud, pane revírníku! Však přísahám, že je konec. Činil jsem vše, co mi svědomí kázalo, ale ona je nehodná ..." Zakryl si očí dlaněma. Revírník se po příčinách toho odsouzení neptal. „Tím lépe pro vás," vece, „vymaníteli se z pout těch. 13uďte silen, třeba z počátku srdce k slabosti svádělo. Pomyslete na rodiče, pomyslete na sebe a uvažte, že dlouhý je život, bez konce život otrávený. Každému osud takové zkoužky ukládá; blaze tomu, kdo obstojí." Jaká svatá pravda v těch slovech byla! Konec těch pout, jeho nehodných! jemu jinde růže kvetou. Statně se držel Svijanský; dvě neděle uběhly, ani v hajnici se neukázal, sotva tu a tam Katy viděl ; po prvé se škaredila, jdouc mimo něho; po druhé a po třetí se usmála, vrhajíc po něm plamenné po- hledy. On si jí ani nevšiml. Jaro tu bylo ! Přioděl se modrem starý Luzný, fialové páry kou- řily se z lesů, jasně zelené listí vypučelo na javorech, bucích a břízách ; že svita íesnich samot 8Í5 potoky šuměly, vodou naplněné. Plavilo se dříví, práce dost, práce do ánavy — po práci tvrdý sen. Minul sv. Jan. Bim, bam! bim, bam! v lese, tak unyle zněly ty zvonce pasoucího se skotu, zněly od božího rána do večerního šera; kudy šel, všude k němu doznívaly, někdy z blízka, jindy z daleka. Člověk by neřekl, jaký dar boží jsou ty zvuky; pi4vádějí zlatý mír, uspávají vášně, skýtají klidu. I jemu ho poskytly; nemohl pochopiti, proč svého času tak byl žárlil. Mladý hrabě patrně byl větší filosof než on ; přišel, užil a šel zas ; a on ho chtěl zastřelit v lese ! Dobrá víla trhla puškou v poslední, osudné chvilce . . . Jednoho rána májového ubíral se k Vogelsteinské nádržce. Po- malu, v myšlenky své zabrán, kráčel hlubokým stínem vysokého lesa. V tom tu, kde se vzala, tu se vzala, z hustého mlází vykročila proti němu Katy, lehce oděna, bosá, tmavé, zpod šátku se deroucí kučery splývaly s červenými korálky kol štíhlé šíje. Upřela naň plamenné své hledy, nachové rtíky k úsměvu se zašpoulily. „Blázne!** oslovila ho bez okolků. Ještě se hněváš? Už bys tomu konec učiniti mohl . . .** „Ba, už jsem učinil konec. Jdi svou cestou a nech mne , . ."^ „Já bez tebe žíti nemohu, nad svůj život tě miluji." Chopila iio za rámě, rozhárané líce k jeho ruce se sklonilo. Neměl odvahy, al)y ji odstrčil, byla tak krásná; cítil, jak znojná slza na ruku jeho upadla. „Jdi Katy, jdi," pravil, „zůstav mne; mělalis mě ráda, proč jsi mě klamala?" „Tebe klamala? Jdiž! Vždyť to bylo jen žertem. Jdiž — nehněvej se už! Vidíš, že se trápím — přijd zase, přijd ... ty můj milý, drahý!" — I tulila se k němu jako lichotící se kočka, vždy těsněji. A on neodolal. VIII. Červnový večer. Vzduch silně se ochladil po značném vedru, ač jasno bylo a slunce pořád ještě na nebi plálo, jako by rozloučiti se nemohlo se Špicberkem, přes jehož ostré, hrotu se podobající témě paprsky jeho se rozlily, tak že vrch zaplápolal, jako by podzemní so- pečná výheň z něho šlehala. Stromy podle cesty vedoucí do Mádru v černý zahalily ji stín, a kam jen stín ten dosáhl, země jako by le- dový chlad dýchala. Žádný kvítek, ani sebe menší a skromnější, ne- vroubil cesty té, jen vysoká lesní tráva, vřes, mech a černé jahodiny. Kde blíž Ptirstlinské myslivny ona cesta z lesa vystupuje, otvíral se pohled na Luzný ; západní svahy jeho rozčeřovalo večerní slunko, zlatem polivši temnou čerň smrků i jasnou zeleň vtroušených do nich buků a javorů ; na severních, k Purstlinku obrácených stráních všude se bělal ještě sníh. Dva mužové setkali se na místě, odkud rozhled na velebnou tu horu se otvíral a kde strmá pěšinka od cesty směrem k myslivně od- bočovala. Jednoho známe: Karla Svijanského. Druhý byl dle obleku též myslivecký příručí, ač byl značně starší. Prostřední postava, bledý, 62* 81G k. Klostermanní trochu naduřelý obličej, řídkým plavým vousem vroubený, z jehož rámce vystupoval silný, tupý nos, jako rubín se lesknoucí. Z malých, jasně modrých oček, které nepokojně sem tam těkaly pod nabubřelými, bez- řasými víčky, smál se jakýs šibeniční humor. Ošumělý, všecek blátem pokálený šedý, zeleně vyložený oblek nesvědčil o zvláště pedantickě povaze vlastníkově. Svijanský vida, že muž tento, s nímž ještě nikdy se nebyl setkal, k němu se bére, zastavil se. Muž bez okolků ho oslovil. „To jste vy bez pochyby ten podivínský samotář, který se tu skoro před rokem ulebedíl, aniž se mu vidělo, ohlednouti se po svých kamarádech. Že jste Svijanský, co? . . . Servus!" Podal poněkud za- raženému svou pravici, ani odpovědi nečekaje; sňal trochu klobouk na rtyři facky, jehož stuhy a roztřepané šňůry a třapce ve všech barvách hrály ; i objevilo se lysé čelo a pořádná pleš, řídkým, kraCouncc přistři- ženým vlasem vroubené. „Představuji se vám, kollego," pokračoval v řeči své; „jsem Kozma IJártovec, příručí z Hutí Filipových, váš pokorný sluha. '^ „Těší mě. — " „Dobře, dobře . . ale pochybuji. Kdy byste té touhy po mně polovici, ba co dím. stý díl měl, jako já po vás, dávno bychom se byli sešli. Nu, nepřišel jste ke mně, ani do společného našeho dostaveníčka, do Mádru, ke třem slukám — i řekl jsem sobě: Kozmo, podíváš se na něj a přesvědčíš se, zda kouše; snad se nepohnová, oslovímli ho; a pohněvali se, jakáž pomoc!" Dobrácký tón, jímž slova ta pronesena byla, jakási nelíčená prosto- dušnost, která z celého zjevu tohoto človíčka zírala, při vší jeho ošu- mčlosti a zanedbanosti, zamlouvaly se Svijanskému. Potřásl podávanou mu pravicí a trochu rozpačitě řekl: „Víte, člověk se odtud hnouti ne- může ; v zimě jsme byli zasněženi, a teď díla plno ; člověk odvykne — však přijdu ..." „Třesky plesky," odvětil nový jeho známý, „však my víme, proč jste nepřišel. Máme také svou policii a jsme o všem zpraveni. Předně tedy jste nepřišel, protože váš starý, který — mimochodem řečeno — zosobnělou sdílností nazývati se nemůže, protože tedy váš starý se ne- hýbá s místa, což venkoncem pochopuji, jelikož se oženil, a z líbánek vytrhnouti se nemůže; za druhé pak, protože i vy jste se zabral do jakéhos druhu líbánek, jež vám zdejší obecenstvo trochu závidí, abych pravdu řekl, neboť hajných Baby nebo Katy nebo Nany — což já se starám, jak se ta kůstka jmenuje? — je po čertech hezké děvče, ha, hal" „Prosím vás, jak vy víte — ?" „Už jsem vám pověděl : policie lesní, úřad po výtce pozorující, jako ve velkých městech. My také víme, že umíte hezky zpívat. Nač zakopáváte hřivnu svou, moha se státi užitečným členem naší společ- nosti? ('o jsou nÚÉH platná dueta, která zpíváte s vaší jemnostpaní? . . Nám jimi neprospíváte a sebe v nebezpečenství uvádíte — to přec sám víte, jak taková dueta končívají. Z toho plyne, abyste chodil mezi nás; nám se zavděčíte, ježto z nás žádný zpívat neumí, leda pilař, jehož hlns obsahuje jičt not — re, de, e, ef, je — a ty pořád plete; Ze světa lesních samot. ,S17 při tom Ilias jeho se chvoje jako rozbité resonančuí prkýnko jeho vý- roby. My mu ale namlouváme, že by měl vstoupit do operní společ- nosti. On tomu věří, to je vám krejcarová komedie! My takto také každý své umíme ; já umím tokat jako tetřev a štěkat jako pes, respi- cient bučí jako kráva, kollega Novák z Mádru nápodobí vřesk žab, jeden strážník rochá a kvílí jako podsvinče. a jiný je tam, který ko- krhá. To vše dá kvintet k popraskání; starý Biennert bývá naladěn a očarován takovou produkcí do té míry, že platí piva, co se vypije. K tomu tance, muziky — nám smutno není ! Kluci z Hutí Filipových, banda zlodějská, kteří v létě kradou stromy a v zimě polena, sesta- vili foukací kvartet, a ten nám zatroubí do skoku. ^ Mluvčí ustal trochu, aby viděl účinek své dlouhé řeči; Svijan- skérau bylo, jako by slyšel pólo zapomenuté hájky. „Vidíte tedy," pokračoval Bártovec, „že se nudit nebudete. Zítra je bál; troufám, že se světu ukážete. Mohl byste přivésti také svou z nejmilejší. Nu, přijdete?" „Přijdu." „Dobrá! ohlásím vás. Do té doby mějte se tu dobře! Já ted půjdu zase domfi; netoužím po shledáni se s vaším starým; ten mě miluje jak oheň vodu. Inu, nejsme s jednoho pole jahody. S Bohem!" Stiskli si pravice, objevilo so zase na mžik lysé čelo pod ošu- mělým kloboukem, pak se rozešli. — „Tedy do Mádru zítra?" tázal se při večeři revírník, s nímž Svijanský mluvil o svém setkání s Bártovcem. ,, Dobře tak. Proč byste se nebavil? Však je tam ^)oznáte všecky." „Kácíte Bártovec znáti, pane revírníku?" tázal se mladík. „Kdo by ho neznal? Povedená kopa; umí bavit celou společnost; to je ale také jediná věc, kterou umí; co se ostatní jeho spflsobilosti týče, je 8 ním běda; pochybuji, že rozezná smrček od buku." Revírník se zamyslil; po drahné chvíli dodal: „Že nejsem po- mluvačem, snad nepotřebuji dokazovat. Povímli vám něco, děje se to, abyste poměry u nás poznal. Je to k zoufání; je tu na příklad re- vírník z Hutí Filipových, nevím, zda jste ho viděl. Dobrý člověk, ten Heindler, ale ubožák. Oženil se tak po zdejším spfisobu ; má hloupou, surovou ženu na krku a s ní deset dětí; rozumí se, že paní fořtka pfil vídeňského věnem neměla. Jaké mu z toho pošly nesnáze, snadno pochopíte, nesnáze tím větší, že dva hochy dal do města na studie. Měl z toho samý dluh a samou psotu, vážnosti málo, raději nemluvit . . . Právě bylo nejhůře, když se k němu dostal Bártovec za příručího. Ileindler ovšem záhy seznal, že podřízený jeho sice dovede nápodobiti štěkot všech plemen psích, jinak ale že nic do něho není; i počal přemýšleti, jak by se ho zbavil. V tom však se stalo, že Bártovec zdědil po jakés tetě pět tisíc. Co jsou peníze takovému lehkomyslnému větroplachovi i Že však při všem je dobrák a viděl tíseň svého před- staveného, nabídl se, že mu půjčí peníze. Heindler, ze všech stran hrdlován a tlačen, po nějakém váhání přijal nabídnutí, a Bártovec mu půjčil asi dva tisíce ; s ostatními třemi byl za rok hotov ; jak toho dokázal v té naší odloučenosti, to Bůh sám ví. Rozumí se, že ted krejcaru nemá a chef jeho není s to, aby mu dluh splatil. Chefa ovsem 318 K. Klostermann: nijak netísní, ale žijí teď pospolu, jako by byli kopulováni. Bártovec dělá, co chce, třeba týden se doma neukáže, pije jako díra, obchází všecky hospody, kde která, a chef musí mlčeti, ba prosí mne a ostatní revírníky, kteří o všem vědí, abychom ničeho neříkali ani panu nad- lesnímu ve Stubenbachu, ani panu lesmistrovi v Dlouhé Vsi. K tomu mel po delší dobu strach, aby dareba Bártovec si nezačal známost 8 nejstarší jeho dcerou, dosti pěknou holčinou; myslím, že mu balvan spadl se srdce, když Bártovec lásku svou jinam zanesl." Svijanský poslouchal udiven, téměř ustrnut. Hloupou, surovou ženu bez krejcaru věna! Bylo mu, jako by slyšel ortel svíy. „Toť jsou strašné poměry!" pravila mladá paní. „Vy však, pane Svijanský, pokračoval revírník, „nedbejte toho a jděte na zábavu do Mádru; zasmějete se, zadovádíte si, a zábavy mladíka při svěží mysli udržují; ledačemu se tam naučíte. '^ Druhého dne večer ubíral se Svijanský do Mádru. Nebylo hezky ; přehnala se bouřka, v dáli temně rachotil hrom. Nebe bylo pokryto šedými mraky, které tu a tam se trhaly, tak že paprsky sluneční na zem dopadly. Na východě, nad Moorkopfem objevila se duha. Ale jiné mraky se přihnaly, větrem hnány; temné stíny úprkem uháněly přes zelené lesy, rychle se Šinuly vzhůru po stráních a svazích. Chladuý vítr vál, setřásaje lijavec s větví stromů. Podle cesty kvetl vřes i ja- hodí, ale žádná vůně nedýchala lesem ; mokro všude a trouchel. U tří sluk bylo hlučno. Vody dvou silných potoků hučely, ale šum jejich přehlušovala veselá hudba, trouby vřeštěly, klarinet pískal. Cupity, cupity, troj taktovkou. Plný ples, ač bylo sotva sedm hodin, a světlo jako v poledne. Mládenec, trochu promoklý, ubíral se po kamenných stupních na vysoký násep ; v právo od něho, na protějším břehu velkého Můllner- ského potoka, tiše stály pily; bylo patrně již po práci. Dřevěný, jedno- patrový dům, podle něhož kráčel, celý se chvěl pod dupotem tančících. Okna přízemí byla napolo otevřena, pára z nich se valící srážela se v chladném vzduchu v bčlavý, k zemi padající dým. „Zavři okno, zatrolený osle!" zařval zevnitř jakýs hrubý hlas; „chceš, abychom zmrzli?" Mladík vstoupil do sálu na levo. Pološero, hustý dým, puch, vřava, cupot, výskání. Hlav téměř viděti nebylo, za to kroužící nohy, černé boty mužských, bílé punčochy ženských, blýskající se zpod černých, růžových, fialových sukní. Svijanský stanul ve dveřích všecek zaražen. Vídal dost selských muzik v českém kraji, ale takové to tam nebylo. Jakýs tanečník pustil uprostřed kola tanečnici svou, tlustou, čer- venou ženštinu, tvarů almarových, a přiskočil k němu. Klobouk měl v týle, stěží Svijanský rozeznal zkřivené péro tetřívčí; kabátu na sobě neměl, utíral si levým rukávem košile pot s čela. „Halou, tu jste!" zvolal; „nu, dobrá, vítám vás!" A chopil ho za ruku. Svijanský nyní teprve poznal svého kollegu Bártovce. Tlustá ženština v kole ještě stála, nedbajíc příboje do ní vrá- žejících párů. Zt svéta lesnich samot gi9 „Pojďte, pojcfte!" vece Bártovec, ukazuje na jakés otevřené dvéře v právo; „tam máme svůj zvláštní pokojík. Viďte, je tu veselo? To už ve čtyři hodiny počalo. Pozdě přicházíte ; nu, nic nedělá ! Později hude ještě veseleji, až se to spije. Ty ženské když se nachmelí, to je vám podívaná. A propos, a jak? Kde je vaše z nejmilejší?" Svijanský trochu se zapýřil. „Nechtěla jíti," vymlouval se. V hrdlo lhal: ani jí neřekl; byl by se studem propadl, kdy by se byl s ní u veřejnosti měl ukázati, a přece k tomu přiznati se nechtěl. „Nu, to by mi má měla udělat," pravil Bártovec; „to bych se na to podíval. Řeknuli: p^jde se! — tož se jde. Pánem jsem já. To si dáte, jako Neubrunnský lesník, pitomý sukénkář, který nesmí mezi nás; žena nedá, ač se ubožák třese po společnosti!" Prodrali se zatím skrze vřavu tančících, a Svijanský spatřil se i s průvodčím svým v malém kumbálku, kde kolem zeleně natřeného stolu sedělo šest pánů. „Tuhle vám ho vedu, kamarádi!" křičel Bártovec. „Podívejte se nan, jak vypadá Pttrstlinský pan příručí." Šest pravic se k němu na- přáhlo; česky i německy ho vítali. „Tohle je pan respicient," před- stavoval Bártovec, „náš slavný předseda. Odbyl šest gymnasiálních tříd a mluví latinsky, jako když bičem mrská. Possumus, co, stará vojno?" Přibatolila se tlustá, strašně se potící postava v ošumělém mun- dúru. Fialová okurka zářila v prostřed kulatého obličeje; široká ústa zastiňovaly husté, rozježené kníry, silně do šedivá přecházející. „Ano, ano, pane příručí," znělo to šeplavě z kolozubých dutin rotních, „respi- cient Kacafárek, s vaším dovolením, pane příručí; umíte latinsky? O et de Latio, o et de gente Sabina, rozumíte?" „Žel Bohu, jsem realista . . '" „Nu, až potom si to povíte," vmísil se Bártovec, představuje dále; „tohle je pan naddozorce Petr Zamrzlý, víte, zamrzlý od té doby, co zastřelil toho pašeráka v Kaltstaudnách, co?" „Teší mě," děl vážně bledý, vysoký muž; studená ruka dotkla se pravice mhidíkovy, že se div nezatřásl. „Tuhle je pan Stubichen, poctivý Sasík, účetní pana Biennerta," představoval dále německy Bártovec. Mužisko drobné, bodrého vzezření, vzpružilo se jako loutka a s velikou srdečností vítalo nového hostě. „Frait mich sáhr, jaaa sáhr!" opakovalo bez ustání, zpívajíc při tom pravé hymny na oslavu Bár- tuvcovu. Ten však prohodil po svém a česky: „Němec jako poleno; to vám máte švandu, staví se, jako by česky rozuměl." „Oh, neračte se na mne ohlížeti," vece zdvořilý Sasík širokou svou němčinou, „rozumím všemu ..." „Houby!" zavrčel Bártovec, a respicient se chechtal, až mu dech docházel. „Tak tedy dál," pokračoval Bártovec. „Hleďte pana Haberbiclila, Šumavského rodiče, tinančního dozorce, téhož pána, který proslul ve vydávání a vyluzování zvuků selecích." Hranatý jakýs Němec, jehož finančnická uniforma zajisté nemálo tísnila, podal Svijanskému červenou, medvědí tlapě se podobající ruku, 820 ^- Klostermann: mumlaje při tom iiesrozumitcluá slova. „Ukrutný mezek!" šeptal Svi- janskému do ucha Bártovec. Zbývali ještě dva typy. Jeden z nich byl Máderský příručí Novák, učesaný, pihovatý, hloupě vypadající mladíček, o němž Bártovec tvrdil, že má ukrutné štěstí u ženských, že je pravý lesní Don Juan. Pořád se usmíval, přičesával a nehty sobě čistil; mezery v této dvojnásobné práci vzešlé vyplňoval hlazením zarudlých knírků. Mluviti ho nebylo slyšet, ale kdykoli se objevila ženština, třeba padesátiletá hospodská, která následkem hypertroíie jistých krčních žláz dýchala jako loko- motiva, obracel k ní unylé své hledy, v nichž plála toužebná něha a romantická láska ke vŠí ženskosti. Druhý typ byl rovněž myslivecký příručí, ale z obvodu lesů Kašperskohorských, z Antiglu nebo z Nového Domu, tři hodiny odsud. Byl to ohyzdný chlapík, zrzavý, až to křičelo, ale vedl velké slovo. „Ten chlap má peníze,'^ šeptal Bártovec; „deset neděl skrblí a potom najednou praskne stovka.'' Kespicient ho miloval velice, proto že odbyv čtyři třídy gymnasiální, rozuměl latinským jeho vtipům. Svijanský usedl k té společnosti. Vzduch tu byl hrozný, pivo děsné, ale žaludek jeho v Purstliuku vší rozmazlenosti pozbyl. Iteči vedly se všelijaké. „Jak bude Kašákovi?" pravil respicient; „poslal jsem ho na Fallbaum ; tam teď celá ta banda přechází s prachem a brisilem. Tomu se bude stýskat po pivě! Kdy by tak iiákého dostal — " „Piva?" tázal se Bártovec. „Ba piva, z Weitfállského močálu — pašcráka, myslím. Onehdy tu byl inspektor ze Sušice, ten nám dal! ,U vás pořád nic, líná břicha!' povídal; ,co pak děláte? Kam člověk přijde, podávají mu brisil, a Horští střílejí skály bavorským prachem.* Chyť si je, ty tlučhubo ! myslil jsem si, však uhlídáš." „Nic si z toho nedělejte," vmísil se do řeči Bártovec, „u nás kradou celé povozy dříví, a kde která škatulka na sirky, z našeho pochází lesa." „Na Neubrunnsku postřelili pytláci včera příručího, to jste přece slyšeli?" pravil krásný Novák. „Jakže, Waltra?" „Nu ano, Waltra." „Není možná," ozval se llaberbichl, „já ho včera ráno viděl, když jsem patrolo val." „S vašim dovolením ho postřelili večer," odtušil Novák. „Nu, jen když žije," vece Bártovec; „a kdy by nežil, také by nebylo škoda. To je takový hlupák, že tomu hloupému revíniíkovi chová jeho umouněné děti. Pojďme si skočit". Vzal Svijanského pod paždí a šli, dva tři jich následovali. „Hle má žena!" pravil Bártovec. Táže ohromná almara, kterou spatřil Svi- janský při svém vstoupení. Široký, červený obličej, v jehožto naduřelých tvářích malinký nůsek téměř se ztrácel. „Jděte s ní tančit," křičel Bártovec tak siluě, že klarinetista se ulekl a přišel z taktu. Svijanský šel mechanicky ; zasmála se naň něžně a milostně, žluté, křivé zuby ukazujíc. Ze svéta lesnídí samoL 821 i^el do kola, po prvé od té doby, co v I^ouuecb si zaplesal ve vířivém reji s Maiičinkou správcovic. Jak jinak tehdy bývalo, jaký rozdíl ! Mocná jcbo tanečnice sama ho řídila . . . skoro tma už vůkol . . . la, lé, a, la lá . . . čertův klarinet, jak falešně pískal ! Třesk a dusot kolem nčho, až v hlavě vířilo . . . dál, dál . . . takový je ten život, chtěl bys se zastaviti, nemůžeš . . . Podle něho Sasík vyskakoval jako pružina; na okamžik jen ho viděl, potom mu zmizel u víru lítajících sukní. „Už ho nech, Hildegardol" zvolal pojednou přiskočiv k nim Bár- tovec. Pustila ho, zubíc se přívětivě. Stanuli v jednom koutě blíž hu- debníků. „Ilildegarda se jmenuje?" tázal se udiven Svijanský svého ci- corona. „Nu ano, Hildcfrarda. Tamhle to nemehlo se zove liosamunda," [»ravil JJártovec chechtaje se a ukazuje na jinou podobnou krásku. „Tenť jest spůsob věhlasných obyvatelů Hutí Filipových ; těm svým rachnára dávají jména jako v německých románech, samá Isabella, Isaura, Adelhaida, Walpurga a co čert ví — potom toho neumějí vy- sloviti a spotvoří ta jména až běda.'* Na to pokynul své „ženě" a za- vedl ji do kumbálku, kde jí dal pít. Svijanský se zasmál z té duše. Jsa už v proudu, tančil o vše pryč. Když pak rozžali čtyři olejové lampy, viděl aspoň líce kroužících kolem sebe tanečnic; byly všelijaké, hezké i ošklivé. „Proč pak pan příručí nepřivedl hajných Katy?" tázalo se ho při tanci jakés černo- oké, čtvcračivě do světa hledící děvče. Zarazila ho nemálo ta otázka ; po prvé to děvče viděl, a ono vědělo — ! Strašné horko, dým, pára — jedva bylo lze dýchati. V extra ])okojíku se bavili. Naddozorce Zamrzlý byl jediný, jehož slyšeti ne- bylo; za to pil, že kolem deváté oči jeho v sloup se obracely. Hártovec zase přistoupil k Svijanskému, vzal ho pod ramenem a procházel se s ním po sále. „Hnedle uvidíte," pravil ; „respicieut má dnes naměřeno na Horského zrzouna, proto že cítí u něho peníze ; dá se s ním do karet a do půl noci ulehčí mu o 25 zlatých ; tlustý Němec se už těší! Hestie, ten respicient! Propije meuaži a potom se hojí na svých podřízených; je však dobrák. Ob čas obtáhne zrzouna noiljo Schatzenwaldského revírníka. který dnes tu není, proto že prodává dříví, a když je obtáhne, přilepší mužstvu na stravě, a s mužstvem se raduje tamhle ta ctná osoba." Bártovec ukázal na ženštinu poněkud vychrtle vypadající, která, majíc několik městských cárů na sobě, od ostatní ženské společnosti zjevem svým se lišila. „Kdo je ta dáma?" „Hospodyně, kuchařka, možná také žena slavné finanční stráže tohoto obvodu; je vzdělaná, byla ve Vídni." Bártovec tiskna k sobě rameno svého kollegy, přímo k ní za- měřil : „Jak se máte, slečno?" oslovil ji. „Bože, pane Bártovče, jakž bych se mela mezi tímto surovým národem? Špatně, bídně se mám. Ve Vídni bylo jinak." „Ano, jinak tam bylo, slečno. Psal vám hrabě Adlerstein, slečno?" 822 K, Klostermann: „Už dávno nepsal, pane přiručí. Obávám se, že stňné. Vždy ří- kával : , Slečno, uvidíte, že dlouho živ nebudu.* Ale pozlacovač z Ratzen- steigu, Mollardgasse, mi psal — " „Ten, jenž nosil v neděli bílou vestu a modré spodky?" „Prosím, bílé spodky a modrou vestu, k tomu bavanna-hnédý kabát, cylindr a lakovaná pérka, nad míru fein člověk. Píše mi, abych konečně přijela, že na mne nemůže zapomenouti. ** „Nu, a pojedete slečno?" „Jakž bych mohla? co pak by si tu počal pan respiclent? Kdo by pánfim strojil a hospodařil? Je to osud!" „Slečno, vy máte zlaté srdce. Vědomost vám ostatně dávám, že hnedle pan rcspicient se dá do hry se zrzounem ; zítra nebude kyselá polévka." Nozdry ctihodné dámy, jejížto tahy dávno se sebe střásly pel mládí, právě tak jako s nich řinoucí se pot splakoval jakousi moučku, při slovech těchto v šíř se roztahovaly, jako by větřily blížící se la- hůdky; nemohla odolati, šla se podívat, co dělá pan respicient. Ten právě míchal karty a házel kolem sebe latinskými verši a průpovídkami ; i rozložilo se sladké blnžeuství na lících krasavice a zatrůnilo na jejím strakatém čele. „Tančíte, slečno?" tázal se Bártovec, ač dobře věděl, že dřevěné nohy její do plesu se nehodily. „Nikoli, vzácný pane, nekřepčím s takovými surovci." „Ale se mnou?" „Račte odpustiti, nemohla bych pak dáti košíkem těmto hulvátům." Slečna vůbec pilně toho dbala, aby vždy podle písma a co možná vznešeně se vyjadřovala. „Dovoluji si představiti vám, slečno, svého kollegu Svijanského," pokračoval neúměrný Bártovec. „Jsem unesena touto známostí," vece slečna, nejméně desetkrát se uklánějíc, „a zároveň lituji, že viděti mi jest novou oběť těchto děsných končin, kde všeliká vzdělanost a ušlechtilost přestává. Ach, ve Vídni je jinak!" A roztoužené její hledy nořily se do dáli, která v okamžiku tom ovšem ohraničena byla zjevem široké Hildegardy, která právě přistoupila a pravila: „Kozmo, mně se chce jíst; zaplaC mi kyselé maso." Blížila se jedenáctá. Pekelná vřava vůkol, hluk i řev. Dva páni dřevaři se nepohodli ; stáli proti sobě jako rozdráždění lvi. „Zloději ! zloději!" sípěl jeden. — „Hekni to ještě jednou," řval druhý, „a uděláni z tebe placku!" — «PojtT! pojď!" — Jinó hlasy do toho: „Pokoj! vyhoďte je oba, neomalence!" V tom jeden mrštil sklenicí; druhý se uhnul, a sklenice zachytila se v sukních jedné dámy, která se dala do hrozného křiku, do něhož vpadly všecky přítomné ženštiny; byl z toho vřesk, až tuk v kostech tuhl. Objevila se ve dveřích hranatá postava finančního strážníka Haber- bichla. „Kdo to hodil sklenicí?" tázal se, zlostí všecek se třesa. „Ten! ten!" volalo dvacet hlasů. 1 skočil Haberbichl jako rozzuřený tygr, uchopil mocnou svou pěstí nešťastného kazimíra za hrdlo a vyhodil ho, až protější stěna průjezdu zaduněla; pak ho vyvedl na násep, dávaje Zt svéta lemich samot 823 inu nejedno moudré ponaučení. „Táhni teď, odkud jsi přišel, '^ radil mu ku posledku, „a neračiž se více ukázati, sice s hnáty svými se neshledáš." Po té vítězoslavné se vrátil. Vyhozený, nevida více mocného nepřítele svého, stoje na náspu jal se nadávati, jen se mu od úst prášilo. Když nikdo toho nedbal, uchopil kámen a bác do okna. Řinčelo sklo, hrozné skřeky znova za- vznély, ač kámen na štéstí nikomu neublížil, vyvoliv si kromě okna za oběť pouze jednu sklenici, která stála na pultě, za nímž seděli hudebníci. Deset mužů, v jich čele Haberbichl, vyřítilo se ven ; ale pachatel uháněl dlouhými skoky k silnici, a pronásledování ukázalo se marným. Vrátili se ; zahlaholily trouby, zavřeštěly klarinety, a tanec znova počal, jako by nic. V extra pokojíku hrál respicient s Horským pří- ručím „zelenou louku;'' naddozorce Zamrzlý už nemohl píti; seděl jako socha, podpíraje hlavu dlaněma. Novák, krásný seladon, držel za ruku „slečnu," která přišla se dívat na hru, a roztouženě, s výrazem ne- výslovné něhy díval se jí do očí. Vzdělaná tato dáma byla ještě všecka rozčilena minulým výjevem a neustávala říkati: „Jací to sprosťáci! hanba takovým chrapounám!" Při tom však radostně jí to trhlo, kdy- koli shrábl peníze klassicismem prosáklý její velitel. Zrzavý občan Horský toho měl konečné dost. „Nestydaté štěstí máte," durdil se, „třicet zlatých je v pekle." — „Ne irascitor!" vece respicient: „Fortuna se dnes na mne pousmála; po druhé se na vás zařehtá." „To si počkám," bručel obehraný, vstal a šel do sálu. „Kořalku sem!" velel. Přinesli mu sklínku. „A, bodejť — celý soudek!" Při- nesli, co žádal; on pak dával pít děvčatům i všem ženským. Jak to za pfil hodiny v sále vypadalo, o tom raději pomlčím. Neslýchaná porážka! Nejvíc práce měli, když se o to jednalo, vynésti Hildegardu. Bártovec při tom pomáhal a smíchem za boky se chytal. Zrzavý příručí prohrál třicet zlatých ; proč by sobě neudělal švandu ? Potěší se, zapomene . . . „Nu vidíte, není u nás veselo?" vece Bártovec, když se Svi- janský měl k odchodu, naplněn ošklivostí nad posledním hnusným di- vadlem. „Viďte, že přijdete zas? . . Šel bych vás doprovodit, jen kdy bych věděl, co s tou ženskou. £, odvlečeme ji k pilařovi, ať se tam vyspí; ten bude mít radost, až ho zbouříme! S Bohem, kollegol" „Počkejte, pane Svijanský," ozval se hlas respicientův, „pAjdu kousek s vámi; hlava se mi víří, procházka nebude na škodu." Šli. Chladná, pošmourná noc. Tu a tam ze tmy prokmitla hvězdička ; větřík dul z lesa a přinášel s sebou šelest drobných ratolestí a vrzání větví; vody hučely; v dálce příšerně ozvalo se houkání jakéhos noč- ního ptáka; bim, bam! bim, bam! zněly zvonce skotu. „Já viděl, že to poslední se vám nelíbilo," mluvil respicient; „máte pravdu, gprosťáctví je to! Špatný vkus, opíjeti ženské — ná- pady toho zrzavého ničemy — škoda že študoval gymnasium ! Také sběhl. To máte vždy tak — takové hlouposti!" „Mohu vám říci, pane respiciente, že se mi žaludek obracel. Ten lid je zvrhlý." 824 ^' Klobiermann : Zt svita latnich samot „To, to! ten lid je bodný — nevzdělaný sice, ale dobrý. Verte mi, to všecko jen ta cizácká banda má na svědomí — ti bo kazí.^ „A vy?" — Tu otázku měl Svijanský na jazyka, neboť nezdál se mu respicient vzorem pro tento lid; ale nevyřkl jí. Co společník jebo dále mluvil, zřejmě dosvědčovalo, že i špatný kněz může blásati dobré učení. „Jak vám povídám: bodný je lid. Co pak m3'slítc, že něco ukradnou? to to, poctivci od prvního do posledního! Zámků u dveří neznají, a ty ohavnosti ? Cizí je navedou, cizí, kteří se tu nudí, z jiných poměrů sem došedše a nevědouce, co činit. Za dřívějších časů spili se jednou do roka . . . teď třeba desetkrát. A mravnost? Nu, stane se dost — neberou to přísně, ale vezmou se; kněz dá požehnání, a je konec. Tohoť jen zas takový cizák dokáže, aby dívku zkazil a pak ji zanechal — a který ze zdejších, proto jen, že u pánů to vidí a si pomyslí: když páni tak, proč bych já jinak? Uvidíte, dočkáte se: za dvacet let je z toho holota!" Divně zachvěla se při slovech těch tajná struna v srdci mladí- kově; ozvala se, zatetelila se — byl on lepším? . . Skoro do půl cesty doprovodil ho respicient ; pak tklivě se s ním rozloučil a vrátil se. Mladík ubíral se sám temnotou noční. Hluboké stíny vůkol, žádný hlas, žádný svit, i hvězdičky ukryly se za hustými mraky, jež sesílaly drobničký déšť. Takové ticho, že mladík se až lekal, kdykoli narazil nohou o kámen. V hlavě mu jaksi hučelo; taková sebranka! tomuto reji, této divé orf^ii říkali zábava. Jako sen mu vše připadalo, nejen právě uplynulý večer, ale celá ta doba, kterou v těchto horách prožil. Mocněji, hlasitěji ozýval se v nitru jeho hlas káravý: Co tu cliceš? I tys jeden z těch cizáků! — Nevýslovná touha se ho zmocnila po rodném domovu. Jak je tam jinak, lépe! Pryč odsud, pryč daleko — není z toho lesa stromek, s toho palouku kvítek. Div mu slzy nevy- tryskly. Všecky typy, s nimiž za pobytu svého v tomto novém světě se byl sešel, objevily se před duševním okem jeho, tak jasně, jako by pekelným rejem křepčily před ním v taktu té hospodské hudby. Hajný Vavruch, Katy, mladý hrabě, zabitý dřevorubec, kaplan, Bártovec se svou „ženou," „slečna," respicient, bledý, na mol spitý tínančník, který zastřelil podloudníka, zrzavý příručí Horský i krásný Novák, don Juan lesní, který blbým svým pohledem všem ženským mozky pletl. Jaká to společnost! Kam se to dostal? — Když blížil se k myslivně, počalo se rozednívati. Žádný lesk, žádný žhoucí paprslek jitřní, jednotvárné jen šero vešlo nad černými lesy; tu a tam na nebi mráček rudě se oleraoval. Luzného ni Mar- herku nebylo viděti; mraky, které halily vrchy ty, neprchly před vy- cházejícím světlem denním. Svijanský došel domů; ulehl s těžkou hlavou, ale sen vzdorovitě se mu vyhýbal. Zoufalá jakási nálada se ho zmocnila. Pryč odsud! daleko pryč! volal hlas v nitru jeho, a hodiny na stěně úzkého po- kojíku jako ozvěnou cvakaly: Pryč, pryč! pryč, pryč! . . . (Pokručováiií.) J, v. Sládek: Starosvétské pímtéky. 825 Starosvětské písničky. Z nové jich sbírky „Srn eska" od Jo8. V. Sládka. Tvrdá hlavička. ^ó děvče, to má hlavičku jen svoji a svoji a svoji, a zlou by slyšel písničku, kdo jinou hráti se strojí. Míň makovička zrnek má, než ona nápadA v hlavě, a každý jinou barvou hrá jako ti motýli v tráve. A v očích sto má diblikQ a z úst ji rolničky zvoní, a nožky tančí ze zvyku, ký div, že blázen jsem do ní! A hrajeli svou písničku, kdo, Bože, může už za to; — má jako křemel hlavičku a srdce jak ryzí zlato. Udivení. 3s[emohu se vynadivit, nemohu to chápat, že jsem musel do stavení k vám, jak slunko v západ. O sobč jsme nevěděli ještě v roce novém, stalo se to okamihem, stalo se to slovem. V dubnu jsme si pověděli, svatba byla v máji, vlaštovky si budovaly pod krovy a v stáji. Potom přišly senoseky, žně s tou jinou prací, po Otavách s vlaštovkami šli ti tažní ptáci. 826 J' y* Sládek: Nemoha se vynadivit, nemoha to chápat» jakže v zimě pod okénky, mflže cáp nám klapiat. Muj dědoušek. ^zala si mladého soasedů Bětka, já nechci žádného, než toho dědka. Já hada a něho, on hade při mně, já zlatý strnádek, on bodlák v zimě. Ta Bětka soasedů hade jen chovat, já hada stříbrná zrnečka klovat. Mladý ta habiěka sotva že vrátí, starý se za jedna rok hade smáti. Jako ta růžiěka, jako ten šipek, badeli habovat, vezma ma típek. Kéž by mně vydržel až na posledek, dědoašek, běloašek, mQj zlatý dědek I Babička. ^abičko, ach bábo naše, bála jste se satanáše. Od rorátů třemi sloapky hnala jste ho od chaloapky. Velkonoční rosoa novoa, a toa křídou třikrálovou. Starosvétaké pimičhy. 327 Od Božiho těla vónci, klokočemi na růženci. S kravským chvostem, koňskou nohou, vytáh ze vsi duši mnohou. K vám však hyla marná chflze, satanáš se bál vás tuze. Ale přece, bábo milá, pekel moc vás podskočila. Toho jste se nenadálá, když jste hezky dcery vdala, do světnice k vám že v mžiku, přijde diblík po diblíku. A že bude jich tam v krátce, jako kuřat na ošatce. A vy pipláte je všady: „Staloť se to z boží rady!*^ Skřivan. Adolfu Heydukovi. právo mrak i v levo mraky, prostřed slunce stojí a ty paprsky jen srší, až se zrak jich bojí. 6, kéž lze tam vzhůru vzhlednout, kdo ty písně pěje, co tak s jasem dolů řinou, až se duše chvěje. Totě hlahol ňader volných nekonečně dlouhý, tot jen ples a jásot samý bez žele a touhy. Ó, tak jenom plesat může, s kým se slunko bratří, kdo snad pouhým křídla kmitem, chceli, nebe spatři. Í5 S28 •/. Polomí Pěvce dobrý, posle boží, tak jsa blízek ráji přec tu věrně s námi trváš v slzavém tom kraji : zda kdo slyšel kdy — ó nikdy! - vzdech tvůj žalostivý, proč jsi spoután s trudným losem těch, jež mozol živí. Píseň tvá nás provázela před věky a věky, kdy jsme každý s klasem v dlani sem šli přes tři řeky; nad první tu brázdou jásals, pěls nad ratolestí, již jsi z otky oráčovy v Stadicích zřel kvésti. Pěls, kdy ještě naše lány vlnily se zlatem, pěls i pak, kdy nebyly než rozdupaným mlatem, jenž nám ani k umírání nedal hrstku slámy — ach, i tenkrát ty jsi zůstal, Icicněl, zmíral s námi. Posléz když i sílu páže, mozol našich dlaní zpupně sobě přivlastnili hrdel našich páni, když jsme nocí jen jak stíny k mezi vlastní tíhli: ty jsi bděl a těšil, těšil : „Bfih je nevystihlý 1" Pane náš! Ba v pravdě s námi staly se tvé divy: z jediného pohřebiska, z pusté naší nivy slzou kradmo zalévané, seté z pleny chudé jaké osení, hle, vzešlo, jaká žeň to bude ! I^eě tam mrak i onde mraky dolů zle se šklebí — — Vzleť a poslyš, posle boží, co so mluví v nebi : Skřivan, 829 zda náin zničí sklizeň prvou vichrn vztek a hromu, ci zda šťastně s dožinkami dojedeme domů? Zvěz, ó zvěz! A zprávu blahou dolů snes nám hbitě: ó, jak zvučně kosa zavzní hnedle na úsvitě; stohy, srub i patra plny, pole prázdna budou — nebude už dál se starat, výskne chudý a chudou ! A což ty? Jak holubička klidně s trámu visí, ať už jizbou bída skučí, či se chléb tu mísí: tak i ty chceš nepohnutě nad nivami tkvíti, byť jen zbyla hruda černá místo rži a kvítí? Ne — již zanech mraků říšo jenom orlům k pýše a sám slétni, ruče slétni blíže k nám s té výše; srdce naše vstříc ti bije, čekajíc tě v touze : buď mu druhem — vždyť tys celý samo srdce pouze ! Jan Polom, Naše jubilejní výstava. 111. Malířství a sochařství. (Dokonfoul.) aše souvéká produkce malířská je bohatá projevy nadání per- sonelního, umění osobitým spůsobcm vykrystalovaného. Tato různost individualit dodává našemu umění zvláštní zajímavosti a jest toho též příčinou, že z prohlídky českého malířství na výstave každý si odnáší představu o bohatosti a živosti tvorby, která skutečný počet našich umělců a těsné poměry Pražské převyšuje. Když jsme dobudovali národní divadlo a když k malířské vý- zdobě jeho se přikročilo, vyvinula se na velkých iilohácii monumon- OSVÉTA IK9I. 9. r* 830 R' Tyršova: tálnícb, umělcům tu vytčených, řada mladých talentů, z nichž někteří nyní náležejí k nejpřednějším představitelům českého umění malíř- ského. Známe všichni ty malby na stropu hlediště, ve foyeru, v loggii našeho divadla. Týž duch slovanské původnosti ozývá se v nich ve všech, tu zvukem jasným, onde nezcela vytříbeným, u všech zvučí struna, z kteréž Josef Mánes první dovedl vylouditi ryzí melodií českou. Velký umělec byl by mohl s radostí se dívati na „školu," jež vlivem jeho umění zde tvořiti se počala. Nyní rozptýlila se činnost stoupenců směru Mánesova různými směry, není však pochyby, že jakmile by malířství českému byly vytčeny nové veliké úkoly dekora- tivní, nejeden z nich by dnes jako před patnácti roky úkoly ty řešil spůsobem, v němž duch tvůrce české malby ideální obrození nalezl. Ten malíř český, v němž tradice Mánesova došla ozvěny formálně nejvytříbenější, jenž při tom své vlastní invenci dovedl dáti výraz též technicky výše invence té dosahující — František Ženíšek. nepředstupuje před nás na výstavě jako tvůrce maleb dekorativních. Máme tu jeho Svatou noc, Boženu a řadu znamenitých podobizen v těchto letech od něho provedených — co „čísel", tolik vzácných, zajímavých děl, nemáme si tedy nač stěžovati. 0 Svaté noci jsme před dvěma roky v Osvětě již obšírněji se zmínili. Uprostřed mezi pracemi moderních naturalistů, kdež se ocitla, účinkuje plnou noblessou dojmu, celou bezprostředností díla jemně procítěného. Setkání knížete Oldřicha s Boženou maloval Ženišek před desíti roky. Jest to první plein-airový obraz u nás provedený, k němuž umělec konal neúnavné studie pod širým nebem. Od té doby prof. Ženišek o tolik více ještě vytříbil práci štětce zjev zevní tlumočící, o tolik zbystřil ještě pozorovatelské své nadání, o tolik jemněji, jednot- néji a reálněji ještě se jal vystihovati barevné a světelné účinky, jak na modelu se jeví, o tolik, oč častěji se octnul před úkolem portré- tisty. Na výstavě máme pět podobizen z ruky Ženíškovy ; portrét vel- mistra řádu křižovnického P. Huspeky, pak podobizny knížete Jiřího z Lobkovic a jeho choti jsou z nich nejnovější. Jsou to nejlepší podobizny naší výstavy, byly by nejlepšími i na výstavě daleko širší a všestranněji obeslané. Nejednou zmínili jsme se již v Osvětě o Ženíškovi jakožto malíři podobizen. Při této úplnější přehlídce jeho činnosti nemůžeme než znova nu to upozorniti, jak umělec jistými črty svého štětce nejen zovní podobu modelu věrně zachycuje, ale též odlesk povahy v tazích tváře tlumočiti umí, jak nejen pósu modelu, ale téŽ celou úpravu obrazu s charakterem takto v rysech obličeje akcentovaným v souhlas uvcsti dovede, jak u něho model na plátno zachycený žije svým životem, jsa dokonale pravdivým obrazem skutečnosti, vystiženým lehkou a při tom energicky plastickou modelací a tóny barevnými, do detailu i v jednotné harmonii nálady znamenitě vypozorovanými. 1 co malíř prozrazuje Ženišek všude kreslíce obdivuhodné jisté ruky a vzácně určitého a přesného citu pro tvar. Jako kreslič v užším smyslu slova jeví se nám na výstavě v jediné práci, v prémii Umě- loiké Besedy, na oslavu jejího dvacetiletého trvání vydané. Prostý Naše jubU^ni výstava. 831 jasuý spůsob vyjádření myšlenky , origiuální mluva formová, rytbmický tok linií připomínají tu dekorativní malby Ženíškovy. Soudruha Ženíškova při výzdobě foyeru národního divadla, Miku- láše Aleše, poznáváme na výstavě z nejlepších stránek jeho vzác- ného talentu. Jsou zde kartony k jeho lunetám, deset článkA z onoho cyklu Vlasti, kterýmž jméno Alešovo po prvé české veřejnosti se před- vedlo a za kterýž porota umělce diplomem I. třídy vyznamenala; je zde Svatý Vácslav, kresba pro Ottovy Čechy provedená, i Slovanský mythus, pět listd s celou hloubkou Alešova citu slovanského koncipo- vaných. O obsahu a vnitřní ceně cyklu Vlasti není třeba vykládati českému čtenáři. V kresbě přichází práce Alešova ještě zřetelněji ku platnosti než v barevném provedení z různých rukou, jak ve foyeru je vidíme. Slovanský mythus je duchem příbuzný cyklu lunetovému. Na pěti podélných, trojdílných listech znázornil umělec v sestručněných rysech život našich pohanských předkd, jak si ho představuje. Vzý- vání bohfl, pak pohostinnnost — cizí příchozí, jehož germánský původ jasně je charakterisován, je vítán a hostěn v chatě, — boj na obranu vlasti proti témuž cizinci, ne více hostu, ale drsnému vetřelci, život a práce rodiny na poli i doma a konečně pohřeb a oplakávání mrtvého. Neschází tu co doprovod hlavního thématu důmyslná symbolika; pro ornamentální část užil Aleš s jemným porozuměním nejprimitivnějších prvků ze vzorů lidových, jak v starobylých výšivkách slovenských se nám dochovaly. Při Svatém Vácslavu hned nám tane na mysli jméno Mánesovo. „Manesovský," jak jsme si zvykli říkati, je ornament, v ryzém duchu Mánesově je koncipována postava národního světce našeho. Tato pa- nicky čistá tvář měkkých rysů, úbor, držení těla, vše je české a více než české — česky slovanské v tom významu slova, že Aleš, jda po stopách světlého vzoru svého se snažil dáti výraz i tvar podstatě našeho živlu národního odstraňuje vše, co cizorodého během časů původní ryzost kmenovou porušilo. Před tímto listem v kresbě přes- nějším, bedlivěji propracovaným, než pravidlem u Aleše tomu bývá, vzbudí se v nás živá tužba, aby hloubce a originální síle tohoto na- dání odpovídala technická sběhlost, kteráž by myšlenkám teprve ná- ležitého výrazu dodati dovedla, aby neobyčejná obrazivá schopnost Alešova se opírala o studium přírody, svědomité, opětované studium, jak vzor a mistr jeho je konal, o to studium skutečnosti, o němž svědčí steré kresby Mánesovy nám zachované, kteréž ještě nejsou než fragmentem té práce, na jejímž základě solidním a reálném on silou fantasie tvořil typické postavy svoje. Mezi kreslířskými pracemi ve výstavě nalezneme hned v síni vstupní též kartony Antonína Jedličky. Jedlička zemřel před 10 roky, dnes již veřejnost ví o něm velmi málo. Byl to talent poněkud jednostranný, a pro ducha vyzírajícího ze Sedmi milosrdných skutků nenalezne se nyní mnoho porozumění. Přece však dlužno uznati, že tyto kartony se svou klasickou jasností prosté mluvy formové, s pro- cítěnou hloubkou výrazu, s kreslířskou ryzostí přednesu náležejí k nej- lepšímu, co u nás v oboru náboženské allegorie se kdy provedlo. 63* 832 ^' Tyršova : Fclixa Jenneweina čtvero guaší také patří v okruh tvořeni valné vétšiné moderního obecenstva cizí. Jeunewein dlouho si hledal cestu. Nejednou klopýtl na strmých stezkách k jeho ideálu vedoucích, nedostatek předpravy technické jako těžká překážka v cestu se mu stavěl. Pořád více chtěl, než mohl. Jeho nesprávně kreslené postavy, potácející se jako mátohy fantasie, nejasné a plastického utváření ne- schopné, nemohly vynutit pozornosti a porozumění pro myšlenkovou podstatu jeho komposicí. Jennewein pracoval a studoval, a konečně nalezl ve svých guaších spůsob vylíčení, jímž přivádí k celému účinku své úmysly umělecké. Vedle Cesty na (tolgotu, od nás za loňské vý- stavy v Rudolfině na tomto místč již jmenované, má Jennewein ve výstavě ještě tři guaše Sv. Petra, Sv. Gilberta a Sv. Vojtěcha na cestě do Kíma za vlast se modlícího. Klada hlavní důraz na konturu, barvi- tosti jen v podřízené míře k účinku celkovému užívaje, modelaci jen naznačuje, svojí mluvou formovou na sestručuěné napovědění obmezuje, dosáhl Jennewein zejména v Cestě na Golgotu dojmu výmluvného, vzácnou procítčností hluboce se nás dotýkajícího. Z našeho dorostu malířského jediný talent tíhne k oboru alle- gorickému, v kresbě lehce kolorované hledaje si)Ů8ob výrazu, jeho názoru a chtění uměleckému vyhovující. Karel Klusáček má na výstavě dvě práce: trojdílný obraz Tanec, hudbu a zpěv, provedený na spůsob imitace gobelínu, a kolorovaný karton Dobrá správa obce. Klusáčkova mluva formová, dosud ovšem nehotová, prozrazuje vliv Mánesův a do jisté míry též Schwaigrův. V nejednom případě pře- kvapuje, jak mladistvý umělec ve spúsobu vypravování samostatně si počíná, třeba ještě všude nenalezl jasný a náležitě úsečný výraz my- šlenkám svým. Neustaneli Klusáček studovati přírodu po spůsobu svých vzorů a setrvali nezmaten na cestě, kterou tak šťastně nastoupil, můžeme se do něho nadíti nejlepších výsledků. Ta generace malířská, kteráž na sklonku let šedesátých v Pražské akiidemii se vzdělávala, nenalézala mezi staršími umělci domácími žádného, kolem něhož by se byla mohla seřaditi, jak k vůdci svému k němu pohlížejíc. Pohřební působení umění Mánesova jen užšího kruhu mladých umělců se dotýkati moiilo, již proto, že malíř, k dráze umělecké se připravuje, pravidlem se bude nejprve vždy ohlížeti po vymoženostech technických. Čeho nenalezl doma, musel výtvarný dorost náš hledati v cizinč. Mnichov co nejbližší středisko ruchu uměleckého přivábil největší čdd naší omladiny; teprve v posledních letech, kdy poměry na našich Pražských učilištích o tolik k lepšímu se obrátily, valně prořídla Četná druhdy česká malířská kolonie v městě nad Isarou. Nelitujeme toho, že středisko ^.kolorismu* v Německu přestalo býti Mekkou našich čekatelů slávy umělecké a že dnes obracejí zraky k Paříži, jako k žádoucímu, třeba i nesnadno dosažiteluómu cíli pouti za zdokonalením technickým. Mnohého z malířů českých, jenž pod Pilotym a současnými koryfcji Mnichovskými stud.)val, stálo to dosti trudu, nežli se vybavil ze zvyklostí tam nabytých, nežli se zbavil falešných ná/.orů o bnrvČ a zdravým zrakem na přírodu se dívati na- učil. Ovšem nyní mají se věci též v Mnichově do jisté míry jinak, ale právě zase jen vlivem nové malby francouzské. Naše juhil^ni výstava. 883 V čelo t^ch, kteří z Mnichova vyšedše v Paříži se obrodili, stojí mistr Vácslav Brožík. Ovšem nebyl to u nebo jen vliv samé té Paříže moderní, ale též starých mistrů, jež se tam studovati naučil. O mistru Brožíkovi co o líčiteli české minulosti dnes čtenářům Osvěty již vykládati nemusíme. Odsouzením mistra Jana Husa, jemuž čestné místo v hlavním sále vykázáno, je ve výstave tento směr tvorby jeho zajisté nejdůstojnějším spůsobem zastoupen. K čemu po půl sto- letí, od prvních zábřcsků probuzení národního čelila snaha tolika umělců českých, poslouchajících hlasu srdce národa, kterýž z hloubi svého ponížení vzhlížel k slavné minulosti otčíny pro posilu, útěchu a povznesení, to v tomto díle Brožíkově došlo konečného vtělení, při němž významu a váze předmětu dokonale odpovídala šíře koncepce a všechny vnější prostředky mluvy malířské. Vedle Husa nalezneme na výstavě čtyři menší obrazy z ruky Brožíkovy : Bretoňskou pasačku hus, Sekáče, Selky z Normandie, V lese. Jsou to novější a nejnovější práce jeho. Ti, kdož mají v paměti starší jíenrové motivy Brožíkovy, pestřící se barvami, bohaté detaily ele- gantně zařízených interieurů, budou překvapeni změnou v manýře a v paletě mistrově. Co praví nám Brožík těmito šedé omženými bar- vami, těmito chladnými tóny přitemnělé modře, tlumené běle, těmi lehkými průzračnými stíny, tou zahnědlou a zašedivělou zelení stromoví, tou karnací tváři bez prudkých kontrastů vymodelovaných, tím polem, na němž žlutá úroda jako lehkým závojem je pozastřena? Praví nám: Zašel jsem si do přírody, do volného vzduchu a umínil jsem si na- zírati kolem sebe zrakem předsudky nezkaleným a podati nelíčeným spůsobem upřímně to, co vidím, hledaje na své paletě barvy, jimiž bych co nejvěrněji vystihl nuance barevné tak, jak se mi jeví. Plein-air Brožíkův má cosi jadrného, vážného do sebe, co s typy Normanského lidu selského dobře harmonuje. Že Brožík, který v tváři lidské tak dobře čísti umí, typy, jež v Normandii studoval, zobrazil spůsobem charakter jejich přesné vystihujícím, rozumí se samo sebou. Při tom nejsou to jen nahodilé úryvky skutečnosti, jež nám podává, ale sku- tečné obrazy, neboť tlumoče věrně skutečnost a maluje plein-air, ne- přestoupil Brožík ještě v tábor naturalistů. Odcestovav na sklonku let sedmdesátých do Paříže, byl tam Brožík vedle Čermáka jediným umělcem národnosti české. Po několika letech přibyl tam z Vídně mladý malíř, z českých rodičů rozený, směrem svého nadání k dekorativní malbě tíhnoucí, jenž se tam brzy přimknul k mistru Baudrymu. Byl to Vojtěch Hynais, umělec, jehož jméno národním divadlem se stalo v Cechách známým a milým a kteréž výstavním návěštím jest spojeno s velikým dílem národním v královské oboře. Na výstavě je náš Pařížský mistr zastoupen dů- stojně a všestranně. Poslal nám Mír a řadu lunet se stropu dvorního divadla Vídeňského a znamenitý obrázek Malířky, z Musée des Arts décoratifes v Paříži zapůjčen návrh k oponě národního divadla, pan Doubek z Litně zaslal krásné panneau Léto, jiní soukromníci pro- půjčili menši a starší obrázky umělcovy, později dodal Hynais ještě list s několika lehce tušovanými postavami allegorickými ; a rozumí h84 ^- Tyršova: se, že též originál návěští výstavního s celou tou obdivuhodnou har- monií svého účinku barevného tu neschází. Hynaisův Mír byl předloni v Paříži zlatou medalií vyznamenán, jak také v Osvété svým časem jsme pověděli. Spolu s Létem a s naším návěštím výstavním patří do řady oněch obrazů, v nichž vzácné na- dání a obdivuhodné umění Uynaisovo nejdokonalejšího výrazu dochází. Neznáme umělce současného, který by Hynaisa předčil v malování ženského těla, který by je dovedl podati s takovou svěží životností a s takovou reservou čistého uměleckého pojetí. Hynais nespokojuje se tím, že tělo kreslířsky správně zobrazuje, co malíř v užším smyslu slova vidi především barevné tóny, v něž nálada světelná a vzduchová měkké údy jeho postav obaluje. Nikde nenalezneme těžkého stínu, nikde příkrého přechodu. Těla jeho allegorických postav jako by zevnitř i zevně byla oživena. Zevnitř teplým tepotem života, ze vnějška jasoni světla a průzračnými vlnami vrstev vzduchových, v nichž jemná pleť tu tóny růžovými, onde stříbřitými a zase plavými se zalévá. Hynais miluje život, miluje pohyb. Miluje ho také v rouchu. Pohnuté řasy a šustící záhyby hedvábných, plných draperií na všech obrazech tu jmenovaných a neméně ovšem na oponě divadla národního jsou toho důkazem. Braperie Hynaisovy jsou výrazné; ani ten, komu by snad v poletujících cípech a vzedmutých rasech výraz ten se zdál příliš neklidným, neupře výmluvné velikosti rouchu, v něž je zahalena allegorická postava na kresbě v sedmé síni pověšené, tak majestátně klidnému a zároveň tak měkce živému, že jím ta malá figurka s indi- viduálním profilem, přes jejíž klín splývá, nabývá váhy v skutku monu- mentální. Postavy Hynaisovy nás vždy zajímají žijíce životem určitě indi- viduálným. Také na lunetách z dvorního divadla je tomu tak. Ne chladné postavy s tvářemi více méně portrétně věrnými sestavil zde Hynais v skupiny, ale řadu skutečných osobností ruce si tisknoucích, naslouchajících neb vykládajících. Sofokles a Aischylos, Calderon a Shakespeare, Moliére a Hacine, Gothe a AlHeri družně k sobě se obracejí v živém hovoru, hlavy intressantní, živé, duchaplné s celou svěžestí moderní plavé palety podané. Tento úryvek dekorativního díla Hynaisova bude umělce representovati v obrazárně vlasteneckých přátel umění — již dávno správa spolku tak šťastně nevolila. Také ukázku prací Hynaisových mimo vlastní obor umění deko- rativního ležících máme na výstavě. Známou v Praze Malou čtenářku, jež je majetkem prof. Stupeckého, pak Malířku, atelierní obrázek plný vnitřní a zevní pravdy, interieur ve svém osvětlení znamenitě podaný, malířka sama zase jedna z těch individuálních, v skutku živých postav Hynaisových. Při jméně Vácslava Sochora čteme v seznamu: žák RoUův. Jsa o rok mladší než Hynais dostal se Sochor do Paříže něco později a setrval tam dosti dlouho, aby poznal různé směry, jimiž moderní malířství tam se nese, a aby mezi nimi uvědoměle si volil vzory, jichž stanovisko zásadné nejvíce s jeho vlastní povahou uměleckou se srovná- valo. Průvod o Božím těle v Čechách je nejvýznamnějším důkazem toho, čemu Sochor v Paříži se učil a čemu se naučil. Širokou manýru, Naše jfíbU^ni výstava. 835 spůsob vedení štětce odpozoroval svému vzoru, tvůrci Stávky horníků a Práce Rollovi, jaký byl as před pěti, šesti roky, kdy také v po- dobných ohromných plátnech, pokrytých postavami v životní velikosti, si liboval. Čtenářům Osvěty jsme již o Božím těle Sochorově zprávu podali. Ve výstavě je výhodně umístěno, pokud osvětlení se týče; že nízko visí, neposloužilo dojmu obrazu. Jsouc s dekorativní šířkou malováno, činí procesí nejreálnější dojem, když přes prostoru dvou síní na něj se díváme a průvod s těmi četnými povědomými postavami jako by před naším zrakem v slavnostním pochodu se rozvíjel. Vedle tohoto známého obrazu, kterýž je výmluvným vyznáním umělecké víry jeho, vedle mladé ženy v lázni, znamenitého portrétu colonela Daily a podobizny děvčátka obeslal Sochor výstavu také ně- kterými pracemi dosud zde nevystavenými. Tak třemi hotově a svěže malovanými podobiznami, z nichž portrét matky umělcovy pečlivé vy- modelovaný a živý činí dojem značné podobnosti a dokonalé věrnosti. Z jedenácti prací Sochorových zde vystavených náleží malý obrázek Ve snění ještě Mnichovské periodě ve vývoji umělcově a je se svými těžkými tóny barevnými a tuhými stíny v porovnání s Pařížskými pracemi Sochorovými názorným příkladem příznivé změny, jež se tam pod vlivem mistrů plain-airu s paletou jeho udala. V posledních letech rozmnožil se počet mladých umělců českých, v Paříži své vzdělání odborné hledajících, měrou potěšitelnou. Někteří z nich dobyli si již jistého jména v určitém kroužku uměleckém, mezi nimi Luděk Márold, jehoŽ neobyčejně bystré pozorovací nadání, jehož schopnost hbitě zachytiti charakteristiku zjevu a pohybu, spojená se zvláštní elegancí přednesu, v Paříži nalezly vytříbení a tam také již všestranného uznání si dobyly. Z našich mladších „Pařížanů** jsou na výstavě zastoupeni: Malýpetr a Nádherný, dosud ještě s ne- valným úspěchem v moderní manýře se zkoušející, Kamil Mel nik, žák Bonnatův (portrét pána, pastelly: Vestálka, Clownesse). o němž již za příležitosti jeho vyznamenání při světové výstavě Pařížské v Osvětě jsme se zmínili, pak R. Vácha, jehož podobizna hr. Zichyové (diplom II. tř.) jest duchaplný, elegantně a lehce malovaný obrázek, plný života. Krátká poměrně doba, kterouž strávil v Paříži Vítězslav Mašek, stačila jeho vzácné vnímavosti a pružnému talentu, aby vniknul ve spůsob, jakým tam zobrazují tělo lidské, jdouce za věrným vystižením účinků světelných ve volném vzduchu. Nebudeme se tu již šířiti o Maškově panneau, na něž jsme obšírněji upozornili, podávajíce zprávu o předloňské výstavě v Rudolfině. Vedle toho svého dosavad- ního chef-d^oeuvru, tak pěkné naděje vzbuzujícího, má Mašek ve výstavě ještě hezký motivek Jitro na Vltavě. Vzácné vyznamenání, oné allegorické komposici na zemské výstavě udělené, bude Maškovi snad také důvodem, aby od drobné genrové produkce opět se vrátil k studiu těla lidského, k němuž tak nevšední vlohy ryze malířské projevil. Ze školy Mnichovské vyšel značný počet našich malířů, mezi nimi hojně takových, kteří za nynější svou výši děkují vlastní snaze a vlastnímu studiu, nenesouce ve svém spůsobu malby a nazírání na S3t; R' Tyršova: příroda žádných patrných Ktop vlivu svých původních učitelů. Nej- 08ohitéJ8Í mezi nimi je K. K. Líska. Ve výstave je prof. Liška zastoupen starším Kristem na hoíc Olivetské, asi i)řed třemi roky pro kapli v ústavě slepců provedeným u dvéma obrazy novějšího původu, jež patrně vznikly na základe tťchže stadií, na nichž hlavní účinek Maximiana byl založen. Jak Matka \Wi\ pod křížem, tak Sen Michelangelův jsou drženy v modravé náladě světelné, v onom průsvitném přítmí měsíčné noci, kteréž umělec umí prdíiti s kouzlem poetického dojmu a s podrobnou pravdivostí zároveň. Marie dřevo kříže objímající a v bolestném vytržení vzhlížející k postaví* svého syna, kterýž na něm v mukách život vydechl, je po- stava naskrze procítěná. Je to nové rozřešení starého úkolu, rozřešení v ušlechtilé koncepci odvěkého podání neporušující a přece osobitým a ryze moderním duchem proniknuté. Modravé ovzduší jižní noci nad krajinou rozestřené halí postavu truchlící matky ve vzdušný, pólo- průzračný závoj, jako by jí s celým pozemským bolem a zoufalstvím od všednosti oddaloval, a přece zase nám ji přibližuje reálností, s níž ťen eflfekt světelný do detailů věrně je podán. Na Snu Míchelangelovu, nejnovějším Liškově díle, paprsky měsíce vnikají oknem do atelieru mistrova, zpola osvětlujíce jeho postavu, zapřádajíce se v hloubi síně v kouzelný přízrak ohromné sochy Mojžíšovy. V popředí na nízkém „brasseru** mihotají červené plaménky po kouscích uhlí, odlesk jejich zachycuje se na voskové skizzc Noci pro pomníky Mediceů určené, na níž mistr před tím byl pracoval. Jako při Maximianovi, tak i zde šlo umělci o to, aby znázornil zároveň vidinu i skutečnost, a za po- mocí kouzelného effektu světelného zdařilo se mu zúplna ztlumočiti nám myšlenku i reálný její podklad. Toho, kdo zná rysy duševního života Michelangelova, historii jeho tvoření, kterou nám v nejedné ze svých znělek načrtnul, historii vzniku a postupu práce na pomníku Julia II. a soše Mojžíšově zvláště, jež s tolikerou trpkostí byla pro něj spojena, bude duchaplně koncipovaný obraz Liškův dvojnásob za- jímati. Dominující světelná nálada proniká se dokonale s povahou thématu, obestírajíc celek tou hlubokou melancholií, vznešenou, ne- líčenou, nesobeckou, z veliké duše se linoucí melancholií, kterou i výtvarná i básnická díla zralých let mistra mezi mistry jsou pro- niknuta. Nejmenovali jsme tu dosud Gabriela Max a, jelikož jsme mezi díly, století české tvorby výtvarné představujícími, se zastavovali jen u těch, kteréž pro vývoj vlastní české malby svůj povšechný význam mají. Ten nemohlo míti Maxovo umění tak určité a zvláštně individu- ální, ačkoli svým časem na toho onoho umělce z Prahy do Mnichova přesídlivšího bez přechodního vlivu neostalo. Kromě toho výtvarná tvorba v Cechách dostala se, sotva že vlny národního nvědoméní šíře se rozlily, tak výlučné do rukou českých a v zdravém pudu bezděčně tak se vyhýbala každému vlivu domácího živlu německého, že přešla i kolem talentu, jako byl Maxův, v němž ostatně jeden z kritiků nčmeckýoh slovanské vlivy spatřovati se domnívá. Vyznamenavši Ga- briela Maxa, jenž této nnSí národní výstavy umělecké, třeba ne osobním iVřiííc jubilejní výstava. Ho? ubeslánim se súčastiiil, zvláštním čestným diplomem I. tříd}, urinila naše porota zajisté zadost povinné dvornosti. Různé proudy, jež během let v Mnichovském malířství se křižo- valy a vystřídaly, podmaňovaly si postupné vždy nejednoho z mladých umělců českých tam meškajících. Planému idealismu, v umění německém dosud tak bujícímu, ostal dodnes věren Alfred Seifert, jehož hladce malované, . napořád sobě tolik podobné „hezké hlavičky"^ u jisté části obecenstva jsou nemálo oblíbeny. Také Josef Že ní šek pracuje v témže směru, značnou měrou hotovosti laický posudek obluzuje. Za dnů nejbujnějšího rozkvětu „kolorismu" jihoněmeckého stu- doval v Mnichově Jan ryt. Skraralík. Osvojil si tam a velkou zruč- ností šťavnatou barvu a koloristické effekty právě moderní. Jak tuto zručnost uměl zužitkovati při malování barvosytých zátiší, vidíme též na naší výstavě. Po čase i Skramlík se uchýlil k manýře moderní, oblíbil si světlejší barvoskálu — portrét jeho choti je v jasné tónině takové případné držen — a v některých menších obrázcích též se skutečným zdarem umí vystihnouti celkovou náladu vzduchovou. / ta- kových je Piazza di Venezia za deště, kterouž též na výstavě na- cházíme. Obdobný postup prožil ve svém vývoji též Alexandr Jakesch. Od těžké pestrosti koloritu propracoval se zejména též vlivem paste- lové techniky k jasné, dojmu skutečnosti odpovídající stupnici barevné. Svým pokusem ve velké malbě, Sv. Theodosií, ni původnosti invence, ni zdravého bezprostředního citu neosvědčiv, obrátil se brzy opět vý- hradně k drobným motivům genrovým a k oněm studiím pastelovým a portrétům, v nichž má ruku tak šťastnou. Takovou prací jest i kraj- kářka, pastel se značnou hotovostí techniky a se skutečným „chicem"^ podaný, za nějž Jakeschovi na výstavě vyznamenání se dostalo. Soudruh jeho v práci Kamil Stuchlík má tu dětské portréty, roztomile živé u výrazu, s duchaplnou lehkostí načrtnuté. Uvedemeli vedle něho Lva Lercha, pak Fr. Ondrušku z Bystřice pod H. na Moravě rodilého, jmenovali jsme ty, kteří s nejlepšími pastely na výstavu se dostavili a kterýmž vesměs diplomy II. třídy byly uděleny. Také Ondrušek, vzácně a opravdové nadaný mladý umělec, jehož jsme vloni po prvé v Kudoltinč poznali, jest žákem akademie Mnichovské. Na příkladu polské kolonie Mnichovské vyvinul se Jaroslav Věší n. Jeho motivy slovácké jsme v Osvětě vždy co nejsympatičtěji registro- vali a sledovali jsme tu s živým účastenstvím každé rozšíření a pro- hloubení Věšínova talentu. Oba obrazy, jimiž na výstavě je zastoupen, jsou odchýlením od cesty, na níž jakožto umělec v pravdě slovanský se osvědčil. Yčšín je sám milovníkem honby, a nejsou to první obrazy honební, jež maloval. Živost pohybu odvážných lovců slováckých a di- voká scenerie Tatranská jim zvláštní zajímavosti dodávala. Obrazy z panských honeb, které na výstavu poslal, nejsou loveckými motivy ve vlastním smyslu slova. Jsou to zpola skupinové portréty, zpola genry. Portréty velmi podobné, jak nám bylo ujišťováno, genry obratně sesta- vené, jimž individuelní postavy i v pohybech živě zachycené osobitého rázu dodávají. Snad Věšín, sám jsa pěstitelem velkopanského sportu, jinnk se dívá na podobné episodky honební, jež nám nezasvČcencůra 83« Iř. TyrSová: se nezdají býti tak významnými, aby umělec — jako při události histo- rické války i datum jejich registrovati musil. Jsou otázky, jež je chon- lostivo rozebírati, ještě choulostivější je sahati umělci do svědomí a chtíti z okolnosti vedlejších — zde na pr. z tabulek se jmény portré- tovaných osobností — ty ony důsledky vyvozovati. Věšínovi, kterýž vedle těchto dvou sportovních obrazů nevystavil žádný ze svých slo- venských motivů, jež bychom na této naší národní výstavě tak rádi byli uvítali, byl přiřknut diplom druhé třídy. Obrázek plný svěžího života, svěží manýrou podaný a s nenu- ceným humorem vypracovaný poslal z Mnichova Frt. Boh. Doubek. Dostalo se mu za něj vyznamenání diplomem I. třídy. Doubek, který se nám loni v Rudolíině představil dvěma genrovými motivy z ovzduší bídy, vřele procítěnými, letos nás uvádí do prádelny naplněné parou a veselým, nevázaným smíchem pradlen. I ten smích na zdravých tvářích i ta pára, kupy prádla, necky, škopky, valchy a všechen ten prosaický inventář velkoměstské prádelny jsou se stejnou chutí a se stejným chicem malovány. Ku podivu skrovný je na výstavě počet líčení ze života našeho lidu selského. Z Věšínových obrazů toho druhu není tu, jak jsme již po- dotkli, žádný; z našich v Mnichově vychovaných umělců jen Némejc se svým známým obrazem beznadějné lásky (diplom II. tř.), pak Ú p r k a s akvarelem z chóru literáků se dostavili. V Němejcově párku milenců se potkáváme s typy z Plzeňska, rodného kraje umělcova. Akvarel fprkův ovšem se nijak nerovná malířskými kvalitami jednotně drže- nému obrázku Němejcovu. Je pestrý a tvrdý v barvě, však věrně za- chycené typy slováckých sedláků v kožiších činí jej zajímavým. Z malířského dorostu našeho, za vyššími cíli uměleckými tíhnou- cího, Em. Dítě a Ferd. Vele jsou v Mnichově vychováni. Vele má ve výstavě kromě Smrti sv. Vácslava, vážně koncipovaného obrazu, čte- nářům Osvěty již známého, několik portrétů. Vele je umělec seriosní snahy a vloha jeho nese se za prohloubením látky. Není z těch talentů, kteří by bezprostředností a živostí přednesu pozornost poutali. Zdá se skorém, jako by u něho pečlivá svědomí tost snahy i při zobrazování modelu, byla na úkor svěžesti. Ohnivější temperament umělecký je vrstevník Velcův Emanuel Dítě. Moderní principie. jež do Mnichova z Paříže zaneseny byly a v Uhdeovi tak osobitý výraz nalezly, ne- ostaly na něho bez vlivu. Jeho velký obraz (diplom I. tř.) nazvali bychom nejraději Hlad a mor v Čechách v čtrnáctém století. Karel IV. se svojí družinou je nejslabší částí rozměrné komposice, kdežto postavy ubohých lidí, vychudlé, v hadry oděné, znak smrti v ssiualých tvářích nesoucí, s výmluvnou reálností jsou podány. Nevíme, pokud zpráva o stavbě „hladové zdi" Petřínské na zjištěné pravdě se zakládá. Tolik je jisto, že z těch stařen, bídných dětí, polomrtvých mužů a slabostí jedva se vlekoucích žen asi sotva kdo by byl mohl konati práci zed- nickou a nádenickou. Je to obraz bídy a nemoci s celou pravdou skutečnosti vylíčený, účinkem reálnosti na nás tím spíše doléhající, že mladý umělec vzhledem ke kroji svých postav valných studií nečinil, obleknuv je ponejvíce v beztvárné hadry, jež jsou zcela podobny „že- brácké uniformě," kterouž za našich dnů ve velkoměstských zákoutích Naie jubiUjni výstava, 83Í) potkávati můžeme. Však přes to — a přes některé nedostatky kompo- sice — je obraz, který ťu Dítě vymaloval, vysoce zajímavý. Zajímavý hlavně pro osobitost vlohy z něho vyzírající. Je zjevno. že umělec k němu konal svědomité studie modelové, a malířské kvality, především pak jednota barevné nálady zasluhují plného uznání. Delikátně malo- vaný obraz Sv. Anny s Pannou Marií provedl Dítě v Éímě pro kostel Týnský jakožto závazek s Klárovským stipendiem spojený. Vídeň nelákala co učiliště nikdy valně naší omladiny malířské. Před lety bylo tam usazeno několik umělců českých, z nichž však školování tam nabytému žádný neděkuje za úspěchy svého umění. Tak Hanuš Schwaiger, který mnohem spíše než žákem akademie Vídeňské je žákem starých mistrů severních a žákem přírody, na kterouž svým spů- sobem nazírá. Pokusili jsme se v Osvětě již několikráte charakterisovati zvláštní a vzácné umění Schwaigrovo i nebudeme se o něm zde znova šířiti, a to tím méně, an umělec ve výstavě není zastoupen žádným dílem, o němž bychom se zde již nebyli zmínili. Také Max Pirner dlouho žil ve Vídni. Ve výstavě naší byla by mezera, kdy by duchaplný, individuální umělec ten tu nebyl za- stoupen. Finis prozrazuje koncepcí myslitele, který vytvořil démona lásky, provedením je dílem umělce, u něhož zevní prostředky malířské jsou dokonalým výrazem idey. Konec světa. Jednotvárná pláň vodní zalévá prostor, nad nímž chladné, tiché, mrtvé světlo se rozestírá. Samy sudičky, dopředše nit života posledního člověka a posledně ji přestřihnuvše, jsou mrtvy. Jen myšlenka, představa ještě žije, v postavu poesie vtělená. Mladá, krásná a čistá přetrvala zkázu všeobecnou, ale již i po ní sahá smrt kostnatou rukou; vše zapadne, nebude ničeho, ni živé bytosti, ni ducha, kterýž vnímá, ni vůle, která chce, ni vášně, ni citu, ani světla, ani tmy, ani prostoru, ani Času, ničeho. Na půdě skutečnosti ociťujeme se, když pohled — přešinuv se od obrazu Pirnerova ku stěně sousední — na velkém plátně Rudolfa z Ottenfcldů utkví. Také Ottenfeld neděkuje za ty kvality, jimiž ve svém Souzeném vyniká, škole Vídeňské. Otevřeným zrakem a se vní- mavou myslí nazírá na skuteřnost. Věrnost nejen zevní, ale také vnitřní charakteristika jsou jeho cílem. Co nám zde podává, je scéna ze života černohorského jako krutý důsledek zvláštního bytu národního s celou opravdovostí vylíčená, bez hledání eifektu a bez tak zvaných momentů zmirňiyících. Výmluvná je bledá tvář ženy s nemluvnětem v náručí, nad sfatým trupem v zoufalství stojící. Chladné světlo rozlévá se mezi strmými skalami, tak dobře malovanými, po nichž asi noha umělcova často kráčela. Mezi umělci, kteří odborného vzdělání v Praze nabyli, nikdy ne- scházelo těch, kteří o historické líčení se pokoušeli. Někteří z nich od oboru historického, v němž debutovali, obrátili se během let v okruh tvoření ryze moderní. Mezi takové náleží Jakub Schickaneder. Od desíti let, kdy Pokání Lollardů maloval, obíral se nejraději líčením smutných výjevů ze života chudiny a propracoval se na těchto thé- matech k barvoskále vždy náladu zvyšující a maluje krajinné okolí jal se bedlivě studovati barevnou povahu ovzduší a různého osvětlení. Pří pozorování skutečnosti neobmezil se na pouhý zjev zevní a svým po- 840 J^' Tyršova: stavám snažil se vždy dodati též života vnitřiiiho. Ve Vruždé v domč (diplom I. tř.) jsou všechny studie Schickanedrovy ku platnosti přive- deny, celek je co obraz velmi obratné myšlen, rázné posunky a fy- siognomíe obyvatelů domu, kteří se za ranního šera v těsném dvorku u mrtvoly ženiny sešli, jsou jako komentářem ke skutku, který se zde v tom bydlišti chudiny velkoměstské za noci sběhl. Jsou to samé Pražské typy, živě zachycené, řekli bychom skorém samé typy z páté čtvrti, kdež také nalezneme takových špinavých dvorků, obklopených vysokými zdmi, za nimiž se přes rok odehrává nejeden naturalistický román, z něhož do ostatní velké Prahy sotva ohlas zalehne. Klíčeni historickému vrací se vždy ob čas Adolf Liebscher. Žižka před Kutnou Horou r. 1421 representuje umělce v síních výstavy, scénu z hájení Prahy proti Švédům zobrazil ve dvoraně pavillonu tu- ristského. Jako při onom obraze, jejž od předloňské výstavy v Rudol- íinč známe, tak i zde se snažil Liebscher líčení historické s moderní světlou manýrou spojiti. Při dioramě jednalo se ovšem o to scénu tak zobraziti, aby co nejvíce k illusi se přiblížila. Neříkáme, že se to Liebscherovi plně zdařilo. Velmi obratně rozvrhl si plochu obrazu vzhledem k seskupení osob. Hlavní děj, klubko postav na sebe úto- čících, do sebe střílejících a bodajících pošiuul dáte v pozadí, kdežto v popředí umístil sem tam postavy padlých a raněných. Znázorňuje průběh děje na základě podání — hlavně o paměti Jana Norberta Zatočila se opíraje — nezapomněl umělec též na osobnost pátera Plachého. Některé zvláštnosti manýry Liebscherovy ovšem i zde jsou nápadný. Co do provedení jednotlivých postav byl Liebscherovi Vojtěch }3artoněk spolupracovníkem, krajinářská Část obrazu jest dílem bratra jeho Karla. Ze naše malířská omladina pro tu chvíli jen skrovnou měrou minulostí se obírá, jest také na výstave zřejmo. Z četné řady obrazů a obrázků, kteréž vystavili mladí malíři nedávno akademii opustivší neb ještě u volném svazku s ní spojení, jen G r e t s ch svým E pur si muove a Kutlík Posledními okamžiky svobody Husovy se po kouší se zdarem ovšem ještě skrovným řešiti motivy z dějin čerpané. (Iretschovi dostalo se za jeho vážnou snahu povzbuzení peněžitou od- ničnou. Nedávno zesnulého Pavlíka, jehož energické nadání nejradeji hledalo výrazu na rozměrných plátnech, nám vedle Nebezpečné připo- míná také Libušin soud, nedohotovený obraz, o němž mladý umělce do posledních dní před smrtí pracoval a v nějž velké naděje skládal. 1 ve stadiu, v kterém obraz byl zůstaven, vyčítáme z něho, že Pavlí- kovo nadání nešlo tak do hloubky, aby o řešení podobných obtížných úloh s úspěchem se bylo mohlo pokoušeti. Také Josef Douba debutoval v Rudoltíně před třemi roky obrazem, k nčmužto látku ze zašlých věků čerpal. Tato jeho Abisag dostala 0(1 poroty vyznamenání. Dnes maluje Douba výhradně motivy skutečnosti odpozorované, skupinové portrétky, drobné genry, a vloni pokusil se o „aktualitu," o výjev z velké zářijové povodně. Takovéto aktuality mají vždy svoji choulostivou stránku, upomíuajíce na illustrace pro denní potřebu malované. Rozumí se samo sebou, že mezi úředními osobnostmi na pontonu plujícími uliční křižovatkou páté čtvrti, na- Naše jubilejní výstava. 841 lezueme věrné portréty, že zde rfizné episodky, kteréž zátopu v técbto čtvrtích chudiny s seboa přinášela, věrné jsou zachyceny. Velmi šťastné vystihl Douba barevnou náladu ovzduší, jež za pošmourných oněch dni nad Prahou se vznášelo. Vynikajfciho místa mezi mladšími malíři našimi sobě dobyl a uhájil Vojtěch Bartoněk. Vyznamenání jemu udělené setkalo se jisté 8 všestrannými sympatiemi, neboť Bartoněk náleží k těm malířům skutečnosti, kteří moderní stanovisko malířské do krajních důsledností neprovádějíce, vkusu i širších i užších kruhů pracemi svými se zamlouvají. Před čtenáři Osvěty nemáme za potřebí šířiti se o vlastnostech Bartoíi- kových maleb vůbec a jeho Rekrutů zvláště. Hekněme jen, že z no- vějších prací tu genrem Po oddavkách, pak obrázkem Na pastvě a delikátně malovanou skupinkou koupajících se hochů je zastoupen. Tytéž hochy obral si Fr. Slabý za model. Proti loňským malým oráčům jeví opět znamenitý pokrok a reálným podáním celkové nálady barevné a svěží, životnou modelací tílek plně zasluhuje odměny, která mu byla udělena. Ze soudruhů a vrstevníků Slabého mnohý se dostavil s pěknými, svědomitými, skutečnosti odpozorovanými pracemi. Prostor našemu referátu vyměřený nutí nás, abychom jen stručně jména jejich tu uvedli. Jsou to Vilém Trsek a Jaroslav Spi 11 ar, jež porota při- měřeně vyznamenala. Krajíček, Kosař, Jedlička, Hofrichter, pak Hampejs, Záhorský, II i 1 šer, kteří portréty vystavili. Před málo lety náležel ještě v řady „nadějné omladiny** malířské Karel Tůma, jenž zde ve své Přední stráži podal živý, věrný a dobře malovaný obrázek ze života našich vojáků, dokazující, že nadporučík Tůma používá své služby také k pečlivým pozorovacím studiím ma- lířským. — Čtvero pokolení krajinářů je v naší výstave zastoupeno. O starším a nejstarším již jsme na tomto miste promluvili. Roku 1848 narodili se dva umělci, z nichž každý svým spůsóbem v tlumočení přírody k nejvyšším cílům opěli: Beneš Kntipfer a Antonín Chittussi. Jméno Knttpferovo nevyslovujeme po prvé na tomto místě. Pět obrazů, jež Knůpfer z Říma na výstavu poslal, mnohem úchvatněji ještě než práce z loňské výstavy v RudolHné nás přesvědčují o vzácném umění jeho. Hra vln, Zbouřené moře. Les amours des ondes, Příboj, ještě jednou Zbouřené moře jsou jejich názvem. Však čím je názov u Kniipferových obrazů? Co nám maluje, jest moře, ne moře oživené loďmi, ne moře oplachující svými vlnami hrAze měst pobřežních, nad jetiož vlnami se valí kouř parníků, ani hněvivé moře nesoucí zkázu člověku, ani moře služebné, jež nechává své vlny brázditi těžkými koráby, nýbrž moře svobodné, smavé, i ve svém rozbouření jako v bujné hře budující vrchy a údoly z pěnících se vod, a zase jasné, zářivé, lichotící se k postavám nymf a najád v smaragdových vlnách jeho nahými údy so šplounajícícb. Člověk se svým všedním snažením a bažením nepatří na tyto kouzelné vody. Ueknemeli, že Knupferovy obrazy dýší osobitou poesií, musíme dodati, že jest to poesie jasná, smavá, proniknutá klidnou harmonií ducha antického. Synem severu byl Antonín Chittussi. Vnímavý až k nervosní dráždivostí miloval jhmioiIu, miloval ji takovou, jak jest, nelíčenou a 842 R' Tyriová: pravdivou. Tiché zátiší starého lesa Fontainebleauxského, jako slnnné břehy Labské, s městy a viskami, smutné, chudé stráné svého rodného kraje, jako veselé oživené pobřeží Sekvanské u Paříže, mléenlivé jednotvárné plochy jihočeských rybníků, jako malebný obraz Prahy, teplem pozářené písčité plochy, květem obsypaný sad, žluté lány pole a květnaté palouky, jako příkrovem zimy zastřený kraj s modravým kouřem z chat vystupujícím a s lesklými hladinami ledovými. Však nebudeme opakovati, co tolikráte již o umění Chittussiho jsme po- věděli. Ve výstavě jest pohromadě jen skrovná část životního díla umělce, jemuž štětec vypadl z ruky uprostřed práce v krásném mužném věku. Také Karel Liebscher jen skrovnou měrou ve výstavě je zastoupen. Kromě istriánského motivu, za nějž se mu vyznamenání dostalo, má tu některé menší krajinky, ponejvíce české. SoustředilC umělec poslední dobou svou činnost na provedení krajinného pozadí dioraniy, kteréž jsouc již o sobě skutečným kusem práce, vyžadovalo nemálo studií přípravných, jak v museích tak na místě samém. Resul- tátem těchto studií jest obraz v podání skutečnosti místy illusi velmi blízký, reálný obraz staré Prahy a zároveň malba, v níž nálada vzdu- chová jednotně a věrně je zachycena. Na obrazy a obrázky Vácslava Jansy, Půhonného, Haněla Polanského zde jen upozorniti mftžeme, tak jako na Prouskův Motiv z Pojizeří. Prousek, kterýž studiu severočeských dřevených staveb věnoval tolik píle, jejíž ovoce v kresbách jeho v oddělení archi- tektury umístěných je složeno, chtěl zde také v pohledu celkovém zachytiti obraz z české vesnice, s celým rázovitým půvabem jeho. S výsledky pozoruhodnými, namnoze překvapujícími, předstupuje před nás na výstavě „škola" prof. Mařáka: Vácslav Březina, Jos. Brousil, Ferd. EngelmUller, Josef Holub, Frant. Kaván, Jan Kiipel, Ant. vS I a víček, Raimund Wolf — tof statný dorost kra- jinářů. — Bez přímého vlivu ciziny vyvinulo se naše sochařství, jak dnes se jeví. Nikoli ovšem bez podnětů z ciziny rozvinula se tu řada indi- vidualit, mezi nimi několik, v jichž tvorbě dojem vzácného velikého osobitého umění Myslbekova se obráží. Ještě výhradnéji než malířství je sochařství v Cechách českým. Z prací Cechů ve Vídni usedlých nebo tam se vzdélavších ovšem žádná na sobě znak národního původu nenese. Nikde neotře se česká původnost tak snadno, jako v sídelním městě nad Dunajem. Vídeňský vzduch nesvědčí také českvm sochařům. Jeví se to také na mnoho v Praze protěžovaném Wagnerovi, jenž ostatně — nevíme z jakých příčin — naší výstavy měrou zcela nepatrnou se sůčastnil, jeví se to jak na Šaffovi tak na Černi loví, kteří jsou oba žáky prof. Kuud- manna. Díla obou umělců, jsouce svědomitě propracována, nevybočují z mezí konvencionálního tvoření. Mistr My si bek vystavil svoje čelnější díla vyjímaje skupiny mostní, jež v monumentálním i)rovedení každý na příslušném místě shlédnouti může. Tak máme tedy ve „dvoře skulptury"^ Oddanost, Sv. Josefa H Ježíškem z hrobky rodiny Doubkovy, Sv. Vácslava, Naše jubU^ni výstava, 84b Krucifix a dvě busty portrétní — hrab. Kounice a hraběte Thuna. Při jiných příležitostech pokusili jsme se čtenářfini Osvěty tlumočiti podstatu umění Myslbekova a význam i vysoké kvality každého vý- tvoru jeho zvláště. Je nesnadno v tom ochoze nešťastně osvětleném a sochařskými pracemi přeplněném se vhroužiti s celou náladou duše do některého díla, však takové zevní okolnosti nejsou hrází pro ele- mentární sílu tohoto umění, jež je realistické a ideální zároveň, jež je monumentální bez pathosu, pravdivé, jakkoli nad všednost je po- výšeno, jež žije životem skutečnosti a více ještě životem, jejž mu vnuknuly myšlenka umělcova a vzlet jeho fantasie, tak vzácnou a pů- vodní tvůrčí schopností nadané. Čím osobitější, individuálnější je umění některého vynikajícího representanta malířství nebo sochařství, tím silnější a pronikavější je působení jeho na umělce mladší. Smíme říci, že vlivem Myslbekova umění přišel do tvoření našich mladších sochařů nový jarý proud, že si — byť i v hloubku intencí umělcových nevnikli — z výtvorů jeho odpozorovali nejeden effekt u vržení draperie, v obratu a posunku, spůsob modelování, různé detaily, malebnou svěžest celkové úpravy. Jakým směrem odchovává prof. Myslbek své vlastní žáky k dekorativní skul- ptuře, poznáváme z oné svěží tak dobře české allegorie pro pavillon cukrovarníků v jeho škole provedené, jakož i z návrhu pomníku, jenž Roezlovi má býti postaven. Jako ohlas Myslbekova umění a přece zároveň také jako výraz samostatných snah Ludvíka Wurzla Oběť víry nevšední měrou interes vzbuzuje. Nový je spůsob, kterým Wurzel mučedníka na kříž pověsil, nový a s důsledným realismem provedený. Vybočení prsního koše, náklon hlavy, nápon svalů a svazů páže, na níž tělo visí, poklesávající nohy zvláštním spňsobem skřížené, vše je bystře vypozorováno a s vý- mluvnou pravdou podáno. Ve výrazu sklopené hlavy, tak jako v tvarech celého těla je při tom zachována ušlechtilá míra plynoucí ne z před- pisů theoretických, ale z vlastního citu a jemného taktu umělcova. Měli jsme dosud málo umělců, kteří by v 25. roce byli mohli vy- stoupiti s dílem tak zrale myšleným, procítěným, o takovou sumu studia přírodního se opírajícím. Umění Myslbekovo osvědčilo se tu jako výtečný vůdce. Čemu nedávno zesnulý R o y t, čemu Hergesell a Procházka z Myslbekových výtvorů se naučiti dovedli, již nejednou na tomto místě jsme pověděli. Dekorativní práce na hlavním paláci, jež od Hergesella a Procházky pocházejí, jsou velmi účinně myšleny a kom- ponovány, živy v póse a s malebnou vervou provedeny. Ve výši, v níž skupiny se ocitly, nepadají ovšem detaily na váhu. Pomocný model ke Geniovi, jedna z nejvíce propracovaných postav oné sochařské výzdoby, vystavili umělci v dvoraně. Velmi pěkných výsledků dosáhl studiem téhož vzoru Mauermann, kterýž se sochou Madouny Ježíška na klíně třímající na výstavu se dostavil. / vrstevníků Myslbekových Antonín Popp za nejeden podnět dekuje umění Myslbckovu. Při tom náleží Popp mezi nejsvědomitější naše umělce a jeho pracovní schopnost a svěžest je úcty hodná. Čte- náři Osvěty vzpomenou si snad na to, co o roztomilém bronzovém 844 J' Trakal: náhrobním pomníčku Poppové jsme pověděli, když jim připomeneme, že na výstavě vyznamenání se mu dostalo. Některé modely ku pracím dekorativním umístil ve dvoraně, kromě toho přispěl také k sochařské výzdobě výstavy dvěma kolosálními portrétními bustami císaře Leo- polda I. a Františka Josefa, jakož i svěží, originální skupinkou — allegorická postava ženská s malým drotarem u nohou — v lehkých liniích vybudovanou, kterou je korunován sloup výrobců drátu v prů- myslovém paláci. Bohuslavu Schnirchovi, jehož tepaná socha Jiřího z Poděbrad (viz Osvětu 1888 čís. G.) v prostranství před hlavním palácem tak pěkného místa nalezla, uděleno zasloužené vyznamenání za pomocný model trigy pro národní divadlo. Stejného uznání dostalo se rozto- milé elegantní sošce dívky s lasturou, kterou Bernard Seeling vy- stavil. Skupina prací prof. Jos. Maudra naučila nás znova více ceniti vzácné kvality jeho umělecké osobnosti. Vedle povědomých jeho vý- tvorů, jako jsou obě znamenitě myšlené sedící sochy před průčelím musejním, nalezneme tu práce širší veřejnosti dosud málo známé ; tak bronzové poprsí Bernarda Bolzana, výrazné a břitkou charakteristikou se vyznamenávající; tak některé práce reliéfové, mezi nimi krásný návrh k medalii města Prahy, pracovaný s jemným porozuměním pro sloh reliéfový, jenž jako by byl nejbližším umělecké povaze Maudrové, která se vyznamenává zdržehlivostí v užívání prostředků uměleckých, vytříbenou, ušlechtilou dikcí a zcela osobitým jemným citem formovým. Opouštíme palác umění s radostnými dojmy v duši. Jedno po- myšlení jen je kalí : že za několik týdnů to, co zde seřaděno v sou- borný přehled české výtvarné tvorby, na niž s hrdostí pohlížeti můžeme, zase se rozptýlí, z veliké části i po cizině rozejde a naší veřejnosti že nezbude než upomínka na skvělý obraz, který společné snažení, nadání a umění českých malířů, sochařů a architektů jí tu připravilo. li. Tyršoiá. IV. Bohatství a úprava výstavy. Naše jubilejní výstava jest v celku co do úpravy i co do bohatství svého jako výstava zemská i jako výstava moderní zdařilou. Ano ona předstihla samo očekávání naše, ona překvapuje cizí ncpředpojaté po- zorovatele, kteří spravedlivě dovedou ji posuzovati. Chceme tuto zatím některé všeobecné přednosti její vytknouti ; ocenění jejího velikého vý- znamu po stránce národohospodářské, politické a sociální pro království české, pro národ český a hlavní město naše zůstaveno budiž některé z pozdějších statí. Nemáme v ruchu výstavním na ten čas ani dosti klidu, bychom tuto bilanci výstavní bez podceňování a přeceiiování sestavili. Těšíce se ze zdařilosti a velkoleposti výstavy i z neobyčejného účastenství, jaké v zemi i za hranicemi budí, nezapomínáme při tom, že jsou v ní tóž mezery a nedostatky; jest velice důležito, aby výstava naše i i>o této stránce pečlivě studována byla a náležitého poučení nám poskytla. Vrátíme se k této věci ještě později; zde podotýkáme jen, žr při kritickfWn měřítku, jež k jubilejní výstavě přikládati sluŠí, Naše jubilejní výstava. 845 nutno přihlížeti k tomu, že výstava naše není dílo ofíicielní, že usku- tečněna byla za velikých překážek politické a jiné povahy, bez přímého účastenství národnosti německé a konečně že jest to první velká mo- derní výstava, která v království českém se po dlouhé době pořádá. Jubilejní výstava není oflficielní a nemá také toho rázu. Myšlenka její vyšla z podnětu soukromého, rozsáhlé práce spojené s pořádáním jejím jsou z největšího dílu zásluhou soukromou. Výstava jest výrazem svépomocného ducha a svépomocných snah, jimiž národ český se vy- značuje. Na tomto základě jsouc postavena, má ovšem tím větší význam, vyžaduje ale zároveň jiného měřítka kritického než výstavy officielní. Kde se výstava pořádá z nařízení vlády, kde celý aparát státního úřednictva prací se súčastňuje, kde stát sám jest nejen předním pořa- datelem ale i předním vystavovatelem, kde sám štědře přispívá velikými obnosy nebo aspoň zaručuje náklady ku pořádání potřebné, tam posuzo- váno budiž dílo jeho přísně v každém ohledu. Přísnost taková není však na místě při letošní výstavě naší, která ač byla a jest přičiněním náčelníka zemské vlády hr. Fr. Thuna od vlády a také od sněmu aspoň do jisté míry hmotně i mravně podporována, přece povahou svou zů- stává dílem svépomocným, soukromým a na soukromé činnosti, ochotě a obětavosti závislým, dílem, jež musilo překonávati četné překážky a obtíže, jakých by při ofticielním pořádání nebylo. Tento ráz české jubilejní výstavy jest po našem soudě velikou předností její a zvyšuje její trvalý význam i prospěch; tento ráz zvyšuje též její přitažlivost. Výstava nepřekvapuje královskou nádherou, nákladnými obrovskými stavbami, přepychovou výzdobou, umělými prostředky drahých offi- celních slavností a strojenými podněty k oživení návštěvy; ona pře- kvapuje spíše svou občanskou skromností, prostou ale vkusnou jedno- duchostí a bohatstvím i rozmanitostí svého obsahu; Činí dojem přirozený, postrádající všeliké nucenosti a strojenosti. Tím vyznačuje se i veškeren život a ruch na výstavě. Na druhé straně ovšem odkázána jsouc na soukromý počin a soukromou podporu, nemůže výstava na tomto základě pořádaná býti prosta mezer a nedostatků. Pohřešujeme na ní lecčeho, co by tam býti mohlo a mělo, co však tam z rozmanitých důvodů schází. Rovněž tak tento spůsob pořádání výstavy po stránce finanční i po stránce rozsahu výstaviště i velikosti budov i úpravy jich ukládal jistou re- servu a opatrnost, jež byly nezbytný a vysvětlují a omlouvají některé nedostatky. Ale to všecko jest vyváženo přednostmi a prospěchy, právě na tomto základě docílenými, a tvrdili nčkdo, maje na mysli tak mnohou ofticielní výstavu nezdařenou, že náklady a jiné vady výstav moderních nejsou v žádném poměru ku prospěchu, který z nich vzchází, může vý- stavou českou býti poučen, že výstavy tohoto spůsobu se dokonce nepře- žily. Výstava na tom základě pořádaná bude míti vždy úspěch rozhodný. Druhá věc, kterou při posuzování výstavy na paměti míti sluší, jest abstinence německé národnosti. Nechceme tu znova uváděti prů- běh přípravných jednání před výstavou a všech těch zápletek a pře- kážek politických, s nimiž bylo pořadatelům jejím zápasiti, ') aniž ') Srv. stář J. Toužiraského : Naše jubilejní výstava, její vznik a vývoj v Osvétc t. r. ó. 3. OSv£TA 1891. 9. 54 840 J' Trakal: budeme se zde šířiti o tom, jaký politický dosah mělo nesúcastněni se druhé národnosti zemské. Konstatujeme tu prosté faktum, jehož následek ovšem jest, že výstava naše jakožto všcob. výstava zemská jest v nejediiora oboru kusá, ponévadž nčkterá důležitá odvčtví vý- roby zemské jsou namnoze v rukou německých podnikatelů a ponévadž soukromé účastenství vystavovatelů německých, třeba nebylo nepatrné, přece jest více méně nahodilé a neúplné. Tak, abychom poukázali k některému příkladu, pohřešujeme na výstavě poměrné zastoupení prů- myslu textilního v zemi a j., které světové pověsti požívají. Než i tyto nedostatky spojeny jsou na druhé straně opět s velikými prospěchy, které z abstinence německé vzešly. Výstava se bez přičinění Čechů stala českou a tudíž pro národ český tím významnější. Naděje jedněch a obavy druhých, že bude příliš neúplná, ukázaly se býti klamnými, a přesvědčení o docíleném pokroku, chuť k další vytrvalé, tiché práci na poli hospodářském a kulturním i důvěra ve vlastní sílu byly vzpru- ženy a sesílcny. Jest to první veliká přehlídka výsledků ncúmorné práce pilného kulturního národa. Zároveň však jest to přehlídka také všeho toho, čeho ještě se mu nedostává, v čem předstižen jest od jiných, a poučení, kterým odvětvím hospodářské výroby sluší věnovati více pozornosti, i jak dlužno hospodářskou organisaci národní do bu- doucna doplňovati a zvelebovati. Jubilejní výstava je v Čechách první mcderní všeobecná výstava ve větších rozměrech po dlouhé době, a okolnost tato padá také při posuzování jejím na váhu. Nebylo tu domácích zkušeností z doby po- slední, nebyla tu zvyklost obecenstva na občasný ruch výstavní, a za poměrů shora vylíčených bylo třeba veliké podnikavosti a odhodla- nosti, zároveň však i opatrnosti, pile a vytrvalosti, aby bylo lze nadíti se zdaru. Není divu, že mnozí pochybovali o výsledku podniknutí tak velikého, a nákladného, zejména když se pomýšlelo na případné nc- účastnění se ze strany německé. Při nedostatku zkušeností domácích dbáno bylo výstavních zkuše- ností cizích. Bylof v poslední době mnoho větších a menších výstav pořádáno, a výsledky jich sloužily pořadatelstvu naší výstavy za vo- dítko. Zejména byla to poslední Pařížská výstava světová, jejížto praktická úprava a štastné uspořádání mnohou obdobu má na vý- stavě naší. Doba k výstavo všeobecné byla dobře volena. Konec století ve vývoji vzdělaných národů nejpamátnějšího, století páry, elektřiny a tisku, století, v němž poměry a podmínky výroby ve všech odvětvích hospodářských se tak změnily a pošinuly, století, v němž veliký nastal převrat sociální a namnoze i politický a v němž zejména národ český k novému životu kulturnímu se vzchopil a v krátkém čase na výši doby se povznesl, hodil se znamenitě pro výstavu, která mimo to oslavuje i>amátku staleté ročnice první výstavy průmyslové na pevnině evropské vůbec. Bylo by ovšem bývalo žádoucno, aby tento stoletý vývoj hospodářský a kulturní v zemi byl též výstavou jubilejní zná- zorněn, i nelze upříti, že v tomto směru mnoho výstavě naši schází. Nedostatek tento omlouvá se však namnoze svrchu vylíčenými poměry i nepoměrnou krátkostí doby přípravné, která z důvodů závažných ííaŠe jubUíjni výstava. 847 nemohla býti prodloužena. Výstava, která by znázorňovala aspoň v hlavních kusech hospodářský a kulturní vývoj století uplynulého, vyžadovala by několik let pilné práce a jiných, příznivějších poměrů. Scházíli však výstave naší namnoze tento ráz historický, jaký by jí tak dobře slušel, ukazuje přece obsahem svým, že národní hospodářství i vzdělanost v zemí nezůstala pozadu za vývojem v zemích nejpokro- čilejších, a že zvláště národ český překonav následky úpadku svého rychlým postupem dospívá po bok národů jiných, jichž kulturní vývoj nebyl přerušen. Přihlížejíce k úpravě výstavy samé, nemůžeme pominouti mnohých předností jejích. Nad výstaviště v královské Oboře nemohlo býti vy- bráno lepšího; vynikáť polohou i tvarem půdy nad výstaviště cizí, poskytuje v zeleném pahorkovém rámci svém mnoho půvabu. Rovněž tak sluší vytknouti zdařilost v rozloze budov a objektů výstavních, o jichž architektonické úpravě bylo v Osvětě již promluveno. Výstava nepůsobí massou ohromných budov, nýbrž neobyčejnou malebností svých staveb, velikou rozmanitostí přečetných, skoro snad až příliš hustých pavillonů, krásnými, překvapujícími pohledy a skvostnou úpravou svých sadů, trávníků, květnic a bosketů. Jest rozmanitá a rázovitá od- lišujíc se takto velmi příznivě od unavující, byť i sebe více vyšňořené jednotvárnosti výstav jiných. Výstava naše jest kromě toho i prakticky upravena. Máme při tom na mysli nejen celkem praktické zařízení budov, nýbrž i veške- rého onoho příslušenství výstavního, restaurací, kaváren, bufetů, ochutna- váren, hudebních produkcí, světelných vodotrysků a j., které jsou nejen potřebou, ale zároveň velikým lákadlem výstavy počítající na četnou návštěvu. Výstava nesmí býti suchopárná a dlouhochvilná, musí posky- tovati vedle poučení též rozmanitých zábav a musí umožňovati a zpří- jemňovati delší pobyt na výstavišti všem vrstvám obecenstva. V tom ležel skvělý úspěch poslední výstavy Pařížské, v tom leží z valné části i kouzlo výstavy naší. Úprava její jest taková, že přes odlehlost svou od města vábí netušenou měrou Pražské i venkovské i cizí obecenstvo všech tříd a všelikého povolání k neobyčejné návštěvě. Vynikali výstava naše po stránce své úpravy, vyniká neméně bo- hatstvím obsahu svého. V Rakousku nemůže býti větší a obsažnější výstavy zemské, než jest výstava česká, poněvadž království české jest co do přírodního bohatství i co do výroby a vzdělanosti první korunní zemí říše. Přes všelikou neúplnost svou, zaviněnou okolnostmi shora poznamenanými, podává výstava naše celý obraz bohaté výroby prvotní i výroby průmyslové i osvětového a sociálního stavu země, a hlavně národa českého. Bohatostí svou překvapuje výstava každého, kdo znal dosud království české jen z výstav Vídeňských. Roztřídění předmětů výstavních po budovách není ovšem tak sou- stavné, jak to vykazuje katalog; některé obory jsou roztříštěny. Jest to následek velikého množství pavillonů soukromých, z nichž mnohý chová v sobě předměty velmi různé. Z prvotné výroby zemědělství ve všech svých odvětvích jest zna- menitě zastoupeno. Výstavy súčastnili se menší rolnici, hlavně pak hospodářské jednoty a velkostatkáři rozsáhlou měrou. K stálé výstavě 54* 648 J- Trakat: polního hospodářství pojí se občasné výstavy, z nichž dosud odbývány byly výstava ovcí, drůbeže, vepřového dobytka, plemenného skotu a koní. Vedle polního hospodářství řadí se vinařství, chmelařství, hedváb- nictví, včelařství, rybářství, semenářství, ovocnářství, sadovnictví a za- hradnictví. Všecka tato odvětví jsou v království českém pěstěna a na výstavě zastoupena. Výroba hospodářských strojů, zejména jakožto malý průmysl, vykazuje značný pokrok. Lesnictví s honbou nalézá se rovněž na stupni vysokém a vý- stava jeho svědčí o veliké péči, jaká se mu v království českém věnuje. Výroba prvotná v říši nerostů, hornictví a těžba není tak za- stoupena, aby odpovídala velikému, nevyčerpatelnému bohatství a vý- znamu země v tomto směru. Vysvětlení nedostatku toho jest na snadé ; leží v nesúčastnění se podniků německých. Výstava výroby průmyslové jest ve všech svých odvětvích více méně úplně zastoupena. Z hospodářského průmyslu vyniká nad jiné cukrovarnictví, které světové pověsti požívá, pivovarnictví, lihovarnictví, ralynářství s celou řadou pobočných odvětví (výroba škrobu, klovatiny, olejů, náhražku potravin a požitkovin, výrobků cukrářských a perni- kářských). Průmyslové zpracování dřeva, výroba nábytku, bednářství, ko- lářství, soustružnictví, šindelářství, výroba dřevěného zboží pleteného, hračkářství a j. se dobře představují hlavně jakožto malý průmysl. Vedle nich nalézáme zastoupeny výrobky z kosti, rohu, perleti, želvo- viny, mořské pěny, jantaru, pryže a gutaperče a jiných látek cizích. Výstava kozí a výrobků kožených s příbuznými odvětvími (kar- táčnictví a j.), rukavičkářství, kožešnictví, klobouČnictví, obuvnictví, oděvnictví, modistických živností jest opět hlavně jakožto malý průmysl bohatá. O průmyslu textilnéra platí totéž, co jsme svrchu podotkli o hornictví a těžbě nerostů; jest rovněž z valné části v rukou ně- meckých. Lépe zastoupeno jest papírnictví, knihařství a živnosti poly- grafické : knihotisk, dřevorytectví, galvanoplastika, lithografie, fotografie a jiné. Průmyslové zpracování nerostů vystaveno jest ve všech odvětvích svých více méně úplně dle toho, jeli v rukou českých neb německých. Náleží sem průmysl kamenický, pálení vápna a výroba cementu, ci- hlářství, výroba keramiky a porcelánu, světoznámá výroba skla, roz- sáhlý kvetoucí průmysl chemický, železářství, hutnictví, slévačství, vý- roba zboží železného a kovového, zlatnictví a stříbrnictví a j. Vý- stava strojnictví, podmíněného vysokým rozkvětem výroby průmyslové a železářství, svědčí o velkolepém vývoji tohoto odvětví průmyslového v Čechách. Ku předchozím skupinám průmyslovým řadí se dále výstava vý- roby prostředků dopravních, výroba nábytku a dekorativně zařizování bytů, výroba nástrojů hudebních a j. Inženýrství a stavitelství soukromé i veřejné, čítajíc v to plynárnictví, elektrotechniku, stavby pozemní, všeho druhu, stavby silnic a železnic, mostů a železných konstrukcí, stavby zemědělské a vodní představuje se na výstavě ve svém pokro- čilém stavu v míře rozsáhlé. Zvláštní skupinu zaujímá hasičství. Naše jubilejní výstava. 849 Přidružena jest k zemské výstavě ještě mezinárodní výstava pa- tentů a vynálezů, jakož i ochranných prostředků k zabránění úrazu. Pavillon patentů mimoděk nám připomíná obrázek z Vídenské rotundy. Celkem má výstava jubilejní hlavně dva důležité význačné rysy. Jeden z nich záleží v převaze malého průmyslu a živnosti, druhý pak v tom, že jest přesně výstavou výrobců a nikoliv obchodníků, jakož často bývá na výstavách jiných. Obojí jest velikou předností výstavy naší jakožto výstavy zemské. Světové lirmy, velký průmysl necharakteri- sují hospodářskou individualitu země tak, jako malý průmysl a živnost. Světový průmysl (textilný a j.) jest mezinárodní a všude více méně stejný; výrobky malého průmyslu a živnosti jsou národní, ukazují do- vednost, pokročilost, rázovitost a samostatnost širokých vrstev výrobního obyvatelstva. Svým vysoce vytříbeným malým průmyslem vynikala Francie na své světové výstavě, méně výrobky vývoznými. O druhé z uvedených předností netřeba šířiti slov. Kdo navštívil na př. poslední hospodářskou výstavu Vídeňskou v rotundě neb dřívější výstavu Pešťskou a výstavu českou, ten ihned sezná, jak znamenitý jest rozdíl mezi velikým skvělým trhem, výstavou obchodníků a výstavou výroby, která podává skutečný obraz hospodářských poměrů země. Výstava naše jest tohoto rázu a on dodává jí ceny neobyčejné. Další veliký odbor výstavní jest výstava kulturní a kulturně histo- rická. Patří sem především výstava školství. Školství obecné dobře jest představeno, mnohem slabší jest školství střední. Znamenitá jest výstava školství odborného, škol pokračovacích, průmyslových, řemeslnických a zemědělských, svědčíc o velkém pokroku posavad docíleném i o bu- doucnosti tohoto směru školství našeho. Dále sem náleží výstava umě- lecká, výstava retrospektivní a výstava znázorňující život a umění lidové. Prvé dvě skupiny tvoří pro sebe bohaté zvláštní celky a obsahují mnoho drahocenných předmětů. Výstava života a umění lidu zastoupena jest českou chalupou a jejím obsahem, salaší horskou a výstavou národního vyšívání a krojů. Výstava sociálně politická konečně, čítajíc v to i zdravotnictví, jest jednak dosti roztříštěna, jednak dosti neúplná. Vrátíme se také k ní ještě později. Dr. Jos. Trakal, Palestina našich dnů. PodávA dr. J. V. Prášek. I (Bokonfienl.) Ai^y: vangelické učení přineseno bylo do Palestiny teprve r. 1821, '1 í^ a sice presbyteriánskými missionáři severoamerickými. R. 1841 ^\i'>^ založeno bylo v Jerusalemě evangelické biskupství, vydržované ' společně anglickou a pruskou vládou, jehož druhý správce Samuel Gobat — první biskup Michal Salomon Alexander zemřel již 1845 — 850 ^ y* PráSek: evangelickým missiím pevnou zjednal pfidu. R. 1S8() osiřelou lutheránsko- anglickou biskupskou stolici úmrtím Gobatovým zaujal Angličan Barclay, po něm r. 1882 stolice biskupská neosazována, ježto na německé straně vznikly stížnosti do Angličanů, kteří prý biskupské stolice ke svým zájmfim užívali. Po dlouhém jednání mezi vládami německou a anglickou biskupství toto r. 1S87 zásadně rozděleno, načež nového biskupa již jmenovala r. 1S88 vláda anglická. Nyní jest v Palestině šest evange- lických stanic, spravovaných evropskými neb i domorodými duchovními. Každá stanice (Jerusalem, Gáza, JaíTa, Nabulus, Nazaret a es-Salt) skládá se z více obcí filiálních s četnými školami. Správu obcí filiálních konají duchovní missionáři a tak zvaní „evangelisté," namnoze Arabové v evropských Školách vzdělaní, kteří lidu vybrané částky starého a nového zákona předčítají. Počet filiálních stanic i škol množí se od té doby, kde anglická společnost missijní podjala se nákladu příslušného ; také slibují si evangelíci úspěch do budoucnosti, až dospějí dítky ve školách jejich vychovávané. Novější dobou podporují missie i angličtí lékaři, od missijní společnosti placení, kteří i dobré lékárny založili. Na některých místech zařízeny již při školách i čítárny. Roku 1860 založen v Jerusalemě sj-rský sirotčinec, v němž vychováváno původně 10, r. 1882 již však loO hochů vedením 5 učitelův a 8 mistrů řemesl- nických. Nadanější hoši stávají se učiteli nebo evangelisty, napomáha- jíce tak církvi, která se jich osiřelých byla ujala. Také stavba chrámů nezanedbána. Nejpěknější evangelické budovy chrámové jsou anglický chrám „na hoře Siónu" v Jerusalemě a chrám Nazaretský. Vedle chrámu Siónského usadily se evangelické diakonissy z Westfálska, které pečují též o poutníky a o nemocné jakož i o výchovu chudé a opuštěné mlá- deže. Nyní opatřují diakonissy veliký hospitál o 44 postelích s pol}^- klinikou a dívčí školu, Talitha-Kumi zvanou. Roku 1872 založil velko- vévoda meklenbursko-svěřínský nemocnici dětskou. Speciálně lutheránskou propagandu šíří v Palestině pruská baillie rytířů svatojanských, která zbudovala r. 1872 německý chrám evange- lický a stala se ohniskem něraecko-lutheránské osady Jerusalemské. Lutheráni založili také „Jerusalemský spolek," jehož činnost hlavně se soustřeďuje v oboru školském. Missionářské snaby mezi Fellachy měly za následek vznik evangelicko-arabských obcí v Jerusalemě, Naza- rete a j., kdež koná se bohoslužba křesťanská jazykem arabským. Ně- mecký ústav pro malomocné, rovněž před městskými hradbami položený, upraven pro 20 osob. O vychování dívek pečuje také Female Education Society, která založila dívčí školy v Nazarete a Bethlehemě. Počet všech evangelíků palestinských roku 1882 obnášel asi 1400 duší, naproti tomu navštěvovalo školy evangelické 2500 dítek. Skotská dáma miss Abbott svým nákladem a za podpory svých rodáků vydržuje v Jaffě vyšší ústav dívčí, v němž vyživuje a vzdělává průměrem 00 arabských dívek ročně. V též Jaffě jest ještě veřejná škola obecná pro hochy anglické církevní missie, velmi četně navště- vovaná. Zvláštním duchem a neobyčejně živým zájmem pro Palestinu vy- znamenává se mystická sekta stoupenců „německého Templu" neboli Palestina našich dnú, H51 templářů, vzDiklá v posledních letech padcs/itých ve Virtembersku. Za- kladatelé její W. a F. HoflPmaniiové a G. D. Hardegf? kladli po pří- kladu mystika Bengla hlavní váhu na povinný pobyt stoupenců svých v zemi svaté. Z počátku zůstávali templáři ve společenství s lutherskou církví virtemberskou, později však odloučili se od ní úplně a jali se zakládati osady své v Palestině. Nejpřednější nyní osadou německých těchto templářů v Palestině jest Sarona nedaleko Jaffy, založená roku 1872 virtemberskými osadníky a čítající asi .^00 duší. Osadníci Sa- ronští vzdělávají asi 21)0 ha pozemků, z nichž čtvrtinu zabírají vino- hrady a oranžérie, v čemž templáře i arabští rolníci v okolí počali úspěšně následovati. Také výnosné jest hospodářství polní a sadové, tak že osadníci, vykonávajíce nad to i povo/nickou službu mezi Jaffou a Jerusalemem, značného již domohli se blahobytu. Významu nabývá rychle i templářská osada v přístavním městě Haifě, kdež založena byla r. 1S7Í) i vyšší dívčí škola sekty této. Největší část obchodu Huifského, jehož rozměry denně se zveličují (od 1. července 1880 do 30. června 1881 měl vývoz z Haify cenu 1,522.807 a přívoz 203.487 Diark), jest rovněž v rukou templářů, kteří jsou nad to i horlivými pěstiteli zájmů specificky německých na půdě palestinské. Jiné tem- plářské osady vznikly na nížině Refaimské jířed Jerusalemem, v Jaífě a v Bejrutě. Roku 1S7S dostoupila templářská propaganda vrcholu, i bylo se pojednou obávati v osadách krise finanční, když tu dostalo se templářům valné podpory ze Švédska. Roku 1885, když zakladatel W. HofTmann zemřel, vznikly nové obtíže, které, jakož se zdá, dosud nejsou urovnány. Všech templářů jest nyní v Palestině asi 1200 duší. Školy vyššího řádu od templářův udržované požívají výtečného jména, tak že i stoui>enci vyznání jiných, zejména Arménové, v nich vzdělání dítek svých vyhledávají. Na prvém místě dlužno z nich jme- novati lyceum, původně v Jaífě založené a r. 1878 do Jerusalema pře- nesené, které jest té doby nejznamenitějším vzdělávacím ústavem pa- lestinským. Jsouc spojeno se školou obecnou a od r. 1881 i s ústavem theologickým, poskytnje chovancům svým vzdělání na základě soustavy jediné střední školy : vyučujef se latině, řečtině, hebrejštině, němčině, angličině, francouzštině, arabštině, dějepisu, vědám přírodním i mathe- matickým, zpěvu i kreslení. Učitelů jest toliko devět, žáků kolem pa- desáti, jichž dvacet v ústavě přebývá; někteří chovanci vstupují do života praktického, někteří oddávjyí se vyšším studiím, ano jsou již i případy, že absolvovaní chovanci templářského lycea s prospěchem dokonali studia svá na universitách a na polytechnických ústavech zá- padoevropských. Mystický duch, který dal vznik této sektě, jeví se i v řádech jejích. Vedle obecního zřízení, jemuž přísluší i péče o školství, jest zvláštní zřízení církevní, nezdá se však, že by umělé řády tyto byly dostatečnou zárukou proti rozkladu, který již r. 1879 mezi zakladateli se objevil a jen velikým přičiněním zažehnán byl. Říše německá, hledíc k národnímu významu těchto osad, poskytuje jim od r. 1879 roční pod- pory 3750 mark. Mnoho hluku vzbudil spor templářů s mnichy Kar- melskými, který r. 1887 diskutován diplomaticky až i ve Vatikáne. Celkem však v katolickém světě nemile pociCováno, že německá vláda 852 «^- ^- Prášek: ujímala se příliš horlivé templářů proti oprávněným steskům mnichů Karmelských. K podivuhodné organisaci této náboženské sekty náleží i Časopis „Die Warte des Tempels. Keligioses und politisches Wochen- blatt fur das deutsche Volk." dříve „Suddeutsche Warte" zvaný a ve Stuttgartu vydávaný (letos již ročník XLVII.), jehož příloha „Orientpost" přináší všechny podrobné zprávy o obcích a osadách templářských v Pa- lestině. Ethnografický kaleidoskop palestinského obyvatelstva rozmnožen byl ještě tureckou vládou po válce r. 1877 — 1878. Tehdy převedeno na rozkaz vládní do Palestiny hojně sveřepých Čerkesú a mohame- dánských Bulharů, tak zvaných Pomákúy kteří raději opustili vlast, než by se srovnali se svými křesťanskými spolukrajany. Z počátku křesťané palestinští měli obavy, že noví spoluobyvatelé budou si po- čínati tak jako v původní své vlasti ; dosud však obavy tyto se ne- potvrdily. Toliko z Ammana, kde Čerkesové jsou usazeni, docházejí zprávy, že krásné tamní sří ceniny z dob starověkých a z prvých časů křesťanských vzaly sveřei)0stí Čerkesů velikou pohromu. Jiná osada čerkeská zařízena v Předjordání, v okolí někdejší Caesarey palestinské, kdež i mohamedánským uprchlíkům z Bosny a Hercegoviny tureckou vládou pobyt vykázán. Snahy západoevropských přátel Palestiny projevují se mimo pole vědecké, hospodářské, školské a náboženské i v otázce kolonisační. Není zajisté pochybnosti, že nynější fellašský lid v Palestině vedle škol- ského vzdělání potřebuje i vzorův a sice řádných evropských řeme- slníkův a rolníkův, po jichž vzoru by též Fellach denní práci svou mohl si usnadniti a snáze zužitkovati. Poněvadž každý takový podnik v Pa- lestině nerozlučně souvisí s otázkou náboženskou, proto i kolonisační snahy jsou zásluhou jednotlivých náboženských společností. V popředí alespoň co do času jest církev pravoslavná, pokládající se vedle Židů za právní dědičku Palestiny. Rodina Sursockův učinila šťastný pokus, založivši velikou pravoslavnou řeckou osadu na nížině Jizreelské, kteráž ve středověku nazývána byla zahradou palestinskou pro svou neoby- čejnou úrodu. Osadní snahy katolické hledají materiál osadnický hlavně v lidu německém; naproti tomu působením templářů měli býti získáni pro Palestinu osadníci švédští, avšak pokus ten doposud nepotkal se s úspěchem, rovněž i osadnický pokus anglický ve východopalestinské hornatině Hauránské. Hlavní překážkou těchto snah jinak záslužných jest v prvé řadě zděděná již nepřízeň tureckých úřadů. Jest přirozeno, že mezi osadníky a domorodci různé vznikají neshody, kteréž řešiti náleží soudům domácím ; tu však téměř všichni Evropané seznávají, že soudní úředníci turečtí zjevně nadržují domorodcům, osadníkům nepo- krytě nepřízeň a nedůvěru svou na odiv stavíce. Za to dožila se žalost- ného konce osada amerických messianistů, r. 186G v Jaffě kazatelem Adamsem založená, která již po roce zanikla. — Také Rumuni zalo- žili za posledních let v Palestině osadu, Sachron Jakob zvanou. Všechny zprávy starověké podávají svědectví o pokročilém hospo- dářství někdejší Palestiny. Pravilli Kaleb se druhy svými Mojžíšovi, že země, kterou prozpytoval, oplývá „strdí a medem," nebyl to snad projev fantasie na východě obecný, nýbrž věrné posouzení krajiny a Palestina ťmHcH dnu. 853 hospodářského pokroku jejího. Ostatně dlažno jeuom uvésti na doklad tvrzení o někdejším pokročilém hospodářství palestinském pfivoduí význam židovských svátků, z nichž slavnost pesah připadala na po- čátek žní ječných a slavnost stánků do dohy vinobraní. Avšak za arabských a ještě více za tureckých dob hospodářství úplně zanedbáno, hlavně tím, že pokáceny lesy a opuštěny cisterny, čímž nastal veliký nedostatek vláhy. Nejnovější pokusy kolonisační ukázaly předobře, že rozumné hospodářství i za našich dnů rolníkovi palestinskému slušný ba zištný přináší výtěžek, a pozoruhodná jsou ve příčině té zkoumání německého ekonoma dr. Anderlinga, z nichž vyjímáme tyto podrob- nosti: Pšenice daří se podnes v největší části země, kde jest dosti vláhy, zejména pak v okolí Nabnluském a v Hauránu. V těchto kra- jinách rodí se pšenice velmi jemná, z níž po výtce připravují se mac- cheroni. Ostatní pšenice buď se mele ve mlýnech větrem hnaných a nejnověji i v některých mlýnech parních, nebo se klasy nedozrálé praží a pražená zrna požívají, nebo se klasy vaří. suší, na ručních mlýnech drtí a smíšenina takto vzniklá s rozdrcenou čočkou svařige. Méně pě- stuje se ječmen, jímž se za našich dnů toliko koně, mczci a osli krmí ; proto také vyváží se do turecké Afriky a do Alžíru. Obecný lid po- žívá nejčastěji druhu bobu ful zvaného, který daří se po vší zemi. Vedle toho pěstují se některé druhy hrachu a čočky a v zimě v kon- činách nedosti ovlažených zemáky, jichž pěstování zavedli němečtí tem- pláři. Žito a oves zavádějí se teprve na zkoušku. Z olejnatých bylin daří se sesam bílý i černý, tento méně vzácný, zvláště na pobřežní nižině Filistajské, pak na nížině Saronské a Jizreelské, avšak i ve vyšších polohách Hauránských; část úrody sesamové vyváží se do Francie. Ze zelin pěstují se velikou měrou všeliké dýně, okurky, rajská jablka, cibule, locika. Z obchodních bylin jmenovány budftež lékořice, anýz, hořčice, tabák u Haify, v nížině Saronské a na východním po- břeží Mrtvého moře, méně bavlna, kteráž skoro jedině pěstuje se v okolí Nabuluském a v některých okresích Jizreelských. Dle plodivosti a do- statku nebo nedostatku vláhy různí se ceny pozemků. Kdežto na vý- šinách Bethlehemských prodáván r. 1883 hektar půdy průměrně za 1()G6 mark, prodáván hektar nejlepší půdy v jižním okolí Jerusa- lemském r. 1884 za 400 — 1600 mark. V templářské radě Saronské odhadován hektar méně úrodné půdy r. 1883 za 96 — 128 mark, hektar úrodnější půdy za 240 — 320 mark, vzdálenější pak pozemky fellašské v okolí Saronském za 40 — 80 mark, v okolí Nazaretském téhož roku hektar za 228.57 mark. Vinařství, ve starověku všeobecné, pokleslo velice, hlavně následkem Mohamedova zákazu požívati vína; teprve za nejnovější doby počíná opět réva odívati zelení svou výslunné stráně, zvláště péčí osadníkův evropských. Velmi důležitá jest oliva, pěstovaná nyní téměř po vší zemi; olej její za novějších dob rationálně se při- pravuje a i hojně vyváží, zejména z Haify, kdež průmysl tento ocitl se v rukou evropských. Nedostatek zelené píce, který trvá po celých šest letních měsíců, jeví se škodným při chovu dobytka. Z domácích zvířat daří se ještě nejlépe chov koní, mezkův a velbloudů, při nichž zelená píce není ne- zbytná. Avšak skot, buvol a ovce nerovnají se ani zdaleka dobytkářství 854 •^. V' Prášek: egyptskému nebo maloasijskému, jakkoli za dob starozákouuýcb skot a brav měly neobyčejný význam v životě lidu israelského. Dobytek vepřo/ý a drábež pěstují toliko křesťané; za to rozšířeno jest vče- lařství, kterého si zejména Evropané v Jaftě racionálně hledí, přená- šejíce úly na různá místa v době květu oranží, fikův a sesamu, a tak trojí různý druh medu získávajíce, který se hojně vyváží do Evropy. Průmysl byl do nedávná nepatrný, skládaje se nejvíce z drobných řemesel, patriarchálně pěstovaných. Teprve přičiněním Evropanů jeví se i v tomto oboru pokrok k lepšímu. Péčí Angličanův obrácena po- zornost obyvatelstva Jerusalemskéko a Bethlehemského, zejména Židů, k výrobě ozdobného zboží ze dřeva olivového, kterýžto průmysl již nyní stal se pro obě města velmi důležitým zdrojem výživy. V Bethle- hemě již ze starších dob zkvétá výroba růžencův a poutnických pa- mátek z rohu a z perleti. Kupci Bethlehemští s výrobky domácími rozjíždějí se do dalekých končin, ba i do Ameriky a Austrálie. Důležitá odvětví domácího průmyslu zastoupena jsou v Gáze, ze- jména hrnčířství, tkalcovství a mydlářství. V zemi, která nemá ani lesův ani ledu ani sklepů, jest hrnčířství velice důležité, ježto poskytuje všech téměř nádob potřebných na přechovávání tekutin, nádob levných a chladících. Víno, olej, voda přechovávají se v nádobách hliněných a toliko přenášejí se v měších. Na mnohých místech i zásoby obilí a mouky ukládají se do nádob hliněných, kterýžto zvyk v Přední Asii datuje se z dob nepamětných, ježto již v Hissarlických vrstvách objevil Schliemann džbány veliké a v nich zbytky zásob obilných. Tkalci v Gáze upřádají plátno, vlnu i bavlnu a upravují zvláště oblíbené pestrobarevné pláště. Mydlářství zkvétá vedle Gázy ještě v Nabuluse, Lyddě a v er-Ramle. Připravuje se mýdlo obyčejné, kteréž spotřebuje se v Egyptě a v tureckých končinách maloasijských. Vývoz děje se z Jaífy. Obchodu vadí dosud nedostatečná kommunikace, jakkoli kommu- nikační prostředky za nové doby utěšeně se zvelebují. V popředí ovšem jest silnice z Jaífy do Jerusalema, na níž templáři zařídili jakýsi druh omnibusů, pravidelně mezi přístavem a svatým městem projíždějících. Jaffa spojena jest silnicí také s Nabuluscm, Haifa pak s Nazaretem. R. 1881 počato se stavbou silnice z Jerusalema do Hebrona, r. 1889 z jara zahájena stavba silnice z Jerusalema k er-Riše (starobylému Jerichu) a k Jordánu, přes nějž již dříve státním nákladem byl most zbudován. Železničně projekty vyskytly se mnohé, z nichž nejdůležitější hleděly Jerusalem spojiti s mořem. Pokud se týče přístavu, který by byl východištěm nové dráhy, dlouho různila se mínění. Přirozeným vý- chodištěm byla ovšem Jaífa, avšak těsný a za častých bouří těžko pří- stupný přístav její vzbuzoval námitky, načež ozývaly se hlasy, aby sta- věna byla dráha z Haify severněji položené k Nablusu a Jerusalemu. S kommunikací těsně souvisí i ubytování v zemi, která velkou měrou na cizince jest odkázána. V příčině této bylo až do nedávná v Palestině špatně postaráno, a poutnicí evropští za vděk brávali noc- lehem v některém katolickém nebo řeckém klášteře. Podobně bylo i s dopravou, která děla se toliko po velbloudech, mezcích a koních. Palestina našich dnů, 855 Prvý vůz přivezli do Jerusalema r. 1858 llakušanč, když stavěli tamní dům poutničky. Prvé hotely v Jerusalemě (Mediterranean) a v Jaflfé (Jerusalem) zalezeny v letech šedesátých, načež následovaly v obou městech podniky soutěžně ; avšak i na venkově vznikly dosti pohodlné útulky cizinců, jako uprostřed cesty mezi Jaffou a Jerusalemem a v ro- vině Jerišské. Se vznikem poutnických domův a četných missijnfch hospitálů na- stala též potřeba lékařův evropsky vzdělaných, kteří nyní rozsazeni jsou ve všech větších městech země; v Jerusalemě bylo již r. 1880 12 gra- duovaných lékařů, v Bethlehemě 2, avšak i v Nabuluse, Jaffě, Naza- rete, Haifě, Gáze atd. měli již lékaři svá stálá sídla. S lékaři zařizují se i řádné evropské lékárny. Jakkoli již r. 1714 katolický kněz Reland vydal velice důkladný a po mnohé stránce dosud nepředstižený popis Palestiny, ovoce mnoho- letých cest i studií, přece až do let třicátých byl vědecký interes, který by se vedle studia biblického nesl i za prozkoumáním země samy, na západě velmi nepatrný. Teprve cestopis Američana Robinsona epo- chálním svým významem novou zahájil dobu i pro přírodovědecké a historické bádání na půdě palestinské. Již r. 1847 Molineux na rozkaz admirality anglické plavil se po Jordánu z jezera Genezarethského až po jeho ústí do Mrtvého moře, v čemž r. 1848 s úpěchem byl Ame- ričanem Lynchem následován, r. 1851 — 1852 konal van de Velde roz- sáhlá měření za účelem kartografickým, jichž výsledkem jest výtečná mapa Palestiny, načež následovaly výzkumy francouzských archeologů dc Saulcy, hraběte de Vogtté a vévody de Luyncs, již zjednali si ve- liké zásluhy o historický zeměpis Palestiny, de Vogtié pak razil dráhu myšlence o soustavném prozkoumání skvostným dílem obrazovým. Snahy jednotlivců třeba sebe záslužnější nemohou vyrovnávati se spojenému úsilí spolkovému, k němuž téměř současně dán podnět na obou březích Atlantského oceánu, v Anglii i v Americe, v zemích to biblických par excellence, kdež interes vědecký opíral se hlavně o horlivost a obě- tavost náboženskými úvahami vrozenou. Tak vznikly anglický a ame- rický spolek pro prozkoumání Palestiny (Palestině Exploration Fund), kteréž za trvání svého, více již než čtvrtstoletého, dobyly si nehynoucích zásluh jak o poznání svaté země tak i o usnadnění pobytu evropským učencům a zejména o rozšíření známostí o Palestině v širých kruzích, jazykem anglickým hovořících. Výsledky zkumné snahy obou spolků jsou zejména patrný po stránce archeologické a kartografické, ježto spolky ty vládnouce značnými zdroji peněžitými, přispěly velice ku po- znání povrchu půdy i ku poznání někdejších památných sídel výkopy svými. V průběhu zprávy této jest nám dokládati se častěji výsledky spolkové činnosti jejich. Na tomto místě budiž vzpomenuto nejzásluž- nějšího díla anglického spolku, mapy totiž zemí Předjordánských, kterou po důkladném změření a ohledání vší půdy r. 1880 Conder a Kitchener ve 28 listech a v měřítku 1 : 68368 vydali. Mapou touto a studiemi, z nichž vyšla, položen základ k vědeckému zeměpisu Palestiny. Ame- rický spolek podnikl mezi r. 1870 — 1880 čtyři zkumné výpravy do krajin Zajordánských, velice bohatých po stránce archeologické, avšak hlavního úkolu svého, řádné mapy krajin východně od Jordánu pólo- 856 •^- ^- Prášek: zených, pobřicbu se ucdočinil, což přimělo anglický spolek, že počal sám s vyměřováním krajin Zajordánských. Náboženská roztříštěnost americká byla totiž příčinou, že se americký spolek palestinský r. 1888 rozešel, načež nedokonané úlohy jeho po výtce přejal spolek anglický. Vedle anglické a americké společnosti palestinské vznikl roku 1877 německý spolek pro výzkum Palestiny (Deutscher Verein zur Er- forscbung Palestina^ s), k němuž prvý podnět dal učený švýcarský lékař a palestinský badatel Titus Tobler, myšlenku však samu provedli gymn. ředitel Zimmermann z Basileje a profesorové Kautzsch v Basileji a Socin v Tttbinkách. Ustavující valná hromada svolána na den 27. září 1877 do nassavských Wiesbad, i účastnil se jí také krajan náš Ja- romír Košut, pohříchu předčasně vědě i vlasti odumřelý. Hlavní úkol sv1\j shledává německý spolek palestinský v soustavném podnikání vy- kopav archeologických, posud v Palestině zanedbaných, ježto nemůže býti pochybnosti, že půda tak eminentně historická v sobě skrývá vzácné a zajisté i hojné zůstatky pokročilého někdy kulturního života oby- vatelů palestinských. Péčí tohoto spolku založeno r. 1882 v Jerusalemě i německé museum palestinské a obrácena r. 1884 pozornost vědeckých kruhů ke krajině Ďžolánu, vyplňující úhel mezi horou Hermonem a řekami Jordánem a Jarmukem, po stránce přírodovědecké. Za tím účelem procestoval již r. 1884 inženýr Schuhmacher z Haify celý Džolán a učinil rozsáhlé přípravy k vydáni podrobné mapy oné kriginy. R. 1885 vypraven na náklad Berlínské akademie a německého spolku palestin- ského geolog Noetling do Džolána a ve spolku se Schuhmachrem pro- zkoumal rozsedlinu Jordánskou i Džolán po stránce paleontologické a geologické. Avšak katolické kruhy německé jen z části účastní se prací tohoto spolku, majíce své dva spolky palestinské, a to spolek „božího hrobu" (der Verein vom heiligen (irabe), který po výtce hledí si zájmů ryze církevních, a „palestinský spolek německých katolíků" (Palaestina-Verein der Katholiken Deutschlands), založený r. 1886, o jehož činnosti posud obšírnější zpráva vydána nebyla. R. 1883 péčí státního rady Hitrova založen i na Rusi orthodoxní spolek pro výzkum Palestiny, který vedle vědeckého zkoumání vytkl si za úkol i podporu poutníků, řízení výprav poutnických a stavbu poutnických domův i ne- mocnic. Účastenství jest převeliké, neboť již v prvém roce trvání svého čítal spolek 42 zakladatelů, mezi nimi cara, carevnu a velká knížata Sergeje Alexandroviče a Michajla Michajloviče, 405 řádných a 200 sku- tečných členů, příjem pak prvého roku správního vzrostl na 48.403 rublů. Orgánem spolku jest Pravoslavnyj Palestinskij sbornik. Spolek ruský zjednal si za krátkého svého trvání velikou zásluhu vědeckou výkopy v Jerusalemě, o nichž níže zpráva podána. Z měst palestinských světodějným významem, sanktuariemi a po stránce náboženské nejpřednější jest Jerusalem, jenž sám jediný ze všech velkoměst světa podržel vždy prvé místo v zemi své. Nevyniká ani velikostí, rovnaje se prostředním venkovským městům evropského západu, ani průmyslem ani obchodem, avšak křesfan, žid i moslim spatřují v něm svorně město posvátné. Epochou pro městský vývoj Jerusalemský staly se evropské a americké konsuláty, které vznikly vesměs mezi r. 1840 — 1860. Před Palestina itoltc/i dnů. B5t r. 1840 neliSil se nijak Jerusalem od ostatních měst východních. Ne- bylo hotelu, jídelny nebo pivnice po evropsku zařízené, a Evropan, zavítav do svatého města, za vděk vzíti musil jednou ze dvou špinavých lokand. Ulice nebyly dlážděny, na mnohých místech hnily zdechliny ssavcův i větších, jako velbloudů, jež odklízeli potulní psové, turečtí jircháiH otravovali dílnami svými celé části městské. Jaký to nyní rozdíl! Slušné hotely, zařízené po evropsku se vším potřebným po- hodlím, evropské velkoobchody, spolkové místnosti pro příslušníky různých národností, v nichž začasté konají se i vážné rozpravy vě- decké, sedm evropských konsulátů, četné školy, velikolepá hospitia, hojné a nákladné chrámy různých vyznání křesťanských, dlážděné ulice prosté zdechlin a nečistoty, číslované domy, četné domy nové, budo- vané evropskými staviteli, některé továrny, které zastupují někdejší smrduté jirchárny — toť obraz, jehož poskytuje dnes Jerusalem ci- zinci, obraz podstatně se různící od tradicionálného obrazu měst orien- tálských. Veliká část těchto změn způsobena ovšem Evropany, ale ke chvále domorodého lidu moslimského, zejména pak dočasných náměstků nebo muttesarifů dlužno připomenouti, že ani moslimové nevylučují se ze snah opravných. Péčí městské rady Jerusalemské zbudována silnice do JaíFy, zařízen spolek pro šíření čistotnosti, jehož členem jest sám muttesarif, upraven regulační plán, jemuž již mnohý zamřížovaný tu- recký dům za oběť padl, odstraněny kamenné lavice v ulicích a krámy do ulic vnikající, zavedeno osvětlení města za doby noční, každé pak noci město veškero se zametá. Za novějších dob vznikly i společnosti stavební, které budují činžovní domy před branou Jaflfskou. Z velikolepých nových staveb, jimiž péčí evropských vlád a kře- sťanských i židovských mecenášů Jerusalem za novějších dob byl ozdoben, jmenovány budtež zejména: nádherný ruský chrám sv. Tro- jice s domem poutnickým, v němž má sídlo i ruský arcibiskup, dílo cara Alexandra II., které stálo 3,000.000 rublů, rakouský dům pout- ničky, zbudovaný nákladem 300.000 zl., v němž r. 1869 přebýval i císař František Josef L, latinskokatolický chrám patriarchálný, pro- vedený v nejčistším slohu gothickém, latinskokatolický chrám Ecce homo, latinskokatolický chrám sv. Anny z doby byzantské, velikým nákladem a v původním slohu péčí a penězi Napoleona III. obnovený, arabsko- protestantský chrám sv. Pavla, zbudovaný slohem románským, a ruská nemocnice. Velebná kopule chrámu božího hrobu dokončena byla spo- lečným nákladem císaře Napoleona III. a cara Alexandra II. Také džami Kubbet es-Sachra byla důstojně opravena nákladem sultánovým. Vědecký interes projevující se především snahou, aby určitě usta- novena byla posvátná místa staro- i novozákonná, vzbuzen byl teprve v novověku a sice od františkánů, kteří potem a krví svou zasloužili si čestného názvu „strážců svaté země.^ Od nich takě pocházejí ozna- čení dosud běžná a identifikace význačných míst v historii Kristova utrpení, jako jméno ulice Via Dolorosa, jméno oblouku Ecce homo atd. Za patnácti let právě uplynulých objasněny i mnohé arclieolo- gicko-topograíické záhady, mající důležitost 1 pro topografii biblickou i pro topografii martyria Kristova a jeho následovníků. Hlavní toho 860 «^- y* Frézek: Palestina naUch dntL Počet obyvatelstva v Jerusalemě nebylo lze až do nedávná přesné udati, ježto v Turecku posud žádného sčítáni lidu nebylo. Podle úředních zpráv čítalo se tam r. 1871 domft 2393, z nichž 1025 mohame- dánských, 630 židovských, 299 pravoslavných, 179 katolických, 175 arménských, 44 koptských, 18 řeckých sjednocených, 16 protestantských a 7 syrských, mimo to 19 džamií, 8 dervišských klášterů, 37 kře- sťanských chrámův a 8 synagog. Znalci myslí, že všeho obyvatelstva jest asi 35—40.000, z nich 20.000 Židů. Soukromé sčítání lidu bylo podniknuto evropskými osadníky a konsuly r. 1887, při čemž napo- čteno 33.851 obyv., mezi nimiž 20.000 Židů. Celkem souhlasné jsou zprávy i cestovatelů novodobýcli i Evro- panů v Jerusalemě usedlých, že svaté město za našich dob utěšeně se vzmáhá a již i evropským městům podobati se počíná. Toliko nedo- statek vody jest citelný. Dotud zásobován byl Jerusalem hlavně vo- dami obou městských pramenův, 'Aiu Sitti Marjam a 'Ain Rogel, vodo- vody, které sbírají pramennou vodu z vývařisk v okolí Betlehemském, a konečně cisternami velice četnými, v nichž se uchycuje a zvláštním spůsobem uchovává voda dešťová. Avšak pro zvýšené potřeby spořá- daného městského života tyto vodní zdroje nepostačují, a tak při stálém vzmáhání se města a za přibývání obyvatelstva evropského stává se vodní otázka jednou z nejnaléhavějších úloh městské správy, na níž další rozvoj svatého města po přednosti závisí. Vedle Jerusalema zejména Juffa za novějších dob utěšeně roz- kvétá, jakkoli přístav její jest neveliký a lodi začasté toliko s obtí- žemi zakotvují. Jaffa jest z těch měst orientálských, které význam svůj zachovaly neporušený z dob starověkých a za našich dnů počínají se čile účastňovati dopravního a obchodního života moderního. Od dob Salomonových jest Jaffa, ve starověku Jope zvaná, prvým přístavem palestinským a po výtce přístavem Jerusalemským. Z Jaffy vypravovaly se lodi foinické na daleké plavby do západních zemí, úhrnně Tharšiš zvaných, v Jaííě kotvili křižáci a dnes v Jaffě jest jedna z předních stanovišť levantské paroplavby. Za posledních let děje se mnoho pro zvelebení města i přístavu. Zbořena středověká opevnění na straně suchozemské, která dusila veškeren život městský, starodávný městský přikop zasypán i vzniká nové, poměrně úpravné město, kdež zejména evropské domy a lidumilné ústavy nalezly místa pohodlného. Pěkně rozvíjí se v Jaflfě i školství obecné, jsouc pěstováno jak moslimy a pravoslavnými tak zejména církvemi evropskými, jakož na svém místě pověděno. Bethlehem za dvacíti let právě uplynulých zdvojnásobnil se téměř a činí četnými svými novými domy dojem slušného západoevropského města. Tiamieh rovněž honosí se četnými novými domy. Přívětivý dojem činí Nazaret, kdež zastane poutník za našich dnů čisté nové domy, spořádané ulice a živý styk veřejný. Haifa zdvihla se měrou neoby- čejnou, když zbořeny byly hradby a odstraněny uzounké, špinavé ulice. K lepšímu vidu města přispěla značně i osada templářská. Z čistě moslimských měst jsou největší NahiUus a Gáza, jichž obyvatelstva čítá se asi po 20.000 duší. it. I8di. čís. 10. OSVĚTA ?»gt«:- Jan Svatopluk Fresl. K stoleté památce narození jeho podárA Alex. Jo8. Bernard. (Pokračovánf.) III. Založení Matice CeaVá (ISSI). Bncyklopedie. ^\la9tenecký projev P. Václ. Pěšiny, tehdy (r. 1821) faráře v Biu čí ne EÍ/V\S na Moravé, že se svými přáteli bude posílati Českému Museu po 200 zl. vid. č. ročně na vydávání českých knih, *) jakož i souhlas vlastenců Pražských, Kralohradeckých a j., že také ročními pří- spěvky k Museu přistoupí — vůbec potěšitelná ochota vlastenců k za- ložení ústavu, jehož první péčí by bylo vydávati dobré knihy české, upravovala znenáhla úrodnější půdu ku provedení myšlenek, jež po tolik let zabíraly mysl i srdce Jungmanna, Přešla i přátel jejich. Výbor Mu- sejní ochoten byl přistoupiti k vlasteneckým návrhům, žádal pouze, aby vlastenci pospolu se shodli a pak Museu o tom zprávu podali. I vypracováno několikero plánů, z nichž první sestavil dr. Purkyně (r. 1822) a po něm Jan Sv. Presl; bohužel, že nelze nám podati o nich žádných zpráv, jenom tolik tvrditi můžeme, že oba dva plány navrho- valy zařízení společnosti samostatné a že snad výboru Musejnímu ani předloženy nebyly. ^) Šťastnější nad Jungmanna a Presla ve vlasteneckých podnicích byl Frant. Palacký. Svým časopisem dovedl získati společnost Musejní pro skutečné vzdělávání řeči a literatury české a zjednav si i jinými pracemi literárními přízeň u stavů českých, užil jí jakož i ostatních příznivých okolností k tomu. „aby v lůně společnosti Musejní utvořil se sbor pro vědecké vzděláváni řeči a literatury České, kterýž by skLádal ') Světozor, 1878, str. 471. „Starší pokus o zvelebení literatury české." *) Sepisujíce tento odstavec řídili jsme se téniéř nosk^e spisem Karla Tief- tninka: Dějiny Matice České, 1881. OS VETA 1891. 10. 55 j^ 862 A. J. Bernard: se z předních spisovatelův a opíraje se o přirozenou povaha spisovného jazyka, křivé směry nezkušených spisovatelft zamezoval a pravému zdaru literatury napomáhal." První úlohou sboru mělo býti vydání reálného slovniku encyklopedického. Spisovatelé ovšem radostně přijali návrh Pala- ckého a ochotně slíbili pomoc svou, ale šlo o svolení úřední, aby mohli scházeti se k poradám. Nejvyšší purkrabí Karel hrabě Chotek přivolil k žádosti vlastenců, jimž podařilo se shromážditi kol sebe 28 přispě- vatelův. Encyklopedie rozvržena na pět až šest dílův a měla se skládati ze tří odborů: historicko-zeměpisného, jejž redigovati měl Palacký, z přírodopisného a technologického, jejž pořádati měl Jan Sv. Presl, a z íilologicko-lilosofíckého pod redakcí Jos. Jungmanna. Vrchní re- dakce svěřena Palackému. ^) President Musejní hrabě Kašpar Šternberk poradil, aby sbor se připojil k Museu; výbor Musejní pak usnesl se v lednu 1830 na zá- kladě §. 12. svých stanov^) zříditi sbor „k vědeckému vzdělávání řeči a literatury české, jmenovav tři redaktory slovníku naučného, Jung- manna, Presla a Palackého, údy sboru toho. Poručil jim zároveň všecku péči o náklad a vydání dotčeného slovníku žádaje jich, aby pilné dbali o zachování čistoty jazyka a aby účty podávali každého roku z jednání svého. ^) Příznivý tento výsledek uvedl ve skutek myšlenku, aby sbor nepřestával na vydání encyklopedie, nýbrž rozšířil činnost svou i na vydávání spisů jiných. Aby pak potřebný náklad na vydávání to byl zabezpečen, založena měla býti zvláštní pokladnice; sepsáno tedy ve smyslu tom provolání k vlastencům národní literatury milovným, aby k účelům sboru přispívali. Provolání to vydáno 1. ledna 1881 v Časo- pise Musejním a podepsáno Jungmannem, Preslem, Palackým a kurá- torem Rud. knížetem Kinským. ^) Z obětovných členů vždy jeden měl konati všelikou práci, kterou správa pokladnice vymáhala; nazýval se jednatelem: přijímal a opa- troval dary a příspěvky, staral se o běžné potřeby, zapisoval důleži- tější události do „knihy Matičně.** Celý sbor ukládal jistiny, ustano- voval, nač a jak se má úrokův užiti. V jednatelství střídali se za sebou všichni tři zakladatelé Matice: Jungmann, Presl a Palacký, kteří při tom i kancelářské potřeby ze svého opatřovali. Literární činnost zahájil sbor roku 1832. Kdežto německý ča- sopis Musejní téhož roku zahynul, jala se český Musejník vydávati Matice svým nákladem a založila v něm vlastní orgán, „kterým sbor obcoval se vzdělanými vlastenci, národu své důležitosti oznamoval a mladé spisovatele odchovával." *) Druhé číslo knih Matičných byl pamětní spis na oslavu čtyřiceti- letého panování císaře Františka 1. „Hlasy vlastenců ke dni 1. měsíce bři /na 1832," kteréž typografickými okrasami tak skvostný byly, že ': Tieftrunk, 1. c. str. 18 a násl. ') Dle něhož má společnost Musejní právo pro zvláštní oddíly nauk jme- novati také zvláštní komitéty neboli sbory. ^) Tieftrunk, 1. c. str. 22. *) Tieftrunk, 1. c. str. 264. *) Tieftrunk 1. c. str. 38. Jan Svatopluk Presh 863 až do oné doby v Čechách ani kde jinde v Rakousku nic skvostněj- šího nevyšlo. *) Útraty všecky za ten spis zapravil kníže Kinský. Za tímto spisem již vydávána znenáhla celá řada spisů, z nichž valná část důležitost i váhu svou až podnes zachovala. Matice čím dále tím jistěji dostihovala cíle, jejž jí vytkli její zakladatelé. O encyklo- pedii však, kteráž díila podnět k založeni Matice, v prvních letech ne- děje se ani zmínka. Hlavní příčina byla asi ta, že Palacký již byl za- městnán studiemi historickými a že k dílu tak velikému nebylo ještě dostatek sil ani peněz. Přece však konány různé práce přípravné, z nichž ukázky podány roku 1838 v Musejníku a roku 1885 ve Květech. A-ž do roku 1841 skládal se sbor pouze ze tří údů: Jungmanna, Presla a Palackého. Ale ježto práce se množily, povoláni byli toho roku (1841) Šafařík a Hanka, a úřad pokladníka (dr. Jos. Fric) oddělen od úřadu jednatelova. Sbor tehdy usnesl se, že vydávati bude čtverou biblio- théku : novoceskou, staročeskou, klasiků starých i nových a Malou ency- klopedii nauk. K návrhu Palackého (1842) zavedeno bylo i udílení poct neboli prémií za výborné spisy mimo Matici vydané. Údové sboru byli soudci. První pocty dostalo se Jos. Kaj. Tylovi za Posledního Čecha a za jeho sebrané spisy ; přisouzena mu odměna druhé třídy o 40 dukátech. I ve věci českého pravopisu činně účastnil se Presl. Již po roce 1840 jali se někteří psáti j místo g a. i místo ;. Sbor usnesl se k návrhu Safaříkovu, aby od roku 1843 ony opravy v knihách ma- tičných se zavedly. Ale někteří spisovatelé (Franta Šumavský a j.) za nedlouho navrhovali zase novou opravu: místo au mělo se psáti ou, místo w jednoduché r. Tyto návrhy sbor zamítl ; mělť Palacký ve sboru čtení, v němž odpíral těmto novotám, zastávaje jen ty opravy, jichž sbor roku 1842 dopustil. 1 vydáno o tom usnesení (13. listop. 1846), jež podepsal kromě Jungmanna, Šafaříka, Hanky atd. také Presl. Presl věrně sloužil prospěchům Matice až do své smrti roku 1849, kdy Palacký ze sboru vystoupil pro otázku pravopisnou. Jungmann již o dvě léta dříve (1847) smrtí byl sboru odňat. Sbor projeviti chtěje důvěru i uznání Presl o vi za péči a starostlivost jeho o Matici, vydal nákladem svým dva spisy jeho: Všeobecný rostlinopis (1846) o dvou silných svazcích a Počátky rostlinosloví (1lu, jemuž nic podobného v nižádné dédiciié zemi vydáno nebylo." '^) a o proměnách v živoči^stvu jimi způsobených, v ohledu přírodopisném a dějepisném. Podle 5. vydání přeložil a rozmnožil Jan Svatopluk l*řesl. — V Praze, 1834. Nákladem Václ. Špinky. VIII. a 318 stránek. Prodávala se po 1 zl. sth 65* 864 A, J. Bernard: dokázati, že jazyk český hodí se ke zpracováni všelikých věd a že tedy náleží mu táž vážnost, jakáž na újmu jeho projevuje se jazykům jiným, y zoologii, botanice a mineralogii pokusil se Presl zdárně o díla původní, v geologii počal překladem spisu, v němž sneseny byly vý- klady a výzkumy geologa, jenž byl takořka samovládcem ve vědě oné tehdy ještě dosti mladé. Předmluva, jíž Presl provází překlad svůj, po mnohé stránce jest zajímavá a důležitá. Rozhodně opírá se mínění tehdy ještě všeobecně rozšířenému, že by jazyk český nadobro ustoupiti měl jazyku něme- ckému ; vědělť, co se ukrývá za předstíráním, že by spisové jako na př. překlad jeho nehodili se pro sprostý lid a pro sedláky, kteří- jediné takořka věrni zůstávali jazyku svému. Měli zůstati ve své neuvědo- mělosti, a jen těm, kdož zřekli se jazyka mateřského, otvíraly se všechny brány dokořán. Lákavé hlasy zněly tehdy všade po Čechách: „Čechu, odstraň se ode svého národu, odlož svou národnost, přestaň býti Čechem, staň se Francouzem nebo lépe Němcem, zapomeň dle našeho příkladu na svůj přirozený jazyk, kterýž bez toho jenom skrov- nému počtu lidu nevzdělaného jest vlastní a protož hrubý a nemotorný ; buď jeho nenávistníkera, jeho zhoubcem.** „Jazyk jest jediné dědictví," namítá proti tomu Presl, „kteréž od našich praoť^ů na nás přešlo. To vzdělávati, to rozmnožovati, to rozšiřovati jest povinnost svatá každého dědíce, chceli předků svých hoden býti. Toho hájiti, opatrovati, zastá- vati a obraňovati káže uctivost, kterou praotcům jsme dlužní. Jazyk jest veliký prostředek, kterým praotcové s námi rozmlouvají, nám své veliké činy v celé hráse a jasnosti objevují; on jest památník veliký a všeobecný, z úst do úst celého národu přecházející, stálejší nežli stavení z mramoru a mědi vyvedené. Jestliže rozkotání a zboření bez- dušných památníků jmenujeme barbarstvím, jaké jméno zasluhuje vy- pleňováuí jazyka národního s duchem člověčím, nade který nic draž- šího není, ouzce spojeného? . . . Kdo ku vzdělání lidskému cizího jazyka vyhledává, ten plýtvá s lidským živobytím, mrhá sílu mládeže, maří čas, umrtvuje chuC k dalšímu cvičení, ruší jednotu duše, zničuje pocit mravný a nábožný. Mluv k národu jazykem jemu srozumitelným ; snadno a brzo vnikneš do nejvnitrnější částky duše jeho . . . Pravý Němec národností nadšený váží sobě i cizí. Nedoněmec ale nebo ne- dočech jest jako nedopýr, tu se přidružuje ssavcům, vychloubaje se býti čtveronožcem, tam zase oblibuje si jméno ptačí, vypínaje se kří- díoma nemotornýma, jak brzo tu nebo tam marnosti jeho lichotí." — Kniha není pouze překladem Cuvierova díla; Presl přibral do ní i výklady Nogerathovy, Jamsonovy, Brogniartovy, Freycinetovy a jimi spis Cuvierův rozšířil a i domněnky jeho jednak potvrditi jednak i po- opraviti hleděl. I sám přičinil několik přídavkův : přidal přehled všech útvarů horních a spolu i seznamy ostatků živočišných, které v nich obsaženy jsou; doplnil zkameněliny ssavců v útvaru „nadkřidovém,** promluvil o jeskyních a brecciích kostnatých (dle de la Běchc), podal krátký přehled všech ostatků ssavčích v rašcliné, potopeninách atd., teprve po smrti Cuvierově nalezených a popsaných. Celý spis zalíončen jest krátkým životopisem Cuvierovým, rovněž od Presla sepsaným. Jan Svatopluk Presl. 865 Knihu tuto pěkrič se čte, mluva v ní jest plynná a průzračná; tisk jest úhledný, zřetelný, chyb tiskových jest poskrovnu. Tištěna jest latinkou a pravopisem té doby obvyklým. ^) Připojeny jsou čtyři lithografované tabulky, na nichž představeno jest šest vyhynulých tvorův. Pouze České Květy povšimly si tohoto spisu, otisknuvše v celém znění předmluvu: ,, slova zajisté vzácná, všude a všeho povážení hodná." Jungmann ve svém dopise ze dne 6. září 1841 podává Markovi zprávu, že Matice k tisku připravuje Preslovu Geologii spolu s Fysikou Smetanovou. Silozpyt tento Matice roku 1842 skutečně vydala, avšak pro které příčiny sešlo s vydání Geologie, o tom ničeho vyzkoumati jsme nemohli. Předpokládati můžeme najisto, že rukopis byl již zcela hotov a upraven; tím více pak želeti jest, že stihl jej týž osud, jako jiné rukopisy Preslov}, jež po jeho smrti všecky přišly na zmar, ana nenaskytla se ruka přátelská, jež by jich byla zachránila od zničení. Ještě téhož roku, co vydal Rozpravy, obohatil Presl literaturu českou původním spisem, o němž hlasové nejpovolanější se vyslovili, že kdy by byl býval vydán v jiném jazyce, nehynoucí by byl zjednal slávu původci svému. JeC to Ssavectio, rukověť soustavní k poučení vlastnímu. '^) I k této knize připojeno jest pamětihodné prosloví. Vytýkáno bylo zajisté Preslovi, že píše díla odborná, kteráž proto nemají dostatečného odběru, že pro obecenstvo jsou nesrozumitelná a že zabírajíce se otáz- kami přesné vědeckými obecenstvu jsou četbou nezáživnou. Ale úmysl Preslův byl jinaký, vyšší, nežli jak si jej představovali těchto výtek původcové. „Čech" — praví v předmluvě — „zbaven jest příležitosti ducha okřívající, aby mohl vzdělávati se ve svém jazyce," máli mu tedy aspoň jakés náhrady se dostati, „měj aspoň knihy, kterými mu možno domácí pilností celý poklad učenosti vyčerpati." Kniha byla Preslovi památníkem, který dokazovati bude život národní ač potlačený, snažení a toužení národu po vzdělanosti, a to i tehdy, když by jazyk ze řady jazyků živých byl vymazán. Již ve Kroku podal Presl obraz všeho živočišstva. Nyní za okol- ností příznivějších chtěl propracovati zevrubněji jednotlivá oddělení, počátek učiniv třídou nejdokonalejší, ssavci. Rozsáhlý spis svůj ^) roz- dělil na tré částí : První díl jedná o oustrojnosti a ouřadech těla vůbec, druhý obsahuje stručně oustrojnost a ouřady ssavců, třetí vykládá o soustavě všech známých pokolení a největším dílu rodův. ') Několik nových slov roskych Prcslem jednak vytvořených, jednak ze slo- vanských řeči vybraných, klademe tuto ukázkou: Sloj, ssedliny, prvohory, klouzy (Passe), kotlina (kráter), zeměsloví (j^eologie), třotihory, zkameně- liny, homolozuboc (Mastodon), velozvčr (Megatheriiim), ryhoještér, plavno- ještěr (Plesiosaurusi, hustozub, snéžník ((Jletscher), potoponiny, náplav, slepenec, vodosráz (katarakty), útes, buližink, opoka, lupek, křemenec, droba, břidlice, svor, kiemelec, rula, prvotin (protojryn), bělokam, čediO, huká (porfyr), hadec, drasnek (trachyt), zelcnokam, šmolek, atd. ') Podle nejlepších pramenuv vydal J. S. Presl. 8. Str. XII. a 388. V Praze, v knihkupectví Kronbergra a Webra. Tiskem Jana Host. Pospíšila. ^) Prodával se po 1 zl. 20 kr. stříb. 866 A. J, Bernard: Soustava živočišstva, již Presl tuto podává, uchyluje se valně od soustavy, již v Kroku nastínil, a jest nad ni důkladnější. *) Probrav všeobecné znaky ssavcův zevrubně píše o jednotlivých jejich ústrojích. Neuvedena sice všechna pokolení (rody) a rozdílné jejich rody (druhy), přece však popsáno 248 druhů ze 71 pokolení. Soustava ssavců nyní žijících vhodně se doplňuje pokoleními, „která kosti své do vrstev zemních složila a docela vyhynula, byvše převraty kůru zemskou zkor- moutivšími zahubena." Skupiny ssavců jsou tyto: 1. Ssavci rukati, 2. dlapatí, 8. paznehtatí, 4. plejtevnatí, 5. velrybovití. K dílu tomuto hodlal připojiti „obrazy ssavců věrné," jichž měl asi IGO hotových, leč k vydání' jich nedošlo. ''') Spis Preslův v té A, Heyduk Za Janem ITerudou. I. dyž snivá jeseň přicházela v nivy, mlh sivou rouškou zahalujíc tvář, když v polích písné dopěl skřivan tklivý a slunce divně rozechvělá zář jak zlekána v klín rodné země klesla, v ten čas smrt děsná ve svou říš Té nesla. Však ne, Tvé hlavy ona neschýlila, Tys padnul hleskem hohů závistných, a nám — o žel — jen smutná radost zbyla, zář cslavy jen zpěvných činů Tvých, by poznali, kdo v lepší přijdou dobu, jak lid své věštce doprovází k hrobu. Proč kalich písní zavřel se Ti v duši, jak leknín v soumraku? ó krutý žal! Proč ted, když zloby červ nám všecko ruší, jsi mladých šikA vAdcem nezAstal, až sláva k nám by vrátila se znova, Ty zlaté srdce, hlavo ocelová! m Tvé oko shaslo, zchladlo hrdé čelo, a navždy dopěl prorocký TvAj ret; co nadějí nám náhle odletělo, jimž s Tebou v čele kráčeli jsme v střet, co rAží krvavých v Tvé zvadlo hrudi, jichž v žití, běda, nic juž neprobudí! Leč květy parnasek, jichž duši plnou dals darem nám i nočních viol směs, by v skvostné vAně okřídlenou vlnou duch náš kras mořem k břehAm pravd se nes, ty nezvadly, a kouzlem Čarných vděkAv lid český blažit budou věčně věkAv. Ó proč jsi sklonil žezlo své té chvíle, když na vyšší jsme přichystáni vzlet. proč orel mysli Tvojí k slunci píle nám nad temeny nechce zašumět? Ó vrať se nám, den krátí se, noc dlouží — a po Tvých hvězdách bludní chodci touží. Ach, touží darmo, nevrátí se světu, co v temném nitru chová němý rov, leč v slunci hrají z prorockých Tvých retu Za Jnnem Nerudou, 877 ty žhavé skvosty granátových slov, • jež vítězný jak Caesar v Čase starém jsi vrhal lidu svému hojným darem. Co všecko vykonal jsi v krátkém žití! Co sotva sterým druhdy přeje věk, co z jisker myšlenek jim v plamen nití, dal Tobě, bratře, jedinému vděk, jenž o vše věrně s námi jsi se dělil, v co písní bůh se duchem snes a vtělil. Když tísněni jsme byli zloby vřavou, a český obzor pln bj^l pavučin, Tys svojí vztýčenou je trhal hlavou, než skráň nám opletly ; Tys hlásal čin, a břitký čepel — zlaté péro — v páži u tvrze práv byls bohatýrskou stráží. Tvá písoň nadšená vždy mocně zněla, hned jako zvon, jejž v ňadrech chová Týn, hned dětským smíchem do srdce nám spěla, hned zvukem pádných kladiv z kovadlin, hned hlasem skřivánčím, jenž k slunci míří, a hned jak meč, když jiskří na krunýři. Tys z Arábie sálavého písku sčíst uměl dávno pochovanou zvěst, i z polí těch, jež vroubí českou vísku, i z mořských vod i z nedozírných hvězd i z časů zapadlých i z lidu tísně, a kouzlem citu vse jsi měnil v písně. Tys cenil člověka jen podle práce, ne podle lesklých cetek předních řad ; což ti, kdo stojí při kolu a páce či řídí pluli, jsou prostčjšími snad, než kdo jsou pány potyček a seče, ať ostřím dinnvslu neb ostřím meče V Tys lidu svého zmozoleiiě dlaně pln těchy, sdílnosti a víry tisk. Tys k nému promluvil a v ňadrech maně zdroj jeho sil se vznes jak vodotrysk, jenž slunnou září zbarven dolů padá; či krev to byla juníícká a mladá? Jak nožík lékařův, jenž neduh léčí, byl na zlo nabroušen Tvůj ostrý vtip, čím hrozilo nám chorob nebezpečí, 0SV£TA 1891. 10. 55 878 ^ Heifěiik v to řízl jsi, a rázem bylo lip; kde slab byl hravý žert, tam skočil dravý, a s úsměvem zpět vracelo se zdraví. Sám, uzavřen jak horského tůň plesa, blah viděl jsi, jak z noci vstává den, a z myšlenek Tvých šumícího lesa vždy jaří orlové se nesli ven a každému, s nímž srdce Tvé se střetlo, děls: „Se mnou leť: chci lásku, pravdn, světlo T Tys pocty nehledal a nevycházel na zlatých odměn dobrodružný lov, leč vtipu oštěpem v hrud zlob jsi házel, ač z trpkosti Tvých okřídlených slov vždy láska sálala k té svaté zemi, již miloval jsi v světě nade všemi. Vždy nad ní křídlem vesnou ráje zmladlým Tvých myšlenek se vznášel orlí let, a nikomu, jen za ni v boji padlým hloub srdce dovedl jsi závidět; a dobře tak, ty hlavo navždy snící, lip nebude, až dovedem to všici! Tys hochy snivé měnil v bojovníky, když nové době křídla rozpjal Bůh, v před nadšeně jsi vedl druhů šiky, jimž nad hlavami svatý vzlétal duch, by vlasti udusané dravců patou řad apoštolů vzešel pro věc svatou. Jim majákem jsi ukazoval dráhu, jim za noci i mlhy jasně plál, by vírů mJ[jeli i skalných prahů, ač sám již smrti na břehu jsi stál, a do vln bouřných pozíraje s klidem, vždy volals: „S lidem k předu, plavci, s lidem!*' Ten maják zřítil se nám do propasti, Istným proudem podemlet jsa v základech, a v ňadrech bratrů, v ňadrech celé vlasti — tak netušen byl pád — se ztajil dech, a mysli zaúpěly rozechvěné . . . Vše zděšeno — proč odešel jsi, Jene! Jsi tich a kliden na věky, můj druhu, jak nebýval jsi v ruchu zašlých dob; již růže vrhli jsme i květy luhů Za Janem Nerudou. 879 i květy vroacich srdcí ve Tvůj brob, v němž jako za soumraku pěvci báje své vlasti slávy čekáš s „bratrem z Máje." ó krutý žal, jenž srdce naše svírá a tubou pěsti buší v klenby čel! Zrak marně, bratře, po Tvém zjevu zírá, Ty na věky juž nám jsi odešel, a stesk náš mezí nemá ani brází, vždyť písně kněz a pravdy rek nám scbází. Spi, Jene můj, spi jako pták spí v sadu, kde vlasti bobatýrům stláno všem, tam v prsti posvátnébo Vyšebradu, Tys doby své byl krásy prorokem, a necbaČ bouř pracb lidstva v jedno smísí, Ty neznikneš, a věkové Tě vzkřísí! Kéž bravé zvonky Loretánské věže svůj pozdrav v brob Ti snášejí co den. Ty české písně nesmrtelný kněze, kéž zvuk jicb vyplní Tvůj věčný sen, bys jako ondy matičky své v klínu, mníl zpívat kolébavku cherubínů. Žal mnohých v hluku města rozprchne se, já v samotě však vždy jej v srdci mám, a v síni přitméló a v stinném lese vždy ruku v ruce s Tebou chodívám, a v snivý zrak Ti zřím, až slzy kanou . . . a líbám Tě . . . Můj Jene, na shledanou! . . Adof/ Heyduk. 11. Dlaň chvěje se a srdce v prsou bolí, duch rozechvěný stále nevěří, že pravdou je, co kleslo v Síro polí, v ruch měst a vísek tiché zášeří, čím bor se zachvěl, který doly vroubí, čím zabouřila proudů koryta, a zaplakalo nenadále z hloubi té země, jež je hložím ovita. Jas opět jednou šlehal v luhy stmělé, kam oko bledlo — záře sluneční, však dnes je teskno jako po kostele, kde bolně znějí zpěvy páteční; 66* 880 ^- V' ^a«* 2!a Janem Nerudou, vlast v hoři vidí puklé srdce Tvoje a rukou lomíc v českou volá pláň: „Kde větší žalost jest než žalost moje?** a k tváři Tvojí šedou chýlí skráň. I viděl jsem ty živé kraje naše, jak rázem stichly jako za moru, lid vždycky jarý k zemi hleděl plaše a bál se vzhlednout — nikde hovoru — vždyť chvěl se kde kdo pouze před otázkou, zda pouhý sen jen srdcí nemučí, že ten, jenž všechněch ovíjen byl láskou, jim klesl mrtev přímo z náručí! Ba z náručí těch věrných českých lidí, již dobře vědí, kdo je vždy měl rád, jichž pouhé slovo třpytné neošidí, však lásku splatí nastotisickrát ; již v úpalu a horku práce denní to dobře vědí v jizbách malých chat, kde lásky, citu vůbec pro ně není, však kde zas vroucné mají milovat! A Tys byl jejich — milovaný všemi — af slzu horkou lil jsi do očí, když zazpíval jsi o milené zemi, kde s křížem těžkým lid se plahočí, ať důvěru jsi rozněcoval živou, že také u nás léto zadýchá, a teplé vánky váti budou nivou té zádumčivé země kalicha. A Tys byl jejich — milován tak sladce ne u starých jen, také u dětí, vždyť droboť malá verše o Tvé matce i matičce své říká z paměti, když pak v té básni přijde o uzlíčku, i tatík zdvíhá k očím těžkou páž, a kde kdo kolem, slzy stírá víčku a všickni řeknou: „To byl člověk náš!" Tak staral jsi se o lid milý stále, ať denní chlad ho tolik nezebe! Ó, proto nyní v každé vísce malé ti mladí, staří pláčí pro Tebe, a jak spíš tiše v Libušině hlíně, pláč národa Tě ve sny konejŠí — ó, není, není v České domovině nad takovou smrt smrti krásnější! Karel V. Rais, E, Krásnohorská : Jan Neruda nutokritik. 881 Jan Neruda autokritik. SKako kniha, v jejíž čtení byli jsme se zálibou pohrouženi a již ^^;^A;^ z nenadání někdo z ruky vytrhnul, uzavřelo se náhle před '.^^ námi drahé nám žití, jež plno zajímavého obsahu poutalo nás "^ na každé stránce své, až pojednou obrátil se list a spatřili jsme, že byl již posledním. Srdce se nám sevřelo a hluboký žal zabouřil v něm ; vzpoura citu brání se víře, že£ již konec, — vždyť nám to připadá, že kniha tohoto života nám vyrvána nedočtena, že jsme v ní ještě dosti nehloubali a nebádali, dosti si jí neosvojili, dlouho a dlouho ještě očekávajíce nový list za listem, každý vážně půvabný jako ty předešlé. A přece jest neodvolatelně skončeno, Jan Neruda nám po- věděl již poslední své slovo, posledně na nás pohleděl svým pronikavým a vřelým zrakem, a našeho dávného, věrného, ryzího přítele, našeho nejlaskavějšího soudruha, našeho dobrého hetmana Nerudy není více. Nám všem, kteří jsme s ním měli kus společného mládí a kus spo- lečné práce, byl osobně tak drahý a vzácný, že při zprávě o jeho smrti téměř jsme zapomněli na literární jeho význam a cítili především ztrátu přítele! Sobecký to žal, a přece právě ten vydává nejkrásnější svědectví jeho srdci, jeho povaze. Blahořečen člověk ten, na jehož hrob se neklade jen chladný vavřín oslavy, ale věnce skropené nej- sobečtějšími slzami přátel truchlících. Ztráta jest převeliká, a každý z nás nachází jen jedinou útěchu : to živé bohatství dobra, jež o drahém mrtvém může pověděti. Každý si vroucněji než jindy připomíná z dávna i nedávná stránky jeho po- vahy, zvláště hodné obdivu a oddanosti, které byl seznal, a pudí jej to, aby o nich řekl slovo, jež si hledá ohlasu. Budiž i mně dovoleno naznačiti rys, kterého jsem si u zvěčnělého zvláště vážila. Drobných takových připomínek bude mnoho, mnoho potřebí, než bude možno, aby literární historik se podjal slavného úkolu podati celistvou cha- rakteristiku Jana Nerudy jako spisovatele i jako člověka. Budiž tedy vlídně přijata i skromná tato črta, kterou k upomínkám všech klade zde pieta nejupřímnější a spravedlivá uznalost. — Nikdo nesmál by se ironičtěji, kdy bychom o něm tvrdili, že jest vtělená dokonalost, nežli Jan Neruda sám. Nikdo nemůže si živěji než on býti vědom nezbytnosti slabostí, kterých ani nejznamenitější člověk není prost, a nikdo bystřeji rozeznávati, že mnohdy člověk v úkrytu nepovšimnutý má přednosti rozumu i citu, kterých se mnohým velikánům nedostává. Neruda s pravou radostí uznával, ba s pravou dychtivostí vyhledával u jiných schopnosti, o kterých měl za to, že jemu scházejí, a s naprostou pokorou ku pravdě, tomuto jedinému majestátu, jehož absolutnosti se klaněl, přiznával se bez pokrytství k slabostem a nedostatkům svým. A v této vědomé nedokonalosti — zdaliž právě v ní není obsažena ona míra velikosti ducha i srdce, která vystihuje možný pomysl na dokonalost člověka — na dokonalost umělce ? 882 ^' Krásnohoraká: K této dokonalosti, té jediné nevylhané, kterou piipoušti lidská přirozenost, směřoval Neruda chtě nechtě od širokého základu své po- vahy až k suhtilnostem vkusu a slohu. Neruda hyl velebeným kritikem literárním; výše však jej velebím za to, jakým byl autckritíkem v ži- votě i v literatuře, jakým byl opravdovým, nelíčeným a skromným filo- sofem od hlavy až k patě. Jeho autokritika jej ovšem připravila o všecku rozkoš samolibé bezstarostnosti, v jaké si mnozí jiní labužnicky hoví, ale jeho autokritika způsobila, že kritika stojí před dílem jeho života se skloněným ěepelem a s obnaženou hlavou, — nezbylo jí tu co či- niti, — vidí, co za nemožno se mívá: dokonalost. Čím že to jest, že věc velká nebo drobnůstka, kterou Neruda napsal, řekl, myslil, má ten ráz hotovosti, že nelze nic ubrati, nic při- dati, nic změniti, aby věc byla lepší? Vše, co od něho pochází, jest každým odstínem myšlenky i výrazu svoje i jeho, vše má sv^j nejpři- měřenější úměr, svou nejcharakterističtější barvu, své pravé tempo, vše působí tak, jak to působiti chce i má, vše podáno jest formou a spů- sobem, že se nám to tak zdá nejlépe. Kritika může složiti ruce v klín a klidně se oddati požitku, jaký působí nám obdiv vzbuzený něčím veskrze umělecky bezvadným, novým, mistrovským. Hledejme n Nerudy báseň, obrázek ba i pouhý vtip, kde by mu selhal účinek, kde bychom pocítili, že jsme více očekávali, kde by se nám předmět zdál býti nad sílu autorovu anebo naopak zas nehoden síly jeho; kdy bychom si vzpomněli: toto známe již odjinud ale v lepší formě, — anebo kde bychom si pomyslili: bylo by to pěkné, kdy by to či ono nevyrušo- valo. Toho všeho u Nerudy není; v každé jeho práci jako v určitém, pevně udaném akkordu cítíme čistý soulad ; tu co nejpřesněji k sobě volený obsah a forma, nálada a výraz, tak že každá práce o sobě pů- sobí jako vzor svého genru. Výsledku takového nedosáhl Neruda ně- jakým kouzlem ani náhodou, ani pouhou elementární silou talentu; dosáhl ho jen opravdovou uměleckou prací, která vyžaduje nesmírně vytříbeného ducha a povahy schopné opanování sebe, vážnou vnitřní potřebou pracovati vždy jen ua nejvyšším stupni své schopnosti. Auto- kritika jest umělcovou sebeúctou; Neruda vždy zachovával tuto po- vinnost k sobě samu, k svému úkolu. Nikdy se nesnížil, aby podal veřejnosti něco slabšího, než co mohl a uměl; vyzkoušev síly své, znal obory, ve kterých zvláštnosti jeho ducha nejvíce mohly vynik- nouti, a těm se věnoval s nejpečlivější opravdovostí. V těch vyhranil svou individuálnost ve skvostný zjev, jenž vynutil úctu i těch, kdož ho neměli právě v lásce, obdiv i těch, kdož měli před ním strach. On, veleduch, znal meze svého mistrovství, ba i svého nadání vůbec; nedal se zaslepiti mnohostranností svou a věděl, že všeobsáhlým není. Bystrostí ducha hluboce vzdělaného poznával, na kterých cestách by zůstal pozadu za sebou samým, ale vzácnějším ještě důmyslem srdce do hlubin šlechetného rozeznával, na kterých cestách jiní jej předsti- hovali. A nebylo v tom ani stínu chmurné resignace, uznávalli před- nosti jiných, jichž sobě nepřičítal zároveň ; byla to radost nezkalená žádnou trpkostí zármutku, pravilli někomu : závidím ti schopnost tu či onu. Jak mu slušela ta krásná lež, to slovo „ závidím, ** při němž v upřímném a bystrém oku jeho zářila přejnost nejvýmluvnější, zrovna Jan Neruda autokritik, g33 jako by děkoval druhému, ale nikoli jako by s nim sočil. Můželiž býti rozmilejši dobrosrdečnosti? Když uznával a velebil druhého, nikdy ho při tom nebolela vlastni ješitnost, ač marnivosti nebyl prost. Či jest kdo X nás bez marnivosti? I Nerudovi lahodilo uznáni jiných, nebyl lhostejným ani při drobných, něžných projevech úcty, neboť sláva ne- podává jen vavi4nů na slunci veřejnosti, ale též vonných kytic a ky- tiček v milém soukromí, — na takové měl Neruda vždy zvláštní štěstí a měl také svou malou hrdost na ně, své „faible" pro ně. Drahý čtverák! Již se nebude tak významně usmívati na ty dfikazy úcty. jako by se dobrácky posmíval své vlastní slabosti a přece jako by si ji shovívavě dovoloval, — vždyť jej tak blažila v osamělém a jedno- tvárném žití. Ano, blažilo Nerudu uznání, ale blažilo jej nevýslovně více porozumění, pochopení, souhlas v nadšení a spojenství v myšlenkách, jež mu byly nejdůležitějšími. Jestliže jste jej přesvědčili, že pravda, jež mu v duši planula, vznítila živou jiskru v srdcích jiných, že nej- lepší snahy jeho mají úspěch a že nepracoval marně : tu mužným ohněm vyšlehl mu z duše takový výraz štěstí, že jste poznali, jak nepatrným jest mu všechen život se svými marnostmi proti vážným ideálům s duší touto srostlým. Šel za nimi vždy cestou svojí, nikoli vyšlapanou od jiných. Tam, kde ho nikdo nepředešel, cítil, že jest ho potřebí, a jinde, kde by ho předstihli jiní, cítil, že by byl zbytečným. Nebyl jako ješitný herec, který chce hráti všecky úlohy, i ty, které se pro něj nehodí. Jemná Nerudova autokritika jeví se nejen v tom, co psal, ale i v tom, čeho nepsal. Nepustil se do ničeho, v čem nemohl excellovati. Vytvořil si zcela svoje literární speciality, ve kterých žádná skvělá stránka jeho duševních darů nezůstala ztracena, a nechť by byl svým tvůrčím na- dáním, svým rozsáhlým vzděláním, šířkou i bohatstvím svého rozhledu a sympatickou humannosti svých názorů zajisté i v jiných oborech provedl díla vysoké ceny, on přidržoval se pouze těch druhů tvorby, ve kterých doslovně sebe sama předčiti mohl. Nikdy ho nesvedla slepá ctižádost, aby chtěl, jako mnozí, vyniknouti všude a ve všem; po ta- kové populárnosti nebažil. On, jenž z nejhoroucnějšího přesvědčení a neselhávající důsledností byl čirým demokratem vůči lidem, vůči Musám se stal aristokratem tak vybíračným a přísným jako pravý rozený kníže Parnasu. Nestyděl se za hadry chudiny, kterou líčil barvami pravdy ve světlé vroucí lidskosti, — ale byl by se styděl za nejkrásnější šperk z falešných drahokamenů, kdy by se jím byla chtěla marnivá Musa ozdobiti k vůli efifektu. Effektní Neruda nic nečinil na effekt; v celé jeho tvorbě itic není blyskotkou, všecko jest ryzí a opravdové, a effekt dostavuje se tím působivěji, čím jest nehledanější. Nerudova sensitivnost nikdy není strojena, jeho ráznost nikdy není vynucena, humor jeho nikdy schválný ani bizarní, vtip jeho nikdy násilný, za každou cenu. Smích i slza mají přesvědčivý výraz prosté pravdy a není na nich žádné známky snahy po působivosti jiné, než aby působily přirozeně. Všemi planými pomůckami pohrdaje, dbal Neruda tím bedlivěji vážných uměleckých prostředků. K nejvydatnějším z nich náležela jeho rozsáhlá, systematická, mnohostranná, do všech směrů moderního vědění i poesie vyrovnaná sečtenost. Neruda stál na výši doby, on přes okraje dneška 834 ^'- Krásftohorská: vždy zíral v zítřek, v budoucnost, a celé řady duševních pracovníkův převyšoval o hlavu. Obzor jeho byl naprosto svobodný, dosahoval až k nejzazším světlům kosmickým, ale zřecí bod jeho vždy spočíval v malém člověku uprostřed velikého kosmu, — lidské jádro našeho světa se vŠím bolem a útěchami svými jest mu osou veškery poetické tvorby ; nikdy se u něho nesetkáváme s démonickým pessimismem, s pýchou pohrdavou a nenávistí proti křehkému, nepatrnému atomu, jímž jest člověk ; posvátná láska k lidstvu v celé své velikosti a vše odpouštějící útrpnosti dýše vřele, smířlivě, vznešeně i z nejelegič- tějších i z nejsatiričtějších stránek, které vytvořil, v duŠi své vroucné prožil. Ba věru, posměvavý rouhač Neruda, jehož smělý smích se ne- ostýchal před žádnými mystériemi, jakým on byl v srdci svém oprav- dovým křesťanem ! Tento hluboký soucit s člověčenstvem byl zřídlem jeho neobmezené svobodomyslnosti, jeho do všech důsledností nezvrat- ného demokratického smýšlení. V\ jest pravý duch demokratický něčím jiným než láskou k lidstvu? — Nuže a tento názor světový, v naší pessimistické době neocenitelný, jediný to názor, na jehož základě lze pokrok člověčenstva budovati: ten názor osvíceně lidský jest nejskvě- lejším znakem, jímž poznamenána jest Nerudova práce umělecká jako tvorba prvního řádu, na kterou smí i>ohledéti nejpokročilejší veleduch kteréhokoli národa světového, aniž by odvrátil zrak lhostejně, bez úcty, bez interesu, bez hlubokého požitku. Jeli tedy obsah Nerudova tvoření do nejvyšší míry ušlechtěn tím, jakým on byl vzdělancem a jakým důsledným filanthropem^ tož nelze přehlednouti nikterak, co uŠlechťuje uměleckou jeho formu takovým spůsobem, že v tom směru řada jeho prací je skvost vedle skvostu. Ne, věru není to poslední předností Nerudovou, že básnickou formu pěstoval se svedomitostí nejpřísnější. Vkusná úměrnost, pečlivá protří- benost prací jeho prosaických není tak snadno po školáčku dokaza- telná těm, kdož by na ně bez vlastního uměleckého citu a zrakem neznalým hleděli ; ale formální dokonalost Nerudových veršů nejen zkušenému literárnímu soudci, ale věru i každému pouhému školometu může býti mathematicky jasná. Žádný z ostatních básníků českých nebral to více do pravdy s čistotou prosodické formy i s čistotou jazyka, jako Jan Neruda. Hledejte u Nerudy kulhavého jambu, ryt- micky mdlého metra, rýmu s nestejnými délkami, či jakékoli jiné ne- hudebnosti, — hledejte, kde by si vypomáhal špatnými formami mluvni- ckými — ano, ano, nesmějte se, pro geniálního Nerudu byla i mluvnice na svčtě ! Nikdo snad nopodezřívá i)rávě jeho, že by byl záda hrbil před kathedrou ; školní prach zajisté nezakrývá pestrýcli barev na origi- nálním kvítí jeho poesie ani notlumí silné, kořcnné jeho vůno ; a přece by všecky svazky jeho povídek i feuilletonů mohly míti - - žertem dle pravdy řečeno — společný název: „brus jazyka Českého," a všecky svazky jeho básní mohly by nadei)áány býti: „prosodie česká v pří- kladech/ OČ, že se mezi stoupenci Musy nečesané a nemyté, kterým umělecké tvoření není duševní prací, ale „vulkanickou erupcí" (ne- hledě na to, že při erupcích nepršívají drahohameny), naleznou takoví, kteří se pohrdlivo vysmčjí oné chválo Nerudovi vzdané, a dajíli si tolik práce, aby se přesvědrili o pravdivosti její, že si útrpně pomysli: Jan Neruda autokritik. 885 Neruda byl přece jen sosákem, že čistotu jazyka i formy za něco uznával. On však ji brousil nejpečlivější autokritikou tak pozorně, jako se pravé drahokameny brousí vají. Na jiném místo kdysi již jsem řekla, že Neruda mimo jiné své zásluhy jest v literatuře naší tvůrcem konversační mluvy. Ta přiro- zená, lehýnká plynulost výrazu i fraseologie, kterou on do prosy české uvedl, nebyla v ní před ním. Psávalo se, a dosud namnoze se píše vě- tami formálně konstruovanými. Neruda nalezl roztomilé kouzlo, kterak budovati krásný, vzletný sloh bez syntaktického lešení. V čem záleží to kouzlo? Dovedl přeliti prostou mluvu lidovou v literární formu. Tisíckráte jsem si v duchu řekla: jak Nerudovi tuto vzdušnou prosu závidím ! Ale záviděla jsem tak bez závisti, jak závidíval on, s duší plnou radostného obdivu. Nelze to dělati po něm; kdo nemá darů jeho, musí zůstati při naší rétoricky vyvinuté fraseoloříiií ač dělati to po něm pokusili se ti a oni ; u nás se tomu eufemisticky říká j^^Se- rudova škola. ** Nic smutnějšího než takové školy nápodobitelů. Arciť, na koho svítí slunce, toho nevyhnutelně provází stín, ale stín Člověka bývá jen zpitvořeným jeho obrazem. Takové beztvárné stíny, — to bývají někdy tak zvané „školy." Původností myšlenkovou osvěžil Neruda literaturu vůbec, pro nás i třeba pro cizinu, pokud tato sama chce se občerstviti novým douškem od nás; ale původností slohovou, kterou osvěžil jazyk náš, získal si zásluhu výhradně jen o nás, kterouž oceniti může jen český sluch a duch, nikdy cizina pro nejjemnější obraty naší mluvy hluchá. Není to však zásluha jeho jediná, která jej činí úplně jen naším, nemohouc býti vycítěna srdcem jiným než českým, jako bylo to srdce jeho . . . Jest zásluha mnohem vznešenější a tklivější, pro niž u hrobu jeho po- klekáme v pláči nejvroucnějším, ó jakým byl Neruda Čechem ! jakým byl synem plným bohatýrské lásky k tomu otci drahému a těžce zkou- šenému, k tomu vyděděnému knížeti, k národu našemu ! Jakým byl božím bojovníkem za tu českou víru v naše naděje, v naši budoucnost, v konečnou spravedlnost dějin! To nechť povědí o něm jiní, mně vý- razu se nedostává. A zdali tomu národu sloužil dost oddaně i rázně, zdali pro něj činil vše, co bylo mu možno a tedy vlastním srdcem přikázáno, zdali mu neuprchla nějaká chvíle života, která nebyla za- svěcena národu : po tom se Nerudova autokritika tázávala v hloubi té nejčeštější duše. Spi, tvrdá česká hlavo bojovníkova, spi, měkké české srdce pěvcovo! Eliška Krušnohorská. 886 *• Buger: O samosprávé v Uhrách. Pila dr. Bohuš Rieger. (PokračoTinf.) e yydávání statutů, totiž právních předpisfi, jež podobně jako zá- kony a nařízení jsou všeobecně závazné, jeví se vlastní „svézá- konnost.** Statuty vydává valná hromada pouze v mezích své t. zv. autonomní působnosti. ') Při tom statuty dle zák. 1870 a 1886 nesměji čeliti proti zákonům a platným vládním nařízením, ani rušiti samosprávná práva obcí; reforma r. 1891 dodává, že také nesměji rušiti obecné státní zájmy, ani zákonem chráněná práva jednotlivcův a korporací. Dohled státní, aby se tak nedělo, až dosud vyměřen byl spů- sobem negativním, a to zajisté správně; statuty dle zák. 1870 a 1886 neměly potřebí vládního schválení, ale ministři měli moc zrušiti statuty, jež by nevyhovovaly předpisům zákona. Naproti tomu však reforma r. 1891, vycházejíc patrně z náhledu, že statuty již svou povahou jakožto všeobecné právní normy dotýkají se vyšších zájmů státních, vyžadi^e ke každému statutu ministerské schválení, — ačkoli nemusí býti dáno výslovně, nýbrž i mlčky tím, když ministr k motivovanému předložení statutu do 40 dnů neodpoví. Důsledek státního dohledu byl ostatně i dříve ten, že statuty nenabývaly hned platnosti; mohlyf dle zák. 1870 býti vykonávány teprve po 30 dnech od vyhlášeni a dle zák. 1886 mimo to musily býti opatřeny podací doložkou přísluš- ného ministra.^) Sluší však také připomenouti, že dle reformy z r. 1891 ministr může jen tehdy ex oífo odepříti schválení statutu jemu před- loženého, když čelí proti zákonu nebo státnímu zájmu, když při usne- sení nebyly zachovány zákonité formality, když statut překročvge obor autonomní působnosti nebo když porušuje autonomní práva obci. ') R. 1891 uváďi se výslovné, že komitát může sdělati statut jen v takových záležitostech všeobecného zájmu z oboru autonomní působnosti, jež vy- žadují utvoření normy pro celý kruh pHpadův, a nikoli rozhoanutí pří- padu jediného; ostatně jodotýká se, že obor autonomní je vypsán v §. 138. Dle toho by vydání statutů vlastně nebylo vyloučeno ani pH 1. bodu toho §., totiž při kontrole správy a nepřímém spolupůsobení ve státní správě, ačkoli dle zákona hrubě nezbývá k tomu volného pole. Naproti tomu lze uvésti, že v §. 138 činí se zmínka o statutech jen při 2. bodu, totiž při vlastních vnitřních záležitostech, resp. zál. místního zájmu, jež potom v UA sledujících bodech blíže se vypisuji. ^) Dle vládní osnovy 1891 připouští se vykonání teprve 30 dní po vyhlášce výslovného ministerského schváleni; sněmovní komise připustila i schvá- lení mlčky. — Dle zák. 1H70 statuty zájmu pouze místního vyhlašovány jen v území municipia; pakliže dotýkaly se zájmů všeobecných, tedy v celé zemi. Dle zák. 1886 statuty v komitát(ch uváděly se ve vše- obecnou známost tak, ze tištěné nebo litografované zasílaly se městům s regul. magistrátem přímo, velkým a malým obcím prostředkem okres- ního služného k obvyklému vyhlášení v 8 dnech. Přísté budou se vyhla- šovati úředním věstníkem komitátu. o samosprávě v Uhrách. 887 Mimo to však proti statatům připouštějí se také stížnosti stran k dotyčnému ministru. Dosud mohli stížnost podati vůbec účastníci do 30 dnŮY od vyhlášení ; napi4ště otázku, kdo a z jakého důvodu může proti statutu se odvolati (do 15 dnů), řešiti náleží dle týchž předpisů, jaké seznáme níže pro komitátní usnesení vůbec. Ministr může (dle z. 1870 musii) o věci vyslechnouti municipium; rozhoduje o stížnostech vždy s konečnou platností (tak i r. 1891); rozhodneli proti statutu, je povinen své rozhodnutí odůvodniti. Dle příštího zákona ministr může ovšem statuty, proti nimž byla podána stížnost, zrušiti také z důvodů, jež by k annulaci ex oífo nestačily, tedy i pro poškození soukromých zájmů, tak že ve případě stížností vlastně se nehodí mluviti o samo- statném vydávání statutů komitátem. ^) Zákony ukládají municipiím jednotlivě za povinnost zdělati po- třebné statuty. Kde tomu tak, tam vláda (dle z. 1886 a 1891) může žádati za změny nebo přepracování statutu. Když by pak municipium statut zdělati odepřelo, nebo když by zákonu neodpovídal anebo pro formálně neb obsahové vady i napotom spůsobilým nebyl sloužiti za právní normu, ministr j^st oprávněn opatřiti věc cestou nařízení, jež zůstane v platnosti, až by municipium později zhotovilo statut přimě- řený, jenž by byl schválen. Reforma r. 1891 stanoví zvláště povinnost komitátův, aby statutem upravily veřejné ústavy a podniky jimi zří- zené, též aby do 2 let upravily určení veškerých fondů. ^) Jako při statutech, tak i při municipálních usneseních vůbec li- šiti sluší připad, kdy vláda již ex offo usnesení ta má schvalovati, a případ, kdy usnesení podléhají jejímu vlivu následkem stížností. Sou- stavně náleželo by nejprve pojednati o případě prvém, ale jelikož tento napříště dotýká se hlavně jen stránky hospodářské a finanční, obrátíme se nejprve ke stiznostem neb odvoláním z municipálních usnesení. Před- pisy o tom byly zprvu jednoduché, ale rozvinuly se, tak že r. 1891 sluší rozeznávati otázky, kdo a z jakých příčin, kam a s jakým účinkem může se odvolati. V tom směru ke vlastním stížnostem stran připojují se případy, v nichž také úředním orgánům lze proti usneseni municipií vystoupiti. ') Tak jako při jinvch usnesení (*h včas appellovaných příslušný ministr může po případe naříditi nové řízení, ano i rozhodnouti meritomě, pokud dle zákonů nebo zákonných naí-ízeni jeví se disposice notnými. — Dle z. 1870 odůvodniti náleží vládní nařízení, jež statut zastavuje nebo rusí, dle z. 1886 min. rozhodnutí, jimž zatím nebo konečné odpírá se opatřiti statut podací klausulí, dle osn. 1891 výmér, jímž odpírá se schválení. ^) Z vládni strany navrhovalo se, abv komitátu také ministerským nařízením mohla uložiti se povinnost ke zdélání statutů. Sněmovní komise však správně takovouto moc ministrům odepřela. Ministr může sám dispono- vati nařízením, ale pak činí to na svou vlastni odpovědnost. — Novým zákonem, jakmile vejde v život, vůbec pozbudou platnosti všecky statuty, jež a pokud jsou s ním v odporu, což se vztahuje zejména na statuty o organisaci municipálních úřadů. Ostatní statoty sluší do 2 let po vy- hlášení zákona přezkoumati, učiniti usneseni o jich zachování, změně nebo zrušení, a předložiti je ministru vnitra. Při zrušení nebo přeměně statutů nyní platných náleží zachovati totéž řízeni, jako při jich zdélání. Vy- hotoví se vždy 3 originály; jeden uschová se v archivu komitátu, druhý v archivu ministra vnitra, třetí odevzdá se k disposici vrchnímu županovi. 8fi8 B. Rieger: Zákony r. 1870 a 188(i prostě uvádéjí, že soukromé strany mohou proti municipálním usnesením do 15 dní od doručení, resp. vyhlášení rekurrovati k dotyčnému ministru, a sice pravidelně s účinkem suspen- sivním (intra dominium), leč by v usnesení výslovně bylo uvedono, že rekurs výkonu nezastavuje (extra dominium); a mimo to r. 188(5 rekurs extra dominium zároveň byl obmezen na případy, kde to zvláštním zá- konem nařízeno, nebo kde neodkladný výkon po slyšení fiskála shledá se nutným za příčinou důležitého veřejného zájmu nebo k odvrácení veřejného nebezpečí. ') Že by vedle rekursů soukromých také některému správnímu orgánu příslušel formálný prostředek proti municipálnímu usnesení, toho zákon r. 1870 neuvádí; shledáváme to teprve při správním výboru dle či. 6: 1S7G. Jestliže totiž správní výbor za protizákonné pokládá usnesení, jež mu připadá v jeho oboru vykonati, mŮže před vykonáním podati zprávu valné hromadě; avšak jeli věc nutná, anebo považujeli usnesení municipiem zachované i potom za nezákonité, před- kládá je ministrovi, a jedná dále dle jeho rozhodnutí; výsledek ohlásí se valné hromadě dodatečně. '^) Zákon r. 1880 pokročil dále a propůjčil také vrchnímu župana moc naříditi, aby municipální usnesení bylo předloženo k ministerské revisi, a sice netoliko když protiví se zákonu nebo ministerskému na- řízení, ale i když je považuje za nesrovnatelné se státními zájmy. Ná- sledek takovéhoto zakročení vrchnožupanského byl ten, že municipální usnesení bylo lze vykonati teprve po ministerském schválení, jako vůbec ve případech, kde zákonem je předepsáno schválení. Současně zákon r. 188f) stanovil jisté právní meze pro kasační moc vlády v těch pří- padech, kde soukromými účastníky nebylo podáno obyčejné odvolání do If) dní. Z jedné strany, jestliže vláda ex offo seznala nepříslušnost nebo i>rotizákonnost municipálních usnesení (buďto z protokolů valných schůzí, anebo z předložení zákonem zvláště předepsaného), nebo staloli se tak na základě předložení nařízeného z moci vrchnožupanské, mohla usnesení nepříslušná nebo protizákonná annulovati. Pokud bylo nutno nějaké opatření, mohla také naříditi nové řízení, a kdy by nevedlo k cíli, mohla také sama rozhodnouti v záležitostech zájmu všeobecného, pokud dle zákonů nebo zákonitých nařízení nutno bylo opatření uči- niti. Z druhé strany v případech, kde vrchní župan nebyl oprávněn dovolávati se revise, a kde ve smyslu některého zákona z municipál- ního usnesení nebylo lze se odvolati, připouštěla se revise výhradné ') Keknrs podáván u místožupana, jenž do H dní mel jej se svým zdáním předložiti ministrovi. Usnesení donifována (dle z. 18G6,l stranám pro- středkem okresnííh služných a purkmistríi měst s rep;ulovanvm magi- strátem obecními nebo krajskými notáí-i, resp. mčstskym orgánem, na- značeným ve či. 10: 1875 (ve raéste(;h municipálních); avšak usnesení zájmu veřejného vyhlašována v obcích ke všeobecné vědomosti, a melo se tak státi všude do 30 dní od pověření usnesení, authentikace (tu lhůta počínala dnem po vyhlášení v dotyčné obci). ') Mimo to či. 6: 1876, upravuje v §. TjH právomoonost správníbo výboru ve 2. stolici, ponechal municipální valné hromado rozhodováni o tčch usneseních obcí jakožto úiadů, jež náleží předkládati ex offo, jakož i o podáních a rekursecli stran proti takovýmto usnesením. Ale vrchnímu županovi dána moc předkládati tyto případy k revisi ministra vnitra. o samo^rávé v Uhrách, 889 ke stížnosti súčastněných stran do 30 dní od doručení, ale vláda mohla usnesení zrušiti pouze při nepříslušnosti nebo při protizákonném řízeni, i naříditi jednáni nové. Po uplynutí této lhůty právoplatná usnesení dále nemohla státi se předmětem revise. Vládní osnova r. 1891 celkem pohybovala se v těchže kolejích, jaké vyznačily zákony r. 1870 a 1886. I sveden o to zápas ve sněmovní komisi, jenž sice vypadl ve prospěch samosprávy, ale ne tak úplně a rozhodně, jak by vlastně mělo býti dle vnitřní podstaty a povahy t. zv. autonomie neboli samosprávy. Bylo si právem stěžováno, že komi- táty ani ve svém zákonitém oboru nemají přiměřené nutné samostat- nosti ; že jejich usnesení závisí konečně na libovůli vlády, na rozhodo- vání ministrů, kdežto naopak měly by ve svém vlastním oboru požívati spíše podobné ochrany právní čili soudní, jaké se dostává právům jednotlivců, a tak, jak tomu jest i v Prusku, i ve Francii. Působnost komitátů že je vůbec ohrožena vlastně neobraezeným právem appellačním z jejich usnesení, a vyplývající z toho naprostou mocí ministrů usne- sení ta rušiti. Máli samospráva býti silná, životná, nutno zajisté appel- lace připouštěti pouze v případech zákonem dle možnosti vytknutých; a kdekoli jde o otázky legality, nemá konečné rozhodnutí jako dosud (i dle vládní osnovy) příslušeti ministrům, nýbrž vrchnímu správnímu soudu. Rozhodný odpor sněmovní komise především zmařil původní úmysl vlády, aby vrchní župan jménem vlády právoplatně mohl rušiti usne- sení svazků samosprávných, při nichž by nebyly zachovány požadavky zákonem předepsané. Nebylo by zajisté na místě moc tak znamenitou svěřovati vrchnímu županovi na jeho vlastní odpovědnost. *) Jinak nebylo celkem sporno, že naproti municipiím nutná je kon- trola právní, čili dohled k zákonitosti čítajíc v to i kollise s veřejnými státními zájmy. Protož k návrhu hraběte Szapáryho stanoveno, že z usnesení komitátních mohou se odvolati vrchní župan a vrchní fiskál, když se usnesení nesrovnávají se zákonem, ministerským nařízením nebo municipálním statutem, když přckročují obor působnosti, když při nich nezachovány zákonité formality, jakož také — když protiví se státnímu zájmu; dále vrchní íiskál také tehdy, když usnesení je v od- poru s autonomním právem mest aneb obcí. '^) Ano v uvedených právě případech „legality ** přiznáno appellační právo dokonce i jednotlivcům a korporacím, městům a obcím. Stalo se to teprve po jistém zápasu, ') Není to nikterak jednostejno, zdali ministr sám pod svou vlastní odpo- vědností přenáší některou záležitost na svůj orgán, aby ji rozhodl jménem vlády, nebo zdali sám zákon záležitost z oboru ministerského svéruje jinému podřízenému orgánu k rozhodnutí Jménem vlády ; v tomto případě jednal by tento orgán vlastně jménem zákona, a ne vlády, a ovšem také na svou vlastní odpovědnost. ^) Referent sněmovní komise chtěl vypustiti appellaci pro nezachování zá- konitých formálií a překročení působnosti ; zejména prý nelze, aby vrchní župan, když jako předseda valné hromady jisté usneseni prohlásí, ex post pro porušení zák. formálií je annuloval (jak dokonce chtěla vládní osnova) anebo přiváděl zase k vyššímu rozhodnutí. — Rovněž bylo há- jeno náhledu, že vrchnímu županovi příslušeti má odvolání pouze s hle- diska veřejného státního zájmu, vrchnímu fiskálovi a po případě i po- škozenému pouze z důvodů legality. 890 ^. Riegtfr: když v komisi zvítězil náhled, že vládni orgány v této příčině nemigí býti všemocnými, že naopak potřebná a důležitá je kontrola jednotlivých občanů ve veřejných záležitostech — každý občan je strážcem záko- nitosti, — že je to přímo požadavkem svobody, aby i jednotlivec appel- lovati mohl z důvodů legality a státního zájmu, a sice všade tam, kde tak činiti může vrchní župan nebo vrchní fískál. *) Dále bylo přiznáno, že jednotlivci a korporace, města a obce mohou se odvolati proti usnesením komitátním, kdykoli shledávají, že tato usnesení poškozují jejich práva nebo i — zájmy ! Většina sněmovní komise podporovala tento znamenitý rozsah appellace z liberálního stanoviska individuálních práv a individuální svobody, aniž by hleděla, že z něho vyplyne podstatné obmezení té t. zv. autonomie. Proti tomu mamo bylo poukazovati, že dle podstaty a povahy samosprávy ne- může státu naproti komitátům příslušeti dohled administrativní, konaný z ohledů vhodnosti a z^jmů, zvláště soukromých ; že nikde jinde pouhé soukromé zájmy nestačují ke vměšování se vlády do vlastního oboru samosprávných svazků. Marně ukazovalo se, že v komitátech jen tehdy vyvine se platný zájem pro samosprávu a plné vědomí veřejných po- vinností, tedy skutečně mocný život autonomní, když ti, kdo nějaké usnesení učiní, také věděti budou, že věc sami rozhodli, když zákonitá usnesení komitátní budou míti svou skutečnou platnost aspoň potud, pokud neodporigí zájmu státnímu nebo veřejnému. Však také samo- statné, právoplatné rozhodování samosprávných svazků zákonitě usta- vených lépe srovná se s veřejnou svobodou, než aby kdokoli svoji zá- ležitost po každé hned předkládal ministrovi, zvláště ze zájmu pouze soukromého. ^) Nicméně rozsáhlá moc appellační přece má své meev, neboť (při- činěním sněmovní komise) odvolání v některých případech zvláště s \ vyluči^e, resp. obmezuje na jisté okolnosti. Proti usnesením komitétu v rámci práva repraesentačuiho, petičního a korrespondenčního, dále proti usnesením z oboru kontroly chodu správy a proti připomenutím o vedení správy k ministrům, vrchnímu županu a správnímu výboru appellovati lze pouze z těch důvodů, z kterých jinak usnesením schvá- lení potřebujícím lze toto odepříti ex oífo, totiž pro porušení zákona nebo státního zájmu, pro překročení oboru působnosti nebo porušení autonomního práva obcí a pro nezachování zákonitých formalit. Rovněž jen z těchto důvodů možno odvolati se z usnesení, jež v rámci schvá- ') Ostatně prý konečné rozhodnutí ve pHčině legality bez pochyby bude přikázáno správnímu soudu. — Hrabě Appouyi plné uznával appellaci z usnesení, jež by se dotýkalo zájmu sťstního nebo veřejného, ale obracel se proti tomu, aby kdokoli mohl si stéžovati z tohoto důvodu a z důvodu legality: to prý má se dovoliti pouze tomu, kdo ve věci má přímý zájem a jej také proKáže, a nikoliv i tomu, o némž je snad patmo, že ve věci přímého zájmu nemá. ') Z jednání sněmovní komise je patmo, že i někteří „přátelé'' komitátů netroufají dosti spoléhati na jich rozhodování, ani ve vlastním j^ich chová více důvěry k opatřením vládním nežli k opatřením autonomie? o aamo9prá9i v Uhráeh. 891 leného rozpočta vztahuji se oa správu jmění a veřejných prací korní - táta. Z téch samých důvodů přesné legality lze vůbec každé appello- váné usnesení podrobiti náležitému zkoumání, i když odvolání samo jich se nedovolává, kdežto jinače sluší appellované usnesení zkoumati vždy pouze na základě okolností v odvolání uvedených a prokázaných. Účinek appellací, pokud byly v čas podány, do 15 dní od doru- čení, resp. vyhláSení, bude pravidelné suspensivní, tak že usnesení ko- mitátni bude lze vykonati teprve po vyřízení odvolání, resp. po jeho schválení. ') Výjimkou připouští se odvolání pouze devolntivní, když to káže zvláštní zákon, nebo když neodkladný výkon po slyšení vrchního fiskála shledá se nutným z důležitého zájmu veřejného, k zamezení veřejného nebezpečí nebo nenahraditelné škody, ale pak v usnesení má zřejmé býti vysloveno, že odvolání déje se extra dominium.') Ostatně tak jako dosud příslušný ministr bude oprávněn, aby na zá- kladě odvolání v čas podaného usnesení komitátní prohlásil za neplatné nebo zrušil, po případě nové řízení nařídil, ano dokonce také meritorné rozhodl v záležitostech zájmu veřejného, pokud ve smyslu zákonů nebo zákonitých nařízení disposice ukazi^í se nutnými. Vzhledem k těmto předpisům o appellacích, ztgisté dosti centra- listickým a „liberálním,'^ sluší však podotknouti, že z druhé strany správní reformou aspoň je připraven důležitý pokrok ve prospěch své- právnosti. Slíbený zákon o správním soudnictví má určiti, pokud appel- lace z komitátních usnesení — přípustné v rozsahu právě vyloženém — pťydou k vrchnímu správnímu soudu, tak že jen v ostatních případech zůstane rozhodování příslušnému ministru. Zároveň bude asi možno, aby v určitých případech také komitát sám dovolal se správního soudu proti ministerským opatřením. Pokud tato ochrana práv samosprávných (hlavně v otázkách zákonitosti) sahati bude, to 'ovšem bude záviseti na příští podrobné osnově zákona o správním soudnictví.^) Takovýtě vliv státu na appellovaná usnesení komitátů. Z druhé strany stát i bez ohledu na možné appellace jeví se povolán, aby svým dohledem zamezil hmotnou ruinu nebo trvalé seslabení komitátů, jež by vadilo plnění jich přirozených úkolů. Tedy v jejich vlastním trvalém zájmu předpisige se, aby již ex offo ke schváleni předkládaly všecka usnesení, jež svojí povahou mohou dotýkati se jejich existenčních pod- mínek. Reforma r. 1891 kruh těchto usnesení sice rozšiřuje, ale za to zároveň za jistých podmínek od schvalování zase upouští. ') Dle vládní osnovv repraesentace 6i appellace vrchního župana mčla býti obmezena na 8 dní, a mělo b^ v jeho moci působnost usnesení suspen- dovati. Výbor přidržel se pravidel obecných. ') Odvolání podává se u místožujpana, jenž ie se svou zprávou do 8 dni podává dotyčnému ministru, radáli poslední den lhůty na ned^i nebo svátek dle gregor. kalendáře, lze appellaci podati jeété ane bezprostředné následigícíbo. Opožděné appellace zamítají se ex offo. Spůsob doručení upravige se jednacim řádem. ^) Vládní osnova o správní reformě obsahovala nesprávné praejudice, ježto mluvila vždy ien o odvoláni k ministrům. Dle vyjádření podaného mini- sterským předsedou lze také se nadíti, že vrchní správní soud v ně- kterých případech bude rozhodovati mezi ministry a komitáty, když tyto budou opatření vládního dohledu považovati za gravaminální se stano- viska svého práva autonomního. 892 B. Itiegt^: Co do vlastní správy majetkové stanovily již zákony r. 1870 a 1S86, že teprve po ministerském schválení mohou býti vykonána municipální usnesení o zcizení nebo nabytí nemovitého majetku, o zdě- lání půjček, o uzavírce nebo rozvázání onerósnlch smluv nepředvídaných ve schváleném rozpočtu; dle osnovy r. 1891 též usnesení o upotřebení movitého kapitálu, neb o zméne účelu, k němuž jest určen, jakož i o pominutí stávajících příjmů, pokud o nich nerozhodl jiný zákon, resp. uařízení. Všeliké usnesení v těchto příčinách nutno vládě od r. 1886 předkládati zvláště, s náležitým odůvodněním. Schválení samo však nemusí býti výslovné; usnesení platí za schválené, když ministr do 40 dní po předložení se nevyjádří. Podobné schválení vyžaduje se dle dosavadních zákonů také při stanovení každoročního rozpočtu, při zřízení veřejných prací, ústavů a podniků, a vůbec kdekoli snad který zákon vyšší schválení předepsal. Reforma r. 1891 rozšiřuje požadavek ministerského schválení na vy- řízení závěrečných účtů a na každou repartici berních přirážek; to však není úplnou novotou, ježto roční účty již dle či. 15: 1883 v skutku předkládaly se ministru vnitra k vrchní revisi, přirážky pak schvalo- vány bývaly nepřímo schválením rozpočtu nebo při jisté vyšŠí míře Naproti tomu odpadne nyní schvalování usnesení o systemisaci nových nebo zrušení trvajících úřadů. *) Schválení udíleti přísluší napříště vždycky ministru vnitra, byť snad tento po případě činil tak po slyšení ministrův odborných (zákon r. 1886 mluvil o schválení dotyčného mi- nistra). Úmyslem vládní osnovy bylo v předepsaném schvalování zavésti jistou decentralisaci, totiž propůjčiti vrchnímu županovi moc, aby o ně- kterých usneseních kpmitátů jménem vlády s konečnou platností roz- hodoval, resp. je potvrzoval. ^) Avšak sněmovní komise rozhodně odpo- rujíc tomu, aby vrchní župan na vlastní odpovědnost požíval moci tak znamenité, usnesla se na předpisu samosprávě přiměřenějším. Stanovila přímo jisté výjimky ze zásady vládního schvalování, ač jen tak, že po- třeba schválení má hned zase nastoupiti, když by vrchní župan zvláště požádal, aby usnesení dotyčné předložilo se ke schválení. Pakliže vrchní župan do 15 dní od přijetí protokolu neužije tohoto práva předstávky, usnesení již sama sebou nabývají právoplatnosti a lze je vykonati. Tak ') Dle či. 15: 1883 úředníci komitátní neměli hlasovacího práva pH po- dobném usnášení. ') Dle vládní osnovy (§. 42 b— g) vrchní župan měl býti oprávněn: 1. po- tvrzovati usnesení o zcizení majetku, jestliže proti němu nepodána stížnost a jestliže nezcizuje se pod hodnotou inventární; 2. potvrzovati usnesení o zřízení nebo předělání komitátníeh budov, když náklad uhraditi lze z dotyčného fondu; 3. potvrzovati rozpočty, proti nimž nerekurrovano, pokud jsou v rámci zákona nebo zakládacích listin, nckoněí schodkem, resp. nevyžadují nové berní přirážky, anebo přirážky vládou buď vůbec neb k tomu účelu neschválené, anebo jiných břemen; 4. pokud zákon jinak nestanoví, potvrzovati revirementy v mezích rozpočtu, i ta usnesení, jež týkají se povolení manipulačních výloh mezi rokem; rovněž schvalo- vati použití částky, jež rozpoí^et uvádí pod titulem podpor a remunerací; 6. potvrzovati roční účty o fondech, jež jsou vlastnictvím komitétu nebo jsou podřízeny jeho dohledu, pokud nepodána stížnost a účty pohybují se v mezích rozpočtu. o samosprávě v Uhrách. 893 toma jest jednak při komitátních rozpočtech, jež pohybuji se v ráiuci zákona a zakládacích listin, nekončí schodkem, a nejsou spojeny se zvýšením berní pí4rážky nebo jiným břemenem, jednak při ročních účtech fondd, jež komitátu náležejí nebo stojí pod jeho dohledem, pokud zůstávají v rámci rozpočtu. Ostatně tento předpis z r. 1891 potud není zcela nový, že již či. 15: 1883 stanovil případy, kdy roz- počty nebyly schvalovány, nýbrž brány prostě k vědomosti. ') Další důležitý pokrok svéprávnosti záleží v tom, že r. 1891 také vytknuty zvláštní případy, ve kterých schválení nelze ex offo ocLpřUl (kdežto v případě appellacc platí obecná pravidla výše již uvedená. ") £x oífo lze sice vždycky k tomu zříti, zdali usnesení koroitátní ne- protiví se zákonu nebo státnímu zájmu, nepřekračuje oboru působnosti, neporušuje autonomních práv obcí, nebo zdali při něm zachovány zá- konné formality. Mimo to však neschválení ex oífo bude příště do- voleno pouze ještě v těchto případech: 1. když zkracuje se stav kme- nového jmění nebo fondů stojících pod správou komitátu, nebo když tyto fondy odnímají se účelu, k němuž byly určeny ; 2. když k plnění smlouvy amortisační a ke zřízení a zachování veřejných prací, ústavů a podniků nutno vypsati berní přirážku na čas ne sice přes 10 let, ale v míře vyšŠí než zákonem dovolena nebo vládou schválena, anebo vypsati přirážku na dobu přes 10 let v míře vyšší než 2"/f); 3. když výdaje ročního rozpočtu krýti se mají zvýšením berní přirážky, nebo když při sestavení rozpočtu byly pominuty předpisy některého zákona, nařízení nebo statutu.') Zbývá nám ještě zvláště poukázati ke spůsobu, jak hotoví se rozpočet, a kterak uhrazují se výdtye komitátu. Byl o tom vydán zvláštní ČI. 15: 1883, jenž však novou reformou pozbude platnosti; zákon ten také neplatil o hospodářství městských municipií, jež řídí se zákonem obecním. Rozpočet na příští rok sestavuje řádná podzimní valná schůze. Před touto schůzí náleželo návrh rozpočtu se zdáním stálého výboru na 15 dní veřejně vyložiti (dle zák. 1870 zároveň členům dodati), tak že jednotliví poplatníci mohli činiti o něm své poznámky, a do 5 dní před valnou schůzí podati je stálému výboru, aby je projednal a valné schůzi se svou zprávou předložil. Když kongregace o rozpočtu se usnese, předkládá se tento ministru vnitra ku přezkoumání a schválení — v mezích předpisů právě již uvedených; zároveň připouští se proti ') A to sice, když státní dotace a vlastní volné důchody komitdtův obracely se výhradné na úhradu veřejné správy a úřadů sirotčích a opatrovnických, když tyto výdaje byly kryty bez přirážky, Když nezkracovalo se kmenové jméní, a když nepodána stížnost proti rozpočtu, resp. proti výméfe s ním souvislé a zákonem dovolené přirážky. ^) I tento předpis má svého předchůdce v ustanovení či. 15: 1883 o spnívé komitátních fondů (v. níže). ^) Usnesení komise jest nrčit^jší a liberálnější než původní vládní osnova. Zejména škrtnut případ, kdy onerósní smlouva je prý munici piu na škodu. Osnova uváděla také případy, když má se opati-iti nemovitost vy- psáním přirážky, když pfijčky spláceti se míní z přirážky, když vypsaná přirážka skoro překračuje povolené percento, když zamýšlí se zříditi veřejná díla, ústavy a podniky pomocí přirážky, kdežto investovaný ka- pitál není při stávajících zabezpečen. OSYfiTA IH91. 10. 57 894 B. Eieger: němu ťtížnost poplatníků jako proti jiným usnesením komitátním. ^) Když by municipium odpíralo do rozpočtu přijmouti náklady potřebné k úhradě některé zákonité povinnosti, vláda jest oprávněna jednoduše přikázati zařadění patřičné částky (dle zák. 1886 a osnovy 1891). Ostatně rozpočet není vlastně jednotný, jelikož pro jednotlivé fondy sestavují se rozpočty zvláštní. ^) Podobným spůsobem jako sestavení rozpočtu děje se i revise ročních účtů, jež tvoří úkol řádné jarní valné schůze. ^) Úhrada výdajů záležela (mimo vlastní jmění) jednak v jisté státní dotaci, jednak v berních přirážkách. Municipium ve svém rozpočtu sice stanovilo také všeobecné správní náklady, nicméně bývaly tyto uhrazovány ze státní pokladny (byť i tento poměr nejednou vedl ke zkrácení státu). Municipální zákon r. 1870 původně mínil, že náklady veřejné správy sluší krýti z domestikální pokladny municipií, a vzhledem k tomu ministři vnitra a iinancí měli říšskému sněmu podati návrh na snížení přímých berní o tolik, kolik právě stát municipiím vyplácel. Ale k takovéto úpravě věci nedošlo. Stát i nadále ze své pokladny vy- plácel komitátům jistou dodací či subvenci na úhradu nákladů správních (i na úřady sirotčí a opatrovnické). Úhrnná částka bývala každoročně zákonem stanovena; ministr vnitra pak vydával komitátům přiměřené částky dle rozpočtů na 3 předešlá léta a dle potřeby prokázané na běžící rok. Následek toho pak býval, že komitátům nebylo dovoleno k týmž účelům vypisovati berni domestikální. *) Konečně upravena věc ') Valná hromada měla se odbývati tak, aby rozpočet mohl ministrovi býti předložen do 15. října (dle z. 18B3), resp. do 81. října roku právě před- cházejícího (dle z. 1886). Patnácte dní před kongregací náleželo vydati členům zvláštní pozvání a v něm vytknouti, že prvým bodem jednáni bude rozpočet, a zdali a k jakému účelu zamýšlí se vypsati přirážka. Patnáctidenní lhůta k rekursu počítala se dle zák. 1883 od usnesení. Ministr mohl dle z. 1883 rozpočet se svými poznámkami komitátu vrátiti, nebo jej poukázati, aby sestavil rozpočet nový. — Osnova r. 1891 ne- obsahuje předpisftv o veřejném vykládání rozpočtu, o poznámkách po- platníků, o do])r podzimní kongregace. Pro rekursy platí obecné pravidlo. ^) Dle či. 15: 1883 zvláštó se upravovaly komitátní tondy, jichž se tento zákon nedotýkal; valná schůze rozhodovala o nich pod dohledem a schvá- lením ministra vnitra. Jestliže usnesení nebylo proti zákonu nebo ně- kterému předpisu, a jestliže v zákonné lhůtě nebylo reklamováno, ministr mohl schválení odepiíti tehdy, když by zamýšlelo se odvrátiti fondy od jich určení nebo sáhnouti na kapitál. Mimo to dle či. 15: 1883 ministru veřejných staveb a koraraunikací podával se zvláštní rozpočet o záleži- tostech kommunikačních. — Též osnova 1891 žádá, aby o každém fondu ve vlastnictví nebo pod dohledem komitátu každoročně sestavoval se roz- počet ve formě předepsané nařízením ministra vnitra. ^) Závěrečné roční účty i se zdáním stálého výboru vykládaly se veřejně 15 dní napřed, aby jednotliví poplatníci 5 dní před kongregací mohli učiniti své poznámky. Proti usnesení valné schůze mohli poplatníci a účetní úředníci do 15 dní rekurovati. Dle zák. 1883 účty sestavovány dle rubrik rozpočtu a předkládaly se do 15 dní k vrchní revisi ministra vnitra. V městských municipiích náleželo říditi se dle zákona obecního. Osnova 1891 neobsahuje bližších předpisňv o revisi účtů. ') Ku př. dle či. 42: 1874 náleželo vyplatiti komitátům, distriktům, okresům a zároveň municipiím král. půdy pod titulem „adjutum salariale" na r. 1875: 4,976.33r> zl. Dle či. 43Í 1882 vyplaceno komitátům na r. 18t<3 na výdaje úřadů s])rávních a sirotčích i opatrovnických 4,480.000 zl. o aamosprávé v Uhradí, 895 trvale článkem 15: 1883, tak že k uvedeným účelům stát počínaje r. 1884 přispíval 63 komitátům (nikoli městským municipiím) roční dotací, ve výši pro každý komitát trvale zákonem určené, úhrnem 4,515.000 zl. Arci také komitáty ze své strany byly povinny, na úhradu správních nákladů věnovati veškery vlastní př^'my, pokud ne* byly určeny ke zvláštním účelům. ') Reformou r. 1891 státní subvence přirozeně odpadnou. Yedle státní dotace stojí bemi přirážky. Původně r. 1870 za- mýšlelo se, zvláštním zákonem upraviti úhradu a vybírání municipálních nákladů; ale nedošlo k tomu a tak zůstalo při opatření zprvu próza- tímném, že domestikálni berně byla ukládána ve spůsobě procentuálně přirážky ku přímým daním. '^) Pouze municipální města (nepožívající státní subvence) mohla také k nepřímým státním berním vypisovati obecní přirážky, v městě a jeho území vybírati taxy, poplatky z místa, mýta, ano i zavésti nové berně, na něž stát nečinil nároku. Je však k tomu třeba schválení vlády, jež hledí, aby tím spůsobem nebyly zkraco- vány státní příjmy, aniž ohroženy zájmy obchodu a živností. Ostatně také města s regulovaným magistrátem (na rovni s okresy) podléhala berní moci komitátů toliko částečně, totiž v příčině nákladů společných ; tedy nepřispívala ku přirážkám vypsaným dle či. 15: 1883, pokud slou- žily výhradně k uhrazení správních výdajů na personál a umístění úřadův okresních. ^) Článek 15: 1883 vytýčil jisté zákonité meze pro vypisování ko- mitátních přirážek. Nedotýkaje se přirážek, jež komitáty mohly vy- měřovati dle zákonů již stávajících, dopustil, aby kongregace vedle toho mohl> usnášeti se ještě na přirážce ku přímým státním daním až do 3% pro účely správy, kommunikace, hospodářství, osvěty a dobro- činnosti. Komitát měl o této přirážce usnášeti se pravidelně na příští rok. při rozpočtu; ale se schválením ministra vnitra bylo to možno i mezi rokem, když toho žádaly živelní nebo jiné nenadálé události. Jen po předchozím schválení ministra vnitra a financí mohly komitáty k uvedeným účelům vyměřiti ještě další přirážku do 27u ; přirážku ještě vyšší bylo lze vypsati pouze na základě zvláštního zmocnění zá- konodárného. Reforma r. 1891 sice z jedné strany vyžaduje, aby (nehledě k možným appellacíra) každé rozvržení přirážek bylo ex oífo schváleno ministrem vnitra, ale z druhé strany nechová se ke komitátům ne- příznivě. Jednak nedotýká se jejich moci vypisovati bemi silničnou dle ') Výjimkou z tohoto pravidla mel komitátům k disposici zůstati domácí fond, ale 8 tím obmezením, že jeho lze užívati pouze na komitátní stavby. — Největší subvdice připadala spojenému komitátů Peštskému (Pest-Pilis- Solt-Kis-Kun) : 170.000, nejmenší komitátů Ugočskému: 33.300 zl. Částky ty vyplácely se komitátům měsíčně napřed. ') Zákon 1870 uvádí daň pozemkovou, domovní, výdélkovou, osobní, z příjmů; zákon 1883 pomíjí berné osobní a z př^mu, za to uvádí daň podniků a spolků povinných k veřejnému skládání účtů, daň hornickou a daň z ka- pitálů na úroky a z důchodů (tak i r. 1891). — Dle zák. 1870 měla se domestikálni bornč (přirážka) vybírati zároveň s přímými státními ber- nomi a vypláceti se municipiím měsíčně napřed. ^) Osnova 1891 o této otázce mlčí. 67* 896 B, Bieger: ČI. 1: 1890, a přirážky na založeni fondu k ošetřování nemocných ve smyslu ČI. 3: 187ó, i na vojenské ubytování dle či. 37: 1879; jednak dává jim moc vypisovati ku přímým daním přirážku do Ď^/n pro účely polního hospodářství, osvčty a dobročinnosti. Přirážka vyšší pro účely jakékoli musí býti schválena ministry vnitra a financí. ') Jistou opatrností proti snadnému vypisování přirážek je předpis (1883, 1891), že k usnesení o přirážce vyžaduje se dvoutřetinové většiny člend ve valné schůzi přítomných, a to ještě při hlasováni dle jiuen, jež se zanášejí do protokolu. Celý spňsob vypsání, manipulace a vymáhání berních přirážek měl dle zákona z r. 1883 býti upraven municipálním statutem. Napříště však má se to státi vládním nařízením, a sice po spůsobu státních daní dle zásad či. 44: 1883 a či. 28: 1889 ; provádění tohoto nařízení pak připadne finančnímu řediteli s pomocí státních berních a účetních úřadů. ^) Reklamace proti individuálnímu předepsání municipální a obecní berně či přirážky byly od r. 1876 rozhodovány správním výborem, od r. 1883 zvláštní reklamační komisí z jeho středu; působnost ta přejde nyní na finanční sekci správního výboru.^) — Pověděvše, jaký je nervus rerum při komitátním zřízeni, chceme pojednání své o něm zakončiti vypsáním nově zaváděné samo^pi'áry okresní, jež tvoří jistý přechod ke zřízení obecnímu. Dosud bývalo právem valné hromady municipální, aby stanovila rozdělení komitátu na správní okresy.**) Právo to bére za své, když okresní úřady mají z municipálních státi se státními. Tu potřebné snad změny v rozdělení okresův a v jich úředních sídlech má učiniti mini- sterstvo, vyslechnouc správní výbor i valnou hromadu komitátu; při tom má toho dbáti, aby rozdělení správní pokud možná shodovalo se ') I 'o oněch 57o náleží vpočítati také částku, kterou municipium povolilo na pensi úředníkův, i částku povolenou pro účel vytknutý článkem 4: 1888 jiným spAsobem, než r. 1891 předepsáno. Slíben však zvláštní zákon open- sijních fondech úřednictva a berních přirážkách ve prospěch těchto fondů. *) Procenta počítají se dle úhrnu veškerých přímých státních daní. Vypsání může se však provésti takd tak, že obcím předepíše se municipální při- rážka podle řádné státní berné, jak byla předepsána (nikoli splacena) ve 3 předešlých letech; načež pak obce pečují o náhradu této částky ve svém vlastním ro7počtu, jakožto výdaje, jenž stejnou mérou obtéžuje veškery státní bernč v obci placené. Odepíseli se část státní berné, lze žádati za odepsání poměrné Části přirážky. \ komitátním usnesení ná- leží vytknouti části pro každý okres a každou obec. — Tímto spňsobem prý zabrání se nepřístojnostem, jež by mohly vznikati z toho, že vlastně není jednotného rozpočtu pro všecky potřeby a jednotné jich úhrady. ^) Dle či. (i: 187(; rozhodoval sám správní výbor, a bylo vždy dovoleno od- volati se k ministru vnitra. Dle zákona 1888 osobní piedepsání vyhlašo- váno veřejné dle obcí po S dni; v dalších 8 dnech byla dovolena stížnost ke správnímu výboru, jenž rozhodoval s konečnou platností prostředkem 4č]enné komise, kterou začátkem každého roku ze svého středu volíval; komisi té předsedal vrchní župan a v jeho neprá/dni místožupan. Jestliže berní inspektor nebyl členem této reklamační komise či deputace, mohl on neb jeho zástupce i také komitátní účetní o reklamaci hlyáán býti; k žádosti strany mu<:ilo se tak státi, (-hyby pouze počtářské bylo i po- zdéji lze opraviti. ') Tak dle zák. 1870 a 1880; či. 15: 1883 kázal komitátftm stanoviti správní okresy dle mo/uosti ve shodé s obvody okresních soudů. o samosprávě v V hrách. 897 8 rozdělením okresnich soudův a berních úřadů (po případě však mohou dva okresy míti jediné úřední sídlo). Z druhé strany správní reforma pokouší se do správních okresů zavésti jistý samosprávný organismus, totiž rcídy okresnij volené nikoli snad okresem, nýbrž samým výborem komitátním. Jeví se tedy okresní rady (tak jako dosud okresní úřady) jakožto články či odnože vycházející ze zřízení komitátního, ano jsou tak říkajíc vlastně mandatáři municipálního výboru pro jednotlivý okres. Ostatně nejsou docela novou institucí, ježto či. 1 : 1890 zavedl již okresní silničné komise. ^) Není nikterak úmyslem správní reformy, zavésti úplnou okresní samosprávu, nýbrž toliko položiti jisté základy pro další vývoj, jenž bude otázkou budoucnosti. Okresní rada na ten čas nemá moci dispo- sitivní, nýbrž jen působnost poradnou a dohlédací ; připadnou jí zvláště některé péče, jež jinak náležejí stálému výboru komitátnímu aneb okres- nímu služnému. Především jedná se o vydatnější bezprostředný dohled na úřady okresní a obecní ; mimo to okresní rady mají v užším rámci záležitostí hospodářských, osvětových a humanitních podporovati vlastní činnost společenstva. ^) Politikům uherským zdá se, že až dosud nelze této instituce užiti v celé zemi. Jest určena pouze pro komitáty, jež mají přes 3000Q km. rozlohy, kde tedy potřeba její spíše se objevuje. Ale ani v těchto ne- zavádí se obligatonié a všeobecně, soustavně, nýbrž spíše po anglickém pokusném spůsobu připouští se jen fakultativně, dle konkrétních místních poměrů. Lze totiž zříditi radu okresní buď jen v jediném okresu, nebo v několika nebo ve všech okresích jednotlivého komitátu; také i tak, že pro dva sousední okresy zařídí se rada jediná. Při tom, kdekoli se ustaví okresní rada, vztahuje se po zákonu i na města s regulovaným magistrátem v témže okresu ležící. Zákon v této příčině nedbá dosa- ') Zajisté bylo tu užito konstruktivní myšlenky prusko. V komisi sněmovní sice naopak bylo tvrzeno, že tato instituce jc přim řcna domácím po- měrům. V Prusku prý těžisko samosprávy je v „krajích" (podobných našim okresům); ano sám sněm provinciální skládá se tam ze členů volených krajskými zastupitelstvy; v Uhrách naopak tčžisko samosprávy jc v komitáteeh, a nelze je přenášeti do menších okresů; tu z vy šiho tělesa vychází organismus menší, okresní. To< arci sluší připustiti, ale můžeme zase k tomu poukázati, že v Prusku rada „okresní" (tamějsi „okresy" přirovnati lze našim krajům) podobné nevychází z voleb okresních, nýbrž z tělesa vyššího, totiž sám provinciální výbor volí volené členy rady okresní, kdežto okres sám není zvláštní kommunou. A to jsou právě momenty, jež vidíme i při okresu uherském, by£ jinak okresní rada pruská a uherská namnoze podstatně mezi sebou se lišily. ^) Jednotlivé bylo vysloveno práni, aby okresy byly středem samosprávy, a nikoli komitát, jehož objem je tuze veliký, a ráz přece jen aristokra- tický ; pravá a přiměřená samospráva může prý se rozvíjeti jen v menších obvodech, kdež občané neodnímají se svému životnímu povolání. Ale proti tomu uváděna obava, že by nová instituce okresní ochromiti mohla vydatnost správy komitátní, do jejíž soustavy se vtehijc, ubírati života samosprávě komitátní a obecní zároveů. I v nynější své podobě bude prý již zárukou proti možné snad libovůli orgánů státních, a je prý spolu dokladem, že nebylo účelem reformy toliko rozšířiti obor moci státní. Sluší však také poznamenati, že zřízením okresních rad má se v občanstvu rozšířiti užívání státní řeči, a že těmto radám připisuje se i jistý vliv na život spolkový a společenský. 898 B. Bieger: Tadního zvláštního postavení těchto měst, jelikož někde jen tím spft- sobem získá se intelligence potřebná k okresní samosprávě. Ostatně okresní rada vztahovati se má na města s regul. magistrátem pouze pro záležitosti, jež jsou jim s okresem společnými ; tak že celkem tato města nabudou vlivu na okres vfibec, a nikoli též naopak okres na vlastní záležitosti těchto měst. Zavedení okresní rady není v moci komitátů, — nařizuje je ministr vnitra k iniciativě buďto komitátní kongregace, nebo správ- ního výboru, ale všady po slyšení obou sborů. ') Ministru také přísluší okresní radu rozpustiti, jestliže svou působnost překračuje, nebo když to jest odůvodněno státními nebo místními zájmy. Mimo to vliv státní také tím je zabezpečen, že předsedou rady jest okresní služný, resp. vrchní služný. Jsouli dva okresy v radě spojeny, je předsedou služný pořadím starší; druhý pak je členem ex offo, podobně jako je jím každý purkmistr města s regulovaným magistrátem. O dalším složení rady zákon stanovil pouze některé předpisy a ponechal valné schůzi municipálního výboru, aby v jejich mezích zvláštním statutem (se schválením ministra vnitra) organisaci podrobně upravila, zejména počet členů volených, počet a dobu řádných schůzí, i sídlo rady při spojení dvou okresů. Dle zákona počet volených členů pohybi^e se mezi 8 — 12; na každé regul. město, resp. na každý ze spojených okresů připadati mají aspoň dva. Tyto členy volí valná schůze komitátů na dobu 6 let, při tříleté obnově. Jednu polovici rady náleží voliti z těch, kdo jsou členy municipálního výboru jakožto nej- vyšší poplatníci, a v okresu, resp. v městě s regul. magistrátem mají nemovitost anebo tam bydlí ; druhá polovice volí se buď ze členů mu- nicipálního výboru tamtéž zvolených anebo vůbec z osob, jež tam mají nemovitost nebo stálé bydliště a mohou býti členy výboru municipál- ního, byť i jimi nebyli. Státní úředníci a členové obecních předsta- venstev jsou však vždycky z volby vyloučeni. Ku platnému usnášení ve schůzích potřebí, aby byl přítomen předseda a aspoň 4 volení čle- nové; pří druhém svolání schůze rozhodují přítomní. Proti opatřením okresní rady lze do 15 dní od doručení podati stížnost ke správnímu výboru ; též okresní služný může opatření to do 1 5 dní předložiti správ- nímu výboru k revisi, a výkon jejich současně zastaviti.*) Okresní rada ve svém okresu pozoruje vývoj a působnost velko- obcí i maloobcí a sleduje činnost jejich představenstev, aby dle toho okresnímu služnému podávala potřebné snad návrhy. Prve než rozpočty a závěrečné účty obci předloží se výboru municipálnímu, resp. stálému, projednává je okresní rada; před revisí obecních statutů, rozpočtův ') Na základě toho pravil hr. Szapáry, že novou institucí žádné právo ko- mitátů Re nekonfískuje, že se neobmý^lí zřizovati okresní rady tam, kde si toho komitátv přáti nebudou. ') Mimořádné schůze okresní rady svolati může vrchní služný a je povinen učiniti to k písemné žádosti pěti volených ílenů. Schňze konají se oby- čejně v sídle vrchního služného, ale výjimkou rada může usnésti se o schůzi v jiné obci svého okresu. Ke schůzím povolati lze okresní úřed- níky, ale bez práva hlasovacího. Členové mají táž práva členská, jako Čle- nové municipálního výboru ve valné schůzi. Nejvyšší poplatník, jenž ztratí místo ve výboru municipálním, přestává býti také členem rad^ okresní. o Bamosprávi v Uhrách, 899 a závěrečných účtů vždycky nutno vyžádati si její zdání. Rovněž po- dává zdání o spojení obci, o přeměně velkoobce na maloobec nebo naopak, o přeměně pust na samostatné obce a p. Okresní rada k vyzvání odborných chefův a okresního služného vůbec podává municipálnímu a správnímu výboru zdání o všech zále- tostech, jež se týkají zájmův okresu nebo jednotlivé jeho obce. Také jest oprávněna za tou příčinou činiti návrhy municipálnímu výboru, a předkládá mu výroční zprávu o stavu okresu a obcí (s daty a ná- vrhy). Z druhé strany může též okresnímu služnému a jiným úředním orgánům navrhovati opatření dotýkající se správních poměrův okresu nebo jednotlivé obce, a dotyčný úřad je povinen zpraviti ji o vyřízení jejího návrhu. Mimo to okresní rada volí 2 řádné a 2 výpomocné členy komise pro rozepsání berní (§. 19 či. 44: 1883). Obzvláštní pozornost má věnovati zájmům národohospodářským, osvětovým a dobročinným. V tom ohlede přikazuje se jí jednak ini- ciativa a podpora činností pouze společenské ; má totiž prostředkovati zřízení spolků hospodářských, úvěrních, hasičských a p. Jednak náleží jí navrhovati zřízení, resp. organisaci přiměřených ústavů a podniků, nebo jejich podporování ; k účelům těm (a k upravení potřebných statutů) může také prostředkovati seskupení obci. Zákon mluví zejm. o školách obecných i odborných, opatrovnách a dětských asylech, ne- mocnicích, špitálech, asylech, sirotčincích a p. ; avšak rovněž ukládá okresní radě péči o zřizování drah podružných, úřadů poštovních a te- legrafních, i stanic telefonových. Pokud jde o zřízení okresních ústavů, zákon dokonce přisuzuje okresní radě, aby řídila jich provedení; aby po případě s výhradou schválení vrchnožupanského jmenovala správní a manipulační personál, aby určovala jeho agendy, stanovila rozpočty a účty, a vůbec vykonávala úřední dohled. Avšak podobná opatření ná- leží všem súčastněným obcím oznámiti úředním věstníkem komitátním ; i lze jim do 15 dní podati stížnost ke správnímu výboru, a dále k ministru vnitra. ^) Konečně nové samosprávné instituci má se dostati také prostředků hmotných. Komitát jest oprávněn, přebytek berní přirážky, jehož ne- třeba k úhradě nákladů celý komitát stejně zajímajících, přenechati okresům ; avšak vyšší berně, kterou komitát tím spůsobem na jedno- tlivé okresy vypíše, nesmí obnášeti více než l^/o státní daně. Okresní rada může ku přání všech obcí uchopiti se iniciativy k vypsání vyšší berní přirážky pro svů,j okres. Důchody její spravuje berní úřad okres- ního sídla a služnému přísluší moc poukazovací podle usnesení rady. ^) ') Vládní osnova chtěla okresní radě svěřiti podobné vedení také pH orga- nisaci spolků (1) jako při okresních ústavech ; ale sněmovní komise právem to zamítla. *) Vládní osnova chtěla zavésti imperativní poměrné rozdělení přebývající přirážky mezi okresy; mimo to měly obce okresu býti oprávněny, okresní radě k disposici dáti část obecní přirážky vypsané v autonomním oboru. Naproti tomu namítal zejména hr. Apponyi, že vypsání zvláštní berní přirážky na jednotlivý okres příčí se zásadě vlastního sobě ukládání berní, jelikož okresní rada nemůže se považovati za zástupce okresu, a nemá od něho mandátu k iniciativě. í)0() K. Knittl: Naše pojednání líčilo již reformu komitátního zřízení tak, jak měla se provésti dle vládní osnovy a dle usnesení sněmovního výboru. Neméli jsme hrubé pocliybnosti, že n«4vrhy ty také v plné sněmovně celkem budou i)njaty, zvláště že některé předpisy vládou i většinou byly prohlášeny za nutné, jiné zase měly již povahu vládních ústupkův anebo kompromisů mezi zástupci stran. Avšak poměry stran zase se zhatily, a zejména krajní opposice jala se takovou měrou prováděti obstrukci, že sotva kde jinde to možno. A tak nyní, pět měsíců po přod ložení vládní osnovy, po pilných poradách sněmovní komise a po dloulié |iiirlanientární „práci"^ můžeme již také dodati, jak netušený je výsledek jednání sněmovního. Osnova zákona o správní reformě byla sice přijata v rokování povšechném; a dne G. srpna 1891 koneěné přijat také §. 1., a sice 104 hlasy proti 49, ale za nepřítomnosti 198 i»oslanců; zároveň však vláda hraběte Szapáryho neviděla jiného vychoiliska z dlouhé parlamentární obstrukce i krise, nežli že umínila si prozatím spokojiti se zákonným inartikulováním zásady postátěni správy v §. 1., a ustoupiti od uzákonění všech dalších, podrobných usta- novení. V §. 2. tedy přidáno vyzvání vlád}-, aby dle zásad §. 1. říšskému sněmu současně předložila osnovy zákonův o správních orgánech a komí- tátní správě, o organisaci a ])ůsobnosti správních výborů i o správních soudech. Takto redukovaná osnova o dvou §§. byla dne 8. srpna 1891 přijata ve třetím čtení. ') Opposice těší se z vládního ústupku a po- kládá změnu vlády za nutnou. Naproti tomu ministerský předseda hrabě Szapáry chce se krýti mravním úspěchem ze přijetí zásady postáťovací, a doufá, že za rok, po nových volbách, bude moci předlohu zase dáti na denní pořádek, a že pak se mu podaří přivésti ji ke konci ; nebof míní zároveii přiměřenými prostředky zabrániti, aby vážnost parlamen- tárního jednání v Uhrách neb>la obstrukci tolik poškozována jako letos. (Dokončení.) Rozhledy hudební. Píle K. Knittl. ^^AA^ tichosti, jako svatba šťastné dvojice, kteráž skrývá blaho své ^(s)a všetečnému zraku lelkujícího davu, vykonáno letos spojeni vui- hanické školff s konserválon. Pravý to sňatek občanský. Smlouva l»odepsána u zeleného stolu, bez obřadností, bez nadšených řečí hu- debních veleknězi, bez gratulací a přípitků. Bude nová domácnost šťastna? Zajisté. Konservatoř a varhanická Škola doplňovaly se na- vzájem. Hlavním úkolem konservatoře byla virtuosita, jako bylo pěsto- vání theoretických disciplin účelem varhanické školy. Aby obojím směrem vzdělati se mohl, nemusí nyní absolvovaný posluchač konscr- ') Znění §. 1., jak bylo usneseno v komisi (v. str. 724.). jen potud bylo zmčnrno, že so praví „v mezích zákona" na miste ^v mezích tohoto zílkona," Rozhledy htuUbni. 901 vátore, jako se dříve dosti často stávalo, vstupovati do školy varha- nicko, jejímž chovancům zase nyní dána žádoací příležitost, aby častým nasloucháním orchestru nebo jednotlivým nástrojům tříbili sluch, pokud se rozeznávání a spojování barev orchestrálních týče, zkušenost to pro skladatele i dirigenta stejně důležitá. Správa nového ústavu ne- spokojila se tímto sloučením dvou čelných hudebních učilišť, ona pro- vedla v něm vydatnou reorganisaci. Do konservatoře přijímají se nyní žáci každoročně, ne jako dříve vždy jednou za tři léta. Ku podmínkám přijetí patří nyní dokončený čtrnáctý rok žadatelův, t. j. ukončení po- vinné školní návštěvy ; zároveň odstraněno z učebného plánu vyučování předmětům literním. Účel těchto ustanovení je zřejmý. Nastávajícímu hudebníku přikázáno jimi, aby ve střední nebo měšťanské škole získal povšechného vzdělání, kteréž jedině může býti základem pravé intel- ligence hudební, bez něhož nelze vniknouti v nejtajnější skrýše theorie a vědy hudební, bez něhož i geniálnost skladatelova i dovednost virtuo- sova jest lodičkou v bouři zmítanou, řízenou bez kompasu, a jen ná- hoda — instinkt — uvede ji někdy do přístavu cenných a trvalých úspěchů uměleckých. Konservatoř rozdělena jest nyní v pět oddělení, jichž různé vy- učovací předměty vyžadují ovšem také různé doby studijní. Ve škole instrumentální, kde vyučuje se nástrojům v orchestru užívaným, a ve škole klavírní trvá studium šest let, ve škole zpěvní čtyři, ve škole varhanické a skladatelské tři léta. Hlavním předmětem školy instru- mentální jest výcvik na tom nástroji, jejž sobě chovanec zvolil. K tomu druží se ve všech šesti ročnících povinné vyučování frančině, v prvním ročníku všeobecná nauka hudební, v druhém a třetím hra na klavír; dále pro schopné žáky ročníku čtvrtého, pátého a šestého postupně návštěva ročníku prvního, druhého a třetího školy pro skladbu, jejíž předměty jsou : v prvém ročníku nauka o harmonii ; ') v druhém roč- níku nauka o závěru, modulaci, kontrapunktu, imitaci, kanónu a fuze ; hraní partitur vokálních (staroklasických) a kvartetových ; nauka o for- mách hudebních, ^) nauka o hudebních nástrojích ; '') ve třetím ročníku užitá nauka o formách. ^) instrumentace, ^) řízení, hraní orchestrálních partitur a dějiny hudby.®) Klavírní škola pěstuje vedle hlavního oboru: virtuosní hry na klavír, všeobecnou nauku hudební a harmonii. Nadaní žáci mohou rovněž navštěvovati počínaje čtvrtým ročníkem školu pro skladbu. Chovanci školy varhanické jsou povinni a nuceni slyšeti předměty ve škole pro skladbu. Mimo hru na varhany učí se ještě modulaci, praeludování a improvisování bez přípravy, gregorianskému zpěvu a jeho doprovázení, katolické liturgice a nauce o zařízení varhan. Škola pěvecká poskytuje chovancům vedle výcviku orgánu zpěvního ') Žáii zároveň s poznávániin harmoniikýrh útvarů a kombinaií píbinem a hlavnó sluchem, přidržováni jsou k samostatnému ivoření ^krátkých jedno-, dvou-, tri- a čtyíhlasých vet. ^) Analyse skladeb vynikajících skladatelů. ^) Poznání barvy a techniky nástrojů orchestrálních. ') Vlastní to huaebni skládání: pokusy žáku ve skladbě se opravují a posuzují. •) íludební skladby upravují se na tabuli pro různé nástroje, takto upravené hned se na tČchže nástrojích přehrávají, úprava pak třeba i korrigujc. *) Xehledé jen k životopisům, ale hlavně k rozvoji hudebních forem, písma atd. 902 K, Knittl: příležitost ke cvičeni se v deklaroací, mimice, vlaštině a hře klavírní, pokud jest této k doprovázení potřebí. O reorganisaci konservatoře neocenitelných zásluh si dobyl před- seda Pražské advokátní komory dr. rytíř Tragy, jenž jest nejen mi- lovníkem hudby ale zároveň velmi zkušeným hudebníkem. NavŠtěvovaU, jsa studujícím práv, varhanickou školu, pokusil se sám se zdarem ve skladbě (některé jeho sbory nalézají se v archive Pražského Hlaholu) i zná dokonale všecky obory hudebního skládání. Pln nadšení pro krásné a vznešené jest dr. Tragy horlivým a neúnavným jednatelem a zástupcem jednoty ke zvelebení hudby v Čechách, konservatoř vydržující. Obraťme pozornost ke koncertům konservatoře, které se těší po- věsti znamenitých produkcí orchestrálních, předčících precisností a uhla- zeností nad ostatní Pražské podniky toho druhu. Programy sestaveny bývají jednak z osvědčených skladeb kla- sických, jednak vykazují pozoruhodné novinky a jeví slušný ohled ke skladbám umělců domácích. Z těchto zastoupen letos Dvořák dvakráte, a sice koncertem pro housle, jenž pro nakupené v něm obtíže je po- strachem houslistů (interpretoval jej skvěle Fr. Ondříček), a pak třetí symfonií, líbeznou jak mladé jaro; Fibich zastoupen uverturou k ve- selohře Vrchlického Noc na Karlštejně, v kteréžto skladbě jest Fibicn po prvé svým. Z novinek uvádíme především Brahmsův koncert pro housle a violoncello op. 102, dílo i širšímu obecenstvu, zejména v něžné střední větě přístupnější než jiné skladby téhož mistra. Nadšeného při- jetí dostalo se orchestrové suitě od Ed. Griega op. 46, smělé, origi- ginelní a působivé práci. Mnohá drsnost v ní z počátku překvapuje, neočekávaný ale nehledaný obrat zarazí, poslední část „Ve sluji skal- ního krále ^ málem nazveš banální: smíříš se však brzy s tímto zjevem, jenž tě konečně tak vábí a zajímá jako spůsob mluvy a chování ho- rala z dálné Skandinávie. Méně zamlouvá se nám třetí z novinek : suita od M. Moszkow- ského op. 47., ač je pracována obratně a s neobyčejným důvtipem. Každá věta prozrazuje působení jiného skladatele, celek Činí dojem stavby zbudované v různých dobách a také v různém slohu. S povděkem zaznamenáváme koncert od Haydna pro violoncello (v akademii ve prospěch domácích chudých provedený), jejž zpracoval, znovu instru- mentoval a kadencemi opatřil S. A. Gevaert. Věhlasný tento ředitel Bruselské konservatoře, jehož „Traité de Tinstrumentation** dle zásluhy stále většího dochází rozšíření, dovednou rukou osvěžil vybledlé po- někud rysy skladby Haydnovy. D. Popper přednesl její něžné a prosté kantileny tónem neobyčejně lahodným, vložené kadence se známou jistotou a uhlazeností. Mimo veřejné koncerty uspořádány letos také několikrát večery chovanců, v nichž všeobecnou pozornost vzbuzovaly skladby žáků : vkusné a vzletné variace pro klavír od O. Nedbala, něhyplná kavatina od R. Schidy a neobyčejně zdařilé kvarteto od J. Suka. Potěšitelné toto vy- stoupení komposiční školy jest prvním přímým prosi)échem, plynoucím ze sloučení konservatoře se školou varhanickou. Ústav tento po šede- sátiletém blahodárném působení pozbyl sice samostatnosti, avšak duch, který v něm vládl, osvědčená methoda vyučovací přenesena do konser- BoihUdy hudební, 903 vátoře a ponese bohdá krásné ovoce. Učiliště, které odchovalo Dvořáka a celou generaci mladých a nejmladších skladatelů českých, s hrdostí ukazovati mflže na své úspěchy. Snahou posledního ředitele Fr. Sku- herského bylo, povznésti ústav na stupeň vysokého učení hudebního. Výsledek této snahy byl, že celé zařízení, vyučovací plán atd. při spo- jení varhanické školy s konservátoři beze změny přijaty k zařízení školy pro skladbu. Podávaje v následujících řádcích krátký náčrtek činnosti svého učitele a bývalého představeného, nečiním tak z líčené vděčnosti, ale abych ukázal, jakých zásluh si u nás také veřejnost — nevšímavá. Skuher ský jako skladatel dobyl si v letech šedesátých a sedmde- sátých mnohých vavřínů na jevišti (operou Rektor a generál), v kon- certní síni (fantasií Máj), ve chrámě (zdařilými skladbami mešními a mottety). Byl z prvních, kteří přidali se k reformě hudby chrámové. Lišil se však od mnohých, kteří k tomu hnutí přilnuli, tím, že ne- hlásal odstranění moderních harmonií ze skladeb církevních, nekázal naprosté vyhlazení orchestru z chrámu, ale žádal, aby těchto hudebních prostředků užívalo se v duchu hudby církevní. Tvrdil tudíž správně, že skladbám, jako je Mozartovo Ave verum, církev nebude nikdy za- mezovati přístup do chrámu. Reformační, organisační činnost přenesl Skuherský také do ústavu, jejž řídil téměř po čtvrt století (od r. 1866 — 1890). Vymohl jeho rozšíření na tři ročníky, vypracoval potřebný vy- učovací plán, a když byl ústav větší materiální podpory dosáhl, docílil i rozmnožení počtu vyučovacích sil. Energicky prováděl kázeň a po- řádek v ústavě sobě svěřeném, byl přísným učitelem a rázným před- staveným; snahy a práci učitelů nejen dovedl oceniti, ale také sku- tečně ocenil. Podněcoval nás ku práci vědecké i sám se jí velmi pilně obíral. Theoretické jeho spisy psané v českém jazyku jsou prvními toho druhu pracemi českými, které snesou měřítko vědecké. Lapidární sloh, přesné definice, úsečnost a srozumitelnost vysvětlení jsou spiso- vatelské vlastnosti Skuherského. Poslední prací svou. Naukou o har- monii, která vydána byla též německy (obé vydání nákladem Urbánka), vzbudil pravou bouři u nás i v cizině. Hlásáno do světa: tot hotový nihilismus! O některých náhledech v této knize obsažených lze vésti spor. Skuherský na př. odstranil veškeru téměř nomenklaturu. Vytýkej to, kdo má zalíbení v těžkopádných a spletitých názvech Riemannových. Z vlastní zkušenosti tvrditi si dovolujeme, že Skuherského knihy v celém rozsahu užiti lze při vyučování žáků nadaných. Tato okolnost úplně by rozhodla při ve prospěch knihy, kdy by celý hudební svět jedno- myslně prohlásil, že o neschopné žáky nestojí. Ale v tom vězí háček. Pomocí staré theorie může individium nemající vůbec sluchu hudebního, tedy k hudbě docela neschopné, naučiti se mechanicky a po řemesl- níčku spojování akkordů; tot její lichý úspěch, jímž se ráda honosí. Což na tom, že podobná práce postrádá hudebního smyslu, že jest tak málo hudebním výkonem, jako husí pochod malebnou skupinou ! Kruhy, jež proti knize Skuherského zaujímají vůbec stanovisko zhola odmítavé, jež zdráhají se přisvědčiti jeho theorii o dissonanci, o průchodu a j., ty odříkávat! budou do skonání Richtrův „Nebeklíč'' harmonie a těšiti se při tom známým blaboslavenstvímt 904 K. KniHl: Učitelské posláDÍ Skuherského zdařilo se úplně. Skuherský nená- ležel k pedagogům, kteří jednu věc nesčislněkráte k omrzení opaknji, líodporujíce lenivost žákovu, spíše řídil se v přednáškách svých poře- kadlem : Chytrému napověz. Žákům dán spolehlivý návod, a oni nuceni jsouce přemýšleti, také mysliti se naučili. Skuherský vstoupil následkem churavosti k naléhavému svému přání dnem 1. ledna 1891 do výslužby. V posledním roce svého úřadování odchoval ještě dva žáky, Hofmeistra a Picku, jimž — neopustili jich píle — kyne pěkná budoucnost. Hof- meistrovo op. 1., vy šlo nákladem kněhkupectví Buršíka i Kohouta; pravé opus 1., v němž ještě všecko kvasí a vře jako v mladém víně. Ze tří čísel nejlépe se zamlouvá číslo 3., Nocturno, zejména pro svěží melo- dičnost věty střední. Od Picky vyšly týmž nákladem dva sešity skladeb: Dvě skladby pro violoncello (nebo housle) a klavír, a Čtyři skladby pro klavír na dvě ruce. Picka obírá se rád méně obyčejnými modu- lačními obraty, jeví smysl pro kontrast a volí úpravnou formu. V ná- sledujících pracích bude dojista přihlížeti k podrobnostem a psáti pro klavír slohem nástroji tomu ještě přiměřenějším. Pojednavše o ústavech hudebních mládež vychovávajících, obraťme pozornost ku podnikům vychovávajícím obecenstvo hudby a umění mi- lovné. K těmto náležejí koncerty vůbec a populární koncerty zvláště. S potěšením přisvědčujeme tomu, že si populární koncerty dobyly přízné a že požívají zvučného jména. To však k úplné spokojenosti nestačí. Populární koncerty jsou produkce, v nichž za nejlevnější cenu lze sly- šeti nejlepší a nevhodnější skladby v provedení co nejlepším. První podmínce vyhoviyí naše koncerty populární úplně ; menší měrou splňují požadavky ostatní. Postrádajíť systému, konce často přenechány náhodě či libovůli jednotlivců. Za jich uspořádání zodpovědná jest vlastně kon- certní komise Umělecké besedy. Ona jest jaksi hudebním ganerálním štábem, jí svěřeno vypracování operačního plánu, jehož provedení zů- staveno účinkujícím. Neučinivši dosud ani v základních rysech nijakého závažného rozhodnutí, koncertní komise patrně se domnívá, že bude nejlépe, nevypracujeli vůbec plánu žádného. Vždyť by jinak nemohla připouštěti přednášení árií operních na koncertním pódiu, neschvalo- vala by provádění novinek rukopisných, jež v koncertech populárních, v produkcích to, kde provozovány býti mají jen skladby osvědčené, nemohou míti místa, neohlašovala by program budoucího koncertu, nejsouc napřed bezpečna též jeho provedením. Zaujímajíc stanovisko ryze české, nesvolila by koncertní komise, aby v koncertech Umělecké besedy zpívány byly německé písně českých skladatelů v českém pře- klade ; hodlajíc pak pojistiti sobě uměleckou váhu a důležitost, volila by k účinkování vždy síly vyspělé, zabránila by rozšiřování nesprávností, jež v „rozborech" a „uvedeních koncertních'* obecenstvu předkládány bývají. Nepričiňujeme schválně k věcným těmto výtkám dokladů. No- mina suiit odiosa. Kdož těšili se, že v populárních koncertech zřetel obracen bude hlavně ku pracím orchestrálním, byli letos poněkud sklamáni. Ze čtyř j)()pulárních koncertů jen jeden — poslední — byl orchestrální, ostatní věnovány hudbě komorní. Zavinila to malá vzájemnost mezi ředitelstvím divadla národního a hudebními uměleckými jednotami. Majíli populární Rozhledy hudební 905 koncerty býti všeobecně prospěšný, nesmějí se konati v době polední, která je většině obecenstva nepřihodna, nýbrž jako dosud odpoledne. V tom vězí zárodek sporu. Divadelní ředitelství, pořádajíc v neděli a ve svátek také představení odpolední, chce jednak disponovati zcela svým členstvem, jednak žárlivě pohlíží na každý podnik, který by mohl pozornost a zájem obecenstva od divadla odlouditi. Proto povoluje účinkování orchestru divadelního jen pro dobu polední. Tomuto kate- gorickému imperativu musí se podrobiti každý pořadatel orchestrálních koncertů : ncníť v Praze koncertní kapely jiné : vojenské hudby výnosem ministerským mají poručeno hráti nyní jen řízením svého kapelníka, a nemohou tudíž na hudebním ruchu našeho města míti účast. Diva- delní ředitelství jest nepopiratelně v právu ; avšak bezohledné vykoná- vání práva nebývá vždy tomu ku prospěchu, kdo o ně usiluje. Každému divadelnímu řediteli musí záležeti na tom, aby kmen umění milovného obecenstva zmohutněl. Pravíme: umění milovného obecenstva, t. j. onoho, jež by mělo zalíbení v hudebních požitcích jediné pro jich vysokou cenu uměleckou. A takové obecenstvo vycho- vati lze jediné v koncertech. Zde podává se krásno hudební bez pří- chuti scénické, bez pozlátkového obalu výpravy a komparsd. Koncertní obecenstvo zvyklé těmto čistým požitkům uměleckým jde pak do di- vadla také jen k vAli nim a ne k vůli podívání; ono naplní prostory divadla vždy, když bude se hráti nějaká opera neb činohra klasická, ono nebude toužiti po baletech nebo hrách výpravných. Čím tudíž dobrých koncertů více, tím přibývá i umění milovného obecenstva, čím pak více tohoto, tím lépe divadlu, jež ušetří aspoň část ohromných peněz, věnovaných každoročně na výpravu nicotných feerií. Ostatně není těch dobrých a vynikajících koncertů českých zatím tak mnoho. Kdy by mezi uměleckými jednotami a divadlem stalo se dohodnutí v ten smysl, že by ředitelství divadla pro jednu neděli v měsíci od svého usnesení upustilo a orchestru divadelnímu účinkování v některém koncertě dovolilo, bylo by všem přáním vyhověno. Nemínili však ředi- telství ustanovení svá v příčině spolupůsobení orchestru vůbec měniti, spadá na bedra jeho mravní povinnost, aby pravidelným pořádáním koncertů uměni milovné obecenstvo vychovávalo. Podjímajíc se záslužné činnosti této, z níž by pokladně nový a vydatný pramen příjmů kynul, byla by divadelní správa nucena sestaviti řádný koncertní repertoár ze skladeb orchestrálních nebo vokálních (nevyjímajíc ani oratoria), získáním vynikajících sil účinkujících, světoznámých dirigentů atd., zjednati oněm produkcím přitažlivost a vystrojiti je co výkony opravdu velevýznamné a pro hudební život náš nenahraditelné. Zdá se, že by nové to odvětví činnosti správě divadelní nebylo proti mysli ; aspoň nasvědčuje tomu letošní pohostinské vystoupení proslulých dvou virtuosů: Terezy Carc- ňové a Fr. Ondříčka. Jako zářící meteor objevila se T. Careňová z nenadání žasnoucímu hudebnímu světu. Není to jen bravurní ovládání nástroje, zbuzujicí obdiv a hrůzu, jest to zároveň sáhnjící žár přednesu, co umělkyni tuto staví v popředí největších klavírních virtuosů silného i slabého pohlaví. Velice rádi byli bychom slyšeli v její skvělé inter- pretaci též něco z literatury naŠí: třeba Smetanovy Heves, Kaanovu fantasii na motivy ze symfonických básní téhož mistra. Opět případ, 906 -E^ Knittl: kde ředitelství divadla prokázati může našemu umění platné služby pří- mluvou ve vhodném okamžiku pronesenou a přáním náležitým spůsobem projeveným. Nemáme sice od Českých skladatelů mnoho bravurních skladeb pro klavír, ale co máme, je cenné. Nebudemeli ale též od cizích virtuosů určitě žádati, aby práce našinců respektovali, poroste asi česká klavírní literatura hodně zvolna. Poměrně nejlépe daří se u nás klavírní literatuře pedagogické. Letos byla obohacena mimo jiné Bendlovými: Obrázky z dětského žití* a Sonatinou* A. Jiránka. Obě dílka poslouží velmi dobře k osvěžení a k užitečné zábavě malých hráčů. Doufejme, že klavírní škola konser- vatoře časem vychová řadu virtuosů, kteří nadšeni skladbami českých mistrů budou dělati těmto tak účinnou propagandu, jak lo činí Fr. Ondříček v oboru literatury houslové. Bez jeho přičinění by se ku př. Nešverovy eklogy* sotva byly dostaly přes hranice naší vlasti. Těch eklog je deset, a neškodilo by, kdy by jich bylo dvacet, tak jsou zda- řilé. Každá vyrůstajíc z jednoho motivu, tvoří půvabný charakteristický obrázek. V jedné sólový hlas široce plyne, za ním průvod cupe krát- kými krůčky, ta je rozmarná, ona snivá, v jiné zase střídá se zádum- čivost s bujarostí. Některé lze určitě označiti jmény furiant, perpetuum mobile a p. V nich ukázati může koncertista technickou dovednost v nejlepším světle. Ondříček hraje Nešverovy skladby často. Jeho smyčec jako kouzelný proutek odhaluje všude krásy každé komposice, a způsobí nezřídka, že i vyprahlý suchopar na chvíli se ladnou zelení zaskvěje. Ten dojem vzbudil v nás Hřímalého koncert houslový v inter- pretaci Ondříčkově. Divno, jak bystrá a hudební hlava může dnes ještě přehlednouti, že smíšenina slaďoučkých kantilén a všedních fíguiací dávno ztratila právo na zvučný název koncertu! Marně vynaložil On- dříček veškery přednosti svého oslňujícího umění : koncertu Hřímalého nezachránil ani čarokrásný, jako z jiných světů zaznívající tón umělcův, ani vroucí, z hloubi duše plynoucí přednes. Pozornosti, s kterou On- dříček sleduje rozvoj české literatury houslové, zajisté neujdou dva menuety (z Bachových francouzských suit), jež průvodem opatřil A. Ji- ránek.* Skladba sama nepotřebuje odporučení, průvod je případný a nepříčí se duchu originálu. Koncerty T. Careňové a Fr. Ondříčka tvoří utěšená intermezza letošní činnosti národního divadla. Věnujíce tomuto veledůležitému ústavu národnímu další úvahu, nemíníme přetřásati otázky, co by po našem pevném přesvědčení na divadle národním v příčině dramatického umění vykonati se mohlo, slušelo nebo neslušelo, omezíme se spíše na vypsání událostí, jako jsou provedení významnějších dramatických děl bud nových nebo nově v repertoár zařaděných. Dne 19. října 1845 byl v Drážďanech po prvé provozován Wag- nerův Tavnhauser, Po 40 letech oslavil konečně letos také vítězný vjezd do divadla národního. Většině obecenstva byl Tannháuser asi dávno znám ; ale i při tom bylo přijetí jeho rovněž tak hlučné a nad- šené, jako bývá u skutečných premiér znamenitých mistrů vůbec. Tann- h£luser jest šestým dramatickým dílem zprvu kaceřovaného, napotom * Skladby takto označené vydalo knihkupectví Buršíka i Kohouta, BotKUáy hudebni, 907 oslavovaného reformátora. Jím hodil Wagner hudebnimu světu rukavici jakožto vyzváni k bezohlednému zápasu třicetiletému,, jejž zahájil, maje po boku malý jen hlouček přívrženců, proti celé téměř kritice, obe- censtvu, hudebníkům, diletantům. Prudký boj skončil vítězstvím snah a prací Wagnerových. Válčeno o nové hudební vyznání i v hudební společnosti české. Konečně uzavřen mír; nepodařilo se sice obrátiti veškery odpůrce k novému učení, ale jen tu a tam odbude se ještě nyní šarvátka, které si veřejnost málo všímá. Psáti o Tannháusrn něco nového jest nejen zbytečno ale snad i nemožno. Nelze říci chválu přemrštěnějším spůsobem než Nohl, nelze kritisovati jizlivěji, než jak si oblíbil Hanslick, nelze posuzovati stříz- livěji a věcněji, než jak učinil Charles (Zeitgenósische Tondichter I. v Lipsku 1888) nebo Ehlert (Briefe (Iber Musik v Berlíně 1879). Sou- hlasili Charles s výčitkou, že v Tannháusru líčení požitků smyslných přestupuje hranice esthetické i umělecké, soudí rovněž správně, jako nazývali spůsob, jakým ono líčení je podáno, velkolepým. Kdo bac- chanaliemi prvního jednání je odpuzen, najde náhradu v ostatní dra- maticky i hudebně velepůsobivé části opery. Co zbožnějšího než sbor poutníků, co slavnostnějšího než příchod hostí na Wartburg, co dojem- nějšího nad modlitbu Alžbětinu? Cenili Ehrlich texty Tannhftusra a Lo- hengrina vysoko, jmenujeli Wagnera originální hlavou ve smyslu drama- turgickém, slyšili v Tannháusru zvuky Webrovy neb dokonce i Meyr- beerovy, svědčíme jemu. Věříme muži, který měl odvahu, aby se veřejně přiznal, že byl ve svém životě několikráte přinucen svůj vkus pozmě- niti, svůj prvotní úsudek převrátiti, že u něho místo odporu nastoupil obdiv. Vyličuje nepříznivý dojem prvého poslechnutí uvertury k Tann- háusru: „Připadalo mi, jako bych viděl spustlost tančiti v blázinci." Časem zvykl té hudbě i dokládá : „nyní přivádí mne v narkotický stav nejpříjemnějšího spůsobu." Vůči těmto výrokům záhodno připomenouti posudků, jež plnily po prvním provedení Tannháusra sloupce časopisů a knih. „Tannháuser jest pro obecenstvo mrtev, za to je Flotowova Indra operou plnící domy.'* „Wagnerova hudba je hudebním hříchem, jehož mu obecenstvo rovněž ne- odpustí, jako nebyly kdysi odpuštěny Tannháusrovi hříchy jeho." „Znalci popírají, že se Wagner něčemu kloudnému naučil. On není umělec ani vkusem ani silou tvořivou. Čas rozsoudí." Čas skutečně soudil a roz- soudí též jiné operní náhledy o uměleckých zjevech naší doby. Není tomu dávno, co ujišťoval Hanílick: „Až zemře poslední člověk, jenž Liszta osobně znal, přestane i potlesk Lisztovým oratoriím." Pochybujeme, že při prvním scénickém provedení Lisztovy Svaté Alzhéty v divadle národním bylo mezi obecenstvem mnoho těch, kteří Liszta osobné znali. Přece však přijata novinka vřele, vzbuzujíc úča- stenství živé a trvalé. Burácející potlesk, výkřiky nadšení se sice ne- dostavily, ba ani dostaviti nemohly. Kde zbožným rozechvěním slza v oko se vkrádá, kde svatá oddanost do rozbolněné duŠe balsám útěchy leje, tam zmírá pochvala na rtech, tam souhlas nepropuká v ohlušující jásot. Liszt nepsal své dílo pro jeviště, nebyl také původcem scénické jeho úpravy. VěděU, že epické založení legendy, v níž není Alžběta hrdinkou ale trpitelkou, ovzduší divadelnímu tak málo je přiměřeno, 908 K. Knittl: jako jemná kresba hrubé malbě dekorační. Avšak, když je nouze diva- delní novinky nejvyšší, musí býti pomoc uměni režisérského nejbližší. Jednotlivá čísla legendy tvoří jen skrovný děj ; kde se ho pro jeviště nedostávalo, nahrazen slavnostními průvody, scénickými eíTekty nebo živými obrazy, a hle — oratorium sv. Alžběta, které již dávno vy- konalo koncertní cestu s výsledkem nejlepším, vydalo se v nové vý- bavě na pouť divadelní a dosáhlo netušených úspěch A. Dílo Lisztovo nelze pro čistou epiku nazvati oratoriem v obvyklém slova smyslu. Rozhodným vymezením právě epické stránky, kterouž lišiti se má ora- torium od hudby dramatické, stal se Liszt reforroátoreiQ oratoria. Po- sloužil vydatně tomu odvětví hudebního skládání, jež v širších kruzích bohužel málo nalézá obliby. Z té příčiny není význam Lisztův jakožto skladatele všeobecně posud náležitě oceňován a jeho činnost reťorniá- torská není dostatečně ani pochopena, nercili uznávána. Nastudování Tannháusra a Sv. Alžběty znamená pro divadlo trvalý zisk. O třech ostatních cizích novinkách nebudeme šířiti slov. V jedné z nich prometou dvě podivná individua: varhaník komponující opereta a klášterní schovanka tančící balet, nejrozmanitější místnosti jako klášter, divadlo, kasárny; v druhé podán odporný obrázek z daleké Sicílie v hudebním rouchu nejkřiklavějších barev a celý výrobek harle- kýnskou reklamou vyhlašován za skladatelský div století devatenáctého ; ve třetí proveden důkaz, že nelze Redwitzovou lymfou z bacillů sou- chotinářského romantismu i při sebe lepší hudební kultuře hojiti libre- tistovy úbytě. Domácích novinek operních nebylo. V náhradu za ně obdrželi jsme druhý díl melodramatu J. Vrchlického a Z. Fibicha Hippodamie : Smír Tnntalúv. Nový značný úspěch přivedl mnohého na strana pří- vrženců genru, jenž co do neobyčejné širokého založeni a užíváni ve- škerých bohatých prostředků hudebního výrazu, jak to nalézáme ve Smíru Tantalové, jest v literatuře skutečnou novinkou. Úspěchu podob- ného neočekával zajisté ani vytrvalý obhájce melodramatu dr. O. Ho- stinský, který před lety vyslovil se, ') že „naveskrz melodramatické zpracování pětiaktové tragedie, celý divadelní večer plnící, žádnému skladateli doporučiti nelze." Výroku toho vydatnou měrou využitkovati by mohli odpůrcové melodramatu právě proti práci Fibichové. Pokud nás se týče, uznáváme oprávněnost melodramatu a poukazujíce jednak k dějinám umění hudebního, jednak k určitým skladbám, tvrdíme, že melodram v jistých připadvch vzbuditi může dojem, jako žádné jiné sdružení básnického slova s hudbou. Nezapomenu nikdy mocného vzru- šení, jež pocítil jsem. slyše ponejprv ono nejhlubšími útrobami duše otřásající melodrama v žalářní scéně Beethovenova Fidelia, nezapírám též nelíčeného potěšení, jež mi co dirigentu připravily skvostné melo- dramatické úryvky v Davidově Poušti a v Mendelssohnově Oidypu. Melodramatu věnovali síly své — počínajíc současnými vynálezci jeho Bendou a Rousseauem — znamenití skladatelé nejrůznějších směrů : klasikové, romantikové i novoromantikové, jím nepohrdnul ani vypo- čítavý Meyerbeer. Historický tento moment jest pro oprávněnost melo- '} V Lumíru 1885, str. 74. Moehledy hudebnL 909 dramatu příliš závažný, aby seslaben býti mohl tvrzením, že íorma melodramatu se přežila. Zdařilá aarabanda, gavotta může přece i dnes býti cennější než mnohá symfonická báseň, a krásné motteto zatlačí do pozadí nejeden chorální výjev. Tak i n melodramatu. Přijde na to, kým, kdy a jak ho bylo užito. Co o něm soudil Mozart neb jiný skla- datel, zdá se nám býti věcí vedlejší. Ne že by projevy velikých mistrů nebyly zajímavý, nebo že by neobsahovaly mnoho nového a pravdivého, ale pokud se otázek esthetických týče, nebývá v jich výkladech vždy, co je pravdivé, také novým, a co je nové, není vždy pravda. *) Ve sporech podobných spíše sáhneme ke spisům esthetiků na slovo braných, a tu konstatujeme prostě, že melodrama netěší se valné oblibě ani u esthetiků ani u historiků hudebních. Co namítají proti této umělecké formě? V melodramatu obě krásna, básnické a hudební, v rozhodných okamžicích nepůsobí sou- časně, nýbrž postupně. Představme si, že v některé části melodramatu líčená vášeň dostupuje vrcholu. Slova deklamujícího umělce dopadají jako krupobití, herec napíná veškery fysické síly, aby přivedl důležité akcenty k plné platnosti, hlas jeho téměř burácí, — jak zachovává se při tom průvod hudební? Skladatel přispůsobí jej rychlou fígurací, živým rytmem dojista části slovesné, musí však nechati gradace, stou- pání síly nutně stranou, nechceli, aby ve zvuku průvodu hlas dekla- mujícího úplně zaniknul, aby srozumitelnost slova — která přece hraje v melodramatu úlohu hlavní — nevzala za své. Stopujme vývoj zmí- něné scény dále. Affekt dosáhl žádoucí výše, herec dokončil : tu teprve rázem rozčeří se vlny orchestru v celém rozsahu, všecky hudební živly rozpoutány derou se v před — — znenáhla ochabují, síla zvuku se zmirňuje, akkordy plynou klidněji, proud hudební stiší se jako hladina jezera za klidné noci: tlumeným hlasem počíná deklamátor výjev ná- sledující, y líčené scéně tudíž pokračuje krásno hudební, kde krásno poetické působiti přestalo, a předpovídá spúsob opětného jeho vystou- pení. Divné to spřežení — volají odpůrcové melodramatu, — kde jeden komoň čeká na druhého, divná to součinnost dvou uměn, kde nepůsobí obě parallelně, nýbrž kde jedna opakuje vlastně vše po druhé. Nikoliv — namítají přívrženci melodramatu, — neopakuje, nýbrž dojem stupňuje a novou náladu připravuje. Vraťme se k téže scéně: kdežto v dramatu obyčejném bez průvodu hudebního by po eí!'ektním zakon- čení deklamigíciho herce nastala přestávka, přerušená leda potleskem obecenstva a nejsouc třeba vyplněna hrou. umělce deklamujícího, ne- mohla by buditi zájmu, — naproti tomu v melodramatu táž přestávka nemůže nuditi, krásno hudební ji oživí, sesilujíc dojem předchozího a zprostředkujíc přechod k ději následujícímu. *) Výroky jejich plynou nezřídka z okamžité nálady. Smetana vyslovil kdysi souhlas s Durdíkovým spisem Uiber das Gesammtkunstwerk als Kunstiděal a napsal také oháimý program svého tria. Obě fakta jsou kladným pro- jevem pro názory diametrálně se rozbíhající. Nemíníme nikterak z prv- ního projevu vytloukati kapitál, piimlouváme se jen vřele, aby z dopisu mistrových ty myšlenky, nad nimiž každý z nás oddaných ctitelů Sme- tanovýcli musí pokróiti rameny, nebyly reprodukovány v rozborech a v uvedeních, která se obecenstvu k poučeni podávají a která tudíž mají psána býti pérem kritickým. OSYATA 1891. 10. 5g 910 ^' KrUtU: Důležitější pak jest jiná námitka: Rozvoji melodramatu překáží jeho komplikovanost, plynoucí ze součinnosti dvou sice velice spří- zněných uměn, z nichž žádná však pro formu, v jaké se zjevuje, ne- může těsně přiléhati ke druhé. Melodrama je sdružení krásna básni- ckého s krásnem hudebním, akustická forma obou však je nesrovnatelná. Na jedné straně úplná volnost výšky a délky zvukové, na druhé přesná, ano úzkostlivá odměřenost. Protivy takové nelze spojiti tou měrou, aby se vzájemně prostupovaly, tvoříce pevnou, celistvou jednotu, ostré hrany forem obou uměleckých zjevů lze sice zmírniti, nikoliv odstraniti, jelikož by odstraněním jich (ku př. zrušením volnosti u volbě zvukové výše a délky při deklamovaném krásnu básnickém) zároveň úplně zru- šena byla bytost melodramatu a nastoupilo by jiné sdružení krásna poetického s krásnem hudebním, t. j. zpěv s průvodem. — Názory tyto snaží se přívrženci melodramatu vyvrátiti výroky: že akustická ne- srovnalost sama o sobě svou vlastní nelibostí není příliš závažnou ná- mitkou proti melodramatu; že melodrama je umělecká forma zaned- baná, tudíž nezvyklá, a jen proto setkává se namnoze s nedostatečnou vnímavostí posluchačů; že častým nasloucháním melodramatu by sluch náš komplikované jeho formě přivykl, jako zvyknul složitosti skladeb moderních ; že konečně i praxe skladatelská v příčině melodramatu není dosti vyvinuta. Protivníci melodramatu prohodí proti tomu suše : Snad ! Dosud schází pro vaše tvrzení důkazů. Nemáme prorockého ducha a ponecháváme rozhodnutí zajímavého sporu všemocnému času. Tolik jest jisto, že skladatel melodramatu, snažili se, aby vy- tčenou akustickou nesrovnalost co možná zmenšil, svému dílu nejvíce poslouží a k oblibě této méně obvyklé formy valně přispěje. Tím do- spěli jsme k zásluhám, jichž si Fibich o melodrama nepopiratelně získal. Čeho sám vřelý přítel jeho před lety doporučiti si netroufal : „veskrz melodramatické zpracování pětiaktové tragedie," stalo se skutkem, a jeli bezprostřední dojem provozovaného uměleckého díla skutečně nejvyšší ze všech instancí, které o jeho oprávněnosti rozhodují, pak by nad- šené přijetí Smíru Tantalova značně postrčilo jazýček na váze ve prospěch melodramatu. Skladba Fibichova svědčí o znamenité jeho rutině v příčině ovlá- dání melodramatické formy, k čemuž vedle intelligence a důvtipu třeba jest i značné vytrvalosti a trpělivostí. Skladatel musí bezpočtukrát hlasitě deklamovati báseň, aby přispůsobiti mohl hudební průvod možné rychlosti deklamace, musí při instrumentování pečlivě uvažovati volbu nástrojů, aby hlas hercův nebyl jimi zastíněn, musí zkrátka podnikati vše, aby akustickou nesrovnalost učinil co nejméně nápadnou. Neobyčejně choulostivou úlohu se známou vzácnou svědomitostí rozluštil Fibich a docílil toho, že hudební kruhy naše dychtivě čekají na provedeni třetího dílu Hippodamie. Doufejme, že nebudeme na něj tak dlouho čekati, jako jsme če- kali na opětné nastudování B e n d 1 o v y Xe;7^. Od prvního provozování Lejly uplynulo více než 23 let. Mnoho se v té době změnilo, noví zá- pasníci vstoupili do operní arény dobývat vavřínů, mnohý domácí peč- livě vypěstovaný operní květ na slunci divadelním předčasně odkvetl. Lejlino mládí uplynulo, aniž jí bylo přáno náležitě z něho těžiti. Ná- Hozhledy hudební. 911 silně byla držána v ústrani, přes mocnou a dfltklivou přímluvu svých ctitelů. Přišly slavnosti výstavní a šlo o to, aby český hudební salon pro domácí i cizí hosti co nejskvěleji byl vyzdoben. Do dámské re- presentace zvolena konečně také Lejla. Imponující její zjev, obličej orientálské krásy, ohnivé oko působily bývalým kouzlem, a že ji od- ňata příležitost k nemístné hovornosti (opakovalaC ráda touž myšlenku a užívala y řeči obratů poněkud zastaralých), soustředila k sobě vše- obecnou pozornost. Lejla je nejstarší dcerou z operní rodiny Bendlovy. Říkají, že je nejhezčí. Dokládáme, že je nejroztomilejší, jelikož požívala nejlepšího hudebního vychování. Nestrojený cit, vroucí něha a mladistvý žár jsou její přirozené půvaby, a k vůli těm lze přehlednouti některé nedo- statky spanilé dcery Eviny tím spíše, jeli bohatá, kteráž vlastnost je v našich časech nejhledanější. Lejlino bohatství záleží v rozmanitosti a lahodě melodické a v její nádherné instrumentální výbavě. Náš po- někud chudý repertoár může ji vítati s otevřenou náručí, už proto, že její zařízení snadno pořízeno bylo pílí a vynalézavostí povolaných k tomu činitelů. Ze starších cizích oper provedeny byly po prvé v národním di- vadle dvě, a sice Černé domino od Aubera a Bílá pani od Boiel- dieua. Obě jsou skvostné štěpy z utěšených sadů francouzské opery komické. Bílá paní, roztomilá 661etá stařenka, těší se dosud zdraví tak trvanlivému jako látka, z níž utkáno jest o dvanáct let mladší Černé domino. Libreto obou zpěvohei napsal Scribe, obdivuhodný to muž, kterého nepřivedly z míry ani rozmary 55 skladatelů, jimž ochotně dodával texty. Jsa k jich požadavkům povolný jako vosk, při tom doko- nalý znatel svých zákazníků, dovedl vyhověti stejnou měrou raftinova- nému Meyerbeerovi jako vždy a vším spokojenému Donizettiovi. Tretil rovněž do noty Auberovi a Boieldieuovi. A přece jak rozdílné to po- vahy obou těch vynikajících pěstitelů opery komické! Hudba obou je vtipná, uhlazena, duchaplná. V Auberove skladatelské laboratoři však schází vydatný prostředek: prostosrdečnost. Přezdívka, již utržil si od demokratů: „le musicien aristokrate," slušela mu nejen pro jeho některé šlechtické choutky (milovalť náruživě krásné koně a povozy), ale i pro ráz jeho hudebních výtvorů. Boieldieu čerpá z lidu, jak to činil jeho německý vrstevník Weber. Bílá paní jest výsledkem pilné sedmileté práce muže téměř padesátiletého. Vynaložil na ni veškeru svědomitost (Marketinu píseň při předení přepracoval pětkrát) a vy- užitkoval bohaté zkušenosti, jichž nabyl nejen ve své rodné zemi ale i jako carský kapelník za svého dlouhého pobytu v Petrohradě. Bílá paní dožila se skvělých triumfů. Opera comique v Paříži slavila v 37 letech (v r. 1862) její tisící představení, a podnes je Bílá paní okiasou všech čelných divadel evropských. Jakož se spůsob hudebního výrazu, s nímž se potkáváme ve skladbách obou jmenovaných mistrů, různí, tak růz- nily se i povahy jejich. Auber nebyl prost egoismu, Boieldieu byl obě- tavý. Onen nemiloval mimo své koně snad nikoho na světě, tento svěřiv mladému umělci Heroldovi komponování druhého jednání své opery „Charles de France," zjednal mu tím vstup do opery comique a 53* 912 IT. Knita: získal 8i Tděčnost skladatele Zampy. Aaber zemřel obdivován, Boieldieu oplakáván. Lví podíl na trvalém úspěchu Bílé paní i Černého domina má libretista Scribe. Ačkoliv nebyl hudebně vzdělán, sestrojoval drama- tické situace, jež otevřely hudbě nové dráhy. Vzpomeňme jen na dra- žební scénu v Bílé pani, scénu u popraviště v láaškarním plese, že- hnání mečů v Hugenotech, nebo na noční scénu ve Fra Diavolu. Scribe vžil se úplně v povahu každého skladatele, pro něhož libreto básnil. Nebyl ke skladatelům neústupný, dle jich přání často svá libreta trpě- livě přepracovával, byl nadšen jejich záměry, jako oni zaujati jeho verši. Této vzájemnosti mezi skladatelem a libretistou děkige celá řada operních děl za své značné rozšíření. Scribe počal svou spisovatelskou činnost jako Boieldieu skladatelskou, když mu bylo 18 let. Až do své smrti (r. 1861) tedy v 52 letech napsal 47 veseloher, 28 velkých oper, 95 komických oper, 214 vaudevilly a 8 baletů. Měl také spolupracov- níky. Nejsme oprávněni odhadovati cenu jeho veseloherních prací, o nichž někteří tvrdí, že se přežily ; pokud se jeho básnění libret týče, jsou jeho zásluhy příliš zjevný, aby mohly býti přehlednuty nebo zleh- čovány. Mnohý čtenář pozastaví se nad tím, že repertoár divadla národ- ního letos úplně postrádal operních novinek domácích ; *) klásti to na vrub divadelní správy bylo by nespravedlivo : kde není, ani smrt ne- bere. Těšme se myšlenkou : než novinky nezdařené, raději žádné. Nezda- řená opera spůsobuje divadlu nenahraditelnou ztrátu času, obecenstvu sklamání, skladateli trapný pocit a kritice mrzuté chvíle. O nešťastné operní premiéry domácí nebyla v posledních letech u nás nouze, i jsme přesvědčeni, že i v budoucích saisonách nebude jich nedostatek. Ne- ustálila se dosud názor o tom, co je lepší : zdařilá píseň či nezdařená opera. Chorobná touha slouti „operním" skladatelem řádí také u nás epidemicky. Šťastný Brahms, Franz a jiní, které prozřetelnost obdařila darem sebekritiky! Velikáni to — bez oper. Panovaloli — pokud novinek se týče — na divadelní burse smý- šlení mdlé, byla nabídka i koupěchtivost na trhu koncertním čilejší. Z prodaného hudebního zboží připadá největší kvantum na produkce Hlaholil, v nichž složena značná výroba vokální. Sborové skladby bez průvodu nesou se nyní většinou směrem deklamátorním, k němuž před 10 lety základ položil Smetana sborem Věno. Podrobujeme se rádi vlivu zakladatele hudby české, hledíme k pečlivé deklamaci, libujeme si v zajímavých obratech harmonických, ale nehledíme také k živlu melodickému. O ladnou melodiku jest nová sborová literatura chudší proti starší, jejímiž představiteli byli Krížkovský a Tovačovský. Řada slov zpívaných na týž tón vzbuzuje únavu a jednotvárnost, jíž nezaplaší dcklamace třeba pečlivější. Nezapomínejme, že Smetana vedle Věna také napsal Rolnickou. Všeobecný posudek náš lze vztahovati zejména k Roz- košného Baladě pro mužský sbor, jakož i k smíšeným sborům J. B. ') K nim možno počítati jen ty, které jsou na ie»ký text Opera skladatele (•eského komponována na libreto německé nemůže býti obohacením litera* tury naší, jako jím není Albertova Astorga nebo Kittlova zpěvohra Fran* couzové před Nizzou. RoMhledy hudebni. 91 B Fčrstra: Jaro, Rodné brázdy, Skřivánek a Česká píseň. Vedle těchto skladeb předvedl Hlahol v povinných produkcích ještě dvě sborové skladby s průvodem orchestru, a sice Žalm od J. Kličky a Hymnus andělů od J. B. Fórstra. Skladba Kličková velmi dobře zní a v ovládání tělesa orchestrálního i sborového prozrazuje zkušenou ruku. Fórster velkou pozornost věnuje práci thematické, mluva jeho jest ušlechtilá, výraz přiměřený. O novinky orchestrální starají se horlivě pořadatelé koncertu slovanského. U volbě novinek domácích jsou dosti šťastni. Kaa- nova Suita a Šeborův Indický tanec byly letošního programu vkusnou ozdobou. Kaanova suita představuje se v úboru elegantním, s vlídnou tváří, řeční chvílemi vtipně, ač poněkud rozvláčně. Šeborův Indický tanec jest zbudován na šesti motivech, což nepřispívá valně k celist- vosti skladby. Velmi obratně instrumentován poslouchá se příjemně. Koncertní období protáhlo se až do dní červencových. V době, ve které jindy hudební rej utichá, dala zemská jubilejní výstava podnět k dvěma vzácným událostem: ke sjezdu jednoty zpěváckých spolků českoslovanských a ke koncertům výstavním. Že znovuzrozená jednota zpěváckých spolků po prvé u veřejnost vystoupila provedením díla tak závažného, jako je Dvořákovo Stahat mater, jest mnohoslibným znamením do budoucnosti. Nechť ona sebou vždy přivodí velké činy nejen vlastenecké ale i umělecké. Bodré So- kolstvo budiž pěvcům zářícím příkladem. Aby horoucí nadšení pro věc Sokolskou bylo vzbuzeno, k tomu stačila vlastenecká hesla, aby však ono nadšení ueuhaslo, nýbrž spíše mohutnělo, k tomu bylo potřebí vý- konů vzorných, ano uměleckých. Obětavost každého jednotlivce, ne- úmorná píle ve cvičení přinesly Sokolům vzácná vyznamenání, zjednaly jménu českému úctu daleko za hranicemi. Nedostatek právě těchto vlastností byl příčinou živoření v bývalé jednotě českoslovanských zpě- váckých spolků. Proto musí organisace znovuzřízené jednoty býti rázná a hluboko zasahtgící. Jako při závodech obce Sokolské k hromadnému cvičení připuštěni byli jen členové opravdu dovední, kteří nepluli jen maně s ostatními, nýbrž byli svou věcí úplně jisti, tak nesmějí se při budoucím sjezdu jednoty zpěváckých spolků ke společnému účinkováni připouštěti pěvci, kteří zabírají jen místo (festbummler jim Němci přezděli). Pak dojem tělesa sborového nejen počtem, ale i silou zvu- kovou bude imposantní. Mohutného znění postrádali jsme při zmíněném provedení Stahat mater. Odkazování k nepříznivým poměrům aku- stickým odpadá na jevišti národního divadla, což dosvědčuje plný zvuk nečetného sboru divadelního. Přejeme jednotě českoslovanských zpě- váckých spolků při zahájení vytčené důrazné obnovy, aby se jí poště- stilo nalézti a získati muže schopnosti a povahy Tyršovy, který dávaje všem podnikům umělecký směr, odhodlal by se v Praze i na venkově v každém jednotlivém spolku osobně působiti k důkladnému studiu díla připravovaného a každý nedostatek v části nebo v celku klidným však určitým projevem v zárodku odstraniti. Dovednost, energie a disci- plina jsou bezpečnými vůdci k dosažení občasných skvělých a umělecky dokonalých festivalů českých. V pěti koncertech výstavních, pořádaných péčí Besedy Umělecké a Hlaholu, vystaveny byly různé skladby 24 českých skladatelů. Ku 914 ^< Klostermann: provedení zvoleny — až na malé výminky — práce všeobecně známé a již dříve několikráte slýchané. Sestavení programů okazovalo mnohé nesrovnalosti. Dvořák a Smetana zastoupeni každý pěti skladbami, Fibich a Klička každý dvěma pracemi, od ostatních provedeno po jedné skladbě. Není správno, že Bendlovi přiděleno bylo jen jedno číslo, že nezpíván žádný jeho sbor a capella — hlavní to obor jeho činnosti — že nepovšimnuto Hřímalého, že přehlednut Procházka, že nebylo místa pro Zvonaře (jehož opravdu zdařilý sbor Bradlec měl přece Hlahol letos na repertoáru), že dokonce zapomenuto na Skuher- ského. Dobře by bylo slušelo p. koncertistovi na varhany, aby byl místo vlastní skladby provedl fugy svého učitele, jež dojista dobře zná. Výkony orchestru byly exaktní, výkony sólistů velmi dokonalé, výkony sboru poněkud mdlé. Okázalé pocty dostalo se při třetím výstavním koncertě mistru Dvořákovi, na něhož snesl se poslední dobou déšť vy- znamenání. Jeho Veličenstvo udělilo slovutnému umělci řád železné ko- runy a jmenovalo jej řádným členem České akademie věd a umění ; uni- versity v Praze a v Kambridži obmyslily jej titulem čestného doktora, konservatoř Pražská zvolila jej profesorem skladby, domov i cizina vzdávají jeho geniu srdečný hold. České umění dostupuje v hudebním ruchu světovém prvních míst. Ze světa lesních samot. VjppaTuje Karel Klostermann. (PokradOTáni.) IX. t ervencové jitro, plné krásy. Luzný se leskl ve vší své nádheře. Zlatá, růžově a fialové vroubená zář rozlila se po šedobílé jeho e)§'\ hlavě; proudy světla a purpurové stíny střídaly se, plynuly do sebe a odrážely se od sebe po svazích mohutné hory. Nade vším tím čistý blankyt, žádným mrakem nekalený; tu a tam vystupovaly z lesů a vznášely se k nebi bílé páry, které pokrouživše lehkým letem, ztrácely se v modrém etheru. Na náspu myslivny stál revírník, panička jeho i Svijanský. prví dva v cestovním úboru ; opodál držel se jakýs dřevorubec a žena jeho, nesouce oba na zádech i v rukou rozličná, více méně objemná zavazadla. Panička radostí jen zářila: „Ty jsi zlatý, dobrý mužíček! Však ti to vynahradím ... Ta radost ! Jak se podiví, moje mamička — ani netuší, že za dva dni mne uhlídá ! A k tomu ty se mnou, můj drahý ! Skoda, že jen tak na krátko bude ti lze pobyti. Ale já, to ti povídám, celé čtyři neděle tam zůstanu, ani den ti neodpustím, mužíčku! Viď, že nezazlíš? . . vždyť jsem ji skoro rok neviděla, mou zlatou stařičkou!'' Ze svéta Usnich samot 915 „Měl bych se skoro hněvat, Zdeničko, že tak ráda svf^' synější krb opouštíš/ usmál se revirnik; „podle všeho matka je ti přec nad muže dražší; což pak se ti tu tak hrozně stýská?'' „Ach, odpusť — vždyť jdu k matičce, a ty jdeš se mnou ; vždyť tě neopouštím . . . Bože, ty čtyři neděle rychle utekou." Revirnik obrátil se k Svijanskému: „Že nejde Vavruch! Prosím vás, skočte se podívat za domky, zda ho neviděti. Vždyť jsem mu přece řekl, aby ráno neodcházel, a on na vzdor tomu před svítáním — ^ Svijanský chtěl uposlechnouti, v tom však objevil se hajný na pěšince k Plattenhausenu vedoucí. „Kde pak vás kozel nosí?" zvolal revirnik. Vavruch, zamračený jako noc, neodpověděl, dokud nestanul před revirníkem ; pak zdlouhavě, dle svěho spásobu, jal se referovati : „Není to jinaké, pane revírniku. Zwiehofler Luizl, bestie, ze SchĎnbrunna," — ukázal prstem směrem k bavorské zemi — „hm, tátu jsem ..." — máchnul rukou a ukázal směrem k Plattenhausenu — „Syn a táta, jedna krev, čert mu nedá. Tak tedy toho srnce, jehož přede- včírem vyvrhli v lese, to on, ten dareba ! Však jsem to věděl, že to na- stane zas, jakmile ti chlapi se dovědí, že pan revirnik nechce, abych . . . Já šel podle stopy, chlap na levou nohu drobet napadá — to se pozná v rašelině." „To už jste včera řekl; teď však povězte, kde dnes ráno jste chodil?" „Stojím o půl čtvrté před hajnici a přemýšlím. V tom přijde Schecken-Sepp z Mádru, kývne na mne a povídá : ,Vavruchu, tiše ! sem pojď a slyš; je to divná věc.*" — Vavruch ohledl se; když viděl Nany, zarazil a dodal tiše: „Před tou starou nic, vyzvaní všecko." Revirnik poodešel s ním, aby nikdo neslyšel. „Tak tedy, Schecken-Sepp povídá: ,Vavruchu, posílá mě sem pan Malý z Podroklaní. Mezi pastevci je revoluce: včera v noci ukradli Bavoráci v Gayerruckém lese sedm kusů skotu. My jsme si prohledli stopy, a jednu znám! Zwiehofler liUizl, belhavý holomek! . . Ale Va- vruchu* — povídá dále — ,co při tom divného, tuhle pojď se mnou a viz — proto ticho !* Potom šel se mnou, a Bůh mne netrestej, pane revírniku, co mi ukázal a co já panu revirníkovi ukážu: kolem dře- vařských domků, ba kolem naši hajnice táže stopa, docela čerstvá! Dnes v noci tu byl ! Přišlo nám tedy na mysl, neníli ten dareba sroz- uměn a ve spolku s některým z našich lidí. Pošlete, pane revírniku, ty lidi napřed, a já vám stopu ukážu." Revirnik tedy nosičům zavazadel rozkázal, aby se na cestu vy- dali, on že jich dohoní; pak šel s Vavruchem, zavolav Svijanského, aby též viděl. Omyl nebyl možný : stopa čistě a nade vši pochybnost jasně vtla- čená do vlhké půdy kol hajnice i za domky drvařů vedla pak přes bahnitý svah k blízkému lesu, kde tu a tam se ztrácela, brzy však opět se objevila. „Tu po té stopě jsem šel, pane revírniku," povídal hajný, „a své myšlenky jsem měl. Ten je nebezpečný, odvážný jako jeho táta. Jde mi o kůži, chce tátu pomstit a proto na mne číhá. Má snad spa- 916 ^* Klostermann: děno také na naše stádo a dělá studie. A ďábel věř! já nevěřim ni- komu; Luízl má pomahače mezi našimi lidmi; třeba dát pozor.** Svijanský naslouchal slovům těm, nevěda, co mysliti. Najednou, zapýřiv se do ruda, zvolal: „Pane revírníku, já jsem ho dnes v noci viděli" — Slovo vyskočilo z ohrady zubů, rád by je snad byl vzal nazpět. Než, revirnik už se tázal: „A kde? a jak, pane Svijanský?** „U hajnice."* — Byla trapná situace mladíkova; měl říci, kde, jak, kdy? Jakže mohl? Revirnik pochopil, podle všeho Yavruch též. Mlčeli oba, slovem nenaléhali. Ba právě že Svijanský viděl ! Ubíraje se k dostaveníčku s Katy, slyšel, jak někdo polehoučku zaklepal na zadní dvířka senníku a du- šené volal: „Katy! Katy!'* Chtěl se na volajícího vyřítiti, zdržel ho však Kati u hlas: „Táhni dále, sice budu křičet! Zvili o tobě otec, živ neodejílcš.'* Na to hlas z venku: „Vpusť mne, Katy — já tě mám rád.'* Toho Svijanský nevydržel; přiskočil jako zběsilý, uchvátil řebřík, na němž neznámý stál, a strhl ho k zemi ; výška byla nepatrná, půda měkká; svržený dojista si neublížil; byl ihned zase na nohou, a pří- ruči viděl, ač měsíc nesvítil, silnou, hranatou postavu, která se vzpří- mila a pěst hrozivě proti němu zdvihla. Čekal, že soupeř se na něj vrhne ; ten vŠák patrně si to rozmyslil a zmizel ve tmě noční. „Kdo je to? Kdo se to opovažuje?** tázal se Svijanský děvčete. „Neznám ho, potkala jsem ho jednou v lese, je to Bavorák. Kdy bych to řekla otci, zastřelil by ho; já však nechci, otec bez toho ..." „A přijdeli zase?" „Nedali pokoje, budu nucena říci to otci. Však on nepřijde; viděl tě, ví, že by se marně namáhal.** Jak se z toho všeho měl Svijanský vyzpovídati? Tu jeho chef, tu otec té dívky, jak mu nemělo být stydno? A přece cítil, že veliké neštěstí mohlo z mlčení vzejíti. Hajný dojista netušil, že návštěva toho člověka platila jeho dceři, a přijdeli zase, uvidíli ho, beze vší pochyby ho zastřelí. Kdo ví, bylli ten Bavorák skotokrad a pytlák, nebezpečný zločinec . . . Líbilali se mu jen Katy, jaké v tom provinění? zda jemu samému se nelíbila? Jako na dotvrzení těch obav bylo mu slyšeti, jak hajný odpovídá : „Pane revírníku . . není pochyby, jde o můj život! Ukáželi se, za- střelím ho jako psa . . v tom jen sebe hájím; mám ženu a děti." „Pomalu s tou ílintou,^ vece revirnik; „nikoho nezastřelíte, už jsem vám řekl. Hleďte vypátrati, co tu dělal, a bylli na špatných cestách, oznámíme věc bavorským soudům." Pohrdlivý úsměv přeletěl zvětralé tahy hajného. „S dovolením, pane revírníku, kdo pak to půjde oznámit? Snad pan revímík sám? V tom případě se rozloučím s panem revírníkem, neboť jsem pře- svědčen, že živ se nevrátí z tč cesty. Pan revímík těch zlosynŮ nezná . . . Co mne se týče, prosil bych, aby pan revímík mne neposílal a uvážiti ráčil, že mám ženu a děti ..." ..Dosti o tom,** vece přísně revirnik; „vy budete činiti, co já nařídím a za dobré uznám ; v tom ohledu nestrpím nejmenší nepasluš- Ze svita lesfUdi 8ropé pověstný. Že též hrnčírství bylo ve vleku italské mody, ukážeme později. Malířství tabulové zanikalo, a přebohatá doba tato nezanechala nám žádné zvláště dobré práce toho odboru. Za to v době té v Praze působí několik předních mistrů mědirytců, ovšem cizího původu, jejichž některá přední díla ve čtvrtém oddělení retrospektivním jsou zařaděna. Válka třicetiletá zničila větším dílem snahy z konce IG. století. V Praze se ještě v první polovině 17. věku nacházejí výborné dílny pracující pod vlivem Rudolfínské doby, ale ta sezvaná i sběhlá spo- lečnost cizích umělců rozběhla se velmi rychle. Znenáhla blíží se pak doba světového panství baroka a francouzského vkusu vlády Ludvíka XIV. a XV. U nás vystřídán královský dvůr neobyčejné bohatou šlechtou a duchovenstvem, kteří podnikali nákladné a rozsáhlé stavby, tak že Praze, najmě Malé Straně dali vzezření města z dob 18. věku. Na vý- stavě vidíme z výzdob staveb těch něco dokonalých prací zámečnických, néco věcí dřevěných a vyšívání; nejlépe zastupuje dobu tu pověstné české sklo, které máme ve skříni v nejkrásnějším výboru. Ale to vše není dostatečným representantem velezručného toho století. Přehlednuvše stručně umělecká období naše, projdeme si jedno- tlivá oddělení v tom pořádku, jak na výstavě jsou uložena. Sbírky umění ryjeckého rozděleny jsou v pět skupin: 1. mince, 2. medaille, 3. pečeti a pečetidla, 4. řezby kamenů; 5. od- dělení věnováno konečně listinám, účtům a zápisům k mincovnictví se vztahujícím, jakož i ukázkám umístění a zavěšení pečetí. Mince české lákají nejen mnoho sběratelů domácích, nýbrž mají i v cizině dobrý odbyt ; jsou mnohotvaré a většinou úhledné a krásné. Lze o nich tvrditi, že tvoří nejzajímavější skupinu celé střední Evropy ; vidíme tu obrážeti se bohaté dějiny království našeho a pochopujeme, že tak mnohý historik se stává fanatickým sběratelem mincí i medaillí českých. Výstavy naší účastnilo se poměrně jen velmi málo sběratelů; stalo se to však jen z té příčiny, že by bylo přišlo při volném při- jímání mincí k velkým zmatkům a k mnohonásobnému zastoupení mincí obyčejnějších, mezi kterými by se vzácnější mince ztratily a vůbec pak celý historický postup nejasným se stal. Mince leží v široce rozložité skříni, ve které v kolmých oddílech jsou vystaveny pečeti a pečetidla. Pro pohodlí pozorovatelů bylo by zde na místě použiti dvou jedno- duchých skříní. Obecenstvo nebylo by se tak tísnilo a otisky pečetí jasněji bylo by lze postřehnouti. Hned nejstarší období českých mincí tvoří vzácnou skupinu. Na- cházíme tu téměř jen jediného druhu mince, denár, avšak ta odškod- ňuje nás bohatstvím svého rázu. Denár byl ražen po prvé Boleslavem L a udržel se až do doby Přemysla Otokara L (ÍÍ35 — 1200). Z počátku jsou stříbrné ty mince velikosti asi našeho dvacetikrejcaru, později se tato velikost ponenáhlu menší, až dosahuje vzezření našeho desetníku. Veškery denáry jsou poměrně mince vzácné. Největší zájem budí veliké množství rá/ů, jež se na nich vyskytuje. Věc vysvětluje se povahoti Naše jubilejní výstava. 955 materiálu kolků; má se pak za to, že řezány byly v bronzu, nikoli jako později v oceli. Měkký ten materiál nesnesl ovšem ražení znač- nějšího množství mince a kolky z něho proto častěji měněny. Také se myslí, že Časté měnění rázu, jakož i s tím související zakazování peněz rázu staršího přinášelo pokladně knížecí značný zisk. Již denáry Boleslava I. jsou dosti dokonalé, i nemůžeme se při prohlížení těchto nejstarších českých mincí ubrániti otázce, jaké mince kolovaly v Čechách před tím ; nebof ty mince praehistorické, jež tu vidíme v pěkném vý- boru ve skříni, nám věc nevysvětlují. Předně jsou poměrně starší a za druhé, jen zlaté a nebo většinou zlaté mince se v Čechách v době před Boleslavem jistě neužívalo. Nejen sběratelé mincí cení si nevšedně denáry, také umělce a archeology vábí netušenou měrou; tyto pro znamenitý zde nashro- mážděný materiál, ony pro dějiny kroje. Z počátku přicházejí vedle nápisů na obrubě na denárech značky mečů, křížů, žehnajících rukou. Božího oka a jiných předmětů; brzo vŠak objevují se i poprsí a celé postavy v různých akcích. Při bedlivém studiu vidíme tu dosti dobře i ústroj těchto osob. Bohatství v tom směru jakož i dokonalost pro- vedení vedli vzorného pořadatele tohoto oddělení k tomu, aby některé z denárů položil do řady medaillí, ač tam přece snad nepatří; neboť zdá se, že není žádného rozdílu mezi těmi 1 1 mincemi a denáry dru- hými (ku př. číslem 192). Nejlépe provedeny jsou denáry z doby Vladislava I., i podivno, proč v následujícím 13. století Otakarové zavedli minci tak nevkusnou a nepraktickou, jakou spatřujeme pod jménem brakteatů v dalším od- dělení vitríny. Mince ta, vytvořená po spůsobu německém, platila u nás celé století. Brakteaty jsou velmi tenké stříbrné plíšky velikosti zlat- níku i větší, které primitivně byly raženy na jedné straně jedním kolkem. Nejvíce spatřujeme na nich sedícího krále v hrubém reliéfu a písmena jmen, široké obruby zůstaly hladký. Také vyskytnje se tu po prvé znak českého lva. Dle katalogu výstavního povolal Vácslav 11. r. 1300 tři vlaské mincmistry do Čech, kteří mincovnictví znovu upra- vili. Základem stal se groš čítaný na kopy, který těšil se veliké oblibě po celá staletí, a ač již dávno jinými mincemi byl vystřídán, udržel se podnes ještě v pověsti lidové. V této době zajisté Vlaši zavedli ražení kolky železnými, čímž vysvětluje se ustálený tvar a ráz mince. Groše jsou velikosti asi dvacetníku, mají na jedné straně ve středu korunu a kolem nápis, na druhé obraz českého lva. Zajímavo, že koruna prvních mincí toho druhu (za Vácslava 11.) jest tvaru, který se podobá koruně Svatovácslavské, jež provedena byla teprve o sto let později Karlem IV. Groše první doby patří, co se výkresu týče, mezi nejkrásnější. Mimo groše vyskytují se v těchto dobách i části grošů, parvy a haléře. Za Jana Lucemburského počalo ražení dukátů, florindorů, za Jana nesou na líci postavu Jana Křtitele, za Karla IV. a Vácslava IV. pak poprsí panovníkovo, na rubu výtečně stylisovaného lva. Z doby husitské nachází se málo mincí; nejvíce jcštc íiorindorů císaře Sig- munda se znakem uherským: Sigmund nejsa korunovaným panovníkem českým, neměl asi práva raziti českou minci. Z doby Ladislavovy jsou groše velikou vzácností numismatickou, ve vitríně leží jeden; za to z doby Vladislavovy nachází se peněz hojnost. Pěkné jsou florindory 956 ^' Koida: ifaSe jubUtiJni výstaúá, z doby Ludvíkovy, kdy po prvé vidíme vedle znakn země na ruba, na líci njince u nohou obrazu sv. Yácslava znáček mincmistra toho kterého období. Ferdinand I. připojil k posavadním penězům ještě tolary a jejich části, které pak starou minci, groše, průběhem století zatlačují. Veškery mince této doby jsou tvaru pěkného a raženy částečně v Praze (nej- více zlaté), v Kutné Hoře a v Jáchymově, kde před tím krátký čas razili samostatně Šlikové svou zvláštní minci ; jejich pěkné tolary vidíme mezi mincemi privátními. Vždy již nacházíme na penězích malé znáčky mincmistrů. Nejbohatěji a nejdokonaleji vyvinulo se mincovnictví za Rudolfa II., jehož mince vynikají výborně pracovanými reliéfy obrazů. Vidíme ve vitríně veliké bohatství různých tvarů peněz, z nichž některé jsou snad jen k zvláštním odměnám raženy. Nejcharakterističtější jest pro nás jediný peníz s českým nápisem ,»Maley gross." V té době pracovalo se mimo uvedené mincovny ještě i v min- covně Budějovické. Mince vlády Matiáše U. jsou stejné dokonalosti jako Rudoltinské. Zvláštní pocity vzbuzují mince direktoria s nápisem moneta regni Bohemiae ; jsou to již jen části tolarů, groš se téměř více nevyskytige. Peníze z doby Ferdinanda II. dělí se ve dvě řady: jedna obsahuje penize císařem vydávané, druhá mince vydané 14členným kon- sorciem, jež si v době nesnází právo mincovní od císaře na určitou dobu odkoupilo. Zde vidíme ty mince chudé stříbrem, kterými tak mnohý statek po bitvě Bělohorské zakoupen. V konsorciu nacházeli se mezi jinými Albrecht z Valdštejna, místodrži tel Karel z Lichtenštejna a Jan z Eggenberka. Raženy byly od nich peníze o 300, 150, 120, 75, 70, 60, 37, 30, 15, 3 a 1 kr. Mince pozdější na svém rubu již místo lva mají orla, v jehož středním štítku je dvojocasý lev. Pone- náhlu se pak umělecká jich dokonalost horšila; i není pak neůhled- nější mince, než jaká panovala za Leopolda I. a Karla VI. Teprve za Marie Teresie vidíme opět tolary krásně vyvedené. Něktaři čeští rodové šlechtičtí dobyli sobě práva raziti minci; tak Šlikové, jichž tolary a jiné peníze vidíme tu ze dvou období, z let 1519— 1528 a pak opět z 1627—1767. Rožmberkové razili si krásné dukáty za dob Rudolfa 11., ač měli právo to již mnohem dříve. Po nich přešlo na Eggenberky, jichž nepříliš úhledné mince vidíme ve společné přihrádce s předešlými. Nezvláštní, avšak hledanou mincí jsou tolary vévody Friedlandského, Albrechta z Valdštejna; vévodství při- neslo mu i právo raziti vlastní minci, jehož také k svému obohacení v hojné míře užil, po jeho smrti byly však peníze ty vzaty z oběhu a roztaveny; odtud jejich vzácnost. Za obyčejný tolar platí se 50 i více zlatých. — Jednu z nejhledanějších řad menších a na první pohled necenných mincí tvoří tak zvané početní groše, většinou ze druhé polovice 16. století; prohledněme si jen čísla 893 — 924 a uvi- díme, jak jsou vkusný. Mince ty ražené pro prozatímně účtování ně- kterých větších rodin českých, mají na jedné straně znak, na druhé pěkné kartuše neb jemné obruby, v nichž čteme rozličné velmi často české devise a průpovědi. Také tyto mince amatenři znamenitě platí. (Dokončeni.) Jan Kouta. R. 1891. Čís. II O S VE TA První objevitelé Ameriky. Dle normanských pověstí podává Jan Macháček. oku 1892 budou Američané slaviti 4001etou památka objevem Ameriky. Za objevitele jejího pokládán jest obecně Janovan ^ (i^^^Krištof Kolumbus, a není zajisté nikoho, kdo by mu zásluhy té upíral. Avšak jiz 500 let před Kolumbem přistáli u břehů ameríckýeh evropští Normané ^ kteří se tam také chtěli trvale usaditi, ale osady jejich po čase zanikly a objevy jejich zůstaly bez trvalých následků, bez vlivu na vývoj obecné vzdělanosti, a zprávy o nich za- chovaly se pouze v islandských, grónských a norvežských kronikách, neproniknuvše hrubě ani k sousedním národům. Podobně stalo se i 8 jinými vynálezy a objevy, které příliš záhy byvše učiněny zůstaly bez trvalých následků na vývoj obecné vzdělanosti. Tak ku př. Feni- čané obepluli Afriku již okolo r. 600 př. Kr. a našli takto cestu do Východní Indie kolem Afriky, ale čin ten jsa příliš časným zůstal beze všech dalších následků, a teprve 2000 let potom, r. 1498 otevřel tuto důležitou cestu evropskému obchodu Portugalec Vasco de Gama. První evropští objevitelé Ameriky byli islandští a grónští Nor- mané, o jichž objevech a cestách do Ameriky zachovaly se nám zprávy v pověstech zvaných „sagas" kronik islandských, grónských a nor- vežských. *) Island zalidněn byl nespokojenou šlechtou norvežakou v r. 875; nedlouho potom v prvé polovici 10. století objeveno bylo od islandských Normanů Grónsko, od Islandu jen 27 mil vzdálené, ') Jsou to hlavně Islandaně, kteří jsouce jako od ostatního světa odloučeni jeví zcela přirozeně až na naše časy zálibu ve vypravování o skutcích svých přpdkft i o činech slavných vrstevníka, a mimo to za dlouhých zimních vcť^erft jsou odkázáni na vypravování a poslouchání při nedo- statku jinc' zábavy. Hohatou látku skýtali a skýtnjí jim k zábavnému vypravování smělí plavci, kteří za léta s lodmi brázdili a dosud brázdí vlny moiské a na zimu do domova se vracejí dle starodávného zvyku. Islanďané jako Arabové neodchýlili se mnoho od spůsobu života, který vedli před sta lety. OSVĚTA 1891. 11. 52 958 J' Maeháiek: a již r. 98ó usadil se tam Erich Ryšavý, který utíkaje z Norvežska asi r. 982 před krevní pomstou, nenalezl na Islandě útulku. Zbudoval si sídlo v Brattalidu ') u fjordu Erichova. Sem přistěhoval se mimo jiné také Herjuif Bardsen, který se usadil v Herjulfnesu (Ikigeit). Bardsenův syn Bjarne jest prvni Evropan, který břehy americké r. 986 neb 1000 spatřil. Pověst o Erichu Ryšavém vypravige o tom takto: Bjarne připlul z Norvežska se svou lodí do Eyri na Islandě v létě r. 986 neb 1000, a otec jeho Herjuif Bardsen již z jará téhož roku odplul do Grónska s Erichem Ryšavým, který právě tenkráte připlul na Island, aby získal osadníky do Grónska. ') Uslyšev o cestě otcově do Grónska, nedal nákladu ze své lodi složiti, a když se ho jeho lod- níci tázali, co zamýšlí, odpověděl, že dle starodávného zvyku') chce u svého otce přezimovati a proto že se pustí za nim do Grónska, budouli ho následovati. Lodníci svolili, ač žádný z nich rovněž jako Bjarne Grónska nikdy ani z daleka nespatřili. Jakmile byli připraveni, vypluli z Eyri, a po třídenní plavbě jim země s očí zmizela ; ale tu na- jednou příznivý vítr přestal váti a zdvihly se severní větry a hustá mlha. Několik dní nevěděli, kam plují, až konečně spatřili opět slunce a mohli rozeznati světové strany. Nazejtří spatřili pevninu ^) a hádali se mezi sebou, jaká by to byla země. Bjarne pravil, že to dle popisu Grónsko není. Lodníci si přáli, aby tu přistáli, avšak Bjarne nechtěl a svolil pouze, aby se k neznámé zemi blíže plavili. Přiblíživše se k ní spozorovali, že jest to země bez hor lesem porostlá a má jen nízké vyvýšeniny. Obrátivše se na šíré moře, za den a noc spatřili opět zemi. *) Přiblížili se také k ní a viděli, že jest rovná a lesem porostlá, ale ke břehům jejím nepřistáli, ačkoli lodníci reptali. Po té začal váti vítr jihozápadní, a Bjarne pustil se opět na šíré moře. Třetího dne spatřili opět zemi vysokou s ledovci ^) a plavíce se podle ní dále, spozorovali, že jest to ostrov. Po dvoudenní plavbě spatřili konečně čtvrtou zemí a k té přistáli, neboť Bjarne měl ji za Grónsko a nemýlil se. Přistáli právě u sídla Ilerjulfa Bardsena, otce Bjarneova. Zprávy o neznámé pevnině, kterou Bjarne na své cestě spatřil, vzbudily v Grónsku i na Islandě veliké podivení. Všeobecná se jevila nespokojenost, že Bjarne země té neprozkoumal, a mnozí byli dychtiví ji poznati. Asi okolo r. 1000 neb 1001 koupil Leif, syn Ericha Ryša- vého, lo(T Bjarneovu a vydal se s 35 lodníky na cestu. O té zachovaly se nám zprávy v pověsti (sága) o Groňanech. Mezi společníky Leifo- vými byl také Němec Tyrk neb Tyrker (Détřich), který prý pocházel od Rýna a byl společníkem Leifovým z mládí. Leif přistál nejdříve k té zemi, kterou Bjarne naposledy objevil (Baffinova země), a po- ') Hrattalid byl tam, kde jest nyní Ipraliko. ') Krich Ryšavý pojmenoval zemi, kde se usadil, Gránland, Grónland, t. j. země zelená, aby, jak safi^a vypravuje, krásné jméno osadníky lákalo. ^) Již v nejstarší dobé Vikingft bylo zvykem u Normanft přezimovati v přá- telském domě, když po celo léto na šírém moři se zdržovali. *) Dle povahy krajiny a délky plavby od Islandu byl to Labrador. ^) Byl to asi opět Labrador, a sice severní jeho část. ") Dle všeho byla to Haffinova země. Humboldt, Kosmos, II. svazek, str. 457 myslí, že to byly ostrovy Nautucket n Hostona, Nové skotsko a Nový Konndland. iVtwí oljemtéU Ameriky. 959 névadž nemohli s lodí až k břehu, spustili kocábku a po té se dostali na břeh. Neviděli tu žádné trávy, než všude jen vysoké ledovce, a od těch až k břehu byla půda pokryta plochým kamením. Nic tu nebylo lákavého, a proto pojmenoval Leif zemi tuto Hélluland (Labrador '). Potom vstoupili opět na loď a plavili se dále směrem jižním, až na- lezli jinou zemi, k níž rovněž přistáli. Byla bez vyvýšenin, plochá, lesem porostlá a daleko, kamkoli šlí, bílým pískem pokrytá. Leif nazval ji Markland (asi nynější Nové Skotsko, Nový Brunšvik a Dolní Ka- nada ^). Dlouho se tam nezdrželi a plavíce se dále spatřili opět zemi, k níž zaměřili, avšak dříve se dostali k ostrovu,^) který severně*) od této země ležel. Vstoupili za jasného počasí na břeh a shledali, že byla na trávě rosa, která měla sladkou chuť. ^) Plavili se pak na západ do sundu, ^) který jest mezi ostrovem a předhořím na severní části pevniny vyčnívajícím. Za odlivu bylo zde velmi mělko, loď do- stala se až na dno, a to ještě dosti daleko od břehu. Lidé Leifovi byli již tak dychtiví vstoupiti na pevninu, že nečekali na příliv, než hned na pevninu běželi, a to na místě, kde řeka '') z vniterního moře ®) vytékající ústila; ale jakmile byl příliv, pluli s lodí proti proudu do zmíněného vnitřního moře, kde zakotvivše své kožené pytle ') na břeh vynesli a chatrče stavěli. Později se rozhodli, že v těch místech pře- zimují, a proto jali se stavěti bytelná a pohodlná stavení, později zvané Leifshudir (Leifovy chalupy). V řece i v moři byla hojnost lososů tak velikých, že podobných nikdy neviděli ; krajina byla k obý- vání velmi příhodná, neboC měl dobytek i v zimě venku pastvu; ne- bylo mrazů a tráva jen poněkud zvadla. Den a noc byly si více rovny než na Islandě nebo v Grónsku ; v nejkratší den bylo slunce na obzoru od půlosmé ráno až k půlpáté odpoledne. *^) Když byli hotovi se stavbou ') Hellnland, kamenitá země, Labrador. (Peschel, Geschichte des Zeitalters der Entdeťkungeii 11. vyd. str. 81.) Pozd(*'ji dělil se Hclluland v Hellnland it mikla (velká) a llelluland litla (malá). První jest asi Bafíinova země a Labrador, druhá ostrov New Foiindland. (Daa Wissen der Gegenwart, XXVI. svazek. Geschichte der Vereinigten Staaten von Nordamerika, von Krnst IIopp, I. díl str. 32). ^) Markland (mork, les) =: lesnatá země. Das Wissen der (iegenwart XXVI. svazek. Geschichte der Vereinigten Staaten von Nordamerika von Ernst Hopp, L díl, str. 32. — Peschel, Geschichte des Zeitalters der Ent- deckungen, 11. vydání, str. 81. ^) Dle souhlasných výkladu byl to ostrov Nnutucket, na ktere'm medových kapek okusili. ') Ostrov ten leží od pevniny na východ. To nás ale nesmí mýliti, neboť Normané pokládali východ za sever a západ za jih. •') Byly to asi podobné medoví? kapky, jaké vyrážejí ku pí*, také na listech voskovky. ®) V pověsti (sága) o Thorfinnovi nazývá se ten sund Straumfjard (nejspíše nynější zátoka Manomet) a před ním ležící ostrov Straumey (jest to západně od Nautucketu ležící ostrov Marthas Vineyard, který až dosud má hojnost divokého vína), a sice za příčinou silného proudu. Vztahujeli se to na proud Golfský, není rozhodnuto. ") Jest to nynější řeka Taunton River, jižně od Bostonu. ") Nynější zátoka Mount-Haup; Karlsefni pojmenoval ji Hóp. '*) Kožené pytle sloužily k uschování šatstva a pak i jako peřiny. '•) Nejkratší den 9 hodin jest na 40", a toto astronomické udání zřejmě do- kazuje správnost udání v poznámkách 3., 6., 7. a 8. na této stránce. 61* 960 ^' MaeháM: obydli, pravil Leif k své dražině: ^Rozdélime se a prozkoamáme zdejší krajinu, tak že jedna polovice zůstane vždj doma a drahá půjde na výzkumy, avšak smí se od domova vzdálití jen tak daleko, aby se mohla večer vrátiti domů; jednotlivci se nesmějí od celku odlučovati." Tak se dělo nějakon dobu, jak poručil Leif, který se také vycházek účastnil. Jednou k večeru vracejíce se domů spozorovali, že se jeden z nich ztratil, a to byl Němec Tyrk. Tato ztráta se Leifa velice bo- lestně dotkla, něhot Tyrk byl dlouhou dobu u jeho otce a jako druhým otcem Leifovým. Vydal se ihned s 12 lidmi hledat jeho, ale sotva se kousek cesty od domova vzdálili, Tyrk jim všecek rozčilen přicházel vstříc. Vypravoval, kde a kterak našel vinnou révu. ') Později dal Leif sbírati hrozny a káceti dříví, aby měl náklad na loď. Když nastalo jaro, připravili se na cestu a plavili se k domovu ; než odjeli, dal Leif zemi této jméno Vinland (Vinná země^). Bratr Leifův Thorvald, chtě nově objevenou zemi důkladněji prozkoumati, vydal se asi r. 1008 s 35 muži na cestu do Vinlandn a přezimoval tam. Po celou zimu živili se chytáním ryb, ale z jara pravil Thorvald: „Dáme loď do pořádku, a někteří pojedou na západ (vlastně na jih), aby tamější krajiny prozkoumali." Krajiny tyto*) byly krásné a lesnaté, a písčité pobřeží mezi lesem a břehem bylo jen úzké. Na jednom z jižních ostrovů nalezli obilní stodola ze dřeva, ale jiného lidského díla nespatřili. Ee konci léta dali se na zpáteční cesto a na podzim přistáli u Leifových chalup. Druhého léta plavil se Thor- vald na východ a pak severně okolo pevniny. Tu je stihla krutá bouře u jednoho předhoří, byli na ně vrženi a stožár lodi uražen. Když spra- vili loď, řekl Thorvald k svým lidem: „Vztyčme na tomto předhoří zlomený stožár a pojmenujme je Kjalames^ *) Plavili se potom zá- padně okolo té země do ústí zátoky, která jest tam na blízku a pak ku předhoří, které se před nimi rozprostíralo a všude lesem bylo po- rostlé. Tam upevnili loď, zřídili z prken most na břeh a přešli na pevninu. „Zde jest krásně, zde bych se chtěl usaditi," pravil Thorvald. Prohlednuvše si krajinu vraceli se k lodi a tu spatřili za předhořím na písku tři hromádky. Puzeni zvědavostí šli k nim blíže a viděli, že ') Divoké víno nalézá se ve Spojených státech ve velkém množství, a to rozličného druhu. Hrozny jeho jsou malé a kyselé a nehodí se k liso- vání. Nejvíce vyskytují se vitis labrusca, prolifera a riparia. V nové době přesazena byla réva z Ameriky do Francie, když tam vinice namnoze révokazem byly zničeny, jelikož tomuto zhoubci více dovede odolávati. ') Byly to nynější severoamerické státy MassachusetSj Rhode-Islandy Con- necticut a New York až k New Jersey. ^) Thorvald pustil se mnohem dále na jih než Leif i dostal prý se až do Karoliny, Georgie a Floridy, kteréžto země nazvány Jrland mikla, t. j. Velké Irsko, a Hvitramannaland, t. j. země bílých mužů, dle bílt^ho obleku tamějších domorodců. Peschel, (Ťeschichte des /eitalters der Kntdeckungen, II. vyd., str. 83 poznám, pokládá tento výklad Hvitramannalandu za příliš smělý, < horvald prý se tak daleko na jih nedostal. S jistotou se může jen tvrditi, že to byly krajiny jižné od nynějšího Massachusetsa ležící, tedy kraje v bezprostředním sousedství Vinlandu. *) Kjalarnes jest predhoi*í od Bostonu na jihovýchod na severním cípu polouostrova Barnstable v půlkruh vybíhajícího a zátoku ('ap-Cod tvo- řícího. Prvni óbijevitelé Ameriky. 961 jsou to ti4 kožené člnny a pod každým byli tři lidé ; schytali všechny až na jednoho, který se svým koženým člunem utekl, a usmrtili je. Jdouce zpět ku předboří spatřili u fjordu ještě několik hromad, které měli za lidská obydli, ale tu je přepadla taková unavenost, že se ne* mohli zdržeti a všichni usnuli. Sotva se ze spánku probudili, spatřili, kterak se z (jordu vyhrnulo nesčíslné množství kožených člunů a mě- řily na ně. Thorvald rozkázal svým lidem, aby vstoupíce rychle na lod! a připevníce po stranách lodi ochranné štíty, připravili se k obraně. Domorodci, jimž Normané říkali Skraelingové^ ') stříleli na ně nějakou chvíli a pak se dali na útěk, kam kdo mohl. Z Normanů jediný Thorvald byl raněn, a to smrtelně šípem pod paždí. Před svou smrtí radil svým lidem, aby se co nejrychleji připravili na cestu a odpluli do své vlasti. „Mne dopravte k onomu předboří, které se mi k obývání tak krásným býti zdálo, tam mě pochovejte a postavte dva kříže, ^) jeden do hlav a druhý do nohou. Předboří toto pojmenujte Krossanes (křížové^)." Když Thorvalda pochovali a vše vykonali, jak si přál, vrátili se k cha- lupám Leifovým. Přezimovavše ještě jednou ve Vinlandu vrátili se do Grónska. Roku 1006 přistál v Grónsku se svou lodí Thorfínn Karlsefni, *) bohatý muž, strávil zimu v Brattalidu v domě Leifově i dal se po- hnouti, že podnikne cestu do Vinlandu. Nigal 60 (dle jiných zpráv 1 60) mužů a 5 žen i ujednal s nimi, že se všichni rozdělí rovným dílem o to, co v cizí zemi na pokladech získají. Vzali s sebou obilí a různé druhy zvířat, majíce v úmyslu usaditi se tam trvale, budeli to možno. Z jara vydali se na cestu a plavíce se podle Hellulandu a Marklandu dostali se šťastně až k chalupám Leifovým, kde vše z lodí na pevninu vynesli. Hned z počátku zde ulovili vítanou kořist: bylať tam za- hnána velryba, kterou na kusy rozsekali a měli hojnost potravy na dlouhou dobu. Skot, mezi nímž měli také býka, pustili na pastvu. V prázdné chvíli káceli stromy, aby měli stavivo. Krajina skýtala jim mnohé výhody, měli tu hojnost hroznů, některé druhy vačnatců a p. Zimu strávili klidně, avšak hned počátkem léta spatřili Skraelingy, jichž veliký zástup se vyhrnul z lesa. Normané měli právě skot ne- daleko lesa, a jakmile býk Skraelingy spatřil, začal hrozně řváti, což je tak polekalo, že se dali k chalupám Leifovým na útěk s vaky, v nichž měli různé kožešiny. Karlsefni bránil svého obydlí; Skraelin- gové křičeli jeden přes druhého na Karlsefniho a jeho lidi, ale jedni nerozuměli druhým. Konečně položili Skraelingové své vaky, otevřeli ') Skraelingové jsou praotcové nynéjších Fjskímáků amerických a grónských, kteří dříve mnohem jižněji v Americe bydleli, ale byli od Indiánů do severních končin zatlačeni. Skraelingové' dle mnohých svědectví podobají se Mongolům a přišli do Ameriky nejspíše průlivem Behringovým a ze severní Ameriky ve M. století až do Grónska, kde před příchodem Nor- manů z Islandu prý žádného domorodého obyvatelstva nebylo. ') Grónští Normané byli tenkráte již křesťany. ^) Předboří Krossanes jest západně od předhoři Kjalarnes na východním pobřeží státu Massachusetsa. *) Rodokmen Thorfínnův sahá až do naší doby. K jeho potomkům mezi jinými náleží také slavný řezbář Bartel Thorvaldsen a zpytatel norských starožitnosti Finn Magnusson. 962 J' Macháček: je a nabízeli kožešiny ke koapi, ukazujíce, že by nejraději je vyměnili za zbraně. Ale Karlsefni zapověděl zbraně jim prodati a přišel na šCastný nápad, kterak by se Skraelingů zbavil ; poručil ženám, aby jim vynesli mléčné jídlo, a jakmile je Skraelingové zočili, chtěli je koupiti a nic jiného. Tak za mléčné jídlo koupili Normané kůže, a Skraelin- gové nasytivše se odešli. Karlsefni dal svůj dvůr ohraditi, aby byl bu- doucně před nepřátely jistější. Toho času porodila Gudrid, manželka Karlsefniova syna, jemuž dáno jméno Snorre, ') a ten jest prvním Evro- panem^ který se v Americe narodil. Začátkem potomní zimy přišli Skraelingové opět, a to mnohem četněji než předešle, nesouce totéž zboží s sebou. Jakmile je Karlsefni spatřil, pravil k ženám: „Vyneste opět mléčné jídlo, které nám předešle tak posloužilo.^ Když je Skrae- lingové spatřili, hodili své vaky přes plot a chopili se jídla, ale jeden ze Skraelingů chtěl toho okamžiku použiti a zmocniti se zbraně jed- noho z lidí Karlsefniových, avšak byl zabit a ostatní dali se na útěk, všeho tu zanechavše. Přišli ještě po třetí, ale byli zase zahnáni. Karl- sefni vydal se pak z jara na cestu do Grónska. Na březích Marklanda chytil dva domorodé hochy, kteří naučivše se normansky vypravovali, že proti jejich vlasti jest země, kde obyvatelé v bílé roucho se oblé- kajíce před sebou nosí tyče s vějícími šátky, při tom křičíce. ^) Thorlinn Karlsefni drží mezi normanskými objeviteli severní Ame- riky přední místo ; chtě Vinland kolonisovati, po tři léta tam odolával nájezdům domorodých Eskimáků, avšak konečně byl přece vypuzen. ') Normané konali pak v 11. a 12. století časté cesty do Vinlandu a založili tam mnohé osady, o čemž svědčí i to, že r. 1121 odešel tam grónský biskup Erik, aby tamější osadníky grónské a islandské na víru křesťanskou obracel. Avšak všechny normanské osady v Americe pro nepřátelství domorodců a malou posilu z domova zanikly. Zprávy o obchodních cestách do Ameriky sahají až do 14. sto- letí, to jest až do té doby, když Normané v Grónsku byli vyhubeni od Skraelingů, kteří se tam ze severní Ameriky přestěhovali. Normané islandští přestali rovněž udržovati spojení s Amerikou pro mnohé pře- kážky od domorodců, a tak zůstalo objevení Ameriky skrze Normany beze všech dalších následků. Poslední cesta byla dle zachovalých zpráv do Marklandu vykonána r. 1B47. Vedle Normanů byli to Angličané, kteří dříve na březích severní Ameriky přistáli, než Kolumbus americkou pevninu objevil. Benátský kupec John Cabot, v Bristolu usedlý, dostal od krále Jindřicha VII. patent pro sebe a své tři syny, že smí konati výzkumné cesty na všechny strany, ale s tou výminkou, že všechny objevené kraje nále- ') Rodokmen tohoto Snorre sahá až na naše doby. Peschel, Geschichte des Zeitalters der Entdeckungen, 2. vydání, str. 82, pozn. *) Peschel, Geschichte des Zeitalters der Kntdeckungen 2. vyd. str. 82, poznám. ') U řeky Taunton Rivera na 41" -^5' 30" s. á. nalezen byl do skály vrytý nápis se jménem Tbortinnovým udávaje také i počet soudruhů jeho sou- hlasné se starou povi^stí o Thorfinnovi. Nápis ten jmeniijí Inscription rock neb Dighton Writing Rock. Ještó r. 1825 uváděl jej americký zpytatel starožitností Warden, nemaje tušení o jeho významu. První olíjeviiélé ^meriky. 9^3 žeti budou anglické vládě. Dne 24. června 1497, tedy o 14 měsíců dříve, než Kolumbus ňa březích pevniny jihoamerické přistál, ') objevil John Cabot nejspíše břeh Labradoru na 56^ s. š. Ten bod pevniny, který nejdříve spatřil, nazval Terra primům visa neb krátce Prima Vista.') Kupci Bristolští za příčinou lovení ryb byli již dávno ve spojení s Islanďany; jest tudíž pravděpodobno, avšak není dokázáno, že temné zprávy o dřívějších objevech v Americe skrze grónské a islandské Normany se dostaly také k sluchu Johna Gabota. Zdali se Kolumbus za svého pobytu na Islandě r. 1477 od knéží latinsky mluvících dověděl o cestách Normanů do Ameriky, nelze také nijak dokázati. Z irské pouti. (Belfast a severní hrabství.) Pile dr. Jiří Gttth. (PokraAoTiní.) III. KáTfttéra Belfastu. — Mr. Montgomery. — O nékterýoh mrjdch anglických. - U kapitána Bra- dyho; Kenbella a její obyratelé. — Menu. — Vedernf společnosti t GrenislandA. — Ráno před Bo- 86TÍlle-oottagí. „Jeli vám libo/ vybízela mě po několika dnech Greenisland- ského pobytu Mrs. Malcolmová, „pojedeme dnes po snídaní do Bel- fastu k mé sestře ; můj švakr, kapitán Brady, vrátil se právě z nějaké cesty, tuším z Ameriky, a bude tomu velmi povděčen, že vás pozná. '^ Když ve dvě hodiny odpoledne vystupovali jsme z Belfastského nádraží Northern Gounties Railway, proti nám kráčel pán, jako by nás byl očekával, Mr. Montgomery z Lipska! „Ah, John! . . .^ zvolala paní Malcolmová, tak jako by bratra byla viděla včera naposled. A on po dvou letech vrací se z ciziny, pro Angličana však sotva „daleké,'' opět do vlasti. Podle našeho řádu mělo nastati objímání, líbání, po případě i radostných slz proléváni. Z toho všeho nenastalo nic, a když jsem viděl, jak na oko chladně vítají se příbuzní, o nichž jsem přece věděl, že upřímně se mají rádi, také mně moje horkokrevné uvítání uvázlo v hrdle. Mají Angličané docela zvláštní svfij spůsob srdečnosti. Tak na příklad nikdy jich neuvidíš líbati se, ani matka před tebou dítek nepoceluje, neřkuli otec syna, jakož viibec mužské políbení je ') Kolumbus přistál na břehu pevniny iihoamerické dne 5. srpna 1498. ^) Peschel, Geschichte des Zeitalters aer Entdeckungen 2. vyd., str. 216. Avšak někteří myslí, že Cabot přistál nejdříve k ostrovu New Found- landa a že jej nazval Prima Vista, jako Ernst Uopp, Geschichte der Vereinigten Staaten von Nordamerika, I. díl, str. 36. (Das Wissen der Gegenwart XXVI. svazek). 964 ^' Outh: fcam věc zcela neobyčejná. Také jiných laskavostí a něžností vyjma po- dání ruky členové anglické rodiny mezi sebou nevyměňují, aspoň ne před tváří cizincovou; co dělají in camera caritatis, nevím, ale vším spůsobem jeví se jejich náklonnost více skutky nežli slovy. Že neuží- vají mezi sebou našeho důvěrného „ty,^' jest zvláštností anglické řeči ; oslovení to jest jen biblické, a „vy'' jest tak obecné, že jinak ani psu neřeknou. Když pak již mluvíme o oslovení, povězme hned, kterak Angličan, ve všem stručný a praktický, málo dbá titulatur. Kterákoli kontinen- tální Excellence jest mu v oslovení právě takový Sir jako její švec. Z titulatur, jež my na pevnině sobě i jiným přikládáme, Angličan uznává jen tituly universitní, tituly rodem příslušející nebo ještě na- nejvýš titul postavení úředního. K největším směšnostem náleželo by v Anglii titulovati choť nějakého rady, doktora, profesora paní radovou, paní doktorovou atd., a jenom manželky aldermenň Londýnské City do- stávají titul Mrs. Alderman, a paní, dcera nebo švekruše Lord Mayora slově, pokud úředně zastupuje jeho domácnost, Lady Mayoress. Když pak Angličan tituluje „doctor,** „professor,^ nepřidává již slova „pane." „Kdy jsi přijel, Johne?" „Dnes ráno drahou z Dublina a ubytoval jsem se hned u sestry, Mrs. Brady, kde jsem se dověděl, že přijedeš dnes tady s doktorem. Mrs. Brady prosí, abyste se, doktore, přestěhoval na několik dní sem do Belfastu k ní." „Zahrnujete mne laskavostmi ..." „Jakými?" tázal se Mr. Montgomery s nelíčeným podivením. „Přece se to rozumí samo sebou. Však Mrs. Brady ještě sama vám poví."^ Že s poklonami ani tady nepochodím, bylo patrno. „Dobrá, dě- kuji tedy a přijímám s radostí. Zatím Mrs. Malcolm. jak ráčila mi slí- biti, obstará mi v Greenislandu nějaký byt, abych ji nemusil déle obtěžovati." „Je mi velice líto, že nehodláte déle v Greenisladu užívati po- hostinství paní Malcolmové," litoval Mr. Montgomery za sestru, kterou, když o ní mluvil, tituloval vždy „paní" přidávaje příjmení, jakož i ve Francii zvykem. Tam i zde i otec mluvili o provdané dceři ano i o své manželce, říkává „paní X.," a naopak, ačkoli v důvěrnější rozmluvě „moje choť," „můj muž" atd. ovšem také se užívá. „Ale teď odbuďte si návštěvu, Mrs. Brady již čeká." Přec ještě čtenář, dosud tak trpělivý, musí mne doprovoditi do domu kapitánova, jenž mně, neskromnému zpravodaji, byl milým útulkem po všechen čas mého pobytu v Belfastu, a seznámiti se s jeho rodinou, která nám ostatek může býti dobrým obrazem rodiny zámožného střed- ního stavu. Zámožného věru, neboť na příklad loňského roku kapitán, teď rejdař na svůj vlastní vrub, vydělal čistých sto tisíc zlatých. Do- mácnost jeho však přece není luxuriosní, nevybočujíc nijak z mezí, které v Belfastu označují domácnost „prostou." Jet v Belfastu hojně rodin ještě mnohem zámožnějších. Kapitán Brady bývá sice více na cestách než doma, více na moři než na suché zemi, přece však má v Belfastu pěkný dům, v němž bydlí z traké pouti. 965 on, poknd necestuje, a jeho rodina, pokud necestuje s nim. Ostatek kdo pak v Anglii necestcge? Stávalo se mi dosti často, že sedával jsem za stolem s několika Angličany, z nichž jeden právě přijel z Indie, druhý z jižní Afriky, neli z Austrálie, třetí zítra odjíždí do Ameriky, čtvrtý je na skoku na pevninu a pátý baví nás vypravováním toho, co v tom neb onom světa díle se mu přihodilo. Setkati se s někým, kdo v té které kolonii zámořské jest rozen, není ovšem vzácností žádnou, y Anglii nikomu není zvláštnosti potloukati se — kterýž výraz ostatek jenom u nás je vhodný — ve vagóně, a ještě méně na parníku; ho- stinský pokoj co chvíli je připraven pro některého příbuzného nebo známého, který místem jen proletí, pozdrží se den, dva dni a zase jede dále. Poloha britského souostroví a četné zámořské osady vy- světluji to snadno. Angličan má rád celý dftm pro sebe, a takových činžáků jako na pevnině v Anglii není, ani v Londýně ; i jinde zřídka a nejřídčeji v Belfastu. Jen málo ulic tvoří tam těsný městský střed, v němž se to hemži od rána do večera — přístavu nečítaje, — ostatní ulice jsou dlouhé třídy, tiché a klidné, v nichž po obou stranách jsou jednoduché, ale čistotou a úpravnosti jen se lesknoucí domky o jednom anebo dvou patrech, jako klícky jeden podle druhého, tam zase odděleny za- hrádkou, jakož zahrádka je před každým z nich, aspoň ve třídách hlavnějších, širších. Spůsob obývání a stavby anglických domů činí, že města jsou mnohem rozlehlejší, než by byla u nás při stejném počtu obyvatelů; že i rozlehlost Londýna má v tom svou příčinu, obecně známo. V Bel- fastu i rodiny dělnické tak bydli, ano i v nejchudších čtvrtích každá rodina, sebe bídnější, má svůj vlastní nebo najatý domek, neb alespoň zvláštní vchod do jedné části domu od druhé docela oddělené, tak že dům jeden jako by ze dvou nebo několika se skládal. Co tím příjem- nosti člověk získá a co nepříjemnosti ušetří, netřeba dokládati. Jedeme dosti dlouho po táhlé široké třídě Antrim-Road, kde je dům pana Bradyho, zvaný Kenbella. Často v Belfastu domům svým dá- vají jména jako u nás ještě villám. Vypadá to zde již jako na před- městí, ale bohatém a skvostném: před domy samé krásné, namnoze skvostné zahrádky, z domků samých vane blahobyt a bohatství. Jsou všecky skoro stejné, a kdy by kolem nich nebylo tolik zeleně a tu a tam košatých stromů, skoro bych řekl, že Antrim-Road je tiochu jednotvárná. Ale všude dost a dost vzduchu, jejž tady mají rádi : jsou ve velkém městě, a přece dýchají skoro týž ozon a skoro ve stejném množství jako venkované. Vstupujeme do prvního poschodí Kenbelly, kde je salon, drawing room, po schodech neširokých ale pokrytých měkkými koberci. Sla- bému přítmí v saloně zrak musil přivyknouti, než rozhlédl se zde po tom museu všelijakých vzácností: Drawing room anglického domu jest dámskou říší: zde není nic, co tě pamatuje na všední život, a sem snese jemný ženský vkus, jenom co slouží okrase a měkkému pohodlí. Z nábytku jsou zde jen pohodlné lenošky, ozdobné stolky, piano, a drawing room Kenbelly vynikal nad to ještě celou sbírkou luxurios- niho nábytku, jejž kapitán a jeho choť svezli skoro z celého světa. 966 /. Outh: Pravé tarecké, perské a smyrenské koberce tlumily krok, po stěnách benátská zrcadla reflektovala mdlý lesk oken zastíněných záclonami nevím ze kterého kraje, sem tam kožešiny z afrického pardala, z norského medvěda, po stolcích různé drobnosti z Japonska, čínské figurky ze slo- nové kosti, Indičtí bohové a mezi tím množství fotografií z Ameriky, A sie, Afriky, Evropy v to ani nečítaje, a na sta různých divných tretek. „Miss Brady,'* představoval mi Mr. Mongomery slečnu, která nás v saloně vítala, „sestra mého švakra.'' Nerad se přiznávám, že bez mála byl bych přehledl podávanou mi ruku, neboť přišel jsem z rovnováhy před irskou krásou, jejíž měkký hlas dosud tane mi na mysli jako harfa Kolská. Můj obdiv stoupal, když později v Miss Brady poznal jsem dívku ušlechtilých zásad, Irčanku tělem i duší, vlastenku plnou zápalu pro snahy zuboženého lidu svého, homerulistku, která dovede hájiti svou politiku i vůči nejzarytějším liberálům. „ Vězte, ** říkávala mi často, „že chudému irskému lidu ne- schází nežli dostatek Škol ; potom i hospodářské i sociální poměry byly by docela jinačí/ „Ale škol, v nichž učilo by se jazykem mateřským?^ podotýkám. „Ne, toho není třeba. Nebojujeme pro řeč, která je v umírání, nýbrž jen pro národnost, vlastně pro samosprávu, a ještě vlastněji pro lidskost a humanitu. ** Miss Brady léto tráví v Irsku, v zimě pak v San Remu ošetřcge nemocné z pouhé dobroty, nezištně a oddaně. Její villu Torazzi zná snad mnohý z návštěvníků Čarovné Riviery ; ležif hned v sousedství té, již obýval císařský trpitel Bedřich. Když příchod náš byl ohlášen, přišla i paní domu, a za malou chvíli vrátil se z města i kapitán, nad něhož nepoznal jsem člověka bodřejšího. Proti anglickému obyčeji mluvil mnoho a vždycky rázně. Tváře jeho opálené a osmahlé sluncem, větrem a solným vzduchem mořským brunátně svítily a koutky úst usmívaly se stále. Když po obědě dámy odcházivaly do salonu a páni ještě zůstávali v jídelně, kam služka přinesla whisky a vodu, říkával : „Tak, teď teprva se nám uvolní, ** a když mne prováděl po svém dome, při čemž i na dvorek jsme zašli, ukazoval na hromadu prázdných vinných lahví, z nichž smutné vyhlížely stříbrné krky šampaňských, teď umazané, otlučené a rozbité. „Vidíte, neklamné znamení, že kapitán Brady je doma,** vysvětloval. Mrs. Brady, ještě mladá dáma, byla matka tří roztomilých hochů; nejstarší, Hugh, také právě byl na prázdninách z kolleje tuším Har- rowské a na dvoře zkoumával přírodu a všeliké zákony hydrostatické prováděje experimenty se stříkačkami a vodomety, při čemž nejhůře pochodila stará, zrzavá kočka ; mladší Kenneth a Brian byli ještě pod ochrannými křídly mateřského domu a neměli dosud ani zdání o strastech, jež mladému věku hrozí v podobě řecké alfabety, latinských příprav a analytické geometrie. Matka jich byla mírná, z tmavých jejích očí zí- rala jen dobrota a laskavost. Ze skromného jejího vystupování nikdy bys nehádal, že zjezdila s chotěm již půl světa a že vlastním jejím domovem jest atlantický oceán. z irské pouti. 967 Než jsem odejel zpět na Greeiiisland, musil jsem slíbiti, že zítra se sem přestěhuji. V Rosevillecottage měli jsme dnes večer k obědu lososa, k tomu sherry, pak zadělávané kure s brambory a karfiolem a pivo pale-ale. „Máme zde také plzeňské, doktore, nechcete?" To „plzeňské" byla jen malá lahvička, jako medicína, ochutnávám ' — nu, špatné ne- bylo, ale kde pak plzeňské! Vrátil jsem se k pale-ale, které potom zaměnili jsme opět s claretem a po obědě vínem portským. Dessertem byly jahody se sladkými příkusky, posléze černá káva. Po obédě přišel pan líintley, „our landlord,'* jak žertem paní Malcolmová mi ho představovala, totiž majitel Rosevillecottage, bo- hatý soukromník, bydlící hned vedle, který měl doma vždy hojnou zá- sobu whisky a likérů všelijakých a který živil se tím, že od svých nájemníků bral peníze a v prázdných chvílích, jichž toto zaměstnání mu poskytovalo, hrál piano a zpíval veselé písně. Když byli jsme jen páni mezi sebou, až moc veselé. „Pojďme na čaj k Mr. Johnstonovi," navrhoval, když už whisky zmizela se stolu. Pomalu znal jsem už celý Greenisland, což na té villegiatuře nebylo nesnadno. A mimo to cizince známými odporučeného vídali tam rádi. Cech byl arci vzácným zjevem, nebof teprve po dlouhých výkladech, někdy velmi pracných, podařilo se mi vysvětliti, že jsem něco jiného, než co oni si představují. Mr. Johnstone měl mnoho dcer. provdaných i neprovdaných a kdykoli jsem tam přišel, sletělo se ještč několik dívek ze sousedstva, až mi z nich hořela hlava. Když jsem Mra Johnstona mezi nimi viděl, zdálo se mi vždy, že prosebně ke mně vzhlíží, jako by říci chtěl: Prosím tě, dear sir, vem si aspoň jednu, mně je to jedno, kdo ji odvede, ať Čech nebo Hottentot. Takové večerní společnosti vždycky mívaly ráz rodinný, nenu- cený. Když bývalo pěkně, sedávalo se v zahradě a mládež hrála lawn- tennis. Při břehu IJclfast-Loughu — a myslím po celém Britsku — není cottage, která by neměla v zahrádce svoje místo, trávník upra- vený k této hře. Hrají dlouho do noci, a když jiný smrtelník už nic nevidí, těm hrárům bílý míč jako by svítil. Nebo když počasí bránilo tráviti venku v zahrádce nebo při moři, společnost pila nejdříve Čaj v jídelně, pak sesedla se v saloně, kde hrálo se a zpívalo dlouho do noci. Hospody nebo restaurace s letní zahradou neřkuli bez ní není v celém (íreenislandě a snad na celém pobřeží Belfast-Loughu, a kdy by i bylo, srdeční ti lidé a přátelé rodinného kruhu večery by tráviti v ní neuměli. Píti však dovedou, neboť kdykoliv jsme se rozcházeli, bez whisky to nešlo. Nazejtří — byla sobota — z Greenislandu nechtělo se mi do Bel- fastu. Po snídaní nad míru žírném sedím před cottagí na lavičce a chvíle za chvílí ubíhá tu tiše jako v bačkorách, přivírám oči v sladké nečinnosti ... V Irsku tak jako v Anglii snídaní jest pravým útokem na lidský žaludek. Před stolicí domácí paní, která obstarává nalévání, stojí čajový podnos a příbor ; někdy také káva nebo kakao se podává, v domech bohatších bývá volný výběr. V Rosevillecottagi byl zpra- vidla čaj. Každý stolovník má nejen příbor čajový, nýbrž úplný příbor stolní, talíře, vidličky, nože atd., neboť vedle čaje dostane eggs and 968 J' Outh: bacoD, vejce totiž s pečenou šunkou nebo špekem, koteletty, ryby, ma- krely, raky nebo podobná jídla na vidličku. Jako všecka ostatní jídla, tak také snídani vyniká zde solidnosti, bohatostí a přebytkem. Za to Angličan nezná naší přesnídávky. Při snídaní členové rodiny po prVé se scházejí a pozdravují, všichni již v úplné toaletě — jenom, což podivno, páníim je dovoleno přijíti ve střevících. Při snídaní neustále koluje stříbrný podnos toast-rack s topinkami z bílého chleba, zvanými toast, také národní anglický příkusek čajový ; namazané čerstvým máslem jsou více než delikatessou. Slunko tedy hřeje, — zas jednou po několika pochmurných dnech — vesele a jasně vstávajíc za Cave Hillem a převalujíc se přes dlouhý vrch Knockagh, jejž správně „Noka" vyslovíš. Ještě staroirské pojmenování, v němž kuock tolik co vršek znamená; ostatku jsem se nedopátral. Mnoho, velmi mnoho je v místních jménech zdejších staroirského, za to jinde toho najdeš jen málo. Mušky bzučí, sem tam slabý vánek přehodí mi list Bourgetových Mensonges, jimiž krátil jsem si digesci . . . Teď zatřepetal křídloma nějaký pták, usadil se na větví nízkého jasanu za mnou a zaštěbetal cosi jako radost ze života . . . I moře je klidno a vzduch naplněn ostrým zápachem mořské trávy pa- řící se na ploském břehu. Na západě kouří komíny Belfastských par- níků a továren, tak že tam ty břehy zahaleny jsou hustým dýmem a parami. Jen o něco dále k severu Cave Hill kreslí jasně mírné své obrysy v moři seveřanské oblohy. Slunce pálí už. K východu třepetá se na hladině úzký, dlouhý pruh, který tisíc sluncí v sobě obráží, tak že oko nesnese toho skvělého l>ohledu ani okamžik. Přede mnou, blíže ku protějšímu břehu kotvi v zálivu veliký plachtový trojstěžník a leží bez hnutí, s plachtami svinutými. Jeho kontury obrážejí se ve vodě. A v dálce, tam, kde je viděti moře širé, dvě, tři lodi menší, brigantiny nějaké, nadýmají zase plachty, temné to silhouetty, když na ně proti slunci se díváš, a parník z (ilasgowa kouří dlouhým pruhem černavého dýmu . . . Pak ve vesnici (treenislandu někde zakokrhá kohout, slepice zakdáče, zabečí nějaký doby teček, nový vánek zanáší mi sera vůni posečené louky a schnou- cího sena a převyšuje ob Čas solnou vůni mořských vod, nad nimiž krouží bílí rackové. Byl odliv a more ani nešumělo. I pes Bruan z tohoto přírodního smíru se těší a válí se v trávě . . . IV. Vnitřní zařízení Belfastského domu. — Néco c geografie Irska. Black north, bUck line. — Belfast a serernf hrabství proti Dublinu a ostatnímu Irsku. - Udjiuy Belfastu a pomérj majet- ková ▼ Irsku — Foloha Belfastu a povftechný jeho dojem. — Keděle v Belfastu. — PrftrajsI vůbec a luáNky zvUfité. — Firma Robinson A Oleaver. ~ Ostatní památnoati. Ještě než z Greenislandu jsem odejel, pomocí paní Malcolmové najal jsem si byt, malý pokojík u Mrs. Barry, staré babky, jednu libru šterlingu týdně za byt a snídaní, a slíbil jsem, že přijdu až někdy na druhý týden. „Bude vás asi zajímati, příteli, zařízení Belfastského domu," pravil Mr. Montgomery, když jsem se v hostinském pokoji Kenbelly na Antrim z iršhi pouti, 969 Road asadil. „Chceteli, ukáži vám dflin, pokud lze. a budete miti obraz dosti úplný, neboC zařízeni všech domů zdejších je skorém stejné. Jenom v nádheře větší nebo menší se liší. Arci, mezi domem zdejším a anglickým nebude také rozdílu podstatného až na arkýřový výstupek, táhnoucí se z přízemí do prvního patra, u jídelny a salonu. Je teprve dvanáct hodin, půjdeme tedy do města a ve dvě hodiny sejdeme se se švakrem v restauraci Castle, kde lunch bude již připraven. Švakr má zde hosti, z jichž známosti dojista se potěšíte; tuším, že budou také zítra u nás na oběd. S dámami setkáme se až večer při stole. '^ Belfastský dům, jaký je Kenbella, je prostředkem mezi cottagí a domem velkoměstským. Zahrádkou a po dvou či třech stupních vstou- píme neširokými dveřmi do předsíňky, halí, a z té novými dveřmi skle- něnými na chodbu, krytou koberci, v níž věšák, hall-stand a zrcadlo slouží k upravení toalety, které Angličan vždycky dbá. Anglický masher, t. j. módní lev největší péči věnuje své kravatě; rukavičky z tmavo- červeué lesklé kůže nosí v ruce, v níž také stříbrem kovaná hůlka chyběti nesmí. Jinak kroj je v Anglii jednotvárný, různých střihů tam neviděti, všichni se nosí stejně, dle mody právě panující. K vystoupení poněkud slušnému je nezbytný cylindr, silk hat čili chimney-pot, i možno říci, že tato francouzská móda v Anglii nejvíce se ujala. Vedle zmíně- ného nábytku jsou v předsíni ještě hodiny, hall-clock a několik židlí, hall-chairs. Po stěně rozvěšeny jsou obrazy, dle nichž poznáš obyčejně hned zálibu majetníka : zde byly to obrazy lodí, jimž kapitán Brady kdy velel. Často bývají to také scény sportovní. V levo vchází se do jídelny, upravené jednoduše, ale vkusně ; z oken zmíněného již arkýře, v němž jest malý stolek, a dvě lenoŠky, viděti skoro na celou ulici ; koberce jsou zde tvrdé a stolice potaženy kozí. Mimo nářadí v jídelně obyčejné (jako zejména buffet, side-board) je zde ještě malá police s knihami. Malý kabinet za jídelnou, s vyhlídkou vzadu na dvorek je pánův writíng room, dříve parlour jmenovaný, a smoking-room pánů ze společnosti; nábytkem jeho jest jen psací stolek, skříň s knihami a několik ráko- sových nebo proutěných lenošek. Vzadu pak je kuchyně a všecky vedlejší místnosti pro podobnou malou domácnost potřebné, jako špižírny, síííka pro umývání nádobí, prádelna a z předsíňové chodby vedou dřevěné schody do prvního patra, jež je nejparádnějši částí domu. Je tam salon, který nachází se nad chodbou a jídelnou, potom tři pokoje hostinské, v nichž nábytek všude je skvostný : koberec po celé světnici a pohodlí ve všem, zejména co týká se náčiní mycího; Angličan v zachovávání čistoty je až úzkostlivý. Chodba vede vzadu ke koupelně, vedle níž je closet velmi pohodlný a vzorné čistotný. V druhém poschodí nalézá se ložnice pánů, vedle ní pokoj toaletní a pokoj dětský, sousedící s po- kojíkem bonny nebo gouvernantky ; nad těmi posléze v podkroví jsou pokojíky pro služebné. Pokoje všecky mají zvláštní vchody a vyjma salon nejsou veliké. Okna se vesměs neotevírají ani ven ani dovnitř, nýbrž jsouce v půli rozdělena šoupají se napříč vzhůru nebo dolů; je to vůbec anglická zvláštnost. Teď konečné půjdeme si prohlednout Belfast jako město a povíme sumárně, co viděli jame tam dříve, teď i později. 970 J' Ouih: Belfast (Belfast vyslovují tam, nikoli Belfést), druhé město irské. Činí dojem všech velkých měst vůbec. Proti klidnějšímu, línějšímu Du- blinu Belfast je čily, plný ruchu obchodního a přímořského, a v obou těch městech dobře zračí se protiva dvou těch částí Irska, jež anta- říonisticky stojí proti sobě: brabství severní, the black north (černý sever), jak posměšně mu říkají, v jehož cele stojí Belfast, a ostatní Irsko s Dublinem v popředí. Abychom vůbec lépe porozuměli geogra- fickému a politickému rozdělení Irska, budiž pověděno, že Zelený ostrov dělí se ted ve čtyři provincie : Leinster, Munster, Connaught a Ulster, souhlasně se dřívějším východním, jižním, západním a severním krá- lovstvím irským (malé království Meath později totiž k Leinsteru bylo přivtěleno). Jan Bezzemek zavedl na dobytém ostrově anglické rozdě- lení na brabství, rozdělená zase na baronie, kteráž organisace dosud se zachovala, tak že provincie rozpadají se zase na 32 brabství, '^"22 ba- ronií, potom na 2425 farností a f)O.ÍK)() „agglomerací." Velmožové irští nemívají vždy svoje pozemky v kraji, jehož jméno nosí: ('ount of Antrim má sice svůj majetek v brabství stejnojmenném, ale tamže má ho také viscount Massareene, který jest i držitelem zámku Antrim- ského, a také markýz z Londonderry, jehož hlavní pozemky jsou ostatně v county Down a který v Londonderry nemá, tuším, ani co by za nehet vlezlo. Count Leitrim nemá v Leitrimu nic, za to má v Donegallu ÍK).()00 akrů a count of Donegall má tu jen zámek téhož jména. V brabství Sligo jsou plukovník Cooper a sir R. G. Booth hlavními landlordy, markýz Sligo zase má část brabství May o. Není zde feudální nějaké konstituce, jak by dle názvů za to míti se mohlo, a jména rodinná lordů neodvozují se od příslušných brabství nebo baronií. Vedte na mapě Irska přímku z Londonderry do Enniskillen a odtud na Warrenpoint, a máte black north, z větší části provincii Ulster, tedy brabství Antrim, Londonderry, Tyrone, Armagh a Down, oddělen. Však té čáře oddělovací také říkají the black line, černá čára. Provincie Ulster, respektive Severní brabství, Northern Counties mají zvláštní ráz, poněvadž jsou více anglické než irské, více protestantské než katolické. Vynikají blahobytem a čistotou proti ostatnímu Irsku, keltickému a katolickému, průmyslem a čilým obchodem proti chudobě a landlordům ostatního Irska. Arci Irčané na to se vymlouvají, že skotští presbyteriáni a vyznavači anglické víry episcopální vždycky byli miláčky vlády, jež je podporovala na úkor a škodu domorodců. Toho nelze upříti, že i nejzběžnější procestování Irska ukazuje zde značný rozdíl. Již na výletě do Portrushe krajem Antrimským viděli jsme trochu rozmanitosti v kultuře proti těm jednotvárným brambořištím a pa- stvinám, jež později poznali jsme v ostatním Irsku. Schátralých domků zde málo a chudiny méně. Kontrast Severních brabství a ostatního Irska je tedy vtělen v obě hlavní města: bohatý protestantský Belfast a chudší katolický Dublin ; kontrast také in politicis silně prononcovaný, neboC Dublin je pro home rule, domácí vládu. Belfast proti ní. Belfast proti Dublinu je město nové, skoro z posledního věku. Písčina, po irsku Belnafarsad, při ústí říčky Laganu do Belfast-Loughu, z wfikk pouti. 971 dala jméno malé jakési pevnůstce, kterou Jindřich II. daroval Janu de Coarcy, hraběti z Ulstera, potom zase Eduard YI. 0'Neillovi z Clan- deboye, domácímu knížeti Ulsterskému, až posléze, když de Courcyové s 0'Neilly se o tu drobnost porvali, Jakub I. v 17. věku skoníiskoval to pro sebe, ale poněvadž nevěděl, co s tím, daroval to siru Arthuru Chichesterovi, předka rodiny ChichesterA, markýzň z Done^alu a lordfl Belfastských, sídlících tam dosud. Ještě podnes veškeren pozemek, na němž stojí Belfast, patří rodině ChichesterA a Jakubfiv dar represen- toval by dnes ročních příjmA alespoň 500.000 liber čili skoro (i mi- lionA zlatých, kdy by neopatrný jeden předek nebyl dal pozemky v la- ciný nájem, takořka za mísu čočovlce. Přece však renta obnáší teď 100.000 liber, a až nájem pozemkA vyprší, stoupne nájemné a tím i příjem, neboť pozemky zAstanou majetkem ChichesterA. Jsou to přece jen zvláštní, neuvěřitelné poměry majetkové, jež panují v Irsku. Veškery pozemky jsou v rukou anglické šlechty, která byla jimi odměněna za rAzných dob a za rAzué služby, proti Irsku prokázané. Irčan sám jest zde jenom nájemníkem, a poněvadž je zde přemnoho pachtA malých, jež sotva několik jiter obnášejí, stává se vlastně nádenníkem. Svobodné pAdy, kterou by bylo lze zakoupiti, není v celém Irsku, ba ani staveniště, na kterém stojí dAm, není majetkem domácího pána. Podobné poměry jsou ostatně i v Anglii a ve Skotsku, tedy i v Londýně. Staveniště pronajímá šlechta, jakožto majetník pAdy, které se vzrAstem města arci také ceny přibývá. Domácí pán a majitel domA nesmí po vlastní chuti ani okno dát si zazdíti, nové dvéře prolo- miti, neřkuli přistavěti poschodí nebo něco podobného. Smlouvou je mu postoupeno staveniště na 100 nebo více let a uloženy mu zároveň nesčíslné servituty, jen aby cena pAdy neklesla; ano často smlouvami takovými brání se majetník Am domA pronajímati nebo docela prodá- vati je obchodníkAm, hostinským atd. Tak šlechta, majíc ruce v klíně bohatne, a ten sprostý lid od barona dolA se lopotí, namáhá a pracuje do únavy a nikdy pro sebe. Za takových poměrA nemAže se dobře utvořiti zámožný stav střední — mluvíme zde o Irsku vAbec, obchod a prAmysl, jakož i zvyklosti anglických a skotských přistěhovalců po- dobné poměry v Belfastu poněkud pozměňuje, — neboť největší půvab práce, totiž možnost z výsledku práce založiti sobě vlastní majetek, vlastní dAm, pole a role, je zde předem již vyloučen. Irčan nemá do- mova nikde, všude je v nájmu, a jaký tedy div, že opouští tak snadno svoji vlast a že co den Irčané stěhují se do Ameriky — jaký div, že ti, kdož zAstávají, bojují neúnavně o nápravu! Vždyť právem jsou přesvědčeni, že poměry takové jsou hříchem, který páše vAči nim právo silnějšího, a přesvědčení jejich vyznívá v refrainu písně po irsku často zpívané: I say to you. Bull, this is my land, Nature^s favourite spot And rd sooner bo shot Than surrender the rights of my Island. Poměry teď se lepší, ále málo ; doba nájmA jest větší a smlouvy lépe jsou chráněny proti libovAli landlordA, avšak dvě hlavní věci dosud odstraněny nejsou: malé pachty a nedostatek malostatkářA. Ze- 972 •/. Chíth: jména vzpírá se právní cit irského lidu pcoti spůsoba, jímž šlechtici pozemků nabyli. Však chceme mluviti jenom o severních hrabstvích a poměrů jich k ostatníma Irsku, a jen mimodék zabrousili jsme do poměrů Irska katolického. Belfast rychle vzrůstá každým rokem. Ještě začátkem 17. sto- letí, r. 1612 byla to vesnička kolem zmíněné pevnůstky, a po sto letech kolonisté angličtí a skotští zalidnili ji na 8000 obyvatelů. Ani nejstarší dům v Belfastu nesahá svým původem přes polovici minulého věku. R. 1770 město mělo 9000 obyvatelů, r. 1821 již 21.000, r. 1831 pak 53.000, r. 1841 přes 70.000 a ted čítá již asi 225.000 a jisté brzo předstihne Dublin. Kdežto v Irsku samém počet obyvatelstva klesá : r. 1841 bylo ho tam 8,175.125, r. 1851 6,551.970, r. 1861 5,798.233, r. 1871 5,321.642 a r. 1881 5,174.836. Ještě před r. 1840 břehy zálivu Belfastského byly nízké a lodi námořní nemohly až do města, ale potom byl proražen alluviem delty, které River Lagan do Loughu nanosil, kanál Yictoria-channel, tak že teď i největší koráby mohou vniknouti až skoro doprostřed Belfastu. Poloha Belfastu na levém břehu řeky Laganu je velmi příznivá: v koutě zálivu chrání ho vysoké kopce Cave-Hill a Diviš a vlny Jiř- ského kanálu. rozČeřené větry západními, rozrážejí se na pobřeží Ban- gorském, tak že přístav Belfastský je klidný a bezpečný, ano lodi mohou kotvici i mimo přístav, v samém zálivu. Mírné ponebí činí z Belfastu poměrně nejzdravější město irské, prý i nejzdravější ze všech měst spojených království. Ale River Lagan, když je odliv, odkryje svoje bahnité koryto a páchne potom nepříjemně, což sotva ke zdra- vosti přispívá. Dvěma mosty, Queen's Bridge a Albert Bridge, je Belfast spojen s předměstím Ballymacarret. Pro turistu Belfast je vlastně nudný, jako všecka města prote- stantská a bohatá. Bohatci nevyhledávají zábav mimo rodinu, a třídám chudším zase přísný řád protestantský to zapovídá. V neděli utuchá i pouliční ruch : cestující přijíždějí i odjíždějí málo, neboť Angličan v ne- děli, nemusíli, necestuje, hosté v hotelu chodí jako duchové; po sní- daní, při kterém skoro jen šeptají, jdou do kostela, vrátivše se uzavírají se do svých komnat a oddávají se zbožnému rozjímání. Restaurace jsou zavřeny, alespoň na oko, sem tam přece nějaký občánek tam vklouzne. V hotelích ani nápojů nedostaneš. Za to v rodině uběhly nám ty chvíle zázračně rychle : než jsme se vyspali a připravili ke snídaní, bylo 10 hodin, po snídaní pak každý odbyl svoji korrespordenci. Angličan korresponduje rád a velmi mnoho, ale jeho listy jsou vždy velmi stručné; zevnějšku jich věnují zvlášté dámy jistou péči, a různé ty note-papers, podle panující mody všelijak zdobené, v Anglii mají svíý původ. Potom sešli jsme se v saloně a bavili se velmi dobře. Obědvali jsme ve 3 hodiny, většinou jídla studená a sami jsme se obsloužili, po- něvadž v neděli služky měly volný den. Po obědě Šli jsme na návštěvu k známé rodině, tam bavili jsme se opět při čaji, ale zábav hlučných, jako hry na piano, zpěvu atd. nebylo, aby klid nedělní se neporušil. A byl večer, ani jsme nevěděli jak. Ž irsié pouti. 973 Zevnějšek Belfastu ani ve všední den není příliš rozmanitý. Ve středu města jsou ulice široké, pravidelné, čisté. Skvostné krámy na Do- negall Pláce, Royal Avenue, High Street, Victoria Street a j. v ničem nezadají Londýnským, a četné budovy veřejné, dosud všecky nové, dá- vcgí hlavním těm třídám dojem velmi imposantní. Jsou to zejména četné banky, velké domy obchodní, pošta ve slohu italské renaissance, palác justiční, radnice, veřejná bibliothéka, musea, kolleje v popleteném nějakém slohu z červených cihel a s množstvím arkýřů, vikýřfl, věžiček a sloupů a sloupečků dorických, jónských, korinthských a snad ještě jiných, jež upomínají svojí čerstvostí, že tady ještě všecko roste a bují. A že poroste ještě více, že o peníze je zde hej, viděti z těch velikýcli oken, těžkých záclon a bohatých lustrů za nimi. Ze středu města pak paprskovitě táhnou se ty dlouhé roads a streets nového a nejnovějšího data, jako Antrim Road, až ke stráním mírně stoupajícího Cave-Hillu a po západním břehu mořském; k nim pojí se liak villy, které tvoří nepřetržitý řetěz až ke Carrickfergusu, se- skupujíce se jen poněkud více v Greencastle, Whitehouse, Wliiteabbey, Jordanstown a Greenislandu, na pravém břehu pak v Sydenbuzu, Til- lysburn, Holywood, Marino, Cultra, Craigavad, Carnalea atd. až k Ban- goru : však jsme o těch villách již mluvili. Domy v těch roads, streets a avenues, jež tvoří ještě ulice Belfastské, stojí po skupinách zvaných terraces, při čemž stavěny jsou jeden jako druhý a vypadají jako četa vojáků. Lord Belfastský totiž pronajímá vždy jen větší kus půdy ně- kterému stavebnímu podnikateli, jenž založí hned celou ulici a vystaví celé skupiny takových domů, které tak ve všech částech se shodují, že jsou si rovny od střechy až po kliku domovních dveří. Třeba že Belfast je bohatší nežli Dublin, přece Dublin zůstává sídlem aristokracie ; v Belfastu sídlí za to aristokracie peněžní, obchodní a průmyslová. Co průmyslu se týká, Inářský drží tam vrch nade vším ostatním. Uprostřed města a uprostřed hlavní ulice Donegall-Street je pověstná Liuen-Hall, zbudovaná před sto lety (1785) pro obchod Inářský, jenž již tehdy kvetl; je to stavení co nejprostší, právě obchodnické, s rozsáhlým dvorcem a síněmi, v nichž čilé odbývaly se obchody; obchod moderní takové tržnice již nemá potřebí, a nověji Linen-Hall slouží jiným účelům všelijakým. Nepatrné bylině Belfast děkuje za svoje bohatství, a děkuje jí celá provincie Ulsterská. Len v Irsku pěstovali už od pradávna, i Četná jména místní složená ze slova leen (lin, po irsku znamená len) o tom svědčí: Coolaleen u Limericka značí lněné zákoutí, Crockaleen u Knniskillen lněný vrch, Gortaleen v hrabství ('orku lněné pole atd. Z toho také ještě usuzujeme, že bývaly doby, kdy len se pěstoval po celém Irsku, teď kultura jeho obmezuje se na provincii Ulsterskou. Kterak lněný oblek i módou v Irsku býval, a jak Irčané žlutohnědými lněnými krajkami se blýskali, viděli jsme na ko- monstvu 0'Neillově na dvoře královny Alžběty. Ale teprve když Ulster docela byl od Angličanů podmaněn, Inářský průmysl rozkvetl a stal se předmětem vývozu. Místodržitel Karla I. hrabě Staftord povolal z Francie a z Nizozemí tkalce a prádelníky, a záhy práce irská dělala vlněnému průmyslu anglickému silnou konkurrenci. Když parlament Viléma Oranžského na to upozorňoval, odpověděl prý tento národní OSTATA 1891. 11. (12 974 ^' Ou(h: hospodář: „Nebojte se, učiním všecko, co budu moci, abych zničil tento průmysl.'' Nepodařilo se mu to však, neboť nově přistěhovalí hugenoti francouzšti, kteří po zrušeni ediktu Nanteského usadili se v Lisburně u Belfastu (mnohá rodinná jména toho města dosud jsou francouzská), naučili Irčany tkáti damašek, a mimo to Irčané pěstovali průmysl svůj ještě úsilněji, tak že teď přes 200.000 jiter půdy bývá oseto Inem ; největší část tedy v provincii Ulsterské, menší v Droghedé, Corku a Mayo. Největší továrny jsou Belfastské, tak na př. York Street Spinning Company sama zaměstnává na 2000 dělníků. — Stejně proslulé jako zboží lněné jsou Belfastské krajky, vyráběné zejména v Newtownards, odkud pocházejí ty nejkrásnější irish laces ve vý- kladních skříních velkolepých obchodů Belfastských. Ale navštívíme hned jeden z nich, Robinson & Gleaver, manufac- turers by Speciál Appointments to the Queen and the Empress Fre- derick of Germany, the royal Irish Linen-Warehouse, ve vlastní /ohromné budově na Donegall-Place ; má 250.000 stálých zákazníků a zaměst- náno v něm 350 osob. Však musili bychom míti jemný smysl dámský pro přerozmanité to zboží lněné, kdy bychom o své návštěvě podrobně chtěli referovati. — Nejenom okolnost, že byl jsem uveden pí. Brady- ovou, ale i to, že jako cizinec o věc se interessuji, zajistily mi laskavé přijetí, a sám obchodvedoucí byl mi průvodčím. Nelze tedy popisovati veškero zboží v krámě a ve skladech vyložené, konce popisu by ne- bylo ; hlavní branše této firmy jsou však kapesní šátky, zejména jemné dámské, batistové, z nichž jeden až za 150 zl. nám průvodce ukazoval! Také prádlo stolní mají, a na výstavě Edingburské minulého roku pravou sensaci učinilo přeskvostné damaškové prostěradlo, do něhož uměle vetkány byly 44 druhy kapradin, ptáků a motýlů, a seznam jejich latinských jmen, zvláště pro výstavu tištěný, musil jsem také vstrčiti do kapsy. — Přízemí a první poschodí veliké budovy zajímají sklady a salony pro kupující dámy, aby si tam odpočinouti a pohovořiti mohly. Poschodí druhé zabírají písárny — v nichž mimo jiné mají i stroj na počítání peněz — a místnosti expediční a administrační. Za příčinou ohromné agendy, neboť expeduje denně 1000 zásilek, má dům i svou zvláštní poštu. Poschodí čtvrté a páté jsou dílny, kde zboží se upra- vuje, a v šestém poschodí posléze nalézají se kuchyně a jídelny pro personál obchodní, z něhož 100 osob v domě se stravuje. Dům lze porovnati pouze s velikými závody Pařížskými Au printemps nebo Grands Magasins du Louvre. Paniátností stavitelských podle toho, co jsme pověděli, v Belfastu není a není tam ani romantického nijakého zákoutí, jako jsou chu- dobné, zapáchající a špinavé uličky Dublinské, jež vzbuzují sice odpor, jež však přece zvědavě prohlížíš. Mimo bohaté avenues jsou zde jen jednotvárné, dlouhé a široké ulice s domy jednoduchými bez výrazného slohu, mezi nimiž tu a tam dílny a rozlehlá skladiště. V přístave je živo celý den, ale také tam není nic, co by tě poutalo zvláště : široká nábřeží, doky, parníky přijíždějící a odjíždějící do Glasgowa nebo Fleet- woodu, bárky rybářské a neustálý ruch a šum — toť známý obraz přístavu, jinde možná velikolepější. z irské pouti. 975 Přece však povíme, že z několika kostelů Belfastských nejhezčí je kostel svatého Jiří na Higb-Streetě. Pěkný jeho portikus ze šesti sloupů a čtyř pilastrů s biskupskými znaky Belfastu, Ďownu a Connoru měl býti vlastně portálem paláce, jejž Earl of Bristol, svobodomyslný biskup z Derry, začal stavěti na břehu Portmore Loughu na východě od Lough Neaghu, ale nedostavěl. Největší kostel katolický v Belfastu má tu zvláštnost, že hlavní oltář není ani v čele chrámu, ani uprostřed, nýbrž po straně. Zasvěcen je svatému Malachiáši. A ještě něco zasluhuje zmínky, totiž charakteristický pomník prince Alberta, manžela královny Viktorie, na konci High-Streetu a na začátku Queen's square, jejž sotva kde jinde v Irsku by byli posta- vili ; jef to také jedna ze známek anglického smýšlení obyvatelstva. Je to campanila ve slohu anglické gotiky; na přední straně je socha princova ulitá z bronzu a chráněná kamenným gotickým baldachýnem. Na ostatních třech stranách jsou veliké čtyrrohé ciferníky hodin ve věži umístěných, a tak na štěstí činí pomník dojem uličních hodin, a jestliže jako hodiny jej posuzuješ — což tím snáze může se státi, an socha princova v celku se ti ztratí, — soud tvůj dopadne ještě dosti příznivě. (Dokončeni.) Jan Svatopluk Presl. K stoleté památce narození jeho podáTá Alex. Jo8. Bernard. (Dokončení.) Pre«l ▼jinamenán čiií (l^ST). ťfispívA clo KTÓtft (iRaS). Cestnje do Haliče a ua Tatry (IH38). Encyklopedie. 1/^ přátelských besedách scházeli se vlastenečtí spisovatelé a hovo- ^i/^ řívali o prostředcích, kterak by bylo lze literaturu Českou zve- yj^,,^ lebiti ; byli to jmenovité oba Jungmannové, Presl, Palacký, ňa- ^ fařík, Hanka, Araerling a j. V takové schůzce 13. října 18IJ8 připraveno Preslovi i Šafaříkovi nemalé překvapení. Po Jungmannové proslovu obdarován byl totiž Presl stříbrnou číší, na níž skvěl se nápis : „Slovutnému Preslovi vděční ('echové." Podobnou číší obdarován byl i Šafařík. Outraty za tyto číše zapravili vlastencové, v jichž čele stál hrabě Lev Thun. Podary ty radostně vzrušily všechnu společnost a za- jisté mile dotkly se i myslí skromných literárních pracovníků, kteří sami strádajíce a vše za národ a povznesení jeho věnujíce, utěšovali se tímto průjevem upřímného přátelství a vděčné uznalosti. ') Od dráhy přísně vědecké jednou jen Presl se uchýlil, napsav do Květů (1S37, č. 42. za redakce přítele svého Jana Pospíšila) zábavný •) Censký, / dob našoho probuzení, sir. í>7. Dopis Pospíšilův Burianovi 21. rýna 1837. Viz také Michlův Liter. Letopis při životopise Preslově. 62* 976 Á' J' Bemará: článek o „mistra Kurtisovi, liOndýnském zvláštníku" (podivínu). Viděli jsme, jak zvláště Květy — tehdy časopis nejoblíbenější — publikací Preslových si všímaly a na ně obecenstvo České upozorňovaly ; z uzná- losti odhodlal se Presl napsati článek čistě zábavný, obsahu spíše žertovného nežli vážného, který čtenáře i nyní příjemně pobaví. ') O prázdninách roku 1888 cestoval Presl s mladistvým přítelem svým Jos. Podlipským, tehdy medikem, přes Olomouc, Krakov, Véličku, Bochni, Přemysl do Lvova, odtud přes Duklu, Bardejov atd. do Uher, jmenovitě přes Spiš, Levoč, Kežmark, Lomnickou Horu, Liptov, Sv. Mi- kuláše, Báňskou Bystřici do Šťávnice a odtud přes Vácov do Pešti. V Pešti žil dávný přítel Preslův básník Jan KoUár, u něhož se oba Čechové po několik dní zdrželi, načež se s nim vydali po Dun^gi do Břetislave, kde kvetl Spolek slovanský za horlivé péče Ludevíta Štura. S. L. Michalovič uvítal tam „vysoce učeného pána Jana Svat. PresIa^ básní sice málo vzletnou, avšak láskou a oddanností dýšící. ^) Vzpomí- naje návštěvy té v listě k příteli svému Jaroši. Pospíšilovi napsal Kollár, že taková návštěva „více působí na život nežli mnoho knih.^ RottlinopiB (1844—40). Pretl členem akademie re Štýrském Hradci (1847). Zemdpis přírodnický. Padesáte let již přeletělo přes ctihodnou hlavu Preslovu, nicméně duch jeho stále byl svěží a stále práhl po cílech nejvyšších. Nezdary nijak nezviklaly žulové jeho povahy, nýbrž naopak podněcovaly ho, aby znovu podnikal, co kdysi se shroutilo. R. 1885 byl zanikl památný Rostlinář, ale Presl neustále v sobě živil myšlenku, kterak by dílo to mohl dokonati. Seznal ovšem, že by ani pětkrát tolik svazků, co již vydáno bylo, nestačilo ku provedení toho velikého plánu, kdežto obe- censtvo české stěžovalo si na přílišnou zevrubnost a obšírnost Rostli- náře. I odhodlal se Presl, že zkrátí část již vydanou a ostatek že upraví v rozměrech tohoto přepracovaného dílu. V původním pláně se změna nestala; i nový Rostlinopis obsahovati měl rostliny ve všeliké příčině užitečné a škodlivé, avšak výpis užitku a škody měl podán býti docela stručně a vypsány měly býti jenom nejdůležitější řády, čeledi, rody i druhy. Vedle tohoto Rostlinopisu, jenž zavírati měl v sobě oddíl systematický, pracoval Presl ještě o úvodu k botanice, jejž provázeti měl atlas botanický, pro nějž Presl sám kreslil obrazce. Práce ta za- brala Preslovi téměř šest let. Ačkoli členové Matičného sboru lekali se velikých útrat (anať kniha rozpočtena na 120 archův a neslibovala veli- kého odbytu), přece konečně vzali na se vydání spisu toho, odhodlavše se díl všeobecný vydati i s obrazy jako samostatné dílo. ^) Preslovi dostalo se za všecky tři díly 600 zl. honoráře. "*) Namáhavá práce, jíž žádalo kreslení obrazců do atlantu, usnadněna Preslovi Slovákem Petrem ') Podepsán jest sice pouze: P . . . 1, avšak v obsahu na konec ročníku připojeném čterae plné jmeuo spisovatelovo. ') Otištěna ve Květech, 1839, str. 22. — Báseň tato jest jediným plodem literárním onoho spisovatele, o nímž ani Jungmannova Historie ani Kobrftv Naučný Slovník zpráv zevrubne*jších nepodáva^jí. ^) Dopis Jungmanna k Markovi, 10. ledna 1846 (Musejník, 188(5, str. 441). *) Až do 109. archu vvdala Matice za tento spis (tisk, papír, obrazy) 2524 zl. 12 kr. Jan Svatopluk Presl. 977 Slavomilem Bohúněm, jenž velmi dovedně kreslil na kamene. Sbor i jeho záslnhy uváživ udělil mu 100 zl. odměny a k tomu přidal mu matičný list zakladatelský. Dílo odevzdáno bylo arcibiskupské knihtiskárně sice již roku 1844 do tisku, *) a to část všeobecná neboli Úvod, jenž byl propravou k dílu systematickému. Že však písmo latinské teprve dlužno bylo uliti a že text před zhotovením obrazců nemohl býti tištěn, stalo se, že vydání toho dílu se opozdilo a že vůbec oba spisy — i všeobecný i systematický — v téže době vydány býti nemohly. Vydána tedy pro- zatím toliko druhá část (již tiskl Karel Vetterl) — v srpnu 1846 — a to ve dvou silných svazcích (spisů Musejních číslo 23.) o názvu: Všeobecný Rostlinopis, čili popsání rostlin ve všelikém ohledu užitečných a škodlivých. Y systematice rostlin vyvolil si Presl soustavu přirozenou ; začal podle Decandolla řádem pryskyřnikovitých a končil řádem nejjednodušších rostlin ; nezamítl však nadobro soustavy Linnéovy, nýbrž uspořádal dle ni rostlinstvo na konci celého díla. Přihlížeje k těm, kdož obírají se botanikou se stanoviska vědeckého, dokládá se všady pramenů, z nichž popis čerpal, hledě zvláště k oněm, které chovají Pražské knihovny. Užil pak celkem 6H3 spisů téměř ze všech evropských literatur; z české literatury uvádí pouze Mathiolův herbář (v obojím vydání, Hájkově i Veleslavínově), své Počátky Rostlinopisu (tehdy ještě v rukopise). Rostlinář z roku 1823 a násl., a knihy Rýčový. *) Z českých botaniků, kteří psali latině nebo němčině, uvedeni jsou Corda, Eostelecký, Kromb- holz, Pohl, Presl Karel, Schmidt, Sternberg. Obsáhlé dílo toto, vedle něhož po sou dobu nemáme jiného, činí dva silné svazky, jak již jsme podotkli. První svazek obsahuje XXII a lOOf) stránek, druhý od 1006. stránky do 2072. Připojen jest rejstřík jmen latinských, českých a synonym. Při řádech vedle znaků jejich udán jest počet rodů (někdy i pokolení), rozšíření zeměpisné, vyčteny důležité prvky, užitek nebo škodlivost. V prvním díle popsáno 135 řádů o 1006 rodech a as 1885 druzích, ve druhém díle popsány 124 řády o 1017 rodech a 2285 druzích. Popsáno tedy na 4000 druhův. Zvláštní zmínky zasluhuje, že Presl uvádí nové řády, odchýliv se od soustavy Decandollovy. Ačkoli řády ty uvádí Presl již v pů- vodním Rostlináři, přece teprve tuto o nich zmínku činíme. Preslovi totiž přisuzován originální systém rostlin, v čemž však jest omyl. No- vého systému rostlin Presl nezavedl, ale ovšem stanovil některé řády rostlinné samostatně; v tom jeho zásluha. Uvádíme je tuto všechny: ') Miisejník, 1845, str. 696. ^) Vyobrazení nejzáležitéjších lesních stromův. S popsáním v německé a české řeči. Vydáváno od F. J. Rýče. 1825. Vyobrazení byla barevná a jedno „vydání" (t. j. sešit) stálo 20 kr. stříbrných. — „V něm jak pouhý Němec, tak i pouhý Čech, zvi. začátečník mysliveckého neb polesného umění poznává stromy v oddělení a rozdílech své(!) postavy, vzrůstu, věku, květu, semena neb ovoce, trvanlivosti, potřebnosti, své (I) oblíbené půdy etc. — V ohledu obojího jazyka může se Čech němčině nebo Němec češtině přiučovati." Viz také Pražské Noviny, 1826, č. 11. — Jungmann tohoto spisu ve své Historii neuvádí. 978 ^. J". Bertiard: Ořešincovité (Nelumbiaceae) stanovil Presl již roku 1823, Bartling však teprve roku 1830; leknínovité (Nympbaeaceae) Presl r. 1823, Bartling 1830; láčkovkovité (Nepentaceae) Presl 1820, Brogniard 1824; ma- ďalovité (Aesculeae) Presl r. 1820, J.ink 1821; netykalkovité (Balsa- mineae) Presl r. 1820, A. Richard 1825; šfavelovité (Oxalideae) Presl 1820, Decandolle 1824; cbmerkovité (Sclerantheae) Presl 1820, Link 1821; šamanichovité (Nitrarieae) Presl 1820, Lindley 1823; horten- siovité (Hortensieae) Presl 1821), Decandolle 1830; zimolézovité (Capri- foliaceae) Presl 1820, Bartling 1830; stukačovité (Hernandieae) Presl 1820, Blume 1835; dubovité ((juercineae) Presl 1820, Ricbard 1823 (Cupulilerae) ; sosnovité (Abietineae) Presl 1820, Ricbard 1823; pepřo- vité (Plperaceae) Presl 1820, Ricbard 1823; parožnatcovité (Charae) Presl 1820, Acberson 1827. Ježto spis tento teprve s Rostlinoslovím v celek se doplňuje, přičiníme ještě některé poznámky v odstavci, v němž o oné knize po- jednáme. Tuto jen dodáváme, že ani Rostlinopis nepozbyl dosud své ceny, zvi. pokud se týče české terminologie, z níž dosud hojné čer- páme. 1 užitečnost a škodlivost rostlin dákladné jsou vylíčeny. Jediné při rostlinách tajnosnubných příliš stručný jest a ve výpisu nejnižších rostlin zastaralý; tomu však nelze se diviti, ježto oddíl tento teprve ve druhé polovici našeho století byl zevrubněji obadán a důkladněji prozkoumán. Rostlinopis tištěn jest úhlednou latinkou a pravopisem, jak jej Matice roku 1846 přijala. I celková úprava knihy jest velmi úhledná. Rok po vydání Rostlinopisu (1847) vyznamenán jest Presl di- plomem akademie ^tyrskohradecké, v níž od císaře 16. května jme- nován byl skutečným členem. Tehdy po prvé vyznamenán Presl mimo domov za zásluhy své vědecké. Na konec odstavce tohoto zmiňujeme se ještě, že Presl chystal se i k sepsání fysikální geografie. Již v Kroku uveřejnil z vědy té řadu článkův a nikdy z mysli jí nespouštěl, nýbrž bedlivě si všímal příslušné literatury, čině z ní hojné výpisky. Zajisté by byl přikročil i ke zpracování této látky, kdy by mu bylo bývalo dopřáno delšího živobytí. IV. Po6átkoTé Rostlmosloví. Presl členem cis. akademie ve Vídni. Členem sboru STatOTácslavského, poslancem Hitkfm, výborem mostským, porotnikcm tiskovým. Vyučuje císaře Perdi nanda botanice. Teprve r. 1848 vydán byl „Úvod ke všeobecnému Rostlináři" o názvu: Počátkové Rostlinosloví. ') Spis rozdělen jest na dva díly. V prvním popsány „všeliké tkaniny rostlinám osoblivé, oustroje z nich sestávající, rozdílnost tkanin a oustrojův." Druhý oddíl obsahi^e čino- sloví (fysiologii), článek o chorobách rostlinných. Zvláštní články věno- vány jsou zeměpisu rostlinnému a rostlinám vyhynulým, Jejichž ostatkové ') Jana Svat. IVesla: Počátkové Rostlinosloví. S 32 obrazy. 8p i sft Musejních ť. XXIX. V Praze 1848. Stránek VI a 504. Prodávali J€j po 2 zl. sth Jan Svatopluk Jhreal. 979 v rozdílných vrstvách kůry zemni jsou pochováni." Celý spis uzavírá článek o soustavách rostlin. Spisuje dílo své, užil Presl spisů Decandollových, Linkových, Bischoffových, Ungrových, Endlicherových i j., o nichž o všech v před- mluvě se zmiňuje. Nejvíce však čerpal ze spisů Gottlieha Vil. Bischoffa: Handhuch d. botan. Terminologie a z jeho Lehrbuch d. Botanik, podle kterýchž vzorů celý spis Preslův jest vzdělán. ') Kdežto Rostlinář zachoval cenu svou až podnes, dlužno vyznati, že ona stanoviska, na nichž Presl zbudoval své Počátky, jsou nyní na- mnoze překonána. Botanické výzkumy netušené hbitým krokem ku předu postoupily od toho roku, kdy poslední spis Preslův tiskem byl vydán. Ani toho mlčením nepomníme, že namnoze nedostává se spisu pře- hlednosti a dojímá „nemile jakási zběžnost, neskladnost a nevypraco- vanost." ') avšak z vady té spisovatele zajisté omluvíme, k paměti si uvedouce, za jakých okolností spis byl skládán a že snad Preslovi mnohé partie bylo vypustiti nebo zkrátiti, aby objem spisu příliš ne- vzrostl a tím i náklad se nezvětšil. Uvažme také, že rukopis díla toho dán byl do tisku dříve nežli rukopis Rostlinopisu, avšak sazba přeru- šena a zatím vydána část všeobecná, naČež teprve v tisku tohoto spisu pokračováno. Tím pak vysvětlíme si, že terminologie Počátků a termi- nologie Rostlinopisu na některých místech sobě odporují, z toho i po- chopíme, že spisovatel některých nedostatkův napraviti již ani nemohl, ačkoli zajisté sám je nejdříve postihl. Po stránce vědecké spis tedy jest zastaralý, avšak posud trvá v českých knihách botanických terminologie česká, již Presl v tomto svém spise nad míru důkladně provedl a jako odkaz nejcennější zů- stavil svým následovníkům. Provedena jest až do nejjemnějších roz- dílův. Na př. při klase rozeznány 44 různé spůsoby, při jehnédě 88, při hroznu více jak 31 spůsobův. ^) Všechny názvy terminologické se- řadil Presl do dvou slovníčků, jež připojil k této knize; první obsa- huje rostlinnické názvosloví české, k němuž připojeny příslušné názvy latinské a německé; druhý Jmenovatel '^ latinsko-český chová pro la- tinské terminy slovce česká. Onen zahrnuje as 3320, tento as 3370 slov. Oba slovníky jsou důležitým zřídlem naší terminologie přírodopisné, jsouce pomůckou nejen pro botaniku, nýbrž i pro zoologii a srovná- vací anatomii. Ke spisu tomu „k lepšímu porozumění celého výkladu" připojen jest atlas, jenž na 32 tabulích obsahuje více než 1976 obrazů, „jimž nejhlavnější rozdílové oustrojnosti rostlinné jsou předočeny." ^) Jak ') Kobrův Naučný Slovník, I. dílu str. 725. ^Sloupec 1. článek: Bischoff Got. Wil. — Též spisek prof. dr. Lad. Čelakovského : „O vyvinování rostlin." ^) Musejník 1854, str. 614 a násl. ') Na ukázku vkládáme rozdílné tvary strboulu: 1. kulovatý, 2. zakulatělý, 3. polokulovatý, 4. zplestilý: a) zplestile kulovatý, b) zpleštile polokulo- vatý; 5. vejcovitý, fi. elipsovitý, 7. okolíkovitý, 8. klasovitý, 9 presle- novitý, 10. paprskující, 11. mnohokvětý, 12. chudokvétý, 13. pokryvkatý, 14. oblistenéný, 15. nahý, 16. ojedinělý, 17. dvojený. *) Třicet a dva obrazy k prvopočátkům Rostlinosloví Jana Svatopluka Presla. V Praze 1848. Tiskem knížecí arcibiskup, knihtisk, v semináři. 080 A. J. Bernard: jsme se již zmínili, kreslil Presl obrazy ty větším dílem sám, maje teprve později k ruce obratného Bohúně. I tato užil Presl obrazů z veliké sbírky Bischoffovy — jak svědomitě v Úvodu dokládá — jen některými vlastními obrazy sbírku onu doplniv. ^) Úprava knihy této jest velice sličná : na papíře silném jest písmo veliké, úhledné a rovněž tak i obrazy v atlantu provedeny jsou velmi jemně a přesně, ač doložiti dlužno, že pro úsporu nákladu na desky lithografické jest na některé tabuli směstnáno obrazů příliš mnoho, tak že vadí to zřetelnosti i rozhledu. Počátky rostlinosloví zakončena jest literární činnost Preslova. V téže době, co kniha tato ještě se tiskla, dostalo se původci jejímu vyznamenání, jež dlužno pokládati za nejvyšší ze všech, jichž Presl účastným se stal. Císař jej totiž spolu s P. J. Šafaříkem a Fr. Pa- lackým jmenoval řádným údem nově založené akademie císařské ve Vídni. Schůze slavnostní (2. února 1848) účastnili se všichni tři učenci čeští, nadšeni jsouce a nemálo i potěšeni, že první úloha, již filolo- gická sekce akademie vypsala, byla slovanská. Účastnili se i nové volby, jíž přirčeno členství dr. Reussovi v Bílině, V. Hankovi, Aug. Cordovi, Fr. Petřinovi, Karlu Boř. Preslovi a dr. Purkyňovi, tehdy ještě ve Vratislavi meškajícímu. Památným rokem 1848 nastal obrat i v tiché činnosti Preslové, an spolu s jinými vlastenci uveden byl na jeviště politické. BylC zvolen do sboru Svatovácslavského, jenž měl všecky žádosti z národa českého vzešlé sbírati a k císařskému trůnu podati. Zvláště horlivě jednáno ve sboru tom proti připojení Rakouska k Německu. Sbor přijal (10. dubna 1848) jméno národního výboru a spojil se s komisí zřízenou od zem- ského správce hraběte Stadiona. Hlavním účelem jeho bylo poříditi stanovy pro budoucí český sněm. Avšak osudné události svatodušní učinily konec všem těm záměrům. 1 volba prof. Presla za náhradníka poslanců do českého sněmu (pro Prahu), jakož i volba jeho za poslance Novokdýnského do říšského sněmu byly důkazem vážnosti a úcty k věhlasnému vlastenci. Ač ve Vídni a pak i v Kroměříži účastnil se pilně v sezeních, neobrátil k sobě pozornosti žádnou veřejnou řečí. Dne 11. října opustili všichni poslanci čeští Vídeň, anoť jim strachovati se bylo terrorismu lidu i levice. V provoláních, jichž dočítáme se ve všech listech českých doby té a pod nimiž podepsáni bývají: Hanka, Erben, Tyl, Tomek, Malý, Sabina, Vocel, Havlíček, Palacký atd., nikde nenalezli jsme jména Preslova. Patrné veřejné záležitosti ty, ač Přešla zajímaly, přece naň nepůsobily tou měrou, aby byl raději volil hlučný život politický nežli tichou činnost literární. Ani Slovanská Lípa, jejíž starostou byl Ša- fařík a jež chrániti hodlala konstitučního života a jej v našich zemích úplně rozvinouti, jež chtěla provésti úplnou rovnost jazyka českého s německým v zemské správě i ve školách v Čechách atd., Presla ne- měla mezi svými výbory. Že však výboru jejímu, z veliké části z mě- šťanů sestávajícímu, známa byla poctivost Preslova, rozhodnost i vlaste- ') Kromě honoráře vydáno za tisk a papír, obrazy i vazbu 1986 zl. 17 kr. stř. Jan Svatopluk PresL 981 necké smýěleuí, navržen byl sborem tímto za výbora městského, jímž také zvolen byl 1228 hlasy. Srdci Preslovu, láskou ke Slovanstvu prodchnntému, ze všech událostí onoho roku nejbližší byl sjezd rakouských Slovand, konaný v Praze v měsících květnu a červnu. Účel sjezdu směřoval ke zřízeni a upevnění Rakouska „na základě rovnoprávnosti všech národů, a tudíž proti destruktivním a násilnickým tendencím, jež zvláště z Frankfurtu a Uher Slovany i Rakousko v jejich existencích ohrožovaly." ') Schůzí sjezdu toho Presl čile se účastnil a zvolen byl i za náhradníka při sboru českoslovanském. Konečně dlužno zmíniti se, že vznesen na Presla i úřad porot- ník« soudu pro tiskové záležitosti, a to v okresu Železné ulice. Když pak císař Ferdinand Dobrotivý zřeknuv se trůnu zvolil Prahu za své stálé sídlo, povoláni byli prof. Svatopluk Presl a prof. Pe- třina, aby císaře, politickými událostmi rozrušeného, zabavovali výklady z botaniky a z fysiky. K výslovné žádosti císařově připojoval Presl k vědeckým jménům rostlin i jména česká. Čestný úřad ten za krátko však přerušen smrtí vlasteneckého interpreta. ^) OiunoBt PrealoTa na universitě. Yédeclcé jeho oeitjr. Nastoupiv Úřad profesora universitního neměl Presl k ruce ni- žádných téměř přírodnin, jimiž by byl mohl oživovati výklady své. BylC sice jmenován zároveň i direktorem c. k. přírodnické univ. sbírky, ale sbírky zoologické chovaly namnoze jen kuriosity přírodní, jež pro výklady univers, profesora ovšem ceny valné neměly. Mineralogický kabinet byl dosti zásoben; založen byl již roku 1775 k nejvyššímu rozkazu v tehdejší kolleji Klementinské a rozmnožen a obohacen ze sbírek knížete Egona Furstenberka, hraběte Kinského, rytíře Borna, prof. Zauschnera a j. Úřadem Preslovým bylo k tomuto kabinetu do- hlížeti a jej udržovati v té míře, aby vyhovoval požadavkům vědeckým. *) Po několika žádostech a přímluvách vysoké vládě podaných bylo Preslovi konečně r. 1829 povoleno, aby založil zoologický kabinet pro universitu. Potřebné místnosti — čtyři síně — vykázány mu vedle kabinetu minerálního. Ku první koupi mu povolen roční příspěvek 160 zl. k. v. hlavně k přímluvě dr. Ign. rytíře Nádherného, jenž byl ředitelem studií lékařských. Příspěvek ten zvýšen roku 1839 na 300 zl., jež měly po deset let každoročně vypláceny býti, spolu však najednou vykázána mu k témuž účelu značná na ony doby částka 1 500 zl. ^) Že Presl kabinet tento v době poměrně dosti krátké „na dů- stojný stupeň vyzdvihl, vysvětluje se jednak z neúnavné jeho horlivosti, která překážkami spíše podněcována nežli seslabována byla, jednak také prospěšným spojením s nejznamenitějšími přírodními kabinety evsop- ') Nebeský, Dějiny Musea Českého, 1868, str. 122. ') Ferd. Čenský, Český jazyk v císařské rodině Osvěta 1886, č. 5, str. 408 *) Prvním ředitelem tohoto kabinetu byl hrabě Kinský, po ném úřad ten konali profesoři přírodopisu na universitě. Viz Abhandlungen d. bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften 1785, článek Karla ze Sandberga. *) Líčíme namnoze dle životopisů Weitenwebrových. 982 A. J. Bernard: skými, odkudž výměnou a koupí mnohé vzácné předměty pro sbírky zjednal/ Za touž příčinou podnikal vědecké cesty nejprve na své útraty (1821 na Krkonoše, r. 1823 s hrabětem Berchtoldem přes Berlín do Vratislavě k prof. Purkyňovi), později (roku 1829) povolen mu na takové cesty příspěvek 100 zl. ; rovněž vládou jsa podporován vykonal několikero cest: do Itálie až do Neapole (od 15. července až do 30. září 1830 s prof. Pleischlem a lékárníkem Hubatkou), pak do Švýcar, Tyrol, Štýrska, Uherska a Polska (1832 a 1838), do Char- vátska a Krajiny (roku 1834), do Berlína, Hamburka atd. Všady be- dlivě studoval Presl zařízení kabinetův i obadával znamenitější sbírky, zjednávaje příspěvky do svého kabinetu jednak koupí, jednak výměnou. Konečně dlužno zmíniti se, že i dvorní kabinet přírodopisný ve Víjj^ni několika znamenitými příspěvky zvelebil sbírky Pražské university. Četné přírodniny zakoupené a výměnou získané pomáhali Preslovi zaradovati a pořádati s chvalitebnou pilností jeho assistenti. Prvým assi- stentem byl mu bratr Karel ; po něm následovali dr. Linhart, Ramisch, Glackselig, Amerling, Schmidt, Frant. Nickerle (1842 — 49), a posléze dr. Pečírka. Z assistentů těchto proslavili se jako čeští spisovatelé dr. Karel Amerling (Strnad, byl assistentem od roku 1833 až do února 1837), jenž vším úsilím bohatě nadaného ducha svého snažil se po- pularisovati vědy mezi všemi vrstvami národa českého; dr. Jos. Pe- čírka, jenž působil na gymnasiu Staroměstském a pak Jindřichohra- deckém jako profesor přírodopisu a jenž i později jako praktický lékař v Blatné byl „horlivým učitelem, věrným rádcem i upřímným přítelem lidu českého." *) Dr. Frant. Nickerle proslul jako výborný entomolog a dr. Glflckselig jako pilný badatel a zkoumatel fauny české. Oba však psali pouze německy. *) Ještě jedné události budiž tu dotčeno, ježto charakterísuje Presla jako vlastence horlivého i nadšeného, a to ještě v oněch letech, kdy již okamžitý zápal vyhasíná a ustupuje chladné rozvaze. Poněvadž pe- ticí Svatovácslavskou (1848) studentstvo Pražské nebylo upokojeno, podalo samo žádost, aby na universitě udělena byla svoboda vyučováni a aby přednášky konati se mohly v obou zemských jazycích, jakož i v každé jiné řeči. Myšlenky té ujal se V. V. Tomek v č. 2. a 4. Národních Novin a rozšířil ji na rovnoprávnost jazykovou v úřadě i ve škole; pro universitu pak zvláště žádáno, aby přednášející svobodně mohl přednášeti buď česky nebo německy. Ministerstvo tehdy naklo- ňovalo se k tužbám národa našeho a povolalo Šafaříka do Vidně ku poradám v ministeriu vyučování. Listy české radostně vítaly den, kdy ') Osvěta v č. 5. roku 1885 přinesla z péra Ferd Čenského vzpomínku na K. Araerlinga. — Životopis Pečírkův uveřejněn ve Světozoru r. 1870 v č. 27., v Poslu z Budce r. 1870 v č. 26., v Časopise českých lékařův roku 1870 v č. 27. — Nickerle narodil se v Praze 4. listopadu 1813, byl 14. února 1841 na doktora medicíny povýšen. R. 1852 povolán na polytechniku jako zástupce profesora zoologie; v ř^nu téhož roku za rádného profesora zoologie do Štýrského Hradce volán, avšak Prahy ne- opustil Koku 1854 obdržel profesuru na polytechnice, kdež působil do roku 1869. Zemřel 4. února 1871. ') Viz Živu, redakcí Dr. Raýmanna a dr. Mareše. Roč. I. Č, 6.: „Dnešní stav zoograíie české" od prof. dr. Frant. Vejdovského. Str. 175 a násl. Jan Svatopluk Presl. 983 jazyka českému všecko právo bude vráceno. Tuto chvíle příbodná ví- tanou byla i Preslovi, že by mohl výklady své konati jazykem českým. V březnu 1849 ohlašovaly noviny české, že „pan prof. Presl počne přednášky své o živočichopisu v jazyce českém" — avšak slasti té zažiti šlechetnému Preslovi dopřáno již nebylo. ') Podivuhodno jest, že Presl za všechnu dobu, co působil jako universitní profesor, nikdy nekonal úřadu dékana nebo rektora uni- versity. Snad zpěčoval se úřad ten přijati ze skromnosti sobě vrozené, snad rozhodovaly zde práce literární i ony, jichž správa kabinetu a vůbec jeho úřad vymáhaly a jimiž Presl zúplna byl zabrán. PresloTy stjky pfátoliké. Nejvydatnějšího pramene nedostává se nám, abychom náležité vypsati mohli tuto závažnou stránku povahy Preslovy: dopisy přátel jeho i učenců, s nimiž ve spojení býval, přišly po smrti jeho na zmar, '-') a tak zničen jest zdroj světla, jenŽ by dovedl osvítiti mnohou stránku nyní nám již temnou a jenž by dovedl i v jas zářivý posta- viti snahy, tužby, zklamání, žaly, bolesti i radosti vzácného muže to- hoto. Pokud ze životopisů jiných našich vlastenců seznati nám se po- dařilo, tuto vyličujeme v rysech ovšem neúplných. Ze všech podniků vlasteneckých, jež Presl ve skutek uvedl, zřejmá jest upřímná náklonnost jeho k Jos. Jungmannovi. Presl zamlouval se Jungmannovi vlasteneckým zápalem i vytrvalostí v díle počatém, obě- tovností bez mezí a ušlechtilou povahou. Krok, Chemie, Rostlinář, Ssa- vectvo zřejmě ukazují, kterak Jungmann byl k ruce Preslovi, kdykoli jednalo se o stránku filologickou. Avšak i v jiných okolnostech věrně stál Presl k Jungmannovi : v otázce pravopisné, v pořádání přátelských besed, odbírání slovanských a vůbec vědeckých časopisův atd. Presl horlivě účastnil se i díla Jungmannova a obohacoval jeho Slovník sbír- kami slov přírodopisných i technologických. *) Skrze tohoto přítele seznámil se Presl s Ant. Markem, jenž byl nejbližší srdci Jungmannovu. Oba dva, i Presl i Marek shodovali se ve vroucím citu a nadšení pro Slovanstvo, což spojilo je v přátelství, jež utvrzováno bylo dopisy, návštěvami a pomocí v dílech literárních. Presl horlivě účastnil se tvorby nových slov pro Markovu Logiku,**) a jak- koli Jungmann později to, co „pp. Purkyně a Presl o prázdninách na- ') Ze článku „Vzpomínky" od Frant. Pravdy (Vlast, roč. 7. č. 1., str. 7.) dovídáme se, že Presl v letech 1836 — 38 přednášel v logice rostlinopis, živočichopis a počátky nerostopisu. Avšak údaje ty týkají se bratra i^reslova, Karla Bořivoje, jakož správné podotčeno v č. 2. str. 90. téhož časopisu. V Z dopisu ctihodného vlastence Ant. Rybičky vyjímámo: „Bohužel, že Preslova bibliothéka a s ní snad také leckterý jeho rukopis po smrti dostaly se židám a nic Museu nebo jinému ústavu domácímu; roné se podařilo dostati z ni toliko exemplár Kroka s vlastnoručními přípisky Preslovými, jejž chovám co drahou památku na tohoto pravlastence !" ^) Viz předmluvu k Jungmannovu Slovníku. ♦) Zelený, 1. c. str. 203. 984 ^- J' Bernard: čarovali," smazal a raději volil slova Markem navrhovaná, přece nelze nízko ceniti této ochoty Preslovy ku příteli. Vedle těchto dvou přátel byl Jan Purkyně již od roku 1820 dů- věrným druhem Preslovýni. Navštíviv po prvé Přešla, zastal jej „hluboce zajatého kreslením obrazů rostlin na kameně pro veliký rostlinář." ') Jak milo prodlévati bylo ve společnosti Jungmannově a obou Preslův, o tom klademe vlastní slova Purkyňova : „I zalíbilo se mi velice v tomto ústraní českých jasných hlav i českých srdcí. Býval jsem tam bezmála denním hostem^ a co bratří Preslové zajati byli prací ruční, jeden kreslením, druhý překládáním archů sbírky botanické, pouštěl jsem se já do horlivého řečnění o věcech přírodních, o pěstování věd v jazyku českém a jiných ideálech bez mezí a bez konců. Býval jsem rád slyšán, málokdy odporu zkoušeje mladším bratrem Bořivojem, jejž jsem místo jména Karel tak nazýval pro jeho obyčejnou zasmušilost. Někdy se také přidružili Svoboda Malostranský, Jungmannové Josef i Antonín. Byly to pravé počáteční besedy české ; nemluvilo se jinak nežli česky i o nej- zapletenějších předmětech vědeckých, a přeČasto vyskytla se příležitost k vytvoření potřebných názvů, někdy šťastně vyvedených, někdy dosti nejapně. Tu mírnil a řídil Jos. Jungmann takové naše počínání, na- hlídnuv do svých bohatých zásob slovnických, i často se našlo slůvko vhodné, dávno od našich předků potřebované."^) V týchž přátelských besedách vznikla i myšlenka založiti Matici a vydávati Krok. Když pak Purkyně přijal profesorské místo na universitě Vratislavské, do- pisoval si pilně s Preslem. Presl horlivě pohádal přítele svého, aby napsal českou fysiologii a všeho vlivu svého užíval, aby vlasti získal výtečného muže toho. Xávratu Purkyóova do vlasti však se již nedožil. Kterak Presl s Kollárem se seznámil, o tom dosud nedopátrali jsme se bezpečných zpráv. Snad poznali se, když nadšený pěvec slo- vanský skrze Prahu ubíral se na universitu Jenskou. nebo tehdy, když vraceje se v Praze pobyl několik neděl. Přátelství obou osvědčilo se hlavně příspěvky Kollárovými do Kroka, obapolnými návštěvami a přátel- skými dopisy. Přítele svého zvěčnil KoUár ve své Slávy Dceři. Přátelské styky Presla s Palackým poznali jsme s dostatek. BylC Palacký horlivým přispěvatelem do Kroka, kterouž ochotu splatil mu Presl zase příspěvky do Musejníka. Jednání o Matici uvedlo oba vla- stence ve styk nejdůvěrnější a utvrdilo přátelství jejich dokonale. Účinným působením přátel Jun^'mannových a Palackého získán byl literatuře české Pavel Šafařík, tehdy profesor při gymnasiu Xovo- sadském. Velikému učenci r. 18*>2 pojištěn podpiskou několika vlastenců nejmenovaných důchod na pět let, nejprve 350 zl. ročně, pak (18:^H) 480 zl., a to jediné s tou podmínkou, aby psal již jen po česku. Důchod ten zjednán jest obětovnými vlastenci, mezi nimiž byl i náš ') Purkyňova Živa. T). rorníku sír. H3 a násl. ") Tamtéž, /e článku onoho dovídáme se také o i>rvním literárním pokuse rroslovř. Překládal totiž 'Ireviranovu Hiologii, která dbajíc všech tin lisí i)řírodních byla jakousi encykloi)edií přírodopisnou. Avšak od toho díla Presl záhy ustal a obrátil se ku pracím speciálním. Jan Svatopluk Presl. 985 Presl. Tím činem „nová hvězda literatuře naší zasvítala," jež velikolepou září osvětlila i nebe slovanské. ') Rovněž obětavým byl Presl i k mladším svým přátelům; roku 1820 zaopatřil pomocí bratra svého Čelakovskému vychovatelské místo u rytíře Ledvinky z Adlerfelsu, *) podporoval radou i skutkem poslu- chače své, zvláště ony, kteří vlasteneckou mysl projevovali; byl ochotným rádcem při vědeckých pracích svých assistentfl, z nichž zvláště Amiírliuř?, Nickerle a Pečírka veliké přízni jeho se těšili. Avšak i starším spiso- vatelům ochotně propůjčoval se při pracích literárních, jakož zřejmo z toho, že pro Sedláčkovu Fysiku ochotně sepsal Chemii. Z jiných přátel zmiňujeme se o nakladateli Kralohradeckém a po- zději Pražském Jaroši. Pospíšilovi, o hraběti Berchtoldoviz Uherčic, jenž přátelství své k Preslovi skvěle osvědčil při vydávání Rostlináře, při zakládání Kroka, Musea a Matice české, o faráři Karešovi, jenž hor- livým byl rozšiřovatelem Kroka i Rostlináře, o dr. Staíikovi, ^) jehož Presl vybízel, aby česky sepsal pitvu lidského těla a v jehož bytě přátelských schůzek Presl rád se účastnil.*) Ku příznivcům Preslovým náležel i šlechetný hr. Kašpar ze Šternberka, jehož zvláštní přízeň oba Proslove si zjednali a jenž je přímluvou, radou i skutkem podporoval. Přátelsky Preslovi nakloněn byl i ctihodný Dominik Kinský, jejž Presl poznal za pobytu svého v Olomouci, ředitel arcibiskupské knihtiskárny Špinka, u něhož scházeli se Telakovský, Chmclenaký, skriptor Vaněk, prof. Hansgirí?, Storch, kanovník Pěšina a Štěpánek ku přátelským schůzkám, do nichž někdy zavítával i Presl, „muž v plném slova smyslu pomilování hodný," jenž v knihtiskárně oné tiskl svůj Krok. *) K nejstarším přátelům Preslovým dlužno přičísti i Jana Eman. Doležálka, výtečného hudebníka, horlivého milovníka české literatury ') Vlastenci tito byli: Uud. kníže Kinský, hrabě Jvašpar zo Šternberka, hrabe Jan Krakovský z Kolovrat, Jos. Jimgmann, Palacký, Presl, Ant. Marek, Vinarický a první rok také J. N. Štěpánek. Zelený, 1. c. str. 283, Život P. J. Šafaříka od V. Brandla str. 21 a násl. ^) Dopis Čelakovsk(?lio ke Kamarýtovi : „Já jsem nyní tak dalece zaopatřen (pecí pánů Preslů), že samostatně skoro stojím** (22. listopadu 1820). Viz i Životopis F. L. Celakovského od Frant. Bílého pH sebraných Spisech (nové laciné vydání 1891). "*) renský: Z dob našeho probuzení, str. 116. Dopis Amerlinga k Bu- rianovi. *) Ze schůzek těch zajímavá jest ona, o níž baron Villani zprávu podává Burianovi v listě bez data (asi r. 1840, Čenský, Z dob n, prob. str. 4(5): „As 30 vlastencA, mezi nimi i já, bylo pozváno do bytu dr. Staňka za tou záminkou, že se tam bude jednati o něěem důležitém. Dr. Presl vstoupí mezi nás a vyndav skvostnou škatulku, jal se asi takto mluviti: jMilí pánové a vlastenci! Někteří naši mužové ve Vídni žijící uložili mi, abych tento skvostný prsten panu Tylovi doručil; činím to s radostí ve- likou, neboť jako vlastenci Vídeňští, zajisté také my vážíme si zásluh páně Tylových. Budiž obdarování to mladým spisovatelům pobídkou do budoucnosti, staršímu pak spisovatelstvu důkazem, že vlastenecký duch český nejen v Cechách, nýbrž i ve vzdálenějších končinách říše rakouské se zmáhá.' Na to požádal Tyla, aby předstoupil, dada mu skvostný prsten na prst.** — Viz také Tylův Životopis od F. L. Turnovského při spisech Tylových ÍI^^ÍH) str. 112 a 113. ') Světozor, 1873 str. 1H8.: Vlastenecké vzpomínky z doby před r. 1818 od Jak. Malého a téhož Naše znovuzrození str. 40. 986 ^- «^- Bema/rd: a nejplatnějšího rádce a podporovatele mladších spisovatelů a umělců českých ve Vídni, jenž s Preslem již od roku 1820 přátelsky obcoval.') S radostnou dychtivostí stopoval Presl i rozvoj literatur slo- vanských, ěítaje nejdůležitější spisy slovanské, jež právě vycházely. Vedle rady Junj^mannovy důvěrní přátelé připláceli na knihy ty a časo- pisy, načež druh po druhu je pročítal. Jungmann, Purkyně, Presl a Hanka, z venkovských pak přátel Marek, Vetešnik, Sír byli členy to- hoto „slovanského spolku,^ k němuž později i Palacký a Šafařík se přidali. ^ Z ostatních přátel Preslových budtež jmenováni : prof. Jan Christ. Mikan, znamenitý entomolog a botanik, učitel Preslův na universitě; prof. Jos. Mayer, zoolog i mineralog; Vácsl. Seidl, sběratel a rádce bratří Preslů v mladých letech ; Filip Max. Opic, znamenitý florista, jenž přispíval do Flory i do spisu Vegetabilia cryptogamia ; prof. Steínmann a Tausch, již přispěli do Flory, podobně jako J. E. Pohl a Lad. Haenke. Přátelsky obcoval Presl i s opatem Zeidlerem, s básníkem slovanským Janem Hollým, s Vácsl. Bergnerem, s prof. Ghmelou a mnohými za- jisté vlastenci českými, o jejichž styku přátelském památky nám se nedostalo. Nesluší zajisté pochybovati, že Presl byl v přátelském spojení i s mnohými učenci slovanskými, ale jen o dvou zachovala se zpráva, že si s Preslem dopisovali ; jsou to Jonáš Bohumil Gvóth z Gvothovan, rodem z Pešti, lékař, horlivý Čechoslovan, jenž přispíval do Musejníka i do Hronky, a Ludvík Gay, majetník národní knihtiskárny v Záhřebe, přítel Kollárův, jenž učinil si životní úlohou, k novému duševnímu ži- votu vzbuditi svůj národ charvátský. Presl léčí 16 v Karlových Varech. Úmrtí s oslftys Jeho. Z rodinných listů bratra Preslova Karla*) seznali jsme, že Presl po dvakráte meškal v době prázdnin s bratrem svým v Karlových Varech, (r. 1843 a 1845), avšak pověděti nám nelze, jakou chorobou byl stížen. Na začátku měsíce dubna r. 1849 nastudil se na procházce po Letné a dostav prudký zápal plic zesnul G. dubna ochrnutím plic, a to v témž domě, v němž se narodil, přeživ o sedm měsíců 57. rok svého života. Stonal prý pouze as tři dni. ^) Pohřeb konán byl 9. dubna ve dvě hodiny odpoledne za nesmírného účastenství obecenstva všech tříd a stavův. Také národní obrana s hudbou dala Preslovi čestný ') Jemu k upomínce napsal Presl pamětní lístek: „Co Ti mám, příteli, na- psati? Zdravým, horlivým, neustálým, pamétlivým zůstanižl Tím slávy vlasti nabudeš! Dne 1. října 1820. Jan Svat. Presl." (Světozor, 1870 str. 247). ') Zelený, 1. c. str. 357. Viz i ve Světozoru 1873 článek Jak. Malého již svrchu uvedený, str. 187. ^) Zapůjčeny nám laskavé MDr. Preslem, synem Karla Bor. Presla, nyní ť. k. okres, lékařem v Jičíne. *) Jungmannovy a Semberovy Dějiny české literatury uvádějí za úmrtní den Preslňv 12. den v dubnu 1849; Živa, podle ní Kobrův Slovník naučný a Slavín 6. den v únoru 1849. Ale Bibliograf. Věstník (1881 str. 101) správné opravil den úmrtí na den 6. dubna. Jan Svatopluk Preah 987 průvod jakožto někdejšímu poslanci na říšském sněma ve Vídni. Od pohřbn Jongmannova neviděla prý Praha podobného průvodu smuteč- ného. ') Pochován byl na druhém hřbitově Volšanském, na prvním oddě- lení ve hrobě označeném číslem 383, jak nám sdělil starý hrobník, jeuž pohřbn byl přítomen. Hrob ten označen byl skrovnou tabulkou, ale nikdy žádným památníkem; tak stalo se, že do téhož hrobu po- chován později jiný nebožtík, a malá tabulka ocitla se na stromě, ro- stoucím u rovu toho ; i z toho pak se ztratila — a místo, kde odpo- čívá nejzasloužilejší vlastenec, hodný státi po boku Jungmannově, místo to nadobro jest opuštěno a zapomenuto. ^) Presl zemřel svoboden, a dědictví připadlo bratru jeho Karlu Bo- řivoji i sestrám, kteréž domácnost Preslovu obstarávaly a k nimž Presl lnul láskou upřímnou a obětavou. Přivedemeli si k paměti všecky okolnosti, za nichž Presl pod- nikal své literární práce, zajisté hlubokou pocítíme úctu a vděčnost k muži tomu, jenž odřeknuv se všeliké odměny, veliká díla z lásky k vlasti a národu spisoval a svým vlastním nákladem i k nemalé své škodě vydával. Nedávsge se zastrašiti nehodami, nezdarem, nepřízní, vytrvale kráčel po cestě klopotné, k jasnému stále hledě cíli : ku po- vznesení národa. Co jinde celé akademie vykonávají, to vykonali u nás dva mužové povah žulových: Jungmann a Presl. Onen uložil poklad jazyka českého ve svém Slovníku, tento stvořil české názvosloví pří- rodopisné. „Onť byl netoliko náš Jussieu a Cuvier, on byl také náš Hauy, náš Thenard, náš D'Arcét. Tento muž byl netoliko veliký poly- histor, veliký ve více než jednom rozsáhlém oboru, on byl také šlechetný člověk a horlivý, obětavý vlastenec. Moha originálními pracemi v ja- zycích světových získati si jméno, jméno světové, volil samochtě posta- viti svíci svou pod kbelec a sám se položil vespod co zapomenutý zá- kladní kámen. My na něm stojíme, bez něho byli bychom abecedáři.*' ^) Již za živobytí dostalo se šlechetnému vlastenci tomuto mnohých vyznamenání a poct. Pověděli jsme již na místech příslušných, že jme- nován byl členem několika učených a věhlasných společností: české společnosti nauk v Praze, ve Štýrském Hradci, ve Vídni. Dále byl jmenován členem Českého Musea, Hospodářské společnosti české, pří- ') Presl byl první z poslanců říšských, jenž smrtí byl vyrván. ^) Z přátelského dopisu pana Em. Jar. Pecky, magistr, úředníka, vyjímáme: „Nebožtík Spatný byl na pohřbu Preslové. Poněvadž si pamatoval místo, kde Presl byl pohrben, vyzval ho kdysi pan Vojta Náprstek, aby to místo navštívili. Preslúv hrob nalézal se tehdy na 2. hřbitově v prvním oddělení č. 297, ale ovšem ležel v tom místě již jiný nebožtík (vrchní zemský pojezdný Puner). O zůstatcích Preslových nic nemohlo býti vy- pátráno, zůstalyli v zemi ěi bylyli přeneseny snad jinam. Na blízký stromek zavěsil při té návštěvě pan Náprstek tabulku, která však později zase zmizela.^ ^) Dr. Vojt. Šafařík ve slavnostní řeči o prvním sjezdu řeských přírodo- zpytcův a lékařů. (Chemické listy 1880). 988 -^- *f' Bernard: rodopisného spolku Pražského Lotosu ; byl dopisiyiciiTi údem c. k. hospo^ dářské společností y Lublani, c.^ k. společnosti lékařů ve Vídni, král. bavor. botanické společnosti v Řezně. Byl údem pomologického spolku a jednoty ku povzbuzení promyslu v Čechách. Podobizna Preslova vydána byla nejprve roku 1839 nákladem nejmenovaných Vlastimilů spolu s podobiznou prof. Purkyně. Po druhé vydána byla roku 1844 nákladem hudebního obchodníka Hofmanna spolu 8 podobiznami Jos. a Ant. Jungmanna, Hanky, Palackého, Pur- kyně, Tyla, Čclakovského, Šafai4ka a Kollára. Od těch dob nebyl vydán žádný obraz Preslův, až roku 1880 za příčinou prvního sjezdu českých lékařův a přírodozpytců v Praze pfínesly Preslovu podobiznu české časo- pisy : Světozor (se stručným životopisem) a Chemické Listy (s nadšenou řečí o zásluhách Preslových od prof. dr. Vojt. Šafaříka). Roku 1882 přinesl obraz Preslův Vesmír, kdež připojen tolikéž stručný živo- topis. ') Presla oslavil ve své Slávy Dceři básník KoUár (v IV. zpěvu, Lethe, znělka 83.) a k jmeninám věnovali mjf roku 1847 ctitelé jeho báseň, jež otištěna jest v Havlíčkové České Včele (1847 č. 104, str. 413). Jakož bratří Preslové svými četnými a namnoze znamenitými spisy pojistili si v dějinách přírodopisu čestného místa, tak vynasna- žili se slovutní přírodozpytci (Kunth, Schultes, Sternberg, Diesbach, De Candollc, Smith, Tenore, Sprengel, Hooker, Opic, Ortmann, Vej- dovský), aby vedle dávného zvyku vyznačili jmény českých přírodo- pisců některé rody i druhy rostlin, brouků, červův a hlemýždův. •) Tím dostalo se oběma učeným bratřím pomníku důstojného. Avšak i češti přírodopisci nové doby vděčně uznávají zásluh Pre- slových : památce Preslové a Purkyňově věnován jest „Památník'' dru- hého sjezdu českých lékařův a přírodopiscův (r. 1882), jemu věnován jest i Hansgirgův výborný spis „Z říše rostlin" (1885). Veliká podo- bizna téhož učence zdobí i síně sbírek zoologických c. k. české uni- versity. Věrný druh Preslův, prof. Jan Ev. Purkyně, již roku 1861 učinil ve své Živě vyzvání, aby podniknuty byly sbírky na pomník Preslův, „by v zapomenutí nepřišel hrob jeho a aby potomci naši někdy marně se neptali, kde odpočívá otec české přírodovědy.** Téhož roku (13. února) i sbor Matice České ustanovil se, aby postaven byl Preslovi pomník. Bohužel, že záhy snaha ta klesla v zapomenutí: Matici úřadné sdě- leno, že nenáleží jí sbírati na pomníky. Teprve před několika lety znovu uchopil se úmyslu toho spolek českých chemikův v Praze, jenž hodlá postaviti Preslovi pomník na některém náměstí Pražském. ') ') K výroťní památce stoletých narozenin Preslových přinesly podobiznu jeho Vilímkovy Humoristické Listy (č. 33. roku 1891) s autografem. *) Weitenwebrův Životopis bratří Preslův v aktech učené Společnosti Pražské (1. c). ^) Vedle zprávy p. Karla Preisa, r. profesora lučby na české polytechnice a predsody spolku výše jmenovaného, vvhlídnuta k tomu účelu hoření fást sadil na Karlové námi*stí. Jméní spolku činí 1180 zl., spolek Českých lokaiii v Praze slíbil prispéti 250, Svatobor přispěl 600 zl. Avšak po- třebí jest nejméně 5000 zl.l Jan Svatopluk PresL 989 Práci svoji skrovnou a nedostatečnou, aby postihla Presla v ušle- chtilých úmyslech a snahách vědeckých i vlasteneckých, končíme heslem, jež připojil pod obraz svůj : Vlast Tobě život dala, jí jej obětuj zas; Vlast Tobě lásku dala^ ji vroucné miluj zas; \'Iast Tobé slávu dala, jí slávu získej zas; Vlast Tobě jmění dala, jí nes je v ohvt zas. >?^ Šicí stroj. ^^ ť v slunci jizba plá, ať deštěm šerá, šicí stroj řinčí, slyš, dnes jako včera, řinčí tak vždycky v práci mou, v snění, všuk prosaický, věřte mi, není ; zřím v jeho niti snouti se žiti! Často se nořím rád v sny dětství zpátky, zřím čistý, andělský protil své matky ; nad stroj se kloní, šije a chvátá, rtem píseň zvoní, jak včela zlatá, v rytmickém zvuku do stroje hluku. Co kanár na stěně překřičet chce ji, zní vedle dětí shon v tanci a reji; jak do jasmínu resedy dýší, v besídky stínu verše své píši prvního mládí — vedle stroj řádí. Po letech slunce jas strop, stěny kryje, OSVATA 1R91. 11. (;i; 990 ^' yrMiehý: má si to nevěsta výbavu Sye, ucho mé stíhá ty stroje zvuky, veršA mi kniha vypadla z ruky, stroj ustal v práci . . . Ó snové sladcí! Jizbou se procházím, dnové jsou šedí, zas v práci nad strojem žena má sedí; pro sebe tiše štastná se směje, v mateřské pýše zrak se jí chvěje, a co tak chvátá, jizba je zlatá. A brzy přijde čas ke kolu stroje usedne malá si dceruška moje. Nožky ty malé, ručky ty svěží, ve práci stálé den i stroj běží, co já zřím sladce k dceři i matce. Ať sluncem jizba plá, ať deštěm šerá, stroj řinčí vesele dnes jako včera, v sny moje hude, tká moje žití, rubáš mi bude též jednou šíti, z drahé však ruky zazní ty zvuky ! Šicí stroj symbolem svaté je práce, při níž dny řinou se sladce i hladce. Nechť řinčí vždycky v dumy, v mé snění, ŠiH strcj. 991 však prosaický, věřte mi, není, zřím v jeho niti snonti se žití! Jar. Vrchlický, V sadě. hlohovém květu se svou bájí štěstí se jaro schýlilo a chtělo vplésti mi u vlas ratolest. A kvítí vonné podél cest se v teplém slunci čtveračivě smálo; což divu, že mě rozkoší svou zhřálo, a kosa hvizd, jenž v mladé hrudi jarní písně snil, a špačci v stínu hnízd kdy slétali se k sobě plni lásky, a lesklý brouček v srdci sedmikrásky mou duši spil? A na skalách mě květem zvábil mák, jak ranní rosu sbíral ve svou číš a hlavou potakoval kolíbavě, — snad k tomu, o čem myslila jsem právě — a dumně hleděl ke kořenu dolů; a vzhledla jsem, a upoutal mflj zrak jen malý, bystrý, červenavý pták jak pružným letem, útulně a hravě se snáší na cypřiš . . . Oj, dive divů! cypřiš — smrti stín, a družné ptáče — směvný žití jas, a jeho hlas jak rozléhá se z větví od vrcholu! Jak divná spleť! A růží snět jim v zadumání snivě hlavou kývá, a kmity její stiňují se travou. Co myslit zbývá? A jaké mžitky blýskají mi hlavou? Zřím smrt a život: růže v loubí kře a člověk každým okamžením mře a v každý mžik se mladší rodí zas; a ptáčků hlas zní stejně na mohyle, na cypřiši a z jara, kdy se rodí život nový, 68* 992 F. raftoTířý. a růže stejné Tenči sad a rovy a stejné milostný a stejné tich Tždy její smích a přítomnost — TŽdj jeden okamih! A jak se T hrobe spí a naše dnse zda rflží ve Tůni se nese k ttší u s ptačím zpérem k hvézdám, do ot»I;ik. kam toužebné vždy upíráme zrak jak Te předtuše, a o čem růže sní — aj, kdož to zvi?! Boh ttmifa Klím šot 4. Ze hluku dennich bojů. Fnurtíika Táborskélio. Cantns firmns. "r iž, drnboTé. zap«'jmí* píseíi, ,y*'* íii zve>elí nám se ilu»:b í ' -r * Prve cbmurv a du>ivá iímmi! Pryč chabost a mdloba a phsř-ii! Hle, jasní se ná^ již vzdmb — Kde pravda je. tam je Hůb ! •Již, dmbové. zapějme pí^vii, aC zveselí nám se dueb! N»'(-b( mladost nám zapáií brad i. iierbť ji-kří v niob ne^♦'^a! Ducb cisty jen zařny vek v/bud i, kiiyž s rnkoa se pacljti a tni il 7jc hluku denních bojů, 9{)3 Pravdo mocná, uepokornii, lásko tichá, světotyorná, vejděte zas v naši hruď! Učiňte ji zdrojem činů, posvěcením našich synů — pevnosti zas ona buď! Všech pevností pevnost to jistá: jen z ní vzejdou rekové. Nechť svět celý na ni se chystá, přec vítězná vyjde a čistá, a v záplavě nachové k ni vzhlížejí věkové. Všech pevností pevnost to jistá: jen z ní vzejdou rekové. Již, druhové, zapějme pisen, a£ zveselí nám se duch! Pryč chmury a dusivá tíseň! IVyč chabost a mdloba a plíseň! Hle, jasni se náš již vzduch — Kde pravda je, tam je Bůh! Již, druhové, zapějme píseň, aC zveselí nám se duch! Duchu Petofiho. V to jaro, kdy lid ptal se: „Což jsem červ a plaz?'' Tys vzplál jak meteor, a zavířil Tvůj zpěv a hněv a vzdor. Tys urval nebi blesk a slunci paprsků, a hrom Tvůj mistr slul, bys nad svým krajem duhu rozepnul. TvíU život i Tvá smrt Tvých písní dokladem ; Tys volnost v závěť dal — u národ Tvůj k ni slavně přísahal. Tys myslil: „Orly vychoval jsem, sokoly!" sám svobodný jsa duch, jenž nenáviděl řetěz, tmu a puch. „Já umru," myslils; „t písních bude žít m^j duch, 994 F. Táborský: mťU zahřmi časem zpěv a lidu méma šlechtit bude krev . , ,*^ Kde jsi ?šak, duchu spanilý, když Tvůj teď rod v prach cizí právo rve, dům boží mění na dům choutky své? Kde tluk Tvé hrudi vznešené, když láska ta, jíž milujem svou zem, ta nejsvětéjší, zní teď zločinem? Kdes lítal, jasný sokole, když krkavci se hnali s krákotem a hnízda sirot rvali s klektotem? Kdes plála, hvězdo svobody, když noční výr se ku sýkorkám dral a co kde holátkem, to dravé bral? Kdes těkal, sladký slaviku, že přírodu, žes neopojil zem a lidskou hruď lidskosti šveholem? Kdes kryl se, slunný paprsku, žes nepronik té nízké hanby mrak a neoslepils raděj její zrak? Kam vůni, květe bujný, dals, ten jara dech, žes nepřerazil blín? Či smuten naklonil jsi kalich v stín? Kde vzdor tvťy, smělý praporce, že strhli tě a na žerď za fanfár nevěstčin zavěsili drzý cár! Či proto pěl jsi svobodu, ten velký zpěv akkordů jásavých, by tyranům byl při ní sladší hřích? Ó, vím, vím! Na poušť prchl jsi — tak uražen! Zt MttibM á^nnii^ bqjú. 995 bys y chladn chmurných skal se z hněvn, žala svého vyplakal. Nešťastný 1 Lid Tvťtí řve Ti posměch nejkrntší, jenž stihnout pěvce můž: Za volný meč — vražedný vzali nůž. Ze světa lesních samot. YjptKmit Karel Klostermann. (PokntoTánf.) tom objevil se Svijanský za rohem hajnice; revímik po celý den ho nebyl viděl, ježto pl4ručí záhy ráno odešel a teprve ' nyní se vracel. Revírníkovi bylo vhod, že přicházel, toužili po společnosti — samota přinášela tak černé myšlenky. „Proč pak jste odcházel, pane Svijanský?'^ tázal se příchozího; „ani by mi nenapadlo posílat vás do lesa za takové nepohody. Podí- vejte se na sebe, jak vypadáte, a docela bez účelu 1 Vždyť ani dřevo- rubci nepracují." Svijanský ždímal na náspu promoklý svť^ klobouk a trpce pro- hodil: „Co dělat, pane revírníku? Lépe v dešti po lese chodit, nežli doma se nudit. Tloukl jsem se z boudy do boudy, ohlížel jsma se po sto- pách lidských, abych se cvičil v jich rozpoznávání ... Je to zajímavé.^ Vešli spolu do pr4jezdu. „Budete mít pořádný hlad,^ di revírník a vida Nany, poručil, aby panu příručímu přinesla oběd, jemu pak ve- čeři. Příručí, když se byl převlekl, usadil se za stftl v jídelně, revírník podle něho. Pokud jedli, nepromluvili; když Nany sklidila se stolu, revírník se tázal: „Kde je Vavruch? byl s vámi?" „Nevím, se mnou nebyl, bez pochyby že je doma." Revírník nařídil Nany, aby poslala děvečku do hajnice. Když Vavruch přišel, revírník jemu i příručímu pověděl, co s Malým umluvil. „Budeme se střídat v pozorování," doložil. „Ve dne se neukážou," namítl hajný. „Opravdu?" prohodil revírník ironicky, „dobře, že mi to poví- dáte. Rozumí se, že v noci budeme dávati pozor; zítra pfijdu já spaném příručím, aby věděl kam a jak; pozejtří půjdete vy." Vavruch vyhlídkou na takové výpravy patrně se dostal do svého živlu ; pablesk radosti přeletěl přes jeho zasmušilý obličej. „Pan revírník neračiž se namáhati," odtušil živě, „vezmu si tu věc na starost sám; pt^du třeba každé noci ..." „A kdy a kde byste spal?" „Já spím všady, i v lese, a také ve spaní slyším; mně nic netgde. Už dávno jsem pomýšlel, že by se to mělo tak udělat; však jsem ty stopy dávno už viděl." U\){t K. Klostermann: „A proč jste mi to nehlásil?" „Hlásil jsem to tehdy, jak milostpaní chtěla odejíti — ale od ti* doby pan revírník nenarídil . . . byly jiné starosti, stran pytláků . . ." „Dobře; ale při střídavém pozorování zůstane, nechci nikomu příliš mnoho ukládati." „Kde pak příliš? A pak, pan revírník ví a zná ... ale tahle mladý pán . . . kde pak je zmůže, kde pak je pozná? A aby do nich střelil, to pan revírník nedovolí." „To jste dobře řekl, a to zejména vám povídám: střílet se nesmi leda v nejnutnější sebeobraně; krve už tu prolito dost . . . zdá se mi, že pro tu krev ta krajina je kletbou stížená." Poslední větu re- vírník promluvil hlasem přidušeným, takořka jen k sobě. Dal pak haj- nému ještě některá nařízení služby se týkající, a ten měl se k odchodu. Ve dveřích ještě se zastavil. „Pan revírník na jeden dotaz mi neodpověděl; já dosud nevím, co pan příruéí poěne, ač setkali se s tou bandou," zahučel; „za jednu noc ho pan revírník nepoučí, aniž mu vŠe ukáže. Bude snad přece dobře, půjduli prvních pét nebo šest nocí s ním ; také mu popíšu všecky ty lajdáky do podrobná, že je pozná, jako by měl fotografii jednoho každého z nich ve svém pokoji." Revírník nemolil se zdržeti úsměvu: „Vy jste divný patron, Va- vruchu," pravil; „jste už při letech — jiný na vaŠem místě by byl rád, kdy by si mohl odpočinouti, a vy si nedáte pokoje." „To je tak, pane revírníku," odvětil Vavruch, „člověk má lec- kterou vinu na svědomí, a člověk je přece křesťan. Činili zle, má také činit dobře. Velební páni říkají, že je trojice dobrých skutků: modliti se, postiti se a almužnu dávati. Almužnu dávati nemohu, proto že sám ničeho nemám ; modliti se nemohu, proto že česky jsem zapomněl a německy ty modlitby neumím, třeba je stará odříkává den co den; také to člověku nejde od srdce, nenaučilli se od matky. Zbývá půst; Pán Bůh ví, co se nai)ostím, ale to je málo na mé hříchy. Tož jsem si myslil, že je také dobrý skutek, když člověk bližního od škod chrání a škůdce trestá . . . Dovolí tedy pan revírník, abych hlídal s panem příručím?" Že by Vavruch kdy byl tak obšírně mluvil, revírník nepamatoval; dobré jeho srdce v pravdě se pohnulo. „Tahle slova vás ctí, Vavruchu," pravil, „takhle mluví šlechetný člověk ; jest mi jen s podivením, že nenahlížíte, že hřísno jest člověka utratiti." „Škodnou zvěř vyhlazujeme," odpověděl hajný, „a lupiče, zloděje, vrahy bychom neměli utrácet, ohrožnjíli nás a dobré lidi? To přece není hřích." „Od čeho pak jsou soudy, Vavruchu? Co pak neznáte slovo Páně, která nám nepovolaným zapovídá souditi?" „Pan revírník přece sám ví, že by s námi zle bylo, kdy bychom měli čekati, až soudy a úřady vůbec nám pomohou. Potkal pan revírník už četníka v lese? Já jsem ještě žádného neviděl, leda dva na cestě do Mádru ; vždyť by se svou výzbrojí do lesa ani nevnikli. Musíme si tedy pomáhati sami!" * Zf svéta Usních samot 997 « Byla železná pravda v těch vývodech, a revírnikovi nezbývalo, než utéci se opět k své autoritě a prohlásiti jako již několikráte před tím, že prostě zapovídá každé střílení, nejhorší případy vyjímaje. „Jen ať toho pan revírník nelituje," zabroukal Vavruch. „Smím tedy hlídat s panem příručím?^ „Když jinak nechcete, bud!si," odpověděl revírník. „Dobrou noc!" vece Vavruch a odešel. Revírník s příručím dále hovořili. „Vás také něco tlačí, příteli," dél prvý, „mohu si pomysliti ..." „Jakž by netlačilo? Jsem. nešťastný člověk a pomoci mi není; už se nevypletu, je to mamo, už jsem jako ženat. Pan revírník měl pravdu, když tehdy mě varoval — zoufal bych si, pomyslímli, jakým jsem byl slabochem. Listy docházejí od rodičů, tak srdečné, plné lásky . . . těší .se na mne, o budoucnosti mluví . . . mně to srdce svírá! Chudáci, pěkně jsem se jim zachoval! Onehdy sestra psala — je šťastna, je nevěstou, o masopustě bude se vdávat — abych prý přijel na svatbu. O masopustě odsud — toho bych chtěl vidět, kdo by se odsud dostal. Mančinka správcovic prý půjde za družičku, ta prý by měla radost, kdy bych přijel. Ta Mančinka, to je vám takové rozmilé děvče, veselé, hezké, samý smích, samý vtip — co jsem se s ní natančil . . . tehda bylo jinak!" Mladík po tomto výlevu citů svých zadíval se do země. Bylo ticho, že by bývalo slyšet padající jehlu; na okno šlehaly drobné kapky deště. Revírník vstal, přistoupil k mladíkovi a položil mu pravici na rameno. „Chudáku, těžce pykáte za vinu svou. Buďte mužem! Co jsme si nadrobili, musíme snísti. Hleďte na mne. I já jsem se provinil, a jsem člověk životem zkušený. Či nebyl hřích zaváděti do těchto ztra- cených končin mladou dívku jiným poměrům zvyklou? . . A při sám Bůh, já to dobře myslil . . . Nu, vidíte, jsem osamocen. Koho sem osud odjinud zanese, toho tím tresce. Nechce se ti zůstati samotným, bez družky životem kráčeti : dobře, pohneš ženu. Buď ta žena je odsud, tož k tobě se nehodí, máš zkažený i^t; buď si ji odjinud přivedeš, nehodí se sem a utrápí se ti nebo sW^rhne." Hovořili, navzájem si postěžovali, každý na sebe touže. Setmělo se zatím tak, že sotviBÍ druh vFuha viděl. Objevila se Nany: „Budou páni poroučet lampu?" „Není potřebí," vece revírník, „půjdeme ulehnout, zítra se málo vyspíme." A šli. Druhého dne k večeru vydali se na číhanou směrem k Zirkel- íilzu ; šli lesem, pilně toho dbajíce, aby nikdo jich neviděl, ani vlastní dřevorubci. Nepršelo sice již, ale mokro bylo v lese až běda, a že houštinami a vysokou travou se brali, všechen oděv jejich prosáknut byl vodou, než ještě došli. Šero vůkol, na nebi trhané mraky, šedý mech na černých smrčcích, podle svahů bezejmenné hory šedé balvany, mezi nimi samé trhliny, jež vřes, kapraď a plavuň tu a tam ošemetně oku zakrývaly, drobné mlází, jako obrovští hadové plazící se kořeny, tu mechem porostlé, tam bílé, až se leskly, tlící vývraty, vysoko do vzduchu se pnoucí kořání, plné prsti; hrobové ticho, větřík nedul, 998 ^* Klastermann: zvuk zvonců nedorážel, jediné ptáče se neozývalo — celá ta scenerie lesů vysoké planiny, smutná, trapná . . . Na západě slunce chýlilo se přes dálné hřbety bavorských hor mnohem nižších než tato pláň; rudá zář polila nebe a odlesk od ni padal na stromy i kmital se jako požár mezi větvemi vztekem větrů prořídlými. Černý, slabý potůček vinul se tou pouští, každým krokem se vody jeho stavily, nemajíce spádu — a podle něho něco, co stezičce se po- dobalo, ač bylo dobrého oka potřebí, aby se poznala; než nebylo lze se klamati : stopy všude, i lidské i dobytčí, místy hluboko do bahnité půdy vtlačené, černou vodou naplněné. Tmělo se, tmělo — bezhvězdná noc, bez měsíčného svitu, černá, tichá jako hrob. Oba mužové usedli za vyvráceným kořenem, ze všech stran kryti mladým houštím, as dvacet kroků nad stezkou. Nemluvili, sotva dý- chali. Nic se nešustlo. Zahalili se do houní a hleděli usnout; pochy- buji, že se jim to podařilo. Celou noc nic se nehnulo. Přišlo jitřní svítání; chladem dýchala země, že pevně do houni svých se zavinuli, aby jim nebylo zima. Stromy a skály vystupovaly pomalu ze tmy, bylo rozeznati i předměty v stínu se nacházející. Nic se nešustlo. Mraky a mráčky na nebi rychle se trhaly, páry vycházely z mokré země, kupily se, po stráních i stromech do výše lezly a opět se srážely ; tu a tam mihnul se rychlý paprsek světla a opět se ztratil, jako by stín lesní ho byl pozřel. Revirník i s průvodčím svým výše na stráň se vyšplhali, aby rozhledu nabyli ; věděli, že právě nyní doba kritická nastala. Časně ráno skotokradové nejraději s kořistí v šeru nočním ulovenou z výprav svých se vracejí; ale naši lesníci ničeho neviděli ani neslyšeli. Slunce vyšlo nad Plattenhausenskou horu; jasná jeho tvář roz- ptýlila mráčky i mlhy, v duhových barvách zaleskly se miliony krůpějí rosních na stromech, na houštinách i v trávě. Šli domů. Nany je uvítala: „Ježíš, Maria, kde pak páni byli? Celou noc venku! . . Nesu snídltní — nikdo tu!" A dlouhé povídáni, které revirník přetrhl, řka: „Slyšte dobře, Nany, a pamatujte si, co vám povídám : ode dneška vždy někdo z nás stráví noc v lese ; vy pak se o nás nestarejte a hleďte si svých věci. Povíteli komu slova o našich výpravách, vystěhujete se v tu chvíli z Ptlrstlinku. Rozuměla jste?" — Výraz tváře revírníkovy byl neobyčejně přísný, Nany se zalekla, zachvěla, zbledla. ^Můj ty Bože," zakoktala, „co pan revirník povídá . . . jako bych já byla klepna ... a kdy bych chtěla, s kým si poklepám? vždyť tu nikoho není ..." „Dost, slyšela jste. Ráno přinesete kávu do pokoje v určitou ho- dinu, jako bychom tu byli — ani děvečka nesmí vědět . . ." „Co se to pro Boha děje?" mluvila sama k sobě Nany v prů- jezde, rukama při tom lomíc — „a ten náš pán! celý jiný, celý změ- něný . . . Strašné věci v revíru, vražda a zabití ... v tom vězí ten krvavý hajný ... ten ho i proti mně poštval." A stařena se dala do pláče. Zt 8véta lesnieh samot. 999 Večer šel hajný k Zirkeliilzu. Ráno se vrátil a hlásil, že se pranic neudalo. Skoro týden nplynul; střídali se, jak bylo umlnveno — pořád nic. Jednoho večera — právě zas přišla řada na revírníka — zatáhlo se nebe po znojném dni; husté, černé mraky vystoupily na západě a na jihu. Hajný se dostavil. „Bude bouřka, hrozná bouřka, pane revír- niku; zfistaňte doma dnes; ani řeči, aby se ti chlapi odvážili . . ." Ale revírník nechtěl, že na něm je řada, že půjde, že právě snad dnes chlapi se pokusí, dokládal. Hajný se nabízel, že pfijde tedy s ním ; nepřijal toho. „Dvě noci jste probděl," pravil, „je spravedlivo, abyste si dnes odpočinul. ** Všecko domlouvání ukázalo se marným; revírník přehodil houni přes plece a odešel, ač v dáli hrom už ra- chotil ; než k Zirkelfílzu došel, už dávno dle všeho rozzuřila se bouřka. Ba rozzuřila se — zavál vichr do vrcholů stromů,, že zašuměly, zapraskaly, hluboce se klonily, sotva čtvrt hodiny po jeho odchodu. Nany dole v čeledníku padla na kolena před svatými obrazy, spínala ruce, plakala, modlila se. Na příručího padly stesk a hrůza, i odebral se k hajnému. Zasedl na lavici v jizbě naproti Vavruchovi. Venku udělalo se jako tehdy, když vrátil se z Kvildy v průvodě Katině. Nebe jako by se bylo otevřelo: neskonalé proudy vod lily se k zemi, bez ustání se blýskalo, Že pláň i les plály modravým, zažloutlým světlem — třeskot a rachot hromu, příval deště narážející o kameny náspu, hukot vichru — taková hrůza, že hajnému vyhasl oheň v dýmce, že plaše zalétalo oko jeho k svatým obrazům, před nimiž žena jeho, dcera i malé děti na modlitbách klečely. Noc čirá lehla, bouře neustávala. „Kriste na nebi, jak je panu revírníkovi?" zašeptal příručí — „kde před tou hrůzou se uschoval?" Zablesklo se, tak mocně zarachotil hrom, že celá dřevěná stavba v zá- kladech se otřásla. Ženské daly se do křiku a pláče, děti hlasitě kví- lely, hajný sám, jehož oči zeleně se svítily jako oči divoké kočky, pomalu zdvihl pravici, dvakrát křížem se poznamenal. V tom pádný, rychlý krok na náspu, dvéře do průjezdu cvakly — krok a krok, a do jizby vstoupil bez zaklepání silný muž vysokého vzrostu; voda se s něho řinula, slepený vlas padal do obličeje, kraje knírů splývaly s oholenou bradou. „Pochválen bud pán Ježíš Kristus — všem dobrý večer!" „Na věky amen, dejž to Pánbůh!" Tato slova v hrdle všech vázla, stál před nimi Zwiehofler Luizl. Oči všech na něm utkvěly, hajný vytřeštil svoje, div mu nevystouply. Bavorák slova neřekl, při- stoupil ke kamnům, sňal smočený klobouk a jal se ho ždímati do sto- jícího tam škopku. Pak sedl na lavici blíže dveří. Venku blýskalo se a hřmělo dále. Vavruchová po chvíli k němu přistoupila: „Sedni tam ke kamnům a ohřej se, bude ti zima." „Děkuju vám; chvilku mne tu necháte, co? Takové hrůzy nepa- matuju . . . vedle vás starý javor, právě než jsem vstoupil, v půli to rozštíplo." Hajný vytřeštil oči ještě víc; ženy a děti křičely sborem: „Je- žíši! Panenko nebeská! Ajaj . . . och . . . Bože svatý! . ." lOOO ^- Klostertnann : pNu, sedui ke kamnům/^ ozval se Vavruch a mrkl na starou. Ta vyňala z almary chléb a položila ho na stůl ; Katy přinesla láhev Prachatické samožitné. „Až se ohřeješ, přisedni a pojez," vece hajný, „taky se uapij pálené, aby ti žaludek zahřála; dostal jsi pořádně co proto." Katy poznavši hosta již se po něm neohlédla; klekla zase před obrazy a modlila se, odříkávajíc nahlas růženec; děti za ní a brzo i Bavorák, sepjav pobožně ruce; zvuřný, hluboký jeho hlas milo bylo poslouchati. Svijanský, jenž seděl u stolu podle hajného, nemohl s hostě oka spustiti. Když ho poznal, jako nůž ho to bodlo u srdce ; Bavorák jako by ho neviděl. Venku pořád týž hukot a lomoz; v jizbě hořela louč za loučí, ale blikavé světlo neobstálo před modravým plamenem ustavičné se křižujících blesků. Jednotvárně, jako špouchání vod, zněly modlitby. „Nu, přisedni," pravil hajný po dobré půl hodině, „už snad jsi se zahřál." Bavorák uposlechl pozvání, usedl vedle příručího i ukrojil si kus chleba; oči obou soupeřů na mžik se setkaly. Když host pojedl, když se napil, zeptal se ho Vavruch: „Kdes chodil? Jak sem přicházíš?" „Byl jsem v Mádru a chtěl jsem ještě domů — v tom me to chytlo." Hajný se nedůvěřivě ušklíbl, více však se uetázal. „Uvař inu mléka," obrátil se ke Katy, „aby dostal něco teplého do žaludku." „Děkuju, nechci — kořalka zahřála." „Jak chceš, je ho tu dost." „Ne, děkuju." Luizl na to sedl zase ke kamnům a modlil se dále s Katy dnes neúnavně pobožnou a s dětmi. Když po jedenácté bouřka ustávala, přinesli houni a podušku u vyzvali hostě, aby si lehl na lavici a do rána se vyspal; sami všichni k odpočinku se chystali, i Svijanský že půjde domů. „Mladý pán tu mohl zůstat," pravila Vavruchová, „v komůrce je postel." Mladík ne- přijal noclehu a vyšel z jizby. Za to Bavorák bez okolků se natáhl na lavici a přikryl se houní. Katy vyšla za milým. „Nu," tázala se šeptem v průchode — „proč jsi nezůstal?" „A nač? — máš dnes jiného galána!" „Blázne!" Vřeštila se do jizby. Když Svijanský přišel do myslivny, Nany ještě nespala. „Všickiii svatí na nebi chraňtež našeho pána," tím výkřikem přivítala mladíka. „Zaplať Pánbůh, že je tu aspoň mladý pán! Ale je to hrůza! náš páu v lese, v té bouři ... to byl nápad! Kdo ví, zda žije!" Svijanskému bylo úzko dost, i jeho myšlenky bez přestáni za- létaly k Ziikelfilzu, i on v srdci svém horoucí modlitbu přinášel za dobrého svého chefa ; nicméně hleděl upokojiti stařenu, která strachem přímo šílela, bez ustání stkala, plakala, všecky svaté svolávala, nejinak sobě vedouc, než jako by viděla mrtvolu pána svého. Žt svita Usních samot, 1001 „Káno jak se rozbřeskne, půjdem za ním s Vavruchem," sliboval jí mladík, „jsou skrýše v lese, boudy, skalní výklenky . . . jistě že se někam uchýlil." Slyšel ještě nářek staré ženy, když v posteli ležel. Zdlouhavě míjela ta noc bezesná; k myšlenkám jeho chmurným, vznášejícím se do černé, zoufalé jeho budoucnosti, plným žalu nad ztraceným mládím, družila se obava o pána, kterého jako otce miloval. XI. Revírník právě se nalézal v prohlubni mezi Plattenhausenskou a Kaltstaudenskou horou, když přikvačila bouřka. V první chvíli po- mýšlel na zpáteční cestu, nebylo to však již možno ; byl by musel skrze vysoký les, a tam řádila nepohoda, až hrůza viděti a slyšeti. V rachot hromu mísil se třeskot kácejících se větrem vyvrácených dřev. Před ním ovšem rozkládal se bezedný močál, ustavičnými dešti nabobtaný, jímž ve trne noční nebylo lze projíti, ba ani teď už se ne- mohl odvážiti, ježto déší mu šlehal v oči, neustálým blýskáním oslněné ; ale na štěstí na miste, kde právo dlel, nebylo vysokých stromů, které padajíce by ho byly mohly zasáhnouti. Malý potok, jemu naproti te- koucí, mžikem proměnil se v kalný divý proud a přinutil ho ustoupiti na skalnatou stráň v právo ; v chaotickém bludišti balvanů, do něhož kvapná noha se uchýlila, jiné hrozilo nebezpečí : bořil se pod každým krokem ošemetný povlak slizkého mechu, hluboké tu zely jámy, černé díry ; hnáty by si byl zlámal, liídké tu bylo stromoví, větrem zcuchanó, chabé korunky, kterými pronikal déšť i vítr. Nezbývalo než usednouti za větší balvan a čekati. Takového rachotu co živ neslyšel ; třískal hrom nad ním i podle něho; viděl, jak elektřina kolem noho ze země vychá- zela, v modrá mluna se slévajíc ; modré plamínky křepčily na vrcholcích stromů, na skalních hrotech a hranách, pověstné ohně sv. Elma, u nás tak obyčejné jako na stožárech lodí oceánem plujících. Dlouhé hodiny seděl tu schoulen, jediná živoucí bytost v té poušti, uprostřed vřavy všech rozpoutaných příšerných sil přírody; viděl před sebou hrob svůj, tichý, němý hrob. Jak ho budou hledati! Najdou ho? Och, v lese mnohý spí, jehož marně hledali . . . iSírnatým žárem kol něho vzplápolal blesk za bleskem; který bude poslední? . . . Natáhl houni přes hlavu, položil konce na dva balvany, tak že seděl jako pod střechou. Déšť se lil, že v brzku i tou tlustou houní pronikl . . . Deset kroků pod ním na holém kameni skákala, tančila modrožlutá kulička, díval se na ni upřeně, vlasy hrůzou se mu ježily; pojednou praskla, vydavši ránu, jako když z bambitky se vystřelí, a rozplizla se . . . ale hned zase jiná, a zase, a zase. Zdálo se mu, že tu sedí celou věčnost. Tupost se ho zmocnila, ať se stane cokoli ... a přece se mu odlehčilo, když ustával déšť, když hlouběji, táhleji donášela k němu protější ozvěna z Kaltstau- denských strání hukot hromu. Seděl a seděl, dívaje se za odcházející bouřkou ; pod ním hučela voda, ve vrcholech stromů hudl vítr svou píseň. I ozval se hlas v nitru 1002 ^' Klostermann: jeho, hlas plný výčitek: „Proč vydával jsi se sem? Komu prospěješ? Temná je noc, hlnhoké json stíny — koho dopadneš? Marně s životem si zahráváš!^ — A zase jiný hlas mluvil: „Co je ti život? zda má jakou cenu? Sám stojíš ve světě, sám, jako samoten jsi v tom lese, jemuž i zvěř se vyhýhá, i noční ptactvo ... ta, která ti byla světlem v noci života, opustila tě, nemohouc žiti v surovém tomto kraji. Snad lépe by bylo, kdy by . . ." Ale zas jiný hlas nedal tu řeč dokončit; ozval se hrdé: „Nejsi tu darmo . . . všeho do konce! Trp a doufej! Konáš povinnost svou, která velí, abys pomáhal bližnímu. Zapadl tvůj soused do potměšilé sluje, dlouhé hodiny ležel v bílém hrobě . . . přišli bližní jeho, pomohli s nadsazením života ... Šli bližní v hrůzách vánice zimuí, šli mu pro dalekou pomoc . . . Přišel bližní, mnohé míle cesty vykonal, přišel otec rodiny, o jehož život žena a děti se třásly, přišel a bloudil ve spoustách sněhu, sterou smrtí ohrožen, aby žádané pomoci skýtal . . . Zvonila žena šestinedělka v mrazu a noci, zvonila až do vysílení, aby pomoc nezbloudila! A jak jemu pomohl bližní, tak soused tvůj chce chrániti majetek jeho, aby škody nevzal, a utíká se k tobě o pomoc . . . Nebudemeli státi k sobě, vzmůže se pych a zloba . . . Dnes mně, zítra tobě . .** A hlas ten mluvil a těšil, až se jitro šeřilo. Všecek utýrán, pro- močen, jako polámán nepohodlným bydlem, tvrdým lůžkem, vzchopil se Kořán. Les se kouřil, ale nad ním smál se lazurný blankyt, bledly v jitřní záři kmitavé hvězdičky. Sjížděly skřehlé nohy po hladkém, kluzkém mechu, bořily se do rozmočené půdy, která kvílela, reptala mluvou svou. Obešel západní svah Plattenhausenské hory až tam, kde značně padá terrain plný vývratů a tlicích pahejlů, tvoře prohlubeň, jíž říkají „v díře." Snad to bylo jednou jezírko, jaká jsou zde onde po Šumavě; na dně té prohlubně samá voda, louže i strouhy bez břehů, jedno- tvárným mechem vroubené. Tudy dnes, po včerejším lijáku, nikdo pro- jíti nemohl; obešel tedy „díru" po levém kraji. Pět set kroků od něho hranice — Zirkelťilz; z pravé strany sem vedla stezička od*Podro- klanských hvozdů. Ohledl se, poslouchal . . . nic . . . větřík nešelestil ve větvičkách, kapky jen padaly, mohl je slyšeti v té tišině. Rázem srk, srk ... co je to? Věru kroky, dýchání, frkání — skot a lidé. Šelestilo, rupalo to v houštině. Bezděky uchopil hlaveň pušky, ale pustil ji zase; vŠak to odbude bez boje — nebojí se, kdy by i tři byly. Kráčel jim vstříc po sluchu — pro houštinu viděti ne- mohl, kráčel tiše, pozorně, aby jich nepoplašil. Přišel na místo, kde řidčeji stály drobné smrče. Poodstoupil stranou . . . mnsili kolem něho. I přišli. Dva mužové, jeden v jeho letech, druhý mladší. Znal staršího, čili lépe, poznal ho dle popisu Vavruchova. Wurzmůller Egidi z Klingenbrunna, zlopověstný pytlák, podloudník, snad i zloděj ; druhého, mnohem mladšího, neznal. Hnali před sebou tři kusy skotu, dva voly a jalovičku ; hluboko zapadávala hovada v černou promočenou rašelinu, a mužové pobádajice je, třískali do nich dlouhými holemi. „Stůjte!" zvolal ni^jednou lesník, a mohutná jeho postava stanula před překvapenými jako anděl pomsty. Starší zbledl jako stěna; ruka Zt 8viia lesních samot, 1003 jeho maně sebon trhla, jako by chtěla holi mávnouti, sklesla však bez vlády pod dojmem klidného, přísného pohledu lesníkova. „Ty jsi to, Egidi — kde pak jsi koupil ten dobytek?" Oslovený stál všecek zničen. „Tohle je snad tvůj syn, co?" — Revírník, co zrakem svým krotil staršího taškáře, ani nespozoroval, že druhý zatím se dal do skoku . . . zapraskaly, zašuměly větvičky — jako splašený srnec uháněl mladší, než by pět napočítal, zmizel v lese ; jen srkající bahno půdy, šum větví a tu a tam náraz podpatku o kámen prozrazovaly po krátkou chvilku směr, kterým se pustil. „Nu, pojdf, příteli . . . obrať laskavě ty voly a pomoz mi je dohnat na místo, kdes je koupil," vece revírník — „co pak se týče tvého kamaráda, povíš mi jeho jméno po cestě." Bavorák stál jako do země vkořeněn; smrtelná bledost pokrý- vala tvrdé tahy jeho líce, oči vytřeštěné pohledu protivníka svého snésti nemohly. „Pusť hůl, buď tak laskav," vece tento, „není potřebí,' abys do- bytek poháněl bitím." Když oslovený váhal rozkazu uposlechnouti, vzkřikl revírník hlasem hromovým, pozdvihuje hrozivě pažbu: „Pusť hůl!" Zachvěly se ruce, zatřásla se celá postava zločincova, a bělavá hůl jeho padla, o kámen v pádu zazvonila. „Kde máš zvonce?" tázal se Kořán. Nic. „Kde máš zvonce, jež jsi dobytku sňal?" opakoval revírník mocně, z hluboká, jako když hrom rachotí. „Tu je jeden," zašeptal muž, vyndávaje z kapsy velký zvonec; „druhé má tam ten ..." „Pověs si ho kolem krku, ať zvoní," velel revírník, „a to hned! Tak. Teď marš! A to ti povídám: ať se ti nezazdá utíkati — bylo by to tvé neštěstí. Děkuj Bohu, že tě nedostal hajný; sotva bys teď ještě dýchal. Ku předu!" Zavzněl zvonec; v udivení ohledl se dobytek, slyše pojednou známé zvuky. Vystoupil blízký Roklan z lesní černě na levo, na šedou, kostrbatou jeho hlavu padly první paprsky ranního slunce, zlatíce skály na temeni mocné hory, polívajíce nachově fialovým leskem závoj vodních par a lesního dýmu, do něhož se halilo. Ušli dvě, tři sta kroků. Revírníkovi se zdálo, že oči starého lotra chvílemi v právo v levo bloudily, jako by někoho hledaly. „Máš tu snad ještě jiného druha?" tázal se. „Připomínám ti, že, jakmile se kdo ukáže, stáhnu ti řemen zvonce na krku, že se ti dech zatají." V tom okamžení rozevřelo se husté houští podle stezky, přisko- čila malá, pružná postava, skoro hošík — bác! bác! rychle po sobě dvě rány z dvouhlavňového tercerolu . . . Revírník pozdvihl pravici k nebi, levici k prsům přitiskl, zavrávoral, skácel se jako podťatý dub . . . Egidi zvoncem kol šije zavěšeným praštil na zem, že kov třeskně zazvučel — a dvě postavy uháněly, co nohy stačily, k bavorským hra- nicím, ukradený skot jeho osudu zůstavujíce. Oba voli i družka jejich jali se škubati tvrdou trávu, bílé na zadní straně listí křů malinových a všady kvetoucí červené vrbice ; jalo- vička zvědavě přistoupila k ležícímu na zemi člověku, sklonila pěknou l0O4 K, Klostermann: hlavička, roztáhla nozdry a srkajíc do sebe vzduch, očichávala nolir a ruce, až ucítivši teplou krev lekla se a odskočila. Ticho vůkol ; slyšeti jen žvýkání pasoucího se skotu ; c, c — ti, ti, drobounký zlatohlávek se ozval, jeho samička poblíž mu odpovídala. Frr! rázem ulítli maličtí ptáčkové. Y tom slyš! Krok a krok se svahu dolů; tu větvička praskla, kamínek se kutálel. „Na mou duši, tu je dobytek, a bez zvonců," pravil Svijanský. Vavruch se škaredil po svém: „Tu se něco přihodilo — co pak mi nebylo, jako bych byl slyšel dvě rány ... to jsme však byli ještě za Plattenhausenem, tam ozvěna ničeho nedonáší," zabručel. Sestoupili dolů. Vavruch ukázal na množství se křižujících stop : „Pan revírník tudy nešel — ale tři chlapi z Bavor, dva zároveň s voly a třetí za nimi — toi patrno ! Pan revírník asi šel dál ještě po stráni a teprve blíže hranic sestoupil na pěšinu. Pojďme po stopě, uvidíme." Ba viděli. Nešli padesát kroků a našli nebohého. Příručí lek- nutím div neomdlel, hajný nemohl potlačit výrazu myšlenky první, která hlavou mu proletěla: „Tu to má, chudák! nestřílet, pořád že nestřílet! Kdy by byl střelil, ležel by tu jeden z těch lotrů!" Nahnuli se k němu, poklekli. Rána na čele. „To není nic," vece hajný, „to jen tak stranou ho zachytilo." — ^Ale, tuhle ..." Svijanský ukázal na pramínek krve, prýštící se pod kabátem, právě pod srdcem. Vavruch rozepjal kabát i vestu ; nebylo lze pochybovati : koule vnikla do prsou. „MťU zlatý, můj dobrý!" naříkal příručí, „tak chudák bídně zhynul!" Vavruch přiložil ucho na hruď. „Nezhynul ještě, posud dýchá ... ale ošklivé je tuhle to . . ." Dali se do umývání, o vodu zle nebylo. Po některém tření a křísení otevřel raněný oči ; chtěl zhluboka vydychnouti, dusil se ; mlu- viti nemohl. Nová starost: kterak ho odnesou, domů dopraví? Hajný při všem tom nemohl se zdržeti poznámky: „Poručí pan revírník zase, abych nestřílel?" Spletli, stloukli jakás nosítka, podložili kde jaký šat, naložili ra- něného; byl těžký, jedva jím vládli. Pořád se dusil, nevýslovně zkoušel. Hajný nepřestával reptati : „Tohle mi splatíte, vy sloty, vy bestie ! Však vás dostanu!" Než se měl k tomu, aby se společníkem svým ra- něného domů odnášel, prohledl stopy, rozhlédl se po celém místě, kde děsný ten výjev se udal. Bystrou svou kombinací všecko si vysvětlil; kdy by byl viděl V3'jev vlastníma očima, nebyl by ho mohl lépe a dů- kladněji posouditi. „Vidíte," pravil příručímu, „tři byli. Jeden jmenige se Egidi, je z Klingenbrunna. Stopu toho chlapa znám jako svou, protože už před lety jsem ji nesčíslněkrát sledoval. Jeden, toho neznám, utekl hned, jak pan revírník na ně přišel — tuhle máte stopu. Na to pan revírník eskortoval Egidiho; tuhle pak vyskočil třetí, klouče mizerné, a střelil. Ten ho tu sklál, načež s Egidim utekl." Péro lidské nevypiše, s jakou námahou raněného domů odnášeli ; chtěli i skot s sebou hnáti; nešlo to, musili ho zůstaviti. „Snad najdou stádo," vece Vavruch. Každých deset kroků musili se zastaviti, po- něvadž jednak raněný transportu snésti nemohl, jinak oni sami pod tíží klesali. Snad by ho byli ani domů nedovlekli, kdy by stará Nany, Žt svSia lesních samot 1005 vidouc, že pán nepřichází ani v poledne, celý Ptirstlink nebyla vzbou- řila, načež dva dřevorubci vydali se k Plattenhausenu, dva jiní k Špic- berku; onino setkali se se smutným průvodem a pomohli . . . O třetí hodině odpolední vkročili na násep myslivny. Nany uví- tala je zoufalým bědováním, tak že příručí musil ji okřiknouti; hajný na ni zavrčel jako zlý pes. Uložili raněného do postele a hleděli mu seč byli ulehčiti. Také vypravili bez meškání posla pro doktora do Hor Kašperských; nejméně osm hodin cesty; co se stane, než lékař přibude? Svijanský pak usedl a napsal stručný list paní Zdeničce do Bu- dějovic, zapřísahaje ji, aby se bez odkladu do Půrstlinka vrátila, že pan revírník snad živ nebude. Sel posel do Hor, šel přes Kvildu, rozraočeným, potměšilým lesem, pozdě v noci tam došel. Časně ráno už ujížděla bryČka doktorova . dolů k Ložnici říčce, k Vogelsangu kolem sklárny a šplhala se pracně po krkolomné cestě nahoru do Kvildských planin, kdežto list pro Zde- ničiíu ubíral se pěkně pomalu do Sušice, do Horažďovic, do Strakonic, do Vodňan do Budějovic, kamž šťastně třetího dne se doplížil. Byly tenkrát hezké časy v jižních Čechách — o železnici ani potuchy; u nás bývalo vždycky času dost, a ve Vídni vládlo „bttrgerministerium," které náramně se staralo o Pošumavské Němce, zrovna tak jako o Čechy. Doktor zůstavil koně a bryčku svou u Verderbra na Kvildě a provázen drvoštěpem, který pro něho byl došel, pěšky ubíral se lesem do Pttrstlinka, kam dorazil právě 24 hodiny po výpravě posla; Nany se divila, že tak brzo přišel. Raněný posud strašně trpěl ; doktor ránu na prsou prohledl, vy- šetřil. Potřásl hlavou: „Nevím, nevím," vece, „žebro přeraženo, pneu- mothorax; vzduch vniká do dutiny hrudní — velice nebezpečná rána." Ponořil sondu do rány, vyňal několik roztříštěných kostiček, posléze i kulku našel; obrati v se ke Svijanskému, pravil: „Štěstí je, Že pan revírník měl hodně šatů na sobě — tím oslabena síla kulky. Nevnikla do plic, uvázla mezi žebrem a pohrudnicí. Nebezpečí i tak je veliké: dojdeli k většímu hnisání, za nic neručím. Jinak by bylo, kdy by člověk denně přihlédnouti mohl. Je to hrůza, býti odsouzen k živobytí na Puratlinku." Nemocný, kterým horečka lomcovala, snad ani neslyšel. Doktor ránu obvázal, poučil Svijanského, jak obvazek obnoviti, náčinky dělati a přikládati. „Kdy by tu byla aspoň paní," vzdychl si — „není nad ženskou ruku v takových případech." „Paní za málo dní přibude," odvětil Svijanský, „je u rodirft v Budějovicích." „To je chyba; právě ted bylo by jí potřebí." „Je tu stará hospodyně." „Dejte mi s ní pokoj, mladý pane ! Patrně tu dlouho nejste, jinak byste věděl, co by se stalo; čert na hříšnou duši méně pase, než ty babice na mazání ran všelikým svinstvem." OSVATA 1891. 11. 64 1006 ^' Klostermann: Lékař pak, čeho třeba bylo. nařídil, léky připravil a slibiv, že za čtyři dni opět přijede, zase k domovu se odebral. Starý pán, ten doktor, vous mu kvetl jako mléko, a sotva dosel, zas pešky nazpátek do Kvildy skrze les a močál. Jedva opustil myslivnu, již tu byla Nany, v ruce . držíc starý, pavučinami potažený hrnec. ,, Mladý pane," pravila pólo šeptem, jako by se bála, že by odcházející doktor mohl ji ještě slyšeti, „mladý pane, čemu pak doktoři rozumějí? Ničemu! To už moje bába, dej jí Pánbňh věčnou slávu, říkávala. Ale tuhle je něco, ó to je výborné, to pomáhá!^ Stáhla s hrnce jakýs špinavý hadr, jímž byl zavázán. „To je nejlepší lék: vytáhne horkost z rány a zacelí i tu nejhlubší. Podívejte se, mladý pane." Mladý pán se podíval : zelenavá hmota, čpící stuchlinou. „Ba, jezevčí sádlo, promíchané odvarem jitrocfnovým ... za dva dni je rána zavřená." „Dejte mi pokoj, Nany, doktor nařídil, aby se pilně přiblížilo, by rána se nezacelila na povrchu, hnisání uvnitř by trvalo dále a plíce by nakazilo." „Ale prosím mladého pána — jezevčí sádlo vytáhne hnis." „Už jsem řekl, Nany — nic se nebude mazat, doktor přísně za- kázal." Nany se dala do usedavého pláče : „Tak tedy zabit ho chce, ten doktor, mého zlatého pána! A pan adjunkt mu pomáhá! Toho se mám dočkat?" „Mlčte a hleďte si svých věcí," vece Svijanský, „bude se dělat, co doktor nařídil, nic více, nic méně." Nany ještě všelijak se vzpírala, hledíc smlouvati ; když viděla, že mladíka nepřemluví, odešla všecka rozhněvána, zůstavujíc mu plnou zodpovědnost. Svijanský dobře tuše, že nebudeli raněný pilně ostříhán, stará svůj úmysl provede, ustanovil se na tom, že bude ho ošetřovati střídavě s hajných Katy. Došel si pro ni, tuké hajnému úmysl svůj oznámil. Katy se s ochotou v úkol ten uvázala. Byla radost se na ni dí- vati, jak obratně si vedla ; vrozený každé téměř ženě pud ke skutkům samaritánským ani u ní se nezapřel. Tvrdé její ruce jako by nadzemským kouzlem byly změkly. Tiše, šetrně přisluhovala, obcházela; mladík do duše byl pohnut, vida ji tak důvtipnou, obětavou. Ve dne v noci tu b>Ia — tu a tam ob čas sedla na židli, podřimla si lehkým snem, z něhož procitla, kdykoli nemocný vzdychl, slovo zašeptal. Jakýs milý, nebývalý výraz uliostil se na krásné tváři prosté dívky té . . . Svi- janský kochal se v pohledu tom; i jemu divno bylo u srdce. Cit ne- známý, čistý, vší sniyslnosti prostý po prvé se rozlil vším jeho nitrem. Zachvěl se, když dotknul se dívčiny ruky, když kloně se k nemocnému zároveň s ní, pocítil teplý její dech, ucítil vlas její na tváři své — bylo mu blaze, slastně. I revírník, probíraje se z mrákot horečky a vida ji mladou, krásnou u lože svého, upřel na ni zrak s výrazem něžným, vděčným a hnědé, rozpukané jeho rty šeptaly: „Děkuji, Katinko — děkuji, tys dobrá, milá ..." A když mu vodu, malinovku podala, hladíval I Ze svéta lesních samot 1007 jí ruku: „Zaplať ti to Bůh, děvče." — A jak uměla náčinky obnovo- víiti, jak ránu čistiti — rozená milosrdná sestra! Zapomněl jsem snad říci, že do ložnice revirníkovy chodilo se jídelnou ; v jídelně se Svijanský setkával s dívkou, tam někdy slovíčko vyměnili. Třetího dne k večeru — příručí právě se vrátil z malé obchůzky po revíru — zase se tam sešli. Mladík uchopil dívku za obě ruce: „Tys dobrá, hodná, Katy — mám tě rád, nikdy jsem tě tak nemiloval.'^ Utkvěly na něm tázavě velké, černé oči: „Já tě mám pořád stejně ráda . . . proč ty mne právě teď?" „Žes tak obětavá." „To se přece samo sebou rozumí, takový hodný pán . . . vždyf jsem křesťanka." Políbil ji na čelo, tvář, ústa — a tak svatý se mu ten polibek zdál, tak zcela jiný než dosud . . . Kdo zatím velice se hněval, to byla stará Nany. Když jednou Svijanského tu nebylo, zkusila, zda by Katy nepřemluvila, aby ji ne- chala léčiti po svém. Bylo to marné ; Katy starou ani k loži nepustila. Z toho byla velká nevole. Nany žárlila, jako by dívka byla její sokyní. Pláč a rámus v kuchyni, až běda: „Taková frajerka — a ona kolem milostpána — mne vystrčili, jako bych byla travička, mne starou, za- chovalou osobu, která něčemu rozumí. Toho jsem se dočkala po tolika letech věrné služby! Uh, hanba světu takovému! Znamení budou na nebi, konec bude všemu! Dcera toho vraha, urputníka, který hubil lidi jako dravou zvěř — kdo to kdy slyšel?" Čtvrtého dne přišel zase doktor; byl spokojen, však ne ještě beze všech obav. Povídali mu o zázračném léku, jakýmž Nany raně- ného obmýšlela. ,,Co jsem vám řekl?" smál se, „čertem jsou posedlé všecky. Ani nevěříte, co s nimi člověk zkusí a k jakým komediím dlužno se utíkati, aby ty baby všecko nezkazily. Dáte jim lék sladký, nevěří mu. Odporné musí chutnat, čpít jako horoucí peklo, pak věří. ,To je lék ! střeva trhá,* libují si pak, ,ten pomůže !* Často abych pře- dešel nepovolaným mazbám, nezbývá, než potřít kůži pěkně nad ranou smrdutou mastí. Asa foetida je arkanum; stává se, že jí hodím ještě kousek na žhavou plotnu, že celý dům zapáchá jako pekelným morem; jsou potom přesvědčeni, že smrdutý lék pomohl. Kdy bych tak ne- učinil, běda by povstala z toho, co by sami podnikali." Doktor zase odešel, a Svijanský s Katy převzali opět ošetřování nemocného ; o paní Zdeničre pořád žádná zpráva. Nazcjtří udělalo se revírníkovi velmi zle. Hrozná horečka lomco- vala jeho tělem, dech se tajil a zajíkal. V záchvatech svých volal Zdeničku, tak něžně a trapně zároveň, že kdo slyšel, hluboce byl dojat. Nany v kuchyni vedla sobě jako zlověstná Kassandra neb Si- bylla, bez ustání dovolávajíc se neomylnosti jezevčího sádla, a když prese všecky její protestace nepřipustili ji k nemocnému, o své ujmě poslala pro kněze do liehberka. Pozdě v noci přišel známý nám mladý kaplan; Nany ho uvítala v průjezde: ,,Ach, pane pátere, zle je; postřelili pána pytláci, a tecP ho doktor dobíjí! Co se namluvím, že ho špatně léčí; pan příručí a dcera hajných nepustí mne k němu, abych svou zkušeností mu po- 64* 1008 ^« ^oatermann: mohla. Bůh sám poslal pana pátera, abych mu ty hanebnosti odkryla. Jiné to není: mladý pán chce se státi revirníkem, aby si mohl vzít tu holku, s kterou bez toho už žije. Předevčírem bylo pánovi už liezky včera tu byl doktor, a zle je, tuze zle dnes.** Mladý kněz skutečně se zděsil těch slov ; snad v nich bylo přece něco podstaty. Nežli přistoupil k lůžku nemocného, kázal si zavolati Svijanského a jal se mu domlouvati, proč starou hospodyni vzdaluje od nemocného. Dostalo se mu náležitého vysvětlení. Všecek rozhorlen pokáral pak starou, ba utrhačnou ženou ji nazval. Nany, chudák, kterou jen strach o pána a řevnivost na Katy k takým řečem svedly, slyšíc slova ta z úst, jež za svatá pokládala, div si nezoufala. Vso proti ní se spiklo! Bůh sám suď: ať cokoli se stane, jí vinu dávati nikdo nesmí. Ale tady nebude, odejde, aby nemusila býti svědkyní . . . Revírník opatřen byl svátostmi umírajících — snad v blouznění svém ani nevěděl, co se s ním děje. Časně ráno kněz opět odešel. Téhož dne odpoledne přišla soudní komise ; šlo to hezky pomalu tehda podle hranic. DrvoŠtěp, který svého času byl na Kašperských Horách pro doktora, ani nepomyslil, aby u soudu učinil udáni, a tak soud zvěděl o celé té události teprve z úst četníkových, který třetího dne po revírníkově poranění na obchůzce své přišel do Mádru a tam o věci slyšel. S revírníkem pánové se nedomluvili; viděli ho, seznali, že poranění je těžké, vyslechli podrobnosti zločinu z úst příručího a hajného, pokud tito je věděti mohli, podívali se na místo skutku, při čemž zase do kůže promokli, a vrátili se. Poněvadž pak obvinění na- cházeli se na půdě bavorské, věc dostala se na diplomatickou cestu, a po té se nejezdí rychlovlakem ani nyní, neřku tehda. Téhož dne přišel také pan Malý z Podroklaní ; byl tu již dru- hého dne, tehda však k nemocnému ho nepustili, poněvadž lékař by] nařídil absolutní klid ; dnes ho pustili, proto že na tom stál, aby ještě jednou viděl svého přítele, o němž myslil, že umírá. Chudák těžce na sebe žaloval, že jeho vinou vše se sběhlo, jemu k vůli že Kořán šel říhat na skotokrady. Když přistoupil k lůžku raněného, klesl na kolena a plakal, že žal bylo se dívati ; Kořán ho poznal, úsměv přeletěl i>řes vybledlou jeho tvář; podal mu ruku. chtěl promluviti: nedali mu, do- kládajíce, že to lékař zapověděl. Revírník po chvilce zas jako by usínal: „Zdeničko, Zdeničko,'* šeptal, „viď, že mi odpustíš, viď, že tu n mne budeš ..." .,Paní jste přece zprávu dali?'* tázal se Malý; „kde že meškáV" Svijanský pokrčil ramenem. ,,Že by tak málo citu a srdce měla, do smrti bych byl neřekl,** vece Malý, „moje je sprostá, nevědomá, ale tohle by neučinila." Už se šeřilo, když odešel. Venku po přeháňce, která zmočila soudní komisi, opět se udělalo pěkně. Luzný kouřil nachovým dýmem, temeno ňpicberka rudou vzplanulo září. Moorkopf i Marberk přioděly se černým nočním rouchem ; na lazurném nebi hvězda za hvězdou pro- svitla a srp mladého měsíce, který stál uprostřed blankytné pouti své, stříbrem se zalíval. „Zdeničko má, kde jsi, kde jsi?" šeptal na lůžku svém raněný, v šeré prázdno zíraje . . . Ze světa lesních samot. 1009 xn. Zatím list Svijanského pani Zdeně svědčící po dvoudenní pouti v i>08tovních vozech dolezl do Budějovic; třetího dne měl jí býti do- ručen, ale doručen nebyl, protože den před tím odjela k sestřenici, kdesi v Kakousích provdané ; matička netroufala si ho otevříti a poslala ho za ní. Co se naplakala těch čtrnáct dní, jež u matky strávila! „Ach, matičko, nemá mne rád,^' toužila, „poslal mě k tobě, navrátiti se mi zai)Ovědél, až prý sám bude psáti. A proč? Poněvadž jsem plakala, že jsem musila zfistati doma, když už na cestu k tobě jsem se vydá- vala ... Je tam hrozno, strašno k nevypsání ... ta zima a ta sa- mota . . . člověk na duši a na těle schází . . . Srdce mi usedalo steskem po tobě ... A on, že nelze, že nezbytno v revíru zůstati, aby předešlo se vraždám ..." — „Měla jsi míti strpení, dítě," na- mítala matiuka, „nemohl snad jinak." — „Však jsem měla dost trpě- livosti — té hrůzy ti nevypovím . . . což mohu za to, že touhou po tobě celá jsem scházela? . . . Než on, místo aby mi byl domluvil, aby mě byl potěšil, mlčel a mračil se . . . víš, matičko . . . protože mne nemiluje . . . protože ten děsný kraj, surový, nemilosrdný, milo- vati nedá ... A potom, což pak nemůže přinésti ženě oběť? Plakala jsem, a on mě vyhnal, ba vyhnal, matinko! Ještě na náspu jsem oče- kávala, že se rozloučí, dobré slovo dá . . . nedal dobrého slova, ani ruky nepodal ... a já ho mám ráda, ó tuze ráda ... vše by bylo dobře, vše by se napravilo . , . jen jinde kdy bychom žili." — ^Ale, dítě, vždyť jsi sama psala, jak je hodný, šlechetný — a jak je tam u vás krásně." — „Je tam krásně, ale málo dní do roka ... Je hodný, šlechetný — ale příroda ubila v něm všecku něžnost, tuhá služba srdce udusila ..." Tak a podobně naříkala mladá paní, o hrůzách zimy a mlhy zlé dávala zvěsti, o surových lidech, divých sousedech, o nepřátelství a o vraždě divy divoucí, v kraji netušené vypravovala. Den co den ty stesky ... a přec nepřestávala se dokládati, jak ho má ráda, jak by s ním byla šťastna, jen jinde kdy by lze bylo žíti. A matička na konec plakala s ní a byla tomu ráda, když dcera prohlásila, že pojede navštívit sestřenici. „Zotaví se, ulehčí srdci," jíravila si, „však bude všecko zas dobře; vždyť Kořán je hodný člověk, a věčně na Piirstlinku nezůstanou." A list Svijanského dostal se na nebožku koňskou dráhu, která tehda Budějovice s Lincem spojovala, a zase dva dni utekly, než paní Zdena ho dostala. Ale dostala ho přece, a jak ho přečtla, tentam byl hněv a vzdor ; všecka její láska novým zaplála ohněm. Ta láska, hrozná úzkost, ne- výslovný strach o závod lomcovaly její duší. „Bože na nebi! snad už mi nežije! . . Strašný kraj, zlořečený kraj!" zaúpěla, podávajíc list sestřenici. „Musím k němu, ó bez meškání pojedu." A pryč a pryč v zimničném chvatu. U matky v Budějovicích jen proto přes noc zůstala, že dostavník teprve ráno k Strakonicům od- jížděl. Hrozná noc, plná muk a výčitek! 1010 ^' Klostennann: Druhého dne večer byla ve Vimberku ; za posledního šerého svitu denního najala povoz do Kvildy, povoz horský, zdlouhavý, který krok za krokem ubíral se, jako když volí snopy s pole vezou. Marně na- léhala na vozku, zapřísahala ho, aby popohánol ; ten otvíral ústa pln udivení, že zemský tvor takové bláhové věci od něho žádati mohl. Což pak nejel zčerstva? Což pak nehoukal každých pět minut na vetchou, jankovitou herku: „Ha! ehoua . . hou . . á . . hy!"* Více přec činiti nemohl. Mladá paní němé spínala bílé ruce; modlitba za modlitbou vznášela se k nadhvézduým stanům. „Neodnímej mi ho, Otce věčné dobroty, ponech mi ho, mého drahého, nejmilejšího!" Byla temná, čirá noc, když došplhali se do Kaltenbachu. Když je noční pout vedla kolem sklárny, rudé ohně roztopené hmoty skelné vrhaly Široké pršky kmitavého světla až na silnici. S Šedivecké hory valil se dolů studený proud vzduchu ; opodál „jodloval" jakýs chraplavý seladon. Vstupovala zase do „strašného" kraje. Vozka, že musí na- pájet, že do Kvildy jsou ještě dobré dvě hodiny. Přečkala i to, ač ta půlhodina se jí zdála věčností. Dál a dále do černé noci ; chladněji a chladněji vál syrý vítr Plání, až ji mrazilo tak, že pevně se zavinula v kostkovaný plaid. Ticho vůkol ; toliko drkotání povozu, frkání dušné herky a neustálé volání vozkovo tu velkou tišinu rušilo ; ve větvích stromů podle silnice větřík hude svou noční píseň. Dojeli planiny Kvildské. V levo močál, v právo močál. Otevřený kraj, rovný skoro: Rankelská plán, o níž divné zvěsti jdou, vyprávění o řádění zimních metelic, které každým novým rokem vyžadují sobě oběti lidských životů. Co stará Nany se o nich napovídala! Půlnoc minula, když povoz stanul před hospodou Verderbrovou. Tma úplná se byla schýlila na Kvildské domky a dvorce ; nikde louče, nikde svíčky. Vozka zahoukal po svém, bičem desetkrát zapráskal. V domě se to začínalo hýbati ; kroky zaduněly v síňce a na prkenné podlaze náspu. Starý Verderber se objevil. Kdož ho neznal, zlatého dědouška, který z daleké Posávské Krajiny sem se byl přestěhoval? Kdož ho neznal, a poznav ho zapomněl na ty vlídné, modré oči, které nepozbyly jasné záře plné srdečné dobroty, ač nad rovy dvaceti a tří dítek plakaly? Poznal ihned mladou paní, hladil ručku a těšil, že žije pan Kořán, že tu byl doktor a řekl, že je lépe, že je naděje na uzdravení. A Zde- nička přitiskla uslzený obličej na prsa cizího člověka a plakala usedavě ; ale blahé to byly slzy, ulevily stísněnému, v nevýslovných úzkostech tonoucímu srdci. Živ je tvůj manžel ! plesal hlas v nitru jejiiu. Dal Bůh, že žije, vše zas bude dobře. Jak ho bude ošetřovati . . . nehne se od lůžka jeho, až úplně se pozdraví ; prosit ho bude, aby jí odpustil zlou tvrdošíjnost. Že jí mohlo jen na mysl vstoupiti, aby od něho odešla! Kde on je, nejlepší je svět, třeba na Pttrstíinku. Starý Verderber, zaváděje paničku přes vysoký násep do domu, tak mile, srdečně jí domlouval, že jí pořád volněji u srď^e bylo. Při- batolila se stará Verderbrová, hladila paní čílko i rusé kadeře, hrála jí skřehlé nočním chladem ručky: „Děkujte Hospodinu, drahá paničko, zachránil ho a lépe bude ..." Zt svéta lesních samot. 1011 Ráno Bůh dal krásný den, tak nádherný, jak se jicb do roka málo nad Šumavou rozklene. Chladné bylo jitro, ale jasné, plné zlaté záře : i ty drobné, řídké mlliy a páry, které z lesů vystupovaly, třpytily se v lehounkých duhových barvách. Rychle, rychle kráčely malé nožky travou ve stříbrné rose se skvoucí, tak rychle, že dvě ženštiny, které provázely paničku a nepatrná její zavazadla nesly, sotva jí stačily vysoko kasané. Pres Černý potok musily ji přenésti, ale potom nic už nebylo, co by ji bylo zadrželo. Bořily se jí nohy v ošemetném černém bahně, zapa- daly v bezedný mokrý mech, vázly ve staletém rumu setlelých stromů, ale nebylo zdržení, nebylo ustání, ač se jí ňadra dmula, a dech vy- cházel rychlou chůzí. Skákala jako srnka po křivolaké stezce z klacků niostěné, která vede přes Vogelsteinský močál, ač kdy by jí byla noha na slizkém dřevě sklouzla, v bezedném bahně, ustavičnými dešti roz- ředeném, snad úplně by byla zapadla, tím spíše, ana daleko byla před průvodkyněmi svými, které neustávaly volati : „Pozor, paničko, pozor! pro Boha — bahno ji zalkne!" Neslyšela, nedbala-: přeběhla, ženštiny byly jedva v polovici. Xebylo ještě deset hodin, když kráčela přes násep Pťirstlinské myslivny. Sáhla po klice — v tom dvéře se otevřely, a před ní sta- nula Nany, v desateré sukně oděna, tak že v šířce své sotva skrze otvor dveří prodrati se mohla ; hlavu měla zaobalenou ohromným černým vlněným šátkem s pestrými kvítky na krajích. „Můj ty Spasiteli!" vzkřikla stará hospodyně, uchopivši paninu ruku a horoucně ji líbajíc — „naše milostpaní! . . A to nepůjdu, tady zůstanu! Naše milostpaní!" „Jak je mu, Nany?" promluvila panička, sotva dechu popadajíc. „Jak je mu, milostpaní? Jakž by mu bylo? Zle je mu. Doktor ničemu nerozumí, a mne k němu pustit nechtějí, mne starou zkušenou, jako bych ho otráviti chtěla — já, mého dobrého pána!" Proud slz a hlasité stkáni přerušily další výklady, deroucí se přes ohradu druhdy zuby omezenou. Panička na smrt zbledla. „Co povídáte? Pusťte mne k němu!" A odstrčivši vzlykající Nany, vstoupila do jídelny, měříc přímo do lož- nice. Nany za ní. U raněného dleli Svijanský a Katy ; zaslechli šum kročejů — příručí otevřel dvéře; už před ním stanula. „Jak se mu vede?" tázala se dušené, a modré její oči plné smrtelné úzkosti na rtech jeho utkvěly. „Ticho, prosím! Lépe — spí." „Ba, lépe — vy to víte!" broukala vzadu Nany. Příručí vstoupil do jídelny, dvéře do ložnice za sebou zavřel. „Vítám milostivou paní," šeptal, pozdvihuje ke rtům její ruku; „lépe je, rozhodně lépe. Horečky nebylo, pouze dechu ještě nemá. Lékař nařídil absolutní klid ; proto by snad bylo záhodno, abyste prudce ne- vstupovala; bude dobře, připravímeli ho. Buď Bůh pochválen, že jste tu ; bez přestání po vás touží." Mladé paní se ulehčilo : „Díky tobě, Bože!" šeptaly její chvějící se rty. Ale Nany svou dále vedla, neustále toužíc na převrácené lé- čení, až Svijanskému došla trpělivost. Osopil se na ni : „Přestaňte ko- 10l2 ^' Klastermann: necuě! není pravda, že je hůře! Vizte mi]osi]»aní a patřte na ui, jak jste ji polekala svým ěkemránim!*^ „Tož vidí milostivá paní, jak tu se mnoa nakládají, *" naříkala stařena; ^právé jsem chtěla odejíti, navždy dům ten opustiti — ** „Jděte se svléci, Xanj,*^ přerušila nářek její paní Zdenička, „není příčiny, ahyste nás opouštěla/ „Ba už nepomýšlím na odchod — je tu zase naše paní, bude jinak brzy, však milostpaní se přesvědčí, nemámli pravdu,*^ odtušila Nany, oči sobě zástěrou utírajíc; vyšla z pokoje. „Musím k němu, pane Svijanský, moje místo jest u něho, tohoto práva nesmí mi nikdo upírati,'^ vece paní Zdenička, ukládajíc klobouček na křeslo. „Snad přec raději vyčkat ..." Ale paní už stiskla kliku, lehounce ložnici otevřela; spatřila Katy v hlavách nemocného; neměla tušení, že by tu byla. Tázavé obrátily se modré její oči k mladíkovi, jakýsi mrak přeletěl jí přes bílé čelo. Nemocný spal. „Co tu dělá Katy?*^ zašeptala. Ošetřuje pána se mnou . . .^ „Není už třeba — to je mé místo, jiná k němu práva nemá.** Svijanský se až zarazil, cítě hrdost těchto slov. Katy se byla obrátila; tahy krásného jejího obličeje ncprozrazovaly ni nejmenšího překvapeni. Paní pokynuvši jí vrátila se do jídelny a pravila jí: „Dobře, Katy, můžete jíti, už vás třeba není. Vaše místo, rozumí se, zaujmu já . . .'^ Ani slovem jí nepoděkovala, ba ani úsměvem ; přísné zněl její hlas, jako by ji vyháněla. A Katy, takto propuštěna, odešla tiše, beze slova, právě tak, jak byla přišla. Hned potom i Svijanský byl propuštěn. Mladá paní vyzula za- blácené botky, v úbor domácí se přistrojila a tiše k hlavám lůžka usedla. Pak že ženy v konání dobra nezápolí! Ba právě že tak činí, a řevní a žárlí jako v lásce; vždyť skutky samaritánské v srdci se rodí, a ženy srdcem žijí. Hněv i nejlepší z nich na hlavu oné se snáší, která tíhne ku předmětu, na nějž právo výhradní mají, nebo míti se domnívají. Zdenička od té chvíle Katy skoro nenáviděla. Jakým právem dralo se to děvče k loži raněného, na smrt nemocného jejího manžela? V kuchyni svlékala stará Nany celý šatník sukní, do kterých se k odchodu byla přistrojila. Viděla oknem hajných dcerku, ana odchá- zela. Vnitřní hlas jí pravil, že Katy k nemocnému se již nevrátí. To by také bylo pěkné! Je tu manželka! I tišily se vlny v nitru jejím burácející — když ne ona sama, tedy aspoň ať ta také ne . . . Paní, to je něco jiného! Ta má aspoň právo, třeba tak nerozuměla . . . Nemohla si pomoci : zamávala pohrdlivě rukou za odcházející a zabru- čela: „Jdi jen, jdi, slípko!" Drahnou chvíli seděla Zdenička, naslouchajíc těžkému, zajíkavému dýchání spícího muže, zkoumajíc upřeným okem zapadlé tahy jeho. Slza za slzou leskla se jí na dlouhých, hedvábných řasách a tiše za- l^adala do klína. Konečně nemocný sebou pohnul. „Katy!" zašeptal; sípavě, pracně dral se mu zvuk z prsou. „Co pak, můj zlatý?" Zachvěl se dojmem Ze svéta lesních samot. lOlH hlasu, otevřel oči, uzřel milovanou tvář — blesk nevýslovné radosti ozářil mu prudkým nachem celý obličej — vztáhnul obě ruce, ale zase je spustil, snad slabostí, snad že domníval se, že by marně zadržeti se snažil luzný přelud horečně rozpálené fantasie. Ona však uchopila ruce jeho i tiskla střídavě k oběma rty své. Tu uznal, že neklame ho sladká vidina — zaplesalo srdce i zašeptaly rty jeho: „Zdeničko, má Zdeničko!" — Od té doby neopustila lůžka jeho ; ve dne v noci ho ošetřovala, i ve snění slyšíc každé hnutí jeho. Nepřipustila, aby kdokoliv jí po- máhal. Doktor, který vždy za čtyři dni přicházel, při každé návštěvo jevil se spokojenějším, a mladé paní dostalo se z úst jeho nejpochval- nějšího uznání. Přítomnost milované ženy sama o sobě, ani nehledíc ku péči její, nade všecko lépe na nemocného účinkovala. Neděle a měsíce uběhly. Převrátilo se léto, míjela jeseň, krátké noci, mlhy, sněhy a tmy zase zavládly, a Kořán pořád ještě připoután byl neli na lůžko, aspoň na teplou světnici. Pomalu nabýval však zase sil, i přímilo se opět mohutné jeho tělo. Dobře by mu bylo posloužilo, kdy by byl zimu ztráviti mohl pod mírnějším nebem, není také po- chyby, že by k tomu byl dostal dovolení; dokud však toho pohoda dopouštěla, nebylo lze ho nikam dopraviti, a ted, když stav zdraví jeho by toho byl dovoloval, odloučily sněžné spousty PQrstlink ode všeho světa. Zdenička zapomněla na všecku nudu i stesk: viděla, jak se manžel zotavuje, a srdce její plesalo. Zpěvy a smích každým ve- čerem se vracely. Tkala panička plány, jak život muži osladí, k Bohu vroucné modlitby vznášela, aby jí ho vrátil, jakým býval, v plné síle, třeba rozmohly se bílé nitky v tmavém jeho vousu. Svijanský trávil skoro všecky večery u hajného. Od té doby, co viděl Katy tak neúnavnou kolem raněného svého pána, skromnou a tichou, odcházející bez reptání, žádných nároků nečinící, žádné odměny se nedovolávající za péči a bessesné noci, tím těsněji k ní přilnul. „Je dobrá, hodná!" plesalo mu srdce. Mluvil k ní něžně jako dříve nikdy. Osud chtěl, aby se za něho dostala — oddával se bez reptání, bez boje osudu tomu. Považoval dívku za svou, netajil se tím před nikým, ani před rodiči jejími, kteří ovšem ničeho nenamítali. Bývali dnové dříve, kdy jedna jediná myšlenka jím ovládala : dostati se daleko pryč z Piirstlinka. Jak se nyní věci měly, ani mu ta myšlenka nepři- padla. Bude tu léta, dlouhá léta, bude žíti, jako nyní žije, až kníže pán ho ustanoví revirníkem a kdekoli; pak si vezme Katy, ať svět mluví cokoli. A Katy bývala samý smích, jako tenkrát, když ho vedla do Kvildy. Když ji v takové náladě viděl, vracel se nejednou k dřívěj- šímu svému úmyslu : poněkud ji vycvičiti ; ale v té příčině vše se jevilo marným : ani s nejmenší ochotou z její strany se nepotkal. Nerozuměla mu vůbec v tom ohledu, i ustal po každé, vida, že darmo by se na- máhal. V revíru, co pytláků a skotokradů se týkalo, bylo ticho po celé dva měsíce, které následovaly za poraněním revírníkovým. Bavorské úřady energicky zakročily proti pohraničně čeládce. Chlapisko, které revímíka postřelilo — mimochodem řečeno, sotva ITletý výrostek — 1014 K' Klostermann: lapili četníci a odevzdali je soudu, jeuž uznav ho vinným poslal je do Passovské pevnosti. WurzmUller Egidi však, jebož dům v noci četníci obstoupili, prcbl, zastřeliv četníka, a utekl se do nescbůdnýcb končin pralesních na vzniku vody řečené Reschwasser, mezi Luzným a Sieben- steinkópřiem — laskavý čtenář snad se pamatuje, že vypravoval jsem mu o kraji tom, když jsem Vavrucba doprovázel na výpravě jeho proti skotákůni, kteří překročovali s dobytkem svým české pomezí. Tam tedy uchýlil se Wurzniíillor Egidi a potloukal se v nedostupných lesích a roklích, nemaje přístřeší, leda tu a tam boudu skotákA. Četníci ně- kolikráte proti nČmu vytáhli, však nepodařilo se jim přistihnouti ho, protože jednak znal nejskrytější brlohy a útulky, jinak že varován býval od skotáků, kteří mu i potravu donášeli. Vavruch byl o této ochotě bavorských skotáků přesvědčen, a kdy by on byl rozhodoval, všecky by je byli úřadové niusili postřílet dle náhlého práva. Když pak sežloutly v mrazných nocech listy buků a javorů, když bílé jíní potáhlo veškcrcn les a skotáci svěřený jim dobytek domů do stájů odehnali, přišla zlá psota na psance. Tajně, v tichosti noční, musil sobě docházeti pro potravu do obydleného kraje, protože pří- buzní a přátelé, bedlivě střeženi jsouce, ztěžka s ním stýkati se mohli. K tomu nehostinný les, chlad, déšť i burácející větry rovnodenní. Úžeji, vždy úžeji stahoval se kolem něho kruh, jenž vždy blíže k českému pomezí ho zaháněl ; pak úřady bavorskými vyzvány byly pohrauičné stráže rakouské, aby honu na zbůjníka se súčastnily, a kdy by hra- nice přešel, jeho zmocniti se hleděly. Objevili se v Pílrstlinském revíru pomezní dozorci Máderští, známí naši z hostince u ^tří sluk,'* objevili se tři četníci. Vavruch přidal se k nim s velikou chutí ; stal se duší nemilosrdného toho honu. Ve dne v noci byl venku, ba i na bavorskou půdu přecházel, aby udržoval spojení a dorozumění mezi rakouskými a bavorskými pronásledovateli štvaného vraha. Jako pes krvák vyslídil jeho stopu a přivedl na ni bavorské četiiíky, ukazuje jim přecházky jeho. Když pak napadl první sníh, bylo patrno, že zbůjce déle udržeti se nemůže. Rozbourali mu boudy v lese, šli za zjevnou jeho stopou a třeba netroufali sobě přímo naň udeřiti do jeho skrýší, odkud by celé setnině se byl ubránil, přece ho tak těsně uzavřeli, že musil sám hleděti, aby vyvázl, ježto by tam byl zmrzl nebo hladem zahynul. Psanec, užívaje spádů divoké kočky a poraniv smrtelně ještě jednoho Četníka, uprchl v skutku a dostal se na jihovýchodní svah Luzného, kde jsou stráně strmý a posety mohut- nými žulovými balvany. Tam ho vyslídili a obléhali ho dva dni a dvě noci ; Vavruch vedl obléhání z české strany. Třetího dne objevil se obležený na této straně, volaje, že se vzdává. Ani nemyslili, že ještě žije, nejinak soudíce, nežli že zmrzl ve mrazu poslední noci. Objevila se tu a tam za balvanem hlava čet- níkova nebo strážníkova, i křičeli na něho, aby pušku zahodil. Zrádný lotr však, jako by mu ještě jednou svitla naděje spásy, vypálil pušku po jednom četníkovi ; snad ruka zimou skřehlá se mu chvěla, jisto je, že se chybil. Zadunělo v tom okamžení pět ran, a zločinec střemhlav se skntil s příkrého srázu do hluboké propasti a zmizel ve spoustách ležícího tam sněhu. Nebylo ani pomyšlení dojíti k němu; zůstavili ho Zt světa lesních samot, 1015 v chladném jeho hrobe a odebrali se všickni do Purstlinka, když byli bavorským druhům svým oznámili, co se bylo stalo. Byl svrchovaný Čas. Bílé mraky se valily od západa, nízko, ní- žeji; sotva lidé došli ochranných příbytků, vysypaly mraky svůj obsah, který kdy by na Luzném je byl zasáhl, na věky by je byl přikryl. Pomezní strážníci dostali se ješté do Mádru, překonavše boj plný strastí a námahy se sypajícím se sněhem i s nasypaným, četníci pak lesem, kde méně ho ještě leželo, do Kvildy — pak zasněžený Pílrstlink odloučen od celého světa. Vavruch ohlásil revírníkovi, co se bylo na Luzném přihodilo; ten vyslechl ho mlčky. Tři životy lidské za své vzaly! Bylo dobře, že značně už sesílil ; sousto chleba v ústech mu vázlo, když pomyslil, že on vlastně, ač bez viny, podnět zavdal k tomu vraždění. I mladá paní se zděsila, a jen pevné přesvědčení, že povinností její jest zaplašovati chmury na čele manželovo se kupící, dodávalo jí sil, aby se přemáhala i nadále veselou se tvářila. Když však samotná byla, spínala bílé ruce a plakala, Boha prosíc, aby se dal jim dočkati nového jara. Pak vše, vše nasadí, aby vysvobození došli z tohoto pekla. I na Yavrucha došlo. Druhého dne po skončené proti skotokra- (lovi výpravě pocítil prudké bolesti v nohou, suché jakés loupání, které od něho veškeren sen zaplašilo. Ve dne trpěl mlčky, bez řečí a vzdechů, ale v noci ho bolest překonávala: tu vzdychal a stenal, někdy i divoce život proklínal. Stará Nany, když to slyšela, vztahovala k nebi ruce a říkala: „Och, och . . . duchové zabitých přicházejí k němu a volají ho před soud!" Znenáhla bolesti jeho ustávaly, nohy však ztratily vládu; sotva od postele k lavici se doškrabal ; tam usedl a kouřil ; tak mu den po dni, týden po týdnu utíkal. Svijanský, který, jakmile cestu ušlapali, skoro celý svůj volný čas u něho trávil, nelíčenou s ním měl útrpnost ; těšil ho, povídal mu, ba politisoval s ním, seznav, že takové rozpravy právě nejvíce ho baví. Když pak nastaly zimní práce dřevorubců, celá tíž vedení a do- hlížení snesla se na bedra příručího. Ůžasno bylo, jak se nalopotil, nadřel ; nestěžoval si : i nejhorší práce lepší byla nežli nuda v čas mlhy a padajících sněhů, v dobách tání a tmy, kdy člověk v pravém smyslu slova živořil. Sedával večer někdy doma, rozmlouvaje s revír- níkem a s paní, častěji však u hajného. Yžíval se mezi ty lidi, s nimiž osud ho svedl, z nichž vyšla jemu družka, která po veškeré pouti jeho života doprovázeti ho měla. S jakousi útěchou pozoroval starou Vavru- chovou, která manžela svého laskavě, bez reptání, bez nářku obsluho- vala. Těšil se, že Katy jinaká nebude. A Katy taktéž se vžila do po- měru svého k němu. Slabším ohněm snad plály černé její oči, když se do něho nyní zadívala, za to stala se něžnější ; ponechávala jemu tvrdou, upracovanou ruku, skláněla se k němu jako lichotící děcko, opětovala dlouhé stisknutí ruky, pečovala o něho téměř mateřsky, když všecek utrmácen do jejich kruhu zasedl. Někdy ovšem, slyše řeči její nijak k názorům jeho se nehodící, zarážel se ; vzpomínal toho, co už mezi nimi 86 bylo udalo, vzpomínal rodičů, sestry, a co řeknou, až vyvo- 1016 ^' Klostemiann: lenou jeho uvidí, i ozvalo se v něm cosi, co studu se podobalo; ale rychle takové city opět se tlumily. V jídelně u revírníků méně rád už dlel ; v pravdě trochu za- nevřel na mladou paní od té chvíle, co navrátivši se Katy tak bez okolků propustila, ani slovem za služby její nezištné, obětovné se ne- poděkovavši. Nemohl se ubrániti myšlence, že chování paní Zdeny bylo nejvýš nevděčné; že bez Katiny péče právě v nejhorší dobČ ra- něný sotva životem by byl vyvázl. K němu mladá paní vřelou jevila vděčnost a neustávala opakovati, že jemu Kořán za život a ona za manžela děkuje. Odmítával to, na Katy výslovně poukazoval, avšak mladá paní po každé říkala: „To všechno k váli vám — kdy by vás nebylo, nebyl by živ." Ani slova uznání nedostalo se děvčeti. Jednou dokonce přímo mu pravila: „Pane Svijanský, ani nevíte, jak je mi vás líto, pomyslímli, že celý život si chcete zkazit. Vy byste zasloužil jiného štěstí ... a vy tu dívku si vezmete ..." „A proč bych nevzal, milostivá paní? — vždyC je hodná . . .** „Hodná! jak se to vezme ... ale vy, takový pořádný člověk, vzdělaný, jemný — a ona je přece až příliš — prostá . . . Však si vzpomenete, pane Svijanský." Neodpověděl, pokrčil pouze ramenoma, ale slova ta v duši ho pálila; vyhýbal se paní od té doby ještě více. Takový byl život na Purstlinku za té zimy. Ale všeho do času ; minula zima, přeletěly jarní deště, uběhly vody roztavených spoust sněhových, které se stekly v řečišti mladé Otavy; doječely kalné proudy, bílými pěnami pokryté, rvoucí břehy, rozbíjející se o šedé balvany, jež řečiště prostupovaly. Odplavaly poslední polena i klády, vodám svěřené, ale nečítal jich více Vavruch, nesledoval krkolomný jejich běh, jako po léta byl činíval. Nohy jemu úplně službu vypověděly, a že spotřeba dříví v Mádru a dále na Bubeníčkově pile pod Hirschen- steinem, v Dlouhé Vsi i v Sušici ustavičně rostla, nových a nových he- katomb v lesích vyžadujíc, už i následník na místo jeho dosazený přibyl a v hajnici se ubytoval ; jemu pak byt vykázali v prázdné na ten čas chatě dřevařské. Úzká, malá světnička, temná jako vězení, ale stáje dosti prostranné, jež stačily na dobytek, který mu ponechán ; i plat jeho mu ponechali. Nouze ho netísnila, ale nečinnost, k níž odsouzena se viděl, těžce naň doléhala. Svijanského měl rád ; když ten přišel, oživlo jeho mrtvé, do prázdna zírající oko. Tu se i rozhovořil a po- vídal, jak bývalo dříve. Vše, co v revíru a při práci se dělo, velice ho zajímalo, na všem bral účast, a mladík musel si vyznati, že zku- šené rady jeho s velikým mu bývaly prospěchem. I revírník, který, když tepleji se udělalo, zase po revíru si vycházel, velmi často ho navštěvoval a dlouhé s ním porady míval. Jednou rozpředl se mezi oběma následující hovor: „Pane revírníků," pravil Vavruch, „jaký kraj, tací lidé. Zda zná slitováaí les, sníh, močál? A lidé, kteří po nepravých cestách chodí, protože je pudí bud hlad bud neodolatelná náruživost, jsou rovněž tak nemilosrdní ; strach jedině na ně má účinek. Bojíli se, přestanou ; vezměme s nich strach, počnou zase. Nepovídal jsem, že pan revírník je přespříliš měkký? Tehdy mi to nechat na vůli, byl by si pan re- Ze světa lesních samot 1017 virník ušetřil poranění, které ještě hůře skončiti mohlo. A já bych ílnes také chodil, něco pláten bych byl — a takhle knížeti pánn zdarma chléb jím ... A kdy bych na krásně byl podlehl já, nu, smrt kulkou je lehčí, rychlejší, nežli tohle umírání ..." „Ale pomyslete si přece, Vavruchn — vždyť to není maličkost lidský život zničiti. Nechci vám ničeho vyčítati ... ale což jsme di- voši, že život lidsky ceny nemá míti? Což pak Bohu samému nebudeme klásti účtů?" „Bůh nám bud milostiv," odvěce hajný, „ale pan revírník to vidí ; zde platí pravidlo : bu(F já, buď ty. Kdo chce vyčkat, prohraje. Kdy by pan revírník tehdy byl nečekal a chlapa, který ten kradený skot vedl, hned skolil, byl by ušetřil dva životy lidské a sobě těžké jíoranění; já pak bych byl podržel svoje zdravé nohy, které jsem si zkazil v oněch dvou nocech na Luzném, když jsme lotra honili." Revírník svěsil hlavu: „Je to strašné," vzdechl si. ,,Ba strašné je to," děl Vavruch, „ale není to jiné. Či máme ustoupit, všem lotrům povolit, aby s námi dělali, co by chtěli? Toho přec nikdo, ani Pánbůh na nebi, nemůže žádat. Co pak bude z dobrých, když se budou musit báti zlých?" Revírník hluboce se zamyslil, dlouho neodpovídaje. Konečně řekl : „Máte snad pravdu. Vavruchu, nebudu se s vámi hádat, třeba roz- trpčen jste vlastním neštěstím. Než, nemohu sobě pomoci : mně se zdá hrozným býti, aby bez nejnaléhavější příčiny utrácel se život lidský. Neníli tu možná dle této zásady jednat, jest patrno, že já se sem nehodím. Je ted po plavbě dříví ; dovolenou na dva měsíce už mám v kapse; dá Bůh, že se sem už leda vrátím, abych svoje věci si odvezl." Vavruch neodpověděl. V srdci svém, ubožák, dával revírníkovi vinu, že to s ním tak daleko došlo ; dle jeho mínění, které dávno už choval, lépe bylo, odejdeli. Sem patřil jiný, tvrdý, bezohledný. Tři dni na to ubíral se Kořán s mladou paničkou ke Kvildě, Svijanskému a novému hajnému ponechav starost o revír. Odebrali se do Budějovic, kde u matky několik neděl strávili: přišli také navštívit příbuzného Zdenčina, rovněž lesního na Třeboňském panství. Jak tam bylo hezky, klidně, idylicky! Kolem myslivny živý plot, kvetoucí hloh, třešně, jako by je sněhem posypal, a jabloně jen se rděly. J^es všecek dýchal vůní, stromy pěkně rovné, mech tak měkký, zelený, a přec se nebořil ; všude cesty, jako v parku ; tisíce ptáčků zpívalo, kdežto u nich leda tu a tam uslyšeli jakés cvrlikání nebo krákot černých ha- vranů a ostrý skřek nedružného luňáka. Kde les ustupopal, tam vlnící se v lehkém větru bujná osení, květnatý palouk, široké hladiny rybníků. A život zde v myslivně, Bože můj, jaká to rozkoš, jaký svatý mír! Revírník as o pět let mladší než Kořán, statný, svěží; klid a bezstarostný úděl zřely mu z očí ; panička jako plná růže, třeba méně lepá nežli Zdenička, ale modré oči jako zrcadelka, celý svět v nich plesal. Tři dítky pobíhaly zahradou, dovádějíce a smějíce se, dítky buclaté, růžové, právě jako maminka. Práce poměrně málo, zodpovědnosti ještě méně. Korán v pravdě kollet^ovi záviděl. A družnost vůkol, pikniky, tu a tam klep ; kamarádi 1018 ÍT. Klostermanm docházeli k sobe, často veselá, nenucená společnost, bylo se s^kým pobaviti, porozprávěti, starosti, byloli jakých, se srdce svalovati. Kořán býval družným, mluvným, pouze však s lidmi, kteří k němu se hodili. Zde patřili k sobě, či lépe řečeno, scházeli se, kdož k sobě se hodili. Vzpomněl té sebranky ze všech krajů světa, kterou osud, jako by ji byl vyvrhnul ze společnosti lidské, shromáždil v pomezních tfončinácfa „za těmi lesy, za hustými." . Jak si postěžoval, požaloval kollegovi, příteli, jehož už z dří- vějších dob znal ; divy a hrůzy mu vypravoval. Ten pak zvolal : „Bože, jak ti dékuju, žes těm pánům v ústřední správě vnuknul, aby mne tam neposílali! Nebot věz. Kořáne, měl jsem na mále! Tehdy nebýt ženatým, už jsem tam byl ; jednalo se o to, ale že tys byl svoboden, přišel jsi tam ty." A Kořán na to: „Ale ted jsem ženat, jako ty, příteli, a není mi pomoci, musím vytrvat ; pokusím se sice ještě jednou. Dojedu si do Krumlova k panu vrchnímu lesmistrovi, promluvím s panem dvorním radou, poprosím Jeho Jasnost knížete pána samého, ale uvidíš, bude to marné." A Zdcnička, chudinka také své trampoty sestřenici vypravovala, své >divy povídala, tak tklivě, tak od srdce, že obě se rozplakaly; i byl konec toho povídání : „A víš, drahá, nesmím na sobě dát znát! Ubohý Emil činí si výčitky, na sebe touží, že do té bídy mne zavlekl. Jako by to jeho vinou bylo, chudáka! Myslil si, že sobě postačíme — a také bychom si stačili, kdy by jiní do života nesahali ..." Když se loučili s přáteli svými, Zdenička nadlidsky se namáhala, aby proud slz zadržela ; ale nešlo to. Koránoví bylo, jako by archanděl z ráje ho vyháněl. Jak si byl umínil, dojel do Krumlova a prosil, aby ho jinam přeložili. „Ale koho bychom tam poslali, pane revírníku?" pravil pan vrchní lesmistr. „Zotavil jste se, sesílil jste, a k tomu máte příručího. Máme tam poslat někoho, kdo má plný dům dětí? Co pak by tam s nimi počal? Už jiná pomoc není, dvě, tři léta ještě musíte vydržet: někdo tam přece být musí . . . Ani z trestu tam někoho nemůžeme poslati — ujišťuji vás, že nikdo ničím se neprovinil. Raději navrhnu, aby se vám zvýšilo služné o sto zlatých. Co tomu říkáte?"* Koránoví na zvýšení tom nehrubě záleželo : ale mlčel, protože se bál, aby zneuznáním té veliké laskavosti představenéhi» proti sobó nepopudil. Pan dvorní rada nemluvil jinak, leda že ještě více ocukroval tu hořkou pilulku. „Co pak vás to napadá, pane revírníku?" pravil, po- klepávaje mu blahosklonně na rameno; „co pak vás to napadá? Ta- kový znamenitý revírník, jako jste vy, právě na Píirstlinku je na svém místě; což pak bychom takové exponované místo každému svěřiti mohli? Ale spravcďlivo je, aby se vám za vaše přičinění, za vaše znamenité služby dostalo náležité odměny. Promluvím s Jeho Jasností knížetem pánem a navrhnu jemu, aby ráčil vám písemné vysloviti svou spoko- jenost a pochvalu ; uznání Jeho Jasnosti přijde do úředního oběžníku. Budte přesvědčen, že jsem vám z celého srdce nakloněn. S Bohem." Blahosklonně dotkl se dvěma prsty své pravice ruky Koránový, a ten šel ; po té už ani odvahy neměl, aby se i ke knížeti odebral. Ze svita Usních samot 10 19 Ale štěstí mu přálo: právě když ze zámku vycházel, hořkost a skoro zoufalství maje v srdci, potkal knížete pána. Ten ho poznal, zastavil se a oslovil ho: „Ajaj, kde pak se tu béřeš, Kořáne? . . Nu, to mne těší, že tě vidím. Jsi zase chlapík; však jsem slyšel, jak ti ta banda zahrála. Přeješ si něčeho?" Kořán bez rozpaků, co na srdci měl, pověděl; klidně, pevně přednesl prosbu svou, mezi jiným uváděje také to, jak těžce jeho mladá žena tu odloučenost nese. Kníže ho vyslechl pozorně ; když re- vírník domluvil, hic, co mu odvětil, usmívaje se s obvyklou svou dobro- tivostí : „Takhle vy byste chtěli, páni revírníci, aby se kníže napřed vyptal, zda ten onen revír vašim paničkám se líbí. No, nechC . . . Když se té tvé v Pílrstlinku nijak nelíbí, uvidíme, co se bude moci udělat. Prozatím se vraC do svého revíru a pobuď tam do zimy ; do té doby se snad jinde místo uprázdní. Dostane se ti ho, však jsi zkusil dost v té poušti; pošleme tam někoho mladšího, aby se vycvičil." A kníže podal Koránoví laskavě ruku, kterou tento dle panují- cího patriarchálního zvyku políbil. „S Bohem, Kořáne — měj se dobře, a šetři se, abys se dlouho při síle udržel." Čtenář sud sám, s jakými city náš revírník z Krumlova odjížděl, a jak paní Zdena si zazpívala, když jí vše pověděl. XIIL Co revírník dlel na dovolené, hospodařil na PUrstlinku příručí v revíru a v domě. V domě to hospodaření v pravdě nebylo velké: Nany mu uvařila oběd, snídaní a večeři ; jakmile pojedl, ten tam byl, bu(f v revíru, bud u Vavruchů. Nany s ním sice na oko byla za dobře, nicméně však poněkud zdrženlivé, téměř upjatě nepřestávala se k němu chovati : zamítnutí jezevčího sádla s odvarem jitrocínovým nemohla mu odpustit. Pravila zajisté nejednou: „Jest to veliký zázrak boží, že vzdor převrácenému léčení náš dobrý pán zfistal na živě; ale tři mě- síce to trvalo, než se postavil pořádně na nohy! Jeto maličkost? Je- zevčí sádlo by mu bylo vytáhlo nečistotu z krve za dvě neděle. Když jsem byla mladá, servali se na Ftirstenhutu v hospodě a břicho jed- nomu rozpárali ; namazali mu ránu jezevčím sádlem, a za tři neděle štípal dříví." Příručí by byl zvěděl ještě o velikém počtu jiných nad míru účinných lékň, kdy by Nany ho nebyla pokládala za zatvrzelého kacíře, pročež kdykoli o nich řeč zavedla — a to se stávalo dost často — z pravidla se přerývala řkouc: „Ale nač mluvit — mladý pán nevěří." U Vavruchů mladík více a více domácněl; jemu samému často připadalo, že na svět počínal hleděti skrze skla od těch lidí vypůj- čená ; ani už skoro na mysl mu nepřipadalo, že se Katy ve všem ne- podobala dívkám světa, v kterém on žil, než na PUrstlink se dostal. Komu Katy nebude vhod, až před světem jeho bude, ať se ho vzdaluje. Ptirstlínk je svět také, a o ostatní přestal se starati. Katy je hodná, 1020 K, Klostermann: hezká, miluje bo, ó miluje, a do smrti ho bude milovati! Že nemá pení^z? Nač v Purstlinku člověk potřebuje peněz? On ze svého služ- ného sotva desítku vydal, měl peníze doma ležet; jen takový blázen tu mohl peníze vyhazovat jako ten Bártovec; a mizerným, hloupým spůsobem je vyhazoval, ničeho, praničeho z útrat svých nemaje. Také právní názory Vavruchovy mladík ponenáhlu do sebe vsával ; počínalo mu býti hádankou, jak v příčině sebeochrany a obrany revíru I»řed pychem a škůdci kdy mohl shodovati se s chefem svým. Což pak Vavruch neměl pravdu? Což pak lze bylo jinak si tu počínati? Čeho pak, když vše nestranně se uvážilo, dopustil se Vavruch, že mu říkali „krvavý," že zejména Nany se ho bála jako vtěleného ďábla? Hájil sebo a revír! Když Vavruch některého nepřítele svého ze světa spro- vodil, zdaž jednal méně poctivě nežli vojín, který ve válce totéž učinil? A že názory jeho k takovým koncům dospívaly, nebylo divu, zvláště když se pytláci zase počínali objevovati nejspíše proto, že strašný Vavruch stal se neškodným. Bavorské úřady sice bezprostředná před smrtí a ještě více po smrti Wurzmttllerově pořádně na lesní tu čeládku nalehly a četníci kde koho podezřelého sebrali a odvedli : avšak brzy se ukázalo, že zlo z kořene vyvrátiti nebylo lze. Také l)atrně Píirstlinský revír chasu tu lákal ; lesní na dovolené, mladý pří- ručí a k tomu nový hajný, o málo starší, o němž všeobecně se poví- dalo, že hadí prozíravosti mnohem méně nežli holubicí prostoty dostalo se jemu údělem. Kromě toho, jako by v ten rok všichni srnci širo- širých hvozdů Šumavských právě v Píirstlinku si byli dali dostaveníčko : ani neustálý rachot kácených v jeho lesích stromů jich nezaplašil. Svijanský ta svá stádečka všecka znal; věděl, kolik kde kusů, kudy přecházejí, kde se pasou; měl je rád jako rolník svá telátka, povídal o nich Vavruchovi, popisoval mu je, líčil mu jejich spády a zvyky, rčkná zvířátka pak si vedla zrovna tak, jako by i jeho znala; hrubé se ho nebála — klid mezi nimi panoval rozmilý. Dovolená páně Koránová už chýlila se ke konci, už pomalu návrat jeho očekávali, když jednou časně z rána mládenec se odebral k Vogelsteinské nádržce, kde na blízku právě dřevorubci pracovali. Bylo rozkošné jitro červnové, skoro vlažné, jako málo jich do roka na těchto vysokých, věčným chladem stížených planinách. Vavruch, který skoro celý čas trávíval v temné své světničce, vida první paprsky vycházejícího slunce, any draly se skrze maličké okénko, zatoužil po volném vzduchu ranním ; i vynesly ho žena a Katy sedícího v dřevěném jakéms křesle a usadily na náspu pod vyčnívající šindelovou střechou. Zadíval se ubožák na Marberk i Moorkopf i na šedý Luzný, kde zeleň lesů, žhavé, žluté pruhy světla a modré stíny se míhaly, mísily, lehké bčlavé páry se vlnily, kroužily. Kdo poví, jaké myšlenky v jeho staré hlavě se rodily, v staré hlavě málo snivé? . . . Katy snad něco spozo- rovala, ježto večer Svijanskému povídala: „Tatínek dnes ráno se díval na Luzný a na lesy a najednou plakal ; viděla jsem, jak mu dvě slzy do vousů zapadly. To je divné." To viděla Katy, když položila mu na klín pytlík s tabákem; imtom odešla do stáje podojit krávy. Sotva deset minut tatu pobyla, Zt svita teanieh samot. 1021 slyšela, an otec ji volá. Pi48kočila bosá, téměř po kolena vykasána, v jedné sakénce: „Co pak, otče?" „Neslyšelas? Padla rána . . . n modrého sloupu, ostrá rána. Hajný to nebyl, toho jsem před chvilkou viděl, šel směrem k Moor- kopfu.'' Katy neslyšela ovšem, zvonce krav kol ušijí zněly; ale neušlo ji, že otec byl velmi rozčilen. „Bestie I'' mumlal, „proklatá banda, už jsou tu zase! To platilo srncům . . . Bože, že se mi tohle muselo státi!'' (Dokončeni.) O dolrodružstvicli a válečných jízdách Jana Žižky před vypuknutím bouří husitských. z širších stadií o Žižkovi podATA dr. Hugo Toman.*) e válce proti odboji pánů, jehož hlavou býval pan Jindřich z Rožmberka, proti králi Vácslavovi IV., která počala již r. 1394, vynikli ve službách králových a bratrance jeho markraběte mo- ravského Prokopa mezi jinými zvláště dva udatní šlechtici moravští, Jan Sokol z Lamberka a pan Hynek z Kunštátu, pi^'mim Suchý Čert, seděním na Jevišovicích. Tito ve spolku s rozličnými pomocníky jali se škoditi panu Rožmberskému na statcích jeho výboji i loupežemi. Tak mu vypálili Miličín, dobyli tvrze Hobzí a Sokol podnikl i smělou výpravu k Třeboni a Deštnému. Při těchto a dalších podnicích zjed- návali sobě přívrženců rozličných jak mezi sousedy pana Jindřicha, tak i mezi poddanými jeho, kteří jim všelijak za odměnu sloužili a vyzví- dali. Tak pomáhal nedlouho po tom pan Krajíř na Bystřici, blízký soused pana Jindřicha, Divišovi ze Hrádku, jehož markrabí Prokop podobně měl ve službách svých, při podnicích jeho proti Stráži a Sobě- slavi. Nepokoje a malá válka tato, které účastníci častěji k soukromým svým účelům užívali, trvala i v potomních letech a oživla tím více, když vlastní bratr Vácslavův Sigmund, král uherský spojil se s odbojným panstvem proti němu, zrádně jej r. 1402 zajal a do Vídně odvezl. Po vyváznutí krále Vácslava z vazby přitáhl r. 1404 král Sigmund a vé- voda Albrecht rakouský před Znojmo, kterého mocně jali se dobývati. Na Znojmě velel pan Hynek z Kunštátu, tenkráte hejtman Znojemský a vedle něho Jan Sokol z Lamberka, který byl ve službě královské, *) a udatně bránili a ubránili města, před nímž vévoda Albrecht zahynul ') Některé nové, ovšem skrovné příspěvky k životopisu Žižkovu, o rodu a pomórech jeho mládí y Trocnově viz v ročníku 1890 Věstnika král. čes. společnosti nauk; o významu pramení Žižkova v Osvětě XXI, 779. ') Král Vácslav jemu zapsal roka 1399 800 kop gr., r. 1400 700 k. gr., téhož roku dal mu v léno dvůr Horký a tvrz Skalici „za věrné služby konané, '^ Erhartovi Bočkovi z Kunštátu za podobné služby téhož roku . 100 k. gr. Viz Pekla, K. Wenzel, str. 339, 484, 435. QBViTA 1891. 11. 05 i 022 ^. Toman: a vojsko konečně zanechavši iirubé střelby na místě uteklo od města. Sokol i Suchý Čert pak smělými vpády svými do Rakous zjednali sobě u rakouských kronikářův jména loupežníků, ačkoliv zemi hubili patrně jen na odvetu. V německých městech, jak se zdá, vůbec hrubé nepřáli těmto posádkám královským. Tak Znojemští na druhý rok (1405), když pan Hynek sjel z města, pustili do něho starého markrabí Joštá, zjímali lid Hynkův „a tak ve třech dnech zvěsí a stínají jich dobře na 80 lidí mladých, krásných a vítězných," vypravuje starý letopisec český. Ačkoliv král Vácslav s Jindřichem Rožmberským smlouvu o pokoj byl učinil (24. čv. 1405), vřelo nepřátelství mezi jednotlivými stranníkj mezi panstvem dílem tajně, dílem vypuklo ob čas i na jevo. Není divá, že v poměrech těchto hynuly veřejné právo a řád. Mnozí viděli se nu- ceny o své ujmě dobývati sobě práva a úkladem i mocí jeden proti druhému osazoval hrady i tvrze, ovšem častěji i se zjevným neprávem ; jiní opět podporovali loupežníky proti odpůrcům svým aneb přímo ze zámků a tvrzí provozovali loupeže. ') Bylať to tenkráte vůbec doba kvetoucího pěstního práva v Německu. Z popravčí knihy Rožmberské a současných městských knih Ji- hlavských^) dovídáme se, že ještě v letech 1408 a 1409 činěny roz- ') Srov. lantfrid prohlášený králem Vácslavem v Brně dne 2. února 1412. U Pelcla, Kónig Wenzel IV., str. 599. ') Poprayči kniha Rožmberská vydána byla r. 1878 p. Fr. Marešem v po- jednáních kr. české společnosti nauk; vyčerpal ji Tomek v životopisu Žižkovč na str. 5. a v p. úplné, na jehož vypravování sluší zde odkázati. Pokud já se v tomto vypravováni různím, zakládám je hlavně na ně- kterých zápisích městské staré knihy Jihlavské, z nichž dosud znám a použit byl pouze chybný jeden výpis Horkého, v^'daný r. 1824 od Mil* lauera v jeho Žižkovi. Ve čtvrtém foliantu starých městských knih na radnici Jihlavské nalézáme mimo některé zápisy památné a soudní též -recognita spoliatorum et maleficorum" od r. 1417 do r. 1457, jež obsa- higí zcela podobné výslechy zločinců jako kniha Popravčí, ba nékdy do- týkají se i osobností, o kterých i v této knize psáno. Pouze sluší po- znamenati, že z nich ještě jasněji patrný jest účel sepsání jejich, že totiž sloužiti měly k vypátrání a usvědčení zločinců dotud nezvěstných. Tato recognita počínají na zvláštním listu a jsou bez mezer po sobe psána až do r. 1457. Fo výslechách z r. 1419 následuje bezprostředně několik vy- slechli z doby starší a sice: Kecognicio fílii Sczenkonis m^ cccc^decimo; recognicio fílms (sic) Zdenkonis de Bruna suspensus in Jempnicz; reco- gnicio Sigmundi de Kílperg anno d. ra" cccc" decimo; recognicio Schramonis; recognicio Johannis Czerkowiczerii, recognicio Janek famuli Choluchonis a konečně recognicio Molitoris anno m" cccc® Xlíl. Potom následige německé psaní Německobrodských svědčící Jihlavanům z r. 1417, pak několik se- znamů loupežníků (predonumj a pozdější výslechy. Výslechy z r. 1410 až 1413, pak seznamy tyto jsou ule pořadí, ve kterém psány jsou, jakož i dle poznámky na konci alespoň do knihy městské vepsány teprv roku 1419. Nejdůležitější pro nás část u Millauera vsak nesprávně uvedeného vý- slechu Jánka, služebníka Kolúchova, podávám zde v správném zněni: Recognicio Janek famuli Choluchonis. Janek famulus ('holuchonis qui suspensus est in Strazz, fassus est quod Mathey Wbocze et \Vy- nowecz isti voluerunt tradere domino Alschykoni de Fetavia et juveni domino Kreyerio Žyskoni et Choluchoni Novum castrum et civitatem et pro eo quod ipse dominus Alschiko promisit et dcbuit eis vel ipsis con- descendere de quadam municione in Moravia. Eciam isti idem civitatem quandam Trzeban voluerunt et inten- cionem hahuerunt tradere domino Alschikoni predicto ut ipsis de muni- cione predicta condescendet. o dohrodružstvich a váleěných jisdách Jana Žiiky. 1023 ličné úklady neli veřejné tedy tajné proti Jindřichovi z Rožmberka a jeho spojencům podporováním aneb dokonce najímáním rozličných rot, jimž připadla úloha, aby loupežemi na silnicích, vypalováním neb přepadáváním hradů a tvrzi jema škodili. Jevištěm činnosti jejich jsou především jižní Čechy a jihozápadní Morava. Spojenci těchto jmeno- vaných tovařišstev byli tenkráte pan Alšík a Litolt z Lichtenburka se- dáním na Ctibové na Moravě ; mladý pan Krajíř na Bystřici u Třeboně, pan Erhart Puška z Kunštátu, seděnim toho času také na Bechyni, jakýsi pan Valkún na hradě jakéms v nejbližším soudsedství pana Jin- dřicha. Také královský purkrabí na Zvíkově, pan Zachař ze Stovic, sli- boval pustiti dobrodruhy do hradu, kdy by toho měli potřebu. I také z Jevišovic, na kterých tenkráte seděl pan Zajimač z Kunštátu, do- cházeli jim pomocníci, jakových prý mnoho „zhoubců zemských" tento pán přechovával. V té době také pan Vilém z Pernštejna, pak Jan Sokol z Lamberka užívali pomocí tovařišů těch, poslední jmenovitě proti panu Lackovi (z Kravař). y těchto letech teprv vystupcge také Žiéka na jeviště, neboC nej- spíše r. 1408 zároveň s jakýmsi Janem Holým, pak Troskovcem odpo- věděly t. j. prohlásil záští čili nepřátelství panu Jindřichovi z Rožmberka, i jal se jemu obyčejným tenkrát spůsobem škoditi na statcích jeho. Ve spolku 8 bratrem svým, jehož jméno se nepřipomíná, pak jakýmsi Jin- dřichem, snad zetěm svým,') měl stav s ostatními u mlynáře v Žibři- dově mlýně, jenž je choval u sebe a dával jim potřebu; také Mikeš, syn mlynářův, s nima chodil. Léhali také u pana Yalkúna, který jim potřebu dával, a Žižka zabil páně člověka; nepraví se ovšem, při jaké příhodě. U téhož Yalkúna nalezl útulek i Matěj příjmím Vůdce, jenž byl ve službě pana Litolta z Lichtenburka a měl tovařišstvo své. O něco později, jak se zdá, sdružil se Žižka s jakýmsi Jankem Kolúchem a tovařišstvem jeho. Mluví( někdy Popravčí kniha o tovařišstvu Matěje Vůdce, jindy o tovařišstvu Kolúchovu a jindy opět o tovařišstvu Žižkovu a Kolúchovu. Ostatní jmenovaní soudruzi byli : Jiřink z Plzeňska, bratr Matěje Vůdce Janek, Martin Brada, Halba z Chotěboře, Byňovec z By- ňova, Vácslav z Třebíče, Jan Tlama, Jilmiš, Hansi Uher, Polák, Vítek, Karlík Míšnénín, Plachtik, Hynek puškař z Jevišovic, Jan Čepek. Dle knihy Jihlavské objevuje se nám Žižka jednou ve společnosti Racka, Palúčka a Jana Velikého. V této společnosti Žižka přepadával kupce na silnicích, bral zboží rozličné, herinky, sukna i peníze. Zboží zavá- želi na Jemnici na Moravu, do Rakous a jinam. Stav mívali po všech ; tak Žižka s jinými ve vsi řečené Sedlo mezi Bystřicí a Stráži v třetím dvoře na pravé ruce od Bystřice ku Pěnné jedúc u nějakého sedláka; Item i stí fuerunt socii eoram Schiska, .Tanko Koluch, Martin Brada, Maczei Wocze, Janek trater ejusdem, Jttrsan de státu Plnezzi (Jiřink z Plzeňska], Halba de Chotybor, Wenczeslaiis de Trzebicz in Moravia, Hanko pixidarius de Jewspicz et ille idem laboravit scalas de pilis, Jane ('zepek Wyenowecz de vjlla Wyenow, Jane Tlama, Schyamis (Jilmiš). lsti idem rereperunt Allexio Saxsse et Johanni Saxsse und irer geselleschaft receperunt (sic) pylssner gewant ume mit fasten pro centům et XXX sex. gr. ') Srov. ve Věstníku král. Čes. spol. nauk r. 1890, str. 62. G< .♦ T 1024 ^' ťoman: jindy pod Eleteckým mostem u Lomnice ve třetím mlýně a Bardj, který leží nad brodem, přeseňžto k Vala jedů; jindy ve Hlavatcích u Soběslave u jakési ženy Zdeníkové, které Žižka jednou daroval ře- tízek stříbrný pozlacený; často však byl ponhý les jejich přístřeším, kamž jim lidé nosili potřeby a jim přezvídali. Avšak i větší předsevzetí byla těmito tovařišstvy podnikána, ovšem na účet mocnějších; tak Matěj Vůdce a Byňovec chtěli zraditi Nové Hrady i s městem Alšíkovi Bítovskému, mladému Krajíři, Žižkovi a Kolúchovi, začež jim pan Alšík slíbil postoupiti nějaké tvrze na Mo- ravě. Za tutéž odměnu chtěli titéž pánu Alšíkovi zraditi město Třeboň. Roku 1408 chtěl Žižka s Eolúchem a tovařišstvem svým zlézti hrad Hus; jindy opět Oldřich rychtář z Lomnice chtěl hrad Lomnici pana Alšíkovi Bítovskému zraditi a k tomu měl pomocníky míti Jilmiše, Vítka, Žižku, Kolácha, Martina Bradu „i jiné všecky lapky z Jevišovic i odjinud." Někdy před L červnem r. 1409 mínili prý Kolúch a Žižka spáliti Týn. Spůsob této malé války nedělil se ve věci hrubě od pouhého loupežnictví, a mnozí ze soudruhů Žižkových snad byli také jen sprostí loupežníci, zač naše prameny tovařišstva ta vůbec považují, ač na příklad v Popravčí knize několikráte připomíná se, kdo „odpověděl,* t. j. záští ohlásil, aneb kdy kdo jednal z nařízení třetího aneb z vlast- ního popudu. Sotva ale rozdíly ty chránily zajatce před popravou, když který padl svým odpůrcům do rukou. Tak snad již r. 1408 bjl jat Jan Holý, rok na to pak Matěj Vůdce, kterého mučili v Budějo- vicích. Roku 1410 Janek služebník Kolúchův byl oběšen ve Stráži. Jihlavanům pak dostal se do rukou r. 1410 Sigmund z KUperka. ') Vý- povědem těchto čtyř mužů na mučení učiněným děkujeme za zprávy o Žižkovi, které jsme citovali. Nesmíme při tom zapomínati, že se- psání a redigování zpráv těchto bylo provedeno vesměs protivníky těch, o kterých bylo psáno. Proto také ani tónem strannickým těchto, abychom řekli, policejních raportů, jež byly sestavovány k tomu, aby sloužily při vypátrání a usvědčení spoluvinníků, nesmíme se dáti mýliti. Jim nejméně šlo o to, aby od sprostých loupežníků rozlišovali osoby, jež chtíce mstíti bezpráví neb při nedostatečnosti tehdejší veřejné moci soudní dosáhnouti práva neb zadostučinění, nuceni byli co odpovědníci mocných pánů ve združení pochybném hledati nápravy. Tak nelze sobě ani mysliti, že by Žižka, který jeví se nám býti v době, kdy osoba jeho ozářena jest plným světlem dějepisným, sice mužem tvrdým, ale mužem hlubokého přesvědčení náboženskéko, horlícím vždy pro pořádek a kázeň, nepřítelem výstředností všeho druhu, zároveň pak i mstitelem neúprosným všech hříchů a neřestí, kde jich mínil shledávati — že by Žižka, pravím, o málo let dříve byl se mohl dopustiti sprostých zločinů z lakoty. V tomto případě by Žižka asi sotva tak snadno byl dosáhl milosti krále Vácslava, který při všech slabostech svých přísně trestával podobné poklesky. Listem již dne 25. dubna 1409 na Žebráce vydaným dovolíme král Budějovickým, tedy v době, kdy, jak se zdá, Žižka trval ještě » ') Kuhberg v Opavsku? o dobrodružstvích a válečných jíjsdách Jana Žiéky. 1025 v branném odporu proti nim, ^) aby se s Žižkon v neshodách mezi nimi a jím vzešlých srovnali (super displicentiis inter vos et ipsum exortis concordiam inire possitis). Jednalo se tedy patrně o nějakou otázku spornou, neb nějaké bezpráví jemu nebo rodině jeho učiněné, pj4 ěemž Žižka domníval se býti v právu a rozřešení neb pomstění chtěl vynutiti prostředky krajnými. Druhým listem z Točníka dne 27. července téhož roku oznamuje již král Yácslav Budějovickým, že přijal na milost Jana řečeného Žižku, svého milého věrného, odpouštěje jemu milostivě všecky výtržnosti (singulos excessus) proti němu a proti koruně království českého dotud provedené, jakož prý list královský jemu na to vydaný siřeji svědčí, a nařizoval, aby i oni Žižkovi svt^j list otevřený na takové jeho přijetí na milost (super hujus módi resti- tutíone) vydali, jinak nečiníce pod ztracením přízně královské. Zdá se dle toho, že se nejednalo o statek nějaký, ale spíše o bezpráví jiného druhu domnělé nebo skutečné ; již také proto, že Žižka, pokud alespoň víme, tehdáž již žádných statků nemovitých neměl. Budějovičtí zi^isté předložili spor králi k rozhodnutí a král jej ukončil pouhým vzetím Žižky na milost, aniž by se dál v druhém dopise zmiňoval, čím by Budějovičtí mimo vyzvání onoho otevřeného listu čili uznání královské milosti k narovnání měli přispěti. Podobným spflsobem a bez pochyby zároveň urovnán spor s panem Jindřichem Rožmberským. Patrně spor s panem Jindřichem a Budějovickými zakládal se na skutku nějakém, oběma společné proti Žižkovi učiněném. Taková však součinnost sotva mohla záležeti v něčem jiném, nežli v tom, že Budějovičtí vfili pana Jin- dřicha jako popravce toho kraje snad příliš ochotně vykonali. Tím alespoň dle mého soudu nabývá domněnka Tomkova (Žižka, str. 209 v poznámce 36) jakési pravděpodobnosti, že byl Žižkovi některý bratr jeho sťat v Budějovicích a že událost tato snad souvisela s „nelibostmi,'' které Žižka měl r. 1408 a 1409 s Budějovickými. Ačkoliv za šťastnější ukončení sporu Žižkova, než jakého za- kusil mnohý z jeho tovařišův, děkoval zajisté přímluvčím a přízniTcům, jakých měl u dvora Vácslavova, přece asi nemohl na ten čas hledati útočiště osobně při dvoře jeho. aniž mohl mu býti pobyt v Čechách vůbec př^emný. Pochopujeme, že nyní byla proň doba nejpříhodnější, kdy hledal a hledati musel útočiště v službách vojenských v cizině. Ačkoliv Eneáš Sylvius o Žižkovi praví, že byl při svém veřejném vystoupení v Čechách již vyškolený a zkušený válečník, nevědělo se dosud, kde, kdy a ve kterých válkách Žižka se súčastnil. Balbin sice píše o něm, aniž by ovšem pramene svého jmenoval, že válečnictví v Polsku se vyučil, neboť prý proti německým křižákům v Prusku polským šikům velel a v této pruské válce prý také první své oko ztratil. Totéž po Balbínovi opakuje Beckovský a jiní pozdější dějepiscové. Palacký (Děj. č. III., 1, 146) zmiňuje se o tom v tento smysl: „A jestliže pozdějším dějepiscům věřiti jest, válečníci čeští, Jan Sokol z Lamberka, Jan Žižka z Trocnova a jiní byli nemalá příčina, že rozhodná bitva u Tannen- berka (r. 1410) měla konec pro Prušáky tak nešťastný a krvavý. '^ *) Srov. výpovéd Matěje Vůdce v Popravčí knize str. 22 dne 1. Června 1409 učiněná: Žižka mívá stav u Bardy v Kleči: Kolúch a ŽiŽka mini spá- liti Týn. 1026 S' Toman: Později s vydáním Popravčí knihy Rožmberské přišlo na jevo, že Žižka v domácích nepokojích již v létech 1408 — 9 jako odpo- vědník Jindřicha z Rožmberka a Budějovických rozličná dobrodružství podnikl. Tomek konečně v životopisu Jana Žižky soudí, že tento trvaje ve službách krále Yácslava ve válkách proti odbojným pánům, tak snad při dobývání hradu Skály r. 1413 se súč)sistnil. Avšak proslulý Jan Dlugoš (1415 — 1480) v polském dějepise svém ^) má o pobytu válečníka Žižky při králi Vladislavu Jagielovi a súčastnění jeho ve válkách s pruskými křižáky a jmenovitě v pruské válce r. 1410 zcela určitá svědectví. Z těchto zajisté čerpal Balbin, avšak z pozdějších nikdo více tohoto pramene si nepovšiml. Tento jmenovaný dějepisec polský podává vůbec zigímavé podrobnosti o živých vzájemných stycích obou království, českého i polského od dob krále Yácslava IV. a dále během 15. století. I v tomto posledním směru jest vypravování jeho o velikém tažení krále Vladislava Jagiela a Alexandra velikého knížete Litevského r. 1410 do Prus proti německým křižákům zvláště zajímavé, o onom tažení, které vedlo k rozhodné a nad míru krvavé porážce křižáckého vojska u Tannenberka dne Ib. čer- vence 1410, kde dle vypravovatele našeho velmistr Oldřich Jnngingen se 40.000 bojovníků na poli zůstal a vítězům tolikéž zajatých se dostalo. Polské vojsko v síle 50 praporů s králem Vladislavem v čele a litevské vojsko vedením velikého knížete Alexandra o 40 praporech překročilo dne 9. července 1410 hranice pruské. Dlugoš v obšírném svém vypravování popisuje některé vynikající prapory a vůdce jejich jmenuje. Tak měl prý čtvrtý prapor svatého Jiří bílý kříž v červeném poli na praporci, pod kterýmž všichni Čechové a Moravané za žold bojující stáli. V&dcové jeho byli Čechové Jan Sokol z Lamberka a Zbislávek ; prapor pak nesl Jan Sarnovský, také Čech, nebof prý král Vladislav českému jazyku této cti dopřál. Čtyřicátý devátý prapor ná- ležel Janu Jenčíkovic, pánu moravskému, jenž na praporci svém nesl bílý šíp s ohnutými konci v červeném poli, u Poláků zvaný odři vous. Vůdcem byl Halm, Moravan, pod nímž jen Moravané bojovali. Prapor tento poslal Jenčíkovic králi na pomoc z vděčnosti za dobrodiní, která král druhdy otci jeho Jenčíkovi byl prokázal. V padesátém praporu bojovalo pouze najaté vojsko nejvíce z Poláků, ale i z Čechů, Mora- vanA a Slezáků se skládsgící. Padesátý první prapor náležel Sigmundovi Korybutovi, knížeti litevskémn, jenž měl na praporci oděného koně s jezdcem v čer- veném poli. Tělesnou stráž krále Vladislava tvořilo šedesát kopí, a předními v této stráži byli Sigmund Korybut, kníže litevské, sedmý pak jmenuje se Jan Salava (Zolawa), pán český z rodu Tovačovského, a dvanáctý Jan Sokol z Lamberka nahoře již jmenovaný s mnohými jinými. Byl tedy zajisté velký počet Čechů, Moravanů a Slezáků ve vojště polském před Tannenberkem ; avšak i na straně německých křižovníků bojovala jich značná síla, nebo jak Dlugoš vypravuje, vojsko české a německé několikráte zachovalo pořádek kolísajícího již vojska jejích ') Joannís Dlugossi historiae Polonicae libri Xll. Francofurti, 1711, o dobrodruistvich a váUiných jiedáck Jana Žiiky. 1027 a po koneiné úplné porážce shledalo se, že ačkoliy bylo mnoho lidu ve vojskách jejich z rozličných národů, přece prý počet Čechů a Sle- záků ostatní národy převyšoval. Mezi zajatými jmenuje se též Konrád Bílý, kníže Olešnické, kterýž zajat byl Čechem Joštem ze Zaleze (de Zalez), a Yácslav z Ďonlna, také Čech. Neméně zajímavá jest zpráva téhož dějepisce, že Čechové ve voj Stě krále Vladislava, kteří prý za zvláště zkušené ve válečnictví považováni byli, odmítli vrchní řízení a velení obou vojsk jim nabí- zené, vymlouvajíce se, že prý žádný z Čechův a Moravanův v krá- lovských vojskách stojících s dostatek k tomu schopným se nepokládá. Ovšem učinili to z obavy velmi moudré, že by jim pro případ nezdaru všecka vina od Poláků dávána byla. Po bitvě u Tannenberka přitrhl Vladislav s vojsky svými před hlavní sídlo rytířů pruských Marienburk, kterého po dva měsíce na- darmo dobýval. Při tom však prý odmítl nabídku Čechů a Moravanů z posádky hradu, kteří mu jej zradou vydati chtěli. Na zpáteční cestě od Marienburka směrem k Toruni, dobýval Vladislav rozličných hradů a pevných míst. Mezi jinými obdržel tu Čech Hynčík dobytý hrad Ro- gozno ve správu; dne 23. záři dobyl Vladislav hradu Radzině a ode- vzdal jej podobně ve správu Jaškovi (Janovi) Sokolovi (z Lamberka), rytíři českému, nám již známému, jenž mu byl zvláště věrně oddán. S ním zanechán v hradě tom také větší počet Polákův a Čechů, j,me0i nimi také Žiéka, Čech^ později proslulý vůdce vojsk v Čechách^ jenš častými vitézstvimi se proslavily^) též Angel a jiní mnozí. ^ Jašek neboli Jan Sokol z Lamberka nedlouho potom smutně za- hynul, neboť byl, jsa v Toruni návštěvou u krále, od jistého měšťana Toruňského úkladně při hostině otráven. Těžce nemocen byl na rozkaz králův odvezen- do Breáée, kdež zemřel a pohřben byl. Byl prý mezi všemi Čechy pro svoji věrnost i jiné vzácné vlastnosti králi Vladisla- vovi zvláště milý. Proto také král postaral se jako otec o pozůstalé syny jeho Mikuláše a Jaroslava, dal je oba pečlivě vychovati a na učení Krakovském vyučiti.') Potom však dobýval Jindřich z Plavná, velmistr řádu německého, usilovně po šest neděl hradu Radzině, nedobyv jeho však a byv nucen odtrhnouti, zanechal velký počet raněných s posádkou v mě- stečku pod hradem. To nezůstalo tajno královského lidu na hradě, i dali hned následigící noci rychlými posly věděti posádce do Brodnic, odkud k nim posila vypravena. Vyšedše v určenou hodinu z hradu spojili se s posilou a udeřili na bránu města proti hradu hledící, kterou také vyrazili. Město bylo hájeno posádkou vojenskou a sousedy. ') Cum quo (Jaschkoni Sokol) in eodem castro frequens Polonorum et Bo- hemorum numerus remanserat et inter alios Zischka Bohemus processu temporis famosiis ezercituum in Bohemia dactor, crebris nobilitatus victoriis, item Angelus aliique quam plurimi. Dlugoš, 1. c. str. 287. ') Jest pozoruhodno, že všecky tri Čechy, kteréž Dlii^oá v posádce v Rad- zini připomíná, nalézáme v Jihlavské městské knize ve zmíněných již seznamech loupežníků (předenům) : Sokola, ŽiŠku i Angela, ač jeli tento poslední totožný s Angelem ze Sumerpurka, které pramení mu Jihlavská Kniha přidává, 1028 ^' Toman: Y bráně zmíněné stála veliká puška, kterou jistý kněz, jenž sousedům ku pomoci přispěti chtěl, před časem vypálil, tak že jedním udeřením dvacet čtyři ze sousedů, ale jen tři z lidu královského, zabiti byli. Potom bylo město dobyto, vypleněno a spáleno, mnoho lidu také zajato. Když pak počátkem roku 1411 mír mezi Poláky a německými rytíři uzavřen byl, zněl jeden článek jeho, že všechny zámky v Průších dobyté křižovníkům opět v jistých lhůtách postoupeny býti mají. Není tedy pochyby, že brzo potom i Radziň vydána byla německým rytířům a že posádka její vrátila se do Polsky. Uvedl jsem dle Dlugoše osudy hradu i města Radzině až do konce války v Průších, poněvadž se zdá, že Žižka zanechán byv v po- sádce hradu toho, osudy jeho až do konce války sdílel a teprve po vydání hradu křižovníkům do Polsky se vrátil. Také v pozdějších válkách Poláků v Průších, jako r. 1414, kdy král Vladislav opět veliké vojsko proti křižovníkům pruským vypravil, velká síla Čechů a Slezáků v žoldu jeho se nacházela. Dlugoš ovšem o Žižkovi pouze podotýká, že v posádce hradu Radzině zanechán byl, což se udalo více než dva měsíce po rozhodné bitvě u Tannenberka; nicméně však z celého postupu vypravování, jakož i z okolností soudím, že Žižka také již bitvy u Tannenberka se súčastnil. Nedalo by se totiž snadno vysvětliti, proč by Žižka teprv po rozhodné bitvě byl vstoupil do služeb králových a za ním do Prus se odebral. Zpráva o Žižkovi při dobytí hradu Radzině vysvětluje se tím, že Dlugoš asi v seznamu nějakém posádek rozličných hradů jméno Žižkovo nalezl a tudy také jen při této příležitosti jej připomíná. Žižka zaujímal ve vojště polském zajisté postavení jen podřízené, jak ještě i v posádce hradu Radzině, neboť ani po smrti Ješka Sokola z Lamberka nestal se správcem hradu toho on, nýbrž dva Poláci, Vojtěch Malski a Dobeslav Puchala. ^) Proto také Dlugoš v seznamech o vojskách Vladislavových před Tannenberkem Žižku tenkrát zvlášť uvedeného nenalezl. Mám vůbec za to, že Žižka delší čas, snad více let v Polska strávil; zde mu byla především dána příležitost, aby v rozličných válkách Poláků zkušeností vojenských nabyl. Jeho vojenské zaměst- nání, ať si už v Polsku neb jinde muselo po delší dobu trvati, neb by jinak o něm Eneáš Sylvius nebyl mohl říci, že byl ve vojenství vyškolen (bellicis exercitatus), jak ovšem skutky jeho brzo potom do- kázaly. Dlugoš, jenž patrně měl zprávu Sylviovu před očima, témitéž slovy pronáší se o Žižkovi,*) přidávaje pouze, že byl „v době před- cházející u krále polského v dlouhotrvajicich válkách vyškolen. '^ Že pak ještě dlouho po bitvě u Tannenberka Čechové v službách polských trvali, dosvědčuje list krále Sigmunda, dne 2. prosince 1411 daný, kterým doléhá na bratra svého Vácslava, aby povolal všechny Čechy, Moravany a Slezáky ze služeb krále polského a potrestal přísně, kdo neposlušným se ukáže. ^) Jeli konečně pravda, že Žižka sobě polský ') Dlugoš, 1. c. str. 287. ') Dlugoš, ]. c. Btr. 406: Joannes Zischka, qui superioři tempeře apud Po- loniae regem in Prussia bellis assidois exercitatus fuit *) Palacký dle Aschbacha, Geschichte Kaiser Sigismunds, o dobrodruisMch a válečných jiidách Jana Žiiky. 1029 kroj oblíbil, ^) nkazige vše na dlouhý pobyt Žižků? y Polátě. Z tako- vého delšího pobytu Žižkova v Polska a Prusku vysvětluje se jeho širší rozhled o Slovanstvu a některé politické cíle jeho. Není pochyb- nosti, že mu byly známy osudy Slovanů Polabských a že s plným vě- domím, že brání sbratřený národ slovanský proti útiskům prováděným německými ki4žovníky, bojoval v řadách polských proti nim, jako zhoubcům Slovanstva. Tím nabývají zvláštní váhy slova jeho položená v zápisu bratrstva jeho (vůbec zřízení vojenské Žižkovo zvané, asi z po- čátku září r. 1423 pocházející), ve kterém vyzývá obcí ze všech krajin, lidí všech stavův „zvláště napřed všech věrných Čechův ku pomoci věrnýkn církve svaté a zvláště jazyka českého i slovenského i všeho křesťanství.'' Žižka znal tedy nejen osobně krále Vladislava Jagiela i knížete Yitolda litevského, ale i Sigmunda Korybuta, s nimiž Čechové v prů- běhu válek politického spojení vyhledávali. Dobu, kdy se Žižka do Čech vrátil a do služeb krále Yácslava IV. vstoupil, nemůžeme nikterak přesněji určiti ; stalo se to snad po uza- vření míru mezi Polskem a křižovníky pruskými r. 1414, neb teprv někdy po smrti Husově v Konstancii. Delším tímto pobytem Žižkovým v Polsku pošinuje se také trvání jeho při dvoře královském v Čechách poněkud do doby jiné, nebo spíše zdá se, že Žižka dlel na dvoře krále Yácslava alespoň ve dvou rozdílných dobách, to jest před rokem 1408 a po roce 1410. Sylvius dokonce o Žižkovi tvrdí, že byl při královském dvoře (českém) od chlapeckých let vychován. *) Nepochybuji, že svědectví toto dle povahy spisův Sylviových nějaký základ pravdy do sebe má. Kdy bychom je vzali doslovně, byl by musel Žižka již co mladík před rokem 1378 tráviti při dvoře královském. Možná však, že teprv po roce 1380 neb 1 384 Trocnov opustil, ba velmi se to pravdě podobá, •) a v době asi do r. 1408 u dvora královského v Praze sloužil. Pak by také do této doby, to jest do prvních let 15. století slušelo položiti dosti pravdě- podobný děj, kterého Tomek ^) z pamětí bratrských o Žižkovi zpomíná, že prý jako komorník královny Žofíe ji na kázání Husova do Betléma provázíval. ^) Potvrdili se toto domnění, byla by tím velká, dosud ne- vysvětlená mezera v životě našeho hrdiny od r. 1384 — 1408 alespoň z části vyplněna. ') Theobald, Hussitenkneg, v drahém vydání pH popisu podobizny Žižkovy. ') Sylvius, 1. c. In curia regis a puero enutritus. ') K tomu srovnej moje přednášky ve schůzích král. české společnosti nauk dno 10. března a 10. list. 1890, vytištěné ve Věstníku. *) Žižka, Btr. 14. v pozn. 19. *) Kdy by byl Žižka r. 1419 býval komorníkem královniným, sotva by jej Vavřinec z Březové po Čtyřikráte výslovně familiarem regis Boemie jme- noval, aneb byl by luespoň poměra toho se dotkl. 1030 J' Kouta. Uaše jubilejní výstava. YI. Oddělení retrospektivní. (Pokr««OTáiií.) amátné peníze vyskyti^i se a nás teprve počátkem 16. věku. Prvni skupina obsahige doba Ferdinanda I. Pěkné a vzácné medaille ví- ^ díme tn provedeny Jáchymovskými mistry; některé předvádějí bi- blické děje, jiné přinášejí obrazy vysokých osob a jiné konečně jsoa ku památce mistra Jana Husi. Z pamětních penízů rytce Lndvíka Neufarrera, mincmistra Pražského, má největší hodnota uměleckoa č. 949, na paměf nejvyššího polního hejtmana Colona z Yelsa; z mincí soačastníků Neu- farrerových zaznamenáváme č. 955, na paměť Fl. Griespeka z Gries- pachu, č. 982 portrétní medaille Ferdinanda I. a královny Anny, a zvláště výtečně ciselované portréty Vavřince Šlika č. 986 a královny Marie č. 991. V čísle 994 máme znamenitoa akázka medaille vlaského ráza na paměť Jindřicha Šlika. Ve skapině 24. vidíme vzácné medaille z doby výkvětu Jáchymovských mistrů, které sice vyniksgí bohatstvím detailů a složitostí předmětů, ale umělecké jich provedení neuchvacuje. Většina z nich je biblického obsahu; nejlépe se nám ještě líbí č. 1024 a č. 1025, obě provedená rytcem Mik. Miličem, řezáčem želez v Já- chymově, zobrazující Vykupitele světa. Dokonalým umělcem byl též Jiřík starší ze Řásné, zlatník Kutnohorský, jeho portrétní medaille jsou naskrze výborný, zvláště sluší tu jmenovati číslo 1086 a 1037; krásná je dále též medaille na paměť Vácslava Eckhera (č. 1569), pracovaná rytcem nezjištěného jména. Vrchol dokonalosti dosahi^í me- daille Antonia Abondia, Florenťana, dvorního umělce císařů Maxmiliána a Rudolfa II. Nejlepší z nich budou asi čísla 1047, 1048, 1050, 1051, jež byla ražena za příčinou úmrtí v císařském domě Habsburském, dále č. 1055 na paměť Barbory Harrachově a 1057 na paměť Jana Cale- phusa, předního staršího obce bratrské. Všechny tyto medaille jsou výtečně modelovány a z části přeciselovány. Také mezi medaillemi rytců nezjištěných je mnohá perla, ku př. č. 1071 na památka smrti krále Rudolfa U. Další pamětní peníze nejsou více té umělecké hodnoty, avšak vábí jako již mnohé z dřívějších, předmětem, jejž znázorňují. Uvedeme z nich č. 1073, medailli na památku smrti Viléma z Rožemberka od Samuela, zlatníka v Budějovicích, a č. 1086, plaquet na památka Alžběty Šlikovny od rytce nezjištěného jména. Medaille 17. století stoji již na mnohem nižším stupni umělecké hodnoty, nejméně pěkné spadají do let 1650 — 1700. Ve vitrině zajímá nás celá řada korunovačních me- dailli zimního krále Bedřicha, Ferdinanda II. a III., z nichž první ještě svou dokonalostí Rudolfínské době se blíži. Pak následi^je množství mincí k rozmanitým slavnostem za panování Leopolda I., Josefa I. a Karla VI. Krásné medaille vidíme opět z časů panování Marie Teresie, vynikají tu zvláště pamětní peníze Antonína Widemanna, narozeného v Duchcově. Jeho reliéfy (čísla 1197— 1219) provedeny jsou s takovoq JVole jtúnUé^^ výstava, 1031 uhlazenoBtf a a takovým jemnocitem, že pochopujeme, proč Widemanna zoYou representantem své doby v rakouském mocnářství. Řadu me- dailli konči sbírka prací cizích mistrů, na pamět rozličných událostí českých. — Nevíme, jaký výbor děl vyniksgících pojat byl do připravovaného obrazového atlasu retrospektivní výstavy, jejž výbor umělecko-průmyslo- vého musea uspořádati míní, avšak litovali bychom, kdy by se sbírka pečeti a zvláště pečetidel rozešla, aniž by prve byla náležitě zobrazena. Zde naskýtá se tolik vzácností, že opravdu jsme překvapeni. Pečeti 13. věku a pečetidla jen něco málo mladší pokrývají plochu celého oddělení, nejvzácnější vystavil klášter Břevnovský (listinu kláštera se zlatou bullou krále Přemysla Otakara I.) a archiv kapitoly Vyšehradské (nejstarší pečetidlo kapitoly a pečeti krále Přemysla Otakara II.). Také Archiv města Prahy vystavil převzácné věci; viděti tu pečetidlo nej- vyššího zemského soudu a 3 pečetidla bronzová měst Pražských, z nichž nejkrásnější je pečet Starého Města Prahy se sv. Yácslavem. Ale řekli bychom: viděti tu samé skvosty, jež by bylo nutno do posledního vy- jmenovati. Ze 14. století jsou překrásné velké pečeti Karla IV. a Vác- slava IV., jakož i velevzácná zlatá bula císaře Sigmunda, patřící museu města Plzně. Z doby uvedené, jakož i z 15. století máme založenu velikou řadu privátních pečetidel a mandorlí klášterů českých. Uvádíme z nich č. 1382, pečetidlo Arnošta z Talmberka, a z mandorlí č. 1393, jakož i celou rázovitostí gotiky působící č. 1394 konventu kláštera premonstrátského v Budějovicích. Výborná jest vedle mnohých též mandorla (č. 1414) probošta Chotěšovského, patNcí panu Helichovi z Poděbrad. Přebohaté pečeti královské jsou z doby Jiříka Poděbradského a Vladislava II. (č. 1435) z archivu zemského. Z poslední doby gotiky uloženo ve vitríně celé množství stříbrných pečetidel českých měst, jedno krás- nější než druhé (ku př. č. 1448 města Jindřichova Hradce, č. 1445 města Mladé Boleslave, č. 1440 města Tábora a j.). Také v 16. věku po- vstalo množství překrásných renaissančních prací. Dokonalé jsou v každém směru zlaté bully ; tak bully císaře Ferdinanda a Maxmiliána II. zapůj- čené z musea Plzeňského. Uloženy jsou tu dále celé řady bronzových a stříbrných pečetidel měst, privátních osob a cechů řemeslnických. Nelze krátce ani všech dobrých věcí vyjmenovati, nebo£ v době do let asi 1650 naskýtají se téměř jen práce pěkné. Mnohá města chovají z doby té ve stříbře provedená velká pečetidla na řetězích zavěšená, která starostové měst při slavnostních příležitostech nosívali ; ve vi- tríně zavěšeno effektní takové pečetidlo z Kutné Hory. Málo kdo po- mine číslo 1524, kde leží listina s 28 pečetmi stavovského direktoria z let 1618 — 19, jakož i č. 1525, kde zříti pečet pověstného místo- držícího Karla z Lichtenštejna. Každý, kdo sledoval velké pečeti českých králů, jež téměř všechny jsou tu vystaveny, povšimne si i velké pečeti císařovny Marie Teresie, císaře Josefa II. a Leopolda II., jehož dobou vystavené předměty končí. Řezané kameny a pečetítka hodinková a závěsná (breloque) jsou vystaveny jen jako ukázky. Zajímavější jsou součásti přístrojů ražení a válení mincí, zvláště úplné téměř zařízení knížat z Eggenberka z Krum* 1032 J. Koula: lova. Pro odborníky vyloženy jsou v postranních skříních rflzné listiny mincovní a listiny s pečetmi, jež leží tu co ukázky, jak byly upravo- vány. Jedna z nejkrásnějších z počátku 17. věku, č. 1864, pati4 musea Jindřichohradeckému. Výstava zbraně a ehroje, jak již dříve podotknuto, neposkytuje obrazu, který jediné divokému řemeslu válečnému přísluší; avšak jest to jen následek přijaté zásady, bráti ohled jen na předměty umělecko- průmyslové. Tím vytisknuta byla pravá zbraň ze svého místa, které zaujala zbroj honosná. Těch několik předmětft vážných dob se mezi vší tou parádou tratí; a že sem přišly, jest jen zásluhou pana Břeti- slava Jelínka, pořadatele tohoto oddělení a předního znalce české zbroje, který vždy hájí důležitost těchto pravých účastníků krutých dob válečných. Nejlépe lze tu seznati bohaté a skvělé úpravy z druhé polovice 16. století, z doby Rudolfínské, a střelnou zbraň honební bo- haté šlechty české 18. století. Prohlídku počneme nejlépe dvěma velevzácnými relikviemi, jimž by starožitná vzácnost jejich sama o sobě jistila přední místo v celé sbírce, i kdy by se k nim nepoutaly ty nejsvětější pocity. Míníme meče sv. Yácslava a sv. Štěpána ; oba leží — oddělené od ostatní zbraně — ve skříni starožitností církevních. Meč Svatovácslavský uschován v čer- vené sametové, stříbrem kované pochvě, pocházející z doby Karla IY.« hruška jílce jeho je křišťálová a možná, že též ona zdělána byla v době tohoto císaře, ačkoli má podobu starožitnější, asi z konce 13. století. Meč sv. Štěpána jest celkem starožitnějšího tvaru, jejž mu dává pů- vodní zachovaný jílec čili rukojeť; na ní spatřujeme hrušku a chrá- nidlo ze slonové kosti s dobře znatelnými stopami bohatého, propléta- ného ornamentu, irského rázu. Oba meče zapi^jčeny jsou na výstavu z pokladu Svatovítského. Starší středověk zastoupen málo a jen jednoduchými věcmi ; snad nikdy nebylo nám tak jasno, jako zde na výstavě, kterak vzácný jsou pravé zbraně starších časů. Veškery ty bohaté a vzácné sbírky šlechty naší neobsahují ani 20 předmětů ze starší doby než 15. století. Všechen zřetel její při sbírání a ochránění nesl se ke zbroji honosné z konce 15. a zvláště z konce 16. století; a i tu kupovány často věci, af byly pravé či nikoli, jen když skýtaly bohatý effektní celek. Proto máme i zde na výstavě několik podezřelých kusů. Jsou většinou původní, avšak hladký jednoduchý jich povrch ozdoben bohatým, leptaným neb i rytým a rozličně zakládaným ornamentem, provedeným nejvíce v první polovici našeho století, kdy byla poznovu zřizována a bohatě upravo- vána sídla šlechty po vzoru anglickém a francouzském. Edo chce stu- dovati, jak se měnil tvar meče v dobách nejstaršího středověku, nechť prohledne si uvedené již bronzové meče praehistorícké, uložené ve skříni 11., znázorňující jeho tvary v době 2. — 6. neb 8. věku, dále meč sv. Štěpána, pocházející z 10. neb 11. století, jakož i meče ně- které tohoto oddělení, zejména číslo 167, ukazující tvar z 12. století, číslo 170 8 čočkovitě vytvořenou hruškou z věku 13. nebo 14. Dále lze sem zařaditi meč Svatovácslavský, který nyní má tvar z věku Karlova, a meč č. 169, pochodící ze století 15. Pádnou zbrani byl taktéž meč ŇaSe júM^ni wfsiata. 1033 Smila Janovského z Janovic (č. 1) zaptyčený z mnsea Klatovského; má český nápis a letopočet 1609. Z honosných mečft 16. století, jichž tn celá řada rozličné vzácné úpravy, vyniká meč s pochvou jednoty Šmalkaldské z roka 1533 (č. 72). Jilec, jakož i celoa pochva jeho pokrývá ta tepaný, ta ciselovaný ornament renaissanční největší dokonalosti ráza mistra Aldegrewra. Z drahých zaznamenáváme ještě čísla Id a 19, meče to zlatem a stříbrem vybíjené, jež náležejí knížattkm Fr. Aaerspergovi a Ad. Schwarzenbergovi. Pádné meče změnily se již koncem 16. veka v jemné tenké končiře a kordy, které se vyznamenávají bohatým vyvedením ochran- ného koše; pěknými akázkami práce bohatě stříbrem vybíjené, aneb i zlacené a řezané, jsoa kord Toledský č. 7 a kord honosný č. 8, jehož hrnška má znak Kolovratský. Tesáky honební a plece mysli- vecké patří též do této skapiny; překrásný, ozdobný tesák poznáme v čísle 21. Jest sice z pozdní doby barokové, avšak dokonalost pro- vedení a nevšední sladění materiálů zde poažitých jsoa rozkošný. Ra- kojeť řezaná v podobě psí jest ze zeleného jaspisa s obojkem dia- manty posetým, v pozlaceném bronze provedeným. Zbraně sečné a bodné doplňoje značná řada kopí, kostnů, halapart, partisan a spont: většina zbraní těchto je bohatě vyzdobena, ta pokryta složitým lep- taným ornamentem, tam i zlatem a stříbrem zakládaná, uměle a roz- ličně prolomených celkových tvarů. Nejzajímavější kusy poslal kníže Fr. Auersperg ze Žleb, tak č. 201 a č. 202. Selské zbraně válečné jsou na výstavě též několika zigímavými kosy zastoupeny; stojí tu několik výborných husitských cepů (čísla 148, 149, 151 a zejména číslo 147), visí tu i železný palcát (č. 152), který svými vylámanými zuby připomíná starého statečného bojovníka, jenž budil postrach v šiku nepřátelském. Obraťme se ke zbrani střelné, a tu nejdříve k té, jíž se užívalo před vynalezením prachu, k lukům a samostřílům. Jest jich tu na vý- stavě pěkná řada, ale těch neužívalo se v středověkém válečnictví, nýbrž namnoze jen k střelbě do terče a k ptákům ve století 16. a 17. Jsou většinou buď docela slonovinou obložené čili deštěné anebo perletí a slonovinou v pěkných ornamentech zakládané. Přední kusy zříme uložené ve skříni 28. Tu zavěšen jest i znamenitý výbor hrotů, šípů a šipek většinou ze staršího středověku, některé jsou podivně křídla- tého tvaru, jiné mají dvojdílný tvar rohatkový ; nejvíce jich zaslal kníže Fůrstenberg z musea Nižburského. Zavedením prachu změnila se ponenáhlu povaha celého váleč- nictví; všimněme si především střelných zbraní, jež byly v prvních dobách velmi primitivní. Nejstarší kus máme tu z musea Plzeňského (č. 410), jest to tak zvaná píšťala na dlouhé pažbě; takových užívalo se dojista již v době husitské nejen na hradbách, ale i na válečných vozích. Něco pozdější jsou píštaly č. 389 a 390, však největší je z nich srubnička z Křivoklátu č. 388. Zdá se, že takovéto kusy byly více nepříteli na postrach než na škodu, možno však, že naši předkové dovedli jimi právě tak dobře zacházeti jako nynější pytláci, kteří svou na první pohled nepotřebnou zbraní činí myslivcům značné škody. Jinak 1034 ^' Éouía: vypadají již déla ve století 16., tvar jich je«it veukoncem vkoaiiý, ozdobný a celé vyvedení bezvadné ; lití jich svéřováno tehdy i předním maélcflm. Mají již bronzové hlavně, kdežto piiťaly byly ze železa vykovány. Jak bývalo takové dělo nloženo, nejlépe ukaznje drobný zlacený model (é. 162), který pro svou jemnost a ozdobnost stojí mezi vzácným zlatým nádobím. Domácí prací bnde asi dělo Rožmberské, na jehož hlavni nachází se znak rodu a opis P. W. Y. D. R. (Petr Vok, vladař domu Rožmberského). Nejvíce děl doby té lila pro naši šlechta některá jihoněmecká města, zejména Norimberk; uvádíme z nich hlaveň č. 398« která dle nápisu vyvedena byla r. 1612 pro Yácslava Kinského. Drobná střelná zbraň, pušky, pistole a p., zaigímá ve 4. oddílu nejvíce místa, ale soustředí v sobě také největší zájem. Jak často ví- dali jsme tu odborníky i střelce státi v úžasu a v němém ohdivn. Zde bylo bodá by těžko voliti a vybrati si jen jedno číslo. Máme ta ruč- nice na doutnák, ručnice křesivky i ručnice na zámek a klíč. Zde viai i vzácné kusy s rozličnými technickými odchylkami (ku př. čtjřhlav- ňová ručnice č. 241 a dvojka č. 242, jichž hlavně se na obratU otá- čejí). Zde zříme dále veleskvostné pušky z doby Rudolfínské, vyklá- dané perletí a slonovou kostí, nebo i zaJíládané stříbrem a zlatem a kované ciselovanými částmi; jakož i vzorné a dokonalé ručnice doby barokní; nad to pak vystavena tu řada prací provedených v Praze, nebo jinde v Čechách — tvoří velezi^ímavý příspěvek k dějinám do- mácí historie tohoto předmětu, který by se neměl neprostudován roz- ptýliti. Ve skříni 33. máme uloženy ručnice starší, tedy z 16. a 17. sto- letí, v nejlepším výboru; zaznamenáváme z nich č. 251, 255 a 257: první pro krásné řezaný zámek, druhou pro znamenitě stříbrem ko- vanou pažbu a třetí pro skvostnou práci zakládanou, vyvedenou v per- leti a slonovině. Snad ještě effektnější věci leží ve stole této skříně; z vykládaných přebohatých prací tu zaznamenáváme č. 273 a zvláště č. 277 a 278, dvě krátké ručnice slonovinou zakládané a v ciselované úpravě z r. 1619. O sbírku českých ručnic nejvíce mají zásluhy Adolf a Karel knížata Schwarzenbergové, kníže Moric Lobkovic, Fr. hr. Thun-Ho- henstein a hr. Nostitz-Rhienek ; ručnice nacházely se z části ve skříni 34., dílem i 36. Zaznamenáváme hlavně čísla 283, s nápisem Job. Lackner in Raudnitz; č. 287, s nápisem: Heinrich Eckhart a Prag; 289, s nápisem: M. Kubik in Prag, a 291, s podpisem Neireiter a Prag 1727. Na jiných ručnicích vyskytigí se pak i jména Paul Poser . Prag, Martin Marek, De Blann in Prag, Hans a Gristof Stifter in Prag, Frantz £ichlar, Frantz Mazenkopf, Jo. Seka, Jakob Benda Frauenberg atd. Dle všeho byli hlavně první čtyři v čele tehdejších mistrů; Nei- reiter měl ku př. v č. 360 jednu z nejlepších pušek, jež byly na vý- stavě. Ale neskončili bychom hned tak, kdy bychom měli vypisovati blíže vzácné práce na těchto puškách, jež přebohatá šlechta 18. veka v rámcích svých kupila ; prohledněme si raději ještě brnění a některé části ústrojů koňských. Všechna brnění, jež tu vidíme, jsou poměrně mladého data, žádné není starší než ze 16. století; ano tu a tam viděti i podezřelé gra- Ňaie jvbiUini výstata. Í03S Vary a leptané ornamenty. Krásný a y práci dokonalý jest obměnec s ořem ze 16. stol. (č. 378), který komnoje celon střední skupina výstavní — byl s nemalým namáháním sem dovezen ze zámka Petršbar- skébo — dále ciselované brnění ze Žleb č. 380. Z částek brnění vše- likde pověšených a postavených svou starožitností zajímá kapalín s hledím z patnáctého století, vykopaný v Slaném (č. 154), a lebka ze sklonka téhož veka (č. 155), náležející společenstva Novoměstských řezníků Pražských. Stadgními kasy jsoa ta dále č. 156, č. 158, č. 159 a 160, rozmanité tu lebky a helmice 16. století. V řadě podobných helmic na drahé stěně vyniká znamenitý kapalín, zlatem bohatě tanšírovaný ze zámka Orlického (č. 194). Kdo poznati chtěl nad jiné výtečnon práci, mohl si prohlednoati sedlo (č. 397) ve volné sknpině postavené, zlatem a stříbrem vybíjené, jeho laky neboli křídla nemtgí hned tak sobě rovných z doby 16. sto- letí; patří knížeti Ad. Schwarzenbergovi. K takovému sedlu hodily by se překrásné ty střemeny (č. 114, 115, 116), které patří mezi nej- větší skvosty zámku Roudnického. Jsou v oceli přepěkně řezány a jako síť prolomeny. Konečně ještě jedno znamenité číslo, jež by nejvzác- nější přistroj koně z věku 16. ukončilo: míníme pochvy koňské s koně císaře Matiáše z počátku 17. století; rozloženy byly ve stole č. 28; patří k největším vzácnostem, jež chová museum Budějovické. Končíme tuto kapitolu upozorněním na dvě maršálské hole, jež se zbraněmi jsou v jisté souvislosti : jedna (č. 74) patří hraběti Gollo- redovi a ležela mezi obřadnými meči, druhá bohaté ze slonové kosti ře- zaná, dostala se až mezi vějíře (snad to není prosto jisté souvislosti?) i nese nápis Augustus rex Poloniae a letopočet 1697 ; na vrchole sedí podoba dvojocasého lva. Úchvatný obraz podávala nám skupina čtvrtá, obsahující rukopisy 8 miniaturami^ vaehy jakož i deskové malby středověké. Převaha sku- piny této lépe než veškero dovozováni slovem i písmem vyjádřila láskou ke knihám a duševní potravě, která národ náš nejlépe charakterisiye. Knihy vždy u nás platily za nejvzácnější mfgetek rodinný. Mohlo by se ovšem říci, že věc ukázala se jen z jedné stránky, neboť řáděny zde byly knihy jen s ohledem na jich vnitřní a zevnější výzdobu ; ale známo jest také pravidlo, že jen ten, kdo knihu miluje, ji opatřij^e ušlechtilým obalem a cennou úpravou. V žádné jiné skupině retrospek- tivní výstavy nebylo tolik a tak dokonalých jakož i téměř výlučně českých prací jako zde ; v žádném jiném odboru se stopy vlivu národ- ního charakteru neukazovaly tak brzo jako tuto, a pak mohutněly i rostly každým stoletím. Právem můžeme říci, že oddíl miniatur, vazeb a maleb na deskách byl největší naší pýchou na výstavě. Veškery miniatury české lze dobře roztříditi na čtyři skupiny, jakož se i na výstavě stalo výborným odborníkem dr. Chytilem. Doba nejstarší obsahi^ú^ knihy 11. až 13. století, kdy panoval sloh románský; do druhé doby, souhlasící s vývojem ranné gotiky, řadí se rukopisy 13. a první poloviny čtrnáctého věku. Do třetí skupiny patří miniatury doby Karla IV. a Vácslava IV., a do čtvrté konečně sneseny jsou drobnomalby 15. a 16. století. Každá tato skupina byla tu zastoupena znamenitými ukázkami. 1036 •/. ^oula: Z nejstarší doby rozevřen tu ležel vzácný a pověstný kodex Vy- šehradský a po jeho boku šest dalších rukopisů tohoto oddílu. Miniatury jejich, těžce neprůhlednými barvami a zlatem naneseny, mají ráz ro- mánsko-byzantinský, tvoří skupinu, která sice v ornamentech románským se zcela blíží, avšak v podání figurálním leckde podstatně se od nich liší, tak že mimo země české málo co podobného máme. Velká ini- tiála z Vyšehradského kodexu s obrazem svatého Vácslava známa je celému světu, podobně též i Gumpoldova legenda o sv. Vácslavn, jak pro rázovité podání postav historie Svatovácslavské, tak i svým osudem, neboť prodána byla do Němec za 10.000 zl. Ve vitríně ležela jen dobrá její kopie z majetku kapitoly Svatovítské. Řada románských těch prací ukončena jest antifonářem Sedleckým, imposantní to knihou, jejíž miniatury vzácné krásy jsou malovány technikou značně pokročilejší nade vše, co dříve uvedeno. Druhé období miniatur (13. a první polovice 14. století) zastou- peno bylo jen čtyřmi knihami, ale vesměs věcmi první třídy. Spatřili jsme tu pověstnou Velislavovu bibli, obrázkovou to knihu znamenité zajímavosti, která jest nejen stálým zdrojem krojového studia, nýbrž také znamenitou ukázkou ducha této doby. Passionál Kunhutin, dcery Otakara 11., jenž vedle byl uložen, vábil dokonalostí jak figurální komposice tak architektonického rámování. Obě knihy jsou jen kolo- rovány, kdežto vše předcházející a téměř vše následcgící nalezneme guašem provedeno. Z kláštera Rajhradského na Moravě přišjy dvě knihy: Antifonář a breviář královny Alžběty Rejčky. Znamenité ty knihy jsou výborným dokladem francouzského vlivu na naše drobno- malby. Porovnání prací těchto s francouzskými originály bylo na vý- stavě velmi usnadněno, leželať na druhé straně vitríny vzácná fran- couzská díla, pontifikální kniha biskupa Metského a liber precatorius, jimž se i ve Francii málo co vyrovná. Uvedené knihy pocházejí nejvýše z druhého desítiletí 14. století, ale miniatury nejblíže následující byly provedeny již v druhé polovici téhož věku, proto naskýtá se tu malá avšak citelná mezera pro studium našich drobnomaleb. Ze skupiny třetí, doby Karla IV. a Vácslava IV. nelze nám pro bohatost ani po řadě vše uvésti. Nejblíže ku předchá- zejícímu řadí se breviář křižovnický, na jehož první straně namalován obraz hlavy Kristovy, na obrubě jeho nacházejí se světci a světice zcela již v té úpravě, jež charakterisi^'e české deskové obrazy z konce 14. a 15. století. Ornamentálně se jmenovaný breviář ještě připojcu^ ke skupině předchozí. Drobnomalby doby Karolinské, jak lze se snadno studiem pře- svědčiti, hledí se co nejvíce přiblížiti jemným a přesným miniaturám francouzským. Figurální tvary jsou menších rozměrů než kdy před tím a též potom, ornament se mění a nabývá tvarů pro české drobnomalby 15. století velice rázovitých. Z doby Karolinské starší a přechodní jmenujeme tu missál biskupa Olomouckého, Orationale Lobkovické, bibli Kunše oltářníka a poněkud i missál Slověnický. V rázu ustáleném, českém provedeny tu byly některé nejvzácnější knihy české, tak Tomáše ze Štítného naučení křesťanské pravdy, jehož miniatury, illustrigíce výjevy ze všedního života, byly illustrátorem Naše jubilejní výstava. 1037 2ce1a samostatně vykomponovány, a bible Litoměřická, z kteréhož tří- dílného díla ležely tu dva svazky, jeden z biskupské knihovny Lito- měřické, druhý z archivu Třeboňského. Také bible česká z universitní knihovny a bible Kladrubská patřily do tohoto oddělení. Husitské nepokoje přerušily sice rozvoj výzdoby knihové, ale nezničily jí, a když po některých desetiletích nové se kniby všelikého druhu s velikým nákladem pořizovati začaly, stalo se to zcela tímže rázem a slohem, jaký byl v užívání na počátku toho věku. Avšak celá již tato doba pozdní gotiky měnila valně ráz všeho umění ; země české těšily se v tu dobu delšímu míru a zbohatly, i vidíme, kterak u nás povstávají nákladné stavby s přesložitými síťovými klenbami a s bujnou ornamentální výzdobou, jak se obyčejně praví: Vladislavskou gotikou. V chrámích pěstuje se v té době sborový zpěv, jehož se s pýchou účastní měšťanstvo; zařizi^í se k tomu účelu spolky a pořizují pře- veliké a neobyčejně nákladné zpěvníky, kancionály. Na ně skládá se celé město třeba po mnohá léta, aby výzdoba jich byla královská. Celé strany okrašlují se figurální i ornamentální malbou a na mnohých stranách noty i text jen těžkým zlatem jsou napsány. Ornamenty bují v nejmistrnějších úponcích tu goticky stylisovaných, ale také i natu- ralisticky vyvinutých, a mezi ně pak vloženo množství figarálních kom- posicí tu náboženského, tu světského obsahu. Avšak největší dokonalost jeví se ve zbarveni těchto složitých ozdob, i cizí badatelé uznali, že by ani moderní doba s větší fínessou pracovati nedovedla. Na výstavě scházely nejmistrnější příklady této doby, některé jsou ve Vídni, kde jsou čítány mezi největší vzácnosti, jiných nechtěla vystaviti města česká z různých příčin; tak Žlutíce, Litoměřice a Králové Hradec. Někteří majitelé zaslali však přece tyto skvosty, a tak obdivovali jsme se tu zejména kancionálu Mladoboleslavskému a Chru- dimskému. Jsou latinské a provedeny byly na sklonku 15. století; z téže řady a doby viděli jsme tu dále kancionál Kutnohorský z ma- jetku knížete Jiřího z Lobkovic; na jeho čelné straně nalézá se ve- liké vyobrazení Hor a nad tím skupiny předních horníků jakož i pří- slušný český nápis ; ležel tu dále ještě druhý krásný kancionál Kutno- horský z Musea království českého, jakož i pěkné graduály Turnovský, Německobrodský a Lounský. Počátkem 16. století, asi ve druhém a třetím desetiletí počíná silný vliv renaissance na veškery památky naše ; mistři bráni se více či méně novým formám, leč formy gotické již ži- voří ; bývají ponenáhlu renaissančně pochopovány a zanikají pak v re- naissančních ozdobách. Technická stránka drobnomaleb zůstává však do osmdesátých let toho století na stejné výši. V této době nejen na památkách illuminovaných nýbrž i na deskových obrazích a jiném umě- leckém průmyslu pozorovati dosti samostatnou a vyvinutou školu měst východočeských. Kutné Hory, Chrudimě, Králové Hradce a j. Z kancionálů této doby, které na výstavě byly otevřeny, uvá- díme: český Chrudimský, český Mladoboleslavský, český Lounský, jejž město s chvalitebnou obětavostí z rukou obchodnických vykoupilo, Život sv. Otců z universitní knihovny, nevšedně zajímavé knihy viničně města Třebonic, jakož i přebohatý kancionál téhož města, kancionál Kla- tovský, Táborský, graduál Litomyšlský vzácně vázaný, kancionál Česko- 0SV£TA 1801. 11. QQ 1038 ^' K<»^: brodský, d&ležitý pro vyobrazení řemesel všeho druhu a j. v. Y knížce Vypsání orloje Pražského viděli jsme pěknou podobiznu předního pí- saře a illuminátora českého, Jana Táborského. V poslední vitríně střední vyloženy byly konečně rozličné knihy menšího významu, vždy ale ještě znamenitě zajímavé a dobn svou charakterisující ; tak rozličné památníky, erbovní knihy, diplomy a jiné. Jedna kniha, jež zde byla položena, neměla ozdobných illostraei, nás nevšedně zajímala. Byl to původní opis hlavního díla slavného Miku- láše Koperníka: Opus de revolutionibus coelestibus s vlastnoručními jeho opravami. Y předu na desce stála poznámka: Hune librám á yidua pié defuncti M. Jac. Ghristmanni digno redemptum pretio. in suam transtulit Bibliothecam Johannes Amos Nivanus: Anno 1614. 17. Ja- nuaríi. Heidelbergae. Byla tedy kniha ta také vlastnictvím našeho ve- likého Amosa Komenského. Počátkem 17. století zaniká záliba ve psaných knihách ozdobených miniaturami docela a na jich místo nastupii^í knihy a zpěvníky íllostro- vaně dřevo- a mědirytinami, které ovšem již prAběhem 16. veka všady zdomácněly. Také těchto prvotisků byl na výstavě znamenitý a vzácný výbor. Ležela tu nejstarší kniha, Letopisové Trojánští, tištěná v Plzni r. 1468, Nový zákon z r. 1478, pěkní Letopisové Trojánští z r. 1488, biblí česká z r. 1488, Kutnohorská a Benátská, poslední dvě již s pěk- nými dřevořezbami. Čím dále tím častěji vycházejí knihy nejrozmani- tějšího obsahu, tu s dřevořezbami domácími, tu s italskými neb něme- ckými, jež mají převahu; za doby Rudolfovy dospívají k Be}větší do- konalosti v celé úpravě. Vizme tu jen Králickou bibli z r. 1579 a kancionál bratrský z r. 1564, v Ivančicích tištěný, písně duchovní evangelické z r. 1576 a písně nové z r. 1580 u J. Melantricha tištěné. Jaký to vkusný umělecký celek! Zda neměli bychom si je bráti za vzor při svým moderních pracích anebo někdy s mírou v kopii ozdob jejich tu a tam užívati? Yšimnemeli si konečně ještě zevnějšku knih, můžeme tvrditi, že práce české rovnají se cizím, což zejména platí o vazbách století 15. a 16. Ye vitrínách byly ovšem také starší vazby, leč většinou práce, kterých mezi kněhvazačské nečítáme. Tak hned drahocenný kodex Vyše- hradský opatřen jest vazbou vyšívanou, na jedné desce zachovanou. Dokonalým spůsobem provedena tu ruční prací podoba Krista sedícího na trůně v mandorlovém poli, kolem něhož vyšit listový ornament ro- mánský. Vazba evangeliářů z kapitolní knihovny z devátého a jiná z jedenáctého století ukázaly, jakým spůsobem dal asi Karel IV. svá- zati vzácné knihy této kapitoly. První, kovová, má ve středu antický reliéf sv. Petra ze slonové kosti, na měděné desce připevněný, kolem sázeny jsou drahokameny, mezi nimiž viděti rytá poprsí českých světců. Druhá vazba náleží také více zlatnictví, je měděná zlacená, má rytou figurální ozdobu a jest tolikéž posázena vzácnými kameny. V nejstarší vazbě kožené asi z r. 1400 je Liber contractuum z městského archiva Pražského; vazba zdobena je ruční prací krájenou na ražené půdě. Další vazby celé řady knih jsou již ze sklonku 15. století; jsou ra- ženy, razítka zde přicházející jsou nejvíce heraldická a znamenitě tech- nicky provedena. Naše jubil^ni výstava. 1039 Roby, střed a spony bývají na vazbách brouzové^ nejvzácnější příklad toho podán na kancionála Lobkovickém; nárožní kování byla v krásně gotických kružbách prolomena a ve středním terči nalézal se Beránek boží, kol něhož vinul se listový ornament. Analogická vazba renaissančních forem, stejně však pěkná a vábná, byla tu na kancionále Litomyšlském (z druhé polovice 16. věku), a jiná podobná na kancionále od sv. Mikuláše z Pražského archivu. Mezi vazby za- řaděno bylo i pouzdro na monstranci z kostela Malešického, bylo ko- žené a vynikalo výbornou řezanou a tepanou prací, v kfiži provedenou někdy na sklonku 15. století. Vazby české století šestnáctého jsou z největšího dílu vyzdobeny zlacenou ornamentikou, provedenou razítky. Ve středu desk nalézá se buď bohatě vyvedený znak nebo nápis ve složité, krásně komponované renaissanční kartuši; kde byly dány bohaté desky, provedena i cise- lovaná ořízka buď jen ve zlatě nebo i v barvách, a ta dodává celku nevšední noblessy, tak že mohou vazby ty i nejmodernějším sloužiti za vzor. Na prvním místě sluší tu uvésti vazbu kancionálu bratrského z universitní knihovny; byla pergamenová se zlatými ornamenty velmi vkusných tvarů, ořízka co nejskvostnější nesla ve středu znak pánft z Kounic a písmena WZK. Krásná řada vzácných vazeb přišla z knížecí bibliothéky Roud- nické, většina se znaky rodu Lobkovického. Stejnými razítky z nich jsou pracovány dvě skvostné vazby: missál z r. 1583 a Aristoteles z r. ^605, obě z počátku 17. století; z téže doby jsou i jiué dvě sobě příbuzné vazby Lobkovické, Plutarch z r. 1605 a Testamentům novum z r. 1583. Veškery tyto vazby opatřeny jsou překrásnými ořízkami. Vazeb pozdějších nebylo na výstavě, a to snad z té příčiny, že již postrádají téměř veškerého zvláštního rázu, pohybujíce se celkem ve tvarech všeobecně obvyklých. Na stěnách oddělení popisovaného zavěšeny byly na různých místech malby tabulové 14., 15. a 16. století v souladu, v jakém to bylo vůbec možno v místnosti, v niž na podobnou exposici myšleno nebylo. Původně měly se vzácné tyto památky umístiti v některé dvo- raně umělecké výstavy; ale na konce nebylo tam ani dosti místa ani dostatečně sucho ; ostatně soudíme, že celkem lépe malbám těm svědčilo sousedství drobnomaleb a uměleckého průmyslu než moderních obrazů. Známo všeobecně, že za Karla IV. povstala u nás první středo- evropská škola malířská povoláním výborných mistrů vlaských, jakož každému i povědomé divoké namáháni německé vědy přivlastniti si věc a nazvati ji první německou školou malířskou. Škola ta omezi^gíc se jen na země české, zapustila hluboké kořeny v těchto krajích a vy- víjela se k potěšení národa během dvou století, jsouc v úzkém spojení s malbou miniaturní. Na výstavě neměli jsme ovšem hlavních represen- tantů té naší školy ; jsou v kapli Svatovácslavské, na Karlštýně, ve Ví- denském museu a jinde, ale byla i zde hojnost dobrých věcí, které celý průběh vývoje malby té dobře illustrovaly. ' Z doby Karlovy měli jsme tu Krista na kříži s P. Marií a sv. Janem po stranách, provedeného docela v rázu maleb v kapli Svato- 66* 104Ó ^- ^oula: vácslayské ; zapůjčen byl z kláštera Emaazského. Z kostela v Bubečka přišla deska, na niž namalováno bylo 8 svatých ve dvou řadách nad sebou, a to velmi dokonale. Nahoře byl tu obraz sv. Ondřeje, u jehoi nohou klečela postava donátora, vedle něho byl namalován svatý biskup, jehož nebylo lze určiti, a dále šest českých patronů : sv. Yácslav, Vít, Vojtěch, Sigmund, Prokop a sv. Lidmila. Viděli jsme tu dále známý obrázek sv. Vácslava z kostela Svatomikulášského na Malé Straně, pře- nesený tam z kostela Svatovácslavského, jenž na těch místech stával. Též obě tyto desky jsou z doby Karolinské. Vedle toho zajímaly nás i některé Madonny z této nejstarší doby naši tabulové malby, tak Ma- donna ze Zlaté Koruny s obličejem plným dobroty, s krásně malovaným pláštěm a s Ježíškem jako k adoraci pozdviženým. Jí příbuzná Panna Maria z pokladu Svatovítského je však dojista později malována. Obrazu panny Marie Březnické povšimnul si mnohý již pro nápis tu umístěný, dle něhož namalován byl r. 1396 pro Vácslava IV. podlé obrazu Roudni- ckého, prý sv. Lukášem malovaného; typ obrazu je východní. Matka boží z kostela Doudlebského byla vhodnou ukázkou, kterak y době Karlově se umění naše o starší malby tohoto předmětu opřelo; jme- novitě celé držení těla Madonnina a Ježíšek rouchem přioděný k tomu ukazují. Ze století patnáctého měli jsme vystaveny některé překrásné Madonny. Jsou korunovány bohatě rozvětvenými korunami a většinou v obrubě, na které se po Českém spůsobu nachází vyobrazení několika svatých a světic božích, většinou pak českých patronů. V tom spůsobu malována byla Matka boží Krumlovská (dle Madonny Vyšebrodské) ; překrásná, ale značně vybledlá Panna Maria Jindřichohradecká, roz- košná Matka boží z rakouského musea Vídeňského a malounká Matka boží ze špitálu sv. Jošta v Krumlově. Obrázek architekta A. Wiehla Návštěva Panny Marie, na jehož dolním okraji namalován byl donátor a znak rodiny Švamberské, může býti počítán mezi nejpěknější obrazy české z konce 14. věku i zasluhoval by býti uložen snad do sbírek v Rudolfíně, kde znenáhla vzniká pěkné oddělení staročeského uměni ma- lířského. Také na tomto obraze jest rámování zdobeno obrazy svatých. Z ostatních obrazů patnáctého století zaznamenáváme ještě křídlový oltář Kutnohorský, představující Pannu Marii s Ježíškem, mající sv. Bar- boru a Kateřinu po obou stranách; je sice silně a ohnivě restau- rován, jakž se u nás ani jinak neděje, ale udržen při něm aspoň úhledný celek, což je jíž nemalá chvála, nehol se restauracemi u nás již mnoho dobrých a nenahraditelných věcí zkazilo. Oltář, maje též úplnou architektonickou řezanou výzdobu, postaven byl u severního východu budovy. V témže křídle avšak hned na zdi při hlavní střední místnosti visel jiný obraz Kutnohorský, představující večeři Páně. Tato snad největší naše deska středověká, datovaná z r. 1514, byla provedena úplně Kranachovským spůsobem, tvrdě a nesympaticky, i tvořil obraz ten, za německého vlivu malovaný, ostrý kontrast k ostatním malbám našim. Mezi druhými obrazy v pravém křídle budovy nalézala se dále zajímavá archa Bydžovská, křídlový to oltář husitský; měl mimo jiné na křídlech vyobrazení dvou husitských kněží; pocházel z první polo- vice 16. věku. Zavadili jsme již dříve o některé umělecké předměty školy vý- iVoie jubileáni výstava, 1041 chodočeských měst, zde k nim patřila také dvé rázovitá epitaphia z prvDÍ polovice 17. století. Na jednom, snad od Radonše malovaném, byla složitá komposice allegorická, druhé, od Haina z Hainberka, vy- nikalo značnou uměleckou hodnotou a rovnalo se přejemným svým provedením nejlepší drobnomalbě knihové. Na konec musíme ještě pJ4- pamatovati vyobrazení literátů Prachatických z r. 1614, znamenité to illustrace spůsobu, jakým se těch obrovských kancionálů výše popsaných užívalo. Y základním rozvrhu retrospektivní výstavy položena byla též váha na výstavu podobizen vynikajících osob a bohaté domácí šlechty starší doby. Podobizny ty jsou jednak historicky velmi zajímavé, jednak poskytují převzácný materiál studia krojového, naskýtá se tu dále množství rozmanitých předmětů jiných a převzácného šperku, někdy do nejmenších podrobností nakresleného. Věci těch sešlo se jen velice málo ; za to tím větší škoda, že unikl tak materiál nesnadno přístupný a velmi důležitý. Z vystavených podobizen uvádíme jen podobizny Petra Yoka z Rožmberka, z Krumlova zaslané, a některého pána Trčky z Lípy z počátku 16. věku, jindy v zámku Žlebském zavěšené. Také jiná přezajímavá exposice se nezdařila, vzala pohromu na- prostým nedostatkem místa ; kartografie česká, kterou tu míníme, jsouc náležitě předvedena, byla by bývala dojista předním klenotem výstavy. Z několika map porůznu zde visících každého upoutalo zobrazení Čech z roku 1518; země naše byla tu nakreslena svým jižním cípem na- horu; což by se dalo vysvětliti jen tím, že autoru bylo proti mysli kresliti řeky, jež tekou k severu, směrem vzhůru. O něco málo po- zdější, ale mnohem dokonalejší jest mapa království českého z r. 1524; husitské obce jsou na ní označeny kalichem, katolické pak Petr- skými klíči. Z mědirytin, jež také jen co ukázky tu byly vystaveny, zazna- menáváme jen přepěknou rytinu Sadelerovu, pohled na Vladislavský sál v době Rudolfínské v čas sněmování. Tak často popisovaný pestrý a bujný život v těchto historických místech došel tu znamenité illustrace. Obraťme se nyní ke skupině páté, která obsahovala umělecký průmysl v užším slova smyslu — ale jdouce k ní zdržme se na chvíli u gobelínů, které z části ještě dobře k obrazům přičísti lze. Že by se tkaniny takové v Čechách kdy byly vyráběly, nevíme, zavésti chtěl, tuším, takový průmysl jen Karel IV. ; za to se však do Čech přivážely ve všech dobách, nejvíce v 16., 17. a 18. století. Byly důležitou částí každé bohaté výzdoby, veřejné, chrámové i privátní, královské a panské. Připomínáme, že ku př. jen ze starého paláce Schwarzenberského, jindy Lobkovického a Rožmberského, převezeno jich bylo na Hlubokou přes 50 kusů. Na výstavě bylo gobelínů jen několik, ale náhodou takových, jež výborně zastupovaly význačná období této velmi umělé práce. Ze středověku měli jsme tu nízký dlouhý koberec, na jehož temno- zelené ploše diví mužíci prováděli rozličné polní práce. Ze století 16. visel ve střední místnosti gobelín z arcibiskupského paláce Pražského, představující jakési korunování, jehož účastníci na sobě mají bohaté renaissanční úbory. Povahu století 17. bylo lze nejlépe studovati na gobelínu ze zámku Petršburského ; představoval velice spletitou alle- 1042 «^- Koula: gorii, kterou ani vetkaný nápis úplně neobjasňoval. Jiná velice rázovitá tkanina visela v čele levého traktu, koberec to plný listi, ovoce a květu, tak zvaná verdura; ve středu jeho byl znak Schwarzenberský. Z téže doby byl i gobelín se znakem hrabat Kolovratů, zavěšený ve střední místnosti. Ale ze všech největší a též nejeífektnější byl gobelín z paláce Jiříka z Lobkovic, provedený v pompésnim slohu Ludvíka XIV. ; zobrazoval allegoricky měsíce březen a duben. Tím přešli jsme v oddělení páté, v levé křídlo budovy, kam jsme k vůli některým kusům dřívějších oddílů několikrát zaskočili. Zde leskly se umělecko-průmyslové práce, v nejrůznějším materiálu prove- dené, v rozmanitém seskupení. S opravdovou lítosti hleděli jsme v po- sledních dobách na bohaté ty kollekce, kterých asi oko naše nikdy nž nespatři pohromadě. Kéž najdeme ve sbírkách musejních náležité ná- hrady 1 Po gobelínech připomeňme sobě napřed některých prací vyší- vaných, jež opravdu byly ozdobou výstavy. Dojista, že nikdo nepominul přebohatého a vzácného skládacího oltáře Lobkovického, evropského to unika. Složitá figurální komposice byla nad míru plasticky a mistrně vyšívána ; také jeho materielní cena vzbuzovala obdiv, neboť celá roucha figur skládala se z hustě k sobě přišívaných perel. Kdy oltář tento byl proveden, není jisto, ač v nápisu se nachází i letopočet : naznačen jest rok 1524, současně však uvádí nápis jakožto původce této pa- mátky i Bohuslava z Lobkovic, jenž žil 1517 — 1583, a zvláště jeho druhou choť Annu z Victuma, zemřelou r. 1587. Však mohlo by se nám vytknouti, že pominuli jsme jiné vzácné památky staršího původu, davše se unésti renaissančním uměleckým dílem. Proto vracíme se s obzvláštní pietou ku posvátné staré biskupské čepici sv. Vojtěcha. Tato perlami vyšívaná mitra může býti asi ze 12. — 14. století, ale vlastní památka uschována jest uvnitř této ze- vnější schránky. Zajímavé pak, že tato pravá mitra Svato vojtěšská jest provedena z hedbávného brokátu téhož vzoru jako pověstná kasule z pláště sv. Vácslava povstalá, uložená v pokladě Svatovítském; jen barvy jsou různé, zde na mitře běložlutozelené. Jiná převzácná práce, perlemi a hedbávím vyšívaná, též z pokladu Svatovítského pocházející, byly čtyři desky, k oltářní okrase sloužící, které dle pověsti vyšívala králová česká Blanka; na nich zobrazeno bylo po třech poprsích, která představovala Vykupitele, Madonnu a 12 českých patronů. Hedbávím vyšívané obličeje nevšední dokonalostí, zcela v rázu maleb doby Karla IV. provedené, jsou až na 3 zakryty malbami z doby Rudolfínské. Z gotických mešních rouch, jichž bylo z 15. století několik, jmenujeme jen kasuly Vysokomýtskou pro krásný brokát a pěkné plastické vyšívání, pak kasuli z křesťanské akademie z téže příčiny a ornát kathedrální kapitoly Kralohradecké pro vzácnou renaíssanční látku španělského původu. Z vyšívání zlatem, které bylo v Čechách po spůsobu vlaském ve století 16. a 17. horlivé pěstováno, měli jsme na výstavě dva pohřební štíty, se znaky pánů Lobkoviců a Martiniců, nyní v pokladu Svatovítském uložené, překrásné mešní roucho z chrámu Krumlovského, jemuž se nedá hned tak něco po bok postaviti, a mi tru vyšívanou od císařové Eleonory. Z vyšívaných Naše jubil^ni výstava. 1043 předmětů k světskému účelu uvádíme jen koruDovaéni a svatební oděv hraběte Černína z konce 18. věku, které dle tehdejšího zvyku pokryty byly velejemným pestrým vyšíváním. Převkusně vyšívaná alba z Plas byla ojedinělým příkladem z doby barokové. Památky elatnicki rozděleny byly ve dvě skupiny, k církevním účelům a ke světské potřebě. Církevní zlatnictví zastoupeno bylo jen kuse pro obtíže rozličného druhu, a hlavně pro náhled, že se svěcené věci na výstavu nehodí. Ale kdo viděl ty husté davy obecenstva, jež nábožně a s posvátnou úctou ty poklady prohlíželo, neshledal o nějaké nevážnosti ani potuchy, spíše vzbudila věc krásná žádost pořizovati pro posvátné obřady stejně dokonalé nádobí, jako to učinili občané věků minulých. Nejpěknější poklady kostelní zachovány byly na naše doby větším dílem jen láskou a obětovností měšťanů v době prvních desíti- letí našeho věku, kdy se veškero méně nutné stříbro mělo roztaviti v mincovnách. Památky ty přešly tím spůsobem v majetek měst, které na ně mohou vždy s pýchou ukazovati. Vystavené zlatnické ty skvosty byly většinou českého původu, rozmanitě dovezeného. Mezi nejstarší památky náležel převzácný bi- skupský kříž ze zámku Roudnického. Ve zlaceném a fíligranovou prací pokrytém povrchu zasazeny byly oble broušené křišťály, pod nimiž le- žely svaté ostatky; na zadní straně spatřovala se rozličná figurální okrasa. Z doby této 11. až 12. století byly také bronzové a zlacené ná- doby ve tvaru postav zvířecích, zejména aquamanile z městského musea Pardubického bylo pěkně zachováno. Také kříž bronzový, emailovaný ze sbírek Včely Čáslavské byl vzácnou, snad domácí prací ze zmíně- ného věku. Zlatá doba Karlova přispěla nevšedně, jakož se bylo na- díti, vzácnými skvosty k obohacení výstavy. Nejznámější Pražanům byla mitra sv. Eligia, stříbrná to a zlacená nádoba ve tvaru bohatě prolamované biskupské mitry, která chová uvnitř biskupskou čepici sv. Eligia. Karel IV. obdržel ji z Francie darem a věnoval ji zlat- níkům Pražským, kteří si na ni zmíněnou skvostnou schránku pořídili. Vystavena bývá v Museu českém. Jan Koula. (Dokončeni.) VIL Děje výstavní. Brány výstavní, jež dne 15. května za radostného rozruchu a s mnohými nadějemi byly otevřeny a kterými prošlo téměř půltřetího milionu platících návštěvo vatelů, zavřely se u večer dne 18. října. Veliké dílo sjednocených sil národa ociťige se před námi jako doko- naná událost, jako zlatý list dějin této země, na němž zaznamenáno radostné vítězství a jenž nám zároveň dává důtklivá poučení pro pří- tomnost i pro časy budoucí. Triumfem se stala naše zemská jubilejní výstava, triumfem naší země, jejíž tvůrčí síly názorně ukázala, triumfem pro neobyčejný zdar svůj a veliký úspěch i mocnou přitažlivost nejen v našich českých vlastech, nejen u každého Čecha, kamkoliv jej osud ve světě zanesl, ale i u všech národů slovanských i neslovanských i u sborů a spolků odborných, kteří pospíchali do našeho středu na 1044 <^* *^- Tůuiiměhý: výstavu. Bezděky stala se i našim triumfem politickým, byť i politika z jejího programu byla vyloučena, stala se jím přičiněním našich od- půrců, kteří nás podceňovali a výstavu, jež měla státi se dílem smíra na poli hospodářském, zmařiti usilovali. Zvítězili jsme, i záleží nyní na nás, abychom zlatému listu v dějinách českých patřičně porozuměli a skvělého vítězství v prospěch svůj, jak náleží, vy kořistili. První jest skutkem ani od nepřátel nepopíraným, druhé teprve tužbou a potřebou. Pojíce se k stati své o vzniku výstavy a přípravách k ní, chceme tu další její vývoj, děje totiž výstavního města od jeho otevření až do uzavření vylíčiti a pozornost obrátiti k důsledkům, jež po našem pře- svědčení z výstavy nám plynou. Především slovo o zahájení. S těžkými překážkami měla výstava zápasiti, s nepřízní národnostní i s přírodou. Po zářijové povodni roku 1 890 dostavila se tuhá, krutá, dlouhá zima, která veškery práce velmi znesnadňovala. Nejen celý březen byl mrazivý, ale i dlouho do dubna trvaly chlady a nepohoda, které neobyčejně znesnadňovaly všecky práce pod širým nebem a také umísťování výstavních předmětů nebyly na prospěch. Avšak nikdy nejevily se takové obavy a nepanovalo podobné napjetí, jako v poslední noc, jež předcházela zahájení. V hlavní dvo- raně průmyslového paláce vypínalo se ještě lešení kolem královského pavillonu, na všech ostatních výstavách pilně se pracovalo, v obou křídlech, jež nejsou elektricky osvětlena, snášelo se, vykládalo a upra- vovalo při sporém světle lampovém. Barikády beden nakupeny byly u obou vchodů křídel. Okna ještě se dosklívala. V oddílech zahrad- nických osazovaly se květiny. Na cestách, jenom z části upravených, pracovalo na sta rukou ; jámy zahazovány, dovážen, rozhazován a pokud bylo možná, pěchován písek, jehož poskytovala půda výstavní. Největší a nejnesnadnější práce byly v dolní části výstavy. Prostranství kolem vodometů zaplněno bylo kupkami hlíny, písku a jamami. Široká, pro- stranná cesta vedoucí k hospodářskému oddílu, dle nahromaděných tu pavillonu šlechtických panskou ulicí zvaná, podobala se ještě hrubé oranici polní. Z pavillonu zaznívaly rány kladiv a při svitu lamp kmi- taly se postavy dělníků. Tolikéž ve strojovně a kotelně ukončovány montáže strojů a kotlů. Hlavní podmínkou, aby práce mohly býti ukončeny, bylo světlo. To však poříditi podle zkušeností na jiných výstavách zdálo se pravdě nepodobno, neli nemožno. Dřívější výstavy vůbec bývaly s večerem ukončovány, a prodloužení jich na dobu noční nastalo teprve použí- váním osvětlení elektrického, kterýmž ovšem i nového nabyly půvabu. U žádné výstavy nebylo večerní osvětlení možno hned při zahájení, obyčejně teprve po třech až čtyřech nedělích stávaly se přístupnými u večer. Na výstavě naší teprve pět neděl před zahájením zaraženy první sloupy na lampy obloukové, týden pak před zahájením nevědělo se ještě, kde které světlo bude. Dynaraoelektrické stroje byly sice na místě, také vedení bylo ukončeno, ale což nejhoršího, k devíti dynamo- elektrickým strojům byly jen čtyři parní stroje úplně zmontovány a v kotelně dva velké kotly nebyly ještě ani na místě. Poslední den před zahájením, dne 14. května, prvně dostaly parní stroje v dynamo- elektrické stanici páru. Nic nebylo přirozenějšího, nežli že nevyzkou- JVaJ« jubt^jni výstava. 1045 šené nové stroje nebndou moci ostati y činnosti. Přece v6ak se osvětlení zdařilo. Jen po desáté hodině nastala trapná chvfle ; na jednom parním stroji ložisko se rozžhavilo a následkem toho elektrické osvětlení vy- pjato. Na výstavišti rozhostila se čirá tma, sta lidí neviděli na práci. Jen při záři několika oleovaporů pracováno tu i onde. Neminula však ani pftl hodina, a již opět rozbřesklo se na výstavě, na dvě stě oblou- kových lamp osvítilo veškera prostranství. Od té chvíle, od prvního večera, kdy stroje dostaly páru, elektrické osvětlení ostalo v neru- šeném pořádku. Dík vzácné této solidnosti osvětlení, jež noc promě- nilo v den, přípravné práce pokračovaly se zázračným téměř úsilím, a výstava dne 15. května nabyla zcela jiné tvářnosti než kterou měla den před tím; byla hotova a ve svém zevnějšku upravena. Dávno nevídaný život rozproudil se v Praze ode dne zahájení. Na- stala v pravdě slavnostní doba pro hlavní město království a koruny české. I osiřelé Hradčany zaskvěly se opět občasně leskem královským. Mi- nistři a státníci rakouští, vysocí důstojníci státní, hosté ze všech končin širého Slovanstva, přátelé naši ano i odpůrcové zavítávali do Prahy, kteráž stala se přitažlivým střediskem tisíců a tisíců. Slavnost se 8tj4- dala se slavností, miliony přicházely do oběhu. A vzruch ten potrval po celou dobu výstavní až do jejího zakončení. Výstavu zahájil v zastoupení jeho Veličenstva císaře a krále 15. května dopoledne J. c. V. arcikníže Karel Ludvík, bratr císařův. Osvětlení města a předměstí v předvečer zahájení odročeno do pří- chodu protektora výstavy. Jeho Vel. císaře a krále, hlavně z toho dů- vodu, aby snad nedošlo k nepříjemným důsledkům, kdy by Němci, ří- dící se povelem německého kasina, které trvalo v krajním odporu proti výstavě, domů svých neosvětlili. Rozumováno, že mocnář bez toho záhy zavítá do Prahy a osvětlení o jeho příchodu že zajisté bude všeobecné, kdežto nyní i sebe menší výtržnost, ať svévolí nebo návodem způso- bená a od nepřátelského časopisectva na velkou událost nadutá, že by velice zkalila chvíle slavnostní. Za to procházely městem hudební sbory a průvody s lampióny, na návrších plály ohně a ráno na úsvitě trubači s hlavních věží městských ohlašovali hlučnými fanfárami radostný pro zemi českou den zahájeni výstavy. Arcikníže s chotí svou Marií Te- resií a dcerou Markétou Žofíí, abatyší ústavu šlechtičen na Hradčanech, den před tím do Prahy zavítavše, jeli slavnostně ozdobenými ulicemi na výstavu, kamž s nimi dostavili se i ministři Pražák, Gautsch, Bac- quehem, Falkenhayn a Zaleský. Od 14. až do večera 19. května pobyl arcikníže v Praze a čtyři- kráte navštívil výstavu; arcikněžny si ji třikráte zevrubně prohlížely. V divadlech dávána slavnostní představení a na hradě Pražském skvělé hostiny. Arcikníže mnoho a lichotivě promlouval o výstavě. Okřídlená stala se jmenovitě jeho slova, jimiž narážeje na častější svůj výkon zahajování výstav pravil: „Zovou mne výstavním arciknížetem, avšak žádnou dosud výstavu nezahajoval jsem tak již hotovou, jako tuto.** Arcikněžna. choť jeho, osvědčila i hlubokou vnímavost pro umělecké výtvory dle vzorů národních a při prohlídce lidového umění v české chalupě objednala si velké vyšívané koutnice. K zahájení výstavy po* 1046 J' J' TauUmahý: jily 86 pak ješté návštěva Karlštýna (17. května) a slavné zah^'ení české akademie věd, umění a slovesnosti (18. května). Byl to první triamf výstavy, kterýž třeba sám sebou neměl s po- litikou co činiti, přece nebyl bez zvláštního významu politického. Na- děje německých centralistův a nacionálA, že výstava bez Němců jest nemožná, byly nadobro zmařeny; pociťovali, že odporem svým dopo- mohli Čechům k úspěchu tím většímu a skvělejšímu, čím patrnéji se jevilo, že výstava jest dílem českým. Za to veškero úsilí nepřátelské nám strany obráceno pak k tomu, aby zmařena byla cesta mocnářova do Prahy, jež měla následovati po úplném dokončení výstavy, asi tedy pátý, šestý týden po zahájení. Výstavu navštívili sice i jiní členové nejv. rodiny, arcikníže Albrecht (26. a 27. kv.), arcikníže František Ferdinand opětovně za svého pobyta v Praze, arcikníže Reiner, arcikníže Toskánský a j., nicméně Vídeňská žurnalistika vyhledávala každou záminku, aby líčila výstavu jako Němcům nepřátelskou a chování Čechů jako de monstr ativní proti politice říše. Různé smyšlenky šířeny o Češích, jako by napadali Němce v Praze a na výstavě, a upřímné vítání hostí z dálných končin, jmenovitě českých Američanů a vlaků ze slovanských zemí, vykládáno jako panslavism, jako nepřátelství proti říši. Ještě koncem května oznamoval vládě blízký Scharfův Montagsblatt, že Jeho Veličenstvo poctí výstavu návštěvou v prvních dnech červencových a prodlí v Praze pět, šest dní; při- kládal návštěvě i vysoký význam politický ve smyslu smiřovacím, ježto před vznešenou osobou mocnářovou všecky projevy národního záští utuchnou. Ale téměř současně hrozil jiný vládě blízký list, Sonn- und Montagszeitnng, kterak prý není vyloučena možnost, že by úmysl moc- nářův, navštíviti zemskou jubilejní výstavu českou, nebyl proveden, kdy by prý české radikální živly pokračovaly v pouličních demonstracích a neuložily si umírněnost. Výslovně poukazováno tu pak na uvítání francouzských studentů a na sympatie k Francii projevované. Posléze počátkem července docházely zprávy, že cesta mocnářova se odkládá, a za důvod uváděna choroba českého místodržitele, kterýž nastudiv se na výstavě zachvácen byl tyfem, ale té doby počal se již zotavovati. Důvod ten překvapoval potud, že nebylo známo, že by byl vycházel od místodržitele, jenž brzké svoje zotavení považoval sám za věc ne- pochybnou a svou horlivostí a obětavostí u věcech výstavních se pro- slavil. Posléze uprostřed července oznamovaly časopisy na určito, že cesta mocnářova do Prahy jest odročena na druhou polovici měsíce září. Německé centralistické časopisectvo považovalo odklad ten za odklad nadobro. Neae freie Presse a Pražská Bohemie s málo tajenou škodo- libostí vyjadřovaly přesvědčení, že s cesty panovníkovy sešlo úplně. Ně- mecká strana viděla v tom znamenitý prospěch svůj, kterýž by záležel v závažnějších ještě důsledcích nežli že by výstavě, proti níž tak tuhý vedla boj, byl odňat lesk přítomnosti panovníkovy. Soudilit, že nejroz- hodnějším přímluvcem císařovy cesty do Prahy byl místodržitel český František hrabě Thun a pak předseda ministerstva hrabě Taaffe, jenž mocnáře na cestě té měl provázeti, zmařením pak návštěvy že by na nej vyšším j místě bylo nabylo vrchu mínění těmto se příčící, což by opět bylo^mohlo státi se vodítkem ke změnám na vysokých místech Kaše jubilýni výstava. ] 047 neb aspoň je uspíšiti, ke změnám, z nichž by v Čechách byla jim snad kynouti mohla naděje na obrat politický ve smyslu jejich usilo- vání. Vždyt čelný list německý Neue freie Presse výslovně hlásal po- třebu obratu v Čechách v ten rozum, aby národním prý výstřednostem českým přítrž byla učiněna a pomýšlelo se na vládu v Čechách bez součinnosti Čechů. „Císař nepřijcde!** hlásaly orgány centralistfi. „Císař přijede!** trvali jsme opět my, přesvědčeni, že povyk ten uměle dělaný nemůže míti účinku na rozhodování koruny. E boji novinářskému dru- žilo se pak úsilí nezjevné ovšem — ale za to tím odvážnější — oněch živlů, jimž vývoj českého království, výstavou vydatně sesílený, jest trnem v oku. Z toho již patrně vysvítá, jak kromobyčejný význam měl příjezd Jeho Veličenstva. Císař a král zavítal do Prahy dne 26. září po 6. hod. ranní. Předseda ministerstva hr. Taaífe proti učiněné disposici nena- lézal se v jeho průvodu, ježto ochuravěl. Pobyt mocnáře v Praze, jenž z vlastního názoru se přesvědčil o neobmezené oddanosti českého ná- roda ke králi a koruně a na výstavě o vysokém stupni průmyslu, umění a zemědělství našeho, přispěl značně k objasnění pravého stavu a k za- hanbení těch, kteří klevetami a smyšlenkami bojovali proti národu če- skému. Královské dni se na čas Praze vrátily od té chvíle, co mocnář vítán od nepřehledných zástupů nádherně ozdobenými třídami slavil svůj vjezd do Prahy. Již prvního dne ubíral se s arciknížetem Fran- tiškem Ferdinandem slavnostně z hradu hlavními třídami města k vý- stavě, y ústřední budově průmyslového paláce dalo se pak o 2. hod. odpolední slavné uvítání; předseda generálního sboru hrabě Kinský oslovil v českém a německém jazyku mocnáře, jenž zaujav trůnní místo v královském pavilloně, po němečku a po česku odpovídal. Jeho Veli- čenstvo pobylo na výstavě tři hodiny, nazejtří následovala druhá a dne 30. září třetí, téměř pětihodinná návštěva panovníkova na výstavě; druhá návštěva platila zářivým vodometům Křižíkovým ; počítaje sbory a spolky, jež pro udržení pořádku se dostavily, jakož i vystavovatele a jiné účastníky s volným vstupem, bylo toho večera na sto tisíc osob směstnáno okolo vodometů a na okolních prostorách, v jichžto středu v upraveném k tomu pavilloně hudebním zaujal místo mocnář s ostat- ními hodnostáři. Pořádek udržovaly spolky, jmenovitě Sokolské, začež se jim od místodržitele dostalo zvláštního uznání. Návštěva mocnářova spojena byla i s jinými nádhernými slav- nostmi veřejnými, všeobecným osvětlením 28. září, průvodem a serenádou tisíců účastníků 29. září, divadly dne 26. a 28., dvorními hostinami, večerními zábavami u nejv. maršálka zemského dne 27., hrab. Wald- štýna dne 29. a hrab. Osvalda Thuna dne 30. září. Dne 27. přijati byli v slavném slyšení okresní starostové z celého království. Mimo to poctilo Jeho Veličenstvo zvláštními návštěvami města Žižkov a Karlín dne 28., Smíchov a Král. Vinohrady dne 29. září a Liberec 1. října; s Prahou pak rozloučilo se dne 2. října. Při všech těch příležitostech vyslovoval se císař a král s lichotivým uznáním o zdaru výstavy. Tak hned při večerní zábavě u]nejv. maršálka, kdež pravil, že neobyčejně byl pře- kvapen úspěchem výstavy, že jest velice pěkná a zdařilá. Podobně i o druhých zábavách, svrchované pak uznání nejvýznačněji osvědčil, 1048 *^* ^- Touiimský: když se loučil s výstavou, a při své návštěvě v Liberci. Tam jmeno- vitě starostovi města dr. Schiickerovi pravil: ^Výstava velmi se mi líbila," a ku předsedovi obchodní a živnostenské komory Liberecké, továrníku Ginzkeyovi, prohlížeje jeho továrnu v Mafifersdorfu, jež na světové výstavě Pařížské vynikla svými koberci, doložilo jeho Veli- čenstvo: „Vše, co jsem u vás viděl, je velmi pěkné a svědčí o vy- sokém stupni zdejšího průmyslu. Tím více lituji, že tento pr&mysl není zastoupen na výstavě, jež tak krásně se zdařila, neboC výrobky průmyslu zdejšího byly by přispěly k další okrase výstavy.** Tolikéž k hraběnce Glam-Gallasové u snídaně na zámku Gallaském pravil císař : „Navštívil jsem výstavu, jest obdivuhodně krásná; lituji jen, že nemohl jsem zevrubněji a celou ji prohlednouti, ježto můj čas byl příliš ob- mezen.** Když panovník opouštěl Prahu, purkmistr dr. Šolc, vyzna- menaný komturským křížem řádu Františka Josefa, děkoval mu na ná- draží za návštěvu Prahy, a císař odvětil: „Dnové, jež jsem v Praze strávil, zůstanou mi věčně nezapomenutelné. '^ Ředitelstvo německé strany, když návštěva mocnářova byla již nepochybná a blízká, vydalo heslo, že i Němci, t. j. němečtí centra- listé, loyálnost svou k nejvyšší osobě plnou měrovu dají najevo, aniž s výstavou to bude míti co společného. Také i německé kasino zřídilo slavobránu na Příkopě, kolem níž rozestavily se německé spolky, a Němci ozdobovali domy své, ovšem jen barvami černožlutými, osvětlo- vali spolu a byli zastoupeni v pochodňovém průvodu a serenádě večerní, avšak proti výstavě setrvali v trpném odporu. Jestliže však již výstavou samou a jejím průběhem tato politika jejich dostala citelnou ránu, byla nyní poražena na hlavu. Čelní Němci znali se k chybě, že nevystavo- vali, a sám předseda Liberecké komory uznal s politováním, že se mčl výstavy súčastniti. Na návštěvu Němců neměly zákazy kasina ani dříve účinku, od pobytu mocnářova pak se v německých kruzích návštěva výstavy stala módou. Jako tímto znamenitým úspěchem, tak vynikala výstava i jinou, nám sice přirozenou, za to pro cizinu neobyčejnou a překvapující stránkou — účastenstvím slovanských národů a Čechů 0 nejdáln^Hch končin. Již kdy o výstavě první zvěsti se rozletěly do světa, budily vřelý ohlas ve všech zemích slovanských. Slovanští kmenové, kteří ve- spolek také často vedou půtky pro různá nedorozumění, jako Srbové a Charváte, Bulhaři a Srbové, Poláci a Kusíni, co do naší výstavy byli stejné mysli. Ano ještě dále sahala tato jednomyslnost. Při všech těch návštěvách z jednotlivých slovanských zemí, co jich bylo, nebyla zastoupena strana jenom jediná, ale strany takřka všechny. PouC do Prahy, cesta na výstavu byla myšlenkou, před níž rozdíly stran, doma tak příkré, umlkaly. A takž výstava naše byla příčinou velkolepého toho úkazu, že jako Čechoslovany až z Ameriky a od Tater tak i všechny slovanské kmeny vítali jsme v středu svém ; od Visly a Dněpru, od Adrie a Černého moře, z lesnatých údolí Šumadije, od Ryly, Staré Planiny a hor makedonských, od Trigiavu a Velebitu ubíraly se do bratrské Zlaté Prahy výpravy hostí slovanských, kteří se těšili naším pokrokem a učili z naší práce duševní a hmotné. Byl to úkaz, v němž nebylo ani stopy nepřátelství proti nikomu, nýbrž toliko hlubokého přátelství Naíe juhUejni výatava, 1049 a upřiinné náklonností k českému národu, jeho práci a jeho vývoji, které zajisté, ježto Čechové vydatným jsou činitelem v říši rakouské, nejen království českému ale i celé říši mohlo sloužiti jen ku prospěchu. Také organisace vlaků těch byla na bíledni, vycházela od zpravodaj- ského odboru výstavního, v němž zasedali i mužové znalí rozličných jazyků a u věcech jednotlivých zemi i národů obeznámení. Povinností výstavy bylo starati se jak o rozšířeni známosti výstavy, tak o hojné co možná účastenství. Pouhá odtud pozvání a dopisy vedly pak k tomu účastenství. Přes to však hned v první chvili našli se jak v žurnalistice Ví- deňské, tak i v kruzích německé strany centralistické i v jiných lidé, kteří se svrchovanou nepřízní sledovali tento úkaz a dávali mu výklad zcela opačný, než který byl pravdivý a přirozený. Již skutek sám byl jim proti mysli, rozkřikovali jej za nebezpečný pro poměry státní, hlučné vítání líčeno pak jako demonstrace neloyální, ano čelné listy centra- listické, jako uveřejňovaly smyšlenky o českém němcožroutství, tak v překroucených zprávách a úvodních článcích hlásaly, že prý Čechové jsou jen překážkou politiky rakouské a že s živlem takovým není možná ani vláda ani politika rakouská. Tak jmenovitě Neue freie Presse. Agi- tace ty nesly se až ke trůnu a užíváno jich za zbraň proti nám. Návštěva mocnářova ukázala však nejlépe, že ostaly bez úspěchu. Nicméně úsilí nepřátelské proti nám mělo ten následek, že zamezováno vítání cizích hosti v nádražích a na ulicích. Jinde smělo se ovšem při rozličných příležitostech nepoměrně více mluviti a díti nežli u nás — tak o zpě- váckých, turnérských a střeleckých slavnostech německých ve Vídni a jinde, v Uhrách oslavou Abdula Keríma, vítáním softů a tureckou ' politikou za doby spolku s Ruskem a Německem atd. Tam nikomu ani nenapadlo zakročovati neb projevy takové obmezovati. Vlaky se slovanskými hostmi zahájil již 15. května vlak se slo- vanskými akademiky z Vídně, kterým do Prahy a na výstavu přibylo 200 studujících všech národností slovanských z vysokých učení Ví- 7 deňských, mimo sto jiných účastníků, hlavně Čechů. Mezi studigícími byli zastoupeni Čechoslované, Poláci, Rusíni, Slovinci, Charváte, Srbové i Bulhaři. Byli hostmi českého studenstva, jež na výstavu je dopro- vodilo, po výstavě provázelo a jim na počest na Žofíně společnou zá- bavu uspořádalo. Záhy zdomácněli v kruzích studentských a na výstavě, k níž za nedlouho (22. kv.) dostavili se i studující francouzští, kteří českému studentstvu oplatili jeho návštěvu a účastenstvi o jubilejní slavnosti Pařížské Sorbonny před dvěma lety. Největší účastenství ze slovanských zemí osvědčili Poláci. Ve všech zemích polských od samého počátku výstava naše docházela veliké po- zornosti, oč nemalou zásluhu má spisovatel £d. Jelínek. První pro- hlášení Jelínkovo o výstavě, uveřejněné v předních časopisech polských, došlo rozšíření ve více než 60.000 výtisků. Potom rozpisovaly se o výstavě veškery časopisy polské do podrobná a již k zahájení jejímu vyslaly do Prahy své zvláštní zpravodaje. Účastenství pak rostlo ode dne ke dni a vytrvalo až do konce. S určitostí lze říci, že Poláků bylo na výstavě 6000. Jen osobních návštěv n p. Jelínka bylo na 2000. Hromadné návštěvy zvláštními vlaky byly tyto: Dne 5. června zavítal- 1050 ^- *^* Tímiimshý: k nám první vlak polský, s nímž přibylo asi 160 účastníkft. Druhá výprava společná, vedená od spisovatele Rogosze, jenž dříve již zde meškal a pěkné statě o výstavě naší uveřejnil, počtem 130 osob, vesměs intelligence polská z Haliče, Poznaňská a z ruského Polska, zavítala k nám 20. června. Již dne 27. června následoval třetí vlak z Haliče s 350 účastníky, hlavně Sokoly polskými, k Sokolskému sletu. Čtvrtý vlak uspořádalo Kolo artystyczno-literackie z Krakova i Lvova, v němž byli účastníci ze všech stran bývalého Polska, jmenovitě i z Ukrajiny, Podolí a Litvy a kterýž s 150 osobami stihl k nám 21. července. Kromě toho péčí redakce Polského ludu v Krakově uspořádána k nám výprava polských sedláků a přibyly větší společnosti hostí z ruského Polska 15. června, hospodářů z kongresovky 4. července, řemeslníků polských z Varšavy a z Haliče, cukrovarníků, techniků a j. Veškery vrstvy společnosti polské zastoupeny byly na naší výstavě. V polském jazyku vyšel též zvláštní spis: Listy o wystawie czeskiéj przez Edw. Jelínka, v Krakově 1891. S opravdovou srdečností byly návštěvy tyto polské již všude cestou a jmenovité pak v Praze od všech kruhů spo- lečnosti české vítány. Malebné kalpaky a polské kontuše byly stálým příznakem naší výstavy a zdomácněly i v naší společnosti. Na počest Poláků pořádány i zábavy v Měšťanské besedě, od Pražského klubu na Žofíně pro druhý vlak, od Sokola pro třetí a od Umělecké besedy pro čtvrtý. O slavnostech výstavních a při vítání dalekých hostí českých neb slovanských nechyběli nikdy Poláci, mezi nimiž skvěle zastoupena byla i krásná pleť polská. Z království srbského uvítala výstava naše hromadnou návštěvu, která se k nám dostavila 19. července u večer zvláštním srbským vlakem, z Bělehradu vypraveným. Vůdcem vlaku, v němž různé strany srbské byly zastoupeny, byl rektor bohosloveckého semináře Bělehradského a učitel mladého krále Alexandra archimandrit Firmilian (Dražič), doktor bohosloví pravoslavné akademie Kyjevské. Od Brna počínaje na všech stanicích byli Srbové od českého obyvatelstva vřele pozdra- vováni. K slzám dojati uvítáním v Praze, brali se v dlouhé řadě po- vozů k Měšťanské besedě, odkudž rozjeli se do svých obydlí, nazejtří pak, 20. července uvítáni byli na výstavě. Jak v nádraží, tak na výstavě odpovídal archimandrit Firmilian v českém jazyku na oslovení a uví- tání. Bylo tu na 250 účastníků, mezi nimiž zastoupeny byly četně i paní ; byli tu rolníci srbští v prostých národních krojích, řemeslníci, kupci, úřadníci, profesoři, redaktoři, spisovatelé, duchovní světští i ře- holní. Jen část jich byla z Bělehradu, jiní byli z Pirotu, Nise, Vranje, Prokoplje, Alexince, Užice, Kragujevce, Požarevce, Zajčaru, Negotina, Kládová, Smedereva a Šabce. Na cestu vzali s sebou srbského gajdáše z krajiny Šabacké, jenž českému dudákovi u české chalupy přišel zahrát srbskou dudáckou. Po hostině na výstavě celá velká společnost srbská při zvucích srbské gajdy chopila se za ruce a pustila se u veselé kolo, jakéž vídati v neděli a ve svátky na srbských vesnicích. Téměř současně se Srby zavítali do Prahy zvláštním vlakem Ru- síni z východní Haliče. 1 oni byli cestou a na nádraží hlučně a vřele uvítáni, a jejich kroje národní, jmenovitě pestré selské, a vyšívání i na jiných, budily všude pozornost. Vůdce jejich, gym. profesor Šuchevič, Naše jubU^ni výstava. 1051 odpovídaje na uvítání pravil: „Spěchali jsme do Prahy, abychom slo- žili hold českému národu za veliké jeho dílo. Nechtěli jsme ostati za jinými slovanskými národy, ktei^ přišli před námi." V Měšťanské be- sedě pořádána jim na počest slavnost, v Karlínském chrámě sv. Cyrilla a Methoděje (ježto jsou katolíci východního vyznáni a zachovali slo- vanskou liturgii) pak služby boží v slovanském jazyku, a na výstavě byli uvítáni slavnostně 21. července, kdež na české oslovení prof. Šu- chevič také česky odpovídal. Zavítalo jich k nám přes 160 ze Lvova, Kolomyje, Tarnopole, Hočova, Stanislavova, Přemyslu a Břežan. Z Bulharska stihl vlak do Prahy 30. července odpoledne. Vlak ten, sestávající z vagónů nové bulharské železnice, od ministerstva k tomu cíli vybraných, byl téměř dva dni a dvě noci na cestě. V Sofii, kde shromáždili se účastníci, byli od členů vlády, od důstojnictva a velikého počtu obecenstva provázeni na nádraží, kdež volány jim po- zdravy na cestu a vzkazy Čechům. Účastníci vlaku byli z různých končin bulharských, někteří z Varny a krajiny Černomořské, jiní od hranic makedonských, od Dunaje, Plovdiva, Slivna, Zágory atd. Nejeden musil podniknouti namáhavou cestu, než dostal se do Sofie k vlaku. Y Praze byli bulharští hosté nadšené od zástupů vítáni. Na výstavě vůdcové jejich Stojanov a Atanasov českým jazykem odpovídali na česká oslovení. Při večerní zábavě v Měšťanské besedě rozproudil se čilý společenský život, při němž Bulhaři a Bulharky předváděli Čechům národní bulharské choro, jak lid je tančí. Mimo zvláštní vlak dostavil se ještě veliký počet Bulharů, jež dílem vláda neb krajská zastupi- telstva vyslaly, aby prostudovali rozličné obory výstavy a nabytých zkušeností aby pak doma použili. „Přicházíme na důkaz vděčnosti za dobrodiní, jež nám český národ prokazoval od počátku našeho literár- ního a národního vývoje," pravil Stojanov na nádraží. „Odneseme si od vás dojmy nezapomenutelné a nevyhladitelné," dokládal Atanasov na Staroměstské radnici — „a budeme ve své vlasti vypravovati o tom, co jsme zde viděli a zažili, a jak bratrsky jsme byli uvítáni v středu českého národa." Bulhaři odevzdali též značný dar 300 zl. ve prospěch Ústřední matice školské, jejž mezi sebou sebrali vespolek, když setkali se před Staroměstskou radnicí s dlouhým průvodem školních dítek Vídeňských, jejichž školu udržuje spolek Komenský; pamatovaliť, jak těžký vedli svého času zápas za bulharské školy s Řeky, a měli tudíž vnímavé porozumění pro úkoly Matice. Jak zlovolné byly zprávy o demonstracích prý říši nebezpečných, vysvítá nejlépe z toho, že Bulhaři o slavnostním představení v Národním divadle při prohlídce královských síní provolali na místě pobytu mocnářovu věnovaném „sláva" a „urá" J. V. českému králi a rakouskému císaři. Všech účastníků z Bulharska vlakem i jednotlivě na výstavu naši přibylo přes pět set. Velmi hojné bylo též účastenství z Krajiny^ jižního Štýrska a vůbec zemí slovinských a z Charvátska^ PřimoH i Dalmácie* První vlak z Lublaně a Záhřeba přijel do Prahy již 27. června k Sokol- skému sjezdu, při čemž vůdcem Charvátů byl dr. Mazura a Slovinců NoUi. Slovanští národové i nejvzdálenější od sebe setkávali se v Praze o výstavě a v přátelském pojili se kruhu. Takž i za pobytu prvního vlaku Záhřebského a Lublaňského poskytovala zasedací síň Staro- 1052 J. J. Touhmský: Naše jtibil^ni výstava. městské radnice vzácuý zajisté obraz; byliť ta shromážděni hosté charvátští, slovinští a polští, kteří svými vlaky sem pi^jeli, k nim pak družili se i hosté z Francie, pan Sansboeuf a jeho dmhové, a maďarští s redaktorem Egyetertese p. Dérym v čele; celek dovršovali pak starostové všech shromážděných v Praze na sjezdu Sokolských spolkfi. NoUi jménem Slovinců připíjel Čechům jakožto vůdcům a učitelům Slo- vinců, Andrzejewský jménem Poláků shodě slovanské, Mazura jménem Charvátů, aby český národ byl na dále vůdcem slovanských národů v Rakousku. Maďar Déry jako zástupce uherský tlumoče úctu před pokrokem a vysokým stupněm osvětovým národa českého, pronesl pří- pitek mladému sice nyní, ale minulostí svou proslavenému českému národu, náčelník pak a organisátor gymnastů francouzských Sansboeuf zlatému městu Slovanstva nad Vltavou. Hlavní vlak slovinský a char- vátský s více než 500 účastníků stihl do Prahy 4. srpna večer. Ta však již bylo uvítání v nádraží zakázáno. Jen v ulicích čekali tisícové, aby pozdravili jihoslovanské hosty. V zábavě besední sdružili se i Bul- haři s Charváty a Slovinci, jakož i mnozí tu meškající Poláci. Mimo to dostavili se na výstavu jednotlivě neb v užších společnostech mnozí vynikající Charváte z Dubrovnika, Zadru a jiných měst dalmatských. Zástupci všech téměř slovanských národů shromážděni byli i na plesu od Pražského klubu na počest Poláků (24. června) v Žofínských sálech pořádaném. Mimo Poláky a Čechy byli tu i Srbové, jejichž vlak právě zde meškal, Bulhaři, kteří soukromě před vlakem So^jským sem zavítali, Rusíni a západní Srbové, kteří s Horníkem v Praze meškali a jakožto zástupcové slovanského ostrůvku lužického, jehož německý příboj prese všechno své úsilí pohltiti nemohl, vřele od ostatních Slovanů byli vítáni. Bylať poměrně hojně zastoupena na výstavě i Luéice. Od prvního počátku až do uzavření výstavy přicházeli k nám hosté z trosek veli- kého druhdy kmene slovanského, jenž daleko na západ a východ sahal po obou březích Labských. Dne 19. července přibyli pak dr. Michal Horník, kanovník v Budišíně, a zasloužilý spisovatel dr. Muka, rektor lužického semináře dr. Můtterlein, duchovni a 13 rolníků, celkem asi třicet účastníků. Sympatické přijetí bude jim snad povzbuzením v ne- snadných okolnostech, v nichž lužičti Srbové se ocitují. 1 Husové přicházeli na výstavu. Ruský vlak sice nepřijel, za to mnozí soukromé, jmenovitě z Vídně, Drážďan a Karlových Varů při- jížděli do Prahy. Byly mezi nimi osobnosti vysoké postavení zaujímající, jako kníže Dolgorukov, hrabě Ignatěv a j., učenci, profesoři, kupci, důstojníci a p. Na počest slovanských hostí pořádána slavnostní představení v Národním divadle a milým pohostinným cílem byly všechněm salony manželů Náprstkových. Zde Slované z nejrůznějších končin si podávali ruce a každý s nelíčenou upřímností byl vítán. Odehrávaly se tu vý- jevy někdy až k slzám dojemné i povznášející. Návštěva u Náprstků tvořila o výstavě a tvořiti bude i po ní jeden z nejzajímavějších bodů programu každého příchozího k nám Slovana. /. /. Touéimský, (Dokončeni.) -^mM^ R. 1891. Čís. 12. O S VE TA Vznik ministerstva Scliwarzen1)ergo-Stadionova. (Měs. říjen a listopad roku 1848.) Ylastní zkušenosti a paměti podává Jo8. Alex. svobodný pán Heiffert. (Dokontenf.) 8. |osti brzo odebral jsem se za „statkářem Lineckým'' do Olomouce, dávaje milé vlastí své trvale s Bobem; ne že bycb jí nikdy více nemčl spatřiti nebo v ni pobývati, ale pobyta mého nebylo tam, jakmile jsem podávaný mně úřad na se vzal, leč co pocestného, co hosta. Dobrý milý děkan Macan posílal z Čelákovic list za listem, mé sestře, mé choti, mně, zva nás k delší návštěvě. On sám nešel do Prahy, kde by nám byl způsobil radost velikou. MěU za posledních dob malou mrzutost s Pražskou žurnalistikou. Připravovala se toho času petice duchovenstva říšskému sněmu, kdež se žádalo, aby duchovenstvo zůstalo v držení a v užívání církevních statků; Macan byl horlivým sběratelem podpisů, až jej za to Havlíčkův Večerní List zasypal úsměšky a úhonami. „Každé společnosti jest volno, ^ tak mi psal na to Macan, „zadávati petice; což jen církvi, této společnosti katolických věřících, toho práva nemá býti dopřáno? Protestanti by se styděli, aby cos pro- nášeli proti svým pastorům, Židé by se styděli, aby tak činili proti rabbínům ; jenom n katolíků spisovatelé vlastního vyznání proti vlastním duchovním popuzují I** Proto se mu nechtělo do Prahy: „příchodu jeho podkládali by nepochybně rozličné pohnutky!" Myslel snad, že by každý v Praze na ulici na něm viděl: toté pan děkan z Čelákovic, co si ho Večerní list Národních Novin tak šeredně podal! O mém nastávajícím ustanovení děkan již měl vědomost: „chtěl prý mi gratulovati, ale nechal toho, maje za to, že v přítomné kritické době postavení takového druhu není právě žádoucné ; již jako poslanec QSTftTA 1891. 12. 07 1054 "^^ ^' HeUfert: že jsem měl dosti co dělat a že bych co poslanec také mohl slonžiti vlasti.'' Podobného míněni byli skoro TŠickni moji přátelé a příznivci : „Rád slyším/ psal mi šlechtic Stark z Čemin, „že jste podaného místa nepřijal; mám( příliš upřímnou a srdečnou náklonnost k Vám, aby mi bylo lhostejno, jestliže se před časem opotřebujete a na budoucno ne- možným učiníte.^ Moje milá sestřenice Hermína, slyšíc nemocna, co mi nastávalo, tiše pravila: „AC se Pepi nevydává na tuto půdu; je€ kluzká!^ Bylať ona jediné dítě krajského komisaře Antonína Helferta, staršího bratra mého otce, a Juliany rozené v. Rottenbergerové ; stala se nevěstou velmi milého a hodného mladého muže. Brzo po našem návratu z Vídně onemocněla, aniž více s lůžka vstala. Jsouc dívka andělské povahy, byla velmi jemné postavy; mělať onu jemnoučkou průsvitavou pleť a onen záškodný ruměnec ve tváři, které napřed zvě- stují, že tvor takový nepobude dlouho v pozemské vlasti. Slaboty jc^jí přibývalo den ke dni ; s nevýslovným bolem znamenali neštastní rodiče a láskyplný ženich, že víc a více chřadne. Zemřela dne 7. listopadu, v týž den, co Wessenberg telegraficky mne neprodleně volal do Olo- mouce. Tam jsem obdržel list své Miny ze dne 10. : „Krásný byl vče- rejší den, slunce hřálo tak mile, nebe se radovalo, že uvítá krásného čistého anděla, naši dobrou Hermínu. Mně se dostalo smutné úlohy, abych doprovázela tetu; když jsme ji vedli, aby se navždy rozloučila se svým jediným dítětem, byla jsem svědkyní nejtruchlivějších výjevů, kterých jsem posud zažila. Bol tento nyní dobře chápu, i zdá se mi býti hroznější, nežli když dítě ztratí rodiče.'^ Do svého památníku vložila několik vlasů po své zesnulé přítelkyni a napsala k tomu strofa z Lenauovy veledojímavé básně „An Luise, '^ kterou jsem jí často byl čítal: Du bist dahinl Nichts konnte retten und halten dich bei uns zurúck, kalt knickte aUe Liebesketten das unerbittliche Geschickl . . . Jemná, soucitná duše ! Toho času nenadálá se, že nemine rok a že bude zase pěkný podzimní den, a slunce že bude zase mile hřáti, a nebe že se zase bude radovati z krásného, čistého anděla ! A někdo že tu pozůstane trpce cítě, že ještě truchlivějí než pozbyti rodičů nebo dítěte, jest ve květu let a v nejvroucnější lásce odervánu viděti od boku svého osobnost, která mu před oltářem nejvyšší blaho slíbila a nyní byla příčinou, že se dočkal nejvyššího hoře! Po ten čas, co jsem meškal v Praze, zůstával stav věcí v Olo- mouci bez proměny. Schwarzenberg a Stadion pořád ještě sháněli mi- nistry, aniž jim bylo lze nalézti těch pravých. V tehdejších okolnostech bylo po ministerstvu války nejdůležitějším ministerium věcí vnitřních. Ježto Stadion nikterak je přijmouti nechtěl, pomýšlel Schiívarzenber^ iia Bacha, již sice zase nalezeného, ale ještě mimo Olomouc meška- jícího. „Bacha nutně potřebujeme," psal dne 3. list. svému Svakrovi u SchOnbrunna; „jeho ústavní, ale přísně monarchické smýšlení, jeho Venik miniaterstva SckwarMenbergo- Stadiónová. 1055 veliká parlamentární spůsobilost, jakož i jeho bezúhonný soukromý charakter dávají mu ráz nutného člena novému ministerstvu. Jestliže jmenování jeho způsobí rozčilení, tedy to musíme tak přijmouti a hle- děti je upokojiti. Nemá sice žádných zkušeností, co se týče vnitřních poměrů jednotlivých provincií, ale ten nedostatek bude u něho nahrazen jeho vlohami, jeho rázností. Schmerling jest Ultra-Němec, a pokud vím, přílišný stoupenec arciknížete Jana, než aby byl náš; ostatně o provinciích také nic neví. Stadiona třeba po mém názoru ještě še- třiti; on si toho, jak se zdá, sám tak přeje. Ve svém nynějším po- stavení může nám na tu chvíli více prospěti, než kdy by byl ministrem." Za ministra práv byl vyblednut dvorský rada Pavel Sigmund Ghequier de Mely-Nááasd, a když ten zamítnul, dolnorakouský zemský rada Jiří rytíř v. Mitis. Mitis přijev do Olomouce slíbil ministerium přijmouti; ale přes noc rozmyslil se jinak: pomyšlení na vážnost okolností a na velikost odpovědnosti tak ho rozčililo, že v zimničném chvatu prosil ráno, aby mu slovo jeho bylo vráceno. Dne 5. listopadu objevil se v Olomouci Bach; avšak aby měl přejmouti portefeuille, proti tomu prohlásil se co nejrozhodněji. Přece však důvěřoval si Schwarzenberg, že ho získá, i psal Windischgr&tzovi : „Bachovy náhledy o postavení armády, o otázce šlechty jsou docela správné." Avšak čas kvapil. Wessenberg, posud dle jména president ministerský, již po třetí prosil císaře za propuštění ; dne 5. list. znova zažádal, a to důrazněji než prve, tak že dvůr musel konečně se roz- hodnouti. Windischgrňtz chtěl Stadiona : „Bach za ministra věcí vnitřních jest přece jen příliš Yídeňan, kdežto Stadion v nejrozlič- nějších provinciích sloužil a z vlastního názoru je zná." Mezi poslanci v té věci od prvu nebylo jiného mínění; nebylot ani lze sobě mysliti, že by kdo jiný než Stadion měl býti ministrem věcí vnitřních ; což se jemu každodenně do očí říkalo. Když pak nyní i Schwarzenberg dů- tklivě ho za to žádal, pustil zdráhání mimo se, a dne 7. roznesla se po Olomouci radostná zpráva, že „Stadion přijal." Takové byly věci Olomoucké, když jsem dne 8. list. o 5. hod. ráno na nádraží tam dorazil. Spolu se mnou jeli z Prahy Elutschak, redaktor Bohemie, a dlouhý Urban, koncipista českého gubernia; ti však dále jeli k Vídni (toho času jezdilo se totiž z Prahy do Vídně ještě přes Olomouc). Já se ubytoval v hostinci „u Goliáše" na horním náměstí (Oberring), a o 8. hod. vydal jsem se do města hledat „statkáře z Lince." Avšak nikdo nevěděl o „panu Wagnerovi ;" bylf Bach své inkognito již odložil, i bylo lze nigíti ho pod jeho pravým jménem. Já u něho nalezl Palackého, jenž byl baronovi „Jel- láčkovi," — tak Jelačiée nazývali Vídeňané — učinil svou politickou návštěvu. Jsouce s Bachem sami, rozmluvili jsme se o ministerstvě, i prohlásil se Bach, že on do ministerstva nevstoupí; on že jest „ne- možný." V poledne shledal jsem u stolu Schwarzenberga se Stadionem, kteří po jídle úsilně mně přimlouvali, abych se rozhodnul. Z poslanců pořád byli někteří v Olomouci ; tak Alois Fischer a Kajetán Mayer, s nimiž jsem mnoho obcoval. Když jsem mluvil 8 Mayerem o zdráhání Bachovu, pravil: „Bach si myslí, že Win- dischgr&tz ho nechce; ale to se mýlí. Proti Bachovi V^indischgrfttz 67* . "V t i 1056 J' ^' Helfert: ničeho. jve])i^;f koho kníže nechce, to jest Stadion.^ „Černý Majer, *^ jak jslhe ho jmenovali, v takových věcech měl velmi jemný čích a v pravdě uhodnul. Ovšem že v poslední době, jak již vypravováno. Windischgr&tz o to usiloval, aby Stadion vstoupil do ministeria; ale proto mu Stadion ještě nebyl sympatický, a sice z následovných příčin: Y létě r. 1848, když Windischgr&tz připravoval, čeho potřebí, aby v katastrofě od něho předvídané bylo vše pohotově, psal také Stadiónoví, chtěje pojati ho do své kombinace. Stadiona již tehda mnohokráte prohlašovali za budoucího ministra ; on měl velké, ač tiché a více tajné přívrženstvo, avšak za to snad ještě více křiklavých pro- tivníků, kteří na něho metali výčitky a hanlivé řeči. Proto chtěl Stadion míti ruce volny i zamítnul zdvořilým listem pozvání Windischgr&tzovo, což knížete nemálo urazilo. Nemohu si mysleti, že by Kajetán Mayer 0 této případnosti byl měl vědomost ; já sám zvěděl jsem o tom teprve po letech, když jsem konal studie a přípravy k většímu historickému spisu „Geschichte ósterreichs vom Ausgange des Wiener October-Auf- standes." Co se týče ostatních ministerských míst, bylo nyní celkem vše hotovo. Ministerium obchodu a veřejných prací slíbil přejmouti Bruchy i byl již také z Frankfurtu n. M. v Olomouci. Příčinou barona Krausa trvala chvíli ještě nejistota; zdálof se přece podivno, aby „oktobrový ministr^ seděl v ministerstvě, kteréž mělo býti výrazem loyality a legi- timity; nad to měl Kraus v Hetzendorfě nemilý výstup s knížetem Windischgrátzem. ^) Avšak z druhé strany známy byly výtečné jeho vlastnosti, rozhodný jeho talent finanční, rozsáhlá známost zákonů a zkušenost jeho administrativní ; také konečně nebylo tu nikoho jiného. V příčtné. ministeria války upustilo se od návrhu Stadiónová, aby po- volán byl ne voják, i uzavřeno, aby jím byl generál Cordon, Cordon po vzetí Vídně byl jmenován velitelem městským i byl pro své hu- mánní jednání v obyvatelstvu dosti oblíben. Mezi přívrženci vlády za říšského sněmu Vídenského byl také pan v. Thinnfeld; málo sice řeč- níval, ale jevil při tom důkladné vědomosti a zkušenosti v oboru hospo- dářství i hornictví ; kromě toho vydal odpovědný list revolučnímu sněmu říšskému, *) a takž se zdálo, že je zcela spůsobilý, aby zasedal w nej- vyšší radě koiuny. • Co se mne týkalo, neupouštěl jsem, ač mi také Bruck i Kraus přimlouvali, od svého zdráhání převzíti portefeuille vyučování ; než pro- hlašoval jsem se ochotným záležitosti toho ministeria vésti zatím v po- stavení podřízeném. A takž bylo vše pohromadě, až na ministra práv. 1 ustanoveno jeti do Vídně a tam hledati. Bach navrhoval dvorského radu Adolfa barona Pratobeveru, znaje ho jakožto důkladného právnika a muže vážného charakteru. Vyjeli jsme z Olomouce zvláštním vlakem o 3. hod. odpol. dne 9. listopadu: Schwarzenberg, Stadion, Bruck, Bach a já. Spolu b námi jeli Alois Fischer a Kajetán Mayer. Fischera do Vídně vedly záleží- ') Viz mflij spis „Belagerung und Einnahme Wiens October 1848*' (Praha, Tempský 1869) na str. 207. «) Viz Osvětu 1891 na str. 282. Vanik ministerstva SchwarsenbergO' Stadiónová, l057 tosti soukromé; také mu šlo o to, aby se tam porozhlédnul, Jaké je tam y rozličných kruzích smýšlení a veřejné mínění ; zejména "^lo jnn o to, aby Bacha svedl s některými vůdci levice a zbavil jej myšlenky, že jest „nemožný/ Bach mi nabídnul sviSj byt v Singerstrasse, kam jsme pozdě na večer dorazili. Když jsme nazejtři seděli u snídaně, vzal Bach Wiener Zeitung ze dne 10. do ruky, zarazil se a s úsměvem — oním úsměvem, kterým levičáci tak náramně bývali popuzováni — podával mi noviny řka: „Nu, milý Helferte, Windischgr&tz je rychle hotov:" v novinách stálo úřední návěští, že Robert Blum byl včera o 7. hod. ráno náhlým soudem v Brígittenavě zastřelen. Byla to první poprava po dnech říjnových, a vykonána na členovi parlamentu Frankfurtského! Nikdo z toho neměl většího utěšeni jako vyslanec saský ve Vídni, starý baron Kónneritg. „Buď Bohu chvála," pravil Schwarzenbergovi, „že jste nás tohoto člověka zbavili." Avšak hned přijal na se tvářnost vážnou a do- ložil: „Teď musím do kanceláře, abych ve jménu své vlády protestoval, že královský saský poddaný tak bez okolků byl volán před soud, od- souzen a odpraven." Po městě i všude, kam se ta zpráva dostala, bylo rozčilení vše- obecné; jedni žasli nad smělou odhodlaností vlády, ale přisvědčovali tomuto skutku spravedlnosti; jiných, a to hlavně levičáků říšského sněmu, zmocnilo se neslýchané zděšení. Lóhner pravil jednomu zná- mému: „Co se může mně státi? Neníť ničeho proti mně!" Nicméně neměl žádného stání ve Vídni, působení vojenské vlády bylo mu od- porné. I obrátil se na Leopolda Neumanna, profesora práv na There- sianum a poslance za Leopoldov Vídeňský. Neumann byl členem centra a slul nejoddanějším stoupencem vlády, pročež mu uštěpačně říkali: „Neumann císařo-královský — der k. k. Neumann." Vídenský satirický list Charivarl podával obraz jeho ne jinak než s pruhy černými a žlu- tými po celém těle mu jdoucími. Neumanna tedy žádal LOhner, aby ho vzal do své ochrany a pomohl mu bez úrazu z města. Leopold Neumann odvětil: „Nevím, jak tomu mám rozumět? Tolik Vám ale pravím: Kdy bych id dne 6. října byl vás žádal za ochranu, byl byste mi jí, i chtěje, nebyl mohl poskytnouti." V příčině doplnění ministerstva docíleno ve Vídni dvou nových výsledků. Pan z Thinnfeldu ze Štýrska ohlásil, že jest hotov přijmouti ministerium hospodářství a hornictví. Baron Gordon měl sice některé pochybnosti: „Jakž mohu co jednoduchý generálmajor míti sobě pod- řízeny polní podmaršálky, polní zbrojmistry a generály kavalerie, ano i polní maršálky?" Ale Stadion poučil ho řka, že co ministr války bude míti toliko správu vojenskou; toho že se stupně hodnosti vo- jenské nedotýkigí; tím se Gordon upokojil. Jen Pratobevera dělal obtíže; vzpíral se tak jako před ním Breda, Ghequier a Mitis; ne- zbýval zase než Bach. Ve Vídni jsme pomeškali tři dni; dne 12. z rána vrátili jsme se zvláštním vlakem do Olomouce se zastávkou v Hulíně, odkudž jsme jeli do Kroměříže, abychom se přesvědčili, jak to vypadá s úpravami pro říšský sněm. Nastojte! Koho prvního potkal jsem v Kroměříži? Lóhnera ! Patmo, že i bez c. kr. Neumanna zjednal sobě lístek z Vídně ! 1058 ^' ^ Helferis Lohner byl zde s Hermannem Smidtem, mým někdejším profesorBkým kollegon z Krakova; našel jsem ho v hostinci „u slánce ;** zde nadával vojska rovně vztekle, jako se ho ondy ujímal v Krakově. Jediným mocným, ba všemocným v Kroměříži byl nyní Alois Jden, pořadník říšského sněmu par excellence. A věru, výborné bylo vše, co v kratičkém čase vykonal : sněmovní síně, pokoje pro komise, úřadovny byly náležitě upraveny a vystrojeny. Že se nedostávalo sedadel, telegra- foval Jelen do Prahy, aby 150 sedadel z české sněmovny poslali do Kroměříže. Telegram z Prahy sněmovnímu pořadníkovi Jelenovi v Olo- mouci: „Na čí rozkaz? Mecséry.'' Telegram z Olomouce guberniál- nímu místopředsedovi bar. Mecsérymu v Praze: „Na mflj! Jelen. ^ A se- dadla byla poslána. Též i o kuchyni, o místnosti restaurační bylo po- staráno; v cukrárně poručil Jelen, aby nám nejhezčí dceruška cukrá- řova podávala nejvýbornější rosolku. Kromě toho vyhledal po městě byty pro poslance i měl je v evidenci. Četné haličské sedláky mínil uhostiti ve dvou velkých dvořích : „Já budu zůstávati sám s nimi, aby mi jich nikdo neodloudil.*' — „Však on toho nechá,^ psal jsem své Mině. Jelen vykonával nejvyšší policii v Kroměříži; aspoň se tak sám domníval. „V celém městě, "^ vykládal mi, „nikdo nepřijme rozkazů než ode mne neb podepsaných ode mne. Kdo se koli ve městě chce ubyto- vati, pošlou ho ke mně, abych mu vydal lístek pobývací. Napíšuli na lístek „n'' t. j. „ne,** tedy takový v celém Kroměříži nedostane ani bytu ani jídla ani pití. Chceli bez těchto tří věcí zde zůstati, s Pánem- bohem, nikdo mu v tom vadit nebude.** Přes to prese všecko nevěděl ničeho o pobytu LOhnerově ; řekl jsem mu, že jsem ho tu viděl, načež on 8 komickou vážností: „Na, vida, proto mně bylo dnes tak nanic!'* Zvláště na žurnalisty měl naostřeno. Kdo z nich přišel, obdržel od Jelena přísné kázání s napomenutím, aby se polepšili : „Vy viickni do- hromady jste darebáci a ničemové, ani čert o vás nestojí; zasloužili byste všickni napořád, aby vás pověsili!** atd. Ani ti ubožáci stenogra- fové neušli jeho zlosti, ač jiného nečinili, nežli že psali, co mluvili jiní. Z druhé strany byl Jelen z míry dobrák. Každého poslance vítal co nejúslužněji, zůstávali u něho a byli jeho hostmi, dokud se pro ně nenašel byt. Chytrák při tom zajisté dobře pochodil. Ale tolik je jisto, že všecky jeho úpravy nestály ani polovici toho, co by byl vypočetl c. kr. dvorský stavitelský úřad! Z toho, co tuto pověděno, jde na jevo, že měl Jelen vtip kaustický a že dokonce nebyl vybíravý ve slovích, ani ve zlých ani v dobrých. UměU tak dobře lichotiti jako nadávati, to i ono ve velkém stylu, na př. : „Napřed Pánbůh, pak císař pán, pak ministerium ; kromě těch ničeho neznám!** Anebo dokonce: „Po Pánnbohu přijde hned mini- sterstvo.** Že pak opravdu byl vládě oddán a věren, že jí sloužil což jen mohl a že ke všemu byl vždy ochoten, není divu, že se všem mi- nistrům líbil. „Vidíte,** pravil mi jednou Bruck, „takové lidi mám rád."^ Večerem opustili jsme Kroměříž a přijeli pozdě v noci do Olo- mouce. První má chůze byla dne 13. ráno na poštu; za těch všech dní neměl jsem, jakž pochopitelno, pražádných zpráv o své milé že- nušce; toužil jsem po sdělení i očekával jsem psaní poste restante; *aké jsem se nemýlil, k veliké radosti svél Venik ministerstva Schwarsenbergo-Sttidionava. 1059 V Olomouci mnoho jsem zacházel 8 Bachem, jemuž jsem neustále přimlouval, aby vstoupil do ministerstva; zdálo se mi, že ač pořád ještě odpíral, přece moji přímluvu rád slyšel. Jednoho dne procházeli jsme se po glacis okolo města, ana tu proti nám šla arcikněžna Žofíe s jednou ze svých dvorských dám. Arcikněžna zastavila Bacha a dala se s ním do krátké rozmluvy; já skromně poustoupil. Bachovo roz- hodné vystoupení dne 2. září, kdež koruně vyhrazoval sankci sněmovních snesení, získalo mu, jakž nepochybné, vděk i sympatie císařského dvora. Tak o Bachovi smýšlel i Stadion, a proto co nejdůtklivě stál o to, aby Bach přijal ministerium. Bach pronášel jeden důvod za druhým, aby opodstatnil svíl^ odpor ; ale Stadion žádnému nepřisvědčoval. Jeden z těch důvodů byl mi již z Prahy od něho znám: Ministerstvo že se bude skládati ze živlů příliš rozdílných, že to bude ministerstvo kompromisní; on, Bach, že by — jakž sám dokládal — v kabinetu neměl žádné podpory. „V tom se mýlí," pronesl se Stadion, když ode mne tento výrok slyšel ; „já jsem ho seznal, jeho náhledy jsou totožné s mými, na mne bude vždy moci se spoléhati.*^ Tu konečně stalo se rozhodnutí. Jednoho dne navštívil Bacha Alois Fischer, i rozmlouvali spolu o věci té, při čemž Fischer všecko možné činil, aby Bacha přiměl ku přijetí. Když byl Fischer dlouho mluvil a Bach jen slabě odpovídal, nastala krátká přestávka. Zdálo se, že Bach ještě jednou rozvažuje ; pak vstal se sedadla i řekl: „Nuže, já tak učiním!" . . . Večer „u Go- liáše" vítali jsme ho již co ministra. Bylo tedy ministerstvo úplné. Já sice nebyl skutečným ministrem, ale pokládali mne za něj, jen že jsem se ještě formálně neprohlásil. Jednoho dne řekl Stadion v mé přítomnosti: „Já nechci žádného stát- ního podsekretáře" — tehda skoro každý ministr měl takového zá- stupce — „státní podsekretář není než břemeno!" „Pěkně děkuji/ odvětil jsem já s úsměvem, „to je pěkná pro mne poklona 1" Načež Stadion : „Vás já nemíním, vás pokládám za ministra ; jakmile budeme se sněmem hotovi a navrátíme se do Vídně, budete jím také formálně.'* (Stadion při tom nemyslel na rozpuštění sněmu, nač tehda vůbec nikdo nemyslel; on mínil toliko: jakmile říšský sněm spolu s ministerstvem úlohu svou dokoná). Ministerstvo již tedy existovalo ; i nastaly společné porady v bytu Schwarzenbergově. První ministerská rada konána dne 15. list.; já jsem si postup její zaznamenal, i bude snad přívětivému čtenáři vhod, když něco podrobnějšího o tom povím. Přítomni byli: Schwarzen- berg, Stadion, Bruck, Thinnfeld, Cordon, Bach a já. Kraus v tu chvíli meškal ve Vídni. Ministerským předsedou byl sice ještě offíciálně Wessenberg, avšak mezi nás nepřišel; nyní mohlo se propuštění jeho, za které byl císaře tolikráte prosil, každou chvíli státi skutkem. 1. Nejprve čteny depeše ze Štýrského Hradce. Zněly velice po- vážlivě: „V Hradci jest plno nebezpečných živlů podrývajících a po- pouzejících ; obránci Vídně odtamtud domů přišlí, demokrati a studenti z Vídně do Hradce se uchýlivší, německo-katoličtí kazatelé Stolí a Ronge, 1060 J ^' Hélfert: kteří se zasazovali o obec německo -katolickoa a rozněcovali svých posluchačů také i ve směru politickém; spolek demokratický konal sezení za sezením. Guvernér hrabě Wickenburg že nemá odvahy, že jest zcela v rukou vflUeů ; posádka, ponejvíce z Vlachů složená že není spolehlivá. V jedné hospodě že se připíjelo vrahům Latourovým, ba i budoucímu vrahu císařovu, v jiné zase že spálili obraz císařův.^ Podobně znělo psaní polního maršálka ze Schónbrunna, který do Hradce chtěl vypraviti létací vojenskou kolonnu. — Ministerská rada uzavřela : Odvolati hraběte Wickenburga a pohnati ho do Olomouce, aby se zodpo- vídal; zatímné řízení země svěřiti místopředsedovi Ignáci rytíři Mar- quetu; sledovati, jaké bylo spojení mezi Hradeckým demokratickým spolkem a posledními událostmi ve Vídni ; zatknouti osoby, proti kterým by se objevila trestná důmnění ; rozpustiti studentskou legii, ač budeli nalezena v čem vinna. n. Na to jal jsem já mluviti asi takto: „Rád bych zde něčím hnul, k čemu se budu vždy vraceti, dokud se tak nestane. V Hradci je třeba vojska; ve Slezsku to doutná potají; též tak v severních Čechách. Jestliže věci v Berlíně zle dopadnou, budeme míti nepochybně nová pozdvižení. Potřebujete vojska na všech stranách. Co si počnete? Stenčiteli, oslabíteli armádu v Uhrách, armádu ve Vlaších? Tuď bych věděl o domácím prostředku: Učiňte válku na Slovensku populární! Generálovi Simuničovi přidejte obezřelé důvěrníky, kteří pod jeho do- hledem lid poučí o válce, získají dobrovolníky z lidu, získané bojovníky vřadí mezi vycvičené vojáky, i budete moci z těch tří praporů, které Simunič má, v krátkém čase míti rovněž tolik pluků; tím se tři jiné pluky v severních Uhrách uvolní, i bude jich lze užiti jinde. Ba což více : nejde toliko o to, abychom si zjednali novou výhodu, ale abychom výhodti odfiali nepříteli. Neučinímeli jak jsem radil my, učiní to Uhři i utvoří z lidu zemskou hotovost proti nám. Slováci jsou lid dobro- myslný,'ale indolentní; kdo dřív přijde, ten dřív mlíti bude.** Návrh tento nedocházel souhlasu. Nedůvěra ke všemu co slovan- ského byla rovně velká u Schwarzenberga, jako u Stadiona i u Bacha ; generálovi Oorclonovi bylo proti mysli, aby lid nevycvičený vřaděn byl mezi vojsko vycvičené. Schwarzenberg připomenul mi, že bez toho František Zach je u Simuniée ; třeba by bylo hotovosti domácího lidu pro obranu JFch osad ni. Ministr války jakožto bývalý vojenský velitel městský ve Vídni, zmínil se o průtazích, kteréž se ukázaly proti mnohým členům říšského sněmu, i myslil, že v té věci třeba učiniti opatření. Já: „Toto opatření nemůže v ničem jiném záležeti nežli v instrukci pro centf&lni vyšetřovací komisi, aby komise věděla jak se zachovati, kdy by jí do- cházela udání takového rázu." — Svěřeno ministrovi práv, aby takovou instrukci sepsal. IV. Ministr-president vyňal psaní zatímného velitele válečného loďstva Martiniho, kdež se dovozovala nutná potřeba, „aby císařské vá- lečné loďstvo bylo sesíleno ; buďte stavěny válečné parníky, anebo sku- povány hotové ; v loděnicích anglických že stojí čtyři pro Rusko usta- novené válečné lodi pohotově, i bylo by snad možno, že by Rusko je postoupilo naší vládě. '^ Bruck: „Egypt má značnou flotlllu plachetních Vgnik tninisíerstva Schwarzenbergo-Stctdionova. 1061 lodi; tamní vláda ráda by se jedné jich části zbavila; snad že by se povedlo několik těch lodi získati. '' — Uzavřeno poptati se v Anglicka i v Egyptě, do Terstu pak psáti, jeli možná, válečné lodi v tuzemskn stavěti a stroje z Anglicka dovážeti. Y. Schwarzenberg přivádí řeč na bána Jelačiée : „ Jelačié zjednal sobě velikých záslah o zachránění říSe; náleží mu vyznamenání ob- zvláštního spůsobu ; vyznamenáním buď mu jmenování za civilního i vo- jenského guvernéra dalmatského; tím budou slovanStí Dalmatinci zí- skáni a VlaSi separatisté na uzdu vzati; zároveň měl by býti povolán za guvernéra Řeckého, ježto Reku (Finme) bez toho má v moci. Otázka Rěcká zůstává na vahách ; takovým jmenováním konečné rozřeSení její se nestane ; za guvernéra mflže císař povolati, koho chce. Tím nevyřkne se ani odtržení Reky od Uher, ani její vtělení do Charvát ; upraví se jen cesta k rozřešení tomu neb onomu." — Schváleno. YI. Následovala velmi z^'ímavá rozprava o právomocnosti vo- jenské, k čemuž podnět dán od Bacha; Cordon, Bruck a já pronesli jsme svoje náhledy, čím však čtenářů svých nechceme obtěžovati. Každý přisvědčí, že předměty hned v prvním zasedání přetřásané rozmanitou měly do sebe zajímavost; já pak podnes toho litigi, že jsem si podobných zápisek nezachoval z porad následujících. Mám z nich jen jednotlivosti zaznamenány, jinak toliko povšechnou paměť. Jedna z předních úloh bylo sepsání programu, s kterýmž ministerstvo vystoupiti mělo na veřejnost; pak ale záležitost jiná, bez přirovnání vážnější. Bylo to jednoho z prvních večerů poradních, když Schwarzenberg ohlásil, že nám má učiniti sdělení převelice důležité, dodávaje, že věc vyžaduje bezvýminečné tajnosti: y^Cisař Ferdinandy jení po dvakráte jií v Inspruku chtěl panováni sloéiti, íe nedá se déle dréeti, ardkniée František Karel Se se veda následnictvi^ arcikniée František Josef ie přejme vládu ; on Se predchoeimi událostmi na Sádnou stranu není vágán i má proto zcela volné ruce, aby Rakousku zjednal novou budoucnost • . .** Nemohu vypsati, jaký dojem sdělení toto na nás na všechny učinilo, vyjma snad na Stadiona, který bez pochyby jediný již dříve toho ta- jemství byl účasten. Po trapné přestávce první ujal se slova ministr války: „Ano, tak dobře! Yojsko v nynější době potřebuje pána, kte- rého lze vídati." Po něm se ozval rozvážlivý Kraus; oni mluvil v jiném, opačném smyslu, nežli jeho kollega vojenský. „Totě přece velmi na pováženou; za nynějšího císaře víme, na čem jsme; ale mladý pán, jenž má na se vzíti vládu — možnoli o něm napřed říci, jak se cho- vati bude v tomto těžce vážném položení? Jak s ním vyjdeme?" Schwarzenberg Krausovu starostlivost upokojoval; „ostatně," tak do- ložil, „věc se nedá změniti; změna v panování jest v nejvyšších kruzích uzavřena, ministerstvu nezbude, než aby se radilo, kterak uzavření toto skutkem vykonati!" Tím bylo všecko další rozvažování odstraněno; žádný z ostatních ministrů nepronesl se ani spůsobem přisvědčujícím ani pochybujícím, i přikročeno ihned k poradě, kterak vážný ten krok vykonati. Dle domovních zákonů císařského rodu byl císařský princ 18tým létem věku svého ku přejmutí vlády spůsobilý; arcikníže František 1062 J' ^' Hdfert: Josef dovršil dne 18. srpna 1848 svfij 18. rok; z té strany nebylo tedy žádné překážky. Avšak manifesty! Měloli se odřeknotí trůnu, vzdáni se práva následnického a vstoupeni na trůn prohlásiti v jedné a téže listiné? Či mél každý jednotlivý tento akt vyhlášen býti o sobě a samostatně? Či měli konečně císař Ferdinand a arcikníže František Karel vydati manifest společný a nový císař manifest zvláštní? Dále: koho přibrati v to tajemství? Mělili členové císařské rodiny kromě pěti osob již bezprostředně účastných — císaře a císařovny, Františka Karla a Žofie, Františka Josefa — předběžně o tom býti zpraveni, anebo mělili teprve v posledním okamžení přivoláni býti ke hlavnímu akta? Co do jiných osobností, nešlo o knížete Windischgratze ; byltě on v této záležitosti od císařské rodiny samotné, a to hned po dnech březnových, opět a opět na porada brán. Ale Radecký, nejzaslonžilejší ze všech zaslonžilých, smělli být vyloučen ze spoluvědomosti o aktu tak dosažném? Avšak zase: Možnoli maršálka, jenž sám svou osobou byl armádou ve Vlaších, z tamního postavení, byť i jen na krátko, sem povolati? Dáti mu písemně nebo ústně na takovou vzdálenost zprávu o tom, co se vlastně ještě ani nestalo, zdálo se naprosto býti neradno. A Jelačič, onen rytířský bán, jenž se neostýchal domněnlivé velezrády, aby vykonal co vedle loyálního jeho přesvědčení vůči Uhrům jediné mohlo spasiti říši, zdaliž on neměl o tom napřed věděti? Takovýchto otázek bylo ještě na sta, že musely býti rozřešeny, nežli se přikročilo k vykonání. Ministerská rada se tou věcí den co den zanášela, ano možno říci hodinu co hodinu. Mezitím šly jiné práce, kteréž nás brzo volaly do Vídně, brzo do Kroměříže, tak že jsme toho času skoro tolik byli na cestách jako v Olomouci. Nejednou se stalo, že jsme na některém nádraží museli čekati k vůli příjezdu protějšího vlaku, i dali jsme sobě otevříti pokoj náčelníka stanice a konali improvisovanou poradu. V jedné poradě tohoto druhu bylo uči- něno snesení — paměf mne tasím neklame, — aby baron Kulmer, politický přítel a rádce bána Jelačiče, přibrán byl do ministeria. Avšak při všeliké ustavičné činnosti ona veliká záležitost pro- tahovala se stále, ježto se pořád nové a nové otázky objevovaly. Z druhé strany bylo třeba novému ministerstvu vstoupiti u veřejnost, neboť říšský sněm byl v Kroměříži již pohromadě. Mně bylo uloženo, abych vypracoval program; jednotliví ministři odevzdali mi k tomu písemné svoje návrhy a přání, zejména Stadion, Bach, Kraus, Bmck; některá z těchto zápisek posud jest v mých rukou. Konečně dne 21. list. propuštěn Wessenberg; císař stařičkého ministra odměnil na znamení svého vděčného uznání velekřížem řádu sv. Štěpána, nejvyšší to po zlatém rouně vyznamenání osobnostem ci- vilním ; Wessenberg omlouvaje se toho nepřijal . . . poněvadž velekříž toho řádu již před více jak třiceti lety, hned po Vídeňském kongresu, byl obdržel! Chyby takové staly se ještě některé, neboť v Olomouci a v Kroměříži pracovalo se bez Vídeňských registratur, a v mini- sterských úřadech nacházelo se tolik „nových osob." Já toho času byl v Kroměříži, kde mi Jelen vyhledal velmi pěkný a k tomu příhodný byt hned naproti residenci u správce arcibiskupských statků ; také bylo Vznik miniateratva SehwarMenhergo-Stadionova. 1063 postaráno o úřední místnosti mého ministeria. Tam mne zastihl telegram knížete Schwarzenberga z Olomouce: „Sie werden gebeten mít den bewnszten Scfariften sogleich hieher za kommen/ Dne 21., y úterý, dopoledne vyjel jsem po voze do Olomouce, maje za společníka dr. Františka Scbmítta. Schmitt, povoláním svým advokát Vídeňský, byl ve Vídni na J4šském sněmn prvním předsedou, nyní prostým poslancem, muž velice přívětivý, s kterým jsem se po cestě velmi dobře bavil. Náš povoz byl starožitný kočár, na kozlíku seděl hanácký chasník. Na silnici před Dubem, jenž se svým pěkným kostelem již zdálí se nám ukazoval, jel naproti nám nákladní vflz; milý náš kočí chtěl se vyhnouti, ale učinil to tak nejapně, že nákladní vúz s celou svou tíží na náš kočár narazil, tak že se nám prostraňky potrhaly. Kočí jal se řemení špagátem a provázky svazovati. Když jsme viděli, že to držeti nebude, odebral jsem se do blízkého již Dubu najmout jednoduchou bryčku ; zatím jsem chtěl na hospodě čekati. Byla tu čistá světnice ; patriarcha domu, leže na lavici, právě po obědě hověl spánku; na černé tabuli viděl jsem bílou křidou (tedy ne „černé na bílém, ^ nýbrž naopak) napsány hospodské dlužníky, mezi nimiž figuroval nějaký „brauner" s 3 zl. 24 kr., nějaký „šmolka** s 2 zl. atd. Hospo- dyně snažila se hovorem ukrátiti mi čas, a já s mou trochou češtiny dosti dobře jsem se vyznal. Ona půlhodinka, co jsem v té osadě meškal, onen venkovský poklid, jenž byl vůkol mne, onen klid a spořádanost, která tu celkem panovala, tak mi v tom stále pohnutém a rozčileném čase a v mém nyní také nepoklidném živobytí byly zámlnvné a milé, že to ani vyříci nemohu — byla to hotová idyla. Okolo 4. hod. odp. vjížděli jsme Schmitt a já na svém vesnickém povoze do sídelní Olomouce. Dne 22. odebrali jsme se všichni ministři zase do Kroměříže, kde nás Jelen uvítal snídaním. Na to se šlo do krásného kostela sv. Mauricia: říšský sněm měl rokovati v „moravském Římě" i bylo zcela slušno, aby rokování zasvěceno bylo sv. Duchem. Já se shledal s četnými přáteli z centra, gratulovali mi k mému vstupu do ministeria a hned mi také přednášeli rozličná přání svá. „Dobré vůle jistě mi nebude scházeti," pravil jsem, „ale dovednosti, síly, vy- trvalosti?! Dejž to Bůh!" Dále jsme šli do sálu sněmovního, kde se především měla odbývati volba předsedy. Obráni byli dva kandidáti: od Čechů a od centra Štrobach, od Poláků a od levice Šmolka. Čle- nové levice byli skoro do posledního přítomni; ačkoliv z počátku nechtěli slyšeti o Kroměříži, nyní tam byli přece rádi, neboť se za tehdejších okolností nikde jinde necítili tak bezpečni jako na sněmu; za to z centra a z pravice ještě mnoho členů scházelo. Při prvním hlasování měl Štrobach 122 hlasy, Šmolka 121 ; po některém hlase při- padlo Pillersdorffovi, Schmittovi, Schuselkovi; bylo potřebí hlasování druhého, a tu obdržel Štrobach 124 hlasy, Šmolka 131. Byl tedy presi- dentem Šmolka ; střed a pravice byly poraženy, nedobré to znamení pro nastávající jednání ! Nastala u nich zkormoucenost, a Jelen telegrafoval do Prahy: „Dnes byl Šmolka od nepřítomných českých poslanců za předsedu zvolen." Také ministrové byli zaraženi, kormutlivě obědovali u Jelena a vrátili se do Olomouce. Nejtrapněji byl dotknut císařský 1064 J' ^* Helfert: dvůr, když y čele Kroměřižského sněma, na němž tolik záleželo, vidél „presidenta oktobrového/ Co do věci samé byl Šmolka presidentem roYněž výtečným jako Štrobach ; oba byli zrační a obratní, oba opatrní a tuzí ; ani torna ani onomu nemohlo se vytýkati, že by se strannicky měli ke svým stran- níkflm nebo proti svým politickým protivníkflm. 9. „Dnes" — tak jsem dne 23. psal svému andělu do Prahy — „musím nepochybně zase do Kroměříže, odkud zigedu do Vídně, abych se v ministerium uvázal. Vidíš, jak jsem honěn, jsem spíše kurýrem nežli poslancem nebo ministrem. Nic si z toho ostatně nedělej, jde mi to k duhu, jsem zdráv, a jak mně všichni praví, výborně vypadám." Programní řeč ministerskou v sepsání mém byl jsem již odevzdal. Schwarzenberg co do formy a tónu, jak jsem já ji sepsal, jí neschválil ; i dal ji svému praesidialistovi Hflbnerovi, aby ji v jinou formu přelil. Uvážímli věc tu nyní, musím říci, že Schwarzenberg měl dobře. Já dovedl parlamentárně řečniti, dovedl jsem i články psáti buď obsahu právnického neb rázu politického, ale státní spis, jímž nejvyšší radové koruny uvésti se měli před veřejnost, nepatřil do oboru mé posavadní zkušenosti a zběhlosti. Čeho se nedostávalo mně, to měl Hdbner ná- sledkem svých mnoholetých diplomatických služeb v plné míře. Ve věci samotné Hflbner moje sepsání v ničem neměnil aniž co nového přidal; snad že tu i tam něčeho vynechal; ale co do formy a slov nepochybně ani jedné průpovědi bez proměny nenechal; já svého se- psáni pohříchu jen zlomky mám zachovány, pročež nemohu jedno s druhým srovnávati ; bezpečně pak Hflbner úlohu svou výborně vykonal. Ministerstvo muselo se od nynějška na delší čas uhostiti v Kromě- říži; práce říšského sněmu již se byly počaly. Mně se v mém novém bytu vedlo velmi dobře ; do arcibiskupského paláce, kde se sněm scházel a skoro všichni ministrové bydleli i své kanceláře měli, nebylo než několik kroků ; též tak do překrásného rozsáhlého parku, kterýmž teče řeka Morava. Při jednom jeho východu do polí stojí podélná budova, zpředu antickým spůsobem ozdobená sloupovím, tak že bys ji držel za nějaký řecký chrám; avšak vejda do ní shledáš v ní hospodářský dfůr s chlévy hovězího dobytka; všecko velmi čisté a krásné. Tam jsme často na procházku chodili i měli jsme potěšení, jak zdárně ta zvířata vypadala. Jedno menši oddělení bylo pro mladší telata; Bach žertovně prohodil: „I totě aula!" Veliký hřmotoý býk pojmenován „Fflster," kteréžto jméno brzo po celém městě se rozneslo ; vypravovali, že jed- noho dne přišel jeden z levice do Kroměříže i ptal se, můželi Fttstra viděti? „Včil právě ho krmijó,'' zněla odpověď. Dne 26. psal jsem své Míně, když se na schodech k mému bytu ozvaly kroky a řinčeni šavle. Já tehda měl ten nespůsob, že jsem se neoblékal hned na celý den ; zůstával jsem v županu a v trepkách, až jsem měl jít z domu. Zaklepáno: i musel jsem chtě nechtě volati „dále,** a hle tu se objevili důstojníci domácí posádky, major místní Vznik ministerstva Sekwarzenbergo-Stadionaviu 1065 napřed ; byli právě s poklonou u všech ministrů a přišli také ke mně jakožto k „ministrovi vynčování "" Já byl v největších rozpacích, prosil jsem za odpuštění, že mne nálézigí v takovém oděvu, a byl jsem ještě více v nesnázích, když mne major oslovil „Vaše Excellence!^ Já prote- stoval, ale nic plátno; major zůstal tvrdošíjně při své „Excellenci," jakž mne byl ostatně již prvé, na našich jízdách ve zvláštním vlaku z Kromě- říže do Vídně, pojmenoval jeden z úředníků železnice. Dne 27. list. ukázali se všichni ministrové v plném shromáždění říšské rady. Kníže Felix Schwarzenberg vstoupil na řečniště; hluboké ticho zavládlo v sále, i začal čísti. Papír se mu třásl v rukou, což však nebylo znamením rozčilení ; nebylf sice právě ještě letitý, ale ruce jeho byly tak sesláblé, že písmo jeho mělo podobu samých klikatin. Ale na lících i na hlase bylo pozorovati, že muži tomuto, jenž na bojištích vlaských neohroženě celým stům děl vůči patřil, nyní když měl po prvé v občanském senátě řečniti, patrně to způsobilo jistou nesnázi. Byl bledší než obyčejně, četl hlasem nejistým a z počátku skoro jen proto slyšitelným, že v sále všickni zatajovali dech, tak že by bylo bý- valo slyšet jehlu padnouti. Avšak brzo vše oživlo a se pohnulo ; nebo( kníže pronášel nyní věci všem shromážděným vítané : „ Wir wollen die constitutionelle Monarchie begrůndet auf der gleichen Berechtigung und ungehinderten Entwickelung aller Nationalitaeten (všeobecná pochvala), sowie auf der Gleichheit aller Staatsbůrger vor dem Gesetze (všeobecná pochvala), gewáhrleistet durch Offentlichkeit in allen Zweigen der Staats- haushaltes (všeobecná pochvala), getragen von der freien Gestaltun^ der Lftndertheile in allen inneren Angelegenheiten (všeobecná pochvala), umschlungen von dem gemeinsamen Bandě einer kráftigen Central- Gewalt (všeobecná pochvala)." Dráha byla nyní proražena : Schwarzen- berg byl ve svém přednášení každou větou jistější, hlas jeho se po- vznášel, znova a znova ozývalo se „bravo!", ozýval se pochvalný potlesk. A v skutku, každá strana našla ve slovích ministra-presidenta co ji bylo po chuti, co jí nejvíce šlo k srdci: pravice svou „rovno- právnost národností," centrum „sesílení ústřední moci," levice „věc svobody," kterouž ministerium, jak se v řeči presidenta jeho pravilo, „za svou sobě přgalo." Po té přešla řeč k jednotlivým hlavním otázkám. Nejzazší levice nadálá se ostrých domluv, ale „události politování hodné" a nutnost „výminečného stavu ve Vídni" dotknuty jsou v řeči presidentově dosti šetrně, při čemž nad to doloženo, že se stavu tomu, „jakmile toho do- pustí okolnosti," konec učiní. Přišlo se k záležitostem vlaským a uherským; pevná i rozhodná prohlášení vládní sněmovna s velikou pozorností vyslyšela, ale bez potlesku, bylyť to věci nad míru nedů- tklivé 1 Konečně promluveno o otázce německé a o stavu věcí vůbec, a tu zase nastala pochvala za pochvalou, potlesk za potleskem: Ra- kousko že musí prve své vlastní zřízení míti spořádané, nežli se upraví poměr jeho k Německu; ministerstvo že na vše strany chrániti bude prospěchy a vážnost Rakouska a že nedopustí „keinerlei beirrenden Einflusz von auszen auf die unabhftngige Gestaltung unserer inneren Ver- h<ni8se." (Bravo, bravo, bravo!) 1066 ^' ^. Héfferi: Když Schwarzenberg řeč svou, asi půl hodiny trvající, dokončil a s řečnlště na stolici ministerskou se ubíral, provázela jej hlučná, ne- přestávající pochvala všech stran sněmovních. Ministerstvo dobylo ví- tězství, a to spůsobem velmi skvělým. Ona druhá velevážná záležitost chýlila se k svému zakončení. Dne 1. prosince večer byli jsme všickni u Schwarzenberga na poslední poradě; všecky potřebné listiny byly již na čisto napsány, manifesty v tiskárně k vytištění pohotově. Toliko o jedné věci měl minístrpre- sident ještě v posledním okamžení pochybnost. Porada byla u konce, bylo již hezky pozdě, chystali jsme se k rozchodu, hledali jsme své svrchníky, klobouky a hole. Kníže Schwarzenberg jakožto pán domácí stál po vojensku vzpřímen prostřed pokoje, poroučeje se svým hostům. Tu povznesl svého hlasu i volal: ^Ňuže, pánové, jak to bude: ,Fran- tišek Josef nebo ,František?*'' Já k těmto slovům vracím se ihned i byl jsem zrovna tak proti knížeti, že se zdálo, jako by onu otázku mně byl učinil; i odpovím: „Oh, prosím velmi: l^ikoM pouee ,Fran- tišek!*" Aby laskavý čtenář správně pochopil, co jsem tím mínil, vzpomeň sobě, co se tehda přidružovalo ke jménu předposledního císaře! Met- ternich a Sedlnický, absolutismus a censura, toto všecko obsaženo bylo tehda ve jménu „císaře Františka, '^ toto všecko obživlo zase tím jménem : obnoviti jméno toto, zdálo se tehda tolik co obnoviti všecky tyto věci ! „Nuže íedyy František Josef !^ řekl Schwarzenberg, když se nikdo víc nepřihlašoval, i dal nám všem přátelsky „Dobrou nocl^ Ale kra- tičká tato proměna měla, jak jsem se o tom teprve z Pamětí Hůbne- rových dověděl, za následek práci dosti obtížnou. Všecky listiny na čisto psané zněly na jméno „František Druhý, *^ v manifestech k tisku připravených stálo jméno „František Druhý;" ve dvanácti hodinách*) muselo v noci všecko znova býti psáno, v sazbě všecko býti přeměněno, neboť slavný akt byl již nazejtří ustanoven! Konečně nastal 2. den měsíce prosince r. 1848! K 8. hodině ranní ubíralo se vše k arcibiskupské residenci. O uniformách úřed- nických nebylo tehda stopy, při všech slavnostech byl černý frak slav- nostním oděvem. Se mnou šel po velikých schodech, nemýlímli se, pan z Thinnfeldu. Šli jsme předními sály již hustě naplněnými do sálu hlavního, kde se konati měl onen přepamátný výjev. Sotva že jsem byl v sále, oznámilo se mi, že tam není mého stanoviska, ježto v pro- tokole na ten slavný výkon připraveném moje jméno není jmenováno. Byli tam kromě pěti hlavních osob jmenováni toliko arciknížata a arci- kněžny, skuteční ministrové, pak Windischgrátz a Jelačió, konečně co protokolista Hůbner. Vrátil jsem se tedy do předních sálů, kdež bylo pohromadě dvořanstvo, zemský místopředseda moravský hrabě Leopold liažanský, Olomúcký krajský hrabě Mercandin, generálové a vyšší důstoj- ') llQbner píše sice: „Ve 24 hodinách,*^ ale to je buď poklesek paměti nebo poklesek pdra. Vznik ministerstva 8ehwareenbergO'Stadionof>a, 1067 nici, přednostové úřadův a j. Na obličeji všech jevilo se očekávání, zvědavost a napjatost. Nejstarší syn polního maršálka, rytmistr princ Alfred Windischgrfttz pozdravil mne a ptal se : „K čemn pak nás sem povolali?" Já odpověděl vyhýbavě, jako bych ničeho nevěděl anebo ničeho říci nesměl. On sám dobře o tom věděl od otce ; avšak mlčelo se přísně, i před těmi, kteří krom všeliké podobnosti o všem byli zpra- veni. Připomennl jsem hned svrchu, že i v císařské rodině kromě osob- ností bezprostředně dotknutých, z ostatních arciknížat a arcikněžen ni- komu nic vědomo nebylo. Arcikníže Karel Ferdinand přistoupil k mi- nistrovi války tázaje se: „Ale, řekněte mi, co se děje, že nás tak časně sem povolali?" „Račte Cis. Výsosti jen chvilenku posečkati; hned bude všecko zjeveno.'' My venku čekali jsme asi pftl hodiny, až se dveřeje velikého sálu dokořán otevřely a všecko se do sálu hrnulo. Dvflr byl již ze sálu se odebral, některé arcikněžny s uplakanýma očima odešly protěj- šími dveřmi. Když bylo v sále všecko shromážděno a klid zavládnul, ujal se kníže Schwarzenberg slova a prohlásil hluboce dojat: „Jeho Veličenstvo císař Ferdinand L odřekl se trúnu^ areikniie František Karel vgdal se následnictvaf na trůn vstoupil císař František Josef L /" Dojem těchto slov byl u těch, kteří o tom o všem žádného zdání neměli, k nevypsání ; u jedněch jevila se hluboká uvážlivost, jiným vstou- pily slzy do očí. Tito zpomínali na Ferdinanda Dobrotivého, zpomí- nali na lásku, kterouž on národům svým věnoval, zpomínali na hrozný nevděk, kterého se dočkal od Yídeňanů; onino pak asi pomýšleli, co baron Kraus již tehdy v ministerské radě pronesl: „Kdož ví, čeho se ještě dočkáme!" Hned po vyhlášení byli ministrové, já s nimi, povoláni k mladin- kému císaři. Kníže Schwarzenberg představoval nás každého, a císař ke každému krátce řekl: „Odporoučím Vám ministerium vnitra!" „Od- poroučím Vám záležitosti práva!" atd. Z těch osmi osob, kterým se dostalo té cti, že prvni byli přijati od nového mocnáře, dnes toliko dva jsou na živu: Bach a já, Bach osmdesátník, já jedenasedmde- sátník. Na to měla býti krátká ministerská porada ; kníže Windiscbgr&tz žádal totiž, aby přednesl záležitost, která byla v očích jeho pře- velice vážná. Kníže poněkud byl zaražen, an spatřil mne: „Co asi chce," myslel si nepochybně, „mladý tento muž na tomto místě?" Já mu na to byl v mé nové hodnosti představen, a bylo dobře. A co to asi bylo, že kníže maršálek o tom chtěl slyšeti veškeru ministerskou radu? Šlo mu o práva německých stavovských pánů, o práva svo- bodných druhdy rodů říšských, na něž se dle jeho mínění v budoucí ústavě nemělo zapomenouti, zvláště aby byly prosty povinnosti vojenské. Když byl všemocný onen muž dopověděl — „všemocným" dobře mohl slouti hned po císaři, ježto si byl vyhradil vědomost a přisvědčení ve všech závažných usneseních ministerských, — nastalo traplivé ticho. Cítili jsme všickni, že požadování takové jest nemístné za okolností tak 1068 ^* ^' Helfert: převelice změněných, ale nikdo se neodvážil odporovati ; sám Schwarzen* berg, vlastni švakr maršálkův, nehlesl. Ta se konečně Stadion lyal slova a pravil opatrně i dvorně svým doktrinárským tónem : „Jeho Osvicenost že ráčí míti pět princů a všech pět json c. kr. důstojníky ; zdá se tedj, že otázka vojenské povinnosti právě pro Jeho Osvicenost a pro jebo rod bez praktické ceny jest." Nepamatuji se, co Windischgr&tz na to odvětil: vím toliko, že se ničeho nevyjednalo a sezení že brzo bylo skončeno, neboť byl již svrchovaný čas, abychom z Olomouce bylí v Kroměříži. Do Kroměříže bylo telegrafováno: Ministerstvo že přináší důle- žité sdělení, president sněmu aby svolal sněm k mimořádnému sezeni na 12. hodinu polední. Zatím bylo skoro čtvrt na jedenáct, když jsme z Olomouce vyjeli; na nádraží to také chvíli trvalo, i byla hodina, když jsme v Hulíně zastavili, odkud bylo po voze jeti do Kroměříže. Šmolka svolal shromáždění na 12 hodin, v kteroužto chvíli také poslanci v největším napjetí a rozčileni byli všickni pohromadě ; někteří se domní- vali, že bude sněm rozpuštěn anebo že bude snad prohlášena oktrojo- váná ústava; kompromittovaným členům levice zdálo se cosi o vydáni soudům. Ale bylo půl jedné, byla hodina, bylo půl druhé, po ministřích ani vidu ani slechu. Mezi poslanci panovala nejistota, netrpělivost, ano i rozmrzení, že byli povoláni a nyní že musejí dvě hodiny čekati ; někteří neměli žádného stání: vyšli ze sálu a zase se vrátili; mnozí měli chuť dokonce odejíti, u praesidia mluvilo se, nemalí se sezení odložiti, anoť tu, něco před 2. hodinou, voláno: „Ministři jsou zde!"* Všecko se hrnulo na svá místa, napjatost dostoupila nejvyššího stupně. Kníže Schwarzenberg vystoupil na řečniště a za bezhlasného ticha mluvil takto: „Pánové, dnes stal se veliký, světodějný skutek,*' načež předčítal protokol v Olomouci sepsaný. Když po dlouhém ávodě pronesl slova: „Jeho Veličenstvo císař Ferdinand odhodlal se složiti korunu/ proniklo to sálem jako veliký, přitlumený povzdech; na sto- licích pravice zaslechl jsem tiché „Ježíš Maria 1** — zdálo se mi, že to byla slova Tomkova — na své oči viděl jsem, že jeden, druhý sepjali ruce jako k modlitbě — byl to okamžik úzkostně dojímavý. Znenáhla shromáždění se zase pamatovalo; větu o vstoupení na trůn Františka Josefa Prvního četl Schwarzenberg hlasem povýšeným, a teď ve shromáždění prorazila hlasitá pochvala a volání slávy. Následoval manifest o odstoupení císaře Ferdinanda a manifest o nastoupení císaře Františka Josefa. V tomto druhém manifeste nejhlučněji tleskalo se při těch větách, kdež císař rozhodně prohlašuje vůli svou, že vyhověti chce požadavkům času a pokroku a že souhlasně chce jednati s ústavo- dárným říšským sněmem. Radost, potlesk a nadšení rozmohlo se dalším manifestem, kdež potvrzeno bylo ministerstvo, jehožto program od sněmu 8 takovým úspěchem byl přijat! Já byl snad jediný, jenž se mimo- chodem usmál, an nový císař pronášel naději, že ministerstvo „s touže účinlivostí a věrností jako posud ^^ dále bude pokračovati — ministerstvo, jež čítalo teprv několik dní a nic jiného neučinilo, nežli že do světa pustilo svůj program 1 Následoval císařský pozdrav říšskému sněmu a konečně jmenování barona Kulmera ministrem bez portefeuillu, což zvláště Čechům živou způsobilo radost. Vznik ministerstva Sehwargenbergo-Stcuíionava. 1069 Tím Schwarzenberg skončil. Odešel s řečniště a vrátil se na své ministerské místo, provázen jsa hlučným, trvanlivým potleskem. Jakž potom klid nastal, pravil president: „Pánové! Přijměmež toto veledů- ležité sdělení na vědomí s jednohlasným zvoláním: Nechí šije konsti- tučni dsař a hrál František Josef !^ Veškero shromáždění vstalo, vo- lajíc Hoch! Yivat! Sláva! Několik poslanců hlásí se ke slova. Leopold Neumann byl první v řadě i učinil návrh, aby volena byla z říšského sněmu deputace, která by v Olomouci mladistvého panovníka co nejpokorněji pozdra- vila, „zároveň pak Ferdinandovi Dobrotivému, tvůrci svobody v našem mileném Rakousku, osvědčila nehynoucí dík milionů poddaných. ** Po něm navrhnul Brauner, aby pro tuto deputaci voleno bylo po třech členech z každého guvemementu. Posléze Kajetán Mayer přimlouval se k tomu, aby deputace dvě adresy nesla : pozdravovací adresu císaři na trůn vstupujícímu a adresu na rozloučenou císaři s trůnu odstu- pujícímu. Co se mne týče, při žádné příležitosti nespozoroval jsem v té míře rozdíl a protivu dvou hlasů jako tuto. Hlas Neumannův hluboký a plně znějící působil sympaticky, bylť jako stvořen pro velebnost toho okamžiku, kterou veškero shromáždění jednostejně cítilo. Za to orgán Mayerův naprosto se nehodil k té příležitosti; bylté Mayer venkoncem muž rozumu, to pak jevilo se též v jeho hlase, jasném sice, ale ostrém a prázdném všeho zanícení ; mluvil logicky od rozumu k rozumu, ale ne od srdce k srdci, a právě srdce v té chvíli převelice bylo pohnuto. Návrh Mayerův jakož i oba první byly schváleny a přijaty. K ná- vrhu Braunerovu ustanovil Šmolka pět pánů, aby obě adresy sepsali; byli to : Mayer, Leopold Neumann, Schuselka, Brauner a Ziemialkowski. Těch pět hned ve vedlejším sále dali se do práce. O 4. hodině odpol. sešli se poslanci z jednotlivých guvernementů v rozličných místnostech, aby volili po třech členech deputačních. ') Dne 3. o 3. hodině odpol. byla deputace u nynějšího císaře. Císaři bylo tehda 18 let a 3Va měsíce; jinoch tento stál tu vůči četnému sboru dospělých mužů, kteří slavnostně jej oslovili a jimž měl rovněž tak odpovědíti; dobře on věděl, co má říci, slova svá měl dobře uvážená, ale nyní, když je měl pronésti, byl zaražen; kníže Schwarzenberg za ním stoje netrpělivě bral šňupec za šňupcem. Avšak pozorovati bylo ze slov mladistvého panovníka, že adresu ústavodárného říšského sněmu s potěšením přijal a že přál a nadál se, že dílo ústavní v brzku bude hotovo a jemu předloženo, aby je zkoumati a císařské schválení mu uděliti mohl. Bývalého císaře deputace mimo nadání nenašla již v Olomouci; byltě hned po odstoupení odjel do Prahy ; pročež deputace musela tam za ') Za Čechy zvoleni jsou Palacký, Stark, Štrobach; za Dolní Rakousy Brestel, Schmitt, Schuselka ; za Halič Wierzchlejski, Jachimowicz, Šmolka ; za Horní Rakousy Wiser, Vaccano, Lasser; za Štýrsko Wiesenauer, Engelhofer, Gleispach; za Moravu Hein, Szabel, Mayer; zalllyrsko Rak, Ullepitsch, Scholl; za Přímorí Pitteri, Vlah, Spangher; za Dalmatsko Ivi- čevič, Filippi, Micheli- Vetturi ; za Tyrolsko Klebelsberg, Zwickle, Gredler. OSV&TA 18V1. 12. Qg 1070 J' Ctuth: ním. Deputovauí byli v nejlepším rozmaru; poslanec Perchtoisdorfský (Dolní Rakousy) dal sobě ve vagónu zazpívati píseň „Šuselka nám píše* i smál se s ostatními. Y Praze deputace uvítána jest od .měšťanstya velmi přívětivě; za to ale na Hradčanech udaly se nesnáze. Císař Ferdinand především si přál pokoje ; vždyť z té příčiny opustil vláda ; i dal rozkaz, aby žádná deputace k němu nechodila, že chce při- jmouti toliko jednotlivce. Konečně pro tentokráte dovolil výminka — byl£ to vlastně poslední skutek vlády jeho I — ale pánům deputovaným řeklo se, aby věc odbyli co nejkratčeji. To se také stalo. Šmolka krátce oslovil císaře, prose ho, aby dobrotivě přijal pokornou adresa konstitučního říšského sněmu, načež císař přečetl ještě kratší odpověď. Tím byla audience skončena a deputace propuštěna. Ještě téhož dne vrátili se doputovaní do Kroměříže, kde Šmolka v zasedání dne 7. zprávu podal o výsledku toho poselství. Z irské pouti. (Belfast a severní hrabství.) Pfle dr. Jiří Guth. (Dokontaif.) V. Poměry náboienaké ▼ Inku rAbeo, v Belfatta lyUitA. — Jeftté nékteré aryklotti anglické. — Father Jamea Mao Fadden. — UAiliftté, botanická lahrada, pfíBtaT. — Dinner u pana Bradyho, Jakoito obraa anglického obéda rAbeo. — Po obédé. Belfast je tedy město protestantské a hlavní sídlo presbyteriánů a methodistů, přistěhovalých ze Skotska. Jestliže poměry sociální a politické v Irsku jsou závislé a spletité, jsou poměry náboženské snad ještě zavilejší. Chtějíce jenom letem té věci se dotknouti, aby lépe bylo porozuměno tomu, co o náboženských poměrech Belfastských říci chceme, poznamenáváme, že církev kato- lická v Irsku má rozhodnou většinu a mimo hrabství severní je pro- testant bílou vranou. R. 1881 bylo v Irsku katolíků 3,960.891, tedy 76'5% veškerého obyvatelstva, 639.574 stoupenců církve episkopální (12-47o), 470.7H4 presbyteriánů (9-ro), 102.635 methodistů a jiných dissidentů (l-97o) a jenom 472 židů; před 50 lety bylo katolíků 81% ! Katolíci stěhují se do Ameriky, za to protestanti z Anglie a Skotska přicházejí. Až do r. 1871 církev protestantská třeba v ohromné byla menšině, byla církví státní, a teprve zákonem o Disestablishment of the Irish Church toto bezpráví do nebe volající bylo odčiněno. Dříve z veškerých ohromných příjmů církve protestantské katolíci pro po- třeby církve vlastní dostávali jen 30.000 Ib., jimiž udržovali katolický kněžský seminář Maynooth College; všecko ostatní musili si platiti sami. Za to příjmy protestantské menšiny obnášely přes 1 milion Ib., z irské pouti. 1071 z nichž jenom prelátům dostávalo se 71.000 Ib. Pří tom asi ve 200 farností nebylo ani žádných duši protestantských. Z protestantů dai41o se a daří se dosud lépe anglikánAm než presbyteriánům y se- verních hrabstvích, kteří však sami jsou dosti bohatí. Od r. 1871 věc zařízena je tak, že jmění protestantské církve, obnáSející 16 a půl milionů liber bylo zabaveno a z toho dosavadním duchovním bylo usta- noveno výslužné nebo odstupné ; dohromady 228.856 liber. Anglikánská církev Irská, Church of Ireland, vzniklá ze dřívější státní dostala na odškodněnou 1 milion liber, katolická Maynooth College 372.330 lib., presbyteriáne 751.625 lib.; přebytku užívá se ku prospěchům obecným. Ale církev anglikánská již r. 1884 měla ročních příjmů úpět 190.611 lib. pro dva arcibiskupy, 10 biskupů, 207 duchovních a 414 laiků. Církev římskokatolická v Irsku má 4 arcibiskupy, 23 biskupy, 3171 duchovních, 2378 kostelů a 97 klášterů mužských, 270 ženských. — Jako i jinde, vynikají protestanti nesjednoceností i v Belfastu, a presbyteriáne dělí se na ariany či sociniany, jež jmenují tam new- lights, nová světla, za příčinou jejich liberálních doktrín, a na neoď vislé čili přísné kalvinisty, kteří jsou zase starými světly. Mimo to jsou zde ještě méně významní kongregacionalisté, baptisté, čeští bratří a jiné sekty. Presbyteriáne mají relativně nejvíce kostelů (celkem jest jich v Belfastu 80, z nichž presbyteriánských 28, anglikánských 21, methodistických 15, katolických 5 a 11 pro jiné sekty) a krásnou kollej, hned vedle Queen's college, a vedle kolleje methodistů wesleyanských. Katolíků je zde přece ještě třetina, jsou to však jen třídy chudší, děl- níci, řemeslníci a malí živnostníci. Docela přirozeno, že Belfast, protestantský klín vražený do arci- katolického pně, jest jevištěm stálých třenic; tím spíše, že otázka náboženská úzce splétá se zde s politickou, sociální a národně hospo- dářskou ; jak již pověděno, co protestant — všeobecně — to antihomeru- lista, a přítel anglické vlády, mimo to bohatec, co katolík, to Irčan, totiž homerulista, nepřítel Angličanů a chudák. Jednotlivé církve předstihuji se v budování kostelů a koUejí, pastoři protestantští hledí papežence odvrátiti od jich „pověrčivostí," jak jejich víře v neomylnost papežovu říkají, a knéží katoličtí zase mezi protestanty shánějí ztracené ovce. Církev katolická je však poněkud ve výhodě vůči té roztříštěnosti a nesjednoceností své sokyně. Není tomu dávno, co v Belfastu došlo až ke krvavým srážkám. Ostatně se tu nenávist mezi katolíky a prote- stanty obmezuje více na třídy nižší ; mnohé rodiny protestantské s ka- tolickými ano i s katolickým kněžstvem vlídně obcují. Důkaz toho měl jsem míti hned první den, kdy Mr. Montgomery, procházeje se mnou město, všecky ty věci, o něž se čtenářem tuto se sdílím, horlivě mi vykládal. „Právě dnes,^ pravil, „setkáte se při snídaní se dvěma hostmi mého Svakra, o nichž jsem vám již povídal, a ti jsou katoličtí kněží, upřímní to a dávní přátelé Mr. Bradyho. Je to father James Mac Fadden z Gortahorku u Falcarragh, proslulý také svou lidumilností, obezřetností a intervencí při politických bouřích ve své farnosti v hrabství Donegallském, kde vůbec zaujímá vynikající postavení politické, a father 68* 1072 ^' Gh$^: Hugh, zdejší . . . Však měli jsme se s nimi v tuhle asi dobu a zde setkati ... a tamhle jdou!*' S panem Bradym a oběma duchovními otci zašli jsme do restau- race Castle v Queen^s Arcade, a hned při snídaní zaěal se hovor a výklad o politice, jejž později, večer po obědě, navázali jsme znova a jehož tresť čtenáři pak podám. Napřed ukončíme prohlídku Belfastu. Z kollejí Belfastských, o nichž sem tam již všelicos jsme pověděli, nejznamenitější je Queen's CoUege, Belfastská to universita, však bez theologické fakulty, založená r. 1849. Je to budova uprostřed velikého square v pošmurném tom tudorském slohu, již zběžně popsaném, z čer- veného pískovce, 8 vysokou věží a uvnitř s pěknými sály, krásnou knihovnou, ale chatrným fysikálním kabinetem. Ostatní školy, jako District Model School z r. 1817, vystavenou jako Queen's Gollege, jenom že z pískovce bílého, School of Design a Mechanic's Institut, Academical Institution (gymnasium se 400 žáky). Presbyterián Gollege a Methodist Gollege prohlíželi jsme jen z věnčí. Museum Belfastské má pěknou sbírku domácích ptáků a úplnou sbírku mineralií z Giants Gauseway a severního Irska. Belfastská botanická zahrada jest prý jednou z nejkrásnějších v Britanii vůbec. Je velmi rozsáhlá, s krás- nými procházkami a krásným skleníkem, a cypřiše a proslulý Killar- neyský arbutus rostou zde pod širým nebem, třeba ne tak bigně jako na břehu jižních jezer. Hlídačů v parku botanické zahrady nebylo vi- děti, stačí tam asi nápisy jako: „Nekaz, co je zhotoveno pro tvé po- těšení," aby návštěvníci sami dbali pořádku a čistoty. Záhony okrasných květin bujných druhů tvoří zde celé lány a na prostorných lukách v zadní části arci také jsou nezbytné cricket-grounds, jež postavy hráčů v kostumech jako ty květy pestrých, veselostí svojí oživují. Z přístavu Belfastského nejživější kommunikace je mezi Glasgowem a Liverpoolem, kam denně odjíždí několik parníků, pak se severní Ame- rikou a britskými koloniemi. Přístav sám byl v posledních letech o 25 akrů rozšířen a r. 1866 upraveny jeho doky nákladem 400.000 lib. Z Belfastu vyváži se nejen zboží lněné, než také brambory a whisky, u velikém množství pak tovary bavlněné ; do Liverpoolu vyváží se do- bytek, sušené maso, šunky a máslo, importuje se zase cukr, čig, surová bavlna, zboží vlněné, kamenné uhlí, lněné semeno a železo. O všeli- jakých jiných institucích Belfastských dočteš se v každém Guidu toho města. Vzhledem k tomu, že já jakožto turista neměl jsem sebou evening dress, totiž frak, dinner u Mr. Bradyho, jež mé maličkosti na počest bylo slavnostní, odbyli pánové jen v černých kabátech, koncesse to, jejíž dosah a velikost dovede oceniti jen ten, kdo zná aspoň poněkud vysoký společenský význam anglického oběda, který je pravou cere- monií, jejíž „to dress for dinner, ** ustrojiti se k obědu, je hlavní částí. Dámy ovšem nepropásly té příležitosti, aby se objevily ve skvostných toaletách, ale vesměs zapjatých až ke krku. Na znamení zvoncem společnost začala shromažďovati se v sa- loně. Mimo zmíněné již členy rodiny Bradyovy, totiž pána, paní a slečny, jakož i p. Montgomerybo — děti nebrávají účasti na obědech slavnostnějších, neumějí se ještě pořádně chovati — sešli do salonu z iršhé pouiú 1073 oni dva velební otcové, pak Mn Oiffard, starý přítel rodiny a dvě obstarožné dámy, také pi4bozné. Druhé znamení zvoncem oznami^'6, že oběd je hotov; podáš rámě dámě, kterou domácí paní nám určí, a 8 největší vážností, asi tak jako bychom s ní šli k oltáii, scháflíme dolA do jídelny a usazigeme se stejně obřadně na místo nám vyká- zané, po jejím boku. Stůl anglický vyniká úpravností a od našeho liší se jednoduchostí. Nebývá přeplněn ani dessertem ani snad lahvemi vína ; ještě nejspíše květinami. Zde u pana Bradyho byl skvostný, knížecí, od nádherné vásy a bouquetu i květinových misek kolem toho až do poslední slánky. Květem, třeba sebe menším, krášlí si Angličan stůl vždycky; při obědech panských v té věci až přílišný přepych panice. Pro každého stolovníka vedle obyčejného nože, vidličky a lžíce se vzornou pravidelností jsou tu srovnány ještě zvláštní příbory rybí (fish knife and fork), příbory k pečeni, k sýru, nůž a vidlička na pudding a snad ještě něco, všecko z těžkého stříbra. Při ostatních jídlech pří- bory arci ještě se měnily. Mimo to na stole ještě je v rázných kra- bicích sauce-tureens pólo skleněných, pólo stříbrných, celá sbírka vše- likých octfl a omáček, hořčic a essencí, jako Worcestershire, Harvey sauce, Yorkshire relish a j., pak pepper-caster, mustard-pot, jimiž chuť se dráždí a napravíme. Slánky mívaly kdysi při anglickém stole veliký význam. Za těch dávných, velmi dávných časů, kdy panstvo ještě s če- ládkou jedlo při jednom stole, páni sedali na jednom konci, služeb- nictvo na druhém ; mezi oběma stranama byla pak veliká slánka, a od těch čas říká se dosud above the salt nebo below the salt, na horním anebo dolním konci stolu. Jinak střež se sousedu sůl nabízeti: who helps me to salt, helps me to sorrow, kdo sůl mi podává, strast mi podává, říkává Angličan, v tomto vzhlede ještě dosti pověrčivý. Sklo stolní větším dílem je barevné, a to na víno červené sklenice ze skla červeného, na víno bílé sklo zelené a na šampaňské červenavé sklenky tvaru jako u nás tak zvané odlivky. Posluhu obstarávigí v domech měšťanských služky čistotně oděné v bílých čepečcích a zástěrkách, u vrchností ovšem lokajové. Kdo interessi^ješ se o jídelní lístek tako- vého Belfastského dinner, věz, že měli jsme polévku želví a víno sherry, pak jakousi rybu mořskou a pivo pale-ale nebo černý stout neb víno rýnské, pečené kuře a víno červené, pak pečeni hovězí upravenou po anglicku s bramborami, zeleninou, což provázelo šampaňské; přípitkA však nebylo. Jídla teplá přinášejí vždy pokrytá velikými oválnými stříbr- nými zvonci, dish-covers, aby nevychladla ; také mísy jsou ovální, nikdy ne kulaté. Teprve po tomto obědě, který končí sýrem a salátem, cheese and salad, ještě za přítomnosti stolovníků odklidí se se stolu všecko až na květiny a přináší se dessert: talířky na sweet-plats, na ovoce všeliké, zejména velkozrné, sladké hrozny a cukrovinky. Po čtyřech stranách stolu rozestaveny byly sweet-plats, totiž gelée, tlučená sme- tana s jahodami a nějaké dva puddingy a ten, jemuž ta ona mísa byla nejblíže, rozdává na požádání, — proti dřívějším jídlům hlavního oběda, zvaným French-dishes čili hors-d^oeuvres, jakož i English substantial- dishes, totiž pečením, jež rozdává paní nebo pán; služky pak rozná- šejí. Tím můžeš si také vysvětliti, proč anglická tabule nepodává tolik rozmanitých jídel jako francouzská: hostitel naklade ti každého jídla 1074 ^' Qv,ih:, tolik oa talíř, že děki^eš vyšSfm mocnostem, když služky začíni^í^ s^Al poklízeti. Prosíš arci po každé, aby málo ti dali, ale což plátno při takové pi41ežitosti 1 Také zbytečné npejpání a nacení za nehezké se pokládá. S vínem ješté nejsme hotovi. Při sweet-plats nalévá se znova víno rýnské a k ovoci přinesou tři křifitalové karafy s claretem, portem a sherrym, z těch každý stolovník sám si nalévá. Nádobky na mjti rukou končí obědovou práci, ačkoli to hlavní toprv začne. Po černé kávě a po umytí rukou na znamení domácí paní společnost se zvedne, ale jen dámy odcházejí nahoru do salonu, provázeny jsouce domácím ; páni zflstávají, aby mohli si pokouřiti a počínati si poněkud nennce- něji. Teď teprve všecky tři karaffy, decanters, začínají se prázdniti. Když 8 tím jsme byli hotovi, vybídl nás domácí, který ovšem brzo od dám dolft sešel, abychom odešli do jeho pokojíka vedle jídelny a tam si pokouřili. Uchýlili jsme se tedy do útulného vedlejšího pokojíka, usadili se v rákosových lenoškách kolem malého stolku, na němž už zase blýskaly se lahve s „old Bushmills whisky^ a karaífy s vodou horkou a studenou, a dánské doutníky v bedničce, specialita kus tak asi po jednom shilingu, čekaly na smrt upálením. Nebylo mi nesnadno zavésti hovor na pole politické, bylo by se bez toho o tom mluvilo. „Prosím vás, pánové, '^ začínám přímo, „vysvětlete mi laskavě, proč vlastně Belfast a Northern Counties vůči homerule zaujímají po* stavení nepřátelské? Já měl vždy za to, že celé Irsko jako jeden muž stojí proti Anglii, a zde, jak seznávám, pravý toho opakl** „Vysvětlíme snadno a rádi,^ chopil se slova Mr. Montgomery, „ale je třeba výkladu poněkud delšího a nevím, nebudeli vás una- vovati." „Naopak, budu vám tím vděčnější, čím podrobnější dáte mi vy- světlení." „Při tom ještě předpokládám, že jsou vám tak ve hrubých rysech známy události z posledních let; chtěje ty věci vykládati, opakoval bych jen, co dojista i vaše noviny o tom psaly." „U nás s Irčany vřele sympatisujeme," ngišťigi, „poněvadž také v boji poněkud podobném trávíme sví^ věk." VI. o politiokém pomAm MTamíob bribitví k ottatnfmu Inku. — Večer t ealonft — Okolí Bel> fkitské. — Poslední chTÍle na BeUkBt-Loagha. „Irsko Úpí pod cizím jhem," počal tedy Mr. Montgomery, „pod panstvím anglickým, a hledá osvobození ve formě homerule, to jest domácí, vlastní správy. Sedlák irský tře tu největší bídu pod tyranií a vyděračstvím vlastníků půdy, landlordů, kteří berou mu vše, co ubožák může vydělati, a vyženou ho prostě do širého světa, když nemůže již platiti nesmyslně vysoký pacht. Je tedy docela přirozeno, že Irčan snaží se sprostiti zároveň svého pána a vlivu anglického a v této snaze každý přítel pravdy a svobody musí jemu přáti. i«i« 7j irské pouff. 1075 Vyložím tedy krátce, co na tom pravdy, respective oprav* něnosti. Irsko má svoji patřičnon účast při vládě, a snad vice než to. Uvažte, že čtyři jeho miliony obyvatelů zhruba vzato mají vice než sto zástupců v parlamentě (Belfast sám má dva), kdežto třicet pět milionů obyvatelů Anglie a Skotska mají jen 470, a přece by dle toho poměru jich měli míti 870, anebo Irčane jen asi 53. Irsko tedy dva- kráte lépe je representováno. Irčan platí průměrně 4 shilingy daní ročně, kdežto Angličan platí 17 shilingů; Irčan může hledati svoji karriéru kdekoiivěk ve státní službě spojených království nebo kolonií; a opravdu také počet Irčanů v britské státní službě jest nepoměrně veliký. Nikde Irčan nemůže dělati politickou propagandu a bouřiti se tak volně a svobodně jako zde v Irsku. Však přesvědčujete se zde o tom každým krokem. ,Utlačování' je tedy prostě absurdní fikce. Je také absurdno tvrditi, že Irsko jest Anglii zemí docela cizí. Nemělof jakživo nějaké své zvláStní národní existence. Angličané byli sem zavoláni již ve 12. věku, aby učinili konec bezvládí ode dávna zde panovavšímu. Angličina jest v Irsku zemskou řečí, a devět desetin obyvatelstva umí jen anglicky. Řečí ersickou čili keltickou nebo také irskou, jak chcete, mluví jen asi 200.000 osob, a to jen v krajinách velmi odlehlých; spisovná není řeč ta nikterak a mizí čím dále tím více. Nacionálové sami, kteří brojí proti jednotě s Anglií, brojí ja- zykem anglickým. Musíte sám uznati, že na všech vašich cestách Irsko dosud na vás učinilo dojem země čistě anglické, a že učiní tak všude, vzpomenete na mne! Spůsob správy zemské i ten, jejž chtějí Irčané míti, jest spůsob anglický, veškeren obchod vede se s Anglií, všecky idey politické jsou idey anglické, a bylo by nesnadno představiti si, kterak Irsko mohlo by existovati jen rok bez Anglie. Jednota s Anglií jest skutek a žádný zákon; zákon může býti změněn; ale skutek po- trvá přece. Je pravda, že na jihu a na západě sedlák je n veliké bídě a nouzi. Kdy by se mu vedlo dobře, bylo by to jen na útraty jiného : neumíť on dbáti zákonů spořivosti a potom tedy tak jako tak ocitl by se v bídě nové, i v kraji od přírody ještě bohatějším, než je kraj náš. Nacionálové rozhlaštgí orbi et urbi, že sedlák úpí pod tyranstvem svého landlorda, že musí vyvážeti plodiny svých polí, jen aby zaplatil pře- veliký nájem, a že nic nemůže si nechati pro sebe. Odtud prý jeho chudoba, jeho nouze. Nemůželi více platiti, vyženou prý ho prostě z najatého dvorce. Ale tomu je v pravdě takto: Pachtovné v Irsku určuje úřad sestavený na prospěch sedlákův a jemu vždy nakloněný. Pokud sedlák pachtovné platí, nelze mu dáti výpověď, i kdy by kazil půdu svou nedbalosti a špatným vzděláváním. On může prodati svoje právo dráže nežli vlastník své holé vlastnictví. V těch krajích, kde bída je největší, nájemné jest až směšně malé a nemůže nijak půso- biti na blahobyt anebo nedostatek. Ostatně v krajinách, o kterých po- sledně tolik se mluvilo a mluví, v okolí Gv^^eedore, to minimální ná- jemné po léta ani se neplatilo a nemůže tedy býti příčinou té bídy. Pravda, v některých hrabstvích sedlák prodává plodiny svých polí, aby mohl zaplatiti nájemné, ale právě v těch místech cítí se šCastným, a nářků není.*" 1076 J' Outh: „Dovolte, abych jen slovo podotkl/ přeruSil pana Moutgomeryho kapitán Brady. „Jsem rodilý z toho kraje a znám zejména tam po- měry důkladně. Poněvadž však již ode dávna tam nežiji aniž moji pří- buzní, moha o nich souditi dost objektivně. Myslím, že ne zrušení ná- jemného učinilo by Gweedore šfastným. Pftda je tam příliš neúrodná, nevděčná, aby sedláka obohatila. Především je třeba železné dráhy z Letterkenuy až do Dunfanaghy, aby průmysl a obchod mohl zmoc- niti se nerostného bohatství těch krajů. Zpracováním a vývozem jeho dostalo by se obyvatelům práce, které potřebiu^- Ostatně myslím, že tomu tak všude v Irsku. ** „Dojista,^ pokračoval pan Montgomery, „podle svých zkušeností souhlasím úplně. — Parlamentární jednota s Anglií, která se datuje od začátku tohoto století, nemohla také změniti stavu věcí, který již trval. Naopak, jednota přispívala nutně ku prospěchu země, poněvadž sprostila obchod všech pout, jež dříve jej tížila. Věru, ať nynější bída v Irsku jakkoli je veliká, není přece ničím proti bídě, která zde vládla ve století předešlém. Irčan vydělal a utratil tehda průměrně 4 pence (40 centimů nebo vašich asi 19 krejcarů) denně; dnes vydělá 2 s. (2 ft*. 50 c, asi 1 zl. 20 kr.) denně; avšak neutratí jich, jakož do- kaziiýi obnosy ve spořitelnách, stále rostoucí. Tak provincie Ulster v tom vzhlede pokročila ku podivu. Bída irská a její příčiny byly předpovídány již před sjednocením a před vystoupením otázky agrární. V minulém století Angličan Toung, Skot Inglis, Francouz de Beaumont a Němec Kohl o tom psali. Se- znávajíce, že obyvatelstvo Irska množí se tak rychle, že existenční prostředky země tak chudé jemu nikterak nestačí, předvídali to veliké neštěstí, které mělo zredukovati obyvatelstvo na jeho normální míru. Skoro devět milionů duší živilo se v Irsku bídně jen zemčaty stejnou dobou, kdy Anglie s veškerým svým bohatým průmyslem a obchodem měla obyvatelů jen jedenáct milionů. Keltické Irsko rozple- meůovalo se úžasně nedbajíc budoucnosti, až r. 1847 přikvačilo to ne- štěstí. Brambory byly zachváceny nákazou a v několika letech obyva- telstvo Irska bylo redukováno pouze na několik milionů, jednak hladem, jednak emigrací. Političtí vůdcové vinili z toho anglickou vládu, a tato tradice zachovala se až podnes. Tato myšlenka jest také pojítkem mezi home rule a otázkou agrární, mezi otázkou politickou a sociální, které by přece měly býti naprosto rozděleny." „Ale přece," dovolil jsem si namítnouti, „kdy by home rule, vláda domácí, neodstranila zlo sociální, přece dlužno lidu ji dáti, když veliká většina si ji přeje. Nebudeli jim na prospěch, tím hůře pro ně. Mnohem ochotněji vrátí se pak v náruč Anglie." „Jen že na neštěstí," odvětil pan Montgomery, „kdežto většina v Irsku je pro home rule, jest většina v Anglii proti ní, a ukázal jsem již dříve, že Irsko skutkem i právem tvoří jeden národ s Velkou Bri- tanií. Kdy by většina v každé provincii rozhodovala o autonomii, potom, kdy by home rule stala se zákonem, provincie Ulster čili severovýchodní Irsko měla by také právo na vlastní parlament vedle parlamentu irského v Dublině, neboť většina si toho přeje, totiž většina v provincii Ulster. K tomu však homerulisté nikdy nesvolí; upírají jiným toho, čeho sami z irahé pouti. 1077 požaduji, a tím mimoděk přiznávcgí se, jak faleSný je princip, o nějž 86 opíraji. Ale dlažnoli vždy nstoupiti majoritě? Nebyloli by to právo silnějšího jenom ve formě poněkndjiné? Místo abychom se bili, hlaso- vali bychom. Zdá se mi, že dlnžno míti zřetel také k jakosti a nejen ke kolikosti. Většina nacionalistická v Irsku skládá se, jak známo, z množství chudých, neuvědomělých sedláků, kteří poslouchají slepě svých politických vfldců. Ti, kteří by se tomu protivili, jsou terroriso- váni od lidí, zvláště k tomu organisovaných, kteří jsou neštěstím a hanbou Irska." „Ba bohužel," uchopil se slova otec James MTadden, který dosud mlčky a pokyvováním hlavou s mluvčím souhlasil. „A je to zase kraj Gweedorský v hrabství Donegalském, který podává nám příklad, jak nepěkných prostředků užívají nacionálové, t. j. přívrženci home rule, rozšiřujíce svoje názory mezi venkovským lidem. Sami způsobují bídu v zemi a svalují vinu toho na tyranské vlastníky půdy. Já nejsem nijak přítelem landlordů, ale pravdy zamlčeti nesmím. U nás většina těch ubohých sedláků, kteří teď nemají z čeho živi býti, žádala na svém pánu, aby jim slevil dO*** nájemného; landlord byl ochoten sle- viti 257o a sedláci chtěli rádi platiti. Ale ti štváči, land-leaguers, jim to zapověděli řkouce : ,Landlord musí vyhověti docela vaší žádosti, neli, neplaťte nic* O nějakém rozumném smlouvání nechtěli ani slyšeti. Sedláci báli se neposlechnouti strůjců všeho toho odboje a když neplatili, vlastník po právu je vyhnal. Teď žijí na útraty land-leaguerů a až těm jejich reservní fondy dojdou, sedláci ať umrou hlady, živá duše se o ně starati nebude. Kraj zůstává nevzdělán a poskytuje truchlivý obraz opuštěnosti." „Myslím," podotkl pan Giffard, „a v tom dojista dáte mi za pravdu, že kdy by věc nacionálů byla sebe spravedlivější, prostředky, jichž oni k uhájení jejímu užívají, nemohou získati jí nijak číkoli přízně. Vraždy, násilí na lidech a zvířatech, tak zvané kartáčování žen — " „Jaké to kartáčování, prosím?" „Záda žen trou a trhají kartáči, jimiž upravtye se plátno, — pak boycottisace : to všecko musí snášeti nejen vlastníci, ale i sami sedláci, od svých spoluobčanů." „Vidíte," počal opět pan Montgomery, „a ještě vyčítigí vládě, že vydala zákon, jehož účelem jest polepšiti tento stav věcí a chrániti Irčana mírumilovného před Irčanem zdivočilým! Vyčítají nedostatek vlastenectví Irčanům, kteří nechtí, aby vláda zemská přešla do rukou lidí podobných. A kdo jsou tito Irčané ? Jsme to my zde, na severu ; jsme v menšině, ale ta menšina většině v ničem nezadá. Posoudíte sám, až procestujete také ještě irský jih a srovnáte jej se severem. Této men- šině patří dobrá třetina voličů a devět desítin průmyslu, obchodu a intelligence v zemi. Této menšině podařilo se založiti kvetoucí pro- vincii s hlavním městem o 250.000 obyvatelů, rostoucím neustále a plným života a ruchu, a to v zemi, která se blíží úpadku a opuště- nosti. A ten lid pracovny, obchodující a vzdělaný, k němuž připojují se tisícové v ostatních provinciích, ten lid volá k nacionálům: ,My nechceme home rule, nechceme vlády, která by vám dala moc naklá- 1078 J' <3h»^: dáti zemi dle vaši libovůle a nás zničiti. Dali jste již nejjasnější důkas, že nejste schopni říditi vlastní záležitosti, dokázali jste, že nerozumíte ani základům spravedlnosti, ani právu svého bližního. Zničili byste nás a s námi i naši zemi, jen abyste zasadili rána politickému protivníka svému. Ne z vlastenectví toho žádáte, nýbrž z toho nejhrubšího egoismu, abyste zabavili a vykořistili naše statky pro sebe — a tomu my pro- tivíme se až do těch hrdel. Zrušení „landlordismu'' domáháte se jen ve vlastním prospěchu, ne pro všeobecné dobro. Jakmile landlordi budou vypuzeni, budete vy migetníky země. Děkujeme pěkně ! Nevíme, proč bychom se měli tak příliš namáhati, jen abychom zaměnili vlast- níky nynější za jiné. Jsme také Irčané a máme právo na svou část rodné půdy. Ne vám, nýbrž národu měly by připadnouti pozemky, kdy by landlordové je opustili. Národu tedy měli byste platiti ná- jemné místo landlordům. To jest jediný rozumný základ, na kterém by bylo lze o věci jednati, ale vaši vůdcové, vědouce dobře, že vaše podpora závisí na vaší lakotnosti, tuto stránku otázky nechávají opatrně v stínu." „A což nacionálové rozkvětu Belfastu a Northern Gounties ne- přejí?" ozval jsem se. „Nemohu to pochopiti, vždyť rozkvětem těch krigů prospěje se celému Irsku." „Nu ovšem! Ze mnohých jen jeden příklad vám vyberu: Když ,6elfast-Harbour-Bill,' t. j. návrh zákona o amelioraci přístavu Bel- fastského, jehož obchod již silně byl tísněn a ohrožován nedostatkem příhodného místa, byla podána parlamentu, poslanci irských nacionálů postavili se proti zákonu a dělali opposici za každou cenu, jen aby uškodili loyálnímu centru a tím i kraji, jejž zastupují." „Nepřejete si tedy ničeho a myslíte, že nynější stav je nej- lepší?" „Nikoliv. Veškera home rule, které nám je třeba, záleží ve zrušení t. zv. porot, Great Juries a zařízení krajských rad, Gounty Gouncils, jež volilo by každé hrabství samo a které staraly by se o záležitosti vnitřní. Porotci nynější, volení vládou, nestojí za groš, leda že vykořisťují svůj úřad pro sebe a pro své přátele. Jejich vliv byl by pak ovšem zrušen a neměli bychom pak těch sinekur nepěkně rozdávaných; neměli bychom té drobné aristokracie, hloupé a domý- šlivé, která vší mocí se snaží udržeti své směšné požadavky různěním společenských tříd a rozdílů náboženských, o čemž v tomto století přece již není řeči. Mohli bychom pak věnovati se prospěchu a nutné amelioraci vlastních krajů, kterou věru darmo žádali bychom od hloučku politiků z řemesla sedících v Dublině pode jménem irského parla- mentu." „Děkuji vám srdečně, milý příteli, za laskavou informaci," pravil jsem. „Zajímalo mne velice slyšeti také alteram partem. Ale vyznávám, že poměry vaše jsou mnohem spletenější, než jsem si představoval." „Dojista," opáčil zase můj vykladatel, „a to asi hlavně proto, že jak známo, tři hlavní otázky, totiž politická, sociální a náboženská jedna do druhé je vpletena a východu dosud neviděti ..." Father Hugh, který z počátku při tomto hovoru bedlivé po- slouchal, tvrdošíjně mlčel. Pilť odhodlaně whisky a potom usnul. z irské pmíti. 1079 NepřiSel jsem do Irska dělati politika, ale tato pi^ležitost byla mi velice vítána, abych dostal vysvětlení z úst nejkompetentnějších. Čtenáře ujišťuji, že rozmluva právě uvedená (v červenci r. 1890) je zcela hodnověrná, ať tak dim slovná, neboť sám Mr. Montgomery co do věci její reprodukci pověřil. { Irčané podobně jako my Češi bojují sice za národnost a rovné právo, ale jest veliký rozdíl mezi námi a nimi: jim neběží o řeč a nám jest ona věcí nejdražší. Jak jsme slyšeli, řečí irskou mluví lidi už málo, jenom na západě, nejvíce v county Clare, a to jen starší lidé. Lidé mladší znají vesměs angličinu, a jen když vidí v tom nějaký, svfij prospěch, zapírají její znalost. O jedné staré umírající ženě irské vypravuje se, že počala zpověď jazykem irským ; velebný pán, který dávno řeč svých otců odložil, napomíná babičku, aby mluvila anglicky, když umí. Ale stařenka rozhorleně prý odpověděla : „Myslíte, velebnosti, že poslední svoje slova povím Pánubohu všemohoucímu řečí těch Sac-. sannachů?^ Myslila Angličany. Takové případy statečného hk}eni jasyka vypravují se tam jako zvláštnost. „Pánové, už dosti té politiky/ napomínal Mr. Brady. „Zapomí- náme na dámy, necháváme jich příliš dlouho o samotě.^ Společnost nahoře zatím vzrostla, přišlyť dvě slečny ze sousední příbuzné rodiny na večerní tácky, a salon poskytoval utěšený obraz; neboť kde irská dáma se objeví, tam jako by vzešlo jasné těleso ne- beské, ale ne zářící a oslňující, než rozlévající mírné světlo a hřející příjemně. Miss Brady byla rodilá z Kingstownu u Dublina a obě slečny Youngovy z Corku, tak že anglický původ v posuzování anglických Belfastských krásek nemohl mne zde uvésti v omyl. Irské dámy vyni- kají jednou ušlechtilou vlastností před anglickými ladies: přirozeností, nenuceností a upřímností. Také nestrojeností v nepřeneseném toho slova smyslu; neparádí se zbytečně. Jako u nás mladé dívky rády nosívtgí vlasy zapletené ve vrkoče, tak v Anglii a v Irsku zase chodívají s vlasy rozpuštěnými, splývajícími volně na šíji ; při tom nosívají šaty bílé, střihu co nejjednoduššího, a nelze upříti, že činí to dojem velmi elegantní. I kdy by nebylo bývalo piana a zpěvu, zábava byla by srdečná a nenucená; v Irsku není jinak. Dámy ochotně zpívaly Irísh songs, irské melodie, krásné, seveřansky dumné — mnohem krásnější ještě než jediná z nich, u nás známá tesklivá ta Poslední růže . . . Škoda, že jen ruka neumělá jímala posluchače nápěvy z českých luhů a hájů . . . Ach jak často česká píseň pomáhala mi otevírati srdce cizinců a jak často české slovo snoubené s luznou melodií některého popěvku razilo cestu lepšímu ponětí o těch Češích, již po tu dobu pokládáni byli za barbary! ... Až po dvanácté hodině uhasla světla v Kenbelle na Antrim Road . . . Teprve po několika dnech vrátil jsem se na GreenislaHd a uby- toval se v najatém bytě u Mrs. Barry, nedaleko Roseville Cottage. Nového pozvání pí. Malcolmové jsem nepřijal: v malém letním bytě 1080 «^. OiUh: nebylo nazbyt místa, a laskavosti nechtěl jsem uadaživati ; mimo to : Mr. Montgumery na několik dni v Greenislandu a sestry se nsadil. „Ale k lanči a k obědu musíte zůstávati u nás/ doléhala paní Malcolmová. „Zde ve vesnici není o nějakém hostinci nebo restauraci bez toho ani řeči a musil byste jezditi každou chvíli do Belfastu.*^ To přijal jsem s radostí. Ty dni v Greenislandu byly plny sladké flanerie ; buď sám, buď s přítelem Johnem procházíval jsem se po okolí Belfastu. Buď pěšky pak anebo na tricyklu paní Malcolmové projížděl jsem mezi košatými stromy po rovných silnicích přímořských, někdy až za městečko Carrick- fergus. Často nebývalo na celé silnici ani živé duše, a v letním dopo- lední kraj byl tichý a klidný ... Ze vrat parku jedné villy mihlo se cosi pestrého a blížilo se ke mně košatou alejí ; byla to dvě děvčátka v malém tilbury, taženém moudrým, rozvážným oslíkem, sama vozík řídíce beze všeho průvodu. Zastavil jsem svť^ tricykl dívaje se na ten roztomilý obrázek. Děvčátka zasmála se, pokynula na znamení, že smím pozdraviti, a zmizela v zeleni stromů . . . Pak zase bylo ticho . . . až za chvíli nějaký jásot z klidné jízdy mě vyrušil. Naproti přijíždělo pět, šest breaků, velikých vozů, tažených čtyřspřežením, na každém 20 — 25 osob, mužů, žen, mladých a starých. Nějaký továrník pořádal svému dělnictvu vyjíždku. Potom zase nějaká škola stejným spůsobem někam letí . . . Každý z účastníků má kytičku v knoíiíkové dírce nebo za pasem. Angličan miluje květiny, Irčan ještě více: v Londýně každý druhý člověk, pán nepán, nějakým květem se krášlí, a co chvíli zastaví tě tam květinářka, sic ne vždycky spanilá, pokřikujíc dotěravě : „One penny cach rose, one penny each rose!'' Tady v Irsku často vídal jsem, kterak i pacholkovi rozvážejícímu hnůj krásné růže na pospi- něném kabátci kvetou. Nejdelší procházka v okolí Belfastském, vyžadující už celého dne, jest Cave Hill, asi tři míle od Belfasfcu na sever. Mohutnou jeho massu viděli jsme už z dálky z lodi a záhadnou jeho konturu vídali jsme z Greenislandu den co den ; domácí lidé tvrdí, že profil jeho dává rysy velikého Napoleona, ale kolik vrchů na světě není děláno podle výrazné tváře francouzského empereura ! Y tomto století i bílý Mont Blanc podle nosu Napoleonova musel se zformovati; namáháš se marně, abys po- dobnost nějakou vykoukal, ale na konec přisvědčíš, aby se nezdálo . . . Jméno Cave Hill má zajímavý původ : od několika jeskyní nevelikých, vyhloubených do čediče, o nichž někteří myslí, že to jsou bývalá obydlí praobyvatelů, jiní pak, že to vyhloubily vlny mořské, sahající kdysi až sem. Nejmoudřejší je říci, že se o původu jeskyň těch neví nic určitého. Více než díry troglodytů zajímal nás rozhled na zelený, mírný svah Cave Hillu, táhnoucí se pod námi až k Belfastu, na hladinu Belfast Loughu tiše dřímající a přes ni až na kanál Svatojirský, na jehož ob- zoru v mlhavé páře modraly se neurčité rysy vysokých břehů skotských, a když jasno bylo, i ostrov Man. Na severovýchod ještě rozeznáš staré městečko Carrickfergus s hradem ještě starším, na severu hluboký údol a nový kopec Gollinwar Hill, jakož i na západ a jihozápad jiné a jiné hory. Rozlehlá hladina blýskající se na jihozápadu, se širokým pruhem z irské pouti, 1081 země, je Strangford Lough. Na Cave Hlllu prýští se pitná voda Bel- fastu, která pak hromadí se ve třech velikých, stupňovitě seřaděných bassinech, okolo nichž musíš jíti vraceje se z výletu. Do Carrickfergusu, jednoho z výstavních irských měst vůbec, je malá hodinka. Jméno její značí skálu (carrig) Feargovu, starého to irského krále. Byla to asi ta skála, na které dosud stojí stará, šedivě černá massivní věž bývalého hradu, teď kasárna. Prý už r. 1128 bylo město založeno od Sir Johna de Courcy ; teď tam žijí většinou skotští přistěhovalci, a dle zevnějšku města soudě, nevede se jim valně a nejsou nad míru čisti. Je to mrtvé, staré město, které v sousedství Belfastu pozbylo všeho významu. Těch několik rybářfi nevytrhne jich a sotva také Carrickferguské ustřice, ačkoli těší se jisté oblibě v Belfastu a v Belfastském kraji. Pomník na nábřeží značí místo, kde prý král Vilém III. ponejprv vstoupil na irskou půdu. — Potom nové a nové výlety jsem podnikal, mnohem dále do se- verních hrabství irských a svou landlady Mrs Barry i na několik dní jsem opouštěl, vždy znova do tiché vesničky Greenislandu se vraceje. Býval jsem u té stařenky rád. Měla čisto ve svém domku a vařila mi dobrý čaj, což jí bylo snadno, když paní Malcolmová jí na to poslala celý balík pravého indického čaje. Nechtělo se mi odtamtud a nechtělo, zvláště když poslední ten den byl tak krásný, že podnes naň elegicky vzpomínám. Vrátil jsem se z několikadenního výletu, odpočíval houpaje se v křesle malého salonku cottage paní Barry ové, neboť i Mrs. Barry měla svůj salon, veliký jako dlaň, ale čistý a pěkný, do něhož slunce svítilo jasně, a vyhlídku měl jsem na moře, které probleskovalo listnatými stromy za- hrady, rozložené na druhé straně silnice, přímo při břehu mořském. Celý den hráli tam z vedlejší cottage lawn tennis . . .<* Když vrátil jsem se po lunči od Malcolmů a Mrs. Barry přinesla jahody a angrešty ze své zahrádky, s hrůzou vzpomínal jsem turistických povinností, které čekají na mne zítra, pozítřku a ještě celé tři neděle . . . Bylo už temno. Ani větřík nerozvlnil vlažného vzduchu, provlhče- ného solným výparem moře . . . Večerní klid. Sem tam na vzdálené silnici zahrčel vůz, ozývaly se ještě veselé hlasy u některé cottage, až umlklo vše . . . Najednou začínalo se rozjasňovati a na jižní straně vycházel kus měsíce z temných mraků, jež vroubily obzor, kus veliký, zveličovaný ještě tou blízkostí předmětů pozemských a ne bílý, stříbrný, nýbrž jako veliká zlaté ohnivá hrouda. Však jen mdlého lesku, jako v páru zahalená, tak že osvěcovala jenom nejbližší kraj černých oblaků. Vycházela z nich ta luna všude plná poesie, výš a výše a čím výše spěla, tím delší byl její odlesk v zrcadle vodním. Byl široký jen jako měsíc sám, ale ohnivější, odrážeje se tím víc od temných vod vůkol, na nichž jen tu a tam vynikala světla lodí kotvících v Loughu, tak jako hvězdy na černém nebi. Jen že nebylo jich tak mnoho jako na tom moři hořejším. Večerem a nocí tichou a nad tou zemí neklidnou a rozervanou táhl mír bez konce . . . To byly moje poslední chvíle na Belfast Loughu. 1082 B. Bieger: O samosprávě v Uhrách. Pito dr. Bohui Rleger. (DokonAeaí.) II. Zřízení obecní. řipojnjeme stručný výklad obecního zřízení aherského, a nej- prve máme za slušné zmíniti se ještě krátce o méatech munici- ^ palních, jež svou povahou jsou sice místními obcemi, ale zároveň svými právy rovnají se municipiím venkovským čili komitátům. Počet těchto měst za nového státu uherského v krátké době klesl na třetinu ; v Uhrách a Sedmihradsku mimo Budapešť již jen 24 města požívají politické jurisdikce, totiž přímo pod vládou provozují samo- správu i zároveň samostatně prostředkují státní správu. *) O těchto městských municipiích či jurisdikcích platil municipální zákon z r. 1870; nyní pak platí municipální zákon z r. 1886 i zákon o správních vý- borech z r. 1876, tak že jen v některých směrech zvláště byl vy- tknut přiměřený rozdíl jejich od municipií venkovských. Otázky obec- ního příslušnictví a záležitosti obecního hospodářství municipálních měst řídí se však ceikem předpisy zřízení obecního.^) Municipální výbor v těchto městech má jen 48 — 400 členů tak, že v těchto mezích počítá se jeden člen již na 250 obyvatelů (v ko- ') Viz Osvětu r. 1891, str. 378 n. 1. Munic, zákon 1886 inartikuloval tato municipální tněsta: Arad, Baja, Debreczeii, GyOr (Ráb), Hódmezd-Vásár- hely, Kassa (Kaáov), Kecskemét, Kolozsvár (Koloá), Komárom (Komárno), Marosvásárhely, Kagy-Várad (V. Varadín), Panošova, Pécs (Pétikostelí), Pozsony (Preápurk), Selmecz a Bélabánya (Štávnice a Dilln), Sopron, Szabadka (Subotice), Szathmár-Németi, Szesed fSegedin), Székes-Fehěr- vár (Stol. Bělehrad), Temesvár, Ujvidék (Nový Sa3), Versecz, Zombor. Pouze zákonem města mohou býti povýšena na municipia. Jest však městským municipiím dovoleno se svolením ministra vnitra přeměniti se na pouhá města s regulovaným magistrátem nebo jenom velkoobce, a nelze povolení toho odepříti, žádali za ně část obyvatelstva, jež platí pres polovici přímý(h daní v obci; ministr pak povinen jest o každé přeméné podati zvláštní osnovu zákona (dle zák. 1871 to sněmu pouze oznamováno). — Jurisdikóní záležitosti města a okresu Bjeckého řídí se jen obvyklou praxí (dle zák. 1886). Města, jež prve měla jurisdikční právo, ale dle či. 20: 1876 přeměnila se na města s regulovaným ma- gistrátem, pak 7 král. měst na býv. půdě královské, a ta ze 16 Spiš- ských mést, jež mají regulovaný magistrát, v některých záležitostech své správy majetkové výjimkou nejsou podřízena komitátům, nvbrž stoji pod bezprostředním dohledem ministra vnitra prostředkem vrcnních žu- panů; také právo voličské a volitelnost v těchto městech řídí se jesté dále předpisy danými pro municipia. ') Viz Osvětu, str. 898, 895. Zejména stanovení rozpočtu, henu úhrady a j. řídí se zákonem obecním, ač tak, že na místě obecního představenstva sluší postaviti městský magistrát, na místě zastupitelstva municipální výbor, a na místě municipia ministra vnitra. Spůsob majetkové správy a vedení účtů určí municipální výbor svým statutem se schválením mi- nistra vnitra. o samosprávě v TJh^áek, 1083 mitátecb je 120 — 600 členft, počítajíc jednoho člena teprve na 500 obyyatel&). Yýbora stálého není, jelikož na jeho místo Ystopoje měst- ský magistrát, ovšem od r. 1886 za předsedání vrchního župana a teprve v jeho neprázdní také purkmistra. Také nad municipálními městy jsou totiž zi^zeni vrchní župane, jakožto vládní zástupci ; a pro- zatímně nebo trvale lze jim svěřiti vrchní dohled k záležitostem také dvou a výjimkou i více municipií. Naproti tomu není městských místo- županů; i jsou prvými municipálními úředníky volení purkmistři, kte- řížto vedle svého vlastního oboru působnosti jsou zároveň předsedy městských magistrátů. Přirozeně není ve městech úředníků zevnějších, okresních, jakož také nejsou těmto městům podřízeny obce venkovské. Jinak ale municipální města mívají tytéž úředníky jako komitáty, a podobně je na čas volí, pokud nejsou někteří doživotně jmenováni vrchním županem (výpomocný a manipulační personál doživotně se volí). Mimo to ve městech k obvyklým municipálním úředníkům přistupigí ještě policejní hejtman, vrchním županem jmenovaný, a volení magi- strátní radové; obojím přísluší hlas také ve výboru municipálním, resp. jsou jeho členy ex offo. ^) Ostatně municipálními zákony bylo municipálním městům ponecháno, aby se schválením ministra vnitra sama svými statuty v mezích zákona blíže upravila organisaci svých vlastních vnitřních záležitostí, i také t. zv. autonomní působnost ma- gistrátu a jednotlivých úředníků, ani policejního hejtmana nevyjímajíc. Zákon r. 1886 ovšem uznal přece za dobré vytknouti aspoň některé hlavní zásady v příčině magistrátu. K vlastnímu magistrátu, totiž ke členům hlasigícím, počítá pouze purkmistra, policejního hejtmana, ma- gistrátní rady, vrchního notáře a vrchního fískála; při tom však poli- cejní hejtman zdržíme se účastenství, kdykoli jde o rekurs proti jeho nálezům, aneb o záležitosti finanční, hospodářské, majetkové. Magistrát platně se usnáší, jsouli vedle předsedy aspoň dva členové přítomni. Z usnesení jeho v záležitostech administrativních jde rekurs buď přímo k příslušnému ministru nebo ke správnímu výboru, v záležitostech hospodářských však k valné schůzi municipální a potom k ministru vnitra. *) ') Z jiných odchylek od zřízeni komitátů uvádíme jesté, že v neprázdní vrchního župana a purkmistra předsedáni municipálního výboru nepří- sluší vrchnímu notářovi, nýbrž ihned předsedovi statutem k tomu po- volanému. Při restauraci úřednictva přísluší hlas členům municipálního výboru z téhož roku, kdy se volba koná ; nikoli jako v komitátech členům pro rok příští. V kontrolní komisi městských municipií jsou vedle vrch- ního župana purkmistr, vrchní notář, fískál a dva Členové municipálního výboru, jež tento ad hoc každoročně volí. ^) Kromě schůze purkmistr nebo náměstek s dotyčným referentem nebo členem magistr.*! tu činí pouze běžná nebo prozatimná opatření. — Ma- gistrót je jednak výkonným orgánem municipia ve státní správě i v oboru autonomním, jednak zároveň samostatným správním úřadem v záleži- tostech, jež mu patří dle zákonů nebo statutů, a jež nejsou vy hrazen v valné schůzi municipální nebo jinému úřadu. Dále dle usnesení valných schůzí vede a vyřizuje méstské ekonomické záležitosti ; a za případné pomoci odborných komisí přísluší mu také porada o záležitostech, jež v komitátech pro valnou schůzi připravi;gí stálé výbory, i vůbec o auto- nomních a důležitějších ekonomických záležitostech. 1084 ^' Bieger: Zvláštní postaveni má král. hlavní město BudapeSf, jehož zří- zení je opraveno zvláštním zákonem, či. 36: 1872. Municipální výbor hlavního města čítá 100 člen A, z nichž polovice se volí ze středu všeho voličstva, polovice jen ze středu 1200 nejvyšších poplatníků. Zástupcem výkonné moci státní a vrchním dozorcem městské samosprávy je vrchní purkmistr (místo vrchního župana), jejž municipální výbor volí na šesti- letí ze tří královských kandidátů. Vlastními správními orgány jsou purkmistr s náměstky a magistrát, jemuž ve správních okresech měst- ských bezprostředně jsou podřízena představenstva okresní, z přednostů a přísežných. Policii ve hlavním městě zastává stát svými vlastními orgány, ačkoli municipiu ponecháno právo vydávati nařízení místně- policejní. Ostatně hlavnímu městu jako jiným municipiím přísluší samospráva i prostředkování správy státní, i právo rokovací, petiční a repraesentační. ') Vyjímaje Budapešť, zřízení žádného města v Uhrách upraveno není zvláštním zákonem neboli statutem. Kdežto pro municipální města platí zákony municipální, zřízení ostatních obcí řídí se naskrze všeobecnými řády či zákony obecními. Za trvání nového státu uherského vydán nejprve obecní zákon r. 1871, či. 18, ke kterému přistoupily změny a doplňky ve či. 5: 1876; nyní platí nový obecní zákon, či. 22: 1886. Zákony ty však neupravují zřízení obecního dle jediného schématu, nýbrž znají tři třídy nebo stupně obd, kteréžto liší se početností svého zastupitelstva a představenstva, i také měrou své působnosti. Tyto tři druhy, různě zařízené a nestejné spůsobilé, jsou: 1. města s magistrátem dle obecního zákona upraveným, regulovaným; 2. velko- obce (městečka a veliké vesnice), sice bez formálného magistrátu, ale přece dostatečně spůsobilé zastávati zákonitý obor obecní působnosti; 3. maloobce, jež pro nedostatek hmotných prostředků musejí k zastá- vání obecní působnosti s jinými obcemi se spolčovati. V podstatě daly by se rozeznávati také zkrátka vlastní obce městské a obce venkov- ské, jelikož městům s regulovaným magistrátem dostalo se působnosti širší, kdežto velkoobcim a maloobcím vyměřen menší, ale stejný obor působnosti. Nicméně maloobce přece formálně svým ústrojím jeví se jakožto nižší stupeň venkovských obcí, nejsou docela úplně samo- statnými. Jsou sice uznány za zvláštní obce. mají své vlastní za- stupitelstvo a také své představenstvo — vyjímajíc notáře, t. j. sekre- táře; právě společné, obvodní notářství spojuje dvě nebo více obcí v jistý svazek a činí z nich částečně obce spojené. ^) ') Blíže tu nelze zřízení Budapešťské sledovati. Vedle či. 86: 1872 platí tam i či. 6: ]876, tak že je v Budapešti zřízen také správní výbor; z obecního zákona či. 22: 1886 požívají platnosti pouze předpisy o při- slušnictví (rozhodige magistrát, potom ministr vnitra), nikoli však před- pisy o obecním hospodářství. ') Německý text obecního zákona z r. 1871 i dodatečného zákona z r. 1876 mluví o notářství okresním (Bezirks-N.l, zajisté nesprávné, jelikož tu nejde o politické okresy komitátň, v jicnž čele jsou služní, resp. vrchní služní. Proto zákon 1886 (i osnova o správě komitátní r. 1891) mluví o notářství krajském (Kreis-N.); snad děje se tak po přikladu Pruska^ kde „kraj" značí menší obvod než tamější „okres" — nicméně ph o samosprávi v llhrách. 1085 Vytkněme hned z předu hlavní rozdíly v ústrojí všech tří druhův obcí, aby pak další výklad byl jednodušším. Ústrojí obcí rozpadá se v usnášející, totiž zastupitelstvo, repraesentaci, a ve správní a vý- konné, čili představenstvo. Početnost zastupitelstva řídí se dle oby- vatelstva. I počítá se jeden obecní zástupce na 100 duší, ale s tím vymezením, že zákon stanoví jistý počet nejnižší a nejvyšší ; zastupitel- stvo 1. měst regulovaných může míti 48 — 200, 2. velkoobcí 20 — 40, 3. maloobcí jen 10 — 20 členů. Za představenstvo 1. regulovaných měst sluší považovati celý magistrát (všecky úřední orgány), k němuž náležejí purkmistr jakožto jeho přednosta, policejní městský hejtman, magistrátní radové, vrchní notář, vrchní fiskál, řádní notáři a íiskálové (s řádným služným), přísedící soudu sirotčího, pokladník, účetní, kon- trolor, otec sirotčí, archivář, lékař, inženýr a ostatní úředníci, jež obec dle svých místních poměrů systemisovala. Uvnitř tohoto širšího magistrátu zákon r. 1886 uvádí zvláště sbor užší, totiž radu měst- skou, k nížto počítá purkmistra jakožto předsedu, policejního hejt- mana, rady, vrchního notáře, vrchního fískála a lékaře. Naproti tomu 2. ve velkoobcích tvoří představenstvo : rychtář, jeho náměstek (druhý rychtář, místorychtář), aspoň 4 radové či radní, pokladník, obecní notář resp. řádní obecní notáři, otec sirotčí, jakož i řádný lékař obecní, dle zákona 1886 po případě také lékař obvodní. Konečně 3. v představenstvu maloobcí jsou pouze: rychtář, jeho náměstek, aspoň 2 radní neboli přísežní a obvodní notář. Zákon 1886 připojil ještě otce sirotčího a obvodního lékaře; za to však dopustil, aby dle míst- ních poměrů maloobcí se svolením komitátu odpadnouti mohl rychtářův náměstek a druhý radní. Přechod obcí z jednoho ústrojí ke druhému, neboli přeměna maloobce ve velkoobec a této v regulované město, jakož i naopak přeměna regulovaného města na velkoobec a této v maloobec státi se může se svolením ministra vnitra po slyšeni obcí a stran, jakož i do- tyčného municipia. Tento postup resp. sestup do jiné obecní kate- gorie nelze odepříti, když zaň žádá část obyvatelů a majitelů, kteří dohromady platí přes polovici přímých daní, když se prokáže dostatek potřebných sil duševních a hmotných, resp. nedostatek jedněch nebo druhých, a když — dotýkali se přeměna poslední obecní kategorie — také vykáže se, že odloučením maloobce ostatní maloobce zachovají schopnost udržovati obvodní notářství, resp. že připojení k některému svazku maloobcí je přiměřeně možné. Ostatně také ex offo (bez žá- dosti) může ministr vnitra k návrhu municipia nebo v dorozumění s ním degradovati obce do nižší třídy : když neplní svých dosavadních povinností, a ani po 3 úředních napomenutích ve čtvrtletých lhůtách nečiní jim zadost; když pozbudou přiměřených vlastností duševních a hmotných; když svým povinnostem mohou dostáti jediné na základě obecní berně, jež značně převyšuje berni obcí sousedních. Za těchže okolností ministr může také maloobec zbaviti dosavadní obecní samo- uherském ,,kraj8kém*' notářství nesluší mysliti na obvod podobný pru- skému krigi. nýbrž spíše na pruskou Sammtgemeinde nebo Amtsgemeinde. Užíváme tedy raději názvu „obvodní.'' gSVfiXA 1891. 12. ^9 1086 B' Rieger: statnosti a připojiti ji administrativně k obci sousední nebo ji s ni spojiti, jakož také dvě nebo více maloobcí astaviti za jednu obec. Pouhé přikázání maloobce z jednoho obvodního notářství do druhého je v moci mnnicipia (po případě pak i ministra vnitra *). Zvláště sluSí ještě připomenouti, že v Uhrách jsou také samo- statné pusty (a alpy), které dříve k žádné obci nepatřily a berní platily bezprostředně do král. berního úřadu.' Takováto území jen v administrativním ohledu připojují se k některé sousední obci téhož komitétu. Rozhoduje o tom vlastník nebo ta čásť vlastníků, která dohromady platí přes polovici přímých daní; neníH však dostatečné shody, nebo nechceli dotyčná obec k administrativnímu připojení svo- liti, rozhoduje v 1. instanci místožupan, a dále municipium a ministr vnitra. Po slyšeni mnnicipia ministr vnitra může území pusty přemě- niti také v samostatnou obec: když za to žádá část majitelů pusty, která platí přes polovici přímých daní ; když na území tom jest aspoň 50 trvale usídlených rodin, a v tom třikráte tolik obyvatelů, kteří dle svého majetku domovního nebo pozemkového požívají práva voleb- ního, kolik členů čítati má zastupitelstvo na základě počtu obyvatel- stva; a když i jinak přiměřeně prokáže se duševní a hmotná spůsobi- lost pusty k obci. ^) Vůbec každá pozemnost patří k některé obci, tak jako také každá osoba je příslušníkem jisté obce. Přirozeně pak vrchnostenská moc obcí vztahuje se na všechen majetek v obci a jejím území, a také na všecky osoby tam bydlící nebo dočasně se zdržující; jediné ne- podléhají obecní moci budovy i dočasné byty král. dvora a budovy vojenské, a podobně v jistém ohledu je z ní vyňato vojsko a zemská obrana (honvédi) v činné službě. Ostatně obce již nemají svých zá- kladů pouze v příslušnosti, nýbrž také v poplatnosti obyvatelstva v obci bydlícího, protože novověký stát svým občanům a jistou měrou ') Jestliže při spojení obcí nezdaří se narovnání ve příčině majetku, náleží majetek jejich v držbé i požívání spravovati oddělené. Také po případe je nutno uspokojiti nároky notáre obecního neb obvodního, aby změnami nebyl skrácen. — Municipium mAže výjimkou prijmstiti také spojení malo- obce se sousední velkoobcí, aniž by tato pozbyla své povahy. Jestliže dvě obce stavebně souvisí a správní zájmy žádají jejich spojení, pří- sluší toto ministni vnitra k žádosti zastupitelstva jedné z obou obcí a na odporučení municipia. ') Zejména sluší prokázati : dostatek domácích obyvatelň, schopných za- stávati místa obecního představenstva vyjímajíc místo notářské; dále že je postaráno o obecní dum a náležitou obecnou školu a sice na při- měřeném roísté; že obyvatelé a majitelé pusty bez přetížení jednotlivců mají také hmotnou spůsobilost k plnění vnitřních, školských i administra- tivních povinností; že konečné obec, od které pusta se odloučí, sama postačí býti maloobcí nebo velkoobcí. — Podobné průkazy jsou také nutný, když se má utvořiti nová obec buďto z nékolika pust nebo od- loučených polních komplexA, anebo ze spojení pozemností jedné nebo více obcí vespolek nebo s některou pustou; arci musí tu býti území fouvislé a zároveň bližší a výhodnější spojení s novým obecním domem a školou. Ostatně pusta za obec povýšená dle okolnosti může zase jakožto pusta některé obci administrativně býti přikázána, jakož také dopouští se přiměřená změna administrativního připojení od jedné obce k jiné. Pustou nerozumí se dvory z obecních hranic vyloučené. o samosprávé v XThráeh, 1087 i cizincům zabezpečige sYobodn, aby v jeho území bydlili, se usazo- vali a volně stěhovali. Dle obecních zákonů uherských obce mohou jen tehda státním občanům odepříti usazeni v obci, když se dokáže, že dotyčný státní občan nachází se v hrdelní obžalobě nebo v trestu, když není s to, aby se vydržoval bez obtížení obce, a konečně dle zák. 1886, když také nemůže vykázati se vysvědčením mravů z posledního stálého po- bytu. Státní občan arci povinen jest obci oznámiti svi^ úmysl, že chce se v ní usaditi, obec (od 1886) vydává mu o tom vysvědčení. Cizinec, tedy také státní občan rakouský, může dle zák. 1886 žádati za povolení k usazení v obci, když mimo uvedené podmínky prokáže ještě dvouletý stálý pobyt a mravní dobré chování po tuto dobu. *) Za pfijetí do svazku obecního žádati může (od 1876) i ten, kdo v obci se neusadí; ale z rozhodnutí obce nepřísluší mu žádné od- volání. Žadateli, jenž do obce přesídlil, může obec ihned povoliti pří- slušenství, a nemůže mu ho odepříti, když po dvě léta v obci stále bydlil a v čase tom obecní berní platil, resp. přispíval k jiným veřej- ným břemenům, pokud jen nenastoupily zatím poměry, pro něž by se mu mohlo odepříti usazení v obci. Mimo to však od r. 1876 nabývá se obecní příslušností již vůbec čtyřletým qualifíkovaným usazením v obci. Kdokoli po 4 léta v jiné obci stále bydlí, k obecním břeme- nům přispívá, pokládá se prostě za příslušníka této obce, i vystupuje z předešlého svazku obecního, jestliže v čase tom nová obec nepodá námitek proti jeho usazení. Výjimku z tohoto pravidla připustil zákon r. 1876 jen tehda, když dotyčný státní občan ve čtyřletí také ku břemenům své předešlé obce stále přispívá; zákon 1886 připojil pak ještě jednu, když totiž občan se svolením předešlé obce starou pří- slušnost vůbec chce podržeti.^) Cizinec může do obecního svazku přijat býti s podmínkou, že současně nabude státního občanství uher- ského; dle zák. 1886 obec může mu přijetí slíbiti, když pět let v zemi bydlil, resp. zabezpečiti mu je pro případ, že státního občanství dosáhne.^) *) Ghceli cizozemec v obci stále bydliti^ je (dle z. 1886) povinen obci úmjsl svůj ohlásiti, a obec nem&že mu odepříti povoleuí k bydleni, prokáželi, že sebe a rodinu bez obtíženi obce trvale mftže vydržovati, leč kdy by bylo důvodné podezření proti jeho mravnosti, ve kteréž příčině poskytují se mu prostředky, aby se mohl ospravedlniti. Tříměsíčné zdržování v obci pokládá se za úmysl vzíti tam obydlí. Po tříměsíčném pobytu obecní představenstvo vyzve cizince, aby v určité osmidenní lhůtě oznámil svůj úmysl v obci vzíti své obydlí; neučinili tak, dopustí se přestupku pokutovaného správním úřadem až do 300 zl., a může také policemi mocí přinucen býti k opuštění obre, jestliže přes vyzvání neoznámí obci úmysl v ní bydliti, nebo když nedostane povolení k usazení se a přece nechce z obce se vzdáliti. ^) Za přijetí do obecního svazku obce mohou žádati mírnou taxu, ustano- venou obecním statutem, jejž schvaluje mnnicipium (s výhradou rekursu k ministru vnitra). Zákon 1871 dovoloval to pouze obcím, jež obecní břemena úplně uhrazovaly z výnosu obecního majetku; ale zákon 1886 od podmínky té upustil, ano stanovil, že obue mohou taxu tu vybírati také tehdy, když někdo byl do jejich bvazku přijat na základě čtyř- letého qualifiko váného usazení. ') Dle zákona 1871 cizinec, jenž dvě léta stále v zemi bydlil a berni platil, a v obci se usadil i za přijetí žádal, mohl obcí býti př^at, nebyllí pod- 69* 1088 B Mieger: Ostatně přisluSiiictví obecni přirozeně řídí se též akty práva rodinného (narozením, legitimací, adopcí a sňatkem). Pokud však žádným z uvedených spflsobů příslušnost zjistiti nelze, přikazují se jednotlivci svazku té obce, ve které platí berni, nebo se v ní zrodili, nebo v pětiletí nejdéle se zdržovali, jako nalezenci tam se vyskytli, anebo v obci k vojsku byli odvedeni nebo dobrovolně se dostavili. Obce (od r. 1876) jsou povinny k žádosti stran nebo vyzvání úřadů vystaviti příslušenské listy (certifikáty), anebo předložiti záležitost vyš- šímu úřadu ke zjištění příslušnosti. Ve sporných záležitostech roz- hodují: 1. mezi málo- i velkoobcemi téhož okresu vrchní služný, a ve vyšší instanci místožupan, 2. v příčině regulovaných měst a mezi obcemi různých okresů téhož komitátu místožupan, ve druhé instanci správní výbor. Další odvolání při dvou souhlasných rozhodnutích se nepřipouštějí, leč když se upírá příslušnost v celém okresu nebo muni- cipiu ; tu pak po každé lze dovolati se správního výboru i ministra vnitra. *) Voličem je naproti tomu každý 201etý obyvatel obecní, jenž v obci po dvě léta platí přímou daň z vlastního majetku nebo dů- chodu; také všeliké korporace, společnosti a firmy, jež v obci platí daň z majetku nemovitého. Za těchže poměrů jsou obecními voliči také cizozemci, kteří dostali povolení k usídlení v obci. Naproti tomu vylučují se z práva voličského nejen aktivní vojíni a honvédi, a ti oby- vatelé, kteří jsou v konkursu nebo v jistých trestních okolnostech, ale i všichni úředníci státní a komitátní, jestliže platí pouze výděl- kovou daň ze svého služného. Mimo to každý, kdo platí jen osobní výdělkovou daň 1. třídy, jen tehda je voličem, když nenachází se v po- měru služebném. Seznam voličů (po případě dle volebních okresů) sestavi]ge, veřejně vykládá a opravige zvláštní komise (výbor) ze středu obecního zastupitelstva; z vyřízení námitek lze pak dle zákona r. 1886 v 10 dnech dále se odvolati k obecnímu výboru verifikačnímu, a zase v 10 dnech ke správnímu výboru komitátu, jehož rozhodnutí je ko- nečné. Z pravidla sluší právo voličské vykonávati osobně. Nezletilce a opatrovance zastupují poručníci a opatrovníci, plnoleté ženy, práv- nické osoby, společnosti, firmy jich plnomocníci; zákon r. 1886 do- volil však také ještě nejvyšším poplatníkům v obci nebydlícím, aby daným jiného státu. Dle zák. 1876 mohlo mu pršeti závazně býti slíbeno, prokázalli, že tomu nepřekáží poddanství k jinému státu. Do vydání zá- kona o naturalisaci cizinců měl rozhodovati o věci ministr vnitra dle do- savadní zvyklosti; rozhodili nepi'íznivě, prípověd přejetí pominula. ') Jednali se o zjisténí příslušenství ex ofio, a místožupan nebo purkmistr municipálního mé^ta chtéjí je odepříti pro celé municipální území, mu- sejí zavésti jednání s municipii, ve kterých by se asi dalo aýistiti; ne- věděli to k cíli, předkládá se záležitost ministru vnitra — Dle zák. 1876 dovoleno bylo odvolání ze dvou stejných rozhodnuti k ministru vnitra, když příslušnost byla vůbec pro území municipia odepřena. Zák. 1886 při sporech velko- a maloobcí téhož okresu připustil odvolání ze dvo- jího stejného rozhodnutí ke správ, výboru, pokud odpíralo se příslušen- ství v celém okresu; při novém záporném rozhodnutí ještě také k mi- nistru vnitra. Ve sporech, v nichž správní výbor rozhodl souhlasně ve 2. instanci, dovoleno další odvolání jen při odepření příslušnosti pro území okresu nebo municipia. o samosprávě v Uhrách. 1089 mohli voliti plnomocenstvim. Nikdo nesmí míti než jednu plnon moc ; a všecky plné moci musejí se aspoň liodinu před volbou předložiti předsedovi volebnímu, jinak se při volbě nepřipouštějí. Volitelnými jsou ve velko- a maloobcích všichni 241etí a své- právní obecní voličové (před r. 1886 byli však vyloučeni ti, kdož s obcí byli v poměru pachtovním nebo účtovacím). V městech regulo- vaných jsou však volitelnými pouze ti obyvatelé, kteří jsou oprávněni k volbám do říšského sněmu, ač jestliže zároveň umějí čísti a psáti.*) Volby konají se vždy na 6 let tak, že ve tříletí obnovuje se polovice volených zástupcfl. Při uprázdnění jednotlivých míst nastupigí ná- hradníci; v pochybných případech rozhoduje výbor verifikační, ve druhé instanci pak správní výbor municipia. Jeli kde přes 600 vo- ličů, dějí se volby dle volebních okresů po 200 až 600 voličů ; okresy ty tvoří samo obecní zastupitelstvo, určujíc pro každý okres poměrný počet zástupců. Kde volba koná se en masse, volí se náhradníci až do jedné čtvrtiny volených zástupců; při volbě dle okresů má však na každý okres připadnouti aspoň jeden náhradník. ') Den volby určuje v regulovaných městech místožupan, jinde vrchní služný, ovšem teprve potom, když seznam nejvyšších poplatníků a seznam voličů na- byly právní platnosti. Také na řízení obecních voleb přísluší náležitý vliv úředníkům nebo vyslancům municipia.') Námitky proti volebnímu řízení nebo volitelnosti zvolených členů podávají se v 10 dnech po volbě obecní komisi (výboru) verifikační, jejímž pravidelným předsedou v regulovaných městech je místožupan, v jiných obcích vrchní služný, a jež skládá se ze dvou obecních zá- stupců předsedou tím jmenovaných a dvou zastupitelstem před volbou volených, a sice dle zák. r. 1886 musí to býti vesměs zástupci, kteří nastávající volbě nepodléhají; zapisovatelem a referentem je notář. Proti usnesením, jež verifikační komise ve veřejné schůzi učiní, dle zákona r. 1871 bylo lze do 5 dnů dovolati se konečného rozhodnutí municipia; dle zákona 1886 však jde rekurs ke správnímu výboru, jenž rozhoduje s konečnou platnosti — ale na předložení vrchního župana také ministr je oprávněn annulovati volební řízení pro pod- statné chyby a porušení zákona v řízení nebo rozhodnutí.^) ') Tak stanovil vlastně zákon r. 1871, kdežto obecní zákon r. 1886 pro- hlaáiýe za volitelné ve městech regulovaných ty 241eté a svéprávné městské obyvatele, při nichž není důvodů vylučujících z obecního práva voličského, a kteH mají vlastnosti předepsané v §§. 8, 6, 7 a 9 či. 33: 1874 (o volbách do říé. sněmn), pokud zároveň umějí čísti a psáti. ') Jeli kdo zvolen ve více okresích, vpolí si okres, jejž chce zastupovati: i nastupm'e na uprázdnéné místo nejbližší náhradník. Také když některý obecni zástupce zvolí se za takového člena představenstva, kterému v za- stupitelstvu přísluší hlas ex ofiTo, nastoupí náhradník, který dostal nej- více hlasů. ') Pn volbě en masse volebním předsedou v regul. městech byl dle zák. 1871 místožupan, ev. náméstek vyslaný municipiem, dle zák. 1886 pouze vyslanec municipia; v jiných obcích vrchní služný, ev. (dle zák. 1886) povolaný jim služný nebo náměstek vyslaný místožupanem. Při volbě dle okresů byli předsedové vysíláni obecním zastupitelstvem (1871) ; nyní je určige vrchní služný resp. manicipium. *) Při neprázdní pravidelného předsedy verifikačních komisí předsedá v re- gulovaných městech náměstek vyslaný municipiem, v jiných obcích služný. 1090 B, Eieger: Obecni zastupitelstva ovšem podobně jako manicipální výbory nesestávaji pouze ze členů volených. Výše avedený počet 10 — 200 obecních zástupců dlužno vždy děliti na dvě polovice; voličstvo volí jen jednu polovici, druhá obsahi^je v sobě řadu nejvyšších poplatníků (kteří rovněž šlovou obecními zástupci). Přes tento počet pak ješté zákon r. 1871 předním členůtn představenstva propůjčoval v zastu- pitelstvu právo hlasu ex offo. a zákon r. 1886 počítá je přímo za třetí druh obecních zástupců. Jsou to nyní: purkmistr resp. rychtář, notáři, policejní hejtman, radově resp. radní, íiskál, přísedící soudu sirotčího, pokladník, účetní, otec sirotčí, fysik resp. obvodní lěkař, inženýr a obecní lesník. Ostatním úředníkům přísluší v zastupitelstvu pouze mluviti, nikoli hlasovati. Co se týče virilistů v obecním zastupitelstvu, zákon r. 1871 počítal sem pouze ty svéprávné plnoleté státní občany v obci bydlící nebo pozemky mající, kteří v obci platili nejvyšší přímou státní berni. Avšak obecní zákon r. 1886 připouští, aby nejvyšší poplatníci v za- stupitelstvu byli také zastupováni plnomocnými náměstky. Proto, trvaje jinak na požadavku státního občanství, počítá mezi virilisty: obecní obyvatele nebo majitele pozemností, kteří platí nejvyšší přímou berni, pokud se týče i jich poručníky a opatrovníky ; dále dle majetku v obec- ním území nejvíce poplatného také zástupce osob morálních i zástupce svobodných, ovdovělých nebo soudně rozvedených plnoletých žen. Ten pak, kdo v obci nebydlí, ale dle daně ze svých pozemností zařadí se mezi nejvyšší poplatníky, může si zříditi plnomocníka; a sice každý může své virilní právo vykonávati i v několika obcích, buďto sám nebo plnomocníkem. ') Avšak jako při volbě zástupců i tu jsou jisté závady, pro něž ani nejvyšší poplatníci nemohou býti virilními zá- stupci. Jest to vyhlášení konkursu, jisté poměry trestní, aktivní vo- jenská služba, jakož také úřední služba státní a komitátní, jestliže úředníci neplatí v obci jiné daně nežli ze svého služného (v opačném případě však připočte se jim i tato daň). V regulovaných městech vylučují se ze seznamu nejvyšších poplatníků také ti, kdo neumějí ani psáti, ani čísti. Naproti tomu jako při municipiích, tak i v obcích intellígenci dostává se toho dobrodiní nebo výsady, že její přímá státní daň dvojnásobně se počítá. ^) jejž vrchní služný se svolením mistožupanovým povolá, po příp. náměstek označený místožupanem. ') Ovšem je povinen, aby jmenování a každou změnu plnomornfka do 15 dnů oznámil pro regulovaná města mistožupanoví, jinak vrchnímu služnému. Plnomocník sám musí býti plnuletý a nesmi při něm býti takové závady, pro kterou nejvyšší poplatnici ze seznamu virilistů se vylučigí. Jedna osoba může v téže obci zastupovati jen jednoho viríl- ního zástupce. — Při stanovení pořadí poplatníků bére se zřetel dle zákona r. 1886 pouze na majetek ležící v území obce nebo administra- tivně připojené pusty a na přímou státní daň, placenou z čistého výnosu tohoto majetku. Zákon r. 1871 počítal také přímou berni z důchodu tam požívaného a osobní výdělkovou daň v obci placenou. ') Dvojnásob se počítá daň, kterou platí profesoři na učilištích státmch, konfessionelních a soukromých, učitelé obecných škol, Členové vědeckých akademií, redaktoři, duchovní, členové obchodních a živnostenských ko- mor, jakož i v Uhrách platnými diplomy opatření doktoři, advokáti, soudci, o samosprávě v Uhrách, 1091 Seznam virilních zástupcft opravuje se každoročně. Pro velko- obce a maloobce činí to vrchní služný a vykládá pak seznam k veřej- nému nahlédnutí; pro regulovaná města sestavuje seznam zvláStní ko- mise ze středu městského zastupitelstva, jež ve vyhlášené dni koná veřejné schůze, načež o její motivované zprávě ještě v zastupitelstvo se jedná a činí usnesení. Rekurrovati lze proti seznamu vrchního služ- ného resp. proti usnesení zastupitelstva do 15 dnů k místožupanovi, a dále v 15 dnech ko správnímu výboru, jehož rozhodnutí je konečné. Mimo to ku přednesení vrchního župana přísluší ministru vnitra vrchní revise pro podstatné chyby a porušeni zákona v řízení neb usnesení. *) Přirozeně musí seznam oprávněných nejvyšších poplatníků býti vyřízen prve, než se může konati volba ostatních zástupců. Jakmile i volby jsou vykonány, vrchní služný, resp. v regulovaných městech místožupan ihned svolá obecní zastupitelstvo za příčinou ustavení se (bez ohledu na jednání výboru verifikačního); také může již určiti den, kdy zastupitelstvo provésti má restauraci úředníků, což ovšem musí obci v čas napřed býti oznámeno. Předsedou valných schůei obecního zastupitelstva je v regulo- vaných městech purkmistr, jinde rychtář (v neprázdní pak jich ná- městkové; kde by nebylo vicepurkmistra, nejstarší rada). Počet a čas valných schůzí, jakož i jednací řád ustanovují obce samy svým sta- tutem. Dle zákona má však na jaře konati se valná schůze pro revisi účtů, na podzim pak pro rozpočet, a sice vždy nejméně měsíc před dotyčnou schůzí municipia. V řádných schůzích lze podávati samo- statné návrhy, ale dlužno je 24 hodin napřed ohlásiti. Mimořádné schůze s vymezeným denním pořádkem konají se dle uznání purk- mistra resp. rychtáře, samého zastupitelstva anebo čtvrtiny jeho členů ; dle zákona 1886 také musejí se svolati ku přání valné schůze munici- pální, správního výboru, jakož i obecního notáře. Usnášejí se pří- tomní; ale ti, kdo mají s obcí smlouvu, pacht nebo rozepři, migí ve svých záležitostech zdržeti se všeho účastenství. Vůbec každý (zvláště členové představenstva) účastní se jednání a hlasuje jen v těch věcech, v nichž není přímo súčastněn. V důležitých předmětech předepsáno hlasování dle jmen. Kdo by svým chováním dopustil se urážky schůze, toho zastupitelstvo může pokutovati do 15 zl., v regulovaných mě- stech do 50 zl., jež lze dobyti politickou cestou ve prospěch kasy chudinské; dokud pokuta není splacena, nemůže pokutovaný schůzí se účastniti. král. notáři, lékaři, inženýři, lékárníci, ranhojiči, montanisté, lesníci, ho- spodáři, hospodářští úředníci a zvérolékaři. Manželovi nebo otci připo- čítává 86 daň manželky nebo nezletilých dětí, spravi^eli jejich jmění. Jednali se o poradí poplatníků se stejnou částí dané, odpadá potřeba rozhodnouti je losem, jestliže daň jednoho z nich je zdvojnásobenou, neboC pak přísluší tomuto poplatníku přednost. — Zákon r. 1871 vy- lučoval z řady virilístň také ty, kdo k obci byli v poměru pachtu neb smlouvy. ') Jestliže se mezi rokem uprázdni místo virilisty, nastoupí poplatník po- řadím nejbližší jakožto náhradník; totéž se děje, když virilista byl zvolen do zastupitelstva a volbu tu podržel. 1092 B. BtegůT! Jestliže samo obecní zastapitelstvo svým jednáním ohrožnje zájmy státní nebo blaho své obce, ministr vnitra zákonem r. 1886 jest oprávněn (zákon 1871 o tom mlčel), aby k návrhu mnnicipia nebo v dorozumění s ním zastupitelstvo rozpustil, a prosti^dkem komitátu opatřil prozatímně vedení záležitostí. Ustavení resp. volba nového zastupitelstva nemá se přes rok odkládati, i stanoví tu dobu munici pium se schválením ministrovým. Při odepření nové volby připouští se však delší provisorium ; a rovněž lze novou volbu na delší čas od- ložiti, jestliže zastupitelstvo musilo opětně býti rozpuštěno. Co se týče obecního představenstva, již jsme uvedli trojí po- dobu jeho dle různé obecní kategorie. Úkolem jeho je netoliko vy- konávati usnesení zastupitelstva a nařízení vyšších správních úřadil (1871: munici pia), ale vůbec zastávati působnost, kterou obcím při- kazují zákony nebo nařízení vyšších úřadů, pokud není něco vyhrazeno zastupitelstvu nebo nenáleží k oboru jednotlivých orgánů. Obecní zákon neopomenul upraviti spůsob volby představenstva, předepsati jistou qualiíikaci některých jeho členů a zabezpečiti jim řádné služné — ostatně však ponechal municipiím a obcím, aby organisaci a působ- nost představenstev blíže stanovily. Regulovaná města činí to obec- ním statutem s municipálním schválením, kdežto pro velkoobce a malo- ohce komitáty samy všeobecnými statuty předpisují vedoucí zásady, ponechávajíce obcím podrobné stanovení agend ve statutech obecních, opět se schválením municipálním. Y regulovaných městech volba představenstva přísluší zastupitel- stvu; z pravidla toho vyňat jest od r. 1886 policejní hejtman, jenž jistou měrou nabyl vůbec povahy úředníka státního. ') Ve velkoobcích a maloobcích vykonávají volbu představenstva přímo sami voličové; tu zastupitelstvům připadlo voliti pouze notáře a lékaře, jakož i ob- vodní otce sirotčí. Volby konají se ve zvláštních restauračních schůzích za předsedání orgánů municipálních, totiž v městech regulovaných místožupana, jinde vrchního služného, po případě jiných náměstků. Platně hlasovati lze jen pro ty, kdož byli kandidováni (dle možnosti v tornách, bez odůvodnění). Y regulovaných městech sestavuje kandi- dátní listinu pro všecka místa, vyjímajíc ovšem policejního hejtmana, zvláštní kandidační výbor, jenž sestává z předsedy restaurační komise, dvou obecních zástupců jím jmenovaných a dvou zastupitelstvem zvo- lených. Y ostatních obcích kandidovati rychtáře, notáře a lékaře pří- sluší předsedovi restaurační komise, ostatní členy představenstva pak zastupitelstvu pod vedením téhož předsedy.') Dle zákona r. 1871 *) Vrchní župan doživotně jej jmenuje. Policejní hejtman neúčastní se porad magistrátu v záležitostech ms^etkových, hospodářských, finančních. Jeho úřední a služební poměr k městské vrchnosti a k municipiu v mezích zákonů upravuje se nařízením ministra vnitra. ') Na uprázdněná místa notářská a lékařská místožupan resp. vrchní služný vypisuje veřejný konkurs, a dle konkursu se děje kandidace. Obvodního notáře a sirotčího otce volí valná schůze zástupců a hlasi^ících členů představenstev spojených obcí; též obvodního lékaře volí valná schůze zástupců a představenstev obcí ke zřízení lékaře spojených, resp. plno- mocníků zastupitelstev v počtu, jejž určí místožupan; obojí schůze koná se za předsedání vrchního služného v úředním sídle obvodu resp. v sídle obvodu zdravotního, o samosprávě v Uhrách. 1093 volilo 86 většinou absolutní; zákon roku 1886 však připustil volby většinou relativní, vyjímaje v málo- i velkoobcích notáře, lékaře a rychtáře, v regulovaných městech pak radní a pokladníka (tu po pří- padě rozhoduje volba užší). Do 15 dnů po vyhlášení volebního vý- sledku připouští se rekurs k municipálnímu výboru a dále k ministru vnitra. Volby platí v regulovaných městech na 6 let, jinde na 3 léta; výjimkou z tohoto pravidla volby notářů a od r. 1886 také lékařů všude platí na čas života (také výpomocný a manipulační personál regulovaných měst volí se doživotně). Místa doživotní obsazují se i mezi časem pravidelně ; místa dočasná, jsouli uprázdněna deiinitivně, lze volbou resp. jmenováním obsaditi jen do času všeobecné restau- race, jinak náleží opatřiti pouze substituci. ^) Volitelnými do představenstva jsou ti 241etí, svéprávní státní občané, kteří jsou obecními voliči — jediné za notáře, lékaře, fískály, inženýry a lesní voliti lze také nevoliče, za to však pro tato místa je< zákonem předepsána jistá odborná příprava. Nemohou však býti voleni ti, kdo nemohou býti obecními zástupci ; ani duchovní správci, učitelé a úředníci státní a municipální (byť i měli v obci právo vo- ličské); také jisté příbuzenství může býti volbě na překážku.') Na- proti tomu každý obyvatel obecní je pod pokutou do 100 zl. povinen volbu za rychtáře velko- i maloobcí aspoň na rok přijmouti, leč by pro mimořádné překážky dosáhl dispense od místožupana, po případě municipia. Avšak roční služba nebo splacení pokuty sprosfuje této povinnosti na dobu šesti let. Zvláště záleželo zákonodárci na náležité spůsobilosti obecních notářů čili tajemníků. Již dle zákona r. 1871 a též dle či. 1: 1883 i dle obec. zákona 1886 jen ten může dosáhnouti místa obecního neb obvodního notáře, kdo před stálou odbornou komisí dotyčného muni- cipia odbude zvláštní zkoušku notářskou dle nařízení ministra vnitra. Takto vydané vysvědčení teprve tehda nabývá platnosti v celé zemi, když prokáže se certifikátem prvního úředníka téhož municipia, že dotyčná osoba aspoň již 3 léta ku spokojenosti slouží jakožto obecní resp. obvodní notář nebo vicenotář (adjunkt). Od notářů měst regulo- vaných zákon r. 1886 požaduje buď jen zvláštní zkoušku notářskou, anebo vyšší spůsobilost správní (totiž diplom advokátní neb doktor- ský, aneb státní zkoušku státovědeckou po odbytém studiu právnickém). Takovouto vyšší spůsobilost pak nutno od r. 1883 vykázati pro místa purkmistrů, policejních hejtmanů a notářů měst municipálních, jakož i purkmistrů měst regulovaných. ') ') Substituce náleží zastapitelstvům, a sice ve velko- i maloobcích za ve- dení vrchního služného. Avšak od r. 1886 substituce notárů a lékařů ve velkoobcích je v moci vrchního služného; v regulovaných městech opatruje pak substituci policejního hejtmana vrchní župan, substituci purkmistra zastupitelstvo za předsedání místožupanova. ') Současně nemají spolu býti v 1. stupni příbuzenství nebo švakrovství: v regulovaných městech purkmistr, vrchní notář, pokladník a členové personálu účetního, v jiných obcích rychtář a pokladník vespolek nebo 8 notářem. ") Dle zák. 1883 lze jen toho připustiti ke zkoušce notářské spůsobilosti, kdo odbyl aspoň 6 tHd gymnasia, reálky nebo školy měšťanskéj anebo 1098 V. Pakoata: Na Klenovt. Na Elenové. raj podzimka již taiil příchod blízký — den zasmušilý obestíral lah, jak balvan žaly ňadro tížil vzdach, a mlžný závoj halil města, visky . . . A v minalosti mlhy těžší dáma leb šedoa hale, kde se končil bor, hrad Klenová mti z dálky vítal zor, jak pi^zrak báje v lesnatém svém chlama. Psů divý štěkot před posapnoa branou se 8 výše ozval v žití znamení; tlum šedých trosek, vzbuzen ze snění, svou kynul hlavou, mechem obetkanou. Bych vešel, zval mě — a já s úctou vkročil v tu pohádkovou říši z kamene; co času zub a boje plamenné zde z&stavily, abych poznal, zočil . . . Již ze propasti šeré lidomomy duch ovívá mě dávných barbarů — zřím gotického kaple útvaru i studni, o jíž hloubce soud je sporný. A při stařečku jak kdy růžolící si hošík sedne, stranou podélní zrak baví nová stavba moderní, park, altán, basén dumně šplounsgící . . . Pak myslí luzné jak by spěly báje, s vyhlídky věžní zrak můj bloudil kol: v šíř, dálku těkal, v stráně, květný dol — v ráj krásou stržen čarovného kraje. Tu města, vísky — tamo do rokytí stulení ptáci, — chaty v údolu . . . dál dřímající v stínu topolů jak pleso rybník v lučinách se třpytí. Co ve hrob kleslo v dávných věcích kolem, já neviděl už — já jen kraj ten zřel, a krásou dojat ruce rozestřel a zraky vlhly radostí a bolem. „Proč vždy jen s trosek, jak zde na Klenové** - já bolně ptal se, — „drahý kraji náš, tak utěšeným se mi býti zdáš a naděje mi v srdci budíš nové? . . .** A. E. Musik: Angtlus Dei. 1099 A ze zamlklé, zkamenělé hrudi hrad odpovědi jak by těšil SYoa: „Nám vždycky jiti ceston ki^žovou, Dež z mrtvých vstání nový den se vzbudí. '^ Vojtěch Fakosta. Angelus Dei. en letní, výslunný již dohasínal tiše, jak oltář neznámým tam bohAm slunce plálo. A z krajů nadzemských a z nezbádané říše jak pozdrav blažených se světlo na mne smálo. Byl večer. Kol a kol vše bylo tkáno zlatem, jež roztavené v proud sem valilo se z dáli, a v tichu velebném a v odmlčení svatém ty širé končiny jak na modlitbách stály. A v poli úrodné se ukláněly klasy a z plna šuměly tak hloub a toužebněji, v to z města dálného se nesly zvonů hlasy : Angelus Dei! A já byl tehda mlád a čisté, dobré dítě, a zřel jsem v úžase, jak obloha se svítí, jak jasnou zelení tam kvete na úsvitě, a západ v mohutné jak požáry se niti. Já bál se oddechnout v svém zadumání prostém, já viděl nebesa tu otevřená v slávě, a cudná duše má tam svatých byla hostem, a prvních lidí sny se snášely k mé hlavě. A bylo lehko žít a lehko bylo mříti v tu chvíli blaženou, než větry v dál ji svějí, slyš andělský sem hlas od dalekých hor zníti: Angelus Dei ! Já v širém poli sám. A tiché vzpomínání na ty, kdož v hrobě spí, mi srdcem lehce létlo. Já viděl, před Bohem jak vše zde hlavu sklání, co v světě, lidstvu kdy tu zřelo žití světlo. Já viděl, bol a strast že tmou jest v naší poutí, od níž se odráží jen jasněj záře slasti, já cítil, lehko jak je srdci zaniknouti, když smrt jest cílem nám a konec každé strasti. Já cítil, poznáni jak v srdci puči květy, žeť svět je pro dobro jen stvořen, pro naději, a žalmem dětinným se zachvěly mé rety: Angelus Dell 1100 ^. Klostermann: A minul mládí sen jak zlatý oblak v d&li — sen dávno ztracený a oblak rozehnaný. Kéž jiným útěchon ty svity aspoň vzplály 1 Kéž jejich usmáním se zacelily rányl Ne — nemá výčitka má poskvrniti ústa sen příliš krásný byl, a mnsil zaniknouti. Nechť zašla rajská zář, tma na mne padla hustá, když druhům znova vzplál ten jas na bludné pouti. Kéž aspoň do hrobu zas mládí svit mi skane, zář ideálů mých pak vzplane líbezuěji, a nad mým náhrobkem den božství lidu vzplane! Angelus Dei! Aug. E, Muiík. Ze světa lesničil samot. VypniTuje Karel Klostermann. (Bokondoní.) večeru, když přišel Svijanský, povídal mu tu novinku; ten zlostí nemohl ani jíst a hned že půjde na číhanou. „Jen roz- vážně, jen pozor 1" napomínal Yavruch; „chlapi jsou čerto- vinou podšiti; větří jako honící psi . « myslíš, že je držíš, a ti tam jsou. A odvážní jsou také . . . ce je jim život? — fuk!" Svijanský sotva poslouchal naučení, která mu starý dával; ještě slunce stálo na nebi, už přehodil pušku přes rameno a ven ze světnice ; starý na své lavici se mračil a pěsti zatínal. „Karle, nechoď nikam," pravila Katy na náspu. „Nevídáno srnce, kníže pán jich má dost." Přitulila se k němu jako lichotivá kočka, z oka sálal jí onen plamen, který tak často již mu rozum pomátl. Při- vinul ji k sobě, na kyprá ústa políbil. „Zůstaň, Karle!" Odolal, že půjde přec, dokládal, že jinak nemůže. Měla strach, celá se zachvěla. „Nechoď, máš nepřítele," vyhrkla ze sebe skoro zděšena, „včera tu obcházel. " „Ten Bavorák, Luizl?" ptal se příručí. Přisvědčila. „Proč jsi tedy včera nemluvila?" Slova jeho zněla skoro hněvivě. „Nač mluvit? Nechci, aby se stalo neštěstí, nechci, abyste se potkali . . . zůstaň u mne." „Šetříš ho?" tázal se on trpce, zarputile. „Co mi na něm záleží — o tebe běží." „Já 80 nebojím." „Ale já . . . protože tě mám ráda." Šel. Bylo krásně, vlažně, i když slunce za Špicberkem zapadlo a černé stíny přes Marberk se převalily. Mladík potloukal se po jiho- východních svazích prve jmenované hory, v těch končinách as, kde Zt svita lesniéh safnot 1101 před osmnácti měsíci ubohý Matýsek o žÍYot přišel. Nikde nic, ani nejmenšího ruchu, na bavorské straně hoakal jakýs noční pták, a da- leko, daleko odpovídal mn druhý. Mladík sestoupil k modrému sloupu ; i tu bylo ticho ; v šeru pozdního letního večera zakmitly se pohyblivé stíny: srnci se pásli. Zašelestila suchá větvička pod nohou jeho . . . fr! byli pryč. Tak plaší nikdy nebývali. Vrátil se na Špicberk. ježto nastala čirá noc; bezměsíčná ale jasná, plná hvězdiček, mléčná dráha leskla se jako stříbrný oblouk. Je to marno, neuvidí ničeho, ani stopy ; ale zítra si přivstane k prvnímu svítání; však přesvědčí se, ani stopy, dnešní ranní jich výpravy nebudou ještě setřeny. Aby byl časněji na místě, nepí^de domů, ví o lesní chatě z hrubých kmenft stesané v úžla- bině mezi Velkým a Malým Špicberkem ; tam se uchýlí, na mechovém lůžku trochu pospí. Pospí? — dáli Pánbůh a blechy ... nic nedělá, nežije tu darmo dvě léta, ledačemus přivykl. Druhého dne sotva se šeřilo, už byl na nohou. Rosa byla pře- hojná jako obyčejně ; doplazil se, pilně se kryje, lesem, kleči a vy- sokou travou až k modrému sloupu. Čerstvých stop nebylo nikde vi- děti; dnes tu ještě nebyli. Za to našel místo, kde předešlého jitra srnec pychu v oběť padl: rozdupanou půdu, tratoliště černé, vyschlé, rosou opět rozmočené krve. Stopy dvou mužů vedly k blízkým hranicím, kde půda v příkrých srázích padala směrem k rokli zvané Teufelsloch. Čekal, číhal, zda by snad kdo zase přišel; nehnulo se nic. Vrátil se, obešel úpatí Luzného, pak se dal přímo k severu směrem k Marberku ; tam pracovali dřevorubci ; setkal se s novým hajným, který mu ohlásil, že slyšel ránu směrem k Moorkopfu, že prý se tam ihned vydal, že však ničeho nenalezl, ježto půda je skalnatá, ponejvíce hustým křovím pokrytá. Když domů se navrátil, mnoho do poledne nechybělo. Řekli mu, že Katy, když se nevracel, šla do lesa ho hledat, všecka jsouc poděšena; ani nepojedl, šel jí v ústrety a našel ji všecku uplakanou. Měla ho patrně ráda, bylo mu to s velkým uspokojením. Od té doby Svijanský každý téměř den chodil číhat na pytláky, ale všecko jeho namáhání bylo marno. Přišel jim dosti často na stopu, ale dopadnouti jich se mu nepodařilo. Zakousal se v pravém toho slova smyslu do toho pronásledování, nic jinak sobě neveda, než jako by životním bylo jeho úkolem učiniti konec řádění nezvaných hostí. Jedna myšlenka pak u něho všecky druhé ovládala: byl přesvědčen, že Zwiehofler Luizl pytlačí také. S tím chtěl setkati se, zničiti ho. Jak ten mizera směl ucházet se o Katy? Nebylo ho přec tsgno, že jest už jemu zadána. Řevnivost k nevy psáni se ho zmocnila, větší ještě než proti onomu hrabátku, jehož by málem byl zastřelil. Zatím re vířní k vrátil se z dovolené : zvěsti o pytlácích, které mu bez odkladu byly sděleny, nemálo ho znepokojovaly. Pobytu jeho bylo tu bohdá na krátce, i doufal, že klidně tu dobu přečká. Sotva přibyl, již bylo jisto, že bude mu podnikati nové boje; mladá paní dokonce div nezoufala, když slyšela, jak se věci mojí. Že pak věc byla vážná, toho doklad dal už druhý den, který návratu manželů následoval : nový hajný vrátil se onoho večera z obchůzky své ve stavu hrozně zuboženém, bez pušky, samá krev, samá rána, maje hlavu samou bouli, šat rozedraný. Setkal se pod Plattenhausenem se třemi pytláky a ti mu tak zahráli ; OSVfiTA 1891. 12. jQ 1102 ^- Klostřrm(mn: přepadli ho z nenadáni, stloukli ho, vzali mn pušku a davše mu na cestu pěkné řeči, poslali ho domů, aby prý vyřídil, zač je toho u nich loket, a{ prý se pan přirnči má na pozoru, jemu že jinak se nestane, dopadnouli ho. Ve Svijanském všecko vřelo, když to uslyšel. „Nu, já s nimi se sejiti!'' zvolal — „však uvidí ta holota! Buď oni, nebo já — mezi námi je boj na život a na smrti" „Pomalu, pane Svijanský,^ konejšil ho revímík — nProč pak na život a na smrt? Konejte svou povinnost, to je vše, co se na vás žádá. Jen žádné přenáhlení, které by mohlo míti zlé následky. Rozvažte, co pořídíte — jest jich patrné několik. Ostatně promluvíme s úřady. ^ A revímík došel si do Kašperských Hor i udal tam, co se děje ; počalo poznovu vyjednávání se sousedními bavorskými úřady, a i na české straně četníci dosti často obcházeli. Zdálo se, že pytláci dostali vítr — stichli, po nějakou dobu se neobjevovali. Největší radost z toho příměří měla paní Zdenička; ta vůbec, co tu zas byli, pokojné chvíle nebyla měla. Kdykoli revirníkovi bylo opustiti domácí krb, loučívala se s ním, jako by naposled ho viděla; byla všecka rozčilena, nervosní, i ve snu mívala děsné vidiny, i neustá- vala opakovati: „Jen po tomhle létu aby už bylo! jen kdy bychom už byli odtud pryč!*' Když revírník při obchůzkách o hodinu se opozdil, již již čekala, že ho přinesou na márách, plakala, rukama lomila, a stará Nany pomáhala jí při tom, stokrát jí onu scénu vypisujíc, když tehdy pána přinesli, a z pravidla dodávajíc: „ó, drahá paničko, tady je nejhůře, tady právě v Pttrstlinku — jinde se s tou chasou nervou. Ale to všecko ten Vavruch zavedl — ten jim vypověděl vojnu, a od té doby vojna trvá. Mladý pán je také takový, tomu tam u Vavruchů, kde ve dne v noci se zdržuje, učarovali. Vavruch mu toho namluví, a mladý pán myslí, že to udělat musí; potom to náš dobrý milostpán odstůně! Tak se stane, milostpaní uvidí!" Panička div rozumu nepozbyla. Jednoho dne přímo se obrátila na Svijanského, třesouc se chudinka jako osyka: „Pane příručí, prosím vás pro Boha, mějte se mnou slitování a přestaňte vystupovati proti pytlákům ... už jen na krátko jsme v končinách těchto; ve dne v noci nemám klidu samým strachem, že se ještě na rozloučenou při- hodí něco strašného." „Milostpaní, povinnost," namítal mladík. „Povinnost?" odvětila, „máte pravdu, úředně tomu říkají po- vinnost, ačkoli nenahlížím, pro koho těch srnců hájíte — ale dobře, připouštím, že je to povinnost . . . proto vám také mflj muž ničeho nemůže říci . . . proto vás prosím já, pane příručí, smiltgte se nade mnou!" Tak něžně prosila, tak hezká byla, takové souženi zíralo z jejích velkých modrých očí, hedbávnými řasami vroubených. Mladík byl hlu- boce dojat. Těšil ji, ujišťoval, že je snad bez toho už konec, že snad přece kombinované zakročení úřadů v obou státech nešvaru přítrž učiní. Jak už praveno, zdálo se, že pytlákům se znechutilo řemeslo a že dali pokoj ; ani jednou už se neobjevili. Několik neděl uteklo, a na PQrstlinku panoval svatý mfr, rušený leda letními bouřkami, které onoho Zt světa Usnkh samot. 1103 roka strašně řádily na vysokých planinách, tak že vedle pytláků nej- větším se staly postrachem pani Zdeničce. Ye svém úsilí o zachování míru našla paní Zdenička spojence v osobě příměího Bártovce z Hutí Filipových. Když jednoho večera objevil se Svijanský v Máderské hospodě, kamž ostatně dosti zřídka docházel, podal si ho Bártovec následujícím spůsobem: „Kollego roz- milýl Přijměte výraz hluboké mé soustrasti! Vy patrně trpíte nebez- pečnou chorobou blan mozkových — už odpustíte.'' „Jak to myslíte ?'' tázal se Svijanský. „Inu, čert aby si to nemyslil. Hlasovali jsme tu onehdy o tom předmětu a jednohlasně jsme se na tom ustanovili, že vám to při při- ložitosti povíme. Který pak kozel vás ponouká k těm rvanicím s po- hraničnou sběří? Co pak je vám do nich? Sníte vy toho srnce, jehož onino na živu ponechají? Ani vy ani kníže pán ho nesní, a věčně živa zvěř zůstat nemůže — tož jim tu pečeni přenechte, nota bene, ne- máteli sám na ni laskominy jako já, kterýž jí sobě časem popravám — mimochodem řečeno, nynější dobou má jediná starost v revíru, má je- diná práce, kterou pouze obětavá moje sympatie ke ctihodné stráži a jejímu zde přítomnému věhlasnému veliteli rozmnožuje, když o to běží, aby do jeho kuchyně přišlo trochu změny; nenlli pravda, Kaca- fárku?" Přítomný respicient zamlaskl jazykem po spůsobu labužnickém, a Bártovec pokračoval : „Vidíte, příteli, tak já sobě vedu, a nepopřete mi, že toto pojímání věcí mému nadání ke cti slouží. Po mém soudě souhrn vší moudrosti světské leží ve větě : kdo více praci^e nežli na- prosto musí, je buď blázen anebo hlupák. Při předešlém sezení na- šeho slavného spolku dal tuhle vážený náš pan předseda o větě té vzhledem k vám hlasovat, a sloužiž vám k vědomosti, že spolek jedno- hlasně se prohlásil pro první ze dvou možností, ba i tento ochrnělý ochlasta — '^ Bártovec ukázal na úplně spilého dozorce Haberbichla, který maje hlavu na stole položenou, chrápal spánek spravedlivých — „i ten hlasoval s námi, ačkoli obyčejně neví oč se jedná." Svijanský, od přírody dobrák, nevěděl, máli se smáti nebo zlo- biti. Kdo Bártovce viděl, nemohl se naň hněvati; toto lehkomyslné pojímání povinností se mu však do té duše protivilo. „Příteli," odvětil, „co tu povídáte, je dobrý vtip, a za ten věc přijímám; nicméně myslím, že není bláznovstvím hájiti statků a zájmů toho, kdo nám chleba dává. Jsem ostatně přesvědčen, že i tu platí přísloví: pivo se pije a řeči se povídají, a že i vy vzdor řečem těm dobře rozumíte povinnostem svým; však jsem viděl, jak jste se z jara dřel u Háupelské nádržky; zkrátka, jste mnohem lepší, nežli se děláte . . .'^ Bártovec vyskočil, máchaje plnou sklenici: „Nejsem!" zvolal, „při sám tento trunk, nejsem!" A jako maně vylil část piva na hlavu spícího Haberbichla, která, porostlá jsouc krátce hustou, přlstřiženou kšticí, silné se ohromnému kropáči podobala. Ten se vzpřímil, vjel si rukou do vlasů a zachroptěl: „Herr Gott, prší!" Tato interjekce, jakož i nesmírně blbý výraz v tváři opilce ze sladkého spánku vyrašeného, vzbudily bouřlivou veselost, ani Svijanský se jí ubrániti nemohl. 70* 1104 K- ^ostermann: Když smích a hluk poněkud se utišily, uchopil se slova zase Bártovec řka: „Toť milj spftsob, zažehnávati hněv a nelad. A teď k véci. Jedná se o vás, Svijanský. Jste jinak důvtipný mládeneček a piHjímáte ponaučeni s ochotou a dobrým výsledkem, důkaz toho, že názory va- šeho pana chefa se vám hluboko vtiskly do duše. Ten pán dělá více, než musí, a došel za pifičiněni své věru královské odměny: půl lota olova mezi žebra za to, že sedlákům vyvažoval dobytek; nebylo věra jeho vinou, že zase chodí po revíru trýznit drvaře. Nu, za to i milo- stivá vrchnost se jemu královsky odměnila: nechá ho na Půrstlinku, ačkoli si žádá dále, a panička samou nudou mu utekla.^ „Prosím . . . kníže mu slíbil, že ho přeloží jinam. '^ „Láry fáry — nevěřím. Kníže míní a pan dvorní rada, pan vrchní lesmistr a jiná velká zvířata mění. Přeloží ho do Rehberka na hřbitov, až ho zastřelí pytláci, které vy, pane Svijanský, mu štvete na krk. Radíme vám přátelsky, abyste chasy té nechal na pokoji. Já, kdy bych je potkal, pozval bych je na pivo." Ostatní přisvědčovali. „A což vy děláte s pašeráky?" namítal Svijanský, obraceje se k strážníkům. „Nu, my musíme,'' tvrdil respicient, „to je jiná." „Houby s octem," smál se Bártovec. „Nevěřte; ty krotké a hloupé schytají, na ty jsou přísní jako všickni čerti, ale těch nebez- pečných ani nevidí!" „Nu, nestydatá paštiko!" bručel respicient. Bártovec vida, že by snad z hovoru toho nevůle povstati mohla, ihned obrátil. „A propos," pravil, „co pak dělá vaše znejmilejší? Kvete pořád? Že nám ji nepřivedete jednou? Ale vy prý ji hlídáte jako Argus. Řekněte, je to pravda, že se o ní ucházel Zwiehofier Luizl z Klingenbrunnu, a vy že od té doby žárlíte jako Turek? Člo- věče, vy máte štěstí! Mluví se o tom po celé hranici až do Štuben- bachu . . . Kdy by se někdo o mou Hildegardu ucházel, na kolenou bych ji prosil, aby mi dala kvinde. Je to však marné: o mou Hilde- gardu nikdo se neuchází." Svijanský nemohl jinak než se smáti. S takovým člověkem jako Bártovec nebylo lze vážně jednati. Ubíraje se pozdě v noci domů a oddávaje se myšlenkám svým, nemohl potlačiti vnitřní jakýs hlas, který nepřestával se ozývati ve prospěch toho, co Bártovec v příčině pytláků mluvil. Také paní Zdenička živě mu tanula na mysli; netajil si, že v prosbách paniččiných bylo mnoho sobectví — o něho jí neběželo, leda pokud klid její vyrušen byl, kdy by jemu něco se přihodilo; nemohl se s ní úplně smířiti od té chvíle, co vůči Katině obětavosti tak divně se zachovala. Kdo však odolá dojmu prosby, jež z krásných úst vychází? . . . Den za dnem se vystřídával. V revíru pořád panoval klid a mír, i srnci byli zase méně plaší. O pytlácích ani řeči; bylo by se mohlo souditi, že jich vAbec není, a to tím spíše, když bavorští úřadové se- brali několik chlapíků nekalé pověsti. Jediný Yavruch nevěřil a k čin- nosti úřadů se stanoviska velmi pessimistického pohlížel. V té příčině se mu podobal jedině nový higný, který od té doby, co se mu přiho- dila známá nám nehoda, pilně toho dbal, aby z rána a večer ho ne- Zt avéta legnich samot. 1105 bylo viděti na místech, kde srnci se zdržovali. Zi4zenec tento více a více počínal viděti těžiště povolání svého ve věcech čistě lesnických ; desetkrát přeměiHl každý skácený strom, každon hranici polen a pilně záznamy v tom ohledn sobě dělal. Záležitosti honební jako by pro něho nebyly, leda že tu a tam zastřelil vrána nebo sovn, kteréžto oběti vítězoslavně domů přinášel, nic jinak se netváře, než jako by svět hrozných škůdců byl zbavil, a divě se nemálo, když revímík mu za- pověděl další činnost tohoto dráhu. Přešlo prvních deset dní měsíce září. Pohoda skvělá, les i hory plny nevýslovné krásy — kdo viděl, nezapomene. Jednoho takového večera vyšel Svijanský směrem „k modrému sloupu," aby vedle nařízení chefa svého zastřelil srnce pro pana Bien- nerta v Mádru. Šel, jiného na mysli nemaje, obyčejnou stezkou, aniž hleděl se jakkoli krýti ; vždyť pytláků nebylo. Že pak srnců bylo dost a on stanoviště i přecházky jejich znal, byl jist, že s kořistí se nemine, jak nastane šero. Došed pod Spicberk uchýlil se do klečin, na jejichžto protějším krsgi znal výhodné místo na čekanou, odkud bylo lze valnou část travou a nízkým křovím porostlé pláně přehlednouti. Po různých zacházkách, jichž rašelinatá, bahnitá půda vyžadovala, dostal se na ono místo a čekal. Vítr vál od východu a pláň otvírala se na jih, zvěř nemohla ho větřit. Stojí, stojí, ani sebou nehýbe ; žlutavá tráva, hnědé brusiní, začervenalé kapradí kolem něho i před ním. Bim, bam zněly zvonce ; jedinýkrát dorazil k jeho uchu temný praskot padajícího stromu kdesi daleko, v bavorských hvozdech. V právo od jeho stanoviska půda trochu stoupala, tvoříc nízký hřbet, jehož ovšem nemohl přehlednouti ; znal ostatně dobře ten terrain, byl trochu skalnatý, dosti holý; jedva tisíc kroků za hřbetem táhla se hranice zemská a za ní hvozd, hlu- boký hvozd na příkrém svahu. Slunce zašlo; nebe na západu rudě vzplanulo, a třepetavé pa- prsky jako střely míhaly se po zeleně modré obloze. Byl čas, kdy zvěř se objevovala. Sv^anský natáhl oba kohoutky své dvojky a přir hotovil se ; za pět minut se museli srnci ukázat, přecházeli sem zhusta z Bavor. Nepřišli však; za to zarachotila rána docela na blízku, bezpro- středně za zmíněným nízkým hřbetem, jedva dvě stě kroků od jeho stanoviště. Zarachotila, zahoukala desateronásobnou ozvěnou od strání Špicberka, Luzného i blízkých vysokých lesů. Svijanským to trhlo. Nebylo pochybnosti, tu byli, poblíže něho, tak dlouho hledaní pytláci. Pravá horečka se ho zmocnila, až mu zuby o sebe klapaly. Tiše a přece co možná rychle plížil se ke hřbetu, po hřbetu nahoru, pušku maje k ráně přichystanou. Z počátku ho kryla kleč, pak tráva a houští; když dolezl výšiny, plaze se po zemi, šedé rulové balvany. Za tři minuty byl nahoře, mžikem vše přehledl. Pa- desát kroků od něho klečel podle střeleného srnce chlap pouze v ko- žené spodky a ležnou košili oděný; puška ležela vedle něho, právě se chystal vyvrhnouti kořist. Byl do toho tak zabrán, že ani myslivce nezpozoroval, který přiloživ zbraň ke tváři v celé výši své se vzpřímil. „Sti^l vzdej se!" vzkřikl. Na to zavolání pytlák vyskočil, sahige po pušce. ^Neopovažuj s^, sic je po tobě veta!" zahřměl hlas mlá- 1106 £• KUutermanm: dencův. Pytlák pnstil sice zbraň, v tom y&ak zablesklo se ▼ křovin&ch asi dvacet kroků za ním stojících, zahoakla rána a — Svganskému zafičela knlka právě vedle ncha. V následujícím okamžiku střelil tento, míře na místo, odkud oheň vyšlehnul. Slyšel bolestný výkřik; muž pak, který vedle srnce byl klečel, dal se do skoku, i zmizel prve, než kouř ránu doprovázející se ztratil, zAstaviv pušku i srnce. To vše sběhlo se mnohem rychleji, než tuto vypravovati možno. Příručí slyšel praskot v křovinách i dusot utíkajících; v první chvilce chtěl za nimi vystřelit, vzpomněl si však přec, že by, vypále druhou ránu, byl bezbranný, proto spokojil se tím, že běžel k místu, odkud rána na něho vypálena. Stopy krve, které tam našel, nasvědčo- valy tomu, že se nechybil. Nabil vystřelenou hlaveň a pustil se za stopou, kterou sledoval až k samým hranicím. Přišlo mu na mysl stí- hati pytláky dále : už se chystal překročiti hranice, tu však chladnější rozvaha nabyla vrchu; řekl si, že by bylo šílenstvím vydávati se na cizí území, i vrátil se k místu, kde zastřelený srnec a puška ležely, vzal obé a ubíral se k domovu. Kdy by se byl pustil do bavorského hvozdu, za pět minut byl by došel místa, kde jeden z prchajících mužů těžce dýchaje k zemi upadl. Druhý ho vzal na záda a po krkolomné stezce dále s ním táhl. Došed do Pdrstlinka zastavil se Svijanský nejprve u Yavrucha i vypravoval mu, co se mu přihodilo. Yavruch na to: „Nepovídal jsem? Úřady ! Tu to máte, co úřady pořídí ! Ubožáky, kteří tu a tam pár nůší chrastí z lesa odnesli, smolařili nebo dále v kraji oko na koroptev položili, ty vypátraly a odvedly; za to arcilumpové chodí volně po lese ; já od jakživa povídám : člověk si musí pomoci sám. Jen jednoho dbejte: ti páni od úřadu do těch věcí jsou vpleteni — což dříve ne- bývalo; zvědlli o poranění toho lotrasa, budou potahovati vás, na to bych přisahal. Na vašem místě bych prostě zapíral. Nepomohouli, není třeba, aby věděli." Katy plakala ; netajila si, že vojna nyní do pravdy začatá povede se dále ; otec její půl života ji vedl urputně na život a na smrt ; zvítězil bezohledností svou, která nejkrajnějších skutků se nelekala. Strach z něho šel takový, že celé okolí pod dojmem hrůzy té žilo. Odhodlá se milý její k stejným krajnostem? a neodhodlali se, zda bude míti sily a dovednosti, zda tolik štěstí, aby všem nástrahám unikl? O mravní stránce boje toho prostá dívka, dcera divých lesů, surové přírody, ovšem nerozumovala, nepřemítala. Vedle jejího názoru úcty hoden byl ten, kdo vyhrál ; ale ženské srdce nezapřelo se : měla strach o toho, k němuž láskou lnula. Vrhla se mu na prsa, objala ho křečovitě, nejsladší slova mu dávala ; on byl zasmušen, v srdci divně sklíčen ; sladká slova i vášnivé celování v duši ohlasu nenacházela. Hned po činu, když mu krev ještě vášnivé kypěla, neozývaly se ještě city ty — ale nyní řečí přísnou mluvily. Krev, krev lidská, jím prolitá! . . Viděl ji v rudočerných skvrnách, viděl ji na šedých kamenech náspu, na bílé košilce Katiné, na sobě — všude, všude. Bránil se, vymlouval se, že ho jen poranil, že sebe hájil, že úmyslu neměl — nic naplat: hlas v nitru neumlkl. Zt 9véia Umieh s^mot 1107 Neměl stáni a přec bál se jiti domik. Měsic vyšel, stromy vrhaly černé stiny; bylo mu, že po něm sahaji sterými rameny. Konečně se vypravil a pádil do vrchu k myslivně, že dech se mu tratil. Y myslivně všecko spalo ; on sám ulehl, ale spáni nepifišlo ; slyšel v dáli hafáni jakéhosi psa, které vítr noční z chat dřevonibců až sem donášel. Proklínal to zvíře, dávaje mu za vinu, že beze sna se na lůžku svém povaloval. Ráno ohlásil všecko revírníkovi; ten velice se ulekl. „Pěkné nadělení, '^ pravil; „zde zbývá jen jedna věc: dojdete ještě diies do Kašperských Hor a vše soudu oznámíte; na tom stojím." „Bude potahování . , .^ „Pane Svijanský, žijeme pod zákonem ! Jinak nelze. Bývalé doby přešly ; co se dělo za mého předchůdce, nesmí se opakovati . . . krve teklo dost." — Svijanský svěsil hlavu; jak strašné jest vědomi, že lpí na rukách lidská krev, cítil předehře ; neodmlouval, byl by se šel udat, i kdy by o život bylo šlo; provinil se, pevně o tom byl přesvědčen, třeba jen svého vlastního života h^il. Tragická byla vina, ale vinou byla přece. Rozmluva obou mužů vedla se v služebném pokojíku, na levo v chodbě, v řadě s čeledníkem a kuchyní. Zdenička přítomna nebyla, aniž o celé události věděla. Revirník procházel se mlčky po pokoji, co Svijanský u dveří stál. „Půjdu tedy, pane revírníku," pravil. „Dobře ; udejte všecko dle pravdy. Překročilli jste meze dovolené sebeobrany, ponesete následky. Já nejsem vaším soudcem." Revirník mluvil měkkým, soucitným hlasem. Stanul před příručím, do očí se mu díval. „Bůh mi svědkem," vece tento, „že nehledal jsem bezživotí toho člověka, ale strašné je to přece ..." Revirník podal mu ruku. „Ubohý hochu," pravil, „věřím vám — ale sám nahlížíte, že poměry ty musí přestati ; svépomoc vede k děsným koncům." Příručí měl se k odchodu. „Ještě slovo, pane Svijanský. Yrafte se co možná brzo — dnes ovšem už nebude lze, ale zítra vás čekám. Musíme se uradit, jak se zachovati. Netajím se vám, že obávám se odvety. Také to mám na srdci, že lépe bude, nezvili o události té manželka má . . . strachuje se příliš . . . nezmiňujte se . . ." „A ostatní? a Nany?" odvěce příručí. „Jsem přesvědčen, že Nany už: ví ..." « „Promluvím s ní a zapovím jim všem ..." pravil revirník. Svijanský šel. Nebylo již tak krásně jako dne předešlého; po nebi -honify se šedé mraky a podzimní vítr v listech štíhlých buků hudl svou píseň. Dlouhá byla cesta, bez konce zdála se mladíkovi v té na- prosté samotě, kterou se ubíral. Byly čtyři hodiny s poledne, když vcházel do radnice Kašpersko- horské. Předstoupil před sudího a pověděl, co se bylo stalo. Sepsán protokol důkladný, velice věcný. Ale když byl hotov a Svijanský ho podepsal, zmizela všecka úřední odměřenost s obličeje pana sudího. Poklepal příručímu na rameno a pravil tónem naprosto netragickým: 1108 ^* Klaatermatm: „Z toho mračna nebude déšť, panáčku. Skolil jste prostě otrapu, který vám šel na život; byla by jen škoda, kdy by s životem vyvázl. Co se nás v poslední době ti chlapi už nazlobili! Yratte se pěkně domů, slibte mi, že bez vědomí soudu z Parstlinka neodejdete; vyšetřováni ovšem se zavede a na několik výslechfl se mAžete připraviti. Nepo- chybuji ovšem ani dost málo, že nevina vaše brzo i věcně se prokáže jako já osobně o ní jsem přesvědčen.'' Slova ta sice byla léčivým balšámem na chorou duši mladíkovu, nicméně však odpověděl: „Ach, pane sudí, proč se tak muselo státi? Já toho člověka z paměti neztratím, třeba jsem tváře jeho neviděl. Edy by Bůh dal, aby zůstal na živni" „Aj, měl jste se snad nechat zastřeliti?" „Pane sudí, lidská krev! . . Kdo nezkusil, neví!" Soudce se zamyslil, potřásl hlavou a podal Svijanskému ruku řka : „Máte pravdu ... nu doufejme, že chlap se z toho vylízá." XIV. Sotva odešel Svijanský z Pfirstlinské myslivny, rozpředl se mezi revímíkem a starou Nany následi^'ící hovor. „Nany, vy jste jaksi rozčílená — slyšela jste něco?" „Och, milostpán ví! Je to hrfiza! Ale já to vždycky povídala: mladý pán pečený vařený u toho krvavého, kterého jednou nečisté noční síly za živa odnesou jako Bablonské svatokrádežníky, ') kteří teď v Roklanském jezeře mekotají jako kůzlata a do soudního dne mekotat budou. Čemu pak se tam mohl mladý pán naučit?" „Pomalu, Nany ..." Ale Nany byla v proudu. „Střílet na lidi se naučil mladý pán, kterého ta mladá čarodějnice má úplně ve svých spárech. Jako bych nevěděla, že včera zastřelil dva ubožáky!" „Mlčte, Nany! Jednoho poranil, a to pytláka, který napřed po něm střelil ..." „To povídá ta čeládka Yavruchova. Já ale vím, že to byli dva ubožáci, kteří si přišli pro nůši lesní trávy." ') Bablony čili Pabylon jest dědina patřící do královské obce Stodůlek y nyn^Sím okresu Hartmanickém, hejtmanství Sušického. Kolige mezi lidem Šumavským do dncBního dne pověst, že před mnohými lety žili v dědině té jacísi manželé, kteří nejhroznějších zločinů a hříchů se do- pustili. Mezi jiným ukradli prý z kostela u sv. Vintíře v Dobré Vodé télo Páně a na potupu dali je požrati krávě. Kráva promluvila řečí lidskou a sama prosila, aby byla zapíchnuta. Stalo se, a hostie byla nalezena i navrácena neporušeně kostelu. Zločince Bůh ztrestal náhlou smrtí ; duše jejich vzaly na se tvar kůzlat a strašily tak dlouho, až jistý mladý kněz, jménem Weissháupl, zaklel je do Roklanského jezera. Vjely do něho, následkem Čehož polekaly všecky ryby i vše, co tam žilo; od té doby jezero to nechová ni jednoho živočicha v černém lůně svém. Bablonští svatokrádežníci v podobě Černých kůzlat dle ujišťování dřevorubců dosud v Roklanském jezeře straší. Pater Weissháupl skutečné existoval v druhé polovici předešlého století: bylt bratrem mojí prabáby. Fotnam, spisovatelovo. Zt svita Usních samot 1109 „ Jakým pak právem se opovažujete tvrdit takové nesmysly?^ rozhorlil se revímík. „Já vím, co vím, milostpane! Milostpán je dobrák a ujímá se toho panáčka, který, když milostpán byl nemocen, nechtěl připustit, abych ránu jezevčím sádlem pomazala — to by bylo všecko vytáhlo za dva dni . . .^ „Přestaňte mi s těmi hloupostmi. Už jsem vám řekl, jak věc se má, a zapovídám vám důrazně, abyste o pravdivosti slov mých po- chybovala." Hlas jeho zněl přísně, stařena cítila, že by dále odmlouvati ne- směla. Ulevila si několikerým vzdechnutím, vzala dvakrát třikrát jméno Boží nadarmo a sepjala ruce. Revímík pak pokračoval: „Jedná se o to, aby paní o věci nezvěděla, Nany. Můžete sobě představiti, jak by ji to znepokojovalo. Ukládám vám tedy co nejpřísněji, abyste se před ni o tom nezmiňovala, slyšíte? Ani jediným slovem! Rozuměla jste?" „A chudinka, moje zlatá! ..." bědovala Nany; „ani věděti nemá — ! A je pravda, bála by se . . . kdo by se nebál ? Já bych za žádné peníze na světě nešla v noci k „modrému sloupu," Ježíši ukřižovaný, zas o dvě strašidla více!" „Vy jste pošetilá osoba — již jste přeci slyšela, že nikdo nebyl zabit. Ještě jednou vám to povídám, a jak jsem řekl, ať mi mlčíte, sic mi půjdete z domu." „Jakáž pomoc — milostpán poroučí, a já stará žena poslouchám . . . ale jiní řeknou — " „To je má starost." Nany šla po své prá^^i; bylo s podivením, jak se paní Zdeničce vyhýbala, aby odolala pokušení. Když nemohla se ji vyhnouti, ústa její ovšem si mluviti netroufala, za to oči byli tím výmluvnější. I bylo dobře, že paní Zdenička měla jiné starosti nežli zkoumati výraznou tvář stařeninu, jinak by se byla musila dovtípiti, že něco neobyčejného, děsného se přihodilo. Revírník pak obešel si i ostatní obyvatele Pttrstlinské a všem nařídil přísně, aby mlčeli. To nebylo těžké, v Ptlrstlinku mnoho oby- vatelů nebylo, a ti nemnozí s paní Zdeničkou se nestýkali. Když takto o duševní klid choti své se postaral, odebral se Kořán k „modrému sloupu." Nalezené stopy nade všecku pochybnost potvrdily pravdu slov příručího. Vůkol bylo ticho — bim baml zněly zvonce. Když se vracel, zahalila se hlava Luzného v husté mraky a dalo se do drobného deště. Kolem druhé hodiny s poledne byl doma. „Kde je Svijanský?" tázala se paní Zdenička. „Poslal jsem ho do Hor," odvětil on poněkud nejistým hlasem, „zapomněl jsem ti říci . . . Služební záležitost . . . vrátí se až zítra." Bylo mu nevolno; těžko mluvil nepravdu a bál se, aby dále se nevyptávala. Šel pak do své „kanceláře" a jal se pracovati o nějakých rozpočtech, stavě se, jako by měl velmi na pilno. Do jídelny se vrátil až v čas večeře. Pomalu den se klonil, pošmurný, šedý den. Požloutlá tráva na pláni přecházela v tom osvětlení také do šedé, špinavé barvy. Přiva- lila se noc bez světel nebeských; v myslivně rozžehli lampu, a její 1110 ^' Khstermann: BYit ozářil okna v přizemí, tak že divala se do čiré tmy jako žhavé očí obrovského zvířete. Bevírník s pani svon byli po večeři ; seděli sami dva v prostranné jídelně a povídali si. Zdenička byla mnohem hovornější. Předmět ho- vora snadno nhodnonti: věčně t^^ž refrain^ jak bnde hezky a blaze, až bndou jinde, kdekoli. Zima se blížila, ještě tři, čtyři neděle a na- stoupí vládu svou. Bevírník každým dnem očekával úřední připiš, který jinam ho povolá; že dosud nic nepřichází, počínalo ho znepokojo- vati; nicméně pevně doufal: kníže pán slíbil . . . Dnes ovšem měl bližší starosti. Paní Zdenička bez ustání přemítala, kde vůle jasného pána vy- káže jim pobyt : snad na Třeboňsku, kde se narodila ; snad na Krum- lovsku — také dobrá, Šumava, krásná krajina, ale žádná taková od- loučenost; snad na Libějicku, nebo na Chejnovsku, Kořán ty končiny znal a chválil kraj i lid. Nejlépe by ovšem bylo na Hlubocku, blízko matičky ... při pouhém pomyšlení zatleskala račkama, zazpívala si písničku. „A brzo to bude, brzo, mužíčku," zaplesala, „vždyi, kdy by ta věc se protahovala, nevyvážil bychom odtud s nábytkem — Spasiteli! to by bylo strašné 1 ještě jednu zimu! Odpusť, mužíčku, ale to bych nevydržela. Ta tma! ta míhal . ." a radostný ples prvních slov pro- měnil se v dušený výkřik hrfizy. „Jen strpení, drahá ženuško!^ napomínal Kořán. „Všemu bude konec. Yíš, Zdeničko, rozvaž . . . jedno je zde dobré : ty klepy, řevni- vosti, pikle a podobné věci, které jinde mezi ářednictvem panují, ty do PUrstlinka cesty nenajdou . . . kdo ví, neomrzfli tě velice tam v kriyi . . ." „Snad bys se nezastával té samoty?^ vyhrkla ze sebe. Vzpomněl si na nejnovější starost svou, přejel si dlaní čelo, po- hladil dlouhý vous; ani mu na mysl nepřišlo, aby se zastával, ačkoli z dřívějších svých let, kdy v českém kraji sloužil, leccos krašného v paměti mu zbylo. Ale přítomné starosti vždy horšími se nám zdají než všecky jiné. „Máš pravdu, je tam přece lépe,*' pravil. Seděli ještě chvilku; stará Nany vešla umluvit se s paní v pří- čině zítřejšího denního pořádku ; otázka ta vyřízena, a Nany davši dobrou noc zase z pokoje vyšla; slyšeli, jak padly za ní do zámku dvéře če- ledníka. „Dlouho jsme dnes vydrželi,'' vece revírník, pohlednuv na hodiny, „pfil desáté, pojďme spát." Paní rozžala svíčku, revírník zatočil lampu. V tom kroky, pádné kroky na náspu i drsných hlasů vřava ; někdo chytil za kliku dveří domovních, třikrát, čtyřikrát silně zaburácel. „Co pak je to?" tázala se Zdenička. Manžel neodpověděl, při- stoupil k oknu, odhrnul bílé záclony, a jal se otvírati okénko. Paprslek světla padl ua násep, a v světle tom objevila se mužská postava, za- lesklo se cosi. „Hajný?" tázala se za zády revírníkovými panička. „Stalo se něco, hajný?" Zt svita lestUi^ satnot 1111 Revirnik zahledl íirokoQ střechu klohotika, která na pólo zasti- ňovala vonsatoa tvář, sazemi začerněnon; proti Děmn oamiřena za- leskla se hlaveň ručnice. ^Ani hnout, fořte !** velel hmhý hlas. „Otevři okno dokořán — nenposlechnešli, jsi syn smrti. ** A n dveři znovu trhání za kliku a buráceni. »Už jdu, už jdu!'' ozval se v příjezdu Nanin hlas. Revirnik mžikem přehledl situaci. Pět nebo Šest chlapA stálo na náspu, možná, že opodál jich bjlo ještě více. „Co chcete P** tázal se klidně, snaže se zachovati veSkeru svou chladnokrevnost. „Otevři okno!^ „Umučený Spasiteli 1" vzkřikla panička; klesla na kolena, roz- žatá svíčka i se svícnem vypadla jí z ruky, a v pokoji čirá rozhostila se tma. Venku zatím dala se do křiku a pláče Nany, která snad za- slechla vyzvání, revímíkovi platící. Těžké dvéře odolaly pokusu vy- raziti je. Revirnik uposlechl a otevřel okno, načež opakoval: „Co chcete?" „Tobě nic, fořte, ač uposlechnešli. Přisahám ti, že vlasu na hlavě ti nezkřivíme; ale mládence nám musíš vydati, jinak prohledáme celý dům a najdeme si ho.'' „A co chcete s příručim?" „Po tom se neptej, to je naše věc. Egidi musel umřít, honili ho jako dravou zvěř, až ho uštvali ; jiné u nás pochytali rovněž, protože jsou chadáci. Když ale páni prolijou krev, soudí je zase páni, a nic se jim nestane. Tvflj mládenec prolil krev, budeme ho soudit my.'' „Přiručí tu není, odešel do Hor, včerejši událost udat u soudu; ostatně, protivník jeho střelil dříve, přiručí se pouze hájil . . .^ „Třesky plesky! Taková se nám zpívá vždycky. Kaž otevřít." „Poslyšte. Jsem v moci vaší, je vás několik, a marné bych vám vzdoroval ; učiním vám po vflli již proto, že nechci, aby tekla krev — je to však marné, příračí není doma." „Uvidíme. Ještě jednou, ničeho se neobávej, tobě návštěva naše neplatí. Radíme ti pouze, abys nepomýšlel na odpor neboli uskok. Rozkaž té babě v prĎjezdě, která tam syčí jako had, aby otevřela. Kamarádi prohledají dům, a my dva tu" — mluvčí ukázal na druhého muže podle něho rovněž s namířenou puškou stojícího --« „my dva tu tě podržíme v oku. Daxelhuber Francal umírá a těžko se loučí — za- nechá vdovu a sedm sirot." Paní Zdcnička zatím na kolenou spínala mce v smrtelné úzkosti ; revirnik slyšel její přitlumené kvílení, které zrovna srdce mu svíralo. Pokusil se ještě jednou Bavoráky k tomu příměti, by od prohlídky domu ustali. „Povídám vám, je to zbytečné. Polekáte mi marně paní, jež strachem se mi roznemŮže; přísahám vám, že příručího tu není." „Dost povídáni!" ozval se jiný hlas. „Neotevřeteli ihned, zapá- líme vám boudu ze čtyř stran ; je na tom dost, že tobě a tvým lidem nic se nestane. Za nos vodit se nedáme." „Pro Bůh, Emile, kaž otevřít!" prosila za ním paní Zdenička. „Och, to je má smrt!" 1112 K, Kloswermann: Co takto se vyjednávalo, Nany v příjezde střídavě Boha i všecky svaté na pomoc volala a zase vylívala na útočníky celou svoa bohaton zásoba nejvybranějších nadávek zálesáckých, po výtce výrazné slože- niny nejrůznějšícli zvířat, jež nvjak do párku se nehodí. Bavorácí venku toho klasébraní hrubě si nevšímali, pouze tu a tam ji zakřikli, když pro vociferace její řečem revírníkovým nerozuměli. Revírník tomu rámusu učinil konec, vyzvav starou ženu, aby otevřela. Musil povel třikrát opakovati, nežli uposlechla. Čtyři chlapi vešli ; vstoupili do pokoje, rozžali sirku, našli svíčku na zemi, zapálili ji a dali se do hledání. Jeden z nich byl dosti zdvo- řilý: „Má drahá paničko, nebojte se — vstaňte, sedněte tuhle na po- hovku a buďte dobré mysli: toho nejmenšího se vám nestane , . ,^ Vytřeštila na mluvčího oči a poslechla jako stroj ; revírník pořád stál u okna ruce maje na prsou založené. Prohledali celý dům s pedantíckou důkladností, obrátili všecko rab na rub, kde který pokoj, kde kterou komoru, sklep, půdu, stáje, i seno přeházeli. Nany jim při tom musela svítit, což činila stále sku- hrajíc a nijak slov rouhavých nevážíc, která v tvář jim metala; byli příliš zabráni v předsevzetí své, než aby ji byli slyšeli. Jen jednou, když je poctila titulem : „Luzo pohanská!" ohradil se jeden řka: „My jsme u nás lepší křesťané než vy tu; rci, babo, najdeš tu podle cest a na stromech tolik svatých obrazů jako u nás? . . Tak vidíš!" Když hledaného mládence nenašli, měli se k odchodu. Jeden z oněch, kteří revírníka hlídali, děl na rozloučenou: „Dobře ti, fořte, žes pravdu mluvil! Ale věc není ukončena — však se kluk vrátí, a potom se s ním vyrovnáme, osudu svému neujde. Pro srnce člověka zabiti!" Zabřinkaly železné podkovky na kamenech náspu, drahnou dobu ještě bylo slyšeti hřmotné kroky — pak nastalo ticho. Hluchá, po- šmurná noc zavládla zase jako veliký němý hrob. Revírník přistoupil k manželce, o kterou křeče se pokoušely. „Jaká hrůza!" vzlykala. — „Bože, nedej mi zoufati . . . tak tohle se stalo! Zabil člověka ... a vy všickni jste to přede mnou tajili ... Je to děsné ... do smrti nelze zapomenouti . . . přišli ho hledat . . . nenašli dnes, jindy ho skolí ... a toho jsem se mu- sela dočkati! A není možno uniknouti!" Těšil ji, domlouval: „Upokoj se, má drahá — nedostanou ho, nesmí se už vrátiti; pošlu za ním posla, té hrůzy je nazbyt. Neplač, ty má jediná!" Marné bylo mluvení, těšení. „Nenajdou ho, vymstí se na tobě . . . a jak bez tebe obstojím?" V tom zase někdo bral za kliku, ale z lehounká. „Kriste na nebi! Vrátili se!" zaúpěla panička, celá se chvějíc. Revírník vyšel do průjezdu ; paní Zdenička slyšela, jak se tázal : „Kdo je to?" Pak zdálo se jí, jako by třesoucí se ženský hlas zvenčí odpovídal. Revírník odstrčil těžkou závoru. „Aj, Katy — co tě sem vede? viděla jsi snad, rci!" — rjAch, zle je, pane ..." Ta slova pani Zdenička zaslechla, i chtěla se zvednouti, vyjíti . . . nohy ji ne- unesly, sklesla nazpět na pohovku. Objevila se v jizbě s revímíkem Ze 8téta lesnich samot 1113 Katy, černý šátek v týle, biyný vlas po skránich i šíji se jí vlnil — bosá, v kratinké sukničce, bez kazajky v lehké košilce, která lepé tvary těla sotva zakrývala. „Ach, pane, zle je!^ opakovala dívka. „Což pak se stalo, děvče? Vypravuj; vždyť jsi všecka poděšena.'^ „E nám pi^šli tři, všickni pytláci — otec je zná. Vešli do prů- chodu, do světnice — všickni už jsme spali. Já spala na půdě . . . slyšela jsem hlasy, klení. Sběhnu dolů. Tu už měli rozžatou louč, a na otce, který se hnouti nemůže: ,Ty8 to, který střílí po lidech? však se dnes s tebou vypořádáme! A ten kluk myslivecká, kde že je?' Otec neodpovídal; v tom mě zočili: ,U tebe bývá, děvče!' Musela jsem s nimi na půdu, hrozili, že zapálí, buduli se vzpírati. Prohledali všecko, arci ho nenašli. Potom zase do světnice, kde chtěli otce zabiti. Nevím, co by se bylo stalo, v tom však přišel čtvrtý — Zwiehofler Lnizl — a ten nedal, domlouval, aby otce nechali, že je chorý, bez vlády, že by to byla hanba. Nebýt jeho, už by bylo po otci ; on však se zastal : ,Nechte ho! co bylo, je pohřbeno!' A oni: ,Vždyť ti zastřelil tátu!' On pak: ,V té příčině já se s ním spravím!' Na to odešli s děsnými hrozbami proti panu příručimu. Luizl pak v prt^ezdě, kam jsem za nimi vyšla, ke mně pravil: ,To k vůli tobě, Katy, protože tě mám rád.' Já ho přes to prese všecko nechci, ale pan příručí se nesmí sem vrátit, zastřelili by ho. Přede dnem ještě půjdu do Kvildy a počkám si na něj — musí nazpět, a daleko odsud pryč, aby ho nenašli." „Ty jsi statečné děvče, Katy," vece revírník; „pro případ, že by přes Ziegenruck a Máder se vrátil, vypravíme do Mádru též posla. Tvůj bratr tam může doskočit. Ty pak jdi do Kvildy, a sejdešli se s ním, vyřiď mu z mé strany, aby ihned šel do Dlouhé Vsi a tam vyčkal dalších nařízení." Paní Zdenička mlčky poslouchala; dívka se jí sice zdála býti rozčilenou, však ani jediné slovo, ani jediný pohyb nejevily, že by srdci jejímu krušno bylo z nastávsyícího loučení s milým. Odchod Svi- janského byl nutný; dobře; ale jaký osud jí se utkával, jaká jí bu- doucnost kynula, až ho tu nebude? . . zda pomýšlela? Sejde se kdy ještě s tím, jehož již za svého muže pokládala? Zapadne v hluboké, nekonečné moře jiného světa . . . zda kdy se navrátí? A ona tak chladně, rozumně mluvila, tak jak by odvrácení v tu chvíli hrozícího nebezpečí jedinou bylo její starostí. Zda to rekovné odříkání, zda nedo- statek všelikého citu? . . . Když Katy odešla, skromně jí ruku políbivši, předložila tu otázku manželu svému, své vlastní city, své konání s tím srovnávajíc, co z úst dívky byla slyšela. Revírník se zamyslil, hlavou pozatřásl. „Kdy by citem ovládat se dávali, jakž by obstáli? Vidí jasně povinnost svou; třeba srdce teplé bylo, hlavu chladnou zachovávají. Do našeho cítění vpraviti tak málo se dovedou jak my do jejich. Svijanskému jiné spásy není nežli útěk z tohoto kraje, do něhož návrat na dlouhé doby jest mu zamezen. Katy ho o tom lépe přesvědčiti může než kdokoli jiný. Přesvědčí ho, uvaruje ho. Co dále bude, v ruce boží jest. Dívka bude čekat, trpě- 1114 ^' SloBiermafm: liyě, bez reptáni — a nedočkali se, nezoufá si, jinde útěchy i ná- hrady najde." „Je to strašné, strašné, '^ pravila mladá pani, Já na jejim miste bych si zoufala — Tždyť ho přec milnje ..." „Ty jsi z jiného světa, duSinko." Když ráno den se šeřil, chmurný den bez slunečního svitu, plný mlhy a šedých lesních par, ubírala se Katy známou stezkou ke Kvildě. Oděna byla jako tenkrát, když mladíka doprovázela ponejprv, v růžově kvítkovanou sukničku, černou kazajku a černý šátek na hlavě; na nohou klapaly dřeváky právě jako tenkrát, ale rychleji, rychleji . . . Tenkrát byl pěkný, teplý letni den, sluneční svit a vlažný vzduch; dnes bylo syrovo, chladno i tma. Tenkrát si mladíka zamilovala, tenkrát se smála, plesala — dnes se šla rozloučit. A šla mnohem rychleji než tenkrát. Čím dále od Pftrstlinka se 8 ním setká, tím lépe pro něho. Nevěřila Bavorákům : možná dost, že podle cesty, kterou se právě vracel, úskočnik se skrýval. Les mlčel jako široširý hrob : větřík žádný nešelestil v haluzích, ptáče žádné necvrlikalo. A Katy šla — cupy cupy, klapy klapy narážely dřeváky na ko- řeny a kamení, duněly kroky na houpající se rašelině. Přešla Vogel- steinský močál, černý jako Acheron, prodrala se nekonečnou lesní hou* štinou, přebrodila se přes mladou Vltavu, ač temné její vody byly studené jako led. Lehčeji, pořád lehčeji si oddychovala, když nepotkala ho v té liduprázdné poušti. Rychle ubíhala po silnici do Kvildy. došla tam, přeptávala se — nebylo pochybnosti, nedošel sem ještě. Sebrala se tedy a bez rozmýšlení dala se znovu na pochod směrem k Imser- gefíldu, a když ani tam ho nenašla, na Hajdelskou pláň. Poledne dávno minulo, když spatřila ho, an pomalu v ústrety jí přicházel. „Karle 1 Karle 1" a už mu letěla vstříc. Nevěřil očím, vida ji. „Katy? Pro Boha, stalo se něco?* „Ba, stalo — přišli dnes v noci pro tebe . . . prohledali všecko, a ježto tě nenašli, přijdou zas. Nesmíš více k nám!" Vzpřímil se, hrdě se dokládal, že se nebojí. Ona vše do podrobná mu vypravovala, neustávajíc opakovati, že nesmí se více vrátit. „Za- střelí tě na jisto — a co ze mne bude? Toho bych nepřečkala, a milostpaní měla by z toho smrt — chudinka, třese se jako osyka! Pan revírník ostatně nařídil, že musíš do Dlouhé Vsi . . . tam vyčkáš, co dále se nařídí." Mladík svěsil hlavu; trapné myšlenky ani na chvíli ho nebyly opustily ; vzpíral se proti odchodu z Půrstlinka, zdálo se mu, že v boji, který nevyhnutelně vzplanouti musil, udusí se onen hlas plný výčitek, který v duši jeho bez ustání se ozýval. Dvě noci nespal; bylo mu, jako by dvě století zdlouhavým přeplížila se krokem. Marné bylo, že se ukonejšiti hleděl, řka sobě: „V obraně své jsi tak učinil" — hlas stále opakoval: „Krev člověka jsi prolil, krev bratra svého ..." Bude bojovati dále — lépe řečeno, nebude se vyhýbati ráně, proti němu namířené. Život je břemeno . . . A nyní před ním stála dívka — strach jí hleděl z očí. Prosila ho, aby ten strach a žal od ní odvrátil. Klidná domácnost, kterou jeho Zt svita lesnióh samot 1116 chef tak draze si vykoupil, nanejvýše byla ohrožena; citlivá, nervosni panička sejde hrAzon, pověděli se dále boj začatý. „A ty, Katy — co badeS dělat ?** tázal se tide. „Vrátím se domů, abych nemusila v noci přes Yogelsteinský močál; vždyť den je krátký/ „Pojď se mnou, Katyl** „Pozbyl jsi rozumu? Co by si počali doma beze mne? Matka slábne ... A pak, co bys se mnou dělal, kam bys mne dal? Vždyť nevíš, kam tě ustanoví . . .'^ Neodpověděl; nahlížel, že vyzvání jeho nemělo smyslu. Položila ruku na rámě jeho, podívala se n^u do očí zrakem plným něhy: „S Bohem, buď zdráv,'' zašeptaly rty, a něco jako slza kradlo se jí do dlouhých hedvábných řas. „Budu ti psáti, Katy . . .^^ „Není třeba — u nás by nikdo psaní nepřečetl. Také bych ti nemohla odpovědět." „Zachovej mi svou lásku, děvče — až nadejde doba, přijdu si pro tebe, budeš mi dobrou ženou, viď?" Přivinula se k němu, pocelovali se dlouhým políbením, podali si ruce a rozešli se ; on pomalu ubíral se strmou, kamenitou cestou dolft k Vogelsangu, ona pak, co chůze stačila, zpáteční nastoupila pouť. Tak se rozloučili. Katy za šera večerníbo dostala se ještě přes Vogelsteinský močál ; hned na to padla tma tmoucí, drobný, jemný sypal se deštík, který, než domů se dostala, celou ji promočil. Přišla, svlékla a zula se i šla po své práci, jako by cestu dvanácti hodin nebyla vykonala, jako by se nic nebylo stalo. Zda v noci tvrdě spala, zda černé očí neplakaly, nelze mi říci; hrubé povlaky podušek neprozradily . . . Svijanský prodlel as dvě neděle v Dlouhé Vsi. Lesmistr ihned věc ústřednímu úřadu ohlásil, a ten mladíka ustanovil za příručího nazpět do rodného jeho Lounského krige. Týmž časem došlo revírníkovi uvědomění, že bude mu zimu ještě v Půrstlinku tráviti, ježto nelze revír svěřiti zcela novému personálu. Paní Zdenička uslyševši zvěst tu div neomdlela. Na domluvy manželovy, že v uvážení důvodu toho věc rozumně ani jinak vyříditi se nemohla, neodpovídala leda usedavým pláčem a křečovitým vzly- káním. „Ještě jednu zimu v této poušti!" naříkala, rukama lomíc. Venku kroužily těkavé mlhy, které Luzný i druhé hory v šedý závoj svůj pojaly. XV. Říjen měsíc ke konci se chýlil. Hory vroubící planinu Půrstlinskou v bílý přioděly se plášť, mrazné větry honily se po delší dobu přes otevřenou pláň, ledovým svým dechem ničíce zbytky rostlinstva, i zdálo se, že zima neobyčejně tuhá nastoupila vládu svou. 11 Ig K. Khstermann: Dřevorubci, jimž nepohoda zlá dílo v lese hatila, sedávali zase z večera v kroužku, jako jsme je viděli ňa počátku svého vypravo- váni. Ze starého zvyku scházeli se ještě u Yavrucha; v pravdě rádi ho neměli, ale býval jich druhem po tolik let, snášel s nimi všeliké útrapy a dřeni, a když o bývalých těch svízelích se rozhovořili, tre- foval jim do noty. Také nejnovější politické události nacházely v něm výmluvného a neomylného tlumočníka, a výklady jeho úžasem je plnily. Zuřila tehdy německo-francouzská válka, a Yavruch věděl, proč slota Bavorák přidal se k Průsakům a jakým divem se stalo, že jeden král už druhého císaře přemohl. Ba seděl Yavruch na posteli své a povídal: „To máte tak. Ten Bismarck je neurvalec, kterému je to jedno, ať bací sem, ať bací tam, a ti císařové jsou jako náš pan revírnik : jen žádnou krev 1 A to uva- žujou, ten tohle a onen zase tohleto, aby z toho nebylo neštěstí, a zatím ten střelí jako bavorský pytlák. Předejít třeba ránu, potom se vyhraje!" A vůkol souhlas a kývání. Někdy kdos prohodí: « Ještě není konec, kdo ví, jak to dopadne.^ Na takovou námitku odpovídá Yavruch : „A já vám povídám : konec je 1 Z Francouzů je kaše, už se nezmohou. Mně je pouze líto, že ta bavorská holota se k nim nedala, byla by na kaši s nimi. Takhle berou podíl na vítězství, a to mne mrzí, pro- tože vzpychnou a zpupní, že čert s nimi nevydrží. Prosím vás, co pak byli dosud? Nic. Když někdo ve světě řekl: ,Já jsem císařský,' čest mu vzdali, vážnost před ním měli a smekli. Když ale někdo pravil: ,Já jsem Bavorák,' jako by byl řekl: já jsem křeček! Yysmáli se mu a pomyslili si: to jsi zvíře, když jsi Bavorák! Nevídáno, Bavorák! Teď ale ta luza povede sobě, jako by ona sama Francouze byla zni- čila, nadme se jako měch a po nás bude plivat.** Yavruch po tak dlouhé řeči třikrát z pravidla si odplivl a zíral do prázdna, hrubě o to se nestarsge, jakým spůsobem posluchači řeč jeho kommentovati budou. Politika byla vůbec jediným jeho koníčkem. Když o ní řeč nešla, málokdy slovo promluvil, zahalen ve mraky dýmu seděl jako sloup. Pak dívali se naň s tajenou hrůzou, jako se díváme na lítou šelmu ve zvěřinci, v hrůze té jaksi se kochajíce, vidouce, že uškodit již nemůže. Jednoho večera kdosi po přetřesení všech politických kombinací evropských prohodil: „A já vám povídám: bude konec světa. Nemůže být, aby ta bavorská holota na první místo se dostala!" Yavruch na to: nTeď je nahoře, však se najde, kdo ji srazí; mne jen bolí, že se toho nedočkám." Ticho nastalo, baňaté lahvičky s brisilem kolovaly. Jednooký drvař, na něhož laskavý čtenář snad se též pamatuje, po té pozdvihl hlasu svého a dél: „Konec světa ještě nebude, ten velký vítr ještě nebyl, o němž stojí psáno v starých knihách." Po řadě mrazivých, sychravých dnů pojednou nastala krásná po- hoda^ teplo, teploučko jako v létě. Y lese a na horách tál sníh, po- toky naplnily se kalnou, bobtající vodou. Již dva dni ta pohoda trvala, když vstoupil k večeru do kroužku dřevorubců nový hajný a takovou k nim promluvil řečí : „Lidičky, nic Ste 8véta lesniéh samot lil? na plat, musíte zitra do lesa. Pan revirník přikázal, že pěkného po- časí třeba využiti; ač potrvali zítra pohoda, bude se kácet na Kalt- staudenu.** A byla pohoda Jasný sice blankyt na šedé lesy se nesmál, ba mráčky po nebi se přeháněly a špinavé mlhy v kotoučích přes rašeli- naté močály se vlnily, ale tak vlažno, ba dusno, že nikdo v tom roku období podobného tepla nepamatoval. Ve vyšších vrstvách vzduchu patrné vál vítr od západu, blíže zemi však mrtvý vládl klid. Časně ráno vyšli dřevorubci, hluchý les je pojal ve svfij klín. Smrky i listů svých zbavené buky stály jako sloupy chrámové; žádný šelest, žádný šum, ticho jako v hrobě. Rozptýlili se po lese dřevorubci, tu tři, tam čtyři; brzy dušené duněly rány. S třeskotem padal velikán za velikánem, v pádu svém drtě dorost ve stínu jeho kmící. Co záleželo na tom, že deset jich pokáceli? Na tisíce jich tu bylo, nepočítané tisíce, kdy by dvacet let vládla vražedná sekera, neporubala by jich. Když se v poledne sešli drvaři, aby společně poobědvali, pot se s nich lil. Ani nejstarší takového tepla v tu dobu nepamatoval. Uvařili si šterc, pojedli a zase po své práci se rozešli. Starý jednooký s patnáctiletým vnukem svým nejdále od druhých se odlou- čili ; měli urovnati polena stromů v létě tam skácených. Když den po- čínal se chýliti ke konci, zanechavše práce pospíšili si na místo, kde obyčejně se scházívali, aby se společné s ostatními odebrali domů. Došli místa toho — nikoho více nenalezli. Jak po druzích se rozhlíželi, zarazilo je zvláštní, prazvláštní osvětlení lesa; nepovšimli sobě dříve rudé záře, která na západě vzplanula, snad za tou příčinou, že svah, kde pracovali, k východu byl obrácen. Nyní, když k jihozá- padu zabočili, do úžlabiny mezi Kaltstaudenskou a Plattenhausenskou horou, nemohli neviděti úkazu toho. Ale v kratičké době, jako by cosi děsného, ukrutného, nevýslov- ného zář i světlo rychle pohlcovalo. Nebyly to stíny padajícího večera, nebyly to mlhy vystupující ze slatin a lesů ; co to bylo, viděti nemohli, protože Plattenhausen rozhledu bránil: ale sírově žlutý svit rozlil se po všech předmětech a přioděl stromy příšerným rouchem. A za Platten- hausenskou horou cosi se valilo; temenní hřbet, který jindy ve světle ješté plál, když na úpatí hory dávno tma se rozhostila, rázem oku zmizel. Dotud ticho bylo jako v hrobě a dusno jako před letní bouřkou. V tom, a touže měrou, jakou žlutá zář ustupovala šedému šeru, sil- něji, vždy silněji ozýval se jakýs šum ve vzdušné říši. Bělavý mrak od severozápadu, směrem od Roklanu, objevil se nad samou zemí, hale v příšerný háv sv(y vrcholy stromů, a pojednou třesk a praskot, hukot, pískot i vytí, jako by vesmír v základech svých se bořil. „Ježíši na nebil Vichřice I" zaúpěl stařec. „Utíkejme — hle, tam je bouda — " A utíkali oba, co nohy stačily, utíkali tmou a hrůzou — v právo v levo kácely se k zemi vyvrácené stromy s děsným praskotem pada- jíce. Ale bouda byla blízka, sotva dvě sté kroků k ní. QSV^TA 1891. It. 71 1118 k' Ktogtermafm: Stála ta, uprostřed lesa, vysoké smrky kolem do kola. Doběhli, uchýlili se dovnitř. Hflře a hůře řádila vichřice, praskot a šum, jako by Gigantovo přikováni v útrobách Tartaru pout se zbavivše, ven se byli dostali a v nový boj se utkali s mocnostmi nadzemskými. V boudě modlili se kmet a hoch, všecky svaté vzývajice. A hůře a pořád hůř, jako by hlasy Úpicích vřavou živelní cesty k nebi ne- nacházely. Pojednou volá starý: „Yenl ven! hochu — zle je! drva vůkol neodolají, zvrátí je vítr na boudu!" A vyběhli ven v čirou, strašnou noc, která zatím nastala. Ulo* mené větvičky, třísky a kusy kůry ze stromů metal jim vítr ve tvář s takovou silou, že mladému krev z úst i z nosu vytryskla. Pádili ne- vidouce kam, bořily se nohy v mokrý mech, klopýtaly přes kořání a kamení. A pořád týž třeskot a praskot padajících stromů, v právo v levo, před nimi i za nimi — země duněla, kmeny i balvany skalní řítily se dolů po nedalekém svahu. Místo aby z vysokého lesa vybřednouti se snažili, oslepeni, beze smyslů pořád hlouběji do něho vnikali. Jeden druhého pevně se držel. „Konec světa!" zvolal starý drvoštěp — „umřeme spolu . . ." Ale hoch hrůzou smyslů téměř zbavený sotva slyšel slova jeho. Byla to pouhá šfastná náhoda, že spíše padli nežli vešli v černě zející otvor do záseky, kterou vichr před chvílí z mohutných smrků byl zbudoval. Uchýlili se do mezery mezi vyvrácenými stromy, nad nimi klenula se přirozená střecha, labyrint silných větví, do nichž zachytilo se několik menších vyvrácených kmenů. Byli v bezpečí, ale vůkol úkrytu jejich burácela dále vichřice, celou noc neustávajíc — až k ránu poněkud stichla. Když se udělalo světlo, odvážili se ven z ochranné skrýše. Ne- vyznali se, neměli potuchy, kde se nalézali. Krajina úplně změnila svou tvářnost : Kaltstaudenského lesa již nebylo, ani Plattenhausenského, leda tu a tam zbytek na místech, kam vichr nemohl s plnou svou silou. Podlehl les po osmihodinném boji s rozkáceným živlem, stromy ležely jako bojovníci, jež Morana zachvátila na poli bitvy, tu v řadách, tam v divé směsici přes sebe nakupeny, v ohromných zásekách, místy jako domy ve velkých městech. Ach, milý čtenáři, polehly hvozdy nebetyčné — více nevstanou. Leží pně dosud na mnohých místech, ježto nebylo lze jich odstraniti. Když po dvou třech letech kůrovec se dal do mrtvol i do zbylých živoucích, oloupali s nich dřevorubci kůru a oloupanou spálili. Ohně, které tenkrát všude hořely, byly panichidou, kterou člověk zhynulému lesu ustrojil. Kde dříve chlad a vlhkost vládly, i stín a lesní šero, tam pa- dají nyní v létě žhavé paprsky sluneční, tam bude v zimě metelice píseň svou. I netlí, nehnijí mrtvoly padlých pod zeleným rouchem me- chovým jako dávní předkové jejich, kteří smrtí svou nové skýtaly půdy i potravy vnukům budoucím — ba schnou bílá příšerná těla jako mumie v poušti libycké ; kolem nich pak bují maliny a ostružiny .... že wHa Íe9nkh $amoi, 1 1 1 9 Trralo dlouho, nežli zachránění tak dalece se vyznali, že cestu zpáteční mohli nastoupiti. Nesčíslné záseky zatarasily všecky pěšiny i stezky, každou bylo nutno obejíti. Když ze zničeného lesa vycházeli, setkali se s druhy svými. Ti ovšem očím nevěřili: byliť se vypravili hledat jejich mrtvoly . . . I)oma přestaly plakati bába, manželka, matka i dcera. Hospodin sám zbloudilé zachránil: budiž jménu jeho čest a chvála! Z boudy, do které naši dřevorubci z počátku se byli utekli, ne- zbylo trámu na tramě : pět velkých stromů padlo na ni a rozbilo ji úplně. Vichr ustal, přes vyvrácené stromy vál lehký vítr. Šedé oblaky uháněly přes oblohu, mraky trhané, víc a více se kupící, až drobný déšť se s nich lil, který pokropil tyto mrtvoly. V myslivně té noci byli přesvědčeni, že nadešla všem poslední hodinka. Stará Nany klečela před svatými obrazy, modlila se celou noc a vyznávala se z hříchů svých, jako ve zpovědnici. Pani Zdenička plačíc držela se manžela, jako by on ji mohl zachránit. Revimik sám očekával, že dřevěné stavení nad hlavou se jim zřítí. A přece obstálo, ač v základech se třáslo ; pouze komín vichřice smetla a tu a tam šindel ze střechy vyrvala. Ráno se vydal do lesa, aby škodu viděl. Ach, uzřel věci horší, nežli nejčernější pessimismus nadíti se mohl! Vida tu spoustu, která ze všech stran se naň šklebila, zalomil rukama, zaplakal srdečně: „Můj les, můj krásný les!" — a viděl ho v duchu, jak do včerejšího dne klenul se před ním v majestátnosti své. Ach, zhynul, zhynul v je- diné noci, na věčné věky je ten tam! Na pomezí Podroklanského revíru setkal se s Malým. Ten div si nezoufal; nemohl ani mluviti souvisle, trhaná slova z prsou se mu drala: „Kamerální les . . . už nestojí . . . Gayerruck rovněž ... i to mlází směrem k Mádru polehlo . . . neviditelná ruka i s prstí ho vy- rvala . . . Nač je mi žíti? . . Doma pláče žena . . . děti pláčou . . . já, pokud živ budu, veselé chvíle nenajdu I'' Stáli spolu dlouho, němě, bez lichého slova, druh na druha po- patřiti se bál. Konečně se měli k rozchodu. „S Bohem, příteli jediný,*^ pravil Malý na rozloučenou ; „vím, že odsud odejdeš . . . panička ne- může vydržet ... A přec tu bylo krásně . . . co? . . . Nu, je po kráse! ... S Bohem, provázej tě Všemohoucí na další pouti . . . S Bohem navždy! ... Já tě více neuvidím ... a měl jsem tě rád, víš, z té duše rád . . . proto že jsi hodný člověk ... a mnou starým jsi neopovrhoval, jako ti druzí, kteří nějakou tou školou prošli . . . Ale takhle to přijít nemuselo . . . člověk by víru v Boha ztratil . . . čím pak se ten les provinil? . . . Kdy by to lidi bylo mlátilo, nic bych neřekl." A starý fořt plakal jako dítě. Kořán, ačkoli sám zdrcen, jal se mu domlouvati : „Všecko člověk přečká, drahý příteli. My se opět uvi- díme; třeba bych odsud šel, navštívím tě každým rokem, a ty mne také, co? ... Bůh ti dá síly.*" „Je to marno, Emile, — neuvidíme se více. Já tohle nepřečkám . . . srostl jsem s tím lesem jako strom s rodnou půdou ... a jako ten strom uschne, když vítr ho vyrve, tak i já uschnu bez nemoci . . . 71* 1120 ^' KhstetmanH: Na deset let jsem ještě čítal, než mé dítky dorostou, abych je mohl zaopatřiti. To mi hryze srdce . . . mou myslivna zraáí . . . iiač my- sli vnu, nač revímíka, když je po revíru?'' Políbili se, objali se, poplakali spolu ještě chvíli, pak se rozešli. Když po návratu svém Kořán choť svou na pokraj lesa dovedl, aby viděla, co se stalo, propukla v křečovitý pláč ; i jí, která tak zle na ten kraj toužila, vyrvalo se slovo: „Mflj Bože, ten krásný les!" Yavruch když mu pověděli, co se přihodilo, vzpřímil se na lůžku svém. Měl prý srdce kamenné a nicméně zaplakal jako dítě ; zvěst zlá na něj účinkovala podobně jako na Malého, jen že citům svým slovy průchodu nedával. Po třídenním mlčení pravil pouze: „Bude tu krása! Z lesů udělají se široširé pastviny, a polovice Bavor bude živa z našich stád. Vždyť vyhráli nad Francouzem; kdo pak jim zabrání, slsivnýiii vítězům, aby nekradli našeho dobytka?'^ Čtyři dni po oné vichřici, která zvrátila hospodářské základy celé Šumavy, přihnaly se na PQrstlink sněžné mraky, a zima nastou- pila vládu svou, dlouhá, strašná zima se spoustami sněhu. Na nebi objevila se rudá půlnoční zář, v krajině té nikdy nevídaná. „Konec světa!'' věštil nejeden prorok, a Nany ze strachu nevycházela, ve dne v noci naslouchajíc, zda neuslyší hlahol trouby archandělovy. Pak nastal rej vloček, mlha, tma i nuda, nuda tím horší, úmor- nější, že i když přituhlo, když mráz cesty upravil, nebylo lze pomý- šleti na obvyklé práce dřevařské, ježto nesčíslné záseky zamezovaly přístup do lesa. Jaká nálada opanovala v myslivně, netěžko sobě představiti. Re- vírník byl zdrcen; paní Zdeničku opustilo téměř úplně spaní; nedo- statek pohybu, věčná tma, trudné beznadějné řeči, které bez přestání ucha se dotýkaly, těžkomyslná nálada manželova, který očividně chřadl a stárnul: to všecko rozrušilo čivy její v míře vrchovaté. Když pak jí sen přece mdlá víčka zavřel, děsily ji hrozné vidiny; slyšela hukot vichřice, která prostřed lesa ji překvapila, slyšela třeskot vyvrácených z kořene dřev, viděla věkovité velikány, any v pádu svém k ní se chýlily . . . Ztratila chudinka růžovou pleť svou, černá kola sevřela jí oČi hluboko v důlky zapadlé i buclatá, plná postava chřadla, vadla, až smutno bylo pohleděti. Tak úplně zaujala mysl obou manželů poslední nevýslovná po- hroma, že upomínky na všecko, co předcházelo, téměř z paměti jich vymazány byly. Srážka Svijanského s pytláky, noční návštěva těchto, útěk příručího — co to bylo všecko proti této katastrofě? Pouhé nic, nestálo to za řeč. Když tu a tam jméno Svijanského jednomu z nich přišlo na rty, vyslovovali je nikoli bez závisti ; bylo mu lépe než jim, nekonečně lépe jako všem, kdož neviděli posledního boje, jemuž v oběť padla bývalá, stará Šumava. Po celou tuto dlouhou zimu Půrstlink byl úplně od světa od- loučen: cesta do Mádru i stezka do Kvildy četnými záseky, jež vý- vraty utvořily, staly se naprosto neschůdné. Ani jediný list, ani jediný připiš úřední nedošel; kdy by někdo byl onemocněl, kdy by zásoby Zt světa lesních samot. 1121 jim byly došly, bez pomoci byli by zftstali, neodvratně osudu svému ponecháni. Teprve v dubnu pi4spěli jim Rehberšti, Chýničtí a Máderštf na pomoc, odstranili překážky a jakés takés spojení upravili. První cesta Koránová vedla do Dlouhé Vsi na vrchní lesní úřad ; podal referát o tom, co se bylo stalo na sklonku podzimu, a zároveň naléhavou žádost k ústředním místům, aby jinam ho přeložili. Pravil doslovně v žádosti té: „. . . Pohled na hrozně spustošený les v po- koře podepsanému srdce rve a všecku sílu i energii mu odnímá. Na- stávající nutné a pilné práce, týkající se zpracování a vyklízení po- lehlého dříví, říditi musí člověk, který neviděl, co dříve bývalo. V pokoře podepsaný, jenž les sobě svěřený nade vše miloval, nemá k tomu do- statečných sil . . .** Koncem května zavítal do Ptirstlinka jednoho dne mladý muž asi třicetiletý a představil se Koránoví jakožto nově jmenovaný re- vírník Pttrstlinský; zůstal už na místě a ubytoval se prozatím v po- kojíku, jejž byl obýval Svijanský. Druhého dne došlo Korána úřední vyřízení jeho žádosti v ten smysl, že žádosti té se vyhovuje a že re- vírník Emil Kořán ustanovuje se v téže hodnosti a s vyšším služným do S ... na Chejnovském panství. Paní Zdenička, která v posledním čase v němé, trudnomyslné oddanosti do neodvratného osudu bez nářku, bez slz dni své trávila, dala se z radosti do usedavého pláče; revírník sám byl hluboce dojat, těžký balvan spadl mu s prsou. Za málo dní už potah volů za potahem odvážely jeho nábytek, a když poslední odejel, manželé vydali se pěšky do Mádru, kde čekala je příležitost ze Sušice objednaná. Dříve než odešli, rozloučili se všude, zejména s Yavruchem a jeho rodinou. Starý hajný nad míru změkl; slza za slzou kanula na revírníkovu ruku, která dlouho pravici jeho tiskla. Pani Zdenička políbila dvakrát Katy krásnou jako vždycky. „Děkuji vám za všecko," pravila pólo šeptem, jako by se trochu sty- děla, že hned po nemoci manžela svého tak neučinila. „Psal ti Svijanský?'^ tázal se na náspu Kořán dívky je vypro- vázející. „Proč by psal? Vždyť neumíme čísti; však přijde, budeli moci.'* Katy chtěla revírníkovi políbiti ruku; nepřipustil toho, pohladil ji po tváři, políbil na čelo. „Dej ti Bůh štěstí, děvče. ** Na nového revírníka, s nímž se dohodl o převzetí dobytka, Kořán vznesl jen jedinou žádost : aby podržel u sebe starou Nany, která tak dlouho věrně jemu sloužila. Chtěla chudák jiti s ním do cizího kraje, on však ji to vymluvil řka: „Nany, staré stromy těžko se přesazuji.'* Jak těžce stařena se loučila, o tom netřeba se šířiti. . Když manželé vystoupili na výšinu nad myslivnou, ještě jednou se rpzhledli. Plán před nimi bi^jně se zelenala, Luzný zvedal osněženou .dosud hlavu svou do modrého blankytu, a jako dříve bývalo, tak i nyní halil temeno jeho fialový závoj z lehkých mráčků a lesních par utkaný. Ale les na svazích starého velikána z velké části zmizel, a kde čněl v dobách polominulých, bělaly se kmeny na zemi uprostřed rezavě rudých skvrn jehličí na větvích schnoucího. 1122 ^- Roatermann: V právo i v levo, na stráních Marberka i na svazích Špicberka táže spoQsta i změna. A jak paprsky ranního slunce padly na mohutný zjev odcházejícího pána této samoty, tož i změnu, která se s ním udala, nápadně ozářily : bílé nitky, které nedávno jen řídce prokvétaly tmavou bradou, rozmnožily se, ba nabyly převahy. Mladou paní jen jedna myšlenka ovládala: Pryč! daleko pryč! Jemu pak, třeba byl sebe trpčejší zkoušky v kraji tom přestál, zvlhly oči, tak že dlaněma je zakryl: zanechalť tu kus srdce. XVI. Tři roky, snad i něco více, zapadly v klín věčnosti. Jednoho krásného letního dne ubíral se po bídné silnici, která vede z Rehberka přes Ghýnice-Tetov do Mádru, mladý, švarný muž v mysliveckém hávu. Pružný byl jeho krok, a přece šel pomalu, často se zastavoval, v právo v levo zraky obracel, jako by všecky předměty podle cesty ho zajímaly, co starého známého jej vítaly. V levo, as tisíc krokfi daleko a dosti hluboko pod ním, hučela řeka Vydra,') nesla nesmírné spousty polen, která místy v divé směsi pádila, jinde, kde lineji tekly vody, se stavěla a houstla, tak že čistý, granátově hnědý proud úplně zakrývala. Na protějším — pravém — břehu říčky vypínala se Preislei- tenská sytě zelená stráň, skoro úplně bez lesa, jenž ji druhdy po- krýval. Tu a tam na vysoké, dosti srázné té stráni, stály drobné cha- loupky, po jedné, po dvou, malinké stáje, stodůlky a kůlničky pro sebe. Stříšky byly skoro vesměs aspoň z části nově kryté a bílé šin- dele leskly se v záři slunečné, že daleko je bylo viděti. Cesta sama byla neobyčejně oživená; deset, patnáct povozů za sebou, samými čistě oloupanými kmeny naložené. „Odkud?** tázal se mladý muž tu toho, tu onoho z vozků. „Z Mádru I" „Z Podroklaní!" „Z Filipských Hutí!'* — dáváno mu v odpověď. „Je toho tam ještě mnoho?** ptal se jakéhos staršího člověka, který měl naloženou jedinou obrovskou kládu, ač i ta byla sotva dva- cátý díl ohromného lesního velikána z pokolení smrků. „O jé!** odvětil tento, „tři léta vyvážíme, a jako by jich ani neubývalo. A co lidí pracijge v lesích ! Jak živ bych byl neřekl, že je tolik lidí na světě. I Vlaši jsou tu.** „Z Půrstlinka se nevyvážejí klády?** „Z Pttrstlinka ?** odvěce vozka a šňupl si ze známé skleněné lahvičky, „jak by z Půrstlinka vyváželi? Vždyť se tam teprve staví silnice. Hý!** Mladý muž došel, kde silnice příkře spadá do Máderského údolí. Rozhled je tu čarokrásný na tři strany, ale ach! tenkrát byl smutný. Les, který trojí údolí vroubil, na přemnohých místech prořídl, ba O Jménem tím se zove hořejší Votava, dokud se nespojí s Křemelnou (Kies* linger), kterážto od Stodůlek zpod Kiesleitenem teče. Zt 8vita lesních samot 1123 zmizel, a na jiných rezavé skvrny, z tmavé zeleni vystupující, tklivou, zdrcigící mluvily řeči. Kůrovec brouk řádil ; čeho strašná vichi4ce uše- třila, dravý hmyz za oběť sobě žádal. Vývratův byly miliony, a přece lidé nestačili káceti stížené nákazou stromy. Na sterých místech všude po širých hvozdech hořely ve dne v noci ohně, požírající oloupanou kůru smrků . . . Mladý muž jda cestou všade viděl kroužící se, dým, a čím dále do staré Šumavy vnikal, tím hrozněji, zoufaleji šklebila se na něho záhuba staletých hvozdů. Na místě, kde stál, dost jí oko pře- hledlo — ale co to bylo proti hrůzám uvnitř široširých revírů! Čelo jeho se zakabonilo, hlava k prsům sklesla. Sešel se svahu, přešel most přes Můllerský potok, obešel syčící, ječící pily a zdlouhavě stoupal po kamenných schodech vedoucích na násep před hospodou u tří sluk. A jak náspu došel, klobouk sňal, pot s čela si utírige, vystou- pila ze dveří známá nám postava Bártovcova. Filipsko-hutský přiručí, jak příchozího spatřil, spráskl rukama nad hlavou, a co nohy stačily, pádil jemu v ústrety. „Svijanský! ííůi Bože, kdo by řekl?" zvolal, a už ho držel za ruku, objímal ho, líbal. Svijanský — laskavý čtenář jistě ho poznal — byl v pravdě dojat. Po dobu pobytu svého na Půrstlinku člověku tomu spíše se vy- hýbal, nežli by byl společnosti jeho hledal. A ten člověk mu zachoval takovou náklonnost. Opětoval srdečně přivítání, podíval se na něho blíže. Byl to týž Bártovec, ale ještě více sešlý, mnohem více naduřelý nežli dříve, kštice více ještě prořídla, líce chabé, svislé na krk, bledé, nos modravý, oči v nabubřelých víčkách ténvěř se ztrácely. A což te- prve zevnějšek jeho ! Kazajka ošumělá, usmolená, rukávy prodřené, na vestě scházela dobrá polovice knoflíků a nohy vězely v zrzavých juchtách nečerněných, nemazaných. „Nu, pojďte příteli, pojďte si zavdat," pobízel; „mně sice onehda lékař řekl, že bych neměl pít, že prý mám ledvinovou nemoc; než vám k vůli jich vytáhnu třeba dvacet. Ostatně, čemu pak rozumějí ti mastičkáři? A kdy by! . . Sch&tzenwaldský revírník ji měl prý už před dvaceti roky, a přec teprve loni se upil . . Nevídáno, jednou tam mu- síme tak jako tak." Vstoupili, y šenkovně bylo hlučno, ač bylo ve všední den. Sel- ského lidu dost; pili, vadili se, hráli. „Ti chlapi mají časy teď," vece Bártovec, zaváděje Svijanského do kumbálku, jemuž se říkalo panský pokoj ; „vydělají nehorázné pe- níze dodáváním povozů a přípřeže. Za to je máte vidět, ucha! Ani byste neřekl, jak zbujněli. Bývá tu jeden takový klacek z Rehberka, který si zapaluje doutníky zlatkami." Usedli za stůl, hospodská přinesla pivo. Přiťukli si, napili se. „Sládne, co?" Bártovec zamlaskl jazykem; Svíjanskému se zdálo, že utápí ubohé vnitřnosti patokami, ale neříkal ničeho. „Nu, co je nového ve světě?" tázal se Bártovec; „jak pak pře- devším se vám vede? . . Takhle, podle vzezření by člověk soudil, že jste revírníkem . . . blahobyt z vás kouká." 1 1 24 ^' Klostermawn: „Dobře jste uhodl/ smál ae Svijanský, Je tomu týden, co kníže pán mne jmenoval revirníkem v O na Kramlovakn.^ Bártovec vytřeštil oči, pokud odulá víčka dovolovala. „Stafra, podívejme se, vy máte štěstí! Šestadvacet let je mu, a už je revir- níkem. Mně je teď šestatřicet, a dosud jsem příručím . . . Ale, drahý příteli, žádná závist ze mne nemluví . . . naopak! gratuluji vám z plna srdce, těší mě to, těší z té duše.'' Pozdvihl sklenici, přiťukl si, dopil poslední doušek. „Víte," pokračoval, Já bych se hodil za revírníka jako kočka do chomouta. Mně je to takhle milejší . . . jen kdy by toho dření nebylo s těmi kládami, toho počítání, vyměřování, hlídání . . . člověk sotva třikrát v témdni do hospody si zaběhne ... A těch židů, co sem přichází nyní — Rosenduft, Flekeles, Weiszhut, všecky je tu máte, ti jsou vám horší, než kůrovec sám.** A Bártovec se dal do podrobného vypravování, jak přejímají na- koupené za íatku dříví a jak on je napaluje. Také prý někdy mu strčí něco do ruky. „Nu, proč by člověk nebral?" pravil upřímně . . . „berou jiní, beru já také . . . žízeň je pořád větší, roste jako Hildegardiny děti.'' „Kolik jich máte?'' tázal se Svijanský. „Čtyři už . . . hrom aby do toho!" Přestávka; Bártovec si byl nacpal dýmku a škrtal sirku za sirkou, nemoha žádné rozsvítiti. „Přišel jsem — " počal Svijanský. „Abyste nás navštívil, drahý příteli, do PQrstlinka přece ne- pi^dete. Co byste tam dělal? Vaši známí jsou kdo ví kde ..." „Ale — " namítal Svijanský, nedostal se však k slovu. „Ze známých v Mádru také už málo najdete. Jediný Haberbichl je tu, pamatujete se, ten tlustý chrapoun, který na se brával úřad po- řadatele domu a vyhazoval opilé sedláky, a pak zamilovaný příručí» který se teď dvoří ženám dřevorubců, a při takových záletech byl onehdy bit, že sotva domů se doškrábal. Kacafárek byl jednoho krá- sného dne přeložen do Rumburka, čert ví, kde je to hnízdo . . . Od- cházel tuze nerad; aspoň nám tu zanechal ,slečnu,^ která dosud vaří pro stráž, ačkoli se od té doby za pět Vídeňských hrabat, šest ba- ronů a sedm set pozlacovačů provdati mohla. Je jí stráže líto, ta by bez ní hlady pomřela. Zrzavého příručího z Hor, víte, co hrával ze- lenou louku s Kacafárkem, toho jsme z jara doprovázeli k hrobu. Šel jednou v noci odtud trochu nachmelen domů a spadl někde pod Antiglem do rokle. Zabil se dočista — teprve čtvrtého dne ho našli, napolo od lišek sežraného ... A propos, co pak dělá Kořán?" „Dopisujeme si ob čas. Vede se mu dobře i jeho paničce; žijí dosud na Chejnovsku. Mají prý roztomilého klučíka. Paní prý by si pouze přála, aby se dostali na Hlubocké panství, aby byla matce blíž." „To jsou starosti!" prohodil Bártovec. „A vy? Jak pak to tehdy skončilo s vyšetřováním stran toho poranění? Mnoho z toho být ne- mohlo, vždyť chlap je dnes zdravější než my." „Co povídáte? zdráv je? zdráv? neumřel?" „Nu, neumřel. Vždyť ho viděl předešlý týden jeden z našich dřevoštěpů, který tam dochází pro tabák." Zt svita lesnich samot. 1 125 Svijanský si oddychl; nebeské štěstí zasvitlo mu z očí. „Žije, žije!" opakoval „a na mé duSi nelpí vina prolité krve, zničeného ži- vota lidského. Já jsem nevěděl, příteli, co s tím člověkem se stalo. Mne ještě jednou vyslýchali v Lounech, a potom všecko padlo pod stůl. Nevina má před zákonem se dokázala ... ale já klidu přece neměl, proto že mi bylo nade všecko hrozným pomyšlení, že třeba bez zlého úmyslu život lidský jsem utratil. „S pytláky je vĎbec teď pokoj," pravil Bártovec. „V lese je plno lidí; zvěř zaplašili, úkrytů pro ni ubylo. Mně je to ostatně jedno; pro mne jich mohl být celý pluk, já jsem se s nimi nerval. Pivo je mi milejší než krev ; po té nežízním. Ale vy nám tu dnes zůstanete ? Máme tu zase společnost. Je tu jeden naddozorce, který hraje opery na hřeben, když jej ovine hedvábným papírem. K popraskání!" „Odpusťte. Zítra, pozejtří, který koli den přijdu. Ale dnes musím přece do Pflrstlinka." „A proč? Koho tam hledáte?" „Vždyť víte — Katy." Bártovec v náramném udivení oči vyvalil do té míry, že odulá víčka úplně se ztratila. „Což pak vy nevíte?" „Co pak?" Ve Svijanském tajil se dech. „Vždyť Katy je dvě léta vdaná; do Bavor se provdala, za toho paťhavého. Škoda jí, takový bavorský chrapoun ji dostal." „Není možná — vždyť jsem jí řekl, aby vyčkala; až budu re- vímíkem, že si pro ni přijdu." „Novopečený pane revírníku!" ujal se Bártovec slova, a to proti svému obyčeji velmi vážným tónem. „Dovolte, abych při vší úctě, kterou k vám chovám, vám řekl, že jste naivní, jako by jste žil v dobách apoštolů. Jak pak dlouho takové děvče jako Katy bez milého vydrží? Když jste odešel, celý rok vám věrnost zachovala, celý rok, pravím. Nebyla dost hodná? Potom se provdala, to je to celé. A vy jste to nevěděl! Teď má dvě děti." „A Vavruch?" „Vavruch je tři léta pod zemí. Když slyšel, jak to v lese vy- padá, začal chřadnout, až dochřadnul. Žena s rodinou odstěhovala se do Tussetu — to patří, tuším, k Volarskému soudu." Svijanský byl hluboce dojat. Že Katy tak jednala, do duše ho zabolelo ; měl ji upřímně rád, ustavičně na ni myslil, a nyní přicházel, aby dané slovo splnil. A Katy nevyčkala . . . Seděl tiše, hlavu oběma dlaněma podpíraje. Celý jeho život v Půrstlinské samotě prožil v duši ještě jednou v několika minutách. Všecky struny srdce jeho opakovaly v měkkých akkordech jméno té krásné dívčiny, královny oné pouště. Bártovec ho nechal, z myšlenek ho nevytrhoval. Seděl klidně, kouřil a pil. Venku v šenkovně hulákali sedláci. Uběhla snad čtvrt hodiny, když Bártovec k mladému muži se naklonil a skoro otcovsky k němu promluvil: „Příteli, pochopuji, že vás ta věc mrzí. Vy jste jemného citu, z jiného íládra než my tu. Ale uvažte: je dobře, že se tak stalo. To 1126 ^' Khstermann: Ze svéta Usních samot děvče se k vám nehodilo. Co pak byste si s ni byl počal tam u vás ? Byli byste oba nešťastni. Opojeni smyslů za krátko by se bylo vy- kouřilo, a pak by byly nadešly žel a litost. A ona, jak by smet! Co pak by vám byla vydržela? A pak, ty spády, co takové primitivní, neyzděla^é ženské mívají. Vezměte si pi^kladně mon Hildegardu. Co pak nechce, abych si dal napsat úpis na ony dva tisice, které jsem před lety svému revírnikovi pfljčil? Slyšela, že nevězím v dobré kůži, a kdy bych umřel, vymáhala by obnos na ubožákovi po mé smrti. Víte, já, starý osel, jsem se jednou v opilství před ní problafl — čert by mě vzal! Teď mi hučí pořád do uší. A já to neudělám, ne ane!** Mluvčí bouchl pěstí na stůl. „A moje děti," pokračoval, Jsou zde rozeny, po zdejším vycho- vány. Máli každé o pět set více nebo méně, co na tom? to jich ne- spasí. A ubohý můj revímik, který bez toho starostmi neví co počíti, přišel by úplně na zmar." * Bártovec se pořádně njípil. Svijanského půda pod nohama pálila. Nedal se zdržeti a uháněl brzy potom nazpět do Rehberka. Bártovec potřásal hlavou. „Blázen," bručel, „místo aby byl rád, div si nezoufá. Mně aby se tohle štěstí přihodilo, mně aby tak někdo Hildegardu před nosem unesl ! Ta opice onoho blahoslaveného dne, kterou bych si v radostném rozčileni opatiHl!" Přebíral jsem se onehdy ve starých spisech svých a našel jsem zažloutlý lístek papíru a na něm slova lithografovaná : Marie Svijanská, ros. Janoiová, Karel Svijanský^ kn. Schwarzenberský revímik, novomanželé. Datum a místo nepovím ; mám dosti příčin domnívati se, že paní Marie Svijanská nebyla jiná nežli Mančinka správcovic. Žijí snad dnes ještě a jsou štastni; žije i Kořán a paní Zde- nicka a dobře se jim vede i dětem jejich. Ale moje Šumava, ta stará Šumava, jak bývala, ta nežge více, a komu tam býti, těžko dost je mu zápasiti. Ty stará Šumavo, ty má kolébko! Tvé hvozdy lehly, nikdy více v staré slávě nevstanou. Jen močály klečí porostlé jsou, jak bývaly, a v podzimních nocích záhadná světla v nich laškují, modravé plameny, duše zemřelých lidí. A duše milionů zemřelých velikánů lesních, kam ty se děly? ■^ ^- -^ -^^ ■« J. Koula: Nait júbiUjni výstava. 1127 Naše jubilejní výstava. YI. Oddělení retrospektivní. ^^ (DokOBtol.) censtyn známa; Karel IV. obdržev ji na cestě své ve Vlaších dal jí stříbrné pozlacené kování ozdobené nápisem a znaky krá- lovství českého i věnoval ji pokladn zmíněnému. Dvě poprsí z pozlaceného bronzového neb měděného plechu, představující sv. Petra a Pavla, byla však i odborníkům novinkou, překrásné ty tepané práce nalezeny byly nedávno v paláci arcibiskupském a zdobí nyní domácí jeho kapli. Znaky a nápisy tu na obrubách poprsí vyryté zřejmě uka- zují, že pracována byla pro arcibiskupa Albíka, známého z dob pano- vání Yácslava lY. Mezi přední skvosty celého tohoto oddělení čítati sluší dále i desku na sv. ostatky z kláštera Břevnovského. Deska má na povrchu svém bohaté gotické kružby a žebroví, jež dělí celek na více dílů; ve středním, celou délku zaujímtgícím, bývá v skleněném válci kost z ramene sv. Markéty ; v postranních dílech pak jsou vzácné skulptury perlefové. Nápis na tlouštce desky, kolem do kola běžící, nám mimo jiné udává jméno opata Diviše, za něhož roku 1406 byla práce provedena. Yzácná naskytla se nám na výstavě příležitost poznati řadu skvostných monstrancí českých z rozličných dob ; škoda, že mnoho dů- ležitého pro znázornění vývoje tohoto krásného církevního nádobí schá- zelo. Ze 14. věku měli jsme tu monstranci obce Mělnické, dílo nej- větší a snad nejzachovalejší z té doby; dále krásnou v rozvržení architektonickém křídel a ořechu nohy, jakož i vzorně pracovanou monstranci Kutnohorskou z kostela Svatojakubského. Monstrance ze sklonku 15. století bohatstvím forem jakož i velikostí vynikaly ovšem nad starší družky, i tvořily obdivovaný střed zlatnické vitríny. Každý vzpomene dozajista s potěšením bohatých stříbrných monstrancí měst Bohdanče a Hostomic, jakož také ušlechtilé a rozkošné Malešické, které jen obětovností občanstva jmenovaných míst zachráněny byly od kontiskace a rozlití erárekn. Jedna z nejpřednějších perel českého zlat- nictví a nejdokonalejší výtvor mezi našimi monstrancemi, monstrance Sedlecká, na výstavě scházela, na velikou škodu vědecké práce a archeo« logie české. Také monstrancí renaissančních nebylo na výstavě, kdežto dvě barokové, jinak veliké a effektní, byly původu cizího. Vystavené kalichy z doby gotické nevynikaly uměleckou hodnotou a jen některé práce ze století 16., z doby tvarů přechodních, dovedly nás upoutati; v čele jich kalich obce Týnce u Klatov, mimo ozdoby jiné opatřený i znaky Adama I. z Hradce. Ušlechtilý kalich Kádovský, nyní umělecko-průmyslovým museem získaný, měl již dokonalou výzdobu renaissanční. Kalich grémia Pražských zlatníků z prvních desetiletí pře- dešlého věku byl schránkou kalicha měděného, rytými renaissančními arabeskami pokrytého, kterýž bývá neprávem pokládán za gotický kalich 1128 ^' Koala: 8v. Eljgia, jejž zlatníkům daroval Karel IV. Krásným tvarem vynikal dále kalich kostela Plasského, sice z roku 1638, avšak již v dnchn ba- rokovém komponovaný ; byl posázen řadami českých granátfi, v plochách pak založeny byly stříbrné tepané destičky s figurální výzdobou. Ostatní bohaté a přeplněné kalichy a ciboria jak barokní tak i rokokové doby pomíjíme, připomínajíce jen mnohými drahokameny posázené ciborinm Lounské. Připadá nám, že přešli jsme dvě převzácné naše památky zlat- nické, totiž kalich husitský či bratrský a nález Kolínský. Kalich bra- trský, chovaný v diecesálním museu Litoměřickém, byl interesantní no- vinkou pro veškeru obec znaleckou. Nevynikal sice uměleckou hodnotou, ta však vyvážena byla historickou jeho vzácností. Byl neobyčejně veliký, kupu jeho přikrývalo víčko dvojdílné, jehož jedna polovice byla na kalich přiletovaná, druhá pak na šarnýru se otvírala. Na kupé blíže pokraje umístěna byla pak rourka asi o cm. dlouhá, kterou bylo po- malé .vylévání vína umožněno. Na stvolu kalicha nacházel se nápis: VERBVM DOMINI. Nález Kolínský rozrušil v sedmdesátých letech veškery kruhy archeologů a historiků českých. V cihelném hliništi nedaleko Kolína nalezeny byly ve dvou hrobech dvě kostry ; při jedné ležel stříbrný kalich a skleněná paténa, při druhé bohatá výzdoba ry- tířská, jako meč, ostruhy, kování řemení meče, bombíky a jiné věci, téměř vše ze stříbra. Konečné rozhodnutí historiků i archeologů znělo v ten smysl, že se může za to míti, že nalezeny tu pozůstatky Prokopa Velkého a některého z jeho předních hejtmanů, kteří tu po bitvě u Lipan pochováni byli. Jen několika znalcům se rozhodnutí ne- líbilo; ti soudili dle tvarů a práce předmětů nalezených na mnohem starší původ těch památek a kladli je až do století 9. neb 10. Nyní není více pochybnosti, že mínění poslední jediné bylo pravé. Převzácné ty památky z části nordických t/arů, z části staré orientální práce jsou uloženy v privátním pokoji evangelické fary Kolínské, kdežto by měly vyloženy býti na předním místě ve velkém museu národním. Ze skvělé sbírky předmětů zlatnictví světského málo co lze nám počítati mezi práce domácí; nejvíce přivezeno jich bylo z Německa, a to hlavně z Norimberka a Augsburka. Nejpěknější kusy byly zapi^- ceny z Hluboké, ze Žleb, z Roudnice, z Rožmberka a z Hrádku, jakož také z Lobkovického paláce Pražského a z Nostického paláce Malostran- ského. Mezi práce nejvzácnější dlužno zařaditi pohár kn. Jiřího Lob- kovice, převzácně emailovaný, množstvím řezaných kamenů ozdobený a figurkou císaře Ferdinanda IH. ze slonové kosti ukončený, pak stří- brný zlacený kalich s příklopem, převzácně tepaný kn. Ad. Schwarzen- berga, dále konvici stříbrnou s dvojitým prolomeným ozdobným pláštěm ze Žleb a konečně skleněnou konvici v ušlechtilém kování stříbrném z Rožmberka. Mezí emailovanými šperky první místo zaujímal renais- sanční návěšek z kostela Chrudimského, jemuž asi v Čechách mimo šperků pověstné Schwarzenberské monstrance z pokladu Svatovítského nic po bok postaviti nelze. Že Pražské zlatnické práce neměly žádných zlatnických znamének, je téměř jisto, nebot mnoho věcí zjištěného pů- vodu Pražského jich nemá, leč na výstavu přišla přece jedna jedno- duchá stříbrná miska z počátku 17. století, která nese krásně vyražený NaSe juhá^i výstava. 1 1 29 řražský punc ; podařilo se zakoupiti ji pro museum mčsta Prahy, kde bude vyložena. Ke zlatnickým pracím lze též přii^iti i práce vybrou- šené z křišťálu a jiných polodrahokamenů, nebof většina památek těch vroubena a sevřena jest zlatými a stříbrnými páskami co nejumělejší a nejdokonalejší zlatnické práce. Broušení křišťálu, jak všeobecně známo, zavedl v Praze císař Rudolf II. povoláním výborných umělců vlaských, kteří se tu pak až do 50. let století 17. udrželi, a nejen křišťály a jiné polodrahokameny nýbrž i sklo brousili a tak i k vý- voji pověstného skla českého přispěli. Nejpěknější nádoby, lodičky, misky a poháry byly Nostické, kterémuž rodu patřily i dvě vzácné kon- vice z jantarových desk sestavené, které dle znaku zasazeného soudě, svým časem královně švédské Kristině náležely. Také hodinářství, jedno z nejumělejších řemesel, přispělo vy- datným spůsobem k obohacení výstavy. Viděli jsme tu jednoduché starodávné hodiny přesýpací, rozmanité hodiny sluneční, často pře- skvostně vyzdobené, jakož i sluneční hodiny se sextanty aneb i jinými měřickými přístroji. Poznali jsme tu dále několik opravdu skvostných hodin věžovitých renaissančních z předních našich zámků a paláců, jakož i hodiny cestovní buď v hranolovém tvaru z doby 16. a 17. věku aneb ve formě velikých hodin kapesních z doby rokokové. Konečně nalézala se tu i poučná řada hodinových strojků, jakož i některé exempláře hodinek, buď baňatých renaissančních nebo skvostných, diamanty a emaily okrášlených z doby Napoleonské. Většina prací těchto byla původu ci- zího, avšak byly tu i některé vzácné práce domácí, tak ku př. hodiny cestovní s renaissančním emailovaným ciferníkem z r. 1643, s českým nápisem, z majetku Pražského sběratele, kterémuž náležela i tabulka s Pražskými strojky hodinovými z předešlého věku. Z prací bronzových v Čechách se nalézajících bylo vystaveno velice málo. Městu Lounům jsme zavázáni dikem, že poslalo ze svého chrámu zajímavou náhrobní desku se dvěma bronzovými tabulkami z dílny předního umělce českého Brlkciho z Cinberka; farnímu pak chrámu Netolickému, že na dobu výstavní zbavilo se znamenité věčné lampy, kteráž mezi nejlepší práce té doby a toho druhu čítána býti může ; konečně nemožno nezaznamenati i desku ze železné litiny, jindy za čelo krbu slouživší, jednu to z prvních ozdobných prací ze železné litiny, na níž vedle znaku království českéko a znaku Thunovského byl vyznačen i rok 1676. Pan Leo Bondy nalezl ji mezi starým železem a daroval umělecko-průmyslovému museu Pražskému. S potěšením možno referovati o památkách cínových ; tvořily řadu, z níž bylo lze studovati celou historii průmyslu toho 16. stoletím po- čínaje. Starších prací, vyjímaje jedinou ozdobnou gotickou křtitelnici z kostela Soběslavského, zde nebylo. Na počátku 16. století mají cínové ty nádoby vesměs ještě gotické tvary, i lze tvrditi, že nádob podobných forem bylo užíváno již celá století dříve. V renaissanční tvary přešlo se v tomto průmyslu právě tak jako ve všem ostatním v Čechách te- prve na sklonku 16. století, tedy něco později než v sousedním Ně- mecku. Hlavni skupinu cínového zboží tvořily obrovské konve cechovní, které nejen velikostí ale i řemeslnou dokonalostí vynikaly; o tom, že provedeny byly doma, v cechách, svědčily rozličné značky, nejvíce na li 30 •'. ^owía* hořením konci ucha vyražené, na nichž nalézal se buď znak města nebo znak konvářský. Největší mezi všemi byla konev pořádka soake- nickéko v Jindřichově Hradci — kolos to na 80 cm. vysoký, uschovaný nyní v. zámku Petršbnrském. Rázovitostí a starožitnou přesnou formou vynikala nad ni jakož i všecky ostatní nádoby konev Slánská, svým časem od p. Marjánka městskému museu Pražskému darovaná; jest typem konvi gotických. Typ renaissanční zastupovala krásná a porn- pésni konev řezníků Plzeňských, Plzeňská to práce z r. 1640. Na plášti většiny konví a talířů nacházely se rozličné nápisy, svědčící často o veselé mysli součastniků; tak ku př. na Slánské stálo psáno ve vázaných minuskulích: „Kdo pije po pul, miluje ctnost, kdo pilni (plnou) ten spravedlnost.'' Že Čechové dovedli i železo uměle zpracovati, jest všeobecně známo, na výstavě svědčily o tom rozmanité složité zámky, klíče, zá- věry jakož i jiné maličkosti, ale i monumentálních děl první třídy bylo zde několik, jež především representují české zámečnictvi a ko- vářství. Ve středu levého křídla stála kovaná vížka železná z kaple Svatovácslavské, která buď zbyla ze sanktuaria anebo snad i z oltáře uvedené kaple. Že bylo dílu tomu, nesoucímu zřejmé známky původu doby Karlovy, vyhrazeno v chrámu přední místo, svědčí i to, že na celém povrchu jeho nacházejí se stopy silného zlacení. Také dvéře ze zámku Křivoklátského čítati můžeme s pýchou mezi práce české, ano lze tvrditi, že jsou ještě krásnější (neb vlastně byly, jsouce nyní ve hrozně sešlém stavu) než kované dvéře z Karlštejna, uváděné ve vět- šině kněh, jednajících o dějinách umění. Kolkolem dveří těchto vine se krásně vysekaný český nápis, hlásající jméno původcovo a naznačigíci rok 1490 jakožto dobu původu jejich. Vedle tuto uvedených dvou méně známých děl byla na výstavě i pověstná perla uměleckého průmyslu českého: kovaná dvířka ze sanktuaria Kralohradeckého, zcela již ve tvarech bohaté gotiky Vladislavské provedená. Mříže renaissanční a ba- rokové, jichž vlast naše a zvláště Praha má takové bohatství, nebylo možno vystaviti, pro jich pevné stanovisko anebo i neobyčejné rozměry. Že výstava starých prací skelných poskytne vzácného materiálu historického a uměleckého, bylo lze očekávati v zemi průmyslem tím tak proslulé. Již před tím připomenuli jsme, při zmínce o nádobách křišfálových, že broušení tvrdých těch materiálů zavedli u nás Vlachové od Rudolfa II. do Prahy povolaní, jakož i to, že vedle polodrahokamenů počali brousiti i sklo české, jehož čistota a lesk k tomu zrovna pobízely. První, jejž historie českého skla uvádí, byl Kašpar Lehmann, který ještě co zlatník přišel z Norimberka do Prahy, kde se broušením křišťálů zabýval. V tom umění však se mu zvláště nedařilo, neboť hojné účetní položky císařského dvora Pražského z té doby, uveřejněné ve známých „Jahrbůcher des Ost. Kaiserhauses," ukazují, že Lehmannovi vyplacena byla ta a ta suma jakožto odškodné za tu onu křišťálovou nádobu, kdežto Vlachové za podobné práce dostávali sumy desateronásobné. Leč něco se mu přece poštěstilo, vynalezl nějaké zlepšení na přístroji brusičském, obdržel na to výsadu císařskou a obrátil zřetel svůj ke broušení skla. Na výstavě měli jsme příležitost viděti sklenici od něho broušenou, která dojista zůstane unikum první třídy v dějinách če- ífaie jubárfni výstava, ÍÍSÍ ského skla. Ale sklářství {eské se v této době ještě nezmohlo na průmysl světový, neboť v prvnf polovici 17. věkn bylo sklo dojista broušením ojediněle jen zdobeno (vždyť z té doby máme snad jenom dvě zachované památky) a teprve v letech osmdesátých 17. století počalo se tím úspěšným spůsobem vyv^eti, jenž mu získal světový trh. Většina sklenic a pohárů, jež v mnseích vidíme, pochází z první po- lovice 18. století, ve kterouž dobu spadá výkvět tohoto průmyslu. Ze skel vystavených uvádíme tu krásnou koUekci kn. Schwarzenberga z Hluboké, rodinnou sbírku hrab. Kolovrata a znamenitý skleněný pohár z musea Náprstkova, na němž vbroušen byl pohled na Prahu. Vedle broušených sklenic vystavena byla i pěkná sbírka sklenic dvou- stěnných s bohatou zlatou aneb i barevnou výzdobou. Soudíme, že i tyto práce jsou původu českého. Vedle několika sklenic německých, xelených s emailovou pestrou malbou, bylo konečně i několik českých sklenic ze sklonku 16. věku, mezi nimi také snad nejlepší v Čechách toho druhu předmět, láhev z tmavého skla bohatě diamantem rytá, z masea Včely Čáslavské. Vedle bohaté výstavy skla vypadalo vystavených těch několik majolik, hliněných nádob a porcelánů velice chudě. Obraz vývoje tohoto starobylého řemesla uměleckého nemohl býti podán již z té příčiny, že ani předměty, o nichž se vědělo a na něž se váha kladla, na vý- stavu zapí^čeny nebyly. Českých prací aneb takových, jež pro naše předky jsou charakteristické, bylo tu jen několik; zaznamenáváme ze sklonku století 16. a z počátku 17. talíře Trčkovské a talíř Eggen- berský, jež byly bílou glasurou polévány a příslušnými znaky ozdo- beny; celek proveden vlivem umění vlaského, které teprve během 17. věku přešlo v širší známost, neboť to, co bylo velkým přepychem v době Rudolfově, opatřovaly si měšťanské rodiny o sto let později napořád. Řadu takovýchto talířů měli jsme tu z musea Náprstkova a z majetku p. A. Schulze z Jindřichova Hradce, s daty od r. 1680 až do 1715. Z majolik cizích viděli jsme tu několik vlaských prací 16. sto- letí a pověstnou polní láhev kníž. Oettingen-Wallersteina veliké ceny starožitnické. Německá kamenina a hrnčířství zastoupeny byly několika štíhlými džbánky Porýnskými a větší skupinou džbánků Kreusenských, z nichž tři, z majetku kníž. A. Schwarzenberga, nesly znaky rodiny Eggenberské. Nedostatek domácích prací hrnčířských, dutých, poněkud nahradil bohatý výbor českých památek kamnářských a dlaždic. Zbytky kachlů, nacházející se všady při bourání starých domů a v rumištích hradů, jsou často vzácné krásy a dokonalosti řemeslné, svým původem sahají přečasto až do století 15. a snad i 14., což mimo Čechy jest dosti veliká vzácnost. Tak uvádíme vystavené zbytky kachlů z hradů Žebráka, Točníka a Košťálu ; byly nepolévané a pěkně žebrovím i orna- menty zdobené. Kachle ze 16. století mají začasté již rozličně zbar- venou emailovou výzdobu, po vlaském spůsobu vyvedenou, tak zejména kachle ze zámku Smečenského a Hruboskalského, jakož i výborné kachle Kutnohorské, z musea umělecko-průmyslového zaptkjčené. Kam- nářství barokové, i u nás po stránce technické a umělecké tak pokro- čilé, nebylo zastoupeno. Zajímavý postup vývoje bylo lze studovati na dlaždičkách. Nejstarší, na Vyšehradě nalezené, pocházely dozajista až 1132 V. Jřouía; z počátku 13. století; známých krásných dlaždiček Zvíkovských z druhé poloviny téhož věku bylo tu na 10 rozličných variantA. Dále leželo tu i několik pěkných dlaždic gotických a arabeskami zdobených dlaždic ze zámku Kratochvíle z 16. století. Zbývá nám promluyiti ještě o pracích řezbářských ve dřevě a slonové kosti, o plastice kamenné a o nábytku. Mezi pracemi řezbářskými nalézalo se více dél první třídy. Soška anděla z pověstných řezaných gotických lavic Kutnohorských a zvláště překrásná socha Kristova i s konsolou ve tvaru okřídlené hlavy andě- lovy z radnice Pražské ukazovaly řezbářství české 15. věku v nej- lepším světle. Totéž platí i o rozměrném a přebohatém křídlovém oltáři Chmdimském, jehož aby Bůh chránil před všelikým obnovováním a zlacením: zkazila by se tím výborná ta památka navždy, jako se to stalo v několika příkladech, které jsme též na výstavě měli příle- žitost viděti. Dokonalou práci spatřovali jsme i na oltářku skládacím, z vlaského dvora Kutnohorského pocházejícím. Uměleckým dílem veli- kého slohu byl dále krucifix z majetku kníž. M. Lobkovice ze 17. věku, s velikou energií myšlený a s podivuhodnou hotovostí provedený. Vy- spělosti techniky řezbářské z barokové doby obdivovali jsme se na čtyřech velkých rámech, zapfijčených hrabětem Bubnou. Prací ze slonové kostí, českého původu, bude asi vůbec velice po řídku. Na výstavě viděli jsme sice některé převzácné kusy, leč jon původu cizího, nanejvýš že snad některé z krucifixů a reliéfy sv. Vác- slava a sv. Jana z majetku hr. Martinice byly v Čechách provedeny. Stářím i vzácností vynikaly proslulé dva rohy „Rolandovy'' z pokladu - Svatovítského, celé to zuby sloní figurálními výjevy a ornamenty v re- liéfu ozdobené. Jeden z nich, krásnější, je původu byzantského, druhý práce románské. Diptichou Harrachovské, taktéž proslulé a krásné, má po jedné straně podoby dvou svatých apoštolů, po druhé více figu- rálních scén a ornamentálních motivů téhož rázu, jaký spatřtgeme na zmíněném byzantském rohu Rolandovu. Z krucifixů v slonové kosti provedených nejlépe se nám líbil velký kříž z ebenového dřeva s tělem Kristovým, asi 48 cm. vysokým, z kláštera křižovnického. Podivno, že nebylo na výstavě ani jediné gotické práce ze slonové kosti, kdežto věci ty ve sbírkách tak často přicházejí. To však nevadí, vždyC většina jich bývá bez toho padělána, a tím větší potěšení mohli jsme míti z malé sice ale pěkné kollekce předmětů z toho materiálu ze 17. století, uložené v jedné malé vitríně střední. Mejvíce prací bylo tu zapůjčeno hr. Nosticem a museem Bu- dějovickým. V téže vitríně viděli jsme i krásný pohár, jehož nádoba ^ provedena byla ze pštrosího vejce červeně obarveného a zlatými ara- i beskami ozdobeného; konečně nesmíme též opomenouti tří drahocenných svícnů renaissančních, řezaných z jantaru, z nichž dva patřily dr. Ber- grovi a třetí hr. Buquoyovi. i Že skulptura kamenná mohla býti jen v ojedinělých příkladech I na retrospektivní výstavě ukázána, je samozřejmé. Byla tu známá socha sv. Yácslava z chrámu Svatovítského z doby Karlovy a malá ale stará | kopie sousoší Venuše s Amorem ze známé fontány Popela z Lobkovic z doby Rudolfínské. l^cje JuhiUijni výstava. Í138 Truhlářských prací sešlo se jen tolik, mnoholi bylo možno v ha- dově mnistiti; tvořily ve středu levého křídla dvě ladné sknpiny. Po jedné straně rozestaveny byly skříně, sekretáře a kabinety většinou ze 17. století, které odborníkům známy jsou pod jménem prací Pražských anebo i Chebských. Jejich vykládaná figurální a ornamentální výzdoba bývá ještě nad ostatní povrch poněkud zvýšena a umělecky v mělkém reliéfu vyřezávána. Naši truhláři mohli uvažovati, zda by tento skvělý a umělý průmysl u nás nemohl poznovu vykvésti. Vedle nábytku bylo tímže spůsobem provedeno i několik obrazů (zejména podobizna ' kardinála Harracha) a více rozkošných skříní na dámu, z nichž zejména uvádíme skřínku kníž. Karla Sch^arzenberga s řezanými a kolorovanými podobiznami na kamenech převzácné a skvostné práce ze 16. stoleti. Jinou, též velmi rázovitou skupinu z věku 17. tvořil nábytek z ebenového dřeva buď slonovinou, nebo perletí vyklá- daný a někdy i námětky z broušených polodrahokamenů vyzdobený. Vzpomínáme tu ku př. přeskvostného kabinetu ze zámku Roudnického a perleťovými deskami zakládané skříně z Pražského paláce hraběte Buquoye. Nábytek rozestavený na východní stěně byl buď původu francouzsko-nizozemského aneb německého, nedaleko pak ve zvláštní skupině stálo několik cechovních truhlic, z nichž jednak uměleckou cenou, jednak divokou restaurací vynikala skříň Plzeňského cechu řeznického. O dvou výborných truhlářských českých pracích zmiňujeme se na konec ; o truhle z radnice Kutnohorské, ze sklonku doby gotické, pokryté ve všech částech rázovitými ornamenty do plochy řezanými, a o kostelní lavici pořádku sladovnického z téhož historického města z roku 1591, jež opět velmi dovedně pestrými intarsiemi byla vy- kládána. Tím končíme referát o výstavě retrospektivní, která vymáhala sice na většině vystavovatelů velkých obětí, která však také, jak jsme pevně přesvědčeni, platně přispěla k rozšíření vědomostí našich o dě- jinách uměleckého průmyslu v našem království. Obecenstvo upozorněno jsouc na ty vzácné práce svých předků, naučí si jich vážiti jakožto předních pokladů kulturních, učiní, co na jich ochranu vykonati lze i proti nedbě a lhostejnosti domácí ochraňováním jich a odevzdáváním jich ve stálá musea, jakož i proti zavlékání jich do ciziny. Doufáme, že musea naše, jichž předním úkolem jest chrániti památky české a vy- stavovati je obecenstvu, nyní ještě s větší láskou a energií svůj úkol plniti budou a takto národu předůležité služby prokáží. Jan Koula, VII. Děje výstavní. (Dokončení.) Naše jubilejní výstava stala se nejen střediskem slovanským, ale i dostaveníčkem mezinárodním. U všech národů, ani Němců nevyjímaje, těšila se pozornosti, namnoze i vynikající. I politicky významná byla návštěva říšských poslanců rakouských zemi, vedených od hr. Hohen- warta. Čeští poslanci velkostatkářští pozvali mimočeské poslance pra- vice z klubu polského a strany práva k návštěvě výstavy do Prahy QSVÉTA 1891. 12. yo 1134 J' J' ŤouHmsh^f a k nim přidali se i někteří poslanci z levého středu. Když skončeno zasedli říšské rady, vypravili se poslanci ti 17. července zvládtním vlakem do Prahy a ještě téhož dne jako hosté českých velkostatkářů uvedeni byli na výstavu. Byli tu mimo vynikající poslance polské, slo- vinské, charvátské jmenovitě zastoupeni plným počtem konservativní Němci z Dolních a Horních Rakous, Štýrska a Solnohi*adska. S nimi byli i ředitel sněmovní kanceláře bar. Blumenstock, minist. odborný přednosta Baumgartner, hrabata Alfred a František Coroniniové, člen panské sněmovny hr. Ludvík Wodzický a j. Byli na výstavě i druhý den, načež byl na počest jich banket na Žofíně, slavnostní předsta- vení v Náipdním divadle a potom večerní zábava v paláci hr. Silvy Tarouccy. O banketu ngal se první slova nejv. zemský maršálek kn. Jiří Lobkovic, dále kn. Karel Schwarzenberg, hr. Karel Bouquoy, jenž připil Hohenwartovi, hr. Ferd. Deym, jenž připil zásadám rovného práva a autonomie. Hrabě Hohenwart pravil mezi jiným, že nejvrouc- nějším jeho přáním jest, aby jako předseda klubu práva mohl co nej- více platných služeb prokázati království českému. „Nevedla nás sem pouhá zvědavost,^ doložil, „ale touha, abychom vlastním zrakem spatřili onen velký triumf českého zemědělství a průmyslu. Pokládám za svoji povinnost upřímně doznati, třeba bychom byli z Vídně přijeli s ve- likým očekáváním, že vaše výstava všecko očekávání naše úplně pře- konala. Vše to, co za krátkého pobytu svého jsme viděli, bohatou zemi, krásné hlavní město, široké ulice oživené zástupy lidu, vše to mluví řečí zjevnou, srozumitelnou, že království českému náleží vynikající postavení v říši rakouské. My přesvědčení to jsme již měli, návštěva naše jenom je v nás utvrdila. Jestiť to nejen česká ale i rakouská slavnost, jižto světíte svojí zemskou jubilejní výstavou. Království české, vynikající rozlohou svého území, svojí osvětou a svými dějinami zajisté prese všechny pomíjející překážky domůže se toho, co mu bylo zadržo- váno a co mu právem náleží. O tom nebude nikdo v pochybnostech, kdo měl přOežitost poznati výsledky české práce." Theol. dr. Božidar Kathrein dokládal: „Ze zemské výstavy odnášíme si všichni dojem velkolepý. Národ, jenž zmohl se na podnik takový, nezahyne." Opat Alois Karlou pravil, že cílem návštěvy jest mimo výstavu i setkání a dorozumění se starými přáteli a stoupenci, s nimiž konservativní Němci tvoří šik pravice, jehož praporem jest právo. Pobyt říšských poslanců a hr. Hohenwarta, jenž již pro upomínky na r. 1871 od zástupů lidu nadšeně a na každém kroku byl vítán v Praze i na výstavě, způsobil ve Vídeňské žurnalistice nemalý rozruch, jenž vůbec po dobu výstavní tam neutuchoval. Neue freie Pressě a Deutsche Zeitung volaly, že výstava stala se tím střediskem státo- právních agitací českých a prostředkem k dosažení cílů politických. Účastenství Němců prese všecky zákazy ředitelstva německé strany v Čechách bylo i sborově dosti pozoruhodné. Již v květnu dostavili se na výstavu posluchači vysokého učení zemědělského z Vídně se svými profesory. Ke dnům 28. a 29. června zavítali k nám na výstavu mistři bednářští z Vídně a mnozí mistři krejčovští ze sjezdu Drážďanského. Saští veteráni z r. 1866, kteří přyeli navštívit hroby svých padlých druhů na bojištích českých, zajeli od Králové Hradce na výstavu. jVoie jíM^ní výstava. 1135 Dne 25. července dostavili se němečtí bosté z Lipska, 9. září 200 ha- sičů z Teplic, kde právě konal se sjezd německých hasičů z Čech. Okázalým protestem proti ředitelstvu německé strany, německým liberálům a centralistickému časopisectva Vídenskémn byla hromadná návštěva némeckých zitmostnikú e Vidné, kteří zavítali do Prahy dne 14. srpna zvláštním vlakem a se svými odznaky. Byli to zástupcové demokratického živlu, bojujícího ve Vídni proti panství německo-libe- rálnímu a centralistickému, které jmenovitě našemu českému národu tak těžké způsobilo pohromy; proti jeho vůli se návštěva Vídeňanů v Praze zdála čirou nemožností ; když pak stala se skutkem a výborně se vydařila, hleděl jí Vídeňský tisk svým spůsobem užiti jako agitač- ního prostředku proti straně té, ale bez úspěchu. 1 jim na počest po- řádáno slavnostní představení v Národním divadle, k němuž v plném počtu se dostavili. Z ostatních ještě národnosti sborově navštívili naši výstavu Fran- couzi, Maďaři a Rumuni. Návštěvy z Francie byly oplacením návštěv českých : studentské o jubilejní slavnosti Sorbonny a Sokolské o meziná- rodním sjezdu a závodění tělocvičných spolků za světové výstavy Pařížské. Francouzští studenti přijeli 22. května a na výstavě záhy zdomácněli. Francouzští gymnasté vedení od náčelníka gymnastů francouzských Sansboeufa dostavili se k sjezdu a závodům Sokolským, 28. a 29. června konaným. Zajímavý jest výrok Sansboeufův o výstavě naší, když prvně ji navštívil: „Toť světová výstava Pařížská v menším vydání," pravil poukazuje na její zařízení. Machři přibyli do Prahy zvláštním vlakem z Pešti spolu s Čechy Peštskými. Byli mezi nimi žurnalisté maďaršti (z nichž jmenovitě pan Déry, redaktor opposičního Egyetértéše, velmi sympatické zprávy o vý- stavě uveřejňoval) a asi 70 maďarských průmyslníků s rodinami. Úsudek jejich byl, že výstava česká překonala výstavu uherskou z r. 1885 jak zařízením celkovým tak bohatstvím vystavených předmětů. Humuni byli posledními zahraničnými hostmi našimi. Ze Sibině přijelo 30. září asi 60 pánů a paní a po kolik dní pilně navštěvovali výstavu, kdy již z rána a z večera říjnové mlhy po třídách a sadech jejích se ukládaly; byly to osobnosti vesměs postavením a intelligencí vynikající, mezi nimi i rumunští redaktoři, jmenovitě hr. Maresganu, redaktor známé Gazeta Transilvaniei. Vedle těchto sborových návštěv těšila se výstava přečetným ná- vštěvám vynikajících osobností nejen z Rakouska ale z celého světa. Z ministrů mimo již vzpomenuté zavítali sem zvláště hr. SchOnborn, dr. Pražák, hr. Falkenhayn, dr. Steinbach; dále chof předsedy mi- nisterstva hrab. Irma Taaffeová-Gsákyová, býv. ministr dr. bar. Banhans, dvoř. rada šL Falke, min. rada bar. Schlosser, nejv. zemský maršálek dolnorakouský hr. Krist. Einský a j. Z cizozemců proslulý arcibiskup alžírský kardinál Lavigerie (16. srpna), princ Filip Koburský s chotí svou, sestrou korunní princezny Stefanie (10. září), Hiromuto Vatanabe. japonský vyslanec z Vídně (17. června), čtyři čínští mandarini se svými rodinami (8. června), turečtí obchodníci z Cařihradu (14. srpna), ame- ričtí delegáti z poštovního kongresu W. H. Brookl a William Poller z Washingtonu, australský ministr Henry Gave z Melboumu, ůřadní Il3() J' J' Tůukmaký: zástupci připravované Turínské výstavy, lord Stourten, jeden z nej- bohatších anglických kavalírd, úřadni zástupcové z Pešti, předseda obchodní komory Peštské a mnoho jiných. Překvapující, netušené veliké bylo na výstave účastenství českého lidu a celého českoslovanského kmene. Na prvním místě sluší uvésti výpravu Čechů amerických. Počátkem června vydali se na cestu, nebyli to jen mužové, ale i ženy a celé rodiny, a také ne jenom třídy zá- možnější, nýbrž i dělnické, kteří podstoupili dalekou cestu za moře, aby shledali se na čas se svou starou vlastí a z výstavy odnesli si útěchu, že národ český mocným krokem kráčí ku předu. Plavbu po moři měli co nejhorší, vály prudké vichry, které lodí s českými pout- níky zmítaly jako skořepinou, udeřila chladna, že dítky křehly na pa- lubě. Konečně 18. června přistáli v Havru, 19. stihli do Paříže, kdež po- někud se po cestě zotavili a 21. června ráno nastoupili cestu přes Štrasburg a Drážďany ku Praze, kamž stihli dne 22. odpoledne. Na- dšení provázelo je na jejich cestě, ozdobeni kvítím vezeni jsou řadami jásajících zástupů do svých obydlí. Uvítání jejich účastnili se i Poláci v Praze právě přítomní. Dojemné bylo i uvítání na výstavě, kterou když Američané z dáli prvně spatřili s jejími hrdými budovami, v rouchu praporů a plném rozkvětu jara, nedovedli utajiti pohnutí a propukali v slzy. K americké výpravě, kteráž nám přivedla rodáky horami a vo- dami od nás odloučené, druží se výprava z uherské Slovače, kteráž do středu našeho přivedla nám větev vlastního našeho českého kmene, odloučenou od nás hranicí Litavy a roztržkou literární. Přibyla vlakem z Turčanského sv. Martina 7. července, vůdcové její byli Matěj Dula a dr. Mudroň. Vítáni byli všude co nejsympatičněji a při loučení svém 14. července Dala v listu svém od Slováků Čechům na rozloučenou vydaném pravil : „Přesvědčili jsme se o tom nejen počínaje od nádraží Pražského, kde nezvyklým nám spůsobem velkolepě přijati jsme byli, ale hned, jakmile jsme se dotkli území koruny Svatovácslavské, že příkré politické odloučení našeho kmene od národa českého, Čechy, Moravu a Slezy obývajícího, neoslabilo starou lásku, náklonnost a oddannost národa vašeho oproti nám. N> zachování těchto citů jsme si vždy mnoho zakládali; za nynějších našich okolností jsou velice potřebnou pavezou pro mnohé sourodáky naše, k malomyslnosti se přiklánějící." Před tím již meškal básník Svetozar Hurban Vajanský s některými druhy na výstavě. Dále zavítali k nám Čechové z Berlína, Drážďan, Saské Kame- nice a Lipska. Dne 14. srpna stihla k nám výprava Čechů 8 Kyjeva^ k níž přidružili se i někteří Rusové; výprava ta jako velká výprava ruská rozhlašována, v nepřátelském nám časopisectvu sloužila též za agitační prostředek proti nám a výstavě, ač průběh její byl neobyčejné klidný a ukázal opak toho, co dílem i ve vládních kruzích bylo oče- káváno. Mimo to hromadně dostavovali se Čechové z Vídně, odkudž vypraveno jedenáct vlaků na výstavu naši, z Pešti a u velkém počtu ze Srbska a Bulharska. Posléze (11. řijna) dostavili se i Čechové z Postorné v Dolních Rakousích. Obrovská byla pak návštěva z Čech a z Moravy, Praha a Pražská předměstí daleko předstihly účastenství, jež bylo u nich předpoklá- Naie jvbiUijni výstava. 1187 dáno. Hnedle také společné poaté na výstavu velkých nabyly rozměrů. První výstavní vlak přibyl 24. května z Kolína, a od té chvíle nemi- nalo téměř dne, aby se nebylo dostavilo několik vlaků, ano byli dni, kdy přijíždělo vlaků čtyřicet i více jako o slavnostech Sokolské a ha- sičské, o sjezdn učitelském a hospodářském, o slavnostech výstavních. Z českého království vypraveno celkem 169 zvláštních vlaků na vý- stavu nepočítaje stálé denní vlaky ze Slaného od 21. června do 30. září, nedělní a sváteční výstavní vlaky z Plzně a výpravy obyčejnými vlaky. Měli jsme i vlaky sběrací, i i\úky dělnické, i vlaky dětské. Po Vltavě pluly do Prahy výstavní lodi, z nichž nejčetněji obsazená z Týna nad Vltavou. Vlaky a výpravy pořádali spolkové, pěvecké jednoty, besedy, hospodářské školy, aneb i veřejné sbory, městské rady, okresní výbory a j. Sborové ti vysílali též chudé dítky, chovance dobročinných ústavů atd., aby spatřili výstavu. Velkolepé účastenství z Moravy zahájeno bylo vlakem z Hané, jenž stihl' k nám 1. června s vlastní hudbou, která pak ostala na vý- stavě koncertovati, poslední vlak, jenž 18. října k nám zavítal, byl z Brna. Ze všech končin moravských přijížděly k nám vlaky, od Brna, Znojma, z Břeclavy, Hustopeče, Hranice, Uherského Hradiště, z Lito- velska a Mohelnická a j. K Olomouckým vlakům pojili se i Slezané. Celkem přijelo 37 zvláštních výstavních vlaků z Moravy, mezi nimiž vlaky Sokolský, hasičský, učitelský, studentský z Olomouce a dělnický. Pestré kroje moravské byly stálou ozdobou na naší výstavě. Bylyli již vlaky výstavní zvláštností českou, tím větší měrou byly to výpravy dětské na výstavu. Z blízka i daleka sjížděly se do Prahy školní dítky, často na vozech žebřinových, okrášlených chvojí, kvítím a vlajícími prapory. Za radostného volání loučívaly se s dědinami svými, za zpěvu přijížděly k hlavnímu městu a s jásotným voláním vítaly pak výstavu. Hned v první den školních prázdnin přijela první vozová vý- prava z Neutonic, pak následovaly výpravy z Jesenice, Turska, Řep, Jirčan, Dehnic a potrvaly až do konce výstavy. Celkem dostavilo se 392 různých dětských výprav na výstavu. Byly tu dítky od Krkonoš i Šumavy, z českého jihu i severu. V některé výpravě byly dítky z celých okresů neb celých končin. Někdy, aby za dne mohly zavítati do Prahy a na výstavu, dítky ty již před půlnocí musily dávati se na cestu, jako na př. Pošumavské. Dítky ubírající se v řadách od paláce k paláci, od pavillonu k pavillonu a naplňující večer za veselí a zpěvu prostory kolem zářivých vodometů bývaly nejdojemnější stránkou naši výstavy. Odcházely s dojmy, jež zajisté pro celý život jim utkví v pa- měti. Byly tu i výpravy dítek chudých, dítek z opatroven, ústavů dobro- činných a pod. Zvláštní přízni těšily se dítky z českých škol v německých okresích. Byly tu dítky ze všech škol matičných i z těch, jež dříve byvše matičně přešly ve správu veřejnou. Dítky školy Komenského z Vídně z příkazu policejního byly nuceny odložiti prapor a bubny, ač ve Vídni pravidelně školní výlety podobným spůsobem se odbývají, ba i odznaky, jež sloužily tomu, aby v neznámém jim městě snadněji se poznaly, uznány za závadné. Také českým školákům z Liberce pla- tila podobná pozornost. Mimo dítky školní sluší zaznamenati společné návštěvy 63 škol 1138 J' ^' Touiimihý: středních a oíítíH>mýchy jako gymnasii, řemealnýcb a hospodářských ikol, mezi nimiž i německých. Neobyčejné bylo i útastensivi hruh{í dělnických. Počátek učinil 7. června zvláštní vlak s horníky Komárovských železáren, vyslaných s hudbou a v parádních stejnokrojích od knížete Hanavského na vý* stavu. Za týden sto hospodářských dělníků statkáře Jana Záruby z Dřevčic na vyzdobených povozech přijelo na výstavu. Po té násle- dovala výprava za výpravou, vlak za vlakem. Horníci knížete Hanav* ského byli častými hostmi na výstavě, mimo to Moravskoostravští, Kla- denští, Rakovničtí a j. Továrníci, hospodáři, průmyslníci, cukrovary vypravovali dělnictvo buď hromadně na výstavu neb usnadňovali mu návštěvu volnými lístky i příspěvky. Také výpravy dělnic zavítaly k nám, jakož i dělníci z Haliče. Tolikéž samostatně dostavovali se dělníci na výstavu a dni 20. a 27. září byli dni hromadné návštěvy dělnictva. Výstava stala se střediskem jak odborných spolků tak i spo- lečnosti Pražské a české vůbec. I návštěvy odborníků byly vynika- jící; 89 odborných spolků a sborů navštívilo hromadně výstavu, byly to ž velké části spolky hospodářské, technické a průmyslové. Spolek architektů a inženýrů pro království české konal pravidelné týdenní vycházky na výstavu ; podobně spolek českých chemiků ; prof. dr. Hlava míval populární přednášky z oboru bakteriologie, K. C. Neumann před- nášky o cukrovarnictvi, K. Schiller v neděli dopoledne a odpoledne o českém knihtisku a jeho historickém vývoji. Společenským střediskem stala se výstava i mnohým spolkům, jež pravidelné pořádaly tam vy- cházky, jako Pražský klub téhodně, studentské, pěvecké. Sokolské, ha- sičské a veteránské spolky ob čas, bratrstvo vzájemně se podporujících živnostníků a řemeslníků čtrnáctidenně, spolky Oliva, svobodných střelců a j. I cílem sportu byla výstava naše, a sem počítati sluší jmenovitě četné jízdy na byciklech a koních na výstavu nejen z Čech a Moravy, ale i ze Lvova, Krakova, Varšavy, Vídně, Pešti, Hambnrka a Terstu. Návštéva výstavy na koupené jednotlivé vstupenky obnášela od 15. května do 18. října 2,434.887 osob, tedy průměrem denně 15.608. Hospodářskou a lesnickou výstavu říše rakouské ve Vídni r. 1890, která též přitažlivými stránkami vynikala, navštívilo 1,339.668 osob; ježto byla zahájena již 1. květnem a potrvala do konce října, obnášel denní průměr návštěvy 7281. Uherskou státní výstavu v Pešti r. 1885, jež štědře od uherské vlády byla nadána a k jejímuž lesku spojily se stát, hlavní město, župy, veřejné ústavy a sbory uherské, navštívilo za podobných okolností jako u nás 1,759.369 osob, a ježto trvala od po- čátku května do 5. listopadu, obnášel denní průměr návštěvy 9309. Předstihla tedy výstava naše účastenstvím i finančním úspěchem (finanční stránku ponecháváme si pro zvláštní stať) jak poslední výstavu říšskou ve Vídni tak uherskou, ač obě vládly prostředky nepoměrně vydatněj- šími a nesetkávaly se s nižádným protivenstvím při svém uskutečnění, nýbrž naopak se těšily všestranné podpoře. Průměrná denní návštěva výstav těch v jednotlivých měsících jeví se takto: Uherská 1885 Vídeňská 1890 Naše jubilejní květen 11.104 6703 18.871 červen 9.662 9978 18.614 Naše jubilei ffýstava. 1039 Uherská 1685 Vídeňská 1R90 Naše jabilejní červenec 6.793 7070 15.231 srpen 9.606 7296 16.279 září 10.586 7120 15.818 rQen 9.809 6947 18.798 Prvního pfil milioDa návštěvníků dosáhla naše výstava 24. června, první milion slaven byl o sv. Anně 26. července, druhého milionn do- stoupila návštěva v předvečer svátku sv. Yácslava 27. záíH a dne 12. i^*na oslavován byl 2,250.000. navštěvovatel. Četné byly i sjezdy na výstavě neb u příležitosti výstavy pořá- dané. Počátek učinil sjezd pěveckých spolků českoslovanských ve dnech 16. — 18. května, současně konal se i sjezd a závody velocipedistů. Dále následovaly: 31. května sjezd cukrovarníků rakousko-uherskýcb, 26. června sjezd majitelů papíren z Rakousko-Uherska ; oba valně při- spěly k oceněni výstavy jmenovitě v cizině; dne 27. června sjezd absolventů českoslovanské obchodní akademie a sjezd českoslovanského obchodnictva; 28. června sjezd českých starostů a sjezd českých za- hradníků; ve dnech 28. — 30. slet všesokolský: 30. června sjezd za- hraničných spolků; hostinských z Čech, Moravy a Slezska; 5. srpna sjezd učitelů českoslovanských; sjezd učitelů ústřední Matice školské; 14. srpna sjezd samosprávných úřadníků, sjezd obuvníků; 15. srpna sjezdy hasičský z Čech, Moravy a Slezska, mistrů krejčovských, stenograřů, typografů, mlynářských pomocníků, obchodní omladiny českoslovanské, fotografů amateurů; 16. srpna sjezd cyklistů severovýchodních Čech; 27. srpna sjezd včelařů království českého ; 2. září sjezd lékárníků ra- kouských ; G. září sjezd záloženský ; 8. září sjezd mlynářů českomorav* ských, při němž i němečtí mlynáři četně byli zastoupeni; 19. září hromada ústřední hospodářské společnosti pro království české ; 27. září sjezd dílovedoucích a dělnictva, jež na výstavě pracovalo; 28. záři sjezdy rolnictva českoslovanského a dělníků rukavičkářských; 4. října sjezd pomologů rakousko-uherských ; 10. října sjezd inženýrů a archi- tektů českých; 18. ř^jna sjezd zednických mistrů. Občasných výstav na výstavě bylo 24, a sice : květinová zah^ena 15. května, žírného skotu 18., ovcí 23. a drůbeže 28. května; vepřo- vého dobytka 5. června, květinová 13., plemenného skotu 20., růží 27. června; růží řezaných a zakořeněných 7. července, koní 11., kara- fiátů 16. a ranného drobného ovoce 17. července; vazačských prací 1. srpna, květin dětmi pěstovaných 5., letního ovoce 8. a zeleniny 20. srpna; ovoce 4. září, psů 6., květin 12., hospodářských plodin a chmele 20., Jiřinek a zeleniny 25., koní 28., mlékaření a sýraření 30. září; rozsáhlá výstava zimního ovoce 3. — 18. října zakončila řadu občasných výstav. Ě doplnění obrazu výstavních dějů zaznamenáváme dále tyto události: 28. května prvně zaskvěly se zářivé vodomety Křižíkovy a zasvítila koruna na vrcholu kupole průmyslového paláce, otevřen pa- villon spolku turistů s dioramatem Liebscherovým ; 30. kv. městská rada Pražská sborově navštívila výstavu; 31. kv. zahájena jízda po městské lanovce na Letnou ; 16. června první a poslední volná plavba balonu „Eysibelky^ ; 23. června po prvé zasvítil Křižíkův projektor, 30. byla hromadná návštěva Sokolské obce; 18. července zahájena jízda po elektrické dráze k výstavě ; dne 23. první plavba firancouzského 1140 J' J' Tfmiimshý: větroplavce Sarcoufa ve francouzském balonu „Výstava'' ; dne 26. do- stavilo se členstvo Národního divadla hromadně na výstavu; 13. srpna první plavba větroplavce Godarda ve velkém balonu „Victor Hugo^ ; dne 15. srpna byla hromadná návštěva českých hasičů; 18. srpna slavnost narozenin Jeho Veličenstva, protektora výstavy; 11. září spo- lečná plavba obou balonů v stoletý výroční den větroplavby v Praze ; 13. září slavnost dočesné chmelařských obcí Rakovnicka; 14. oslava stoleté výroční památky zahájení první výstavy na evropské pevnině o korunování krále Leopolda 11. v Praze; dne 23. dětský den; ve dnech 26. — 30. září císařské slavnosti; 1. ř(jna franc. větroplavec Taupin spouštěl se prvně padákem s balonu; dne 7. a 10. dětské dni; 15. října založena česká větroplavební společnost. V den uzavřeni výstavy^ 18. října, podána byla umělecky pro- vedená adresa od výkonného výboru a vystavovatelů mlstodržiteli hr. Thunovi jakožto vynikajícímu příznivci a podporovateli podniku výstav- ního. Vzdávaje pak díky výstavnímu výboru, vystavovatelům a účast- níkům na miliony čítajícím, starosta města Prahy dr. Jindřich Šolc zahrnul prospěchy výstavy hlavně v tom, že Praha dokázala svou při- tažlivost u ciziny, že česká práce se emancipovala z cizího vlivu a že národ na výstavě vztýčil prapor své hospodářské a průmyslové neod- vislosti. Po díkůvzdání předsedy výstavního výboru hr, Zedwitze a místopředsedy generálního sboru p. Šebora, dokládal inženýr R. Jahn: „Veliké teprve čekají nás úkoly co do využitkování výstavy, aby domácí výroba naše byla zdokonalena, aby uhájena byla proti vlivům cizím a aby prací zlepšeny byly hmotné prospěchy českého lidu." Nejv. zemský maršálek kníže Jiří Lobkovic loučil se s výstavou těmito slovy : „Dnešniho dne dotvrzen jest netušený, ohromný a úplný úspěch zemské jubilejní výstavy, na kterou po dlouhou dobu celý národ ještě hrdě bude pamatovati. Zemskou jubilejní výstavou dokázali jsme, že svor- nými silami, pevnou vůlí dovedeme utvořiti pravé divy, ukázali jsme před celým světem, jakou silou duševní a hmotnou vládne naše vlast. Ano, zemskou jubilejní výstavou poznali jsme teprva sebe samy." Úsudky řečníků těch mají plnou platnost. Uvažujemeli a oceňu- ÍQmt\\ praktické důsledky výstavy^ čím a jak nám prospěla a čím a jak by nám prospěti mohla i měla, shledáváme především veliký úspěch mravní a politickým byt i politika z programu jejího byla vyloučena. Úspěch ten jest úspěchem celého národa, jeho programu i zásad od něho hájených. Výstavy mají ovšem účel hospodářský, avšak zcela jisto jest, že veliká jich část sledovala také vedle toho nebo i přede vším jiným cíle politické. Londýnská výstava r. 1851 utvrdila oblibu prince Al- berta jako panovníka. Napoleon IlI. užíval právě toho prostředku, aby zvýšil svou popularitu a význam francouzského národa. Jako císařství sloužila výstava r. i 867, tak myšlence republiky sloužily světové vý- stavy r. 1878 a 1889. Podobný význam mravní a politický měly vý- stavy Terstská 1881, Brusselská 1882, Moskevská 1882, Turinská 1884 i Peštská 1885, jež vesměs měly podati důkaz výrobní síly a vnitřních zdravých poměrů dotyčných národů. O naší výstavě platí to měrou tím větší. Německá strana, tak již nepřátelská myšlence krá- lovství a autonomie zemské, postavila se po krátkém jen účastenství rozhodně proti výstavě domnívajíc se, že ji učiní nemožnou. Tím však Naěe jutnUjni ffýstatnu 1141 jen prospěla českému národu, jemuž tím vice posloužil triumf, jejž výstava mu přinesla. Nebyl to ovšem národní vzdor nebo politicky justament, který zjednal nám triumf ten, nýbrž obezřelá, rozumná a při tom vytrvalá politika, jež na jedné straně neleká se překážek, na druhé vyhledává sílu slučováním a sjednocováním stejných interessfi k dosažení společného cíle. A právě tato politika, jež učinila výstavu možnou, slavila vítězství. AvSak i další ještě význam má veliký úspěch výstavy. Jinde ozývají se hlasové o únavě výstavní. Ve Yídni ani jediná výstava, co jich tam bylo pořádáno, neskončila bez značného schodku. Ano, cis. rada Rudolf Luksch praví ve zprávě *) o loňské říšské výstavě hospo- dářské a lesnické: „Venkovské obyvatelstvo, na jehož četnou návštěvu mnoho bylo spoléháno, téměř ani se nedostavilo, a sami YídeĎané dávali se v neděle a svátky novou pásmovou sazbou železniční velice odvraceti od výstavy. Prese všechno namáhání nemohli jsme dodělati se ani 1,400.000 účastníků, a návštěva byla jen málo větší nežli návštěva říšské průmyslové výstavy jubilejní r. 1888 na oslavu čtyřicetiletého panování Jeho Veličenstva. Příští výstava ve Vídni bude asi jen s tímto číslem moci počítati." Jsou příčiny toho jen nahodilé? Pochybujeme. Neúspěch těchto centrálních výstav ukaztge jasně, kde jsou přirozená střediska nejen politického, ale i hospodářského života v Rakousku. Prese všechny řády umělé ostala a ostane Praha takovým střediskem v zemích koruny české. Triumf výstavy naší výmluvně dokazuje opráv- něnost autonomie a snah národních, a to nejen ku prospěchu Čech a Moravy, ale celé říše. Prospěch místní bývá jiným účelem výstav jak velkých tak malých. Připomínáme jen poslední výstavu Pařížskou; předseda obchodní ko- mory Pařížské nepokrytě prohlásil v listopadu 1885, že za hlavní účel výstavy r. 1889 považuje: aby proud cizinců opět do Paříže byl obrácen, již dlouho cizinci prý se odnaučili přicházeti do Francie, nyní že nutno je příměti k tomu, aby zase své koupě v Paříži činili. Jako v Paříži ve velké míře, bylo v Hořelicích v Lužici v míře menší; zdařilá vý- stava velice povznesla město. Tak i v Norimberce r. 1882, v Nizze r. 1884. V Londýně po léta nepřetržitě opětované výstavy v South- Kensingtonském museu těší se proto oné velké oblibě, poněvadž byť i nebylo to v jejich programu, slouží tomu, aby pěti milionům Londý- ňanů poskytováním obživy a zábavy jednotvárný život činily snesitel- nějším. A v Praze? Tato stránka nebyla zde v programu výstavy, avšak i Praha výstavou nemálo se povznesla. Praha sama přinesla sice výstavě oběti největší, větší než stát i nežli země, avšak oběti ty ne- byly marné. Dobrá pověst Prahy, jako města vysoce pokročilého, roz- šířila se do všech úhlů světa. Pěkně upravené hlavní třídy Pražské až k výstavišti ostanou zachovány vůbec a prospějí s lanovou drahou Le- tenskou rozkvětu té části hlavního města. Výstava již dlouho před za- hájením tisícům poskytla práce a obživy, miliony peněz přišly do oběhu, a Praha stala se opravdu velikým, světovým městem. I nové podniky zrodila výstava, elektrickou dráhu, lanovou na Nebozízek, rozhlednu na ') Das Goldene Buch der Land- und Forstwirtschaft in Oesterreich-Ungarn. Ve Vídni 1890. Str. 89. 1142 J' <7* Tímiimski: Naáe jubUefM ifýHava. Petříne, nový most městský. Tisícům cizincfl, kteří k nám zaTÍtali, ostáyá Praha nejen y mďé apomínce jako překrásné, zdravé, živé mésto, ale, jmenovitě mezi národy slovanskými, i přitažlivým útulkem ku po- bytu. Prospěch místní považujeme za nepopiratelný. Výstava nemá býti ovšem jen mravním trínmíém, nemá sloažiti jen místnímu prospěchu, bj^ť i to byly někde hlavni pohnutky ku pořá* dání výstav, ale má míti také důsledky hospodářské. I tu některé ná- hledy sluli opraviti. Jmenovitě ty, že by bezprostředně a hned prospěchy její musily býti pociťovány a že by úspěch její měl se ceniti dle toho, co jednotlivec získal přímých zakázek, jimiž rozšířil svflj odbyt a svou výrobu. Tu především sluší míti na zřeteli, že výstava není obchod, který zavřením výstavních bran se ukončige a zisk neb ztrátu vyka- zuje. Jest to obchod, který podniká se pro delší dobu, pro budoucnost. Dále že výstavu a jednotlivé její obory sluší považovati za celek. Jednotlivému vystavovateli nevzejdou snad makavé prospěchy, avšak jisto jest, že zdařilou výstavou průmyslu země a jeho jednotlivým oborům vždy rozšíří se počet i obvod zákazníků. Výstava, jež svou názorností bezprostředně působí, jest vždy ještě nejlevnějším odporu- čením pro vyrabitele. Bez výstav průmysl zaniká v soutěži světové, vždyf dožilí jsme se na naší výstavě i toho, že nejeden k svému ne- malému překvapeni teprve zde shledal, že předmět, který dosud z ci- ziny odbíral, vyrábí se v nejbližším jeho sousedství. Zde však třeba ruku přiložiti k dílu. „Kdy bychom chtěli přestati na pouhém oslavování zdaru výstavy jubilejní a neměli na zřeteli též účelů praktických, velice bychom chybili; i nejslavnější vítězství po- zbývá váhy, nemáli v zápětí účinků trvalých." Tak dobře připomenul již za výstavy ředitel českoslovanské obchodní akademie Emanuel Tonner. ') V tom směru pohřešovaly jsme i lecčehos na výstavě, jmenovitě infor- mační kanceláře, zdělání řádné zprávy o výstavě, o níž by se bylo počalo pracovati hned od zahájení a vykořistění výstavy zřízením musea obchodního neb skladiště vývozných vzorků. Avšak co se nestalo, nechť bude alespoň velikým úkolem pro dobu povýstavní. Jinde jako v Pešti pomáhaly vydatně vlády, my odkázáni jsme na pomoc vlastní. Bylo pro- vedeno veliké dílo, které prospělo nám jako národu, Praze jako hlav- nímu městu české koruny, průmyslu, řemeslu a vůbec práci české doma i v cizině. Další věci jsou velilrfm odkazem výstavy, který bohdá ne- zůstane nevyplněn. Jos. J. TouŠimsiý. ') Devatenáctá roční zpráva o Českoslovanské akademii obchodní. V Praze, str. 8. F. Záhr^a: ČeM p^emnictvi, — Bámi. 1143 České písemnictví. Básně. Od nafieho geniálního Jaroslava Vrchlického sešlo se na mém psacím stole nových osm pftvodních básnických sbírek : Na domácí půdě, Ě morta, Hořká jádra, Různé masky, Dni a noci, Hlasy v ponSti, Fresky a gobelíny, Nové sonety samotáře. Co tn látky, co myšlenek, co postav! Co práce, co bohatství, co požitků! Pro tentokrát můžeme ovšem jen některé z těchto knih probrati. * Básně Na domácí púdé a cyklas znělek Hlasy v poušti náležejí jako dvojčátka k sobě. Mají českou dnši, jejich barva je červená i bílá. Verše Na domácí půdě povstaly r. 1885 — 1888, vyšly v Poetických besedách, obsahají kromě Vstnpn oddíly Krajem, Pražské obrázky, Tonhy a vzkazy; Hlasy v poušti pak jsou r. 1890 napsány, Bohdana Kamin- skému věnovány a byly o sobě vydány. Na domácí půdě! Ano, to jest to pravé slovo! Zde všichni máme Vrchlického nejraději. Je na hojných polích velíce skvělý, ale poaze na svém může býti básník svůj. Svůj, originální, životný. Nejen básník, nýbrž i věštec. Co může účinněji zníti ze srdce k srdci nežli láska k svému, k své vlasti, k našemu lidu? Domov sílí paže i struny. Věru, nad nejzářnější oízinné skvosty jest nám milejší „z domácí půdy hrst lučního kvítí,'' a co nám vítanějšího může říci věštec než: „Já v svojí vlasti věřím budoucnosť' ? Vrchlický ví to dobře sám ; když vidí v poli a v luhu kvítí našich niv, hned český zpěv mu zvoní v sluch a zase musí „v boj se dát za všecko, co nám sváto. ^ Z našich lesů vane mu síla, vznět a odhodlání. A což české jaro! „Oko'' předků připomíná mu doby, kdy panskou siní hrdě hlahol český zněl. Jabloně si básní velkou, snivou píseá, a již sám advent jara přináší pěvcům obnovu v duši, že jako Goethe si libují: „Tvá vesna, srdce, přijde v krátku, věř, taky!'' A cos i většího slibuje český ten kraj drahý: „Svobodu pít budou sosny I*' Volnost je nad mládí a krásu. Vždyť věru pravdu má báča, že tu pevné chce státi na půdě svých otců. Ovšem třeba víc ohně v zemské ty žíly! A více vzájemné lásky! více ná- rodní pýchy! Z kraje přicházíme do Prahy. K ní, k matce veliké minulosti s úctou zří poeta, v ní nalézá hlučící vzruch, radost, hoře, život jako v lesích, jak u moře. Snad nejdražší jest mu v ní Vyšehrad, snad právě proto, že s němou žalostí dole v hloubi vln starou slávu české domoviny hledá. Zármutek nade vše kratší jímá ho však na stichlých Hradčanech : tu slýchati nádherný řev dokonávajícího lva ! Ne, ne, básníkova naděje se zt^isté splní: aby, než umře, neviděl vlast celou jedním rovem, kam kosti dědů se smíchem syn házel. Vždyť si poeta sám přeje, by poutník západ slunce na Hradčanech zářícího považoval za novou zoři. Ovšem třeba se říditi heslem: „Raději zhynout, nežli se odrodit I** a s Chody nezapomínat, že „vrah je vedle.'' Tím není význam sbírky vyčerpán ; obsahujet ještě slušnou řadu českých obrázků. Roztomilý je „Pastel" : venkovanky vracejí se polem z kostela do vsi, jejkh Sát^ jsou květy, a živé květy na né padi^í: 1144 F' Zákrejs: nad nimi v modra skřivan zpivá. Podobná, ovšem velkoměstská malba jsou „Sestry. '^ „Eouř^ líčí nám prostičkou událost ze života básníkova: kdys pohled na posupné lesy naplnil ho smutkem velikým, tu náhle z jejich středu povznesl se modrý vloček kouře, kdos tedy blízko zde dýše, a poeta klidnější svou cestou kráčel dále. Jiný jeho příběh má jméno „Housle'' : z malého domku slýchal pěvec žalné zvuky houslí, v okně domku shlédl i bledý, vyzáblý, bídou zmořený obličej, a od té doby, ačkoli hudce na hřbitov odnesli, posud tam z domku toho slýchá kvílivé ty hlasy. „U kašny^ s faunem a nymfou střídají se různé zjevy: kdys ozýval se tu blyskotný život kavalírův a dám, nyní sbí- hají se tam děvčata se džbány a s putnami, za čas objeví se tu klerik se žehem v ňadrech, a za čas i piják v půlnoc žábou mučený. rZ Ghetta** je báseň tolerance: spatřiv kdysi v městě židovském ženu yýsměšky uštvanou, vzdal se náš autor myšlence, jak z takové ženy Spinoza se zrodil. „Jeptišky^ denně v klášterní lesík se ztrácející probouzejí roj myšlenek o dvojsečném problému života. „Koledníci^ obcházejí v dů- věře, že spasitel se lidstvu zrodí. Ale kdy národu? „Kam pohledneš, kámen a pichlavý hloh — a národ — žebrotou chodí." „Staveniště" jest obrázek vševládnoucí změny: bourají starý dům a s ním památku na všechno, co se v něm dělo, a brzy postaví dům nový, nové to je- viště, kam herci, snad i v šeře hrající, se dostaví. „Hnízda a květy," chovtgící v sobě poetickou myšlenku, že celá příroda ctí genia, povstaly vůči Mozartově Bertramce, k nížto si náš poeta procházkou docházívá. „Vyhlídka" diví se, kterak se lidé mohou líbati, pokud jsou žaláře v sousedství — a v dáli. „Květná neděle v městě" ukazuje nám au- tora, jak si domů nese kvetoucí kočičky, aby z nich čerpal sílu, soucit a úsměv pro hanu. „Po plesu" kreslí nám hudebníky po skončené zá- bavě v pitvorných snech pohřížené. „Slavík v městě" vyznívá přáním, aby král pěvců pěl a pěl, a nejvíc mili^ícím a básníkům ve zdech města snícím, neboť městských pěvců osudy bývají stejný. „U seminářské za- hrady" vídá náš básník procházející se kleriky, což v jeho duši pocit nítilo, jakýž asi má volný pták patřící na druhy za mříží. — Následcgíci sloky šlovou „Betlém." Kdo ho nezná, tento zajímavý komplex domkův opodál Bertramky v jižní části Smíchova? Jsou v témž ovzduší od nábřeží při mostě Palackého až k oběma Chuchlím se rozpínajícím, ve kterém Vrchlický svoji uměleckou látku nejraději nalézá. „Betlém" je sociál- ního zabarvení, lekajícího se bouře, kterou snad shodou, smírem za- žehnati lze: Dělnické domky v zeleni a květu, kol zatopené janum, zlatým světlem, ne zde, leč všady, vlasti jako světu, ó buďte lepší budoucnosti Betlém! „Vzpomínka sociální" osvětluje společenské postavení jiné vrstvy: našich umělců, našich veršovcův, a tepe plané mecenášství ješitných velko- trubců. Pozoruhodné, že básník, proživ ty svízele spisovatelské všechny, prohlašuje: „Sotva bych asi měl síly to prožít znova." V Touhách a vzkazech zařaděna je báseň „Pozdrav Labi," kterou známe z Ottových Čech. Tamtéž umístěno i poslání „Srbům Inžickým," napsané k jubilejní slavnosti Horníkově a Smoleřově. „V zimní noci" jest opět ohlas útrap z bídy. „Popelnice" e obrazem Park podnítila Česíeé piaemmeivi. — Básni, 1145 pěvce k chvále žen, těchto včel na lásky velikém díle a matek bu- doucnosti, vlákno národního života držících. „ Píseň zvonu na poplach,^ pendant oblíbené básně Schillerovy, Ysruje naSince: „Vlast padá ci- záku v plen!** Ve „Snu noci novoroční" svái4 čarodějka naše národní slabosti, a konec koncft je nápoj silný a zdravý: jasu, činu, lásky bratrské, naděje i touhy. Hlasy v poušti čítají 22 znělek. Dnes není potřeba jako prorok israelský v hornatinách vyhledávati poušť — ta kolem zeje, i mezi svými; nebot přes vlast naši věky hřmí všech útrap slapy. Tak hoře- ki:ge náš pěvec a žádá, bychom nechali otců nesvornosti a toho Krista následovali, jenž klenbu hrobův uměl proraziti. Zdaž uskuteční se, co věstí hrozná báj: že vzejde nový boj, že Čechy budou krve mořem a že vysílená vlast „po tisíc roků v sen se bude kroužit, by zapomněla muka vše a bědy?** Vzhůru srdce 1 národové „svou silou vznikají, svou mdlobou mizí." Chceme býti mstiteli starých křivd, ale nejsme bodni býti soudci, když v nesvornosti Sílené bratr bratru vraždí čest. Jen dětská zvůle může z prutů Svatoplukových posměch si tropiti. Pryč se záštím a k sobě úže! Jen silný smí se slonit v zašlé slávě velikých předků. Prací růžemi rozkvete naše věčné lože Záhořovo; co věky přečkat má, musí mozoly a krví býti setkáno. Co chceme? Právo, spra- vedlnost, nedílnost otčiny a svěží stín míru, ne pouště žár. Každý pracuj, muž i žena — kladivem i pérem, uměním i vědou! Nechme strannických hesel, ve smírné lásce služme vlasti pouze, stavme, kde zrádci boří a v sobectví znejme největšího svého nepřítele. Chceme býti svésprávní, a znakem této naší vůle je nám Svatovácslavská ko- runa. Jak dlouho bude šperk tento zářný truchliti ve své schráně a kdy vzplá přebohatý na posvěcené hlavě? Však ne co jsme mohli, ale co jsme chtěli, buď o nás v budoucnosti souzeno. „Co chceš, to jsi. Tvá vůle buď tvé žití. My chtěli velkost, pravdu, dobro, sílu, a velká vůle často skutky předčí." Co znělka, to zářivý drahý kámen. Jak jsme v básnickém uměni pokročili, snad by nám nejlépe ukázalo, kdy bychom srovnali XIX. znělku Hlasů v poušti: „Naší řeči" s XCIII. listem v Čelakovského Růži: „Bujný oř jest mluva naše ..." Hořká jádra, básně z r. 1879—1889, tvoří XUI. svazek Kabi- netní knihovny. Spisovatel posvětil je prof. Vácsl. Gasztowttovi, „šťast- nému tlumočníku básníků polských do frančiny, příteli zvlášť milému, v upomínku pobytu svého v středu kolonie polské v Paříži r. 1882." K čemu čelí název této knihy? V prologu svých Fresk a gobelín tvrdí Vrchlický, že je poesie jedna v různých tónech : co sbírá světem, duší jest jen vůně, ať se na záhonech minulosti opozdí, ať radostí jásá, ať sfíngou zamyslí se, nymfou stůně, „ať zkušenosti sbírá hořká jádra ..." Život je slupka, v nížto „zřídka najdeš trochu šťávy, trochu rosy, mléka, štěstí." Hořká jádra čítigí čtyři hlavní skupiny: Z přírody, Z lásky, Z umění. Ze života. Z přírody? Ach ano, ale ne tak z té zevnější jako z té vniterní básníkovy přírody. Zda byste mohli uhodnouti, nad jakou ztrátou v něm zjevy z okolí největší lítost budí? Můželi co býti poetovštějšího nad žal, že budou kdys verše, jichž on nebude čísti? Další výrok zní již vS^- 1146 F. Žáhr^s: obecněji: že daši vždyc)^ litosfc jimá „při západě duů krásných — jí se zdálo, čim krasši den, že užili jsme málo.^ A všedněji to zní, kdji v nejbližších slokách („Při západa^) čteme: Cos propás dnes, to pro vždy, pro vždy skane. „Fantasmagorie jeseně '^ jsoo pozdní vzpomínky na sad mladosti, do něhož není návratu. Starší jesenní věk člověka zřetelně k nám slova samí: konec, smrt a skon („Přišla jeseň"). Vše pomíjitelno („Reminiscence") — i vzpomínky. Opravdu? Ne, ne, vždyť se nám, jako v „Tuše," zdává, že druhdy dávno šli jsme v těle jiném tu, kde v tu chvíli stojíme, okolo. Vděčnější než podzim je zima, štědrá, přejná. HAře bývá „Za podzimního večera:" tu šero, prázdno, ticho probouzejí v nás pomyšlení: Tak to bude v hrobě asi. Však proto nenastal čas všemu, všemu s Bohem dát („Balada za odcháze- jící mladostí)." Lépe jest nic nedbat, své dělat a „Práva jeseně" užívat: Nechat všecko, jak to běží, jak se v sporou kadeř sněží a jak mizí apetit, k mladších snaze, k mladší práci hledět s vlídnou resignací, rád jim v souhlas přisvědčit, jak to Vrchlický ve své někdy až nadmírné shovívavosti skutečně či- nívá. — Zvláště šťastně daří se našemu pěvci pantoum (na str. 33 a 39; v. i ve Dnech a nocech na str. 70). Nad skupinou Z lásky zastavíme se poněkud rozpačitě. Co máme o tom souditi, čtemeli, že básník prosí lásku, sestoupili ^ié k němu, aby učinila to tiše, jemné? Jest ^Andante" pouhou fantasií? A „List*" a „S bohem" též? Vždyť čteme v „Romanci," žeť Vesna srdce jednou jde kol a ttevráti se víc. Tyto pochyby mizejí při „Podobizně" ženy, jež není lesk, není záře; ne smích, ne hovor; ne smrt, ne život, ale mezi nimi . . . Dojemná, případná je píseň „Desdemonina,*' odlesk truchlohry in nuce. „Chvíle sentimentální" srovnává lidské štěstí s plachou, tichou, vážnou dárkyní almužny. Význam umění ve „Slokách do album *^ zdá se mi přeceněn; umění jest jedním z málo četných pramenů vznešených poiitkíl, ale před zlem ochranné moci si neoso- buje. „Nesmrtelnost" — která z věcí lidských má tento úděl bohů? Tělesná krása ženy; neboť se v rove změní v květiny. Oblíbená to u Vrchlického metamorfosa. Skoro jako skutečný příběh pAsobí „Ne- topýr," ač tam dvojí fantasie kmitá. Letoun vrazí do básníkovy jizby a sedne si nad Kristovou hlavou. Básník píše právě výpověď z lásky, ale roztrhá dopis, když v oku netopýrově viděl slova: „Vy bojovníky lidskosti se zvete a srdce ženy v bláto zašlapete." A potom se jí snad ještě rouháte! „Stín" jest embryo sociálního románku, jaké Francouzi napořád píší, románku o střídavém ženském srdci. „Sloky melancho- lické" konči slovy: láska^ štěstí — vše bylo. A metamorfosa lásky — kam se tedy šine ta? Avšak, vždyť poesie nechce být logikou. Ve skupině Z umění mají první slovo básníci, norci podobní, který když se ke dnu moře hrouží, v naději na perlu cítí hrud výše tlouci, ačkoli s hůry v zázračném světě vod neviděti leč trávu, štěrk a prsť. Pocity skromnosti vstoupají v pěvcovu duái před roztřepeným vodopádem : jak nepatrný jest jeho proud, a jak nádherný mohl býti ! Nu, pokud se to má týkati autora Hořkých jader, nebude tak zle, a české pisemmeM — Básni. I147 rovněž velmi silné pochybiigi, že jeho duše niva kdy bude sprahlým úhorem. „ Krása a móda" jsou verše pichlavé; tepají do ješitných ženských i mužských krásek: „šat brzy hlavní věc jim být se zdál a božská podsta< pod nim věšák pouze ^ atd. Je. krásou trpět úděl modernosti snad? ptá se poeta ve slokách „Krásné dívce." Verše „Opatrně" šlehají názor pp. despektistů, že básnéní v době záložen a cukrovarů patří někam do kontka. „Romance o modernosti" ústoma básníka staré škole věrného zažehnává zázračný rybolov některých mladých spisovatýlkfl : V spoustě kalu, rmntu, épiny zamazaná bez phěiny skví se rybka — ideál 1 Také „Selsebil" odsuzuje lichá hesla denní vřavy, a vše to jsou za- jisté oprávněné výtky, i nedivíme se, iet autor neunaveností vládnou- cího materialismu unaven vavřín z bláta zvedat nechce, nýbrž' chce žít, užívat — žít. Leč co plátno, že to chce : „strom zakvete a básník bude dál tvořit. Vždyť musif' Tím došli jsme k poslední skupině Ze života. „Memento hrobů" volá: Dnes nebo zítra! „Balada každodenní" hrozí se příšery Bídy. „Karneval duše," obrazností strojený předvádí jiného velmože: Stáři. , I je básníkovi líto ztracených dní, kdy mu v klopotu práce, snad s pro- kletím na rtech, snad se zoufalstvím nad cenou ctnosti a pravdy v srdci, prchal čas celý. Avšak — člověk jest již takový. Vrchlický v první řadě — ještě lítěji bylo by mu zajisté, kdy by to byly dies sine linea. Což konečně na tom, že védy v uéši kruh se člověk vrací, vždyť „účast cizi jako cizí záští mu blednou zvolna v stále užším kruhu." A konečně nechť si migí pravdu „Chiméry," že žiti plyne v jednotvárném běhu! „Epilog" Hořkých jader zní smířlivě: autor jest velice rozrušen útoky svých protivníkův, ule nežádá si jiné pomsty, než aby budoucnost poznala, že k tomuto protivnictví nebylo příčin . . . Nové básně Vrchlického poutsgí nás netoliko svou bohatou, ob- sažnou, výmluvnou, uhlazenou dikci, ale také upřímností, s jakou nám spisovatel otvírá pohled do svého hlubokého nitra, kde zářivá zlatá slova čísti můžeme: Nihíl humani a me alienum puto. Zde ještě malé podotknuti. Na str. 118 Hořkých jader naleznete básníkovo poslání „Rodnému městu." Tam praví: Jak hocha orel kdysi, tak mne, dítě, chyt osud, zanes v dál a v svoje šité tak zaplet shon mých jednotvárných dnů, že do dneska v té o chléb vřavě bídné jsem nemoh spatřit krovv tvoje vlídné, kde matčin hlas mi do dětských zněl snů. „V té o chléb vřavě bídné" — jak málo lidí povšimne si této vý- čitky! Jak málo věřívají lidé pravdě! Avšak o to se nejedná. Sloka, kterou jsem uvedl, konstatuje, že Vrchlický od útlého mládí rodiště svého neviděl. A dle básně Rodnému městu nehodlal se tam ani tak brzy podívati; neboť podotýká: Však vrátímli se jednou po své práci ne vítěz, pouze jak se dělník vrací, když skondl den se hroudou v zápolu: 1148 F,Záhr^8i tu, rodné město, ne vavřínu snitku, jen asyl tichý dopřej dn& mých zbytku, ať ve sklonu jsme aspoň pospolu. Avšak od r. 1888, kdy sbírka Na domácí půdě vydla, se v&echno to změnilo. Vrchlický byl již r. 1890 v Lounech „tajné" — jak mi sdělil, a r. 1891, jak zaámo, byl tam i veřejně. Četl tam v nové monumen- tální radnici svého Aretina, praotce žurnalistiky á la Yienne, a vavřínft mu tam zajisté nescházelo. Také moje maličkost popřála si v srpnu r. 1890 „tajného" výletu do Loun. Jel jsem tam ze svého letního pobytu na Peruci. Dráha vede kolem Slavětína s velice pamětihodnými, z r. 1385 pocházejícími a r. 1881 Petrem Maixnerem opravenými freskami, pak kolem původního sídla Yršovců. Jste v domovině Luéanův, a od Dřevčic otevře se vám tak úchvatný pohled na panoráma Středohoří, Že se vám zatigí dech. Vidíte je všechny, ty poddané Milešovky až k Oblíku, pod kterým se stará, vždy věrná Luna rozprostírá. Prohlížejíce si její památnosti, zejména Benešův znamenitý děkanský chrám sv. Mikuláše, neopome- neme navštíviti také rodný dům našeho slovutného Emila Fridy. Stojí v Pražské ulici šikmo proti veliké, dvěstěokenné školní budově, první dům to v levo v ulici té, když jdete od nádraží k náměstí. Jest jedno- patrový, se třemi okny v 1. patře. Abych byl důkladný, povím, že má čís. pop. 103 a že náleží vdově pí. Grossmaierové roz. Berkové v Kláš- terci u Kadaně ; její otec Josef Berka byl domácím pánem otce básní- kova. Emil narodil se v přízemí, v nynějším bytě pana Rich. Hellera, který má v předu k ulici prodejnu, za nížto se dva pokojíky nalézsgí : prvý jest dvouokenný, a v něm v levém koutě za druhým oknem, jak mi dle tamní tradice přívětivou pí. Hellerovou igištěno bylo, spatřil Vrchlický světlo světa. Druhý, jednookenný pokojík býval dříve ku- chyní. Okna obou pokojíků jdou na městský parkán a na městské valy. Rodiště mělo na vývoj Vrchlického vliv jenom nepatrný, ale bylo by přáti, aby tam častěji pobýval. Kromě velikolepého Středohoří po- skytovalo by mu zvláště Podlesí, pro své krásy tak velebené, hojné nové básnické kořisti. „Vsak zatím na stráži stůj, město rodné, meč každý odraz, než se v tebe vhodné, y strach nepříteli st^j, svým k útěše, by po staletích jeěté přes mé kosti se chorál český v slavné velebnosti nes mocnou klenbou mistra Beneše. ** Dni a noci byly v 1. 1879—1889 napsány a tvoří LXVI. číslo Salonní bibliothéky. Věnování jich má ráz osvědčení historicky význam- ného. Zní(: „Panu Janu Ottovi, který vydal první knihu mých veršů, připisuji v přátelství a k upomínce J. V.** Krom obvyklého prologu a epilogu obsahuje kniha dvě hlavní řady básní: I. Siesty a II. Tiché blesky; uprostřed pak nich umístěno Intermezzo (Moje dcery). Začněme hned tímto Intermezzem, intimním jako tak mnohé v Hořkých jádrech a v Nových sonetech samotáře. Vše to jsou zá- važné příspěvky k detailnímu básníkovu povahopisu. Vrchlický splítá rád protivu do protivy. Se zdarem obdivu hodným. To učinil i ve „Dvou obrazich,^ kde podobizna kmeta Viktora Huga s podobiznou české písemnictví. — Básně. 114^ dcerušky našeho spisovatele skontrastovány : „Stáři s mládim se tu snoubi, 8 přištím zašlý čas/ a z obou lije se moře lásky; ditko jest mu všech tužeb ukojenim, a pohled z oka kmetova jest mu popudem k poetické práci v těžkých dobách vsedni starosti. Když malá Eva zkouši „řeči taj," zní to rodičům „jak z ráje báj*^ — jako rodičům vSem. Proč ji nazvali Evou? By užila ráj v lásce zrající a tedy na zemi již možný. Rozkošné to zátiší, čtemeli, an básník dcerušce žehná neb ana Milá, samý květ, k otci přijde a dlouhé políbení na rty mu vtiskne. A básník? Víc nežli „zlaté sítě'* svých poesií je mu áitko pravým životem. Název oddílu Siesty, básní rovněž osobních, osvětlují sloky „Chci dýchat mír." Moří jej město, vřava, vír, hon a spěch, i hledá zapo- mnění, klid a sen. Jak jej utišuje ranní zvon v tichém městě českého jihu (snad ve Vodňanech). Venku všude — v háji, klášteře, verandě, parku, boudoiru — má vítězící láska útulné paláce. V „Adagiu" za duti jarních větrů poetovo srdce sní, že vyrovná se Bohu, nevědouc^ že je vlastně láska povznáší. Srdce má, pokud může, hledět milovat. Hledě na svlačec. který jen z rána kalich otevírá a jej hned při prvním svitu slunce zase zavírá, sní básník o štěstí lidí, kteří v prvním lásky vzplanutí „v čas dovedly se v sebe uzavříti." Slavíka pěnička vystřídává v pění, ký div, že duše hudbou jejich rozvlněna svou píseň pak po- číná. Jest jaro, je blaženo býti v přírodě: rychle tedy ven! Na par- níku na Vltavě hned pod básníkovým bytem zvoní již k odjezdu do básníkova Tuskula, do Malé Chuchle, kde povýš pod skalou „Libuše sedávala a divy přírody vykládala" — jak tam vyrudlý nápis zvěstuje — a kde nyní náš pěvec jako kněžnin nástupce přírodní divy ve své poetické sítě lapá i na odiv staví. A /de jej vítá „známá stráň, staré stromy, bujné mlází, v kaštanových alejích zas ty rudé parasoly, výletníků ruch a shon, rozladěné kolovrátky" a míčův i obloučků let — a všech svých drahých milou tvář zas vidí vedle sebe. A že celá příroda tak kvete, plá i září, posílá náš pěvec, sám tvůrce tolika pessimistickýcli veršů, pojednou „Jarní epištolu básníkovi pessimistovi " (J. S. Macha- rovi), aby ze šťastných chvil spletl si řetěz růži a jím uškrtil svůj temný spleen, který v tom květu, plání i zářeni vidí jen masku. Co tu růží! Až i do zimy zbude jich: plá jimi děti líce i dívčí ústa. Jaká případná, mistrná slovní malba zní — ano zní, a hraje — v „Jitru v srpnu," v „Poledni," ve „Scherzu," v „Adagiu!" Srovnání modrých motýlů se sny mladosti jest ovšem na snadé, ale čtěte, co rozmilého z něho Vrchlický vykouzlil. Nebo jiné srovnání : čtěte pouze tyto čtyři řádky : ó noci, nekonečná, velká básnil Motýle zbloudilý nad věčnou strží! ó vějíři 8 mlh perleťovou třásní, kdo Oft tř v ruce drži? „Ballata" je Zeyerovi věnována i tváří se á la Zeyer, a přece je pů- vodní. Jak se Vrchlický noříval v jiné básníky, tak se nyní noří v pří- rodu, a tato jej pevnou rukou vede do větší a větší výše. Noří se v přírodu, v život kol sebe a noří se ve své srdce: „Ano srdce, démant pravý, z něho jen se mana lije poesie." („V srdce zpátky" na str. 116). Jeho zpěv čerpá jako národní píseň ze zažitého, viděného, OSVÉTA 1891. 12. 73' 1 1 50 ^- Zákreja : České pisemnieM. — Básně, vystiženého y českém ovzduší, a proto hřeje a těší jako národní píseň. Ovšem bychom . si přáli, aby také tón národněji zněl, avšak kdo ví, snad budeme co nejdřív i tím překvapeni. Zdroj je tu. Pří tom uznávám . \ beze všeho, že to napořád při každé látce nešlo. Hned ku př. v básni, kde jako v ,, Černých labutích'* má se státi zmínka o peřejích neko- nečna, o veliké noci zapomnění, o blýskavicich visionů neb jako v „Hudbě jeseně,'' kde poeta si panpsychicky zafílosofoval, že mu srdce touží „sply- nouti s volným přírody klínem '^ a v smrti sníti. Podzimní to zde ná- lada, opravdu Roztocká, v uzemí smutných srázi. Smutných sráží, ale i malebného stromoví: vizte jen „Podzimní motiv," v Roztokách r. 188* ' napsaný. — Je říjen, plod s kaštanů kožíšek otevírá, zima přeď prahem, ale což ! Kdo by byl stále důsledným, trudnomyslným i v době hroznů — rychle číše seml I nadejde listopad a s ním dlouhé večery a za ním večery zimní. Zda víte, co je sníh? Andělíčků sborem rozfoukané pam- pelišky (nahodilá reminiscence na Vikt. Huga). Zda víte, co značí „za- mrzlá okna?" Ó zajisté. Ta značí chvíle, kdy s takou tichou rozkoší sedá se v teple, v stínu, při čaji a kdo kuřák, i s čibukem. Nejednu intimní črtu nalezneme také v H. hlavní řadě Dní a nocí: na př. v Tichých blescích (v blescích na krásné dni, „načas"), když básník vidi se nad propasti, ale v nitru slyší hlas: „Svou hoď tam zbabělost a kráčej dál!" anebo když své choti dí, že€ netřeba' A;o2 sebe hledati sílu, žeť síla je v lásce \ a tato oznamuje nám svou síla také v epilogu („Cestou ku přístavu''), kde činí Vrchlický konfessi: Já neměl hladši nežli jiní dráhu, já klidně kráčel t; strádáni a potu^ chuť láskou zachoval si ku životu a z uměni pil v žáru rosnou vláhu. Já snad se mýlil, jak sta jiných kolem, já v mnohém bloudil, nejsem lepH jiných . . . Však večer žití rád by náš poeta strávil s nadějí, že všem lépe bude a že v stopách jeho pluhu vnukovi vzklíčí zrní. Jedna z nejvzácnějších vlastností velikých umělců je skromnost, a Vrchlický je v životě sku- tečně skromný. A jak vidíme, i v básních. Myslím, že ho nikdy ani nejostřejší kritik nepodcenil tak, jak on v doslovu Dní a nocí sám sebe. — Dvě srdečné básně věnovány jsou činnosti Heydukově a Sládkově. Vrchlický vysoko zdvíhá prapor volného ducha; v Tichých blescích máme takových projevů několik, větším dílem opírají se tu o některý čelnější historický zjev. Zbývá mi ještě několik slůvek o prologu. Básník v něm konsta- tuje, že jak to činí ve dne sám, tak v noci jeho snové tkají „myšlenek b^'né květy, cit a stesky, a touhu k světlu věčnou, tajemnou ..." Odtud název Dní a noci, neli spíše naopak: prolog z tohoto názvu. Frant. Zákrejs, i J '-fc , Obsah dílu druhého. Str. Druhá cesta dr. Holuba po jižní Africe. Podává prof. Gustav Heš. . . 575 t ^ 'světa lesničil samot. Vypravuje K. Klostermann 589, 688, 805, 914, 995, 1 100 DAvérné sloky. Od Jaroslava Vrchlického 608 1 Bj^otíkovský advokát. Obraz ze současného života moravského. Napsal Vácslav Beneš Šumavský . . • • ^609 U Těšína bubny bijou. Balada od Frant. Táborského 616 Jluská literatura r. 1889 a 1890. Píše Jaromír Hrubý 618 O samosprávě v Uhrách. Píáe dr. Bohuš Rieger 627, 718, 886, 1082 Naše jubilejní výstava: II. Stavby a architektura. Píše J, Fanta 689, 749 III. Malířství a sochařství. Píáe Renáta Tyršova 756, 829 IV. Bohatství a úprava výstavy. Píše dr. Jos. Trakal 844 V. Umění lidové. Pise Renáta Tyršova 931 VI. Oddělení retrospektivní. Píše Jan Kouta 946, 1030, 1127 VII. Děje výstavní. Píše J. J. Toušimský 1048, 1133 Země koruny české dle nového sčítání. Podává J. J, Toužimský. 1. Počet obyvatelstva 650 Výstava krasoumné jednoty v RudoHlně. Píše Renáta Tyršova 660 České písemnictví: Básně. Posuzuje Frant, Zákrejs 665, 1143 Jan Svatopluk Presl. K stoleté památce narození jeho podává Alexandr Jos. Bernard 669, 784, 861, 975 V české chalupě. Báseň od Adolfa Heyduka 681 Král Zikmund. (1424.) Báseň od Otakara Červinky 704 Palestina našich dnů. Podává dr.